Články s tagem ‘Dluhopisy’

Změna úrokové politiky, dluhopisy a jiná aktiva

Sobota, Září 27th, 2014

Je zřejmé, že udržovat ekonomiku přeneseně řečeno na přístrojích a umělé výživě formou QE a potlačováním úroků na všech částech durace výnosvé křivky není možné do nekonečna. Takovéto chování by bylo zřejmě příčinou problémů ještě větších do budoucna než těch, které má za cíl léčit z minulosti. To znamená cost-benefit analýza v tuto chvíli naznačuje monetární autoritě USA QE formálně ukončit příští měsíc a dále připravit se na zvýšení klíčové sazby možná již na jaře příštího roku a dále provést několik těchto zvýšení. To jistě pak bude mít vliv na chování různých aktiv a je dobré si trochu připomenout, co tato praxe přinesla v minulosti. Investoři se obávají, že jakmile začne americká centrální banka Fed se zvyšováním úrokových sazeb, pak růst cen klasických aktiv se zpomalí či úplně zastaví nebo bude dosahovat negativních procent. Navíc cena dluhopisů (jež mají představovat „pojistku“ podle starších učebnic portfolio managementu)  v případě zvyšování úroků nemá moc prostoru pro růst (zvyšování požadovaných výnosů do splatnosti způsobuje pokles jejich ceny) spíše naopak, a to dále umocněno o potenciální nárůst inflačních očekávání, což rovněž přispívá k poklesu jejich ceny. Je dobré si připomenout bývalého předsedu Fedu Paula Volkera, který umožnil svou měnovou politikou například výnosům do splatnosti 10-ti letých amerických vládních dluhopisů vzrůst počátkem 80. let přes 15% a následně pak 30 let došlo kjejich postupnému poklesu, což je charakterizováno jako období dluhopisové cenové rally až v podstatě do dneška, kdy se výnos pohybuje kolem 2,5%. Prostor pro růst ceny je tedy omezen inverzně zhruba 2% poklesem výnosu do splatnosti, což je relativně hodně minimální.  

Možná i proto se známý dluhopisový král Bill Gross z PIMCO nakonec koncem tohoto týdne rozhodl odejít z vedení firmy úplně jinam, jelikož tuší, co nakonec přijde, stejně jako zcela přesně vytušil 30 let bezprecendentního růstu jejich ceny. Třicet let je dlouhá doba a v rámci krátké paměti mnoha investorů či jisté negramotnosti nebo ignorace v oblasti finanční historie, určitě toto bude vnímáno jako možný krátkodobý drawdown a předpoklad, že dluhopisová rally bude nakonec pokračovat. Tak se pojďme tedy podívat více do té historie na příkladu korporátních dluhopisů s nejkvalitnějším ratingem. A to za situace, kdy tak jak rostly úroky v ekonomice, tak se zvyšovala požadovaná míra kupónů, v tomto příkladě o minimálně 1,5% bodů a s tím související pokles ceny předchozích nakoupených tranší, aby výnos do splatnosti odpovídal tranším novým s vyšším kupónem, to znamená relizace kapitálové ztráty plynoucí z poklesu ceny. Tento pokles ceny nestačil být pokrýt roustoucími kupónovými platbami, což je pak vyjádřeno dole na obrázku jako násobek poklesu vzhledem ke kupónu (max. loss to interest rate), klikněte na obrázek pro zvětšení:

Je zřejmé, že kapitálová ztráta u těchto dluhopisů způsobila drawdown který byl v 60. či 70. letech i 4,5x násobek výše kupónů v procentuálním vyjádření. V tomto smyslu lze s nadsázkou považovat dluhopisy tedy skutečně jako bezpečnější například vzhledem k akciím, kde je u amerických akciových indexů průměrný roční výnos něco přes 10%, ale s historickými drawdowny i přes 80%, to znamená zde tedy 8x násobek risk/ reward poměru, to znamená 8x vyšší riziko než průměrný roční výnos! Pro zajímavost vývoj drawdownu u fondu Warrena Buffetta klikněte zde.

Jak dlouho se takové drawdowny mohou tedy kumulovat?

V tomto ohledu záleží z jaké základny úroků v ekonomice a s jakou velocitou a rozsahem. I když v 70. a 80.letech se jednalo o prudší zvyšování sazeb, které přineslo drawdown u držitelů dluhopisů přes 20%, tak dnešní situace se více podobá té z 50-60.let, kdy drawdown byl nižší kolem 15% avšak trval přes 8 let s postupným zvyšováním sazeb v intervalu 6 let od toku 1954 do 1963. Po ukončení války v Koreji a s rozsáhlým dluhem potýkající se ekonomika byly sazby zvyšovány jen velmi opatrně a to v rozmězí 1,8% bodů oproti například letům 77-82, kdy se jednalo o zvýšení sazby o 7,6% bodů, ale již během 4 let. Pehlédněme tudíž na jednotlivé fáze zvyšování v chronologickém vyjádření při definování jejich výše a dále délky táhnoucího se drawdownu, klikněte na obrázek pro zvětšení:

Je tedy zřejmé, že jakmile se začne se zvyšováním sazeb a toto bude mít graduální charakter podobý vývoji 50-60. let, pak nebudou dluhopisové fondy něco, co by mělo potenciálně sílu vynášet, naopak.

Nyní, jak jsou na tom ostatní aktiva v periodách zvyšování úrokových sazeb v ekonomice?

Vezmeme-li šest období od 70. let, kdy došlo ke zvyšování sazeb, pak dozajista nemůžeme souhlasit s tvrzením, že by při poklesech cen dluhopisů docházelo k rotacím do dalších klasických aktiv jako akcie, a podobně. Zde se tedy prolínají dva faktory a to je jednak vyšší diskontní faktor budoucích firemních zisků, který přináší nižší současnou hodnotu, ale na druhé straně také možná vyšší výkonnost ekonomiky obvykle spojenou s růstem inflace, která nutí sazby zvyšovat. U druhého faktoru je nutno vzít v potaz, že u například akciového trhu se jedná o obchodování na základě očekávání (anticipární charakter) a budoucí růst ekomoniky silnějším tempem je již delší dobu v ceně a je vyžadováno vnímaní invstorů ve smyslu „nové ekonomiky technologického pokroku“ jako to na konci 90. let, aby byl trend výrazněji protažen. To není dozajista vyloučeno ani dnes (břidlicová revoluce, Tesla, apod.) a rally může skutečně pokračovat stávajícím tempem. Nicméně, pohlédněme graficky na průměrnou roční výnosnost při periodách zvyšování úrkových sazeb, klikněte na obrázek pro zvětšení:

Evidentně dluhopisy, ať už korporátní nebo státní nemají nejlepší výkonnost, nicméně toto není kompenzováno ani výkonností akcií, kterí v průměru za danou periodu zhodnocovaly například u S&P 500 : 0,2%. Vyšší výkonnost pak byla zaznamenána u portfolií v kombinaci s ostatními aktivy, jež mají trendový charakter. Velice dobrou výkonnost pak zaznamenaly za daných podmínek komodity, mezi které patří nákup energií, průmyslových kovů, drahých kovů a podobně. Mezi trendové strategie pak můžeme zařadit strategie, jež jsou long volatility, to znamená mají tendeci participovat na silnějším zvýšení pohybů trhů obvykle směrem dolů nebo střídavě výrazněji nahoru a dolů, jako global macro nebo managed futures.

