Články s tagem ‘Čína’

Aktuality Čína

Čtvrtek, Listopad 20th, 2014

Na pozadí komentářů v médiích na téma Rusko ustoupila Čína trochu do pozadí. Neměla by. Proto jsem připravil souhrn několika událostí z nedávné doby týkajících se Číny, kterým nebyly věnovány samostatné komentáře (např. čínské měně), s důrazem na ekonomiku.

Zde jsou:

Několik dohod o měnových swapech, případně o jejich plnění: Čína podepsala s Kanadou tříletý měnový swap na 30 miliard CAD, zároveň došlo i k podpisu dohody o měnovém swapu s Katarem, tentokrát ve výši 6 miliard dolarů. V rámci swapové dohody s Argentinou (podepsané letos v létě) uložila čínská centrální banka u svého argentinského protějšku částku 814 miliónu juanů, okamžitě převedené na pesos.

Rusko a Čína se blíží dohodě o druhém kontraktu ohledně dodávek zemního plynu. Objem dodávek by měl být cca 80% ve srovnání s prvním, v květnu podepsaným kontraktem.

Ve Frankfurtu bylo zahájeno obchodování s juanem, respektive dvě společnosti si budou moci mezi sebou platit čínskou měnou, zprostředkovatelem bude pobočka Bank of China ve Frankfurtu. Účty u ní mají již velké německé banky jako například Deutsche Bank, Commerzbank a další.

Čína pracuje i na dohodách o volném obchodu. Nedávno ji uzavřela s Jižní Koreou, nyní je před podpisem podobná dohoda s Austrálií, jejíž podoba byla finalizována během jednání nedávné skupiny G20. Zde jde hlavně o odstranění tarifů a cel ve vzájemném obchodě, hlavně s komoditami.

 

To jsou hlavní body z mého pohledu. Pokud máte další, dejte je do diskuse pod článkem.

 

 

Výběr článků určených předplatitelům

 

Výběr článků věnovaných finančnímu systému jako celku:

E. Kalabus: Rusko a Čína – významní globální hráči

Čtvrtek, Listopad 6th, 2014

Toto je první článek listopadového kola soutěže čtenářů roku 2014.  Zároveň připomínám, že běží i kolo celoroční.

Soutěžní článek na stránky Proinvestory s tématem Ruska, Číny a tzv. Putinova Valdajského projevu jsem se rozhodl napsat z toho důvodu, jelikož se domnívám, že projev má velký přesah politický a samozřejmě ekonomický. O tom svědčí věta Vladimíra Putina z konce jeho projevu:

„Dvacáté první století slibuje, že bude stoletím velkých změn, érou formování geopolitických kontinentů, finančně-ekonomických, kulturních, civilizačních, a vojensko-politických.“

Rusko je opět neopominutelným hráčem na globální scéně a prezident Vladimir Putin hlavním protagonistou tohoto dějinného posunu.

Dne 24. října 2014 přednesl president Vladimír Putin projev tzv. Valdajskou řeč. Podle analytiků to byl silný projev.

„Byl to velmi silný projev“, soudí prezident Nixonova centra a vydavatel časopisu The National Interest, známý americký politolog Dimitri Simes. „Můžeme s ním souhlasit nebo nesouhlasit, je to však projev, který upoutává pozornost a nutí lidi k zamyšlení. Není to jednoznačně projev předáka, který byl zahnán sankcemi do úzkých a pokouší se dostat z toho se ctí. To je projev předáka jaderné velmoci, s níž je třeba počítat, ať už se to někomu líbí, nebo ne“.

Letošní ročník Valdajského klubu se od minulých dost podstatně lišil, Putin ho využil v podstatě pro ohlášení, výzvu Západu – “máme vlastní koncepci globalizace a nehodláme přebírat nebo účastnit se té vaší.” V kontextu globální politiky se jedná o událost velkého významu, jež se plně projeví teprve v budoucnosti. Mezi analytiky se už nyní mluví o zakončení epochy “mnichovské řeči (2007)” a začátek epochy “valdajské řeči”.

Navzdory sankcím a výzvám k izolaci Ruska přijelo letos na zasedání diskusního klubu Valdaj 108 expertů z 25 zemí světa včetně bývalých premiérů a prezidentů. Většina odborníků pro mezinárodní vztahy je přesvědčena, že projev ruského prezidenta už rozdělil světové dění na „svět před Valdajem“ a „po něm“.

V září 2004 vznikl z iniciativy agentury RIA Novosti, Výboru pro zahraniční a obrannou politiku, novin The Moscow Times a časopisů Rusko v globální politice a Russia Profile tzv. Valdajský klub. Sdružuje světové odborníky, kteří se systematicky  zajímají o Rusko a přibližně stejný počet Rusů z akademických kruhů, novinářů, pracovníků různých poradních orgánů. Schází se s roční periodicitou v Rusku, aby diskutoval na nastolené téma. Na závěr se jej zúčastňují přední ruští politici včetně Vladimíra Putina. Letos se tudíž konalo jubilejní 10. zasedání. Jeho tématem bylo “Rozmanitost Ruska v současném světě”.

Vladimír Putin se ve svém zásadním projevu vyjádřil jasně. Rusko půjde svou vlastní cestou nehledě na tlak Západu. Putin vytyčil cíle a červené čáry. Unipolární či bipolární svět neexistuje. Objektivně se svět stává multipolárním. Škoda, že jedna z velmocí to nemůže a nechce pochopit. Na pochopení této skutečnosti závisí světový mír nebo válka.

Putin ve své řeči připomněl, že hlavními směry dnešní konkurence jsou ekonomicko-technologické a ideologicko-informační. Vyhrocují se také vojenskopolitické problémy a vojenskopolitická situace. Svět se stává tvrdším, místy je odmítáno nejen mezinárodní právo, ale dokonce i základní slušnost. Je třeba být silným ve vojenské, technologické, ekonomické oblasti, ale hlavní věcí, která bude rozhodovat o úspěchu, je kvalita lidí, kvalita společnosti, duchovní a mravní. Vždyť nakonec, jak ekonomický růst a prosperita, tak i geopolitický vliv jsou odvozeny od stavu samotné společnosti, od toho, jak občané té či oné země cítí svou jednotu, nakolik jsou zakořeněni ve své historii, v hodnotách a tradicích, nakolik je pojí společné cíle a zodpovědnost. V tomto smyslu je pro Rusko otázka získání a upevnění národní identity opravdu zásadní věci.

Putin se dále vyjádřil k praxi Západních států. Praxe, podle Putina ukázala, že nová národní idea se nerodí a nevyvíjí podle tržních pravidel. Distancování státu a společností od tohoto problému nepřináší výsledky, stejně jako mechanické kopírování cizích zkušeností. Takové hrubé výpůjčky, stejně jako vnější pokusy civilizovat Rusko, nebyly přijaty převážnou většinou našeho národa, protože touha po nezávislosti, duchovní, ideologické a vnější suverenitě je nedílnou součástí našeho národního charakteru. Mimochodem, tento přístup nefunguje i v mnoha dalších zemích. Pryč jsou ty časy, kdy hotový model uspořádání sociálního zřízení mohl být nainstalován v jiném státě jako počítačový program.

Dvacáté první století slibuje, že bude stoletím velkých změn, érou formování geopolitických kontinentů, finančně-ekonomických, kulturních, civilizačních, a vojensko-politických. A proto naší absolutní prioritou je těsná integrace se sousedy. Budoucí Euroasijská hospodářská unie, o které jsme mluvili v poslední době, není jen souborem vzájemně výhodných dohod. Euroasijská unie je projekt zachování identity národů, historického eurasijského prostoru v novém století a novém světě.

Analytici se shodují, že Putinův projev upozornil na to, že už nemůže existovat světový řád, který se pokoušejí vnutit všem USA. Prostě nezvládají úlohu, kterou převzali. Nemohou světu zajistit bezpečnost. Naopak, jejich jednání způsobuje stále větší chaos.

To hlavní, co jasně naznačil ruský prezident, je absurdita monopolárního světa. Zejména na pozadí neschopnosti Washingtonu rozumně využívat vlivu, který dostal po ukončení „studené války“. Kdy se Putina ptali, jestli byl jeho projev obžalovací vůči Američanům, nebo spíše smiřovací, odpověděl: „Nebyl ani smiřovací, ani obžalovací. Byl to návrh společné práce“.

Co z toho plyne. Pokud si toho ještě někdo z nás nevšiml pak je důležité si uvědomit, že USA ztratilo pozici vedoucí unipolární mocnosti, kterou převzaly po rozpadu bipolárního světa kde protipól tvořil tehdejší Sovětský svaz.

Vedle USA se z popela vynořilo silné Rusko, prosperující Čína, Indie, Brazílie a další.

Nyní již víme, že Čína se stala největší ekonomikou světa. Svět je opravdu multipolární.

Čína porazila Spojené státy a stala se největší ekonomikou světa. Vyplývá to ze zprávy Mezinárodního měnového fondu, na kterou upozornil deník Financial Times.

Mezinárodní měnový fond ekonomiky srovnává na základě propočtu HDP tržním měnovým kurzem, ale také na základě jeho kupní síly. A právě ve druhém případě Čína překonala Spojené státy a stala se největší ekonomikou světa. Do konce roku 2014 by měla Čína vytvářet 16,48 % světového HDP přepočteného podle kupní síly (tedy zhruba 17,632 bilionu dolarů), zatímco Spojené státy 16,28 % (tedy zhruba 17,416 bilionu dolarů).

Navíc, státní dluh USA vůči Číně dosáhl 1,317 bilionů USD

Objem státního dluhu USA vůči Číně v listopadu 2013 stoupl na neuvěřitelnou částku 1,317 bilionů USD, píše se v údajích Ministerstva financí USA, které byly nedávno zveřejněny.

Současně nové rekordní částky dosáhla výše čínských zlatých a valutových rezerv: na konci prosince to bylo 3,82 bilionu USD. Růstu objemu rezerv napomáhalo značné posílení směnného kursu juanu vůči dolaru, rozdíl příjmových sazeb v ČLR a v zahraničí, a také relativní lehkost přilákání kapitálu na vnějších trzích.

Všechny poslední roky je Čína jedním z hlavních tahounů růstu světové ekonomiky.

Není žádným tajemstvím, že Čína dobývá Afriku. Čínské investice v Africe sleduje zbytek světa tak trochu s otevřenou pusou.

V posledních letech probíhá v Africe skrytý boj mezi Čínou a západními mocnostmi. Čína je zde vytlačuje z jejich pozic. Prakticky každé zostření situace v Africe je následkem tohoto boje. Čína pro rozšíření zóny svého vlivu nepotřebuje na rozdíl od USA bojovat. K vytváření přátelských geopolitických oblastí využívá ekonomiku.

Situace Spojených států už není taková jako v minulosti. Bitvu o Afriku Spojené státy prohrávají.

Čína hromadí ohromná množství zlata. S tím souhlasí všichni. Co ale nikdo přesně neví, kolik toho zlata Čína teď už má, protože to Čína nikomu neříká.

Jeden nedávný odhad klade čínské zlaté rezervy na více než 7 000 tun zlata, potenciálně to ale může být i daleko více.

Až Čína nakonec tomu zbytku z nás řekne, kolik zlata vlastně má, tak to asi bude tak jeden dva tahy před šachmatem.

 

 

Emil Kalabus

Druhá událost nedávných dní

Středa, Říjen 29th, 2014

Nedávno jsem jako klíčovou událost posledních dní zmínil jednání Číny se Spojenými státy za zavřenými dveřmi. Nedávno v Číně také proběhla další významná událost, ta však nikoliv za zavřenými dveřmi. Naopak.

Šlo o první velký kongres v Číně věnovaný zlatu. Mezi hlavní sponzory kongresu s několika sty účastníky patřila čínská vláda a tamní velké těžařské společnosti. Co na něm bylo nejzajímavější? Skutečnost, že se tam naplno diskutovalo o zlatém kryté čínské měně.

Neznamená to samozřejmě, že zlatem krytá čínská měna tu bude příští týden, ale považoval bych to za významný signál směrem ven. V tom smyslu, že Čína zlatu věří.

 

Výroční analýza pro rok 2014

 

Výběr článků určených předplatitelům

 

Výběr článků věnovaných finančnímu systému jako celku:

 

Událost minulého týdne – Jednání Číny s USA za zavřenými dveřmi

Pondělí, Říjen 13th, 2014

Událost minulého týdne se kromě pár výjimek nedostala na do novin, o titulních stránkách nemluvě. O co šlo? O jednání USA –Čína za zavřenými dveřmi. Tématem bylo jednání změně nastavení finančního systému. Spojené státy se tak evidentně snaží dojednat plynulou změnu, než aby došlo ke skokově, jim nepříznivé, změně. O čem se tedy jednalo? Pokračovala…

Tento článek je určen jen pro předplatitele.
Přihlášení předplatitele Registrace předplatného

Pohled na čínskou politiku

Středa, Říjen 8th, 2014

Demonstrace v Hongkongu mne zavedly k úvaze nad principy čínské politiky. Zatím nijak moc nereaguje.

Nejde mi o stav čínské ekonomiky, ani o její dlouhodobé cíle. V tomhle článku chci vybrat pár principů čínské politiky obecně. Pokud je budeme mít na paměti při sledování čínských kroků, mohou se nám jevit pochopitelnější. O co tedy jde?

* Uvažuje extrémně dlouhodobě – na několik desetiletí dopředu – ne na jednotlivá volební období (stažení průmyslu z USA a Evropy k sobě také trvalo nějakou dobu, i když to bylo „narafičeno“ tak, aby do toho šly americké společnosti dobrovolně)
* Vše má svůj čas, dlouhodobá strategie je pečlivě rozplánována na jednotlivé kroky. Každý krok čeká na vhodné podmínky. Pár let sem či tam nehraje žádnou roli.
* Čína nemá moc ráda publicitu. Čest výjimkám, jako byl podpis smlouvy s Ruskem na dodávky plynu
* Starají se o skutky, ne o řeči, zvláště jiných
* Akce na efekt nejsou jejich styl

Mějme tyto vlastnosti na paměti, až zase budeme v novinách číst, že Čína udělal ten či onen krok.

 

 

Výroční analýza pro rok 2014

 

Výběr článků určených předplatitelům

 

Výběr článků věnovaných finančnímu systému jako celku:

Články týdne – 3. října

Pátek, Říjen 3rd, 2014

Má dolar před sebou dlouhý býčí trh? Dle tohoto názoru ano.

Jedna z největších ruských bank snižuje objerm  půjček v dolarech

Zajímavý komentář k dění v Hongkongu

Čína přechází na přímé obchody juan – euro. 

 

 

Oracle: Tak nám zabili Ferdinanda

Čtvrtek, Září 25th, 2014

Už jsem myslel, že v září žádný další článek nebude, ale jede tu je.  Máme tu první článek zářijového kola soutěže čtenářů roku 2014.

 

Samozrejme týmto citátom z Hašekovho románu nemám na mysli arcivojvodu, ale hegemóniu USA, US$ a celistvosť EU. Vynára sa ale otázka:

 

Kto je Gavrilo Princip?

Narozdiel od žijúcej predlohy je ich viacero a sú členmi informačno-finančno-ekonomickej skupiny 3. svetová vojna. Začnem od EU, jej celistvosť ohrozujú 2 veci: 1) „stupídna“ politika Bruselu voči Rusku, ktorá má a bude mať dosť dlho závažné dopady pre ekonomiku EU, čo lokálny politici nie vždy znášajú veľmi dobre (nielen Brusel skáče ako Washington píska); 2)silnejúce sa separatistické hnutia, ktorého je plná celá Európa, a naposledy Škóti sa pokúsili o samostatnosť (a zdá sa, že im to nevyšlo kvôli možnému volebnému podvodu). „Stupídna“ politika Západu ale súvisí s koncom hegemónie USA a US$. Faktom je, že USA de facto morálne a finančne skrachovali a chcú sa zachrániť seba a svoju hegemóniu tak, že začali tlačiť svoju menu a monetarizovať svoj dlh ako krajina 3. sveta a vyvolávať konflikty kde sa dá (nielen oni ale aj BoJ, BoE a de facto aj ECB monetarizuje dlhy). Čo samozrejme nepáči ani Rusom ani Číňanom (a ani Nemcom), pričom Rusi vyhlásili nie raz, nie dvakrát, ani trikrát ale rovno štyrikrát, že urobia všetko aby svet opustil dolárový štandard (ostatne aj bývalý Obamov poradca volá po ukončení rezervného statusu US$), pretože ju jednak USA používajú ako nástroj agresie (zaujímavé je, že jedine USA chcú horúcu vojnu hlavne kvôli ekonomickým dôvodom v  Európe a preto podporujú ukrajinských nacistov ako na to Putinov ekonomický poradca Sergej Glazjev poukázal, ale Rusko chce tomu aj predísť, a zatiaľ im to darí) a jednak takto financujú svoj obchodný deficit a gigantické dlhy (celková zadlženosť USA je okolo našich 220 biliónov, z toho len federálna vláda 16 biliónov spolu so záväzkami je to 60 biliónov). To, že US$ už nie je „sexy“ a spojenectvo s USA pre ostatné vlády sa stáva čoraz väčšou príťažou poukazuje aj to, že Londýn začal emitovať v RMB denominované VLÁDNE dlhopisy.

 

Rusko, Čína, India a celý BRICS

Rusko a Čína de-dolarizujú svoj zahraničný obchod, mám na mysli to, že Rusko resp. Gazprom-Neft začal predávať ropu za RMB a Ruble (ostatné ruské štátne firmy nie sú od toho ďaleko), keď k tomu prirátame, že Gazprom predáva Európe plyn za RMB a € , Čína a Argentína nedávno zriadili menový swap (ďalšie menové swapy) a to, že Čína de facto deklaroval alianciu s Ruskom je posledný krok skupiny BRICS logický. Tento krok spolu sa alternatívou k SWIFT v podstate eliminuje US$ a US dlhopisy z ich finančného systému a keď OPEC začne akceptovať ako platbu aj Yuan, nikto nebude chcieť obchodovať v US$, a každá krajina bude chcieť za svoje US doláre a dlhopisy skutočnú hodnotu. V konečnom dôsledku to povedie k devalvácií US$, k inflácií v USA a nakoniec aj k hyperinflácií. Poznámka pod čiarou, Čína kolonizuje Afriku obchodom.

Ďalšia vec na ktorú chcem upozorniť je to, že väčšina zlata a striebra smeruje na Východ, či už kvôli tomu, že ju považujú za znakom bohatstva, za skutočné peniaze alebo ako hedge proti blbosti vlád a centrálnych bánk. To že sa na cene týchto kovov prakticky neprejavuje nech „nikoho“ nemýli, lebo centrálne banky „požičali“ bankám drahých kovov, ktorý ich predávali nakrátko s pákou 1:100 možno aj väčšou pákou, čo spôsobilo pád cien zlata a striebra. To spôsobilo, že Východ začal tieto kovy nakupovať pri diskontných cenách vo veľkom a tým pádom viedlo k vyprázdneniu západných trezorov. Ďalší problém bankám drahých kovov na COMEX-e a LBMA spôsobil to, že im väčšina dodávateľov prestalo dodávať zlato, namiesto toho začali zásobovať Šanghajskú burzu (ktorá oznámila vlastný cenový fix). Kedy to nestačilo kvôli elektronického priemyslu Číňania spotrebovávajú striebro neuveriteľným tempom, čo má následok vyprázdňovanie skladov Šanghajskej striebornej burzy (čo sa stane cca o 2 mesiace) a jediný zdroj veľkého množstva striebra je COMEX a LBMA, to aspoň na papieri (ktorá znesie všetko). Takže Číňania snažiac dostať všetko voľné striebro dali na strieborné burzy long pozície s opciou dodania (čo za normálnych okolností nedeje). Čo sa stane, keď Číňania alebo ich proxy nedostanú svoje kovy? Nuž krach bánk a zatvorenie západných búrz, čo bude mať dosť nepríjemné následky. Poznámka pod čiarou Blízky východ kvôli ISIS (pred nimi varovali aj Saudi) je v stave pred výbuchom.

 

Čo na to celé finančné trhy a prečo sú traderi zbytočný?

Nič, a má to 3 dôvody: centrálne banky, spätný nákup akcií (ktorá možno onedlho skončí) a automatizácia.

Veľké CB tlačia menu a je to jedno ako to nazývajú, prejavuje sa to nárastom cien zväčša na 2 miestach zvýšením nákladov na výrobu (čo ničí malý biznis v USA) a rastom burzových indexov, pričom niektoré centrálne banky rovno nakupujú futures na indexy.

Spätný nákup akcií je rovným dôsledkom ZIRP čo umožňuje veľkým firmám relatívne lacno nakúpiť svoje akcie a tým zvyšovať dividendy pre CEO, samozrejme ZIRP ničí kapitál (čo ďalej ničí malý biznis).

Automatizácia resp. HFT algoritmy sú už schopné učenia, a tým pádom existuje niekoľko trend kreátorov (dôkaz), samozrejme existujú aj menej sofistikované algoritmy (čo majú na svedomí nejeden flash crash).

 

Ako to dopadne?

US impérium padne, padne z tých istých či podobných dôvodov ako mnohé pred ním, jeho domáca infraštruktúra  podľa Americkej asociácie civilných inžinierov je v dezolátnom stave (a údajne je to najbohatšia krajina), stráca technický náskok, je technicky bankrot a jej finančný systém je v dezolátnom stave. Takže jej koniec je nablízku. A preto sa vynára otázka: pred svojim pádom rozpúta globálnu horúcu vojnu, alebo nie? Ja osobne dúfam, že dopadnú na nás len dôsledky finančného kolapsu Západu.

 

S pozdravom

Oracle

PS: Zdá sa, že aj naozaj bohatý milujú zlato.

Postupné směřování od uhlí k plynu a solární energii

Sobota, Září 20th, 2014

Podíl uhlí na globální energetické spotřebě v roce 2013 dosáhl podle výroční zprávy energetické společnosti BP Statistical Review of World Energy 30,1%, to znamená nejvíce od roku 1970.  Pohledem na jednotlivé regiony však zjistíme, že se jedná o nárůsty produkce a spořeby jen v Asii u emerging ekonomik, které se snaží pokrýt rostoucí spotřebu levnými a nekvalitními zdroji. Pohlédněme graficky na tento fenomén posledních let, klikněte na obrázek pro zvětšení:

Jaká je však situace v západním světě?  Zde v USA je směřování opačné. V roce 2006 byl podíl břidlicového plynu na celkové jeho produkci 5%. Dnes je to kolem 40%. Podle americké vládní agentury Energy Information Administration (EIA) má růst produkce plynu mezi léty 2012-2040 ročně tempem 1,6% na 38,37 triliónů Britských termálních jednotek. Největší podíl nárůstu poptávky po této komoditě bude ze sektoru výroby elektrické energie, jejíž kapacita se má zvýšit na 320 gigawattů z dnešních zhruba 190. V rámci sektoru uhlí bylo tento týden zajímavé vydání reportu vládním úřadem Government Accountability Office EPA Regulations and Electricity, který předpokládá omezení dalších 13% zdrojů elektrické energie pocházejícíh z uhlí do roku 2025. Co víc, za téměř žádné pozornosti médií, americké ministerstvo energetiky schválilo další dva exportní terminály pro vývozy LNG na nyní celkem tři. Je americká veřejnost v tuto chvíli nakloněna plně exportům zemního plynu do zahraničí? Stále ne plně, což například ukazuje průzkum University of Texas z roku 2013, kde bylo 39% respondetů proti a 28% pro. I přes určitý nesouhlas environmentálních skupin je však směřování jasné a intenzita se začíná zvyšovat.

Například podle fiananční skupiny Lazard to pak je také solární energie, která je již téměř cenově srovnatelná s tou ze zemního plynu. V některých výhodnějších regionech unie pak už i v rozmezí 61-87 za 1 MWh. Od roku 2009 náklady na rozsáhlejší produkci klesly až o 80%. U rezidenčních střešních panelů jsou však náklady stále vyšší od 180 USD za MWh, avšak dány z velké části výdaji za instalaci a údržbu. Sám Warren Buffett investoval do obnovitelných zdrojů energie 15 miliard USD v poslední době, nicméně co se týče větrné energie bylo podle jeho vyjádření převážně z důvodu daňového kreditu.

Bude tedy směřování podobné i v rychle rostoucí Asii? Podle zprávy Greenpeace, že spotřeba uhlí v první polovině tohoto roku skutečně poklesla. Navíc importy komodity v srpnu v rozsahu 18,86 miliónů tun, což je nejnižší hodnota od září 2012. Meziročně pak mohou být o 8% nižší oproti minulému roku. Je to samozřejmě do jisté míry dáno ochlazováním růstu této největší emerging ekonomiky, která tento rok bojuje s udržrním plánovaného růstu HDP 7,5% v porovnání s 7,7% v roce 2013. Nicméně, na počátku tohoto roku vyhlásila rovněž boj proti zvýšenému znečišťování ovzduší, kdy v minulém roce 74 čínkých měst zaznamenalo hodnoty polutantů nad hranicí považovanou Světovou zdravotnickou organizací za bezpečnou. Vláda má v plánu výdaje v rozsahu 275 miliard USD během tří let což povede jistě k směřování k jiným zrojům a zavírání určitého počtu uhelných elektráren. Minimálně pak zákaz dovozu uhlí s vysokým obsahem síry,  jak potvruje návrh připravovaného zákona z počátku září. Současný vládní plán předpokládá se spotřebou 4,1 miliard tun do roku 2015 z dnešních 3,7 miliady tun, ale v dalším plánu 2015-2020 má pak za cíl tento strop 4,1 miliardy tun udržet, případně přistoupit k jeho graduálnímu poklesu. To zcela jistě povede k směřování energetického mixu, tak jak se profiluje postupně v západním světě.

Obchodníci a fondy (mimo zajišťující se firmy) podle posledního reportu americké komise pro komoditní trhy drží čisté SHORT pozice v objemu 147 280  kontraktů zemního plynu na chicagské burze, změna za čtyři týdny o 2 679 kontraktů více na short.

Cena amerického zemního plynu se na burze CME Group (divize NYMEX) v poslední  době pohybuje v horní hranici pásma 3-4 USD za miliń britských termálních jendotek a je ovlivňována krátkodobými stavy zásob a předpovědmi map počasí. Závěrem se pojďme podívat na vývoj kontraktů zemního plynu tento rok na burze CME Group v Chicagu (NYMEX divize) a to současného říjnového 2014 a 2015 kontraktů a jejich komoditní spread (SOL Trader, denní data), klikněte na obrázek pro zvětšení:

Ekonomické bloky – vybrané ukazatele

Středa, Září 17th, 2014

O největších ekonomikách na světě či ekonomických blocích se mluví dost často. Do tohoto články jsem vybral základní ekonomické ukazatele největších ekonomik či „bloků“. Nepracuji se skupinami zemí, proto tam třeba není BRICS apod.

Zaměřím se na Spojené státy, Japonsko, Evropskou unii a Čínu. Údaje o HDP a HDP na obyvatele asi nikoho moc nepřekvapí.

HDP podle parity kupní síly – je zde evidentní „silná trojka“

  1. 1.Evropská unie: 15,4 bil USD
  2. 2. Spojené státy: 15,0 bil USD
  3. 3. Čína: 11,3 bil USD
  4. 4. Japonsko: 4,4 bil USD (mimochodem – Indie je na podobné úrovni)

 

HDP podle parity kupní síly na obyvatele – zde se Čína propadá. Ano, je to dáno počtem obyvatel – Spojené státy jich mají 313 miliónů, EU 500 miliónů, Japonsko 127 miliónů ale Čína 1,34 miliardy.

  1. 1. Spojené státy: 48 100 USD
  2. 2. Japonsko: 34 300 USD
  3. 3. Evropská unie: 34 000 USD
  4. 4. Čína: 8 400 USD

 

Jako zajímavější se mi jeví údaje o zahraničním obchodu, státních rozpočtech nebo struktuře HDP, respektive podílu investic na HDP

Zahraniční obchod – údaje jsou v pořadí export, import, saldo zahraničního obchodu, Musím přiznat, že mě deficit zahraničního obchodu EU docela překvapil (i když velký objem dovozu je ropa a plyn). Japonsko také přišlo o své dlouhodobé přebytky zahraničního obchodu a je rádo za „kladnou nulu“

  1. 1. Čína: 1,9 bil USD, 1,75 bil USD, +0,15 bil USD
  2. 2. Evropská unie: 1,8 bil USD, 2,0 bil USD, -0,2 bil USD
  3. 3. Spojené státy: 1,5 bil USD, 2,3 bil USD, -0,8 bil USD
  4. 4. Japonsko: 800 mld. USD, 795 mld. USD, +5 mld. USD

 

Jak moc do ekonomiky zasahuje stát, ukazuje objem státního rozpočtu. Zde všechny drtí Evropská unie, jejíž objem státních rozpočtů je při ekonomice srovnatelné se Spojenými státy několikanásobně větší, i když deficit mají Spojené státy nakonec větší… Všechny země jedou na dluh.

Údaje jsou v pořadí příjmy státního rozpočtu, výdaje státního rozpočtu a přebytek či deficit státního rozpočtu

  1. 1. Evropská unie: 7,5 bil USD, 8,3 bil USD, -0,8 bil USD
  2. 2. Spojené státy: 2,3 bil USD, 3,6 bil USD, -1,3 bil USD
  3. 3. Japonsko: 2,0 bil USD, 2,5 bil USD, -0,5 bil USD
  4. 4. Čína: 1,6 bil USD, 1,8 bil USD, -0,2 bil USD

 

Na závěr jsem si nechal údaje o růstu počtu obyvatel za rok. Bez něj (nebo bez růstu produktivity práce), nelze ufinancovat důchody (při neustále prodlužujícím se věku dožití).

  1. 1. Spojené státy: +0,90%
  2. 2. Čína: 0,48%
  3. 3. Evropská unie: +0,21%
  4. 4. Japonsko: -0,08%
Analýzy jednoho “emerging bloku” se dočkají předplatitelé příští pondělí.

 

 

 

Články týdne – 12. září

Pátek, Září 12th, 2014

Deutsche Bank: “The Bubble must go on…”

Francie nebude plnit Maastrichtská kritéria alespoň do roku 2017

Čína a Rusko přechází ve vzájemném obchodu na vlastní měny. Nic překvapivého.

Setřásá zlato “slabé ruce”? Dost možná. 

Americké banky míří k dalšímu záchrannému balíku…

Pokud Skotové řeknou “ANO” nezávislosti, dopady na Velkou Británii budou velké.

Časopis Foreing Affairs a pohled na dění na Ukrajině…

Sankce proti Rusku už asi postihnou o velké západní ropné firmy

Čínská měna

Čtvrtek, Září 11th, 2014

O prázdninách jsem se dvakrát věnoval Číně, jednou, že na jimi publikovaných číslech něco nehraje, a to i za situace enormního růstu objemů úvěrů v ekonomice. Nyní se podívám na čínskou měnu.

V řadě příspěvků se dočteme, že čínská měna se stává globální měnou, že její podíl na světovém obchodu prudce roste. Ano, dostala se na páté místo za japonský jen a její využívání opravdu roste (v roce 2013 o 57% oproti roku 2012), ale podíl mezinárodních transakcí financovaným juanem se pohybuje kolem 2,5%. Pokud jde o absolutní objem, ten se v loňském roce přiblížil 750 miliardám dolarů.  Množství a objem swapových operací uzavřených čínskou centrální bankou s jinými centrálními bankami také roste.

Podíl přímých investic v juanu se proto roku 2012 téměř zdvojnásobil a přiblížil se 90 miliardám dolarů.

Cílem Číny je dosažení plné konvertibility měny, i když podle posledních příznaků Čína zpomaluje tempo. Nebo jen vyčkává, těžko říci. Důležitější z jejího pohledu je skutečnost, aby její měna získala statut rezervní měny. Pro to nemusí být 100% konvertibilní.

Na závěr přidávám graf vyjadřující odhadovanou strukturu čínského měnového koše

 

Ztrojnásobení poptávky po plynu v Číně

Sobota, Srpen 23rd, 2014

Poslední léta oslabování ekonomického růstu v Číně tomu sice nenapovídají, ale jak jsme několikrát zmínili potenciál této nevýznamnější zěmě bloku emerging ekonomik není rozhodně naplněn. Jak psal Jan Dvořák, zvláště co se týče komodit, hraje rozhodně na světovém trhu prim. A jak to bývá, s dalšími nárůsty produktu se zvyšuje mnohdy exponenciálně poptávka po energiích. Mimo uhlí, které bude postupně ustupovat stále více do pozadí se tak bude více prosazovat zemní plyn. Podle americké vládní energetické agentury (EIA) se poptávka v Číně po plynu do 25 let více než ztrojnásobí (odhad kolem 495 miliard metrů krychlových do 2040 ze současných zhruba 147 miliard metrů krychových). Nyní, jak toto uspokojit? I když má země technicky největší světové rezervy břidlicového plynu, úskalí zcela rozdílných geologických podmínek ve srovnání například s USA, nedostatek vodních zdrojů pro těžbu zásadních a nedostatečná sofistikovaná infrastruktura pro těžbu a přenos komodity zůsobují výrazná omezení. Snad i proto nedávno čínská vláda snížila odhad domácí produkce břidlicového plynu do roku 2020 na polovinu. Nicméně, není všem dnům konec a například americký Halliburton, vedle dalších se snaží pomoci v oblasti know-how a technologií a ve spolpráci s čínskou STP spolupracují na břidlicových projektech v severozápadní části země.

Avšak, podle odhadů EIA, i když se podaří mnoho překážek v domácí produkci odstranit, tak stejně dosáhne její potenciál jen nějakých 58% domácí poptávky. Pohlédněme krátce na predikci chronologického vývoje nabídkového mixu podle EIA do roku 2040 (v biliónech krychlových stop), klikněte na obrázek pro zvětšení:

Je evidentní odhad nárůstu domácí těžby vyjádřeno modrým sloupcem, avšak za pozornost stojí žlutý sloupec charakterizující LNG dovozy, které se v tuto chvíli zatím podílejí na mixu relativně miniaturně. Na třetím místě se pak jeví jako potenciál ztrojnásobení importů zemního plynu z Turkmenistánu (hnědý sloupec) již během následujícíh šesti let!

Skutečně, po pěti měsích poklesu LNG cen se zdá, že se v Asii probouzí poptávka a například  z Indie a Thajska se zvyšuje (tyto země nemají dlouhodobé kontrakty a regují citlivě na cenu). Předpokladem je, že „do hry“ brzy vstoupí ve větším rozsahu Čína. Jistým problémem je však ona cena, která se podle Platts Japan/Korea Marker asijského benchmarku pohybuje současně kolem 11 USD za million Britských termálních jednotek. Teď, kdo bude vyvážet do Číny? Je známo, že Katar je největší exportér na světě a společně s Nigérií tvoří zhruba polovinu krátkodobých cargo dodávek. Nicméně,  podle studií zde v USA se předpokládá, že zcela zásadní podíl dosáhne na trhu LNG exportů, minimálně v Asii, Austrálie.

V USA se v současné době po poklesech cen plynu z června, kurz konsoliduje a odhad vývoje počasí hraje v tuto chvíli hlavní roli. Predikce vyšších teplot a zvýšená pravděpodobnost tropických bouří nahrává možnému obratu trendu. Zásoby se pohybují na 72 miliardách metrů krychlových, to je 17,3% pod pětiletým průměrem. Obchodníci a fondy (mimo zajišťující se firmy) podle posledního reportu americké komise pro komoditní trhy drží čisté SHORT pozice v objemu 132 961  kontraktů zemního plynu, změna za čtyři týdny o 18 338 kontraktů více na short.

Závěrem se pojďme podívat na vývoj kontraktů zemního plynu tento rok na burze CME Group v Chicagu (NYMEX divize) a to současného zářijového 2014 a lednového 2015 a jejich komoditní spread (SOL Trader, denní data), klikněte na obrázek pro zvětšení:

Oracle: „Niečo smrdí v krajine…“

Čtvrtek, Srpen 21st, 2014

Máme tu třetí článek prázdninového kola soutěže čtenářů roku 2014.

 

Samozrejme nemám na mysli Shakespeareove Dánsko z Hamleta, ale USA. Pokiaľ sledujeme vyhlásenia vlády a vládnych predstaviteľov USA, tak ich vyhlásenia sa dajú zosumarizovať parafrázovaním dosť starého vtipu:

Otázka: Čo je 5 nepriateľov Amerického sna o mieru a prosperite?

Odpoveď: Jar, leto, jeseň, zima a Vladimír Putin.

 

Jar, leto, jeseň, zima…

„Chladné počasie spôsobil masívny prepad v Q1 HDP USA, pretože ľudia nenakupovali nič len produkty dennej spotreby (niektorí ani to nie kvôli snehu), tento ja mal dva dôsledky: vytváranie zásob v Q2 (chladné počasie bolo aj v máji a v júni) čo malo za následok masívny rast HDP a rast burzových indexov, lebo tí čo nešli nakupovať do Walmartu radšej nakupovali akcie, burzové indexy a ostatné cenné papiere. Žiaľ počasie v južných štátoch neprialo trhu s obytnými nehnuteľnosťami v Q2, mnohých dážď odradil od nákupu domu, tým pádom ceny nehnuteľností na juhu poklesli.“

Znie to čo som napísal absurdne, nerealisticky a protirečí sám sebe, ale práve toto je podstata oficiálnej naratívy v ktorej máme veriť (a niektorí žiaľ aj veria). Skutočná naratíva je žiaľ smutnejšia, 53% Američanov zarába menej ako 2500 US$ hrubého mesačne (pričom reálne príjmy klesajú už nejeden rok), znie to síce veľa na naše pomery ale treba z toho odrátať približne polovicu vo forme poplatkov, daní a ACA (Obamacare), potom niekoľko stovák na bývanie (hypotéka/prenájom), na auto (prenájom/lízing a palivo/servis) splátky na ostatné dlhy a služby pričom pomer zamestnaní čiastočný/plný úväzok a spolu s 24% infláciou v cenách niektorých potravín (často sa stáva, že za rovnaké ceny dostanete menší obal s nápojom alebo sa pridajú lacnejšie alternatívy napr. do žemle piliny) nedáva veľa dôvodov k optimizmu ohľadom všeobecnej situácie v USA. Obrovská príjmová nerovnováha v príjmoch obyvateľov USA má za následok to, že  76% Američanov žije od výplaty k výplate (podobne je to aj so Slovenskom) a USA nie je jediný štát kde sa to deje, deje sa to na celom západe (rýchlosti zmiznutia strednej triedy sa rôznia), z toho sa dá usúdiť, že je to systémový jav a tým pádom ďalšia technologická revolúcia bude na nič. Podotýkam keď zmizne stredná trieda, zmizne aj značná časť dopytu a tým pádom čaká danú ekonomiku (spolu s HDP) pád do priepasti, čo sa práve teraz deje prakticky pred našimi očami, hoci pomocou zadlženia prejavenie problémov sa len oddialil(oficiálne štatistiky to snažia maskovať).

Príčina tejto finančnej polarizácie je dôsledok financializácie ekonomiky, kde investori hľadajúcich vysokú návratnosť boli nútení presunúť sa z výrobného sektoru a služieb do finančného sektoru kde sa dajú zarobiť pekné sumy. To spolu s offshoringom a outsourcingom malo za následok to, že Americká ekonomika sa stala závislá od tlačiarenského lisu FED, od pochybných finančných nástrojov a od bublín a tým pádom masy narozdiel od majiteľov, od riaditeľov a CEO žijú zo dňa na deň horšie viď Detroit.

 

… a Vladimír Putin

Na tom je kúsok pravdy, Putin sa nakoniec za tie roky čo je v úrade sa vyfarbil ako štátnik, ktorý miluje svoju krajinu a nechce aby ostatné štáty resp. ich elity prosperovali na úkor Ruska a pravdepodobne nechce aby Rusko prosperovalo na úkor iných štátov (vie veľmi dobre, že to z dlhodobého hľadiska nekončí dobre). Toto nevedeli prehltnúť západné elity, ktoré plánovali to, že budú parazitovať na ostatných (na Číne a Rusku), preto spustili tú kampaň v ktorom prezentujú Putina ako stelesnenie absolútneho diktátora. Putin má šťastie 2 veciach: Rusi nie sú slepí, videli kto chcel pomocou koho rozkradnúť krajinu a za koho sa im zlepšil život a kto pripravil ten cirkus na Ukrajine; a Ruskí oligarchovia po udalostiach z 2013 na Cypre a po sankciách na Putinových priateľov zistili 3 veci: na západe ich peniaze/majetok nie sú v bezpečí, západné „elity“ sú vierolomné a pre západné „elity“ nikdy neboli partnermi, len nástrojmi.

 

Skutočný nepriateľ: vlastná hlúposť.

Je hlúposť si myslieť, že kopením dlhov sa dá dopracovať k bohatstvu a o to sa Američania  pokúsili a doteraz sa im to aj vychádzalo. Problém s dlhom je, že to treba splácať, pokiaľ máte rastúcu ekonomiku, nie je to problém z daňových výnosov ich splatíte viď napr. Bismarckovské Nemecko, a pokiaľ máte obchodné prebytky tak ich vaše vlastné firmy skúpia viď Japonsko do nedávna. Čo sa ale stane keď de facto nemáte ekonomiku (nie že rast), máte ohromný obchodný deficit a prakticky nesplatiteľný dlh vo výške takmer 90 biliónov (to znamená 12 núl)? Buď sa vyhlási bankrot alebo sa rozbehnú tlačiarenské stroje na monetarizovanie štátneho dlhu ako sa to deje v krajinách 3. sveta. Presne to je prípad USA, FED skryto a nie až tak skryto monetarizuje štátny dlh USA, a jediný dôvod prečo sa neprejavila obrovská inflácia či hyperinflácia je to, že US$ je žiadané ako platidlo v medzinárodnom obchode, to umožňuje USA nielen financovať deficit a zadlžovanie sa štátu, ale aj žiť nad svoje pomery. Čo sa stane keď prestane byť dopyt po US$? To práve chystáme zistiť, lebo Číňania  nielen podpísali dohody o menových swapoch s asi 25 krajinami (naposledy to boli Švajčiari) ale prednedávnom Rusi a Číňania sa dohodli o úplnom vynechaní US$ zo vzájomných obchodov a keď k tomu prirátame chystaný Rusko-Indický svätý grál (podobná tej Čínsko-Ruskej dohode), tak zistíme, že dopyt po US$ prepadne pod čiernu zem, lebo aj ostatné krajiny budú opúšťať použitie US$ (a asi preto je štátna pokladňa USA znepokojená možnosťou  straty prístupu k finančným trhom) .

 

Ako USA nahovorila EU, Bulharsko a Ukrajinu aby spáchali samovraždu.

Monetarizovanie štátneho dlhu a tlačenie meny vo všeobecnosti z dlhodobého hľadiska je vždy nebezpečná vec, lebo zabíja kapitál a následne aj ekonomiku, momentálne monetizovanie dlhov sa prebieha relatívne skryto cez swapy, FED za svoje € kupuje dlhopisy krajín PIGS a ECB zas kupuje dlhopisy USA cez Belgicko všetko je krásne a finančný systém sa drží nad vodou resp. by sa držal nad vodou keby tu nebola tá nepríjemnosť s Banco Espirito Santo (a nesolventnosťou celého západného fin. systému) a s odpoveďou Ruska na sankcie.

V skratke USA, EU, Kanada, Nórsko a Austrália sa vyhovárajúc na to, že Rusko eskaluje situácie v Ukrajine uvalili ďalšie kolo sankcií na Rusko, tentoraz ich zacielili konkrétne Ruské sektory, pričom aj pri predchádzajúcich symbolických sankciách oligarchovia začali robiť kroky na ochrany svojho majetku (konkrétne ich presunuli mimo dosah západných úradov) a plno iných drobností, ktoré znepríjemnili západným bankám a fin. inštitúciám život a keby to nestačilo nemecká ekonomika plne pocítila dopady (a dopady terajších sankcií radšej ani nespomínam)aj tých symbolických ekonomických sankcií voči Rusko, pričom nejeden priemyselník a štátnik varoval (medzi nimi aj p. Fico), že sankcie voči Rusku nedopadnú dobre. Lenže Washington a Brusel nepočúvli tieto varovania, pričom Putin vyslovene povedal, že sankcie poškodia skôr ich a Rusi si „vynahradzujú právo na odpoveď“ (je to varovanie zabalené do diplomatickej reči). Poznámka: keď prišla odpoveď boli západné politické „špičky“ celkom bez seba od toho, že Rusi im to oplatili podobnou mincou.

Bruselskí užitoční „inteligenti“  počúvli Washington a teraz to pocítila každá západná krajina ktorá exportuje svoje poľnohospodárske produkty a potraviny do Ruska, menovite to najviac poškodí ekonomiky pobaltských štátov, Francúzska, Talianska, Španielska, Grécka a Rakúska a Rusi nielen, že majú v zásobe nejednu nepríjemnú odpoveď okrem zákazu použitia sibírskych leteckých koridorov západu alebo príkazu použitia vlastných software-u, hardware-u a vlastných automobilových značiek, ale aj ďalšie sankcie napr. úplný zákaz použitia ich raketových motorov či zatvorenie kohútikov (áno majú 1000 a 1 možností ako nám to „osladiť“). V podstate Ruská reakcia na Západné sankcie de facto spôsobil krach nejednej krajiny napr PIGS a Francúzsko a tentoraz nemecký priemysel  nielen nemá ochotu ale ani možnosť platiť za hlúposti bruselských úradníkov ako p. Draghi, Baroso či Van Rompuy, to znamená že pro-Americké a pro-Bruselské krídlo Nemeckej politiky ktorú predstavuje p.Merkelová de facto stratila moc a ona teraz má v podstate 2 možnosti: poslúchať na slovo nemeckých priemyselníkov alebo odchod (buď odíde sama alebo ju potupne zosadia vlastný ľudia).

Ukrajina pohrozila, že pozastaví transport ropy, plynu a zakáže prelety Ruských lietadiel nad svojim územím, vzhľadom na to, že v akej ekonomickej situácie (nemá ani na svoj plyn) sa ocitla je to fiškálna samovražda, a keďže len cca 18% polí je zasiatych tak tam hrozí ďalšie tentoraz hladové povstanie (pre priemerného Ukrajinca predražené EU potraviny sú príliš drahé). Bulharsko zas zatrhol konštrukciu Južného prúdu (po nátlaku Washingtonu), ostatných štátnikov EU táto správa nepotešila a p. Merkelová mala v podstate 2 možnosti: buď tieto štáty umravní, alebo čeliť politickým dôsledkom, keďže Ukrajina stiahla svoje hrozby, tak p. Merkelová si zachránila krk. Sumárne štáty EU majú teraz 3 možnosti: počúvať Washington a čeliť ekonomickým dopadom, umravniť Bruselských úradníkov (tí ale sa zabetónovali a sú v službách Washingtonu) alebo odísť z EU a založiť si vlastné zoskupenia (nikto z nich nie je tak silný aby sa sami  prosperovali).

 

Čína si hľadí svoje.

Čo iné jej zostáva? Veľa nie, lebo veľmi dobre vie, že by bez Rusov skončili, takže ich podporuje, že má veľmi vážne problémy k prístupom surovín a k trhom uvedomuje si to tiež (preto Američanom odkázali to čo odkázali) a vie, že má vážne ekonomické problémy ktoré sa vyústia do protestov, možno do nepokojov, ale zásadne nie do občianskej vojny, lebo o to sa Xi-ho frakcia postarala. Treba pochopiť jednu  vec o Čínskom vedení (okrem korupcie), že nikdy nebola marxistická (bola vždy Konfuciánska) a je zložená z rôznych klanov s rôznymi záujmami a presvedčeniami. Xi-ho frakcia sa preto dostala k moci, lebo presvedčil ostatné frakcie, že jednak držať basu spolu s Západom je samovražda s končí to katastrofou a Rusi ponúkajú lepšiu alternatívu resp. koncept pre vývoj než Západ.

Ďalšia vec je, že majú obrovské rezervy v podobe US dlhopisov (svoje dlhodobé dlhopisy vymenili za krátkodobé a teraz naozaj nakupujú tie krátkodobé, jednak sa likvidujú ľahko, jednak sú takmer ako peniaze) a preto skupujú všetko čo sa dá a financujú gigantické infraštruktúrne ako Nikaragujský kanál alebo rozšírenie Suezského kanálu (ide v podstate o posledný pokus o zhodnotenie prakticky bezcenných US$).

 

Nový finančný systém na ceste.

Nový finančný systém sa rodí, naznačuje to množstvo „symptómov“ ako obchádzanie US$ v obchodoch a preferovanie zlata; nárast počtu US firiem obchodujúcich v Yuane; obchádzanie US bankového systému kvôli FATCA; menové swapy; nové banky od BRICS; ekonomické problémy Japonska, EU a USA atď, takže pred našimi očami zaniká to staré a rodí sa nové usporiadanie svetovej ekonomiky (tým pádom sa presúva centrum moci), jediná otázka zostáva ako dlho to ešte potrvá, podľa mňa k zásadnej zmene už došlo ale môže to trvať ďalšie 3-4 mesiace kým sa to prejaví.

Všetko ale ide podľa nejakého Čínsko-Ruského plánu (asi z roku 2013), ktorý je podľa mňa nasledujúci: Číňania budú držať viazanosť svojich mien na US$ až do konca, aby uľahčili vytvorenie a rozšírenie swapov aj v takých destináciách ako Londýn a Frankfurt (toto mesto je aj centrom pre nákup Čínskych RMB dlhopisov); Rusko začne používať Yuan, € a Rubeľ vo svojich obchodoch; medzi tým Rusko a Čína budú nakupovať reálne aktíva (hlavne vzácne kovy) ako náhle sa podpíše zakladateľská zmluva o BRICS bánk začnú konvertovať svoje a cudzie US dlhopisov do vzácnych kovov (to samozrejme nezaobíde bez veľkých západných fin. inštitúcií) a nakoniec zavedú zlaté krytie novej meny. Tento nový fin. systém samozrejme nezaobíde bez najväčších poskytovateľov energetických nosičov, Rusi sú samozrejme už tam, teraz len presvedčiť OPEC resp. Saudov a ostatných producentov energetických nosičov nebude problém vzhľadom na správanie Washingtonu a londýnskych bankárov (a zdá sa, že sa im to podarilo). Odhadujem, že ozajstný cirkus buď začne po tom, čo Arabi získajú naspäť časť svojho zlata a vyhlásia že berú ktorúkoľvek majoritnú menu a zlato; alebo vtedy keď Čína, Rusko alebo iná (BRICS) krajina skúpi všetky GLD futures na COMEX-u a požiada o dodanie zlata, a nie nebude mlčať o prípadnom nedodaní zlata.

 

Ako sa to celé skončí?

Katastrofou a to kolosálnych rozmerov, ťažšie je to charakterom katastrofy, v postate sú tu 3 scenáre vývoja:

1) Západné centrálne banky prestanú tlačiť svoje meny (hlavne FED), čo v podstate povedie k nárastu úrokových sadzieb a to bude mať za následok jednak implóziu finančných inštitúcií a jednak bankrot štátov.

2) FED naďalej bude tlačiť a ostatné štáty budú nútený opustiť US$, kvôli ich toxicite (to ale v konečnom dôsledku poškodí aj niektorých z nich).

3) Začne sa horúca fáza 3. svetovej vojny, a vyzerá to tak, že USA preferuje toto riešenie, lebo zahladí to stopy, zabúdajú na niekoľko vecí: špičková technológia ruských zbraní (obzvlášť ponoriek), na blízkosť Kuby a aj na to, že protistrana tiež vlastní atómové zbrane a tým pádom sa vyhladí život na tejto planéte.

Preto spomínam horúcu fázu vojny, lebo 3. svetová práve prebieha, je to zatiaľ hlavne informačno-finančno-ekonomická vojna, mám na mysli to, že údajne Číňania odštartovali fin. krízu v roku 2007 tým, že hodil na trh obrovské množstvo derivátov ako reakciu toho, že im Americké banky nechceli vrátiť požičané zlato. Keďže USA sa ocitá v čoraz väčšej izolácií, kvôli vážnym prehmatom stráca spojencov ako Francúzsko, Nemecko (kvôli odpočúvacím škandálom) a Turecko alebo Saudská Arábia (ten zas zistil okrem iného, že ich okradli a ISIS bol na nich namierený a preto prešli na stranu Číňanov-pikantéria je, že oni boli tí ktorí dali to zlato na úschovu do Londýna a údajne oni spolu so CIA a Mossadom vyzbrojili Al-Quaidu z ktorého sa vyčlenil ISIS)  a vykázanie amerických IT firiem (tiež kvôli špehovaniu); provokovanie Rusov a Číňanov atď naznačuje, že USA v podstate prehrala túto časť vojny (a v podstate hrá na rozpútanie horúcej vojny) a BRICS preberá inciatívu v globálnych záležitostiach.

Podotýkam pre USA to končí tak či onak katastrofou, už teraz niektorí miliardári si uvedomujú, že je zle; domáca produkcia ropy (a plynu) nemusí uspokojiť domáci dopyt, Čína kupuje jej agrárne produkty (lucernu a ostatné krmivá) za Yuany, Čína ju skupuje na stojato na ležato a nakoniec donúti reindustrializovať sa atď podstata je ale jedno, akonáhle padne US$ USA bude de iure bankrot (skutočne smutný koniec pre kedysi najväčšej ekonomiky), že vypuknú občianske nepokoje, povstania kvôli nedostatku jedla a nakoniec z toho bude aj občianska vojna medzi východom a západom USA, ktorá povedie k rozpadu krajiny na niekoľko celkov je takmer isté. Že EU čaká podobný osud je isté tiež, že skupina BRICS z toho celého cirkusu vyjdú cirkusu vyjdu s niekoľkými šrámami ako víťaz je isté tiež (najviac to odnesie Čína, ale tá má produkčné nad-kapacity a medzi občanmi zlato je obľúbený a rozšírený-znak toho, že Čínske vedenie vie, čo sa na nich rúti). Že nakoniec 3. svetová vojna neprejde do horúcej čiže termonukleárnej fázy dúfam, že je isté tiež a dúfam aj v to, že pri kolapsu finančného systému získam dosť značný kus skutočného bohatstva.

 

S pozdravom

Oracle

 

Noční můra Číny

Středa, Srpen 13th, 2014

Co je noční můrou Číny? Jsou to klasifikované úvěry. Uvědomme si jednu věc, jak moc objem úvěrů v Číně rostl:

  • * Spojené státy v letech 2002-2007: +41%
  • * Japonsko v letech 1985 – 1990: +45%
  • * Jižní Korea v letech 1995 – 1998: +47%
  • * Velká Británie v letech 2002 – 2007: +50%
  • * Čína v letech 2006 – 2013: +87%

 

Objem úvěrů rostl v Číně více 2x rychleji než ve Spojených státech před krizí.

Kde je problém? Řada oborů trpí po letech masívních investic (financovaných hlavně úvěry) významnou nadkapacitou. Společnosti investovaly dopředu, aby stačily pokrýt poptávku, v jejíž růst doufaly. Nyní k tomuto růstu nedošlo a společnosti nemají jak splácet investiční úvěry.

Podle China Banking Regulatory Commission činí objem ztrátových úvěrů poskytnutých komerčními bankami na konci druhého čtvrtletí letošního roku přes 450 miliard juanů (>72 miliard USD). To představuje mezičtvrtletní navýšení o 4,2%, meziroční růst o více než 11%.

Celkový objem problémových úvěrů je 1,5 biliónu juanů, opravné položky na ně vytvořené činí 1,3 biliónu.

Podíl ztrátových úvěrů na celkovém objemu úvěrů se stále drží pod 1 %. Nevěřím, že něco takového je možné. V nejlepších případech vystoupal tento poměr “pouze“ k 5% – např. ve Spojených státech v roce 2007, při krizi Emerging markets z roku 1997 dosahovaly tyto poměry v různých zemích cca 20%, v Rusku v roce 1995 dosáhl až 40%, v Číně v roce 1990 dokonce 50%.

Proto půjde objem ztrátových úvěrů prudce nahoru a čínsky banky budou nuceny odepsat stamiliardy dolarů, možná i více.

Čínské devizové rezervy se díky vynucené sanaci bank mohou rázem významně scvrknout… i když vzhledem k zásahům vlády do ekonomiky bude plné projevení se těchto ztrát ještě nějakou dobu trvat.

 

 

Výroční analýza pro rok 2014

 

Výběr článků určených předplatitelům

 

Výběr článků věnovaných finančnímu systému jako celku:

Na čínských číslech něco nehraje

Pátek, Srpen 8th, 2014

Podle posledních údajů trvá nesoulad mezi statistickými čísly publikovanými Čínou a Hong Kongem o objemu vzájemného obchodu. Rozdíl je skoro 6,5 miliardy dolarů. Taková hodnota se nedá vysvětlit běžnými statistickými odchylkami.

Ač se analytici snaží všemi silami, vysvětlit takový rozdíl se jim stále nedaří, neboť tato odchylka dosahuje významných hodnot již druhým rokem. A to už hledají všemožná vysvětlení, od vydávání finančních investic za export až po takové, jako jsou třeba falešné exportní faktury či krádeže J.

Vyjdeme – li z toho, že Hong Kong má dík tradici přesnější data (a navíc nemá důvod svá data opticky vylepšovat), celé to spíše ukazuje na nadhodnocené čínské statistiky. V době, kdy se mluví o nejslabším růstu čínské ekonomiky za posledních téměř 25 let.

Toto je první krátký komentář věnovaný Číně, další nazvaný „Noční můra Číny“ vyjde příští týden.

 

 

Výroční analýza pro rok 2014

 

Výběr článků určených předplatitelům

 

Výběr článků věnovaných finančnímu systému jako celku:

Zajímavé komentáře čtenářů z uplynulého týdne

Pondělí, Červen 23rd, 2014

Je tu další výběr nejzajímavějších komentářů čtenářů

 

standa: A teď si vezměte fakt, že všichni poměřují dluh a další parametry vůči HDP, jednomu z nejpochybnějších ukazatelů v ekonomice.

V dobách, kdy státní utrácení činilo jen nějakých 10% z rozpočtu, tak ani to největší plýtvání nevedlo k významné změně vztahu mez HDP a ekonomikou.

Ale dnes, kdy státní utrácení přesáhlo 50%, je už obrovský rozdíl, jestli stát peníze investoval do infrastruktury, nebo za ně postavil prodělečné podniky či nechal vystudovat vysokou školu lidi s IQ80.

Peníze ze státního rozhazování jsou pro ekonomiku stejně ztracené jako hodnoty zničené povodní či tajfunem. Oboje však přesto zvyšuje ukazatel HDP. Někteří ekonomové jsou již natolik zahledění do svých falešných ukazatelů a natolik odtržení od reality, že opěvují japonskou tsunami jako dar z nebes, který skvěle vylepšil HDP. Asi nečetli Ekonomii v jedné lekci.

Kdyby dnes žil Mao Ce Tung, určitě by do nebe chválil růst HDP výstavbou tavící pece v každé vesnici. A západní ekonomové by se na ten zázrak jezdili dívat, a nad mrtvolami hladem zmořených rolníků by obdivovali ten ekonomický zázrak.

 

Jan Altman: A co se týče HDP, tak to je samozřejmě další nesmyslný údaj.
Jednak samotný výpočet výdajovou metodou, kdy se započte každý sebe nesmyslnější vládní výdaj… WTF?
Nově se hoši rozhodli změnit statistiku a do HDP započítávají i šedou a černou ekonomiku (prostituci, drogy, …). Jako zázrakem HDP vzrostlo a poměr dluhu k HDP klesl. Zázrak!

Příště do toho zahrnou i ekonomiku domácností: průměrný manžel pomůže manželce s úklidem v hodnotě 3000Kč/měs, manželka mu ve stejné hodnotě pomůže s praním a žehlením. Reálně to je nula od nuly, ale kdyby si za to doopravdy navzájem platili, HDP dramaticky vzroste – takže by se politici mohli rozhodnout to započítat odhadem, stejně jako tu šedou ekonomiku.

Máme tedy nesmyslný ukazatel HDP, z něj odvozujeme (pomocí od stolu určené metodiky výpočtu inflace) reálný růst HDP. Paráda. Ale reálně nikdo nemůže s určitostí říct, jestli ekonomika doopravdy roste o 2%, nebo klesá o 3%. Takže realitou může být to, že spíše klesá a proto v USA v 50.letech manžel ze střední třídy uživil rodinu, dětem zaplatil vzdělání, všem zdravotní pojištění, barák, auto, … a dnes dělá i manželka, přesto nezvládají splácet a děti studují na dluh.

Stát má eminentní zájem předstírat, že inflace je nižší (nemusí valorizovat, atd…) a růst HDP vyšší (všichni jsou happy, zadlužení klesá, …). Pro tak velkého dlužníka je inflace nutností a když je nepřiznaná, tak tím lépe.

A další věc: k čemu vůbec je udávat zadlužení jako poměr dluhu k HDP? HDP přeci není majetkem ani výnosem státu, ze kterého by ten dluh mohl platit. Dluh může platit pouze z té části HDP, kterou se mu podaří lidem a firmám zkonfiskovat (ukrást). Čili daleko lepší indikátor zadlužení by byl poměr dluhu k “daňovým příjmům státu” (eufemismus pro loupež), nebo lépe k jejich disponibilní části (bez mandatorních výdajů a dalších závazků).
Přeci je rozdíl, zda některý stát vybere na daních 50% HDP a některý jiný 30% HDP. Když oba mají zadluženost (dluh k HDP) třeba 60%, tak ten první má reálně daleko více prostředků ke splácení. Ten druhý zase má určitou rezervu, než narazí na limity loupeže v podobě Lafferovy křivky (na které ten první již asi narazil). Každopádně situace těch dvou států je dramaticky odlišná, přestože míra zadlužení takový rozdíl nenaznačuje.

