Články s tagem ‘BRIC’

Dlouhodobý a střednědobý vývoj prosperity různých zemí

Čtvrtek, Duben 10th, 2014

Den co den se v tisku či na internetu dozvíme, že ekonomika země A se vymanila z recese, zatímco ekonomika země B v ní dosud setrvává. Jaký je skutečný dlouhodobý a střednědobý vývoj ekonomik různých zemí?

Začnu dlouhodobým vývojem HDP za 25 let, tedy od roku 1989 do roku 2014 kde budu pracovat s odhadem Mezinárodního měnového fondu..

V roce 1989 byl podíl vyspělých zemí na světovém HDP dvě třetiny, nyní klesl těsně pod polovinu.

Spojené státy – rok 1989: 24,1%, rok 2014: 19,1%, pokles o 5 procentních bodů

Kanada – rok 1989: 2,3%, rok 2014: 1,7%, pokles o 0,6 procentního bodu

Japonsko – rok 1989: 9,3%, rok 2014: 5,3%, pokles o 4 procentní body, de facto téměř o polovinu

EU – rok 1989: 26,9%, rok 2014 i přes nové členy: 18,3%, pokles o 8,6 procentního bodu, de facto o třetinu (mimochodem, podíl Británie o čtvrtinu, Německa,  klesl o cca třetinu, Itálie o polovinu)

Když se podívám na rozvojové země, růst je tažen zeměmi BRIC, jejichž podíl se zdvojnásobil. Při pohledu na konkrétní země však vidíme, že celý růst je díky Číně.

Čína – rok 1989: 3,6%, rok 2014: 16,0%, nárůst o 12,4 procentního bodu (vyrovnání pokles Japonska a EU), tedy na více než čtyřnásobek.

Indie – rok 1989: 3,0%, rok 2014 – 5,8%, tedy růst o 2,8 procentního bodu, téměř na dvojnásobek

Brazílie – rok 1989: 3,4%, rok 2014: 2,8%, pokles o 0,6 procentního bodu, tedy pokles téměř o pětinu

Rusko – rok 1989: 4,0%, rok 2014: 2,9%, pokles o 1,1 procentního bodu, prakticky o čtvrtinu (opravdu jde o dohad samotného Ruska, v roce 1989 bylo odhadnuto ze Sovětského svazu)

Ostatní Emerging ekonomiky – rok 1989: 19,6%, rok 2014: 23,6%, nárůst o 4 procentní body, de facto o pětinu

HDP je sice široce publikovaný ukazatel – a globální modla současnosti – o prosperitě zemí však neříká vše. Proto za účelem hodnocení střednědobého vývoje ekonomik jsem použil Legatum Insitute Prosperity Index – index využívaný pro hodnocení kvality života v daných zemích – pro loňský rok a jeho porovnání s rokem 2009, tedy v době vrcholící finanční krize, minim akciových trhů apod.

V roce 2009 i 2013 se na 1. místě drželo Norsko, druhou a třetí pozici si prohodily Švýcarsko a Singapur. Nic mimořádného.

Za nimi se však již „dějí věci“.  Podívám se na 5 největších zhoršení a zlepšení.

Největší zhoršení pozice zaznamenaly evropské země – mezi 5 s největším zhoršením jsou výhradně evropské země: Nizozemí kleslo ze 4. na 20. místo, Dánsko z 5. na 23 místo a Finsko z 9. na 26. místo, Irsko ze 14. na 33. místo a Belgie z 15. na 25. místo.

Nejlepší zlepšení pozice zaznamenala Čína – posun z 34. na 7. místo (hned za Švédsko). Druhý největší posun vpřed zaznamenaly Spojené arabské emiráty – z 33. na 13. místo, následuje Thajsko z 27. na 12. místo, Kuvajt z 22. na 11. pozici a Malajsie z 18. na 8. pozici (mezi Čínu a Německo).

Jak z dlouhodobého, tak i střednědobého hlediska Evropa vyklízí pozice, Bohužel, čest pár výjimkám.

 

Poznámka na okraj na závěr: ze třech evropských zemí s nejlepší kvalitou života v loňském roce (Norko, Švýcarsko, Švédsko) ani jedna z nich neplatí eurem. Až čtvrtá nejlepší evropská země platí eurem – konkrétně jde o Německo.

 

 

Výroční analýza pro rok 2014

 

Prozatím 5 článků s největším počtem přečtení v roce 2014

 

Výběr článků věnovaných finančnímu systému jako celku:

Oracle: Prihára sa nám to

Středa, Duben 9th, 2014

Máme tu druhý článek dubnového kola soutěže čtenářů roku 2014.

 

Máme za sebou jeden z politického hľadiska rušný mesiac (pripojenie Krymu k Rusku a následné bezzubé vyhrážanie Západu), ale akoby to s trhmi ani nepohlo. Veci sa ale menia, žiaľ pre obyčajného človeka nepríjemným smerom, risk toho, že do týždňa padne finančný systém a  skolabuje ekonomika Západu len vzrástol.

 

Čo sa vlastne deje a hlavne prečo

V skratke, Západ sa stáva irelevantným, najviac to vidieť okolo situácie ohľadom Krymu, Rusko ju bez ohľadu na protesty Západu pripojilo a mohol to urobiť kvôli tomu, že ekonomická sila Západu (z ktorého vyviera politická a vojenská sila) je preč, lebo vedenie nielen ignorovalo 4000 rokov ekonomických vedomostí, ale rovno poskytuje politické krytie kriminálnikom na princípe ruka ruku myje (politici dostanú peniaze, bankári krytie). Keď pozrieme na detailnejší obrázok, tak sa zhrozíme ( najprv rozoberieme ekonomiky, politickú situáciu a potom trhy).

Začnime s USA, začnem s najdôležitejšími vecami Walmart (najväčší Americký súkromný zamestnávateľ) sa priznal, že jeho profit závisí od sociálnej pomoci, keď k tomu pridáme, že priemerný Američan platí 97 typov daní a že zamestnanci väčšinou odflákajú svoju prácu, tak môžeme povedať, že USA sú Rím 2.0 pred kolapsom. Čo vytvára veľmi nebezpečnú situáciu vzhľadom na to že Americký konzumenti nemajú peniaze (na šetrenie na dôchodok alebo na kúpu nového domu už vôbec) a cena potravín v USA vzrástla 19% (t.j. takmer jedna pätina) od začiatku roka 2014, ktorá donedávna bola skrytá; obzvlášť pri rekordne dlho trvajúcej nezamestnanosti (o tom aj tu) a pri rekordne nízkej miere pracovnej sily (z tohto pohľadu je pochopiteľné prečo špehovanie je zamerané na domáci disent, pričom špehovanie NSA vychádza pekne draho, a to viac než jedným spôsobom). Ďalším znakom kolabujúcej ekonomiky (prinajmenšom nerastúcej) je to, že infraštruktúra aj v New Yorku sa rozpadáva (takže nie je to len zapadákov), je do dôsledok žitia na dlh, podstate ide o to, že dlh USA rastie exponenciálnym spôsobom (štátna správa na každej úrovni spláca sa dlh s väčším dlhom), pričom vývoj ekonomiky sa pohybujú na s-krivke (dosť často sa vyskytujúca krivka), to má za následok hlavne 2 veci: minimálnu návratnosť investícií do výroby a rast dlhu resp. rast splátok štátneho dlhu. Komické je to, že kde kto sa vyhovára na počasie ako dôvod slabého ekonomického výkonu, dokonca aj FED, v prípade poľnohospodárstva je to pochopiteľné, v prípade slabého predaja nehnuteľností na juhu USA už nie. Situáciu len komplikuje ten fakt, že tlačenie peňazí z QE vytvára  nerovnováhu v príjmoch.

Pokračujeme s EU, ako celok nevyzerá o nič lepšie (skôr horšie), Grécka vláda pred kolapsom, Španieli sa búria HLAVNE proti systému, Talianská a Francúzska nezamestnanosť v rekordných výškach (Francúzske sa rástlo hlavne za Hollandeho, a Francúzi mu to teraz oplatili), štvrtina mladých pod 25 nezamestnaných ale výnosy 10 ročných dlhopisov týchto krajín sú rekordne nízko (a že ECB netlačí peniaze). V skratke hocičo sa stane napr. prestane prúdiť plyn z Ruska, tak to zabije minimálne 10 ekonomík z EU a bankrot štátov  spolu s ekonomickým kolapsom spestrené bailinmy a bailoutmi bude len otázkou času a veľmi dobre to vedia Rusi, Číňania a CEO vedúcich nemeckých firiem. Keby to všetko nestačilo aj Taliansko sa začal rozkladať a Britský daňový úrad implementuje výpalnícke praktiky.

Japonsko, ani tá krajina nie je o nič lepšie, pretože Japonci ktorí vedia ktorá bije (a zdá sa je ich dosť) začali nakupovať zlato, pretože Abenomika krachuje (Keynesianizmus nefunguje).

Ukrajina má veľké problémy nielen že má obrovské dlhy (ktoré budú vyplatené Rusku, pričom Detroit čaká suchota), že má Čínsku žalobu na krku, že kedykoľvek môže sa u nej nastať Cyperský scenár, že Ukrajincov čaká ďalšie zvýšenie ceny plynu, že má zásoby paliva cca na mesiac (pretože dodávky ropy do rafinérie v Odesse boli zastavené, ale aj Timošenková chce bombardovať atómovou bombou ruskú minoritu, tento režim nebude mať dlhú trvácnosť (hlavne po tom, čo lúza žiada výplatu). Zdá sa že Rusko získa juhovýchodnú Ukrajinu bez nutnosti vojenskej invázie.

BRICS, tu sa trocha zdržíme,toto zoskupenie je v podstate nová vedúca ekonomická a politická sila, dôkazom toho je, že vyšachovala G7 z G20. Nič na tom nemení, že Čínska kreditová a realitná bublina kolabuje (a zatiaľ to odnášajú to luxusné nehnuteľnosti), na druhú stranu táto situácia sa využíva na uvedenie ekonomických reforiem do života (pričom vytváranie kreditu sa spomaľuje ako súčasť politiky) a na veľké upratovanie -o tom aj tu-(čo zas starým kádrom nepáči). Tvrdenie, že Čína je veľmoc a je na vzostupnej krivke je namieste (to neznamená bull trh a neexistenciu problémov), lebo Rusko začalo uznávať Yuan ako rezervnú menu (keby to nestačilo podľa tejto Twitterovej správy, CDB chce vydávať pôžičky v RMB-preklad), a Čína vytvára swapy v Anglicku a v Nemecku (okrem ďalších významných krajín EU). Keď som spomenul Rusko, tak zostaňme pri ňom, z politického a možno aj z ekonomického hľadiska je významnejší hráč ako Čína. Existujú dôvody na na tieto tvrdenia a Krymská kríza na ne veľmi dobre poukázala, prvá vec je, že sankcie Západu budú Západu bolieť viac než Rusku kvôli Ruskej odpovedi (aj keď nejaká tá ruská firma môže mať problémy), to ale neznamená, že sa na ňu nepripravuje prvá vec čo sa udialo, že ruskí oligarchovia stiahli svoje peniaze zo západných bánk (dostalo sa to aj do oficiálnych správ) a obmedzili výdaje v Londýne, pripravujú svoj vlastný platobný systém (okrem iného veci len urýchlil Goldmanova finančná blokáda Ruskej Ambasády v Kazachstane) a najdôležitejšie Krymská kríza urýchlila zbližovanie Ruska a Východu a  nestačí, že Čína a Rusko má bilaterálnu dohodu o obchode plynu vo vlastných menách ale chystá aj podobnú dohodu s Indiou a potvrdzuje v podstate to čom som napísal v diskusií, pre Rusko je jedno v čom je platený, preňho je dôležité aby získal čo najviac reálnych hodnôt za svoje suroviny (mám na mysli služby a tovar) a keď to znamená vypustenie USD z obchodu a tým pádom kurzovú instabilitu, tak to urobí bez mihnutia oka (očakávam, že v blízkej budúcnosti India a Čína tiež podpíšu podobnú bilaterálnu dohodu).

 

Trhy a bankový systém

Na akciových trhoch sú veci komplikované S&P 500 má stále rastúcu tendenciu, ale táto tendencia je závislá od nákupu FED-u (FED nakupuje cenné papiere) nie od ekonomických/firemných fundamentov, žiaľ. No nielen Čínska bublina praská, ale aj biotech bublina na NASDAQ, príslušný index sa správa “zaujímavo”. Ostatné trhy tiež vykazujú tiež abnormality vzhľadom na fundamenty napr. Belgicko nakúpilo US dlhopisy v hodnote trojnásobku svojej HDP (pre koho je proxy?), trhy so zlatom sú manipulované v druhej polovici marca (dialo sa to celý mesiac) cena zlata bola tlačená dole v každý deň o 8:30 (ohľadom toho 31.3 je zaujímavé v tom, že o 8:30 začali pumpovať S&P 500) a ja hovorím, že toto skvelé obdobie na nákup fyzického kovu (obzvlášť striebra) nemusí mať dlhé trvanie, pretože schéma ktorá umožňovala nakupovať Číňanom zlato vo veľkom množstve bez toho aby dvíhala ceny (ktorá bola súčasťou kreditovej bubliny) teraz prestáva fungovať. Vráťme sa k manipulácií, všetky trhy sú momentálne manipulované, na manipuláciu sa používajú HFT algoritmy (je o tom aj kniha, CBS o tom urobila reportáž), to ale nemení na fakte nič, že trhy smerujú ku krachu a obetnými baránkami budú HFT algoritmy (čo nemusí byť ďaleko od pravdy). Čo sa týka bankového systému, ohľadom neho všetky „konšpiračné teórie“ boli potvrdené, a potvrdil to Bank of England (písalo sa o tom aj na stránkach proinvestory.cz), čo znamená, že v podstate banky môžu vytlačiť peniaze na manipuláciu hocičoho, lebo CB im poskytujú nekonečnú likviditu (hlavne pre HFT algoritmy  umožniac im frontruning, čo je u  ľudí je ilegálne).

 

Možný budúci vývoj a príčiny

Ako som už raz povedal, dni USD sú zrátané a Rusko ju môže potopiť nielen tak, že odpovie na Americké sankcie, ale aj tak že spolu s Indiou, Čínou a ostatnými BRICS krajinami poskytne svetu alternatívu k MMF a USD, pričom svet už žiada zmenu. Preto hovorím, že 10.4.2014 je kľúčový deň, lebo BRICS dal v podstate ultimátum pre USA, buď zreformujete MMF, alebo skončíte zle. Samozrejme USA neimplementuje potrebné zmeny, môžem to tvrdiť na základe toho, že situáciu len eskalujú napr. v Sýrií  alebo na Čiernom Mori (či je to len nekompetentnosť a arogancia alebo niečí plán to neviem s určitosťou povedať), to že na G20 povedia, že k MMF a k USD je alternatíva bude pre svet OMG moment a asi 20.4.2014 USD a MMF skončí, keďže už existuje systém, ktorý nepoužíva USD v medzinárodnom obchode (Yuan swap v Nemecku, v Anglicku, vo Francúzsku a BRICS krajiny používajú vlastné meny+Irán ktorý robí barter), tak prechod na nový systém môže udiať v priebehu týždňov či mesiacov. Pre USA však to bude katastrofa, lebo doma bude mať hyperinfláciu (vracajúce sa doláre), môže byť donútený vytvoriť konvertibilný dolár pre medzinárodný obchod a dlhy denominovať v starých/domácich dolároch, ktorý bude devalvovaný a môže prísť aj o niektoré štáty, menovite o Aljašku (bývalá Ruská kolónia, kúpená v roku 1867 chce sa vrátiť späť k Rusku) a o Texas. Bankový systém západu pritom skolabuje kvôli obrovským stratám, pretože z ničoho nič v USD denominované papierové aktíva sa stanú bezcenným.

 

Prečo sa to deje resp. bude diať

Inkompetencia(?) a arogancia  západných vodcov, alebo Čínske ekonomické problémy (zachrániť svoju ekonomiku a menu na úkor inej, hlavne keď je to nepriateľský štát je logické) je len časť odpovede, skutočné príčiny sú ale oveľa „fylozofickejšie“. Podstata je to, že koncept okolo čoho je západ resp. západná mocenská štruktúra postavená v podstate skrachoval a Rusko a čiastočne aj Čína a India adaptoval iný koncept resp. došlo ku posunu v konceptuálnej moci, lebo kým západný model je postavený na monopoloch (hlavne  o monopoloch na informáciu/„pravdu“ a na „peniaze“) čo vedie k bratríčkovaniu a nakoniec nárastu inkompetencia na kritických miestach, tak Ruský staro(?)-nový je postavený základoch na zdieľaní informácií, zdrojov atď. Musím teraz vysvetliť čo znamená konceptuálna moc, v skutočnosti existuje 5 druhov moci:

  1. Zákonodarná
  2. Súdna
  3. Výkonná
  4. Mediálna
  5. Konceptuálna

Prvé tri nemusím vysvetľovať, posledné 2 áno, mediálna moc predstavuje všetko čo formuje kultúru, etiku, morálku, svetonázor a verejnú mienku teda náboženstvá, školstvo, formy zábavy a pasívneho relaxu a klasické médiá, a konceptuálna moc je o tom z čoho vyvierajú ostatné moci, ako interagujú, čo sa podporuje v médiách a v konečnom dôsledku na akom princípe funguje ekonomika (ktorá je produktom deľby práce a funkcií v ľudskej spoločnosti). Z politologického hľadiska túto zmenu presadili „Euroázijský suveréni“ na čele s Putinom.

 

Záverom

Kto chce môže shortovať USD a papierové trhy, problém je, že svoj profit nemusíte môcť premeniť na hmatateľné hodnoty ako zlato, striebro, pôda, produkčné kapacity, nehnuteľnosti a základná infraštruktúra.

 

S pozdravom

Oracle

PS: Tento  žart, sa môže stáť realitou. Niekto si stále myslí, že sú tu nejaké akciové trhy?

Články týdne – 28. března

Pátek, Březen 28th, 2014

JP Morgan drží ve svém portfoliu životní pojistky vlastních zaměstnanců. V souvislosti s řadou nedávných sebevražd jde bezpochyby o zajímavou informaci.

Jeremy Grantham: svět směřuje k problémům. Velkým.

Brazilský rating se potápí. Už je jen stupeň nad “junk”. 

Na řadě míst se publikují rostoucí počet Američanů na potravinových lístcích jako důkaz špatné ekonomické situace ve Spojených státech. Jedné z největších amerických společností však potravinové lístky zvyšovat tržby a tím i zisky

Spiegel – situace na Krymu z pohledu Ruska 

Emerging markets

Pondělí, Březen 3rd, 2014

  Dění na emerging markets stojí za pozornost, tyto země tvoří již polovinu globální ekonomiky. Jejich vliv na (ne)vyřešení krize je proto výrazně větší než býval v minulosti. Země BRICS přestavují čtvrtinu globálního HDP. Případné rozšiřování problémů emerging markets ale neupůsobí problémy pouze tamním ekonomikám. Evropské banky mají na emerging markets angažovanost téměř 3,5 biliónu dolarů….

Tento článek je určen jen pro předplatitele.
Přihlášení předplatitele Registrace předplatného

Čínská měna oslabuje, máme mít obavy?

Sobota, Březen 1st, 2014

Čtvrteční vystoupení Janet Yellen v Senátu USA dalo investorům informaci, že Fed nehodlá měnit tempo omezování nákupů dluhopisů a hypotečních zástavních listů na dalším setkání Federálního výboru pro operace na volném trhu 19. března. Ledaže se výrazně změní výhled vývoje ekonomiky. Nicméně, zdá se, doposud  americká centrální banka nedokázala stanovit, zda poslední slabší data jsou výsledkem vlivu ukrutné zimy nebo zda se jedná o trendovou záležitost. Více světla jistě přinese statistika o růstu zaměstnanosti v únoru a také data indexu nákupních manažerů PMI plus čísla o inflaci. Sitauce na trhu emerging markets není růžová a současné neutichající nepokoje na Ukrajině tomu dále rozhodně nepřidávají. Poklesy kurzů jak ukrajinské hrivně tak ruského rublu jsou jistě následkem a Ukrajina vypadá zralá na mezinárodní finanční pomoc, bez které může upadnout do insolvence.

V posledních dnech jsme rovněž mohli na trhu zaregistrovat neobvyklý vývoj kurzu čínské měny, která nezvykle oslabila o 1,5% za poslední zhruba týden. To se nezdá jako výrazný pohyb, avšak u juanu, který je fixován v denních pásmech +-1% to představuje nejvyšší pokles v týdnovém intervalu od roku 2005, kdy byl zavedený nový měnový režim vůči USD a opuštěn fixní kurz. O zvýšeném zájmu o čínskou měnu v mezinárodním obchodě jsme již psali. Měna po delší dobu v podstatě sloužila jako „zaručená jednostranná sázka“ na růst s pěkným výnosem, zvláště po utahování měnové politiky čínskou centrální bankou od druhé poloviny 2013, kdy začaly sazby jak na peněžním trhu růst (místy velmi volatilně a neůměrně), tak výnosy dlouhodobějších dluhopisů zvyšovat. Po posledním pohybu se zdá, že tato „jistá“ investice již může být věcí minulosti a možná také, obdobně jako u ostatních měn emerging ekonomik investoři začínají rezignovat na Čínu a blíží se větší odliv kapitálu a počátek prasknutí jedné velké bubliny, která by znamenala určitě jednu z největších krizí, jakou kdy světová ekonomika zažila. Ale, ne tak rychle. I když k oné krizi nepochybně jednoho dne dojde, tak jako ke krizím v rámci ekonomických cyklů dochází a v praxi neexistuje nic jako „nové ekonomiky bez recesí“, tak v tuto chvíli se situace oslabení jeví naopak jako výhodná a zcela v režii čínské centrální banky, jejíž politika patří mezi ty ne zcela transparentní navenek. A to nejen z důvodů podpory exportů, na kterých je Čína i v situaci, kdy se snaží přejít na ekonomiku taženou růstem domácí poptávky, stále ohromně závislá. Přílišné utažení měnové politiky a růst kurzu juanu totiž vyvolalo větší příliv kapitálu včetně spekulativního. Což je patrné na větším nárůstu devizových rezerv (i možná proto se Státní čínský úřad pro devizové rezervy nechal slyšet, že za neobvyklým poklesem kurzu juanu nevidí žádný problém). Pohlédněme na jejich vývoj v poslední době:

To znamená k omezení nadměrného zadlužování nestačí regulovat měnovou politikou jenom sazby, ale je nutno přistpupit k liberalizaci kurzové politiky. A o to se zdá se banka snaží a připravuje si půdu pro rozšíření pásma denního pohybu juanu vůči dolaru a dále pak k jeho plnému zrušení a zavedení plovoucího kurzu měny plus v konečné fází k jeho plné konvertibilitě. V agendě banky je pro zajímavost rovněž zavedení programu pojištění vkladů, což následně přidá na kredibilitě menším finančním institucím, které budou ochotny podporovat menší, ale také možná perspektivnější podnikateské záměry. V neposlení řadě toto povede k liberalizaci a konkurenci na trhu depozitních sazeb, jež jsou nyní nastavovány státem.

V rámci uvedení více detailů ohledně chystaných vládních reforem bude zajímavé sledovat informace z Čínského národního kongresu (NPC), který začíná 5. března. Jak jsme již zmínili, Čína má v případě reforem obrovský potenciál s ohledem na stále relativněně hodně nízký produkt na hlavu. Tento potenciál se již začíná projevovat na reálných trzích jako komodity, to znamená vácné kovy, energie, obiloviny, softs, atd. v poslední době, které začínají opětovně výrazně narůstat, což může znamenat nový supercyklus.

Závěrem se pojďme podívat na aktivní kontrakt na číský juan na burze v Chicagu (SOL Trader, týdenní data) v poslední době. Klikněte na obrázek pro zvětšení:

 

Ropa reaguje na geopolitická rizika

Sobota, Únor 22nd, 2014

Asset manažeři drží podle reportu americké komise pro komoditní trhy v týdnu do 18.2. rekordní pozice v kontraktech na ropu WTI na nákupní straně. Kombinovaně pak obchodníci mimo zajišťovatele přes 440 tisíc kontraktů! Je to nejen vlivem kruté zimy v USA a zvýšené poptávky po produktech jako topný olej, kde jsou zásoby o 22% níže oproti pětiletému průměru a poptávka o 6% výše oproti minulému roku. Rovněž tak, v souvislosti s geopolitickými událostmi ve světě se není čemu divit. O situaci na Ukrajině a energetických souvislostech v rámci EU psal již Jan Dvořák.

Není to však jenom Ukrajina, jež se média věnují především, a to i zde v USA. Z pohledu amerického spotřebitele se jedná o velmi závažnou situaci ve Venezuele. Ta se řadí mezi 5 nějvětších dodavatelů ropy do USA, které i když mají být v nejbližší době energeticky nezávislé, tak samozřejmě importují také obrovské objemy černého zlata ze zahraničí. Pohlédněme na vývoj dovozů ropy a produktů do Ameriky od 80. let minulého století:

Nepokoje ve Venezuele vyprovokované vysokou inflací 56% a nadměrným zahraničním dluhem jistě nesvědčí momentálně ropnému průmyslu, na kterém tato země staví.  Vládní finance jsou v problémech a nejsou s to profinacovávat dluhy subjektům v energetickém průmyslu. Ale, také jeden z dalších zdrojů ropy pro americký trh z Nigérie na tom není nejlépe. Tam se jedná o vážné nedostatky v příjmech  země z prodejů ropy a vnitropolitické tahanice s těmito spojené, což nepřispívá hladkému průběhu obchodní činnosti.

Nicméně nejsou to jen USA, které jsou značně závislé na ropě z Jižní Ameriky a Afriky. Zatímco importy černého zlata Čínou od klasických dodavatelů jako Saudská Arábie a Kuvajt stagnovaly nebo poklesly v roce 2013, tak dovozy ze západní Afriky se zvýšily o zajímavých 32%. Čína  má být podle americké vládní Energetické informační agentury (EIA) v tomto roce největšám světovým dovozcem ropy. Indie, která je značně energeticky nesoběstačná, podle dat za minulý rok, zvýšila podíl importů ze zemí Latinské Ameriky z 10 na 20%. To znamená, že nepokoje a problémy v těchto regionech se zvyšujícím se podílem na vývozech ropy do klíčových rozvíjejích se trhů mají značný vliv na globálním energetickém trhu.