Zvyšování sazeb se tedy pomalu blíží, respektive alespoň zde v USA, a je dobré být připraven ve smyslu diverzifikovaného portfolia mixu. Přeneseně řečeno, je dobré tančit jen dokud hudba hraje, v investiční praxi však u některých investorů se stále tančí, i když už hudba dávno dohrála. Proto je dobré se vždy podívat do historie a najít jisté paralely. Samozřejmě, nelze vstoupit dvakrát do stejné řeky, ale do podobné zajisté ano.

Závěrem se pojďme podívat na vývoj velmi populárních kontinuálních kontraktů na akciové indexy S&P 500 (ES) na burze v Chicagu a DJ Euro Stoxx 50 na burze ve Frankfurtu a dále pak jejich poměrový spread (SOL Trader, denní data), klikněte na obrázek pro zvětšení:

Stále existuje šance pro dluhopisy?

Sobota, Červenec 5th, 2014

I když od května minulého roku se u amerických vládních dluhopisů projevila první vlna výprodejů z důvodu naznačení omezování nákupu Fedem (tapering), tak od září je znatelný určitá korekce. U německých vládních dluhopisů pak pokračuje trend výrazně nahoru. Děje se tak z důvodu stále neutěšené situace jak ohledně růstu ekonomik, tak deflačních tlaků, což stimuluje jednak akomodativní politiku formou držení úroků kolem nuly, tak další redukci úroků v eurozóně. Toto snižování a s tím spojená postupná depreciace eura vůči americkému dolaru, jak jsem již minule diskutovali bude dále podporovat ostatní centrální banky v Evropě k akcím v rámci měnové války a poslední jsme mohli být svědky švédské Riksbank. Ta překvapila výrazně trhy tento týden a snížila klíčovou sazbu o 0,5 procentního bodu na 0,25%, potenciálně podobnou akci signalizovala rovněž norská Norges bank a pravděpodobně přijdou i další. A i když je toto stále podpůrné pro ceny dluhopisů, musíme se také ptát, kam se tyto mohou pohybovat v středědobém či delším horizontu, pakliže prostor pro další snižování se redukuje na nulu. Ceny obligací se pohybují inverzně k pohybu sazeb, to jest při růstu sazeb v ekonomice se zvyšuje požadovaný výnos do splatnosti papíru (kupóny plus kapitálový výnos) a jeho růst je následně zabezpečen poklesem ceny bondů. To, že je situace zcela odlišná oproti vývoji posledních zhruba 30 let a investoři možná stále žijí mentálně v této periodě charakterizované dluhopisovou rally si můžeme dokumentovat na následujícím grafu:

 

Od období bývalého předsedy Fedu Paula Volkera, který umožnil svou měnovou politikou například výnosům do splatnosti 10-ti letých amerických vládních dluhopisů vzrůst počátkem 80. let přes 15% a následně pak 30 let došlo k jejich postupnému poklesu až do dnešního výnosu kolem 2% uplynulo skutečně mnoho let a vypadá, že se setrvačnost přenáší i do dneška. Avšak, toto může mít katastrofické důsledky pro ty, co zapomínají, že perioda je u konce. Nicméně i tak, podle dat Bank of America Merrill Lynch investoři vložili minulý týden dalších 1,6 miliard USD do evropských dluhopisů s nejvyšším ratingem (high grade), pátý týden po sobě vklady převyšující 1 miliardu USD týdně. V tomto roce samotném pak celkem 25,5 miliard USD. Podle agentury Markit tak poklesl výnos do splatnosti těchto druhů dluhopisů s pětiletou splatností na 1,77% p.a., v porovnání s tím pětileté německé Bundy mají výnos 0,33% p.a. Jaký je prostor pro další pokles výnosů s limitou 0? Podobná je situace u amerických dluhopisů, zvláště se zde hovoří a je v rámci honby za výnosy zájem o korporátní obligace. Podle chicagské Morningstar poklesl průměrný spread výnosů firemních bondů vůči těm vládním na 1,03 procentní body, nejnižší od července 2007 (5-ti letý americký vládní dluh má výnos 1,74% p.a. a 10-ti letý pak 2,65% p.a.). Jedná se tak o spread, který je o 0,7 procentních bodu nižší než ten průměrný za posledních 15 let. Navíc, rating Morningstar indexu dluhopisů má současně rating A- v provnání s únorem 2007, kdy byl spread za sledovanou 15-ti letou periodu rekordně nízký a o něco těsnější, ale rating byl kvalitnější A, to znamená čekal by se v současnosti spread o něco vyšší z důvodu vyššího požadovaného výnosu u méně kvalitních papírů. Laicky řečeno spread je velmi těsný a cena korporátních obligací je napnuta do maxima. Kam mohou pak ceny těchto aktiv dále růst? Ne příliš mnoho. V příadě zahájení zvyšování úroků americkou centrální bankou dojde zajisté k výrazným výprodejům.

Jak se chovají aktiva jako akcie a dluhopisy v období zvyšování úroků? Na to jsme za oněch 30 let dluhopisové rally byli zvyklí odpovědět, možná jejich cena poklesne, ale následně jak Fed pokračoval v postupném snižování, byly tendence opětovně být jejich cena podporována (odmyslíme-li bubliny 2001 nebo 2008 u akcií, kdy došlo k masivním výprodejům). Je těžké určit jak se chovaly aktiva akcií a dluhopisů jako reakce na růst úroků od 80.let, kdy v podstatě byly úroky postupně snižovány. Nicméně, když vezmeme i periodu před tím, to jest od počátku 70. let (od roku 1972, kdy byl uveden Lehman Long-Term Treasury Bond index, dnes známý jako Barcalys Treasury Bond index) a jako růst úroku definujeme průměrnou denní sazbu klíčové sazby Fedu Fed funds na měsíční bázi a porovnáme, můžeme se dopátrak k určitému závěru. Matematicky tedy vyjádříme změny úroků následovně:

  • Jestliže sazba t > sazba t-1 pak měsíc t je definován jako perioda rostoucí Fed funds sazby

 

  • Jestliže sazba t < sazba t-1 pak měsíc t je definován jako perioda klesající Fed funds sazby

 

  • Jestliže sazba t = sazba t-1 pak měsíc t je definován jako perioda Fed funs sazby beze změny

 

Graficky si pak můžeme ukázat, jaký byl vliv této změny na průměrné měsíční změny cen amerických dluhopisů a akcií a portfolia 60/40 (60% zastoupení akcií a 40% zastoupení dluhopisů):

 

