Jak to vypadá s Itálií?

Informace jsou naprosto protichůdné. Jedni tvrdí, že Itálie odmítla nabídku Mezinárodní měnového fondu o finanční pomoc, Šéfka MMF pak jakoukoliv nabídku takovéto pomoci odmítá. Agentura Reuters pak tvrdí, že Itálie požádala MMF, aby monitoroval její reformní program.

Na první pohled to může vypadat jako nesmysl, na straně druhé to může být elegantní bič na italskou opozici, aby konečně přistoupila na úsporná opatření.  Situace v Itálii přitom není nijak dobrá. Výnos dvanáctiměsíčních pokladničních poukázek se dostala úroveň první poloviny roku 2008 – tedy ještě před prudkým snižováním úrokových sazeb Evropskou centrální bankou.

Nezapomínejme, že letos v létě italské ministerstvo financí zrušilo aukci střednědobých a dlouhodobých obligací s tím, že prostředky nepotřebuje. Evidentně se bálo narůstajících sazeb a doufalo v levnější financování a zároveň se obávalo výraznějšího zatěžování budoucnosti zvýšenými úroky. Do budoucna bude vydávat výhradně dvanáctiměsíční pokladniční poukázky.

Bude zajímavé sledovat, jak moc bude Itálie spoléhat na skutečnost, že šéfem ECB je od listopadu její člověk. První signály tomu zatím nenasvědčují, spíše naopak. Možná bude postupovat vůči Itálii ještě tvrději než proti jiným zemím. A to právě proto, aby se vyhnul jakémukoliv nařčení z „nadržování“.

ECB vydala varování, že pokud Itálie nebude spolupracovat a nepřijme nezbytné reformy, může ECB kdykoliv přestat nakupovat italské státní obligace.  Toto je velmi silné varování. V příštím roce je přitom splatno 120 mld. euro jistiny a k tomu 46,5 mld. euro úroků. Když ktomu přičteme očekávaný deficit italského státního rozpočtu v příštím roce, dostaneme se k částce blížící se čtvrtině italského HDP (Itálie zaujímá druhé místo hned za Řeckem). To už je velká částka, kterou musí Itálie příští rok sehnat. A nebude sama – níže uvedená tabulka ukazuje, kolik financování (splatné úvěry + očekávaný deficit) musí v letošním a příštím roce  vybrané členské země  EU sehnat.

Autor tabulky: Gains, Pains and Capital

Pokud zasadíme velikost splátek roku 2012 do kontextu okolních let zjistíme, že se tyto částky nijak významně neliší od letošních,  a že i v roce 2013 půjde o částku  převyšující 120 mld. euro. Kdyby bylo financování Itálie ponecháno pouze na finančních trzích, lze podle mého názoru čekat pokračování růstu nákladů na financování italského dluhu.

Itálie bude mít dost co dělat, aby nedopadla jako Řecko. A finanční trhy se toho bojí ještě víc. Objem CDS na italské bondy je násobně větší, než v případě Řecka. Stojí za to si připomenout graf, který jsem zde na webu letos v létě publikoval. Rizikovost země pro finanční systém je dána 3 faktory:

1. Zadlužeností země (měřeno dluh / HDP) – osa X
2. Absolutní velikostí dluhu – velikost kruhu
3. Objemem CDS, které jsou na trhu – osa Y

V souhrnu těchto 3 faktorů je vítězem Itálie. Proto takový šrumec. Řecko se totiž může ukázat jen zahřívacím kolem. Zvláště v okamžiku, kdy Německo najednou ztrácí optimismus.   Třeba se jen bojí, aby euro nedopadlo takhle 🙂

Co si o tom myslíte? Diskutujte pod článkem.

 Scénáře, co by mohl znamenat pád Berlusconiho vlády najdete zde.

5 dosud nejčtenějších článků na serveru:

• Něco velkého je zřejmě ve vzduchu. Děje se něco s eurem?
• Kdy a jak skončí krize zadlužených zemí?
• Dvě aktuální krize.  Co na to Německo?
• Evropské domino – 1 obrázek za 1000 slov
• Blíží se dvourychlostní eurozóna? Ano.

Další vybrané články:

•  Největší obchod Spojených států všech dob
• Co nám říká trh obligací
• Hledáte bezpečný přístav? Podívejte se na sever Evropy
• GEAB -priority 2012 a 2013
• Snažíte se diverzifikovat akcie? Snažíte se zbytečně
• Prime hypotéky a Americe – předzvěst další krize
• Peak Oil dle Bundeswehru
• Jak přišla Velká Británie o velmocenské postavení 
• Citáty odjinud