Který průmysl může na rostoucím zájmu emerging ekonomik o nové regiony dodavatelů profitovat? Je nutno si uvědomit, že například vzdálenost ze západní Afriky do Číny je zhruba třikrát větší než do Spojených států a ropa se musí nějak přepravit. Pakliže se USA budou stávat postupně energeticky nezávislé a Asie naopak zvyšovat importní poptávku (která má neobvyklý potenciál), pak zcela jistě přepravní průmysl a výroba lodních tankerů.

Současný aktivní kontrakt na americkou ropu WTI od počátku roku výrazněji posílil, další vývoj bude jistě závsilý na dalším vývoji geopolitické situace. Support se nachází na hodnotě 101,99 a rezistence na úrovni 102,47. Závěrem se pojďme podívat na jeho cenový vývoj na newyorské divizi NYMEX chicagské burzy CME Group a také na komoditní spread s ropou Brent za poslední měsíce (SOL Trader, denní data), klikněte na obrázek pro zvětšení:

Pozastaví se omezování amerického QE?

Sobota, Únor 15th, 2014

Trhy jsou v určitém shizofrenním stavu v posledních dnech a je to dáno jednak stále nevyřešenou otázkou ohledně stavu rozvíjejích se trhů. Zde může být poskytnuto více informací příští týden ve čtvrtek formou dalšího flash odhadu čísla Markit/ HSBC indexu nákupích manažerů v průmyslu v Číně, které vyšlo posledně pod 50, znamenající kontrakci. I když se očekává další pokles z 49,5 z ledna, tak tento bude do značné míry ovlivněn svátkem čínského Nového roku, který započal koncem předchozího měsíce. Dalším faktorem působícím v tuto chvíli jsou horší než očekávaná čísla z USA. Tříměsíční změna v maloobchodních prodejích v lednu poklesla na -1%, což je nejnižší hodnota od roku 2009. To znamená pravděpodobnou revizi předchozího odhadu růstu HDP za poslední čtvrtletí 2013 z 3,2% na něco kolem 2,5%. Vždy když se jedná u amerických dat o spotřebu domácností či ukazatele růstu zaměstnanosti (která vede k zvýšené spotřebě) je potřeba zbystřit, jelikož se jedná o hlavní výdajovou komponentu a tahouna ekonomického růstu. Situace je vysvětlována horším než obvyklým počasím (arktická vlna na severovývhodě a středozápadě), což jistě může mít vliv. Avšak jsou i faktory jiné jako nárůst zásob v předchozím roce, který přidaly k růstu a tento se zřejmě nebude opakovat nyní, protože jsou tyto na nadměrné úrovni a budou vyžadovat zvýšení spotřebních výdajů ne zpomalení k jejich rozpuštění ze současných hodnot. Cena benzínu se dostala dost nízko a nyní s rostoucí cenou ropy doposud v tomto roce, zřejmě nepůjde dále níže, spíše naopak. Poptávka po hypotékách se výrazně zpomamlila podle Senior Loan Officer Survey přehledu a vypadá to na zpožděnou, ale jasnou reakci na zvýšení sazeb, jako důsledek poklesu ceny dluhopisů před započetím omezování QE americkou centrální bankou.

Bylo proto zajímavé sledovat vystoupení Janet Yallen před kongresním výborem pro finanční služby, kde připustila, že je sice nepovažuje současná horší data za výraznou odchylku, ale bude nutno zhodnotit do jaké míry jsou vlivem extrémního počasí a do jakého rozsahu se může jednat o další faktory. Zde tedy nastává otázka dalšího scénáře pokračování omezování QE (tapering), o kterém se již zmínil Jan Dvořák.

Je tedy možné, že na dalším zasedání 19. března může být rozhodnuto o sníženém omezení (méně než 10 mld USD) nákupu dluhopisů a hypotečních zástavních listů (MBS) a také možná o jeho pozastavení. Při výrazném zhoršování pak zvýšení nákupů.

Podle posledních dat se turbulence na rozvíjejícíh se emerging market trzích zdá nezanadbatelnou a předběžná čísla hovoří o technické recesi v Brazílii, kde HDP pokleslo v posledních dvou čtvrtletích 2013 o 0,2% v každém. Konečné číslo za 2013 pak má být zveřejněno 27. února. Do jaké míry tedy v současné době hrají emerging markets trhy (EM) na ekonomiku USA? Značnou. Je to patrné ne jen díky velkému podílu EM na světovém hospodářském růstu, kde představují 50%-ní podíl na světové ekonomice v porovnání s 35% v letech 97-98, kdy došlo ke krizi asijské chřipky. Stejně tak podíl amerických exportů se do EM trhů zvýšil od doby posledních krizí jako mexické tequila krize, kdy došlo v Mexiku počátkem 90.let zásluhou deficitu běžného účtu a nahromadění vnějšího dluhu k devalvaci mexického pesa (nepodobá se tak trochu Argentině?), či již zmíněné asijské chřipky, ze zhruba 30% na dnešní podíl 50% amerických exportů do těchto zemí. Jak pak vypadá mapa deseti největších teritorií amerických exportů v dnešní době ?(klikněte pro zvětšení na obrázek):

Taktéž procentní podíl vývozů do EM na americkém produktu se za dobu od těchto krizí vice jak zdvojnásobil. A jelikož je čistý export komponenta HDP, pak její případné ohrožení musí být kompenzováno jinde. V obdobích výše uvedených krizí v minulosti to byla ona spotřeba domácností, která situaci “léčila”.  Nyní je situace trochu jiná, jelikož vlivem nutného procesu oddlužování domácností (deleveraging) na tuto spoléhat stoprocetně nelze. Proto jsou při komplexním zhodnocení ekonomických vztahů důležitá ona data o maloobchodních prodejích a obecně spotřeby domácností a růstu zaměstnanosti pro rozhodování Fedu o dalším směrování politiky.

Pozitivní je, že se situace nezdá v EM systémově zas tak katastrofální jako to bylo u krizí 90. let a je v daný moment spíše fukcí jedinečného rizika pár zemí. Ostatní mají dostatek devizových rezerv a více méně plovoucí kurzy měn. U Číny se spíše jedná o korporátní a municiální dluh plus utažení měnové politiky a situace na peněžním trhu. Tuto může zdravá regulace a čínská centrální banka změnit  v případě potřeby. Důležité jsou rovněž naplňování programových bodů po posledním sjezdu vládnoucí strany směrem k vice tržnímu prostředí, což bude klíčové pro další fázi komoditního supercyklu. I když se aktivová angažovanost bank v USA v EM taktéž jako export zdvojnásobila od 90. let na cca 6% a u vyspělých zemí mimo USA se bankovní angažovanost v v aktivech pohybuje na zhruba 7%, tak stále to je nic oproti angažovanosti amerických bank kolem 30% v aktivech produktů realitního trhu v roce 2006, těsně před jeho kolapsem.

Tak či onak, spekulace o možné reakci Fedu na současný vývoj směrem ke snížení omezování QE, vedla tento týden paradoně k růstu akciového trhu zpět, po předchozím poklesu z počátku roku. Jsme tedy opět ve stádiu, kdy špatné zprávy jsou v podstatě dobrou zprávou pro trhy. I když metodou nákupu a drž na akciovém trhu je investor v tomto roce v mínusu, tak volatilita pohybu trhu může být příznivá pro krátkodobější swing či intradenní obchodní strategie.

Podle poslední zprávy americké komise pro komoditní trhy drží obchodníci (mimo zajišťovatele) čistých 102 366 pozic u lotů na populární mini S&P 500 akciový kontrakt obchodovaný na chicagské burze CME Group na nákupní LONG straně, to představuje pokles o 123 693 lotů v tomto směru oproti reportu z předchozího týdne. Hodnoty rezistence u aktivního kontraktu jsou na 1836,75 a 1844,25, support je pak na 1811,75 a níže na 1794,50. Závěrem se pojďme podívat na vývoj zmíněného kontraktu na S&P 500 (ES) akciový index obchodovaný v Chicagu a take evropský index DJ Euro Stoxx 50 (FESX) obchodovaný na Eurexu (SOL Trader, denní data, klikněte na obrázek pro zvětšení):

 

Oracle: Pripútajte sa, jazda sa začína

Pátek, Únor 14th, 2014

Toto je druhý článek únorového kola soutěže čtenářů roku 2014.

 

Zdá sa že predpovedaný prepad na 14.1.2014 sa začal plniť o 10 dní neskôr (ostatne, už to bolo dlhšie vo vzduchu), to že rast akciových trhov bolo živené QE je snáď jasné hádam každému (čo nemusí byť jasné, že rast bola ilúzia), že trhy a ekonomiky EM (emerging markets), Japonsko a trhy/ekonomiky EU majú problémy resp. budú mať, to bolo tiež vo vzduchu a bude to aj horšie resp. je to horšie než sa zdá.

Poznámka: Americké akciové trhy môžu prechodne rásť, ale ich prepad je nezadržateľný.

 

Sme Amerika…

V niektorých kruhoch „čistá Amerika“ znamená blahobyt, bohužiaľ má teraz na mysli skutočnú situáciu Americkej ekonomiky a tá je ďaleko od ideálnej, a je tu viac než 32 dôvodov na obavy. Začnem tam, že ľudia nemajú peniaze (to aspoň tvrdí štatistika SSA) ktoré hovoria, že asi 40% ľudí zarába pod 20 000, asi 53% zarába pod 30 000 a asi 73% pod 50 000 dolárov ročne pričom hranica chudoby je definovaná ako zarobenie menej ako 23 550 dolárov ročne, k tomu keď pridáme to, že v skutočnosti nezamestnanosť je okolo 23,5% (pričom rekordne nízke zapojenie do pracovnej sily je   produktom dlhodobého trendu, bližšie tu, pričom dĺžka nezamestnanosti rastie) a 47 miliónov je na EBT kartách (moderná verzia potravinových lístkov t.j. žobračeniek) čo je asi šestina Americkej populácie. Niektorí si myslia, že Američania sú lepšie na tom ako zbytok sveta a v absolútnych číslach možno je to pravda, ale rast počtu stanových mestečiek a bezdomovcov hovorí, že v relatívnych číslach sú na tom ako Gréci či Španieli a ďalšiu vec čo som postrehol, že niektorí želajú to aby vypasení a nenažraní Američania padli na hubu, aby pri tom zistili ako je žiť v rámci svojich možností (čo je fakt), lenže vo svojej škodoradosti zabúdajú na fakt, že Americký konzum mal za následok rast HDP zbytku sveta čo je  prvý dôvod na vážnu migrénu. Ďalšími dôvodmi na migrénu sú celkom logické otázky typu: Kedy skončí Amerika? Čo nahradí Ameriku ako motor rastu HDP?  Či taká náhrada vôbec bude?  Ako dlho potrvá prechodné obdobie? (A teraz babo raď.)

V takomto prostredí krachovanie málo-obchodných raťazcov ako Sears a J.C.Penney kvôli klesajúcim predajom (ktorý charakterizuje prakticky každý sektor, okrem zbraní a nábojov) je celkom logický dôsledok, prepad cien obytných (táto bublina ktorá praská bola živená tiež z QE, čo je jasné z tohto grafu) a komerčných nehnuteľností -okrem u luxusných bytoch ktoré kupuje horných 10%- je logický dôsledok toho, že Američania nielen nemajú peniaze (dokonca úspory, neexistujú, podotýkam priemer skresľuje, pretože asi  polovica z nich žije od výplaty k výplate), ale aj toho, že príjem v reálnych hodnotách klesá už aspoň 14 rokov pričom je to dôsledok toho, že nemajú prácu. Dôvodov to má niekoľko (teraz do toho hlbšie nejdem) ale popredné miesto patrí dohode NAFTA, TPP a ďalších ktoré spôsobili odliv pracovných miest z USA, toto je sám o seba je veľký problém je tu ale ešte Obamacare, čo teraz vysvetlím. Doteraz v USA zdravotné poistenie bolo trojaké:

1) Medicaid pre chudobných;

2) Medicare pre ľudí nad 65 rokov;

3) súkromné ktorú buď platil zamestnávateľ, alebo človek súkromne a toto pokrýval aj manželku/manžela a deti a ten kto nemal poistenie ten platil u doktora.

Do tohto zabehnutého systému zasiahol Obamacare a v podstate vytvoril slovenský mačko-pes kde štátna inštitúcia (v tomto prípade daňový úrad-IRS) a vybrané peniaze dávajú vybraným súkromným firmám sú v podstate 2 rozdiely oproti slovenskému systému, prvý je to, že firmy nemajú limit na profitu, a druhý pokiaľ niekto nevstúpi do tohto systému musí zaplatiť pokutu IRS a týmto veci zďaleka nekončia, skôr naopak. Problémom sú hlavne výnimky prvá výnimka je, keď zamestnanec pracuje menej ako 30 hodín týždenne zamestnávateľ nemusí zaňho platiť do Obamacare (ofic. Affordable Care Act-ACA), pokiaľ firma má menej ako 50 zamestnancov tiež nemusí prispievať zamestnancom do Obamacare a pokiaľ firma je obľúbená reštaurácia kongresmana za Demokratov vo Washington DC tiež má výnimku (je to fakt, kongresmanka Nancy Pelosi toto pretlačila). Dopady Obamacare boli cítiť dlho  pred tým než vstúpilo do platnosti 1.1.2014 pretože bolo tu masívne prepúšťanie resp. presun pracovníkov do pozícií s čiastočným úväzkom dopady na tržby obchodov sú obrovské (bolo to cítiť na predajoch vianočnej sezóny), lebo Američan musí pracovať na 2-3 miestach aby ste zabezpečili ten istý štandard; rast počtu firiem delením; násilné presúvanie ľudí z Medicare do Medicade v ktorom ako úhradu za zdravotnú starostlivosť štát môže zhabať majetok dotyčného po jeho smrti; rušenie firemného-dodatočného poistenia (napr. Heinz majetok Buffetta); chaos v nemocniciach lebo nikto nevie kto je poistený a kto nie; kopa lekárov prešlo na platbu na ruku kvôli byrokratickej záťaže (Medicare, Madicade, poistenie a Obamacare), chýbajú platcovia (mladý a zdravý 20 ročný sa neprihlasujú) a veľa ľudí nevie, že nemá poistenie, pretože na to potrebujú zaplatiť 1. platbu na čo často nemajú. Čerešnička na torte je že pokiaľ poisťovne nebudú mať zisk, tak štát ich vykúpi (bailout), niečo „smrdí v krajine Dánskom“ (a čo konkrétne o tom trocha neskôr).

Sumárne ekonomika USA je v dezolátnom stave doslova na hranici krachu a elita nerieši príčiny len prejavy a keď k tomu prirátame nárast chudoby, vysokú infláciu a zadlženosť štátnej správy (obce, kraje, štáty a federálna vláda) tak USA môžeme rovno odpísať. Jedno také riešenie symptómov je program MyRA, ktorá je v podstate program na nákup 10-30 ročných Amerických dlhopisov maskovaných ako dôchodkové sporenie, pričom nútia držiteľov účtov IRA (súkromné dôchodkové sporenie) k nákupu dlhopisov, v  podstate je to konfiškácia peňazí, pretože môžeme na to vsadiť že Americká vláda urobí to isté čo Poľská vláda (a nebude to náhoda) aby ten cirkus mohol pokračovať ďalšie 2-3 roky.

 

…a predsa sme Európa

Keď som odpísal USA musím odpísať aj EU (a Japonsko). Ekonomika EU je v dezolátnom stave nezamestnanosť rekordne vysoká (obzvlášť Eurozóne) , v Španielsku kde nezamestnanosť je rekordne vysoká banky (zníženie požiadavky kapitálových rezerv o 25% na stresový test bánk EU nenaznačuje nič dobré) majú rekordne vysoké zaťaženie zlými dlhmi (najviac má Banco popular-4. Najväčšia Španielska banka) a nezamestnanosť medzi mladistvými bije tú Grécku a čerešnička na tortu je že hráči španielskeho futbalového klubu Racing Santander odmietajú hrať lebo mesiace nedostali plat, zastavme tu na chvíľočku, keď klub ktorý žije zo sponzorských darov nedokáže zaplatiť svojim hráčom a technickým pracovníkom tam sú vážne problémy nielen s manažmentom, ale aj s ekonomikou, lebo vynára sa otázka: Keď oni neostali zaplatené celé mesiace, kto ešte dôležitejší (napr. lekári) tiež nie?

Keď som spomenul Grécko stratil aj zbytok suverenity a jeho vláda samu seba degradovala na vykonávateľa (brala vôbec niekedy na zreteľ potreby Grékov?) moci Trojky a finančných skupín a Gréci (a nielen oni) vedia to a keď sa rozšíri, že Centrum pre plánovanie a ekonomický výskum v Grécku (platený z peňazí EU, ako inak) vydal štúdiu v ktorom nezamestnanosť mladých chce riešiť otrockou prácou (čo je „milé“), tak obľúbenosť EU poklesne ešte viac. Ostatne Grécku je relatívna veľká chudoba, ktorá rastie exponenciálne a ktorého znakom je, že účet za nezaplatenú elektrinu rastie o 4milióny denne, rečnícka otázka je, za čo sa ešte neplatí v Grécku.

Ostatné krajiny PIGS nebudem rozoberať, čo ale chcem spomenúť je situácia Francúzska, ktorá sa dlhodobo zbližuje (ešte pred prezidentovaním Hollandeho) s krajinami PIGS (v ekonomickom zmysle) a Francúzska nátura sa prejavuje aj tu, nestačí že zamestnanci firmy Goodyear zajali 2 predákov, ktorých musela oslobodiť polícia (stalo sa to asi pred mesiacom) , čo ale by nás malo znepokojovať sú anti-systémové protesty vo Francúzsku, ktoré represie zo strany systému len zosilňujú. Keď kvôli zlej ekonomickej situácií vypuknú protesty ev. násilnosti v EU, tak to začne vo Francúzsku.

Z EU je ešte zaujímavé Nemecko, z viacerých dôvodov, má obchodné prebytky za ktoré ju chcela EU potrestať, ale teraz to nechajme bokom, lebo chem sa dotknúť 2 tém: nemeckého zlata a majetkovej dane. Nemci nedostanú napäť svoje zlato a teraz to aj zistili, že nedostanú naspäť svoje zlato (je toho 1500 ton) a ako protiútok začali vyšetrovať manipuláciu zlata na ktoré sú jasné dôkazy  (a odniesol to aj Deutsche bank). Môžeme na to vsadiť, že nájdu niečo podobné ako Dr Paul Craig Roberts a po tomto ťahu nielen zmienené banky budú mať problémy, ale aj Americké inštitúcie, pretože CFTC po 5 rokoch vyšetrovania nenašiel dôkazy na manipuláciu trhu so striebrom pričom pri iných komoditách buď sa nič nenašlo alebo banky vyviazli so smiešnymi pokutami pričom nikto nešiel spomedzi bankárov do väzenia (toto bude stačiť na to aby zničil i tie zbytky dôveryhodnosti  CFTC a Američanov). Majetková daň o ktorej sa hovorí nejaký čas bude skôr 30%  (ako som hovoril bude to viac než 10%), ďalej tvrdím budú to platiť všetci v EU, pretože najbohatší svoj majetok niekoľko dní resp. týždeň pred tým vyvedú z EU (ako sa to dialo svojho času na Cypre) takže zostanú tu firmy a občania ktorí nemajú politické krytie, bude sa platiť naraz v celom EU, nebude to jednorázovka, bude tu kopa naštvaných ľudí a tento ťah sa bude diať všade na západe s odstupom niekoľkých dní max týždňa.

Keď pozrieme na EU a Eurozónu ako celok, tak ekonomicky je v dezolátnom stave a napriek vyhláseniam Barrosa, veci sa nezlepšujú, ba čo viac veci sa zhoršujú každým dňom.

 

BRICS a ostatné EM

Ich problémy sú spôsobené priškrtením QE ako to povedal (medzi riadkami) šéf Indickej centrálnej banky, to že ich meny kolabujú napr. Rubeľ je obmedzenie QE oficiálne o 10 miliárd, podotýkam podľa niektorých zdrojov QE môže byť aj 120 miliárd mesačne, pravdepodobne tie peniaze z QE idú  hlavne na nákup toxických aktív resp. na financovanie bánk (podľa brokera Roba Kirbyho len minimum ide do vládnych dlhopisov, pretože celé to bolo o solventnosti Amerických bánk-odporúčam pozrieť celý interview) a vedia, že QE nebude stačiť na financovanie vlády tak prišli s plánom MyRA. USA toho majú viacero na rováši, poštvali proti sebe tak indickú vládu tak aj indickú verejnú mienku a súčasné zahraničné vzťahy USA ako to humorista Colbert charakterizoval „je špehovanie a bombardovanie“a toto je len vrchol ľadovca.

 

Skončí to…

…kolapsom západných mien, najprv Yen, potom €/GBP a nakoniec USD (a príslušných trhov/ekonomík) , buď kvôli tomu, že buď dôjdu drahé kovy (pričom podľa všetkého JPM zarátal medzi svoje zásoby aj zlato Číňanov) a nefinančné aktíva na západe (a BRICS pustí k vode USD), alebo ako nezamýšľané dôsledky riešenia svojich menových, bankových alebo ekonomických kríz, ktoré riešia tlačením peňazí či kvôli nejakému inému dôvodu. Pričom BRICS krajiny robia to isté čo Západ a aby ich mena bola na medzinárodnej scéne kúpyschopná, tak pokúsia sa potopiť USD (pravdepodobne uspejú). Môžem to povedať na základe týchto vecí:

-BRICS + pár krajín už nepoužíva USD vo vzájomných obchodoch;

-najväčší obchodný partneri krajín BRICS nie je USA, ale členské krajiny skupiny BRICS a EU;

-BRICS má zdroje a produkčné kapacity, Čína má Nemecké a Americké technológie, a Rusko zas svoje a Nemecké technológie;

-Čínski predstavitelia volali po de-amerikanizácií, naposledy to bol Justin Yifu Lin bývalý ekonóm MMF a v súčasnosti poradca Čínskej vlády ktorý vyhlásil niečo v tom zmysle, že „dominancia USD je zdrojom všetkých globálnych finančných a ekonomických kríz“;

-Čínske menové swapy budú využívať aj iné krajiny (určite je na to dohoda);

-USA naštval Izrael a Saudskú kráľovskú rodinu (a nebola to len Sýria a Irán) .

Zaujímavé to začne byť po 7.2.2014, vtedy je totiž debata o Americkom dlhovom strope, niekedy po Olympiádach v Soči (alebo ku jej konci) krajiny BRICS môžu urobiť spoločné vyhlásenie ktorého význam bude asi toto:

“Na základe posledných udalostí sme došli k záveru, že USA je nedôveryhodný partner tak v obchode ako aj v medzinárodnej politike, a preto vláda USA a USD stratila našu dôveru. Z týchto dôvodov rezervy USD a v ňom denominovaných aktív nahradíme [doplňte si to podľa svojho gusta].”

Či pri tom povedia, že budú predávať USD alebo nie, či budú naďalej akceptovať USD alebo nie, je jedno USD (ja sa osobne prikláňam k neakceptovaní a k predávaniu resp. odpisu USD) týmto dostal smrteľnú ranu (pričom môžu zaviesť niečo na spôsob konvertibilného USD na medzinárodné transakcie a devalvovať svoju menu naďalej, samozrejme zahraničné dlhopisy asi by boli konvertované na vnútorné USD-toto len predĺži agóniu, nič nerieši), mnohé EM krajiny napr. Turecko či krajiny južnej Ameriky pripoja k tejto iniciatíve pripojí vyspelé krajiny napr. Nemecko (už len kvôli tomu, aby štvali Američanov) a krajiny OPEC. Ostatne tento nový systém pomôže Indickým a Čínskym elitám udržať moc a legitimitu (obe elity sa držia pri moci len preto, že veci ako tak fungujú) do doby než sa situácia dostatočne stabilizuje, čo potrvá asi 2-3 roky (pričom Čína je/bude v horšej situácií) a čo sa týka zbytku sveta, jej zotavenie potrvá aspoň 10 rokov, pokiaľ nastane zmena klímy alebo iné globálne udalosti prírodného rázu tak aj 2-3 desaťročia . Musím podotknúť, že týmto krokom ekonomiky krajín BRICS by utrpeli veľké straty, predpokladám, že na zmiernenie strát by došlo k vyvlastneniu/znárodneniu majetku Amerických korporácií a bolo by to prezentované ako vyrovnanie Amerického obchodného/štátneho dlhu voči štátom BRICS (samozrejme zaviedli sa oveľa prísnejšie pravidlá kontroly pohybu kapitálu). Američania by zmohli nanajvýš k protestom a Americká vláda by musela odškodniť korporácie.

 

Príčina? Fašizmus.

Mnohých som prekvapil tým, že som nemenoval za hlavnú príčinu socializmus, čo ale deje pod pojmom je bohapustá krádež spojená korupciou  na čo sa snažil upozorňovať aj ekonóm Peter Staněk a bratríčkovanie oligarchov s politikmi, v skutočnom socializme toto sa deje len minimálne napr. vo Fínsku majú síce 30-35% dane z príjmu, ale na druhú stranu väčšina vybraných peňazí zostáva v rozpočte miestnych samospráv pričom občania nielen, že môžu vyhľadať kam išli peniaze ale doslova sú prizvaní aby tvorili rozpočet. V našich končinách s voľbou to končí, zvolíte papalášov a týmto hasne a keď chcete ich primäť aby skutočne zastupovali Vaše záujmy, tak Vás obvinia z obťažovania, alebo keď to robíte v rámci iniciatívy, tak sa sťažujú, že tlak občanov znemožňuje ich prácu (keby som bol cynik tak by som tu dal poznámku o spaní/čítaním novín v parlamente alebo o okrádaní občanov). Ďalšia vec s kým sme my sociálny, s parazitmi, podvodníkmi a zlodejmi tak z vyšších priečok spoločnosti (oligarcha, bankár atď) tak z nižších priečok spoločnosti.