Tmavo modře je pak znázorněn průměrný měsíční výnos aktiva v období klesající Fed funds sazby a světle modře průměrný měsíční výnos v období klesající úrokové sazby. Je evidentní, že i při zahrnutí periody 30-ti leté rally na dluhopisech, je změna úroků směrem nahoru velmi nepříznivá, jak pro akcie, tak dlouhopisy, či jejich portfolia a dochází k výraznému snížení výkonnosti těchto aktiv. Nyní, zkusme se zamyslet, co se stane odmyslíme-li postuně odeznívající periodu 30-ti letého postupného snižování úroků dlouhodobě? Nyní už tyto nemají postupně kam klesat. Co se stane, až dojde k jejich růstovému trendu, jaký bude výnos akcií a dluhopisů poté? To je také důvod, proč se tady v USA majetnější investoři typu family offices a penzijní plány, a tak dále (smart money) dívají více a více také po jiných aktivech z alt sektoru (alternative investments), zvláště těch, jejichž cennový vývoj bude na růstu sazeb nezávislý nebo pozitivně korelován .

Podle zprávy americké komise pro komoditní trhy z 24.6. drží obchodníci (mimo zajišťovatele) čistých 211 248  pozic u kontraktů na 10-ti letý americký vládní dluhopis na chicagské burze CME Group na prodejní  SHORT straně. Rezistence je u zářijového kontraktu na úrovni  124-23,5 a support na 123-30,5.

Závěrem se pojďme podívat na vývoj cen (pohybují se inverzně k výnosům) kontraktů na 10-ti letý něměcký dluhopis (FGBL, pravá osa) na burze ve Frankfurtu a 10-ti letý americký vládní dluhopis (ZN, levá osa) na burze v Chicagu a jejich komoditní spread (SOL Trader, týdenní data, kontinuální kontrakty), klikněte na obrázek pro zvětšení:

Články týdne – 4. července

Pátek, Červenec 4th, 2014

Těžaři zlata při cenách zlata kolem 1300 USD bojují o přežití

Napadají ruští hackeři světové ropné a plynárenské společnosti? Takhle se vede aktuální válka.

Zahraniční investoři se vracejí k řeckým bondům

Argentina zřejmě neujde výplatě 1,3 miliardy USD hedge fondům, čemuž se snažila vyhnout bankrotem krátce po roce 2000.

 

Americké úrokové míry – jsou na hraně růstu?

Pondělí, Červen 16th, 2014

Je to měsíc, co jsem se zabýval výnosy amerických korporátních dluhopisů s ratingem AAA  za posledních 100 let. Graf jejich vývoje byl jednoznačný. Nyní se budu věnovat grafu, který analyzuje vývoj výnosů 10ti letých amerických vládních dluhopisů. Nejde o klasickou technickou analýzu, jde o graf signalizující směr dlouhodobého vývoje těchto sazeb. QE ve Spojených státech běží…

Tento článek je určen jen pro předplatitele.
Přihlášení předplatitele Registrace předplatného

Nastolí Evropa periodu ztracené dekády jako Japonsko?

Sobota, Červen 14th, 2014

Jako ekonoma, investora a asset manažera mě vždy zajímají hlavně rizika a jejich řízení, jelikož výnos se u historií prověřených a správně řízených strategií vždy dostaví (nemívá však rovnoměrné rozdělení v čase a jedná se mnohdy o běh na „delší trať“). Klíčové je tedy nedostat se spárů tzv. fat tails, to znamená událostí, které přicházejí sporadicky a náhle, jako ty v letech 2001-2 nebo 2008, kdy se trhy začínají chovat nepředvídatelně a mnohdy ti, kteří rizika z důvodu klidu po delší dobu a nediverzifikace svého portfolia v mezidobí zapomněli, že existují, realizují zbytečně obrovské finanční ztráty. Situace klidu je v podstatě z důvodu nízké volatility nyní a určitě přijde zase perioda, kdy akciový trh propadne o 50-80%, zkolabuje trh nemovitostí, a tak podobně. Bude velmi záležet na ustání možných nepříznivých situací, které krizový vývoj dokáží spustit a některé bych dnes zmínil.

Delší dobu byl a stále je v mém hledáčku vývoj v Číně, jejíž ekonomický zázrak není postaven na plně tržním mechanismu jak jej známe z vyspělých zemí a ekomická čísla musí mnohdy zahraniční agentury samy propočítávat, abychom se k nějakému závěru mohli vůbec dobrat. Trh nemovitostí se zdá být hodně přehřátý a situace s dluhem, často pochybé povahy, neutěšená. Avšak nutno dodat, že místní politici a měnové autority stav reflektují a reagují velmi rychle na problémy. Snaží se špatný dluh redukovat, připravují a zavádějí reformy liberalizace finančního systému, a tak dále. Země přežila velmi hladce zahájení omezování QE v USA a dočasný odliv kapitálu z toho plynoucí (při narůstajícím objemu devizových rezerv!), který vedl v minulosti za podobných okolností například k Asijské chřipce 1997-98, která započala u Thajska, Indonésie, Jižní Koreje, Malajsie a Singapuru a dále se šířila do světa. Poslední čísla o poklesu růstu cen na trhu nemovistostí příští týden budou klíčová, avšak existují propočty na trhu s možným poklesem jejich růstu meziročně pod 6%, což je velmi pozitivní signál. Prostor pro další zdravější růst je tedy připravován, a s ním spojené pokračování další vlny komoditního supercyklu.

Poslední dobou mě však dost zarážela až neakčnost ECB na symptomy v eurozóně charakteristické pro vývoj Japonska od počátku 90. let a v podstatě, dá se říci, do dneška, tj. to co v ekonomii definujeme jako ztracené dvě dekády. Tato krize v Japonsku, po periodě závratného optimismu 80. let, nekontrolovatelného růstu aktiv, převážně nemovitostí a akcií spojeného s nadměrným zadlužováním, v konečném důsledku vyústila, jak už to bývá a vždy bohužel bude, k prasknutí bubliny a nutnosti státních intervencí z důvodu počátečního otálení (podobně jako ECB v poslední době). Ať už formou “tří šípů” v současné politice Shinza Abeho (tzv. Abenomics), který podporuje expanzívní monetární a fiskální politiky plus strukturální reformy (stále na tyto čekáme) k zamezení deflačních tlaků a podpoře růstu hospodářství za každou cenu. To spojeno s rozsáhlými monetárními stimuly politiky guvernéra Haruhiko Kurody, který již varoval veřejnost před držením hotovosti nebo o ni přijdou. Vyústěním je sice nárůst cenové hladiny, avšak bez výraznějšího růstu ekonomiky a za situace, kdy silná depreciace domácí měny v poslední době již nepomáhá k exportům tak, jak jsme byli u Japonska zvyklí v minulosti, naopak export/ import bilance je negativní a poměr běžného účtu platební bilance k HDP jako ukazatel vnější konkurenceschopnosti prudce klesá. K vyrovnání rozsáhlého deficitu veřejných financí zase musí být použito zvyšování daně z přidané hodnoty na 8% od dubna v tomto roce a 10% pak v roce příštím, a podobně. Je zřejmé, že Japonsko má své další specifické faktory které v situaci přispěly, jako stárnoucí populace, realtivní pokles produktivity, a tak dále, nicméně není možné hlavní příčinu původního otálení neřešení deflační pasti přehlížet z důvodu jeho následků, které se může projevit i v klíčové otázce vývoje zaměstnanosti. Pohlédněme na vývoj vyrovnávání ztrát zaměstnanosti a jak dlouho to trvalo po jednotlivých krizích, Japonsko žlutě, klikněte na obrázek pro zvětšení:

Vývoj nemusí být tedy hned v takovýchto krizích, typu ztracených dekád Japonska, hned odstrašující, ale může se jednat o nebezpečně plíživou situaci trvající roky. V posledních dnech jsme mohli být svědky poklesu výnosů do splatnosti u španělských desetiletých vládních dluhopisů pod úroveň výnosů u amerického dluhu. Je na tom Španělsko, Itálie a spol. tak dobře, že investoři tak horlivě prahnou po jeho 2% výnosu do splatnosti (dosaženého s jistotou jen za předpokladu, že budou držet papír po celých 10 let)?, Pravdou je, že v reálném vyjádření po odečtení inflace, tyto stále poskytují zajímavý výnos relativně v porovnání s jinými zeměmi, tak přesto jistá bublina na dluhopisovém trhu nejen na periférií eurozóny nemusí být velmi vhodná. Pokles výnosů do splatnosti a vytváření bubliny na tomto trhu je totiž rovněž charakteristika doprovázející krizi v Japonsku. Pohlédněme na vývoj výnosu do splatnosti u 10-ti letého japonského vládního dluhu od 90. let, klikněte na obrázek pro zvětšení:

V porovnáním s akcemi amerického Fedu, kde QE fáze měly tendenci po určitém čase výnos do splatnosti zvyšovat v očekávání budoucího ekonomického oživení, tak u evropského dluhu se zdá, že směr ve výnosech je jen dolů a podobný tomu vývoji japonského dluhu (Španělsko červeně, Itálie modře, Něměcko žlutě), klikněte na obrázek pro zvětšení:

Je samozřejmé, že se jedná jen o dílčí faktory a detailní rozbor by zcela jistě vydal minimálně na rozsah diplomové práce a nebyl by zase tak negativní, jak se po přečtění výše uvedeného může zdát (v určitých bodech spíše naopak). Nicméně, existují jisté paralely vývoje se ztracenými dekádami Japonska a bude klíčové, jak rychle se podaří dostat potřebná likvidita v Evropě ne jen do bankovního sektoru, ale hlavně do reálné ekonomiky podnikatelům, kteří v konečném důsledku zaměstnávají lidi a ti táhnou ekonomický růst v pravém slova smyslu. Pro exportní konurenceschopnost pak bude jistě nutné další výraznější oslabení eura a dalších evropských měn, o kterém jsme již psali. Závěrem se pojďme podívat na vývoj cen (pohybují se inverzně k výnosům) kontraktů na 10-ti letý něměcký dluhopis (FGBL) na burze ve Frankfurtu a 10-ti letý americký vládní dluhopis (ZN) na burze v Chicagu a jejich komoditní spread (SOL Trader, týdenní data, kontinuální kontrakty), klikněte na obrázek pro zvětšení:

 

Co nám svými kroky skutečně říká ECB

Pondělí, Červen 9th, 2014

Dnes byl na plánu výběr komentářů čtenářů. Nechtělo se mi však čekat ještě další den s publikování tohoto komentáře, proto jsem se rozhodl termíny prohodit. Komentář k posledním krokům ECB tak vychází v pondělí a výběr komentářů čtenářů jsem posunul na úterý.

Evropská centrální banka zasahuje. Tímto krokem uznala, že stav ekonomik eurozóny je neudržitelný. Kdyby to bylo tolik očekávané oživení, takovéto extrémní kroky by nepodnikala. Jaké kroky tedy provedla? Byla jich celá řada a ukázaly se silnější, než bylo očekáváno:

  • * Depozitní sazba pro vklady komerčních bank u ECB byla snížena na záporné hodnoty (-0,1%).  Když si nyní banky bude chtít uložit peníze “do bezpečí“, bude za to platit.
  • * Repo sazby klesla z 0,15 na 0,1%
  • * ECB oznámila neomezené QE, tedy dodávky bankám, kdykoliv a kolik si řeknou, v první fázi pro zbytek letošního roku má připraveno 400 miliard euro + banka připravuje další nákupy „Asset Backed Securities“, tedy cenných papírů podložených jinými aktivy.

 

To vše banka podniká v prostředí, kdy je sice nízká inflace a pozitivní růst HDP. Ekonomika tak není v recesi. Co k takovým extrémním krokům banku vede?

Zřejmě se bojí příliš nepřesných současných odhadů a v současné době publikovaným odhadů, sama nevěří.

Vždyť pořád inflace je kladná a navíc v příštích dvou letech očekává její mírné zrychlování. Inflaci pod 1% bych jako spotřebitel jenom uvítal. Inflaci odhadovanou pro roky 2015 a 2016 (1,1, respektive 1,4 %) podle mého názoru pokládají vrcholní představitelé ECB za nadhodnocenou a bojí jejího významného poklesu až k riziku deflace. Podobně se zřejmě bojí i optimisticky nadhodnoceného růstu HDP (1 % pro letošní rok, 1,7 %  pro rok příští a 1,8 %  pro rok přespříští).

Závěr z tohoto kroku: nevěřte publikovaným makro číslům.

 

Výroční analýza pro rok 2014

 

Výběr článků určených předplatitelům

 

Výběr článků věnovaných finančnímu systému jako celku:

Záporné sazby v eurozóně jsou tu

Čtvrtek, Červen 5th, 2014

Evropská centrální banky snížila sazbu za vklady bank u ní na-0,1%.

Kdo si k ní uloží peníze, ten za tyto peníze bude bance platit úrok.  Detaily zveřejní ECB dnes odpoledne.

