Jan Skalička: Růst íránské ekonomiky

Autor článku: 14. 6. 2013

Toto je čtvrtý červnový článek soutěže čtenářů v roce 2013.

 

Írán nepatří vůbec mezi příjemce rozvojové pomoci a naopak takovou pomoc poskytuje Afghánistánu, Iráku, Libanonu, Súdánu, Venezuele a Kubě. Přijal jen pomoc při velikém zemětřesení před 30 lety v provincii Západní Ázerbájdžán a před 5 lety v provincii Kermán, kam letěla i česká pomoc. Po dvou posledních zemětřeseních zahraniční pomoc odmítl.

V roce 2010 a 2011 došlo k výraznému nárůstu cen potravin a potřeb každodenní spotřeby pro íránské domácnosti, kdy inflace za rok 2009 činila podle CBI deklarovaných 10% a za rok 2010 již 12%. V důsledku embarga a všech možných sankcí by se mohlo zdát, že íránská ekonomika je na dně, ale není to pravda. V devadesátých letech byla sice inflace 4%, ale růst HDP nebyl takový jako nyní. Za rok 2010 byl růst HDP podle centrální banky Íránu dokonce 6,5%, zatímco v letech okolo se pohyboval kolem 3%, což je údaj MZV ČR v tabulce služeb exportérům.

Nezaměstnanost byla v roce 2010 jen 7%, což je méně než v ČR. Také íránským domácím výrobcům se daří prosazování na zahraničních a světových trzích. V roce 2010 se podařilo vytvořit 1,3 milionu nových pracovních míst, plán tvorby 1,6 milionu nových míst v r. 2011 nebyl dosažen, za což byl prezident Ahmadínežád interpelován ve sněmu.

Významnější podíl na růstu HDP má průmyslová výroba, energetický a chemický a petrochemický průmysl, strojírenství a elektrotechnický a elektronický průmysl, včetně významné zbrojní výroby a výzkumu. Po zostření západních sankcí nehraje těžba ropy a zemního plynu natolik významnou roli. Do popředí se dostala těžba manganu, uranu, mědi a zlata i dolování diamantů a smaragdů. Toto slovo pochází z perštiny a smaragd se persky (úředním jazyce Íránu) řekne „zomorod“.

Ve strojírenství, metalurgii, chemické výrobě a papírenství se nadále předpokládá růst v dalších letech. V letech 2011 až 2012 nastal obrat rostoucího trendu dovozů na pokles v ročním objemu na 54 mld.USD a rostoucí populace Íránu se přibližuje 100 milionům obyvatel. Údaje o počtu obyvatel uvedené na stránkách MZV ČR jsou podhodnocené a ani Írán nemá z vojenských a strategických důvodů zájem to opravit. V Íránu žijí také miliony imigrantů (zejména z Iráku a Afghánistánu, Čečenska, Dagestánu, ale i z Tádžikistánu či Arménie), kteří nejsou ve statistice zahrnováni.

Čisté devizové rezervy Íránu činí podle informací MZV ČR 110 mld.USD po přepočtení na americkou měnu. Zahraniční dluh Íránu v poměru k HDP je 4%, což je po započtení církevních restitucí v ČR opět lepší výsledek, než u nás doma.

V Íránu je kromě strojírenství na vzestupu i metalurgie, což spolu jistě souvisí. Je tam 6 velkých oceláren, z nichž některé jsou soukromé. Teď je výrobní kapacita oceli 26 milionů tun a do roku 2029 je plán zvýšení výrobní kapacity na 55 milionů tun oceli ročně. V zemi je také několik hliníkáren, z nichž největší závod je v Bandar Abbásu na jihu země a v Džadžarmu na severovýchodě Íránu, na jehož výstavbě se podílely též české firmy Technoexport Praha a Chepos Brno.

Velkou část strojírenské výroby zahrnuje automobilový průmysl. Dost významná roční poptávka po osobních automobilech – na 1,5 milionu kusů – tlačí vládu do navyšování domácích výrobních kapacit. V roce 2010 se zvýšila výroba kolových vozidel v Íránu o 6,3%. Bylo vyrobeno 46.400 nákladních vozů, 21.000 autobusů a 1.270.000 osobních aut. Všechna nově vyráběná auta musí být schopná provozu na benzín a i na stlačený plyn CNG.

Za rok 2010 vyvezl Írán automobilové díly do zahraničí za 67 mld.USD a z toho za 22,5 mld.USD do Francie. V Íránu je několik koncernů, jež se zabývají výrobou osobních automobilů: Iran Khodro (chodrou je v perštině auto), Saipa, Bahman nebo Kermán Khodro. V roce 2010 byl Írán největším vývozcem náhradních dílů k osobním vozům nejen do Francie, kde veškeré náhradní díly pro auta Peugeot 206 a i Peugeot 405 byly vyráběny pouze v Íránu. V roce 2012 se Francie na politický diktát stáhla z obchodování s Íránem, tak jako přestalo být vyráběno metro pro Teherán již dříve v pražském Zličíně a Siemens v Praze byl uzavřen.

Společnost IRAN KHODRO má své továrny na výrobu aut v Sýrii, také v Bělorusku a Ázerbájdžánu. Do provozu byly uvedeny i jejich výrobní a montážní závody ve Venezuele a Senegalu. Realizace továrny v Súdánu je podle informací MZV ČR, které však mohou být zastaralé, prozatím pozastavena. Po vyhlášení embarga USA z července 2012, které platí i pro EU, se rozhodl Írán sám od sebe zastavit vývoz ropy do Evropy už o několik měsíců dříve a rovněž zakázal dovozy aut Mercedes-Benz, BMW a Toyota bez příslušného povolení íránského ministerstva.

Výroba cementu v Íránu je významná nejen pro stavebnictví, ale také pro Teheránskou burzu. Kapacita výroby cementu je 75 milionů tun. Podle statistik z minulých let byla kapacita 69 milionů tun. Stavebnictví vykazuje menší nárůst, než byl v roce 2009, a to z důvodu zdražení vstupů a poklesu cen bytů na trhu. Střední třída v době cenového boomu své byty prodávala a teď žije raději v nájemním bydlení. Jistě roli sehrálo i povědomí o možném bombardování a ztrátě majetku.

Výstavba vysokopodlažních budov ale pokračuje a tito investoři se dalšího vývoje v zemi nebojí. Stavebnictví se podílí na tvorbě HDP pěti procenty a neustále roste, i když menším tempem.

Služby tvoří podle některých západních statistik až 42% HDP Íránu a zemědělství čtvrtinu HDP s vývozem do Iráku a Afghánistánu, kde je íránská zemědělská produkce jako ekologicky čistá velmi žádaná a navíc splňuje normy pro čistotu a zdravotní způsobilost mnohem lépe, než některé evropské potraviny a maso. Do zemědělství spadá totiž v Íránu i masná výroba a chov zvířat, farmářská výroba, drůbež, atd.
Soběstačnost Íránu v zemědělství se neustále zvyšuje a přesáhla 80%.

Energetika jako rostoucí odvětví měla v roce 2009 nainstalován výkon 65.000 MW. V Íránu existují tři nezávislé přenosové soustavy, tedy vlastně distribuční sítě. Země je připojena a přefázována na ruskou elektrickou síť a tím i na evropskou síť. Důraz je kladen na jadernou energetiku a výstavbu jaderných elektráren, z nichž další projekt by si chtěli Íránci stavět už sami a jadernou elektrárnu v Búšehru postavili ve spolupráci s Ruskou federací. Elektrická soustava je spojena s ruskou elektrickou sítí nejen podmořským kabelem pod Kaspickým mořem, ale i přes kavkazské státy, kam Írán vyváží elektřinu do Gruzie a Ázerbájdžánu i Arménie. Dále Írán vyváží benzín a elektřinu i naftu do Herátu v západním Afghánistánu. Cenu tvoří místní instituce po dohodě za služby pro íránské úřady. Elektrickou energii exportuje Írán také do Iráku a Sýrie. Nafta se používá i k topení a výrobě elektřiny.

Pokud jde o sektor dopravy, tak zde je MZV ČR trochu mimo ve svém hodnocení. Írán má 14.000 kilometrů železničních tratí a téměř 400 stanic pro vlakovou osobní přepravu. Elektrifikované tratě má také desítky let Írán v provozu. Jezdí na nich elektrické lokomotivy depo Tabríz. Je vidět, že čeští diplomaté asi nikdy nejeli mezinárodním lůžkovým expresem z Teheránu do Istanbulu a nebo z Teheránu do Moskvy, protože jinak by tyto dvě tratě znali. Desítky let už je hotová elektrifikace dvou tratí: Tabríz-Súfíján (do Istanbulu) a Súfíján-Džolfá (při cestě vlakem do Moskvy). Z novějších elektrifikací zmíním aspoň Jihokorejci stavěnou trať Báfq-Sírdžán a dále Sírdžán-Bandar Abbás, dostavěnou v roce 1999, kdy se s elektrifikací následně začalo. Tato trať je lahůdkou stavitelského umění s mnoha mosty a tunely. V roce 2010 byla privatizována nákladní přeprava na železnici a prodáno 60.000 nákladních vagónů soukromým přepravcům, včetně českých uhelných a krytých vozů, které se tam odprodaly po roce 1989.

Leteckých koridorů je v Íránu asi padesát. Ročně se uskutečňuje asi 220.000 tranzitních letů. Platí západní embargo na dovoz letadel pro civilní přepravu, zakázán je dovoz letadel mladších 18 let. V důsledku toho došlo v Íránu v roce 2009 ke dvěma leteckým neštěstím, při nichž zahynuly stovky osob. Letecká civilní doprava je také poznamenána stigmatem sestřelení íránského letounu Iran Air americkým křižníkem v roce 1986, kdy zahynulo 280 cestujících, a okolnosti této události jsou dosud zahaleny tajemstvím.

V srpnu 2007 byla na leteckém veletrhu v Moskvě podepsána dohoda na nákup dopravních letadel Tu 207. Jednání se vedla i o dodávkách letounů Tu 214 a letadel pro dlouhé tratě Tu 334. Prvních 6 letounů bylo dodáno už koncem roku 2008. Kromě toho Iran Air stále užívá letouny Boeing 747, které létaly i do Vídně a přistávaly v Praze při letech ze Skandinávie na dotankování, když jim jinde odmítali palivo. Na krátké vzdálenosti používají Íránci zejména letadla Fokker. Mají mnoho leteckých společností, kde se používají pronajaté Boeingy menších velikostí a letadla Tu 154. Letouny Boeing 747 používá i íránská armáda a používá je jako transportní letouny. Jsou letadla novější, než ta dopravní Boeing Jumbo Jet. Írán je získal od Iráku v rámci válečných reparací – celkem 9 kusů.

V zemi je dvacet letišť třídy A. Na ostrově Qešm bylo v Perském zálivu vybudováno nové mezinárodní letiště na tomto daňovém ráji. Bez cla je tam všechno a Íránci tam jezdí za rekreací a nakupováním. Tento ostrov je chloubou íránské ekonomiky a má dobrou infrastrukturu. Dne 3.listopadu 2007 bylo otevřeno nové letiště svatého Chomejního na jih od Teheránu, vzdálené asi 70 km. Starší letiště Mehrábád v centru Teheránu, které je používáno zároveň i jako vojenské letiště a stojí tam stíhačky, zůstalo v provozu jen pro vnitrostátní přepravu osob a tento model je běžný třeba i na Ukrajině (například letiště Lvov). Íránské společnosti používají různé obchodní triky, od opravdu levných letenek až po lety do střední Evropy jako příznivější oblasti (Mahan Air). S nízkonákladovými lety začaly íránské letecké společnosti jako první ještě dávno před těmi evropskými.

Írán má velké množství přístavů v Perském zálivu a u Kaspického moře, z nichž nejdůležitější mezinárodní přístavy jsou napojené na železniční síť a v září 2009 Írán dostavěl první zaoceánskou loď vlastní výroby. Kapacita obchodního loďstva je 3.280.776 tun, ale tento údaj nezohledňuje skutečnost přeregistrace lodí pod novou vlajku z důvodu embarga a sankcí.

V rámci telefonizace je v zemi 58 milionů pevných linek a šest různých mobilních operátorů. Doma má internet 12 milionů uživatelů.

Rozhodně nejsou pravdivá tvrzení některých politických analytiků nebo komentátorů o tom, že by Írán byl v ekonomickém úpadku. Těším se, že tento můj pátý článek nalezne širokou podporu mezi čtenáři a zapojíte se do diskuse pod článkem.

Mgr. Jan Skalička

 

 

TOP 5 letošní vybrané články


10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

Štítky: ,

Komentáře

  • Lime napsal:

    Rusko a Írán přejdou na ruský rubl. Obchodní obrat mezi Moskvou a Teheránem klesá, konstatoval ruský velvyslanec v Íránu Levan Džagarjan. Strany ale zkoumají možnosti nápravy situace, zejména možnost výpočtů v ruské měně, řekl Džagarjan v interview pro televizi Rossija-24. Informace je z Hlasu Ruska ze dne 13.6.2013 Podle velvyslance se obrat zboží snižuje kvůli jednostranným ekonomickým sankcím, jež zavedly proti Íránu západní státy. Sankce se týkají finanční a ropné sféry íránské ekonomiky a ztěžují převedení prostředků za exportní a importní operace.

  • maxik napsal:

    Pro Lime> Vzpominate si na Levana Petrosjana, armenskeho politika< Rusky velvyslanec v Iranu pan Levan Dzagarjan je Armen a vidime, ze Rusko ma velmi chytre agenty se znalosti perstiny, rustiny a armenstiny a dalsich jazyku naucenych u diplomaticke akademie. Prvni tri ale mohou byt rodne jazyky. Nejsou tam jenom muslimove, ale i zoroastrovci a krestane, vyznamna armenska mensina a take arabsti sunnite.

  • Lime napsal:

    Pro maxik - dosti dobře jsem nepochopil co mi tím chcete říci? Levon Ter-Petrosyan ( Armenian : Լեւոն Տեր - Պետրոսյան, narozen 09.1.1945) je arménský politik. On byl první prezident Arménie 1991-1998. Vedoucí vědecký pracovník v Ústavu Matenadaran starověkých rukopisů , Ter-Petrosyan připojil k Karabachu hnutí za sjednocení arménsko-obsadil Náhorního Karabachu s Arménií v roce 1988. Po získání nezávislosti Arménie od Sovětského svazu v roce 1991, byl Ter-Petrosyan zvolen prezidentem v říjnu 1991 s drtivou podporu veřejnosti. Vedl země přes Náhorním Karabachu války se sousedním Ázerbájdžánem, při kterém arménský armáda převzala kontrolu nad Karabachu a okolních okresů. Zde je řeč o ekonomice Íránu. Článek fundovaný. Líbí se mi. Dal bych like, ale nechci být připojen k Facebooku, ale díky za článek.

  • Miksik Vlastimil napsal:

    I já souhlasím, že tento článek o ekonomice Íránu je na vysoké úrovni. Zajimavé téma v naších končinách až moc exotické. A taky změna o proti tomu co nám o Íránu prezentují oficiální média. Dávám Like.

  • maxik napsal:

    Pro Lime k 14.6.2013 ve 14:56h na vysvětlení: Pana Levana (Ter) Petrosjana jsem zmiňoval proto, abych na jménu ukázal, že současný ruský velvyslanec v Íránu - p. Levan Džagarjan je národností Armén. Jedná se o shodu křestních jmen a obě příjmení končí shodně na koncovku -jan. Chtěl jsem dále poukázat na to, že v Íránu se vyskytuje obrovská menšina místních Arménů. Koncovka -jan se objevuje též u íránských příjmení, přestože se může jednat dnes o muslimy, ale dříve o konvertované křesťany na islám. Arméni bydlí všude po Íránu v křesťanských čtvrtích, mají tam své arménské kostely, nejvíce jich je nyní ve velkých íránských městech. Arméni v Íránu mohou používat arménský jazyk a arménské písmo, které je poměrně často k vidění v jejich městských čtvrtích na nápisech a na obchodech, reklamách, letácích, plakátech, atd. Nejedná se o žádná ghetta, čtvrtě íránských měst jsou přístupné všem, nikoliv ale kostely, které jsou jen pro místní komunitu. Arméni znají dobře perštinu. Před Vánoci se v Íránu na ulicích všude v křesťanských čtvrtích prodávají vánoční stromky, a to podle naší tradice. Pro křesťana z Evropy je toto hezkým připomenutím domova a vlastní křesťanské kultury, pokud tam pobývá služebně a nemůže jet domů do ČR. Na mši si může Evropan zajít třeba do anglikánského protestantského kostela v Teheránu, německého baptistického kostela a nebo katolického kostela, který je blízko teheránské ulice Valí-ye Asr (patří vatikánskému velvyslanectví, které sídlí nedaleko a má s náboženským státem Íránem velice blízké vztahy. Na konferenci v Káhiře obě země postupovaly tvrdě proti potratům. Chtěl jsem objasnit a naznačit, že ruský velvyslanec v Teheránu umí jistě jako rodilý mluvčí perštinu, arménštinu a ruštinu a možná ázerbájdžánštinu, neboť jeho příjmení by mohlo pocházet z Náhorního Karabachu, který patřil do Ázerbájdžánu a žijí tam rovněž arménští muslimové. Příjmení vypadá jako od arménského muslima (džagar znamená v perštině játra, arménsky ale neumím). Kromě křesťanů žijí v Íránu také sunnitští Arabové (asi 5 procent), z nichž se rekrutují vojáci do Sýrie, kde působí elitní jednotky "Nírú-ye Qods" (v perštině to "Jeruzalémské síly" z íránské "Armády strážců", která je českými sdělovacími prostředky zkresleně nazývána "Revolučními gardami". V Íránu žijí 3 procenta zoroastrovců, což je původní náboženství před islámem. Je to náboženství monoteistické. Bůh je na nazýván Hormuzd (od toho se dodnes jmenuje Hormuzdský průliv mezi Íránem a Císařstvím Omán) a Satan se nazývá Ahríman a v tomto náboženství jde o boj dobra se zlem, stejně jako v křesťanství. Svatá kniha (Bible zoroastrovců) se jmenuje Avesta. Největší počet zoroastrovců žije ve městech Jazd, Orúmíye, Tabríz, Ardabíl, Teherán, Šíráz a Kermán, tedy po celém Íránu mají své chrámy, které se svojí architekturou blíží řeckým chrámovým stavbám a hoří v nich věčný oheň. Duchovní místa a kláštery zoroastrovců jsou ve městě Čak Čak. Znamená to persky kap kap a jsou to skalní kláštery, kde kape voda a hoří tam věčné ohně. Na tato místa jezdí hordy turistů až třeba z Něměcka nebo Jižní Koreje nebo Japonska. Japonci mají prý do Íránu bezvízový styk. V Íránu žije 35 procent ázerských Turků, kteří mluví nářečím ázerbájdžánské turečtiny. Dříve Írán totiž územně zahrnoval i dnešní Kavkaz a Střední Asii. Příspěvkem jsem tedy chtěl naznačit, že si myslím, že velvyslanec je rodilým mluvčím perského a arménského jazyka, ruského i ázerbájdžánského jazyka. Tento člověk je tak schopen naklonit si všechny menšiny v Íránu, včetně sunnitských Arabů, neboť Ázerbájdžánci a muslimští Arméni původem ze SSSR jsou sunnité. Arabové z Íránu znají perštinu jako úřední jazyk, takže velvyslanec arabsky umět nemusí, i když kdo ví, jaké další jazyky ho ještě naučili na moskevském MGIMu a nebo ve službách státu. Je to velvyslanec na pravém místě a zároveň nemá zájem upřednostňovat ázerské Turky v Íránu, což je užitečné i pro Írán, který mu udělil agrema. Írán má totiž s ázerskými Turky - jako se svými občany - trochu potíže. Město Tabríz, kde jich žije většina, se proto těšilo od vlády nejen mimořádnému rozmachu investic a budování průmyslu, ale i celkové modernizaci společnosti.

Napsat komentář





Finanční a komoditní komentáře z Chicaga pro vás připravila společnost Lembros logo