Články s tagem ‘EUR’

Oracle: 2014

Čtvrtek, Leden 22nd, 2015

Toto je pátý lednový soutěžní článek

 

 

Nuž, ďalší rok máme za sebou a geopolitická mapa bola prekreslená a záverečná fáza ekonomického kolapsu podľa všetkého sa začala.

 

Ako sa prekreslovala tá geopolitická mapa?

Prvá vec na čo chcem upozorniť a od ktorého odvíja mnoho ďalších vecí je to, že USA podľa slov Nulanda za niekoľko rokov vydal 5 miliárd US$ na demokratizáciu Ukrajiny (ktovie koľko tam poslal Soros zástanca demokracie) a všetci vieme čo znamená v čítaní USA demokratizovať (farebná či obyčajná revolúcia, keď sa to nepodarí tak uvaliť sankcie na danú krajinu a následne vybombardovať danú krajinu do doby kamennej viď Irak, Líbya). Samozrejme to neuniklo Ruskému vedeniu, takže sa mohol pripravovať na konflikt s USA kvôli Ukrajine, ktorá je v skutočnosti výhovorka, lebo USA chcú uchovať status quo za každú cenu a kvôli tomu sú ochotní riskovať aj 3. svetovú vojnu. Ostatne cynicky niekto poznamenal, že „USA sú ochotní bojovať s Ruskom až do posledného Ukrajinca“ alebo podľa potreby do posledného Európana.

Zaujímavé je, že revolúcia či skôr prevrat sa udial práve v čase konania Olympiády v Soči (ktorá prebehla bez vážnejšieho incidentu okrem polonahého „protestu“ FEMEN-u (je to tá istá sorta šialených kráv, ktorá masturbuje v  s mrazeným kurčaťom v obchode alebo so sochou Panny Márie vo Vatikáne alebo súloží v 8-9 mesiaci tehotenstva v prírodovedeckom múzeu alebo znesväcuje kostoly či inak narušuje verejný poriadok). Nasledoval znovupripojenie Krymu po referende, pričom Krym bol nezákonne pripojený v 1954 k Ukrajine Chruščovom (preto o anexií nemôže byť reč), podotýkam Ruskí vojaci nielenže tam boli zákonne, ale aj predišli teroristickým útokom.

Samozrejme po pripojení Krymu nasledovali proti-ruské sankcie, ktoré boli úsmevné a Rusi oficiálne nereagovali len si vyhradili právo na odpoveď, neoficiálna odpoveď ale prišla od ruských zákazníkov, lebo začali hromadne rušiť objednávky u nemeckých dodávateľoch priemyselných strojov. Keby to nestačilo Rusi začali pomáhať východnej Ukrajine resp. tam žijúcej populácie, lebo vážne hrozilo a hrozia etnické čistky zo strany Ukrajinského nacistického odpadu (stačí pozrieť na štátnu propagandu -no a keď nemôžu robiť etnické čistky tak ostreľujú obytné domy, kostoly, nemocnice a školy). Na túto pomoc prišla po údajnom zostrelení malajzijského letu rebelmi  (vyšetrovanie stále prebieha, ale západný politici mali v tom „jasno“) odpoveď zo strany Západu vo forme sankcií, čo následne vyvolalo nie menšiu odpoveď zo strany Ruska. Keby to nestačilo, že EU sa strelila do vlastnej nohy keď uvalila sankcie na Rusko, ale aj ruská odpoveď bola devastujúca pre bez tak krehké ekonomiky krajín EU, lebo Rusko dokáže nakúpiť všetko priamo zo zbytku sveta, čo nenakúpi priamo tak kúpi cez Turecko a čo nezíska cez Turecko vyrobí sám. (Potom sa niekto čuduje prečo neznášam vedenie EU a nadávam na nich?!)