Euroclear – proč drží americké bondy? Možné scénáře

Pondělí, Červen 2nd, 2014

Nedávno jsem zmínil, kdo se největší pravděpodobností skrývá za „Belgií“ kupující velké množství amerických bondů. Nyní se podívám na možné scénáře, jeden z nich s potenciálem otřást finančním systémem. Americké bondy jsou jen na jméno zprostředkovatele. V takovém případě mohou být takto vykazované obligace prakticky kohokoliv. Respektive budou někoho, kdo nechce být, ať už z jakéhokoliv důvodu, znám jako majitel…

Tento článek je určen jen pro předplatitele.
Přihlášení předplatitele Registrace předplatného

Stále klesající volatilita trhu a rizika

Sobota, Květen 31st, 2014

Rčení „Sell in May and go away“ určitě tento rok není platné, jak akcie, tak dluhopisy, tak i například ropa rostly. Podle známé publikace Stock Trader’s Almanac obyčejně nejhorší perioda roku pro akcie začíná v květnu a končí v říjnu. U akcií a dluhopisů je tahounem opět fenomén QE, ať už potenciální zahájení v Evropě nebo pokračování v USA z důvodů deflačních tlaků respektive slabšího druhého odhadu růstu amerického HDP v 1. čtrtletí, který skončil s negativním znaménkem. To znamená, že centrální banky mají vliv na trhy stále prvořadou ať už při vytváření prostředí s abnormálně vysokou volatilitou nebo naopak volatilitou extrémně nízkou. To druhé je nyní na trzích faktem. Proto můžeme v posledních dnech slýchat předpovědi analytiků, naposledy divize Merril Lynch banky Bank of America, že přetažení tohoto stavu následně povede k abnormální korekci očekávanou kolem podzimu.

Na sníženou volatilitu a objemy v posledních dnech si stěžuje rovněž Goldman Sachs a jeho prezident Gary Cohn, který hovořil na Sanford Bernstein konferenci tento týden. Takové prostředí se promítá do snížení zisků z tradingu a to nejen u bank, ale rovněž například u hedgeových fondů, které v mnoha ohledech žijí na strategiích long volatility, pokuď nejsou tedy spíše typu kvazi fondů a převážně kopírující trh formou pasívního nákup a drž, nebo pokud nevyužívají formu “sbírání drobných mincí před parním válcem” pomocí short volatility strategií, apod. To, že se nejedná o sníženou volatilitu jen na akciovém trhu, bylo prezentováno Cohnem na konferenci následujícím schématem (klikněte pro zvětšení):

Viz. například u dluhopisů nejmenší tříměsíční pásmo výnosů za posledních 35 let, na měnovém trhu nejmenší měsíční pásma od zavední eura, atd.

V tomto ohledu při poklesu volatility se může zdát, že se situace na trhu stává bezpečnější (falešný psychologický stav bezpečnosti) a aby se trh více rozhoupal (obvykle směrem dolů), pak toto vezme delší čas (než se volatilita vrátí zpět). Opak je však pravdou s poklesem volatility a kumulací nižších výnosů blíže k sobě v po sobě jdoucích periodách dochází, statisticky vyjádřeno, k zvýšení tak zvané špičatosti distribuce výnosů a s tím související zvýšené pravděpodobnosti četnějšího výskytu výnosů extrémních. O co se jedná? Zjednodušeně se pak jedná o rozdíl oproti normální distribuci ve “špičaťejším”, vyšším a štíhlejším tvaru křivky uprostřed distribuce, kde se hromadí největší četnost a také, a to je důležité, vyšší četnosti na extrémních koncích, tzv. fat tails. To je u ukazatele špičatosti (kurtosis) zvaný leptokurtický.  Opakem je pak distribuce výnosů, kde je křivka uprostřed s nížší četností než u normální distribuce a take menší četnosti v extrémech na koncích rozložení, tzv. platykurtická. Viz. jak znázorněno na obrázku:

V danou chvíli tedy je na trhu příklad extrémnější křivky C, podle označení na obrázku, která má vyšší četnost výskytu nejen výnosů uprostřed, ale rovněž rostoucí pravděpodobnost většího počtu výskytu extrémních výnosů, které možná zaznamenáme již na podzim jak zmiňuje Merril Lynch nebo i dříve?

Závěm se pojďme podívat na vývoj aktivního kontraktu na vývoj implicitní volatility akciového trhu, indexu VIX obchodovaného na burze Chicago Board of Options Exchange (SOL Trader, denní data), klikněte na obrázek pro zvětšení:

Co se skrývá za „belgickým“ vlastnictvím US bondů?

Čtvrtek, Květen 29th, 2014

Belgie již několik měsíců poutá pozornost svými letošními nákupy amerických vládních obligací. Belgie tyto obligace nejsou. Výkazy belgické centrální banky ani belgického ministerstva financí podle R. Kirbyho žádné odpovídající pohyby nevykazují. Vždyť by Belgie nakoupila americké obligace v částce odpovídající desítkám procent Belgického HDP.

Podle dostupných informací to proto vypadá, že za účastníkem trhu nazývaným „Belgie“ se skrývá belgická společnost Euroclear. Tato společnost zajišťuje vypořádání obchodů s cennými papíry pro velké množství finančních institucí. Tato společnost je prostředníkem obchodů a administrátorem globálních aktiv za více než 20 biliónů dolarů.

Zajímavé je, že „Belgie“ nenakupuje americké bondy přes Fed, respektive přes jeho National Book-Entry System (NBES).  Proč to dělá jinou cestou? Protože je to třeba.

Scénářů se nabízí několik – od Fedu až po… budu se jimi zabývat v analýze přístupné v pondělí předplatitelům.

 

Výroční analýza pro rok 2014

 

Výběr článků určených předplatitelům

 

Výběr článků věnovaných finančnímu systému jako celku:

Americké úrokové míry

Pondělí, Květen 19th, 2014

Tento týden se podívám na americké úrokové míry, respektive na jejich dlouhodobý vývoj. Nemířím při tom na výnosy vládních dluhopisů, ale na výnosy korporátních dluhopisů. Těch je opět celá řada, rozděleno podle jejich kvality. Já se však podívám pouze na jednu úroveň, a to na ty nej… kvalitní. Schválně, tipujte, zde mířím na nejlepší nebo…

Tento článek je určen jen pro předplatitele.
Přihlášení předplatitele Registrace předplatného

Situace na trhu japonských vládních bondů

Úterý, Duben 29th, 2014

V polovině dubna došlo k nevídané situaci. Při aukci desetiletých vládních dluhopisů se neobjevil ani jeden soukromý investor se zájmem o tyto dluhopisy. Opravdu nikdo. Veškerou nabídku tak skoupila Bank of Japan. Úrok ve výši 0,6% p.a.na 10 let není atraktivní.

Objem japonských státních dluhopisů v držení Bank of Japan přesáhl 200 biliónů jenů (tedy přibližně pětinu všech vydaných vládních dluhopisů), při růstu tohoto objemu o více než polovinu za posledních 12 měsíců – od nástupu nového guvernéra centrální banky.

Likvidita vysychá. Centrální banka je dominantním hráčem na trhu japonských státních obligací. Možná i proto další hráči / soukromí investoři přestávají na tomto trhu participovat.

Výsledkem vysychající likvidity nemohou investoři ani spekulovat na pokles, obávají se nemožnosti nakoupit cenné papíry zpět.

 

Výroční analýza pro rok 2014

Výběr článků věnovaných finančnímu systému jako celku:

Články týdne – 18. dubna

Pátek, Duben 18th, 2014

Velké americké společnosti využívají rekordně nízkých úrokových sazeb a zvyšují své zadlužení. Získané prostředky využívají např. i na zpětný odkup akcií. Ve stejné době klesá zájem o hypotéky na mnohaletá minima.