Spomínané „neduhy socializmu“ nie sú jediným prejavom fašizmu, sú tu aj iné a nemám na mysli slabocha s fúzmi, ktorí je drogovo závislí a robí emóciami nabité reči alebo nadutého namyslenca, ktorí sa naparuje pred davom. Mám na mysli oveľa subtílnejšie a oveľa nebezpečne prejavy napr. otáčajúce dvere medzi pozíciami vrchných regulátorov a pozíciami CEO alebo dobývanie renty pomocou „šikovne“ nastavených regulácií a zákonov (spomínaný Obamacare alebo 2. dôchodkový pilier či súkromné zdravotné poistenie), pretože fašizmus je podľa definície ovládnutie štátu relatívne úzkou ale dobre ohraničenou finančnou skupinou (ktorá má moc nad médiami a často informačný monopol) a používanie jej aparátu na maximalizáciu svojho zisku (najčastejšie sa používa teror a zastrašovanie). Smutná pravda je že súčasná forma demokracie kde raz za čas volíte a kandidáti potrebujú peniaze na kampaň je predstupňom k fašizmu. Dôvodom tohto tvrdenia sú 2 veci, v prípade zvolenia kandidát sa izoluje a občania nemajú ako primäť zniesť zodpovednosť okrem nezvolenia (t.j. nedá sa odvolať) spolu s beztrestnosťou a tým, že nenesú majetkovú zodpovednosť za zlé rozhodnutia robí ideálne miesto pre gaunerov. Druhá vec je zvolený kandidát musí plniť zadania jeho sponzorov (často majitelia masmediálnych konglomerátov) keď chce udržať svoje teplé miestečko, pretože sponzori vidia podporu kandidáta ako investíciu.

Tretiu vec čo chcem spomenúť v súvislosti s fašizmom je, že môže byť inštalované postupne, ako sa to deje v súčasnosti v USA, v posledných 50-60 rokov krajina slobody sa premenila na krajinu Veľkého Brata a tento trend pokračuje. Príklad rýchlej inštalácie fašizmu je Taliansko, kde v priebehu niekoľkých rokov sa tam nainštalovalo fašistický režim alebo Nemecko kde  do zmesi sa primiešalo aj riadna dávka rasovej neznášanlivosti a xenofóbie.

 

Riešenie?

To je téma na ďalší článok, ale jedno viem naisto, budeme to musieť riešiť so spoločnými silami, lebo čakať na to, že „tí hore“ ponúknu nejaké zmysluplné a pre nás výhodné riešenie je ako „Čakanie na Godota“.

S pozdravom

Oracle

 

PS: Aby som čitateľov rozveselil, podľa Bank of America zlé počasie v USA spôsobil prepad v svetovej ekonomike.

Emerging ekonomiky na prahu ekonomické chřipky?

Sobota, Leden 25th, 2014

Není to tak dávno, co byly měny rozvíjejících se trhů v polovině minulého roku pod tlakem z důvodu možného omezování QE americkým Fedem. Nyní se dostáváme do podobné situace, s tím, že se skoro zdá situace podobná asijské chřipce 1997-98, která započala u Thajska, Indonésie, Jižní Koreji, Malajsie a Singapuru a dále se šířila do světa. Tyto však trpěly podobnými symptomy přehřátého trhu douhodobě a v podstatě ani žádná varování ex-ante nepřicházela, spíše naopak. Jsme tedy na prahu další krize a dnešní propad měn emerging ekonomik a akciových indexů ve světě byl jen počátek toho co teprve přijde? Těžko předpovědět v tuto chvíli, ale jisté je to, že situace zas tak stejná nyní není. Zde se jedná o spíše mix horších ekonomických čísel jako průmyslového indexu nákupních manažerů v Číně pod hodnotu 50 oddělující kontrakci od expanze na 49,6 v lednu z 50,5 v prosinci. S podobným ochlazením se však počítalo již delší dobu z důvodu utahování měnové politiky a růstem jak dlouhodobých sazeb tak těsnějšími podmínkami na penežním trhu. To není špatná věc s ohledem na nutnost omezit zvyšování zadlužování, netransparentní “šedý trh” s půjčkami a jistě alespoň krátkodobě nafouklý realitní trh. Je to ona jistá výměna rychlejšího růstu ve prospěch zdravějšího ekonomického prostředí. Navíc čínská měna dosáhla v lednu svého maxima  například vůči americkému dolaru. Existují však jistě otazníky a ten jeden z podstatných zmínil Jan Dvořák ohledně kreditních produktů v Číně a schopnosti ať už dlužníka či dalších ručitelů, mezi nimi lokálních vlád, a podobně dostávat svým dluhovým závazkům. Na druhé straně jsou ekonomiky jako Indie, Brazílie z těch větších s negativní bilancí běžného účtu platební bilance. Nutno podotknout Indie tento deficit k HDP v poslední době výrazně omezila. Brazílie ne, ale zase její devizové rezervy nejsou na tak nízké úrovni, jak se snaží média prezentovat. Pohlédněme na jejich vývoj za zhruba posledních deset let:

Dále jsou tu ekonomiky vedle Brazílie jako Jižní Afrika a Rusko a menší země v asijském regionu jako Indonésie, značně závislé na růstu produktu a importní poptávky po komoditách v Číně. To znamená u tohoto faktoru bude záležet na pokračující výkonnosti největší emerging ekonomiky, což je velmi pravděpodobné při implementaci nových reforem v praxi a také jaký bude růst a importní poptávka ve vyspělých trzích USA a EU. Je Pravda, že v tuto chvíli Čínu opouští mnoho zahraničních firem a nadnárodních koncernů, ale to je spíše z důvodu silného nadhodnocení potenciálu, příliš centralizované strategie na centra jako Šanghaj a zanedbávání dalších regiónů, podcenění domácích spotřebitelů ve smyslu “výrobky a služby velkých firem, kterí dělají velký marketing, a značek jsou ty nejkvalitnější” budou automaticky kupovány (čínští spotřebitelé jsou však více podobní těm americkým a nezřídka půjdou hledat skutečně tu kvalitu třeba i s firmou mnohdy menší, která tolik nedělá marketing navenek) a tak dále.¨

Speciální kategorií jsou ekonomiky s politickými riziky jako Ukrajina, Thajsko, kde probíhají demosntrace nebo Turecko, kde se o čekávalo od centrální banky zvýšení sazeb, ke kterému na “doporučení vlády” nedošlo  a následná přímá intevence pro záchranu liry se ukázala jako neefektivní. K politické jistotě také jistě nepřidají v tomto roce volby v Turecku, Indii, Indonésii, Brázílii a Jižní Africe.

Snad všechny výše uvedené problémy emerging ekonomik má v sobě zakomonována Argentina, jejíž měna již neudržela nápor prodejů a v podstatě devalvovala přes 14% během dvou dnů. Devizové rezervy jsou značně malé a zatímco koncem roku byly ještě přes 30 miliard USD, dnes jsou zhruba 29 miliard USD a Argentina se zdá nemůže dovolit dále intervenovat. Je nutno hledat řešení v nápravě politik na domácím trhu a to převážně v boji s inflací, kterou domácí oficiální úřad definuje na úrovni 10%, ve skutečnosti se pak reálné profesionální odhady pohybují na 26%. Dále pak s umožněním obyvatelstvu volně směňovat domácí měnu za USD, kde již byly ohlášeny kroky uvolnění restrikcí, jelikož na černém trhu argentiňané směňovali a doposud směňují za kurz 13 peso za dolar namísto oficiálně kótovaného kurzu 8 peso za dolar.

Na dalším zasedání Fedu příští týden 28.-29.1. tedy uvidíme, zda dojde k plánovanému dalšímu omezení QE v řádu 10 miliard USD na celkově 65 miliard. Jedná se o setkání bez následné ekonomické projekce (ta bude až v březnu).

Jsme tedy na prahu chřipky trhů emerging markets s možnými nedozírnými následky? Co si o tom myslíte?

Situace na emerging trzích v tomto týdnu byla spouštěčem výprodejů rovněž na akciových trzích. Pojďme se tedy závěrem podívat na razantní pokles v pátek v porovnání s vývojem denních rozpětí za poslední měsíce u kontraktu na aktivní akciový index S&P 500 na burze v Chicagu (klikněte na obrázek pro zvětšení):

 

 

Omezení QE a ropa

Sobota, Září 14th, 2013

Jsme pár dní před zásadním rozhodnutím Fedu, zda omezit či nikoli a v jakém rozsahu QE. Z tohoto důvodu je tedy nutné se ptát, která aktiva toto ovlivní? Odpovědí je zcela určitě, ať už přímo či nepřímo, všechna. Dá se říci, že určité omezení v rozsahu kolem 10-20 miliard USD již na zářijovém zasedání banky 18.9. jsou, zdá se, zabudovaná v trhu. A tak cokoli, značně méně nebo více oproti tomuto odhadu povede k zvýšené volatilitě. Bude se tedy jednat o skokové řešení a omezení (tapering) podstatně více než se čeká? Dle mého názoru ne. Mimochodem stejně důležité jako tapering/not tapering bude poskytnutí tzv. forward guidance, tj. naznačení předpokládaného scénáře do budoucna, tentokráte až do 2016 pro základní O/N zápůjční úrokovou sazbu Fed funds. Banka naznačila první možné zvyšování z podstatě nuly v polovině roku 2015. Peněžní trhy nyní oceňují první zvyšování již v únoru 2015 s cílovou hodnotou 1,25% na konci roku 2015 a 2,34% v prosinci 2016.

Proč výrazný tapering zatím ne?

Jednak trh rezidenčních nemovitostí v Americe má své problémy a přes kanály podpory nákupu hypotečních zástavnich listů (MBS), jež tvoří téměř polovinu QE procedury je těžké jejich nákupy omezit a jednak jsou tu emerging ekonomiky, které v posledních měsících zažily jistou turbulenci jako Indie a Brazílie a mohou být dále silně zasaženy razantnějším řešením. Ostatně velice zajímavé znázornění poskytla před pár dny Barclays Capital, která propočítala %-ní změny jednotlivých aktiv na %-ní změně v bilanci Fedu, během období, kdy trhy začaly oceňovat vliv Q1, Q2 a Q3 (tmavo modrou pak znázorněna ona citlivost):

Na předních pořadích  jsou v oné elasticitě akciové trhy emerging ekonomik (kdo by čekal Turecko na prvním místě?). Co je však důležité ve světle posledních událostí, je rovněž značná citlovost ropy. A to se domnívám může být klíčové. Proč? Jelikož turbulence v Indii v oblasti měnové a vnější rovnováhy má s černým zlatem značně co do činění.

Indie, energie a vnější rovnováha

Setkání ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova a amerického protějšku Johna Kerryho pro hledání diplomatického řešení krize v Sýrii jistě přispívá k omezení výraznějšího nárůstu ceny ropy na světových trzích. Podívame-li se však na opční kontrakty na amerikou ropu WTI, které v podstatě slouží jako pojištění proti náhlým poklesům a růstům ceny podkladového aktiva, pak existuje stále relativně vyšší množství otevřených pozic v pojištění proti růstu u call opcí oproti put opcím:

Indie, která má údajně předstihnout Čínu jako země s nejvíce obyvateli, je rovněž čtvrtým největším spotřebitelem ropy na světě. Vývoj domácí měny směrem dolů v posledních měsících pak rozhodně nepřispívá situaci, jelikož polovina obchodního deficitu země pochází z dovozu právě této komodity. Indie je tak z 82% závislá na importech ropy. Každé zvýšení ceny černého zlata o 1 USD vede k růstu importů ročně o 1 miliardu USD. Závislost na dovozech se má dále zvyšovat a údajně do r. 2031 překonat hranici 90%!

Jaké jsou tedy řešení daného stavu? Žádné rychle proveditelné. Vláda poskytuje palivové dotace, jež zvyšují spotřebu a je těžké je hned teď eliminovat před volbami v květnu 2014. Zvýšit domácí těžbu, jelikož podle analýz je 60-70% potenciálních ložisek v zemi neprozkoumáno a nevyužito. Mezinárodní energetické společnosti však budou ztěží v tuto chvíli nápomocny, z důvodu cenových kontrol, nevýhodných daní, korupce a regulace. Posledním příkladem je například investice BP ve výši 7,2 mld USD do podílu v indické offshore společnosti, která se zdá vychází vniveč. A tak si Indie svým způsobem může za problémy v energetice do jisté míry sama.

V tuto chvíli se nabízí případné řešení a to navýšení importů z Iránu, které z důvodu sankcí EU a USA proti nukleárnímu programu Teheránu, vedlo v tomto roce k poklesu meziročně o 46%. Avšak tyto sankce vedou rovněž k tomu, že Irán může být donucen dodávat ropu na indický trh a akceptovat rupije, což by mohlo dočasně snížit problémy s vnější rovnováhou.

I tento faktor musí brát americká centrální banka při svém blížícím se rozhodnutí na vědomí a věřme, že ekonomové v bance udělali všechny analýzy citlivosti a stress testy důkladně.

Cena ameriké ropy zakončila v pátek obchodování na newyorské divizi NYMEX chicagské burzy CME Group na 108,60 (říjnový kontrakt), rezistence se nachází na hodnotách 109,65 a 110,33, naopak supporty jsou na 107,79 a 106,62. Závěrem se podívejme na daný vývoj ceny daného kontraktu a dále kontraktu s dodáním za půl roku a jejich komoditní spread, kde je vidět v současné době výrazné backwardation, tj. z důvodu geopolitického rizika cena současného kontraktu mnohem vyšší než v budoucnu. Klikněte na obrázek pro zvětšení:

 

Emil Kalabus: BRICS – ekonomický a politický protipól USA a EU

Úterý, Září 3rd, 2013

Toto je první článek zářijového kola soutěže čtenářů v roce 2013.

 

BRICS je zkratkovité označení společného hospodářského uskupení Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Jižní Afriky.  BRICS byl poprvé použit Jimem O’Neillem z investiční banky Goldman Sachs v roce 2001; tehdy ještě jako BRIC – Jižní Afrika přistoupila k uskupení v prosinci 2010 a formálně byla uvedena v členství 18. února 2011. Podle názoru banky se mají tyto ekonomiky v roce 2050 vzhledem ke svému rychlému růstu stát dominantními ekonomikami světa.

V současné době státy BRICSu tvoří přibližně 26,6 % územní plochy všech zemí a žije v nich 42,2 % obyvatelstva planety. V r. 2010 jejich celkový HDP činil 18,48 bilionů USD. Hospodářsky nejsilnější (v přepočtu na obyvatele) je zatím Rusko, v absolutních číslech ale vede Čína, jež je vůbec považována za nejsilnějšího člena skupiny. Právě překvapivé přizvání Jižní Afriky (v prosinci 2010) – když by více vyhovovaly Turecko, Indonésie, Mexiko či Jižní Korea – je dílem především Číny, která si chce utvrdit svůj sílící vliv v Africe.

Z původně nesouvislé skupiny, vlastně „vynalezené“ ekonomy a novináři, se BRICS postupně mění v úžeji spjatý blok, který svůj hospodářský potenciál chce využít i geopoliticky. Stále častěji se konají společné schůze a porady. V roce 2008 se v ruském Jekatěrinburgu konalo setkání ministrů zahraničních věcí zemí BRICu; o rok později v červnu, v tomtéž městě, už byla vrcholná schůzka (summit) nejvyšších představitelů těchto zemí. Další vrcholná schůzka následovala v dubnu 2010 v brazilské Brasílii. Třetí setkání na nejvyšší úrovni, původně plánované na duben 2011 do Pekingu, se nakonec konalo jinde: v nejjižnějším městě Číny, San-ja. Účastnila se ho už i Jižní Afrika, jakožto nový plnoprávný člen.

Na konci března 2012 se země BRICS sešly v Novém Dillí k summitu, jehož cílem bylo mj. naplánovat vytvoření společné mezinárodní rozvojové banky (tzv. BRICS Bank), která by mohla vytvořit protiváhu k již existujícím rozvojovým bankám. Účelem této banky má být financovat rozvojové a infrastrukturní projekty v rozvojových zemích. Úvěry budou poskytovány v národních měnách příslušných zemí, nikoli v amerických dolarech, jak bylo v mezinárodním finančním styku zvykem.

 

Můžeme očekávat rozšíření BRICS?

BRICS má možnost dokázat, že se, nehledě na neexistenci formálního spolku, rozšiřuje, rozvíjí a je přitažlivý pro další státy. Druhou věcí je to, nakolik je nutné, aby se BRICS do této pozice stavěl. Nyní jsou přeci všechny ekonomicky aktivní regiony obsazeny. Kromě Severní Ameriky – z jasných příčin.

Indonésie, země s čtvrtmiliardovým obyvatelstvem, nyní vykazuje největší tempa růstu v Asii. V perspektivě se stane jednou z předních zemí světa, domnívají se mnozí experti.  Diskutuje se o tom, nakolik jsou tyto předpovědi realistické a také o možném připojení Indonésie k BRICS.

Největší muslimská země světa je největším státem v JV Asii a z hlediska růstu ekonomiky zaujímá ve světě jedno z předních míst. To vše dělá Indonésii potenciálním kandidátem na připojení k BRICS. Za 10-15 let to bude zřejmé, je přesvědčen hlava parlamentního výboru ruského parlamentu pro zahraniční záležitosti Alexej Puškov. Připomíná, že před 30 lety předpovědím o vedoucí globální roli Číny věřili pouze specialisté. Dnes ji nikdo nepopírá.

Protože Indonésie demonstruje poměrně vysoké tempo růstu a objem její ekonomiky i počet obyvatel je srovnatelný se zeměmi BRICS, můžeme považovat za pravděpodobné, že bude do této skupiny začleněna. S přihlédnutím k tomu, že se tempa růstu starých členů BRICS snižují, doplnění skupiny o nové členy je velmi pravděpodobné.

Připojení Indonésie a dalších zemí Asijsko-Tichooceánského regionu (ATR) je oprávněné, protože právě sem se nyní přesouvá centrum světové ekonomiky. Na druhé straně však takový krok může narušit proporcionální přítomnost v klubu, kde jsou i tak už zastoupeny dva největší asijští hráči – Čína a Indie. Navíc nové státy budou muset koordinovat své zájmy s obecným diskursem původních členů BRICS.

Avšak, nehledě na všechny rozpory uvnitř BRICS, podle informací společnosti PwC, má „pětka“ a řada dalších rychle rostoucích ekonomik zcela světlé perspektivy. Předpokládá se, že v roce 2050 budou země BRICS, spolu s Mexikem, Indonésií a Tureckem v objemu HDP převyšovat země G7 více než jeden a půl krát.

 

V důsledku zvyšování ekonomické váhy BRICS, tato žádá o poměrné zastoupení v MMF.

Reforma kvót a řízení Mezinárodního měnového fondu bude jedním z hlavních témat jednání summitu G20 v Petrohradu. Nový systém rozdělení kvót a hlasů v MMF byl schválen ještě v r. 2010, dosud však nenabyl platnosti, protože nebyl ratifikován v řadě zemí včetně USA.

Ještě v r. 2010 byl na summitu G20 v Soulu schválen balík reforem MMF, který předpokládal zvýšení kvót pro rozvojové země. V případě jeho ratifikace by se zvýšil podíl BRICS v MMF z 10 na 14%. Čína by byla třetí po USA, které by měly 17%. Podíl Ruska by činil 2,7% (deváté místo). Přitom USA, Japonsko, Německo, Francie a Velká Británie by se měly vzdát části svého zastoupení, a evropské země by vůbec ztratily v řídící radě MMF dvě místa z osmi. Pravomoci zemí v MMF se vždy rozdělovaly úměrně jejich podílu na světové ekonomice.

Protože ekonomický potenciál rozvojových zemí se rychle zvyšuje, má se úměrně tomu zvyšovat také možnost jejich vlivu na rozhodnutí MMF. K tomu však nedochází, protože USA a jiné země „zlatého regionu“ nechtějí ztratit moc v této důležité organizaci. Mají většinu hlasů a zachovávají si díky tomu své pozice.

„Všichni máme zájem na reformování zastaralého finančně-ekonomického systému, a nyní taková reforma probíhá,“ řekl ruský vůdce. „Ale dnes jsme vyjádřili naši nespokojenost s tím, jakým tempem to probíhá, což se odráží v návrhu našeho prohlášení. Tento systém stále ještě nezohledňuje novou roli, kterou země BRICS a další státy z řad vynořujících se ekonomik v globální ekonomice hrají. Přitom se naše ekonomiky vzájemně doplňují a společenské systémy a občanská společnost našich zemí stojí před vážnými výzvami, souvisejícími s modernizací mnoha oblastí sociálního života.“

Loni prohlásili účastníci G20 svůj záměr, vyřešit tuto otázku do ledna 2013.

 

Rezervy MMF, Ruska a Číny.

V každém případě nepociťuje v současné době MMF naléhavou potřebu rezerv. Sama G20 se o tom rozhodla a potvrdila na summitu možnost poskytnutí dodatečných rezerv MMF.

Současné rezervy fondu činí pouhých 400 miliard dolarů. Pro srovnání – rezervy Ruska přesahují 500 miliard dolarů, a rezervy Číny – 3 biliony. S podobnými valutovými rezervami se už mohou stát rozvojové země dárci orgánu, jehož původním cílem bylo poskytování půjček rozvojovým zemím, říkají experti. Může se stát, že MMF už nebude vůbec potřebný.

Faktem zůstává, že váha ekonomik pod zkratkou BRICS je podstatně větší, než tomu bylo před deseti či dvaceti lety. Seskupení BRICS, představují dokonce i v době krize motor světové ekonomiky, téměř 50% přírůstku globálního GDP.

Rusko a Čína se již v některých vypořádáních obejdou bez dolaru a euro. Nyní se 5 zemí v rámci BRICS chystá poskytovat úvěry v národních měnách.  „To není jen symbolický krok a signál, že národní měny zemi BRICS mohou plně sloužit jako účetní a vypořádací měny ve vzájemném obchodu, ale je to i signál toho, že svět přestává být jednopolárním“.

BRICS si klade vysoké ekonomické i politické cíle. Na rozdíl od ekonomiky je to s politikou v rámci samotné aliance složitější. V předvečer summitu skupina indických vojenských představitelů, diplomatů, včetně poradce pro národní bezpečnost, zveřejnila zprávu, ve které označila Čínu za pravděpodobného vojenského nepřítele Indie. Důvodem jsou územní spory. Nicméně doposud se zemím BRICS dařilo postupovat jednotně. Poprvé vystoupil tento ekonomický spolek v roli diplomatické aliance vloni, v otázce Libye. Dnes v záležitosti Íránu a Sýrie. Společné Rusko-čínské vojenské cvičení, které bylo ukončeno 15. 8. 2013, hovoří o velmi úzké spolupráci těchto velmocí.

Podle názoru vůdců, musí BRICS v principu zmařit pokusy využívat OSN „jako pláštík pro krytí změn nepohodlných režimů“.

Navíc, Čína spojuje úsilí s Ruskem ve snaze zbavit dolar titulu světové rezervní měny, tvrdí autoritativní americký obchodník se 40-letými zkušenostmi Russ Winter. Připomněl, že čínská Lidová banka ještě v r. 2009 prohlásila, že dominování ve světě jedné měny je velmi riskantní z hlediska šíření krize. Úřady Ruské federace už navrhly rubl jako rezervní měnu.

Nyní hodlají dvě rozvojové ekonomiky spolu uskutečnit plán na posílení rublu a jüanu, tvrdí Winter. Podle jeho názoru USA s jejich státním dluhem, který tvoří skoro 110% HDP, nebudou moci na tuto výzvu odpovědět.

Země BRICS patří mezi největší hvězdy z rozvíjejících se zemí, za posledních 5 let dosáhly tyto země vyššího růstu HDP oproti západním zemím. Vždyť jenom za posledních 8 let činil podíl těchto zemí na globálním růstu ekonomiky výše dvou pětin. Tento pozitivní vývoj se logicky odrazil na akciových trzích, které zaznamenaly silný růstový trend. Mnoho investorů bylo zlákáno vidinou rychlého zbohatnutí, aniž by si uvědomili, že vysoký výnos je vždy vykoupen vyšším rizikem. Ale jak je známo, není udržitelné dosahovat abnormálních výnosů dlouhé období. Důkazem mohou být právě země BRICS, jež pomalu, ale jistě ztrácejí původní investorský půvab. Jedním z důvodu je zpomalující tempo růstu HDP těchto zemí.

Vysvětlení tohoto zpomalení je velmi jednoduché. Růstový potenciál těchto zemí vycházel především v dohánění vyspělých ekonomik, přičemž využívaly místní růstové stimuly. Ať již bohatá ložiska nerostných surovin či levnou pracovní sílu. Avšak čím více jsou tyto ekonomiky blíže úrovni vyspělých trhů, tím je jejich růst pomalejší. Zároveň stojí před novými problémy, které potřebují inovativní přístup ze stran vlád jednotlivých zemí. Ale vlády nejsou schopny včas zareagovat na potřebu změny a v důsledku toho dochází k útlumu, který může mít dlouhého trvání. Samozřejmě se jedná o velmi zjednodušený pohled na celou problematiku. Jelikož růst ekonomiky je determinován též charakteristikami jednotlivých zemí.

Ve dnech 26. – 27. března 2013 se v jihoafrickém Durbanu uskutečnil V. summit BRICS, na kterém vrcholní představitelé Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Jihoafrické republiky hovořili o užší hospodářské a politické spolupráci. Hlavním předmětem diskuse bylo nejen partnerství s africkými státy, ale i realizace projektu rozvojové banky, která má ambice stát se alternativou Světové banky a MMF. Výsledky summitu BRICS v Durbanu dokazují, že unipolární svět, který vznikl po konci studené války a rozpadu Sovětského svazu, se pozvolna proměňuje na svět multipolární. Samotné uskupení BRICS se transformuje z pouhého fóra pro dialog ve strategickou spolupráci velmocí hledajících cesty k řešení důležitých problémů světové politiky a ekonomiky. Po tomto summitu o připojení k BRICS požádal Egypt a Kazachstán.

Výsledek summitu je další rána americké hegemonii, ale také příležitost k partnerství se státy, s nimiž se ještě před pár lety nepočítalo.

 

Projekt rozvojové banky BRICS

Hlavním úkolem plánované banky má být úvěrování infrastrukturních a dalších rozvojových projektů v měnách národních států, tedy nikoliv v dolarech a eurech. To by znamenalo zásadní prolomení hegemonie dolaru ve světovém obchodu. Projekt rozvojové banky je reakcí na skutečnost, že ve Světové bance i Mezinárodním měnovém fondu zastoupení zemí BRICS neodpovídá jejich reálné ekonomické síle ve světě. Přitom v době krize to byly právě státy BRICS, které nejvíce podpořily růst globální ekonomiky. O struktuře a parametrech banky se bude nadále diskutovat s perspektivou založení v horizontu dvou až tří let. Zároveň bude nutné vypracovat společnou blokovou strategii, aby se země BRICS nedostaly pod ekonomický diktát USA, EU a Japonska. Reforma měnového systému představuje první seriózní pokus o změnu dosavadního světového hospodářství.

 

Emerging Markets: Budoucnost hledejte v MIPS spíše než v BRICS

Ať je to jak chce, nelze zapomínat na další ekonomické hráče a to jsou země MIPS – Malajsie, Indonésie, Filipíny a Singapur. Kdo sází na akcie může srovnat. Na tyto země nedá šéf Guggenheim Partners Scott Minerd dopustit. Poukazuje na příznivou demografickou situaci, očekávaný rozvoj infrastruktury a nízké náklady na práci, které hrají velkou roli v jejich růstových výhledech.

Akcie v zemích BRICS si od konce 90. let připsaly 600 %, růst se ale již od té doby zpomalil. Od konce krize z roku 2008 akciové trhy MIPS výkonem ty v zemích BRICS významně překonávají a dá se očekávat, že tomu tak bude i nadále. Pokud bude trajektorie jejich ekonomického růstu podobná BRICS v uplynulé dekádě, mohou tyto země v následujících několika letech překvapit akciovými výnosy v řádu několika stovek procent.

 

Emil Kalabus

Způsobí odliv kapitálu z emerging ekonomik krizi?

Sobota, Srpen 24th, 2013

O problémech zemí BRIC jsme se nesčetněkrát zmiňovali, stejně tak o problémech s dluhem v Číně. V tuto chvíli můžeme být svědky odlivu zahraničního kapitálu z těchto a jiných emerging markets zemí a znehodnocování jejich měn. V této souvislosti jistě přicházejí vzpomínky na asijskou krizi 1997-98. Ta byla podobná v tom, že v 90.letech se rovněž hovořilo o „Asijském ekonomickém zázraku“ a Thajsko, Indonésie, Jižní Korea, Malajsie a Singapur zažívali periodu růstu produktu v intervalu 8-12% ročně a rostoucí ceny aktiv plus vyšší úroky než ve vyspělých zemích lákaly nadmíru „horkého kapirálu“. Postupem času jak se ekonomika v polovině 90. let dostávala z recese, tehdejší guvernér Fedu Alan Greenspan začal zvyšovat úrokové sazby v boji s rychleji rostoucími inflačními tlaky. Najednou se stávaly asijské sazby relativně méně zajímavé a kombinace odlivu kapitálu, znehodnocení japonského jenu a čínské měny (Čína se stala více kompetitivní v exportech než výše uvedené jiné asijské země), přemrštěné ceny nemovitostí, které začaly kolabovat a dlužníci tak přicházet o hodnotu majetku nutnou ke krytí hypotéky se začali stávat nesolventními, apod. spustily nekontrolovatelnou spirálu devalvace asijských měn, poklesů akciových trhů, bankrotů firem a ekonomik  v regionu a šíření této „asijské chřipky“ dále do světa.

V souvislosti s plánovaným omezováním QE (tapering) a potenciálním zvyšováním úrokových sazeb, nynějším oslabováním měn emerging ekonomik může tento stav do jisté míry připomínat ten z konce 90. let. Navíc pak, když se podíváme na poslední vývoj cen trhu nemovitostí v Číně, kde index posílil v červnu 6,8% meziročně, vůbec nejvíce od poloviny 2011, pak ona pomyslná bublina může být již velmi blízko prasknutí:

Co může být jistou potěšující okolností? 

  • V 90. letech byla většina měn těchto      zemí zavěšená na americký dolar, tj. v podstatě vytvářen netržní umělý stav, který po úprku kapitálu z regionu tím rychleji vedl k masívní devalvaci měn. V současnosti jsou měny emerging ekonomik v podstatě volně plovoucí do jisté míry. Při fixování měn na USD existoval z tohoto důvodu také externí dluh těchto zemí v dolarech, který se samozřejmě více nafoukl po devalvaci měn domácích.
  •  Devizové rezervy byly značně nižší než v dnešní době, které poskutují jistou ochranu.
  • Rychlost odlivu zahraničního kapitálu nemá takovou intenzitu (prozatím?) jako tehdy a tento postupný proces naopak      vytváří příležitosti. Např. na místních akciových trzích mají některé tituly nižší P/E než ve vyspělých zemích a dokonce na úrovni, která byla v r. 2008 při pádu Lehnmanu.
  • Udržující se pozitivní bilance běžného účtu platební bilance v Číně, i když vlivem krizí a poklesem importní poptávky z USA a EU, se postupně zhoršující.
  • Asijská krize byla započata v „přehřátých“ ekonomikách regionu bez v počátcích viditelných symptomů oproti současnému výraznému ochlazování BRIC a zjevných indicií něčeho takového hrozícího.

 

Co je naopak nepotěšující?

  • I když se zdá, že vyspělé země jako USA a EU se pomalu probouzejí a mohou podle torie lokomotivy nastartovat opětovný exportní růst rozvíjejících se zemí, tak tento růst je hluboko pod potenciálem a spíše to vypadá, že udržet se nad nulou je v tuto chvíli výhra.
  • Ne všechny země mají jako Čína pozitivní bilanci běžného účtu, a další tygr Indie ji má naopak alarmujícím způsobem v delší trajektorii vzhledem k HDP klesající. Na stejně negativní cestě je Brazílie. Nemluvě o výrazně se zhoršující bilanci vnějšího obchodu jednoho z hlavních aktérů v minulosti Indonésie. Tyto zěmě jsou na odliv zahraničního kapitálu obrovsky citlivé, jelikož jím onen deficit musí financovat.
  • Emerging ekonomiky jsou financovány podstatně větším zahraničním kapitálem než tomu bylo v 90. letech a představují 50%-ní podíl na světové ekonomice v porovnání s 35% v letech 97-98. Jakýkoliv rychlejší odliv z důvodu prasknutí bubliny např. na onom trhu nemovitostí, může výrazně zasáhnout do vývoje světové ekonomiky a zajisté by se nemuselo jednat jen o chřipku jako kdysi.

 

Je tedy nutné danou situaci pozorně sledovat, zvláště bych řekl u zemí jako Indie a Brazílie. Pro investory, pak platí být správně diverzifikován do pokuď možno co nejvíce nekorelovaných aktiv.

Koncem týdne byla na trhu zajímavá zpráva, že brazilská centrální banka z důvodu výrazného oslabování realu, hodlá intervenovat v rozsahu 60 mld.USD a to postupně až do konce tohoto roku pomocí měnových swapů a půjček. Během posledních 3 měsíců znehodnotila brazilská měna o cca 15%, tj. nejvíce z 24 měn emerging ekonomik sledovaných agenturou Bloomberg. U Brazílie jde o odliv kapitálu nejen z důvodu výše uvedených, ale také kvůli diskutabilní fiskální politice, kde daňové škrty a zvýšené vládní výdaje od počátku roku snižují důvěru investorů. Pokles hodnoty realu nepřispívá rovněž k inflačnímu vývoji a růst cenové hladiny se pohybuje u vrchní hranice cílovaného pásma. V červenci činila roční míra inflace v Brazílii 6,27%.

S ohledem na ohlášený program intervence brazilskou centrální bankou, zde obchodníci v Chicagu na konci týdne posunuli cenu kontraktu na brazislký real výše. Otázkou zůstává, zda se podaří zastavit dlouhodobější propad měny tohoto jihoamerického tygra. Pojďme se závěrem podívat na vývoj aktuálního kontraktu na brazilký real na burze CME (Globex systém, týdenní data) za poslední měsíce. Technicky se vytvořila na grafu svíce kladiva, což může být předzvěstí korekce. Klikněte na obrázek pro zvětšení:

Co nám říkají firemní zisky o světové ekonomice?

Sobota, Červenec 27th, 2013

Poslední dny žije trh v USA reportováním zisků firem za druhý kvartál a jedná se dozajista o zajímavý faktor, který mnohé vypovídá a vývoji ekonomiky ve světě. V dnešní globální ekonomice relativě dost firem operuje za hranicemi svých zemí a pravidlem je pak spíše také to, že mnohdy většina příjmů a zisků na konsolidovaných výkazech společností je také v zahraničí generována.

Proto, jakékoliv „zakopnutí“ ve světě má na hospodářské výsledky těchto multinacionálních společností značný vliv. Už jsme na serveru psali, že růst „emerging“ ekonomik se v poslední době velmi zpomaluje, resp. bloku BRIC (Brazílie, Rusko, Indie a Čína) a i když se rýsují jisté alternativy jako země MIST (Mexiko, Indonésie, Jižní Korea a Turecko, podle některých zdrojů i třeba Bangladéž či Nigérie) tak přece jenom tento blok nedosahuje rozměru a takového potenciálu na jaký jsme byli zvyklí a očekávali jsme dále od BRIC. Podívejme se na grafické vyjádření podílu „emerging“ ekonomik na celkovém světovém HDP a také procentní změnu meziročního produktu jak u těchto zemí tak zemí BRIC a dále G7 a Spojených států:

 

Na obrázku vidíme, že podíl „emerging“ ekonomik na celkovém světovém HDP je zhruba poloviční a tak je nesmírně důležité, aby tyto země prosperovaly, ale otázka je, jestli se toto nyní děje a zda se neblíží s jejich neutěšeným vývojem do budoucna další finanční Armageddon? A když nastane, co se stane s aktivy nediverifikovaných či špatně diverzifikovaných investorů? V Číně existuje značný problém s dluhem a reportované výsledky ekonomických statistik jsou rovněž místy diskutabilní. V r. 2007 Čína rostla 14,2%, Indie 10,1%, Rusko 8,5% a Brazílie 6,1%. Mezinárodní měnový fond (IMF) odhaduje pro r. 2013 růsty Číny: 7,8%, Indie: 5,6%, Ruska a Brazílie: 2,5%. A to je zatraceně málo na rozvíjející se země a jejich podíl na světovém HDP se tak může výrazně zredukovat. Jak se to projevuje tedy v oněch firemních ziscích?

Jako příklad zisky společnosti UPS, která se zabývá distribucí zásilek a je chápána ja určitý „indikátor ekonomické aktivity“, zklamaly zvláště z důvodu snížení příjmů v Asii, kde se snaží nalézt levnější alternativy přepravy. Rovněž společnost General Motors, která má v Asii výrazný podíl zdůvodnila 24% pokles zisků ve II. kvartále kvůli redukci odbytu na místním trhu a v Austrálii. Někdo by mohl namítnout, že se jedná o politiku japonské centrální banky a značné znehodnocení jenu, které přispívá k substituci produkce GM levnějšími auty ze země vycházejícího slunce. Na první pohled by se mohlo zdát,  jelikož např. japonský Nissan naopak zaznamenal růst zisku o 14%. Nikoliv však díky Číně, kde se nedařilo, ale díky 20%-nímu nárůstu prodejů v USA. S podobnými problémy snížení poptávky ze zemí BRIC se setkávají i evropské firmy jako BASF, Siemens či ABB.

A tak se v tuto chvíli zdá, že hlavní otěže světového ekonomického růstu budou muset převzít Evropa a USA. V souvislosti s Evropou je zajímavá statistika červencového Indexu nákupních manažerů (PMI) pro EMU, která se dostala poprvé od ledna 2012 nad hodnotu 50, která odděluje expanzi v průmyslu od kontrakce. Německý Ifo index měřící sentiment v průmyslu navíc potřetí v řadě červenci vzrostl na 106,2  a komponenta očekávání v indexu je nad dlouhodobějším trendem. Ale na druhé straně, report IMF ze  čtvrtka, kde fond kárá Evropu za pokračování kolapsu bankovních půjček převážně menším firmám, stále rostoucí nezaměstnanost a bezprostředně hrozící stagnaci v EU, nevěští nic dobrého. Podle představitele IMF zodpovědného za Evropu Mahamooda Pradhana je dokonce situace v EU relativně horší než minulý rok převážně z důvodu neimplementace klíčových reforem, což bude mít za následek ono táhnoucí se období „bez růstu“ a jeho divergenci  mezi různými členskými zeměmi/ regiony unie. V r. 2013 očekává fond růst HDP v EU kolem 0 a v r. 2014 pak 0,9%.

Tak uvidíme, zda se růst podaří nastartovat a kdo se oněch pomyslných otěží ujme. Zisky firem multinacionálních společností na tom závisí. Technicky se pak akciový index, podle populárního e-mini kontraktu S&P 500 na burze v Chicagu, jeví jako krátkodobě překoupený s rezistencemi na 1691,25 a 1696,25 a samozřejmě psychologickou hodnotou 1700. Supporty jsou pak na 1676,50 a dále 1666,75.

Závěrem se pojďme podívat na kontinuální kontrakty na e-mini S&P, e-mini Nasdaq 100 a e-mini MidCap  za zhruba poslední rok (Globex systém burzy CME Group). Klikněte na graf pro zvětšení:

Oracle: Nová rozvojová banka z dielne BRICS-u a ďalší vývoj

Pondělí, Květen 27th, 2013

Toto je poslední (pátý) květnový článek soutěže čtenářů v roce 2013.   Začnem tak trochu obšírne a historicky. Že niečo nie je s ekonomikou USA v poriadku sa dalo tušiť od roku 2001-2002, vtedy totiž FED znížil úrokové sadzby prakticky na nulu a banky začali cez rôzne hypotekárne agentúry požičiavať kdekomu, ľudia začali kupovať čoraz väčšie…

Tento článek je určen jen pro předplatitele.
Přihlášení předplatitele Registrace předplatného

Blok zemí BRIC zpomaluje, MIST náhrada?

Sobota, Říjen 27th, 2012

V dnešní době je nesmírně těžké nalézt ekonomiky, které nejsou na pokraji propadu do další recese a to ani v bloku tzv. emerging ekonomik BRIC (Brazílie, Rusko, Indie a Čína). Zpomalení růstu produktu je v těchto zemích výrazné a dojde-li skutečně časem k „hard landing“ nediverzifikovaní investoři mohou zaznamenat něco podobného ne-li horšího, než to co bylo v letech 2001 po technologické bublině či na počátku eskalace finanční krize v r. 2008-2009, kdy akciové indexy korigovaly přes 50% a spousta lidí zde v USA a ve světě doslova přišli o své důchodové úspory. Existují však světlé vyjímky i v dnešní nelehké době a stále více se hovoří o bloku nových emerging ekonomik MIST a to konkrétně Mexiko, Indonésie, Jižní Korea a Turecko. Zvláště pak se mluví o Mexiku, odkuď mimojiné pochází i nejbohatší člověk planety miliardář Carlos Slim Helú. Pojďme se podívat na porovnání vývoje růstu produktu kvartálně na roční bázi na příkladu „staré“ emerging ekonomiky jako Brazílie v porovnání s Mexikem:

brasil_vs_mexicogdp

 

Je evidentní, že Brazílie zpomaluje , stejně tak jako ostatní země BRIC a i když Mexiko není nic extra jako třeba Čína před pár lety, tak alespoň se vývoj zdá být lepší než před propadem v r. 2008 a oproti mnoha zemím je růst produktu relativně velmi nadstandardní na dnešní poměry.  Problémem může pak být relativně vyšší míra inflace, kdy poslední údaj za září byl 4,77%, avšak když vezmeme, že průměrně od r. 1974 do dneška byla inflace 28,03%, pak je toto stále pěkné číslo. Mexiko zažívá industriální revoluci a není divu, že společnosti jako Siemens se namísto dalších investic a expanze svých projektů více než na Čínu a Indii v současné době zaměřuje na Mexiko. Taktéž např. americký Chrysler v alianci s italským Fiatem zainvestovali v Mexiku a něktré Fiaty 500 dodávají do Číny. Poprvé za více jak dekádu se tak tato druhá největší latinskoamerická ekonomika stává vážným konkurentem Číny. V dnešní době tak exportuje více průmyslových statků než všechny země Jižní Ameriky a to nejen do USA, kde se podíl exportů snížil na celkových mexických exportech z 90% před 10-ti lety na dnešní poměr pod 80%. Mexiko má smlouvy o volném obchodu s 44 zeměmi, což je 2x více než Čína a 4x více než Brazílie, což umožňuje v mnoha případech suroviny a náhradní díly bez nutnosti placení cla a jistou komparativní výhodu. Otevřenost ekonomiky je výrazná a odhaduje se, že podíl zahraničního obchodu na HDP by se mohl blížit 70% v porovnání s Čínou, kde to je kolem 50%, či Brazílií, kde je daný poměrový ukazatel kolem 20%. Co je zajímavé z hlediska demografie je, že více než polovina 112 mil. populace je mladší 29 let, což představuje dostatek „levné pracovní síly“ alespoň do r. 2028.

Samozřejmě, Mexiko má své stinné stránky a to např. v oblasti bezpečnosti a problematice drogových kartelů a i když multinárodní korporace fungují v bezpečných průmyslových zónách, nikde není psáno, že nebude v budoucnu docházet k problémům. Již jsme na serveru psali, že problémem jsou rovněž zastaralé ropné plochy a tak i v tomto směru má jižní soused USA co dohánět.

Tak uvidíme, jak se vše vybarví a zda se podaří bloku BRIC dostat zpět takříkajíc do formy. Zajímavé bude také, pokud prezidentské volby v USA zvítězí Mitt Romney, zda skutečně nazve Čínu měnovým manipulátorem jak slibuje a co to vyvolá na poli mezinárodního obchodu a financování vládního dluhu. Ve své debatě s prezidentem Obamou v Boca Raton na Floridě rovněž zdůraznil, že hodlá více spolupracovat se zeměmi latinské Ameriky, kde vidí velký potenciál do budoucna. Podle posledních průzkumů, jen tak pro zajímavost, Mitt Romney vede.

Závěrem se pojďme podívat na vývoj kontraktu mexického pesa na burze CME v Chicagu a kontraktu US Dollar Indexu na burze ICE v New Yorku (benchmark amerického dolaru proti šesti měnám) a jejich spread (týdenní data):

mp_dx102612

Rýsuje se nový finanční systém

Neděle, Duben 29th, 2012

Současný finanční systém není nutně něco fixního, daného. Uvědomme si, že stávající finanční systém ve světě funguje pouze pár desítek let. Množství lidí však k němu přistupuje jako k něčemu danému neměnnému, o čem se nediskutuje. Historie je přitom plná přednání moci, nejen v rámci jedné země, ale i mezi zeměmi. Země mezi sebou bojují o moc neustále. Změna může být zaznamenána, ale signály nesmějí být ignorovány. Pokud jsou, pozorovatel se potom nestačí divit.

V poslední době Spojené státy ztratily pozici světové jedničky v investičním bankovnictví, např. v objemu IPO (HongKong je v poslední době předčil téměř dvojnásobně). Snad je zachrání IPO Facebooku, obávám se však, že půjde o pouze jednorázový výkyv. V sektoru přímých finančních zahraničních investic se jako 3 největší centra posledních let podle statistiky Banker intelligence unit of the Financial Times rýsují Singapur, Dubaj a HongKong.  Jenom samotný Singapur je větší než New York, Londýn a Frankfurt dohromady. Čína navíc dominuje investicím do rozvíjejících se ekonomik.

Spojené státy se přesto (nebo spíše právě proto, že jsou si vývoje moc dobře vědomy) snaží neustále demonstrovat svoji dominanci ve světě a využívají k tomu i finanční sektor. Bojujíá o udržení své největší výhody – dominance dolaru – jak se jen dá. Problém je v tom, že se to díky použitým zbraním pravděpodobně obrátí proti nim samotným.

Není to tak dávno, co Spojené státy utáhly finanční kohoutky vůči Íránu. Šlo o odříznutí jejich bank od systému SWIFT. Jako první – téměř měsíc před odříznutím íránských bankod SWIFTu – psal o potenciální hrozbě Jim Sinclair a na našem serveru se o tom psalo ještě v únoru, přibližně tři týdny před samotným aktem. Toto rozhodnutí Spojených států se může stát zvratem ve finanční válce. Ale zcela jiným, než se na první pohled může zdát. Jak to tak vypadá, tahle akce se může obrátit proti Spojeným státům samotným. Spojené státy totiž tímto činem všem ukázaly, jak drží zbytek světa, obrazně řečeno, pod krkem.

Země BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a JAR) jsou země, které si něco podobného nenechají líbit. Podle Jima Sinclaira a dalších pracují tyto země na konkurenčním systému „SWIFT 2“ a s jinou primární vypořádací měnou a silnou rolí zlata. Jeho uvedení do života by nemělo trvat roky, ale možná jen měsíce. To by byla zásadní změna v globálním finančním systému.

Díky tomu, že se Spojené státy snažily odříznout jednu zemi od mezinárodních plateb, dojde k vytvoření paralelního systému bez přístupu USA a tím k jejich částečnému odříznutí. V důsledku toho hrozí dojít ke ke skokovému poklesu používání dolaru v rámci mezinárodního obchodu o desítky procent. To zcela jistě není zamýšlený důsledek. Takový vývoj (zvláště pokud by zahrnoval i obchodování s komoditami o ropě nemluvě) je totiž to poslední, co si mohou Spojené státy přát.

 

Následující dva díly aktuální  investiční trilogie

2. Co se může stát katalyzátorem vývoje?

3. Jaké změny mohou na devizovém trhu nastat?

To je námět navazujících samostatných článků, odkazy na ně jsou přidány výše.

 

Nejbližší z nich rozkrývající možný katalyzátor událostí vyjde do týdne. Sice se o inkriminovaném katalyzátoru poslední dobou dosti mluví, ale vůbec ne v souvislosti s katalyzátorem měnové krize. Pokud máte chuť, může v diskusi pod článkem tipovat, o jakou událost se může jednat.

 

Hledáme nejlepší články čtenářů:


10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

 

Další vybrané články:

Podle Brazílie je světová měnová válka v „plném proudu“

Sobota, Březen 10th, 2012

Ministr financí Brazílie se již několikrát nechal slyšet, že snižování úrokových sazeb jak v USA tak v EU a znehodnocování amerického dolaru a eura vyvolává „monetární tsunami“ a povede k měnové válce. Jednal tak alespoň slovně ve snaze chránit domácí exportéry a průmyslové výrobce. A tuto středu přišla brazilská centrální banka se svojí salvou a snížila základní sazbu více než se čekalo o 75 bázických bodů na 9,75%. Jedná se tak již o páté snížení benchmark sazby od srpna. Brazilský real reagoval tento týden prudkým poklesem o 3,3% oproti dolaru a je podle agenrury Reuters, která monitoruje 152 měn, zatím nejhůře performující měnou v březnu. Jedná se o velice zajímavé řešení, jelikož míra inflace se pohybuje v této jihoamerické zemi na úrovni 6% a spotřebitelké ceny se za poslední desetiletí zdvojnásobily. Na druhé straně světová šestá největší ekonomika rostla v r. 2011  2,7% (relativně hodně málo na emerging zemi z bloku BRIC) oproti 7,5% v r. 2010. Mimochodem taktéž Čína tento týden ohlásila snížení očekávaneho růstu hrubého domácího produktu v tomto roce na 7,5% oproti předchozímu odhadu 8%.

Bude Brazílie pokračovat v dalším snižování sazeb a měnové válce? Když se podíváme na lednový 2013 futures kontrakt na Brazilian Mercantile and Futures Exchange Bovespa na tuto bennchmark sazbu, tak uzavřel včera v pátek na hodnotě 8,65%. Tj. investoři s tím počítají, že sazba bude snížena do počátku příštího roku o více jak další jeden procentní bod. Bude tedy velmi zajímavé sledovat, zda brazilská centrální banka naplní tato očekávání.

Avšak nejenom centrální banka provedla určité opatření ve své „válce“, ale rovněž vláda, tj. ministerstvo financí prodloužilo 6% daň na nákup brazilského realu zahraničními kupci a taktéž sdělilo, že plánuje odkoupit brazilské vládní dluhopisy alokované v zahraničí. Místní měna stále v současné době slouží jako populární tzv. carry trade, kdy si investoři půjčují měnu země s nižším úrokem a konvertují tuto do měny země s vyšším úrokem. Tak např. podle vyjádření finančního ředitele Coca Coly tento týden, drží firma 3 mld. ze svých 10 mld.  hotovosti v zahraničí v brazilském realu. Jak dlouho to však ve světle „měnové války“, ke které se zdá Brazílie se rovněž připojila, bude tato firma v tomto množsví dále udržovat ukáže budoucnost. Závěrem se pojďme podívat na červnový kontrakt brazilského realu na burze Chicago Mercantile Exchange (týdenní data):

brazilian_real_030912

 

 

Hledáme nejlepší články čtenářů:


10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

 

Další vybrané články:

 

V krátkosti: Indie zvýšila úroky v boji s inflací

Sobota, Září 17th, 2011

Ikdyž se světová ekonomika nachází na pokraji možné další recese, např. globální PMI (index nákupních manažerů) nyní již klesá šestý měsíc v řadě a je na hodnotě 50,1, těsně nad hranicí, která odděluje expanzi od kontrakce, tak jedné z největších emerging ekonomik tzv. BRIC bloku nezbývá nic jiného než zvýšovat úroky. Jedná se o nejdelší periodu monetárního utahování periody, tj. banka zvýšila úroky po dvanácté v 18-ti měsíčním období. Důvodem je boj s téměř dvoucifernou inflací. Např. index velkoobchodních cen v Indii se dostal v srpnu na 13-ti měsíční maximum na hodnotu 9,78%.

Rezervní banka Indie zvýšila svou repo sazbu za kterou půjčuje prostředky komerčním bankám o 25 bazických bodů na 8,25% a zároveň zvýšila reverzní repo sazbu, tj. sazbu kterou platí bankám za depozita na 7,25%. Co je důležité zmínit je, že komfortní hladina inflace pro centrální banku Indie činí 5%!

V porovnání Čína naposledy zvýšila úroky naposledy v červenci (základní benchmark sazba 6,56%) a momentálně je ve vyčkávací periodě, zda globální ochlazení přinese pokles v míře čínské inflace, momentálně 6,20%.

 

 

3 nejčtenější články na serveru:

Něco velkého je zřejmě ve vzduchu. Děje se něco s eurem?

Kdy a jak skončí krize zadlužených zemí?

Co nám říká trh obligací?