 

marwin: No- a mně právě vůbec není ukradený to,proč se indexy urvaly ze řetězu.Alespoň ne ve chvíli,kdy chci akcie nakoupit.
Je rozdíl,jestli firma prodává skvělé preparáty ,válcuje konkurenci na trhu kvalitou i cenou a její akcie stoupají,anebo hrajeme Monopoly,kde si bankéř vesele připisuje na bankovkách nuly a po nás se chce jenom to,abychom zůstali ve hře a věřili mu,půjčovali si od něj ty zfalšovaný prachy a nakupovali ostošest už tak předražené akcie…

 

Libri: ad oslabování reminbi – rusko a čína zatím nemají vybudovanou infrastrukturu na nový peněžní systém. v stávajících herních mantinelech jít hlavou proti zdi nedává smysl, levnější je plout po větru. taky doposud když byli (a z velké části stále jsou) pouze montovnou, neměli ambice shodit dolar coby rezervní měnu, jenže od jistého okamžiku pro ně současný systém přestává být výhodný a jsou přes dolary stále více okrádáni. bylo by bláhové si myslet že se budou usmívat jak Lojzíci a pracovat dál za tištěné dolary.
že se tak nestane do týdne (jak někteří plánují již několik měsíců) je dáno mnoha faktory, ale některé procesy nejde prostě urychlit bouchnutím pěstí do stolu. To bouchnutí do stolu možná nebylo slyšet, ale jsem si jist že nastalo, a nyní se trpělivě pracuje na všech krocích nutných k vystřídání US dominance. Leckdo se může ušklíbat nad konspiračními teoriemi, ale jsem si jistý, že prosazení eura bylo silně motivováno také odstraněním silné marky. Ta posilovala a spolu s ní i německá ekonomika. Matlat do toho oslabování měn slabých ekonomik je snaha udělat z různých podmínek stejné zákonitosti.

 

Mongolsko jako investiční příležitost

Čtvrtek, Červen 12th, 2014

V nedávném průzkumu řada čtenářů projevila zájem o akciové analýzy. Rozhodl jsem se publikovat analýzu země, o které se moc nedočtete.

Rusko, Čína, Rusko, Čína – to slyšíme z médií prakticky pořád. Jsou to asi dva týdny, co se mi do rukou dostal report analyzující zemi, ležící mezi Ruskem a Čínou – tedy Mongolsko. Report mne zaujal, a tak jsem se rozhodl se na tuto zemi podívat podrobněji a zjistit, zda se tam nenachází zajímavé investiční příležitosti.

Mongolsko je země o rozloze přibližně 7x větší než ČR, avšak s necelými 3 milióny obyvatel. Patří mezi nejrychleji rostoucí světové ekonomiky, HDP na hlavu jsou necelé 4.000 dolarů, tedy více než v případě Indie. Absolutní výše HDP je však jen 11 miliard dolarů, tedy cca dvacetinová v porovnání s Českou republikou. Podnikat tam není nijak hrozné, kvalita podnikatelského prostředí je na úrovni České republiky. Přitom je považováno za extrémně exotickou zemi.

Její největší bohatství jsou přírodní zdroje.  Proto před dvěma lety byl schválen zákon, že zahraniční investor nesmí v případě např. dolů vlastnit více než 49 % (impulsem byla snaha o převzetí jedné z největších společností). Sice ochránil přírodní zdroje, avšak výrazně opadl zájem zahraničních (čínských) investorů. Dopad byl tak dramatický, že loni proběhly reformy těchto zákonů včetně balíčku 50 opatření na podporu ekonomiky. Pokles investic však zatím pokračuje.

Výsledkem byl i propad tamní burzy, kdy oproti vrcholu z počátku roku 2011 (téměř 32.600 bodů) se hodnota burzovního indexu pohybuje kolem 15.500 bodů, tedy na úrovni poloviny tehdejší hodnoty. Za stejné období klesla hodnota místní měny (Tughriku) proti dolaru o třetinu. Rating země je „B1“ od Moody’s a „B+“ od Standard & Poors.

Čtyři pětiny exportu směřují do Číny, opět většinou jde o přírodní zdroje (nesmíme zapomínat, že do roku 1921 nebylo Mongolsko samostatnou zemí a bylo součástí Číny). Jakékoliv zpomalení čínské ekonomiky a následný pokles čínské poptávky po komoditách může negativně ovlivnit mongolskou ekonomiku.

Pokud by však o oslabení čínské ekonomiky nedošlo, mongolská ekonomika se může rychle zotavit. Pokud by zároveň s tím došlo k návratu zahraničních investorů (stačí jeden významný signál, který spustí lavinu), můžeme být svědky významných pohybů na akciovém trhu.

Jaké firmy – zde jen ty největší. Buď se zaměřit na velké komoditní společnosti – jako jsou např. Turquoise Hill Resources obchodovaný na NYSE nebo SouthGobi Resources obchodovaná v Torontu, nebo se podívat po doprovodném jevu – po společnosti spravující reality v hlavním městě Ulánbátaru – Mongolian Growth Group obchodované na OTC trhu ve Spojených státech.

 

Výroční analýza pro rok 2014

 

Výběr článků určených předplatitelům

 

Výběr článků věnovaných finančnímu systému jako celku:

 

Rusko: Co je víc – obchodní styky nebo vojenská aliance?

Pondělí, Červen 9th, 2014

Jaká je ideální válka? Taková, do které nemusíte vstoupit, kdy se ale nepřítel rozkládá sám a vy jen ten rozklad sledujete. Přesně o toto se snaží Rusko. Nevstoupit do války na Ukrajině, ale ochránit tam své zájmy. Musíte mít čas na své straně a nespoléhat na pomoc zvenčí. Hrozí tak válka s Ruskem? Nevěřím. Nevěřím ani…

Tento článek je určen jen pro předplatitele.
Přihlášení předplatitele Registrace předplatného

Dolar stále vládne. Co je třeba k jeho sesazení z trůnu?

Čtvrtek, Červen 5th, 2014

Dolar stále vládne. Zatím sedí na trůně sedí a většině zemí stávající status quo vyhovuje (byť někomu s určitými výhradami). 

Poslední test důvěry z podzimu loňského roku (když byl dosažen limit zadlužení Spojených států) dolar přestál se ctí. Pro mě až překvapivě snadno. Hlavně asi proto, že zatím neexistuje srovnatelná alternativa. Díky rozšíření dolarů ve světě si ti, co v něm drží rezervy, nepřejí významný pokles jeho hodnoty.

Rozvojové země (ale i řada evropských) nemají dosud moc jiných možností, jak platit za ropu, v čem držet devizové rezervy atd.  Evropské země zatím nemají přehnané ambice spojovat se s Ruskem a Čínou.

Jak jsem psal již dříve, nevím, kdy přesně dojde ke změně finančního systémuChci se podívat na pár kroků a faktorů, které jsou třeba k sesazení dolaru z trůnu a ke spuštění nového finančního systému.

Systém nesmí zajít na úbytě. Globální podpora není podmínkou, tu beztak nikdy nezíská. Může však být spuštěn pouze v případě, až si země, stojící za ním, budou jisty, že dosáhly kritického množství. Tím mám na mysli něco ve stylu fyziky. Tam se se například pod tímto pojmem rozumí takové množství radioaktivního materiálu, které udrží štěpnou jadernou reakci v běhu. Ve finančním systému samozřejmě nejde o jadernou reakci, ale o objem transakcí realizovaný tímto novým finančním systémem a zároveň o počet zemí do něj aktivně zapojených.

Zajištění tohoto kritického množství je to, na čem Čína prostřednictví měnových swapů již nějako dobu pracuje.

V případě, že by šlo o zlatem krytou měnu, je zde ještě jedno riziko – nejen malý zájem a nedosažení kritického množství, ale i enormní jednorázový zájem a následné prudké zhodnocení měny s dopadem na export země, která by tuto měnu vydala. Ta by se tak mohla stát obětí vlastního úspěchu (nebo následného spekulativního útoku).

Toho jsou si všichni dobře vědomi, proto celý vývoj půjde krok za krokem. Hlavním úkolem je zajištění dostatečného množství fyzického zlata, případně dalších fyzických komodit. Jaký objem je dostatečný? Těžko říci.

Jako logický krok směrem k zajištění kritického množství se tak může jevit spuštění zóny „Obchodní zóny“ a postupné nabírání dalších členů.  O dosažení kritického množství bych uvažoval při pokrytí alespoň poloviny světového obchodu.

Teprve až poté má smysl spouštět zlatem krytou měnu a na ní navázaný nový vypořádací systém. Navíc, spouštět takový systém během globální ekonomické konjunktury, by snižovalo šance na jeho úspěch.

Další podmínkou je silné finanční centrum. Ne, že by Čína nebo HongKong nezvládla vybudovat a provozovat finanční centrum, ale zaběhnuté „západní“ finanční centrum by dodalo celému projektu na důvěryhodnosti. Takovým centrem se klidně může stát Německo. To má např. nad Londýnem tu výhodu, že Deutsche Borse je vlastníkem clearingového systému ClearStream, podobného systému jako je Euroclear. Proto účast Německa by nebyla nemožná.

Co se týče načasování, předčasné spuštění by mohlo celý projekt pohřbít. Tady se autorům vyplatí počkat na vhodnou příležitost. Spouštěčů může být celá řada.

 

 

Výroční analýza pro rok 2014

 

Výběr článků určených předplatitelům

 

Výběr článků věnovaných finančnímu systému jako celku:

Čína jede do Afriky

Pondělí, Květen 26th, 2014

Zemím BRICS a jejich vzájemných vztahům je v médiích věnována docela velká pozornost.  Mnohem menší pozornost (prakticky jen když se tam stane nějaká katastrofa) je věnována Africe, sám jsem se jí naposledy věnoval před dvěma lety. Vzhledem k nedávnému vývoji si africké země a zejména jejich vztahy s Čínou zaslouží opět pozornost. Připravil jsem tedy přehled nedávného vývoje….

Tento článek je určen jen pro předplatitele.
Přihlášení předplatitele Registrace předplatného