Rusko se zbavuje amerických obligací, drží jich nejméně za poslední 3 roky

Které americké společnosti si udržely rating AAA? Moc jich už není, zůstali 3 poslední mohykáni

hedge fondů, se nedaří, výsledky jsou nejhorší od roku 2008

Výhradně obligace do 401k?

Úterý, Únor 25th, 2014

Různých spekulací běhá hodně. Tato jedna není nijak nová, ale opět zesiluje. Proto jsem se rozhodl ji publikovat a jsem zvědav na vaše názory.Jde o americké penzijní fondy 401k. Tyto fondy by mohly být donuceny k nákupu vládních obligací.

Počínaje rokem 2008 dosahují Spojené státy ročního deficitu cca 1 bilión dolarů. Nevěřím, že se jim podaří tento deficit výrazně zmenšit, proto je s jeho financováním něco dělat. Zvláště, když zahraniční centrální banky se již do nákupů amerických bondů tolik nehrnou.

Prvním krokem tímto směrem je Obamův návrh ohledně produktu garantujícího vklad spolu s přiměřeným výnosem. Tento návrh by byl schopen financovat kolem třetiny ročního rozpočtového deficitu.

Dalším krokem může být náhrada portfolia v penzijních fondech státními obligacemi. Kdo na to nepřistoupí, jistě se dočká nějaké pěkné daně.

Na první pohled se něco takového může zdát extrémní a nepřiměřené. Bohužel, po posledním vývoji ohledně zdanění evropských vkladů, se to tak nemožné nejeví. Zvláště, kdyby k tomu došlo naráz.

Kdo by na něco takového doplatil? Akcie. Najednou by přestalo pravidelné spoření množství lidí do akcií, fondů či indexů. Nemluvě o okamžiku náhrady akciové složky portfolií obligační. Penzijní fondy se případně budou něčemu takovému určitě bránit. Jsem na to zvědav.

 

 

Výroční analýza pro rok 2014

 

Prozatím 5 článků s největším počtem přečtení v roce 2014

 

Výběr článků věnovaných finančnímu systému jako celku:

Články týdne – 21. února

Pátek, Únor 21st, 2014

V roce 2013 nakoupil Fed více US obligací, než všichni zahraniční investoři dohromady.

Čína sice dělá, co může. ale nezapadá stále hlouběji do dolarové pasti?

Deutsche Bank prodává účastnické křeslo na fixu ceny zlata. Kdo o něj má zájem? Jako kandidát se jeví jihoafrická Standard Bank.

Soros násobí své spekulace na pokles amerických akcií

Co se skutečně událo v Bear Stearns?

 

Kdo kupuje americké obligace?

Úterý, Leden 28th, 2014

Jedna evropská země se vrhla na americké obligace. Tou zemí je Belgie, která loni nakoupila americké obligace za více než 60 milard dolarů (to je částka srovnatelná s nákupy Japonska a téměř zhruba poloviční proti nákupům Číny). Belgie tak navýšila objem amerických obligací ve svém držení o téměř polovinu.

Mezi největšími vlastníky obligací zůstávají stále země BRICS (celkem za 1,8 biliónu dolarů), vede Čína s více než 1,3 biliónem dolarů, Brazílie drží 250 miliard, Rusko 140, Indie 65 miliard a JAR jich drží za pouhých 12 miliard dolarů.

Musím přiznat, že mě nákupy Belgie překvapily a nemá pro ně vysvětlení. Pokud někoho nějaké zdůvodnění, uvítám ho v komentářích.

 

 

Výroční analýza pro rok 2014

 

Prozatím 3 články s největším počtem přečtení v roce 2014

Kde mají Švédové své zlato

Kanada už není ekonomickým zázrakem?

Sears holding – analýza akcie

 

 

Slevy na serveru proinvestory platné do konce ledna

Kam kráčejí americké dluhopisy?

Sobota, Prosinec 28th, 2013

Poté co výnos do splatnosti 10-ti letého amerického vládního dluhopisu opětovně po dlouhé době testoval koncem týdne hranici 3%, tak se musí každý investor pozastavit a ptát, kam budou směřovat ceny dluhopisů obecně v roce 2014? Roste-li na trhu požadovaný výnos do splatnosti obligace, znamená to pro dosažení tohoto výnosu nutně pokles ceny papíru a má-li ho někdo v porfoliu, pak pokles hodnoty portfolia. A jelikož se jedná o růst požadovaného výnosu u benchmarku, od kterého jsou odvozeny všechny výnosy ostatních více rizikových dluhopisů, jako municipální, korporátní, apod., tak klesají obvykle ceny i těchto papírů. O přicházejícím poklesu jsme na serveru psali již dříve v červnu. Po zasedání americké centrální banky 17-18.12., na kterém bylo rozhodnuto o omezování nákupu vládního dluhu a hypotečních zástavních listů (MBS) v řádu 10 miliard měsíčně, se zdálo, že toto je již v trhu a růst požadovaného výnosu/ pokles ceny dluhopisů se ustálí. Avšak cena pokračuje dále v sestupu.

Tak se člověku připomene článek z 28.11. na Yahoo Finance, ve kterém bylo použit silnější výraz „přicházejícího pekla“ na trhu dluhopisů pro investory do nich. Nebo situace z roku 1994, kdy bylo z dluhopisových fondů staženo kolem 63 miliard USD. Dnes je situace podobná, s tím, že ve stávajícím roce odteklo z obligačních fondů již 72 miliard USD (resp. lépe řečeno od května 2013), s tím, že po více jak dekádu se jednalo v podstatě o čisté přílivy kapitálu. Je tento odliv značný? Relativně ve vztahu k časové periodě posledních sedmi měsíců ano. V delším intervalu ne, jelikož za posledních více ja 10 let do dluhopisových fondů přiteklo téměř 1 bilión USD kapitálu a fondy jako Pimco a jeho prezident Bill Gross byly označováni za „krále“ Wall Streetu, při dosahování pěkných výnosů s minimální volatilitou po dlouhé období. A tak poprvé od roku 1999 se zdá, že v tomto roce agregátní index dluhopisů Barclays US Aggregate Bond Index, který má ve svém složení zastoupení jak vládních, tak hypotéčních, tak korporátních, apod. obligací, zaznamená historickou ztrátu. Pohlédněme na jeho vývoj za poslední roky:

A tak výzvou pro příští rok zůstává otázka, co se stane s dalším vývojem ceny těchto aktiv přistoupí-li Fed k dalšímu omezování a postupně bude opouštět pozici nákupčího na dluhopisovém trhu? B prognózách se vyskytuje i scénář omezování nákupu banky o více jak polovinu na 235 miliard USD v roce 2014 ze současných 540 miliard USD v tomto roce. A i v případě jen mírného růstu výnosu do splatnosi benchmarku a tím mírného poklesů cen korporátních dluhopisů investičního stupně, apod., tak celkový výnos by v roce 201 u těchto měl dosáhnout jen něco kolem 1-2% (průměrně historicky kolem 7,5% před zdaněním nominálně) a u junk bondů, tj. obligací s horším kreditním ratingem by neměl přesáhnout 5-6% v porovnání s dlouhodobým průměrem od roku 1991 kolem 10% u těchto pochybných obligací. To znamená, aby se dostal požadovaný výnos na historicky dlouhodobější průměr, musí cena jít značně níže plošně a to bude samozřejmě odrazovat kupce po delší dobu. V kombinaci s odstupováním Fedu z této funkce nevěští pro nejbližší vývoj nic pozitivního. Pohlédněme na poziční situaci na opčním trhu u kontraktu na 10-ti letý americké vládní dluhopisy na burze v Chicagu (klikněte pro zvětšení na obrázek):

Opční trh má charakteristiku pojistného trhu a put opce představují v podstatě pojištění proti poklesu ceny. Na obrázku je vidět, že u lednových opcí na americký vládní dluh se kumuluje většina otevřených pozic (open ineterest) právě těchto put opcí v porovnání s call opcemi.

Po fundamentálně značně nafouklé valuaci akciového trhu, který v tomto roce zřejmě zaznamená historicky nadprůměrný výnos kolem 30% (historicky pak kolem 10% s 50% drawdownem např. u S&P 500) se naskýtá otázka, který trh v roce 2014 bude pro investory nejlepší?

Podle poslední zprávy americké komise pro komoditní trhy drží obchodníci (mimo zajišťovatele) čistých 371 513 pozic u kontraktu na 10-ti leté americké vládní dluhopisy na prodejní SHORT straně. Obchodování zakončilo týden u aktivního kontraktu na burze v Chicagu na hodnotě supportu 123-005 a další je pak na 122-26. Rezistence jsou na hodnotách 123-02 a 123-05,5.

Závěrem se pojďme podívat na vývoj ceny kontraktu na 10-ti letý americký vládní dluhopis v poslední době, ale také na 5-ti letý US Note, kde můžeme vidět, že i dluh s kratší splatnosti nebyl ušetřen propadu na ceně. Dále pak jejich spread. Klikněte na obrázek pro zvětšení:

 

 

 

 

Čínská měna roste na popularitě

Sobota, Prosinec 7th, 2013

Před pár dny psal Jan Dvořák o dluhopisech vydaných kanadskou provincií Britská Kolumbie v čínských juanech. A není se čemu divit. Podle posledního reportu poskytovatele platebních služeb SWIFT (Society for Worldwide Interbank Financial Telecommunication) je čínská měna na druhém místě ve světovém obchodě s tržním podílem 8,66% v porovnání s rokem 2012, kdy se jednalo o zhruba 2% a tehdy čtvrtou světovou příčku. Největšími použivateli juanu jsou pak kromě Číny samotné dále Hong Kong, Singapur, Německo a Austrálie. Na prvním místě americký dolar s podílem 81,08% a třetí euro s 6,64% podílem na světovém obchodu.

Je tudíž evidentní, že potenciální domácí importní poptávka je velká a účastníci v mezinárodním obchodě chtějí být pro Čínu atraktivním dodavatelem komodit, zboží a služeb a tak jsou s to uzavírat dohody v juanu. V Číně zatím HDP na obyvatele dosahuje zhruba jen pětiny běžné úrovně ve vyspělém západním světě. Naopak Jižní Korea má HDP na obyvatele 22 590 USD, Hongkong 36 796 USD, zatímco Čína jen 6 188 USD (údaje za rok 2012). Existuje tudíž obrovský potenciál, pakliže se se bude Čína těmto poměrům přibližovat, vezmeme-li v potaz počet obyvatel země. Poslední zasedání pléna vládnoucí strany navrhlo výrazné reformy liberalizace nejen v oblasti domácích politik, ale rovněž uvolnění mezinárodních kapitálových toků, postupný přechod na plně plovoucí kurz a co je důležité umožnění nastavovat tržní úrokové sazby. Tyto byly po léta velmi nízko, podporovaly výrazné zadlužení a rozvoj “šedého” bankovního sektoru.

Co je zajímavé je to, že i v posdledních letech od eskalace světové finanční krize, kdy se růst v Číně značně zpomalil, tak nyní naopak dochází ke snaze ne udržovat sazby uměle na nízké úrovni, což bylo výsadou let minulých. Naopak Čína je ochotna obětovat část růstu k nastolení zdravějšího kreditního prostředí založeného na tržním nastavení sazeb. Pohlédněme na poslední vývoj výnosu 10-ti letého vládního čínského dluhopisu:

Výnos na 10-ti letý čínský vládní dluh se zvýšil na nejvyšší hodnotu za posledních téměř 9 let. Momentálně 4,5%. To dále zvýšilo náklady financování rovněž pro firmy a municipality. Například, 5-ti leté AAA obligace vynášejí 6,25%, což je o 1,75 procentního bodu výše než před půl rokem. Tento zvýšený náklad dluhového financování (které bylo v mnoha případech tahounem růstu, ale vedlo k nahromadění masívního dluhu na druhé straně) již pocítilo mnoho firem  a vládních organizací, které snižují či oddalují vydávání nového dluhu. Podle posledních dat bylo vydávání obligací v říjnu 687,36 miliard juanů, níže o 24% oproti dubnu. Meziročně za 10 měsíců v tomto roce je však stále o větší objem v rozsahu 7,18 biliónů v porovnání s 6,24 bilióny juanů minulý rok.

Rostoucí výnosy, založené na přibližování se tržnímu mechanismu nastavení, jsou zajisté zajímavé pro investory a zájem o čínskou měnu roste. To společně s aplikací reforem liberalizace v praxi jistě povede k nastolení zvýšené domácí poptávky. A jelikož je Čína značně závislá na spotřebě komodit, tak to zřejmě vyústí v  novou fázi komoditního supercyklu a jejich výraznému růstu cen do budoucna.

Závěrem se pojďme podívat na vývoj aktuálního kontraktu na čínský juan na burze v Chicagu (CME Group, Globex, týdenní data). Klikněte na obrázek pro zvětšení:

Scénář: sazby velmi nízko po příliš dlouho?

Sobota, Listopad 9th, 2013

Zdá se, že se začíná postupně naplňovat to, co se tak žhavě kritizovalo jako příčina spekulativních bublin v nedávné minulosti a to udržování krátkodobých úrokových sazeb na nízké úrovni po hodně dlouho. A nejen to. Tento týden dokonce Evropská centrální banka překvapila a to co mělo být případně na programu v prosinci jako alternativa přišlo nyní a refinanční sazba byla snížena o 0,25 procentních bodů dále vice k nule na 0,25%. Navíc se zapojila i ČNB a přidala jako další nástroj měnové politiky řízení devizového kurzu, intervenovala okamžitě nákupem kolem 0,5 miliardy eur k oslabení koruny směřujícím k cílování kurzu kolem 27 EUR/CZK. Mimochodem tato akce ČNB je v zahraničí velmi dobře hodnocena a přijata v boji s deflační pastí, ale spíše než intervenovat do budoucna se jedná o to přesvědčit trhy, že je banka seriózní ve svém přístupu v boji s případnou deflací a v podstatě by neměly být intervence dále potřeba.

Pokles inflačního růstu v EMU (0,7% oproti cílovaným 2%) je uváděna jako příčina náhlého rozhodnutí ECB snížit klíčovou sazbu. Otázkou je, o jaké deflační tlaky se jedná. Zda se jedná o příklad ztracené dekády v Japonsku, kde se zápasí s možnou deflací dodneška nebo se jedná o cyklicky způsobenou deflaci poklesem cen komodit, které ale naopak zvyšují disponibilní reálný příjem firem a domácností. V prvním případě se jedná a o poptávkově způsobenou deflaci, kdy pokles růstu mezd a zvýšená nezaměstnanost vede firmy ke snižování cen statků a služeb, aby se vůbec daly prodat a kupující naopak odkládají spotřebu stále vice do budoucna v očekávání klesajících cen, což spouští onu spirálu deflace a v podstatě  další propouštění zaměstnanců a bankrotování firem. Druhý příklad je pozitivní deflace či lépe řečeno dezinflace, kdy zvýšená produktivita, vlivem například růstu technologií , vede ke snižování cen výrobků a služeb a když se přidá dále snížení cen vstupů například vlivem pozitivního nabídkového šoku, jako pokles cen ropy, tak klesají ceny bez ohrožování reálných příjmů domácností a firem. Zcela jistě v současné době, je mnohdy velice těžké rozlišit, které z těchto faktorů působí více. Jedná-li se o „zdravou“ dezinflaci pak razantnější měnová politika může naopak vést k více než zdravé stimulaci a podporuje spekulativní chování vlivem nízkých sazeb po více než je zdrávo a formování bublin u na ně citlivých aktiv jako nemovitostí a akcií, které následně vždy končí kolapsem.

I když americká centrální banka odložila redukci QE do budoucna (začalo se mluvit v květnu), tak trh odmítá zvýšit cenu amerických vládních dluhopisů (snížit výnos do splatnosti) na úroveń z května. Naopak zdá se že výnosy v tuto chvíli našly hladninu podpory kolem 2,5% u 10-ti letých amerických papírů a kolem 1,7% u německých vládních papírů. Ale také, jak Fed, tak ECB se obávají, co by udělalo příadné rychlé zvýšení výnosů, na které jsou vázaný hypotéky a další půjčky s ekonomikou a snaží se být ve svém přístupu tak dlouho „holubiččí“ jen jak to půjde. Na druhé straně zde existuje obava, co může takovýto přístup udělat s formováním bublin na trhu a v podstatě se nacházejí ve stavu jisté shizofrenie v přeneseném slova smyslu. Jistým faktorem udržování zájmu Feduje v poslední době diskutovaná tak zvaná past likvidity na dluhopisovém trhu, kdy banky mohou ztácet postupně zájem vytvářed sekundární trh na obligačním trhu.

Jako příčina je zmiňována zvýšená regulatorní opatření na větší kapitálovou přiměřenost těchto finančních institucí a taktéž na repo trhu. Omezení bank na sekundárním trhu dluhopisů však může být rovněž funkcí toho, že ceny dluhopisů při současném extrémním stavu podpory ekonomik centrálními bankami jsou omezeny ve svém růstu a méně a méně investorů je tak chce kupovat bez toho, aniž by do hry vstoupila centrální banka. Tím se omezování QE stává otazníkem. Není ho však možné dělat do nekonečna. Jistou náhradou je pak podpora krátkodobých sazeb po delší dobu než se původně předpokládá, což nemusí být daleko od věci, jelikož o principu tzv. Optimální kontroly se budoucí šéfka Fedu Janet Yellen již zmiňovala. Jedná se, jednoduše řečeno, o modelování vývoje klíčové zápůjční sazby, který minimalizuje odchylky od cílů inflace a nezaměstnanosti. Pokud je dosažení požadované míry nezaměstnanosti vzdálenější cíl, je sazba udržena nízko i za cenu zvýšení inflace nad cílovanou hodnotu.

Cena aktivního kontraktu na 10-ti letý americký vládní dluhopis reagovala v pátek na burze v Chicagu na statistiku o lepším růstu nových pracovních pozic v říjnu prudkým poklesem (očekávání dřívějšího omezení QE). Byl prolomen support na 126-20, který se stal rezistencí  a další podpora se nechází na úrovni kolem 125-24,5. Nekomerční obchodníci (ne hedgeři) a fondy drží,  podle posledního reportu americké komise pro komoditní trhy, 285 901 kontraktů na prodejní straně. Trh se nachází v korekci sestupného trendu nastoleného od května a pakliže Fed případně nenavýší QE, pak je pravděpodobné jeho další pokračování.

Závěrem se podívejme na vývoj cen kontinuálních kontraktů na 10-ti letý americký dluhopis (ZN) na burze CME v Chicagu a 10-ti letý německý dluhopis Bund (FGBL) na burze Eurex ve Frankfurtu a jejich interkomoditní spread (klikněte na obrázek pro zvětšení):

Chování 10-ti letých US bondů se vymyká minulým letům

Pátek, Říjen 25th, 2013

Úroky ve spojených státech jsou velmi sledované a často diskutované. Graf výnosů 10-ti letých dluhopisů je k dispozici např. zde. Chování těchto dluhopisů se letos zásadním způsobem vymyká posledním letům. Nemluvím o absolutní výši, ale o vývoje během kalendářního roku.

Letošní roku bude po dlouhé době rokem, kdy maximální roční výnos 10-to letých US obligací nebude z června. Letošní rok má zatím minimální výnos v dubnu a maximální v září. Uvidíme, jak nakonec celý rok dopadne.

Za posledních 7 let bylo roční maximum výnosů US 10-ti letých bondů vždy v červnu (z toho dokonce shodně dvakrát 11. a dvakrát 13. června), kromě loňska pak minimum bylo pravidelně ve 4. čtvrtletí. Shoda je opravdu zarážející.

Zde jsou data za poslední roky:

  • Rok 2006 – maximální výnos v červnu 5,25%, minimální v prosinci 4,40%
  • Rok 2007 –  maximální výnos v opět červnu 5,32%, minimální v listopadu 4,05%
  • Rok 2008 –  maximální výnos v opět červnu 4,27%, minimální v prosinci 2,03%
  • Rok 2009 –  maximální výnos v opět červnu 4,00%, minimální v říjnu 3,10%
  • Rok 2010 –  maximální výnos v opět červnu 3,42%, minimální v říjnu 2,33%
  • Rok 2011 –  maximální výnos v opět červnu 3,22%, minimální v říjnu 1,67%
  • Rok 2012 –  maximální výnos v opět červnu 1,73%, minimální v červenci 1,38%
Odlišnost letošního vývoje je vidět na první pohled.