No a pokrytectvo Západu nekončí pri vytýkaní Ruskej pomoci alebo pri obviňovaní bez dôkazov, alebo aktívnom vyzbrojovaní Ukrajinskej armády a nekončí ani pri hlasovaní proti OSN rezolúcie o odsúdení nacizmu a jeho glorifikáciu ale končí pri dosadení americkej ministerky financií (nevie ani slovo po ukrajinsky či rusky), litovského ministra ekonomiky, gruzínskeho ministra zdravotníctva (medzinárodného hľadaného zločinca, kvôli experimentom na ľuďoch) a estónsku poradkyňu proti korupcií, keď to dozvedela Ukrajinská rada  (parlament) čo dostanú na krk, tak vypukla bitka. Každý môže byť istý, že táto skupina ministrov a poradcov bude presadzovať cudzie a nie ukrajinské záujmy resp. záujmy ukrajinských oligarchov (inak by nevypukla bitka). Pričom treba brať do úvahy takú drobnosť, ukrajinská ekonomika de facto neexistuje a krajina je v bankrote, a po puči Ukrajina nie je ani demokratická a ani prosperujúca (doteraz žila zo zbytkov zo sovietskych čias).

Ďalšia vec, Ukrajina chce sa dostať silou mocou do NATO a EU, prvá vec je, nevedia do čoho lezú a druhá Rusko nedovolí vstúpiť Ukrajinu do NATO (ohrozuje to bezpečnosť Ruska, do EU sa možno dostane, ale šanca na to je minimálna) a tretia, keď teraz sú v bankrote po vstupe ostanú im oči len pre plač (vychádzam z skúseností krajín V4). Pričom podľa všetkého Ruská vláda údajne chystá zaviesť sankcie proti krajinám, ktoré:  hlasovali proti tej anti-nacistickej rezolúcie (USA, Kanada, Ukrajina proti, EU zdržala), používali a používajú nacistické mučiace techniky t.j. majú CIA väznice na svojom území (54 štátov) a masovo popravuje bez súdu neozbrojených civilistov

 

Ťahy Čínsko-Ruského spojenectva

Čínske vedenie (skôr manažment) pred nástupom Xi Jinping okrem iného hral na 2 bránky a investoval veľké sumy aj do nezmyselných projektov, čínske mocenské špičky zistili, že nielen s Britmi ale ani s Američanmi (celkovo s Anglosasmi) sa nedá baviť ako s gentlemanmi lebo rozumejú len hrubej sile. Ostatne Americká zahraničná politika posledné 2 desaťročia pozostávala z vyhrážok, farebných a obyčajných revolúcií, sankcií a bombardovaní (Irak, Líbya, Irán, Afganistan). Naivne si mysleli, že hegemón ich nechá na pokoji pokiaľ nebudú príliš vyskakovať.

Xiho vedenie/manažment má za úlohu vyriešiť množstvo zahraničných a vnútorných problémov Číny, pričom tie čisto zahraničného rázu sa riešia ľahšie ako tie domáce, našťastie Čína má ochotného spojenca vo forme  Ruska (a Xi vo forme Putina) s ktorým spojil svoju ekonomiku do jedného funkčného celku. Týmto krokom síce zabezpečili hladké dodávky surovín, energetických nosičov, bezpečný prístup k väčšine odbytíšť a ľahší vývin a zdieľanie technológií ale neodvrátili hlavnú zahraničnú hrozbu a to je hegemón USA. Vedia že, najjednoduchší spôsob ako zatočiť s hegemónom je odstrihnúť ho od financovania (swapy Čína-Švajčiarsko, Singapur, Austrália, Anglicko, Nemecko, Francúzsko, Kanada atď) a od spojencov, v oboch veciach americké vedenie je neuveriteľne nápomocné, viď FATCA a tá energetická dohoda s Tureckom, pričom v Turecku pred cca 2 rokmi skúšali vyvolať majdan a podľa všetkého Americké veľvyslanectvo v Ankare je de facto riadiacim centrom ISIS (Mimochodom prečo nezatrhnú Američania obchodovanie s ropou ktorá financuje ISIS, majú predsa všetky možnosti a informácie?).

Jednu vec obe vedia, sami síce dokážu potopiť Západ v priebehu niekoľkých týždňov a dokážu v súčasnom formáte BRICS uviesť nový ekonomický a finančný systém do života, ale rýchlosť zotavenia globálnej ekonomiky by trval aj v najlepšom prípade 10 rokov. Chcem tým povedať že Čína a Rusko potrebujú niekoho ďalšieho s ktorým by svoje ekonomické systémy spojiť, a to niekto je India ktorá s Ruskom podpísala podobné dohody ako Čína a nebol by som prekvapený keby v blízkej budúcnosti Čína a India by podpísala podobné dohody v Moskve po urovnaní toho teritoriálneho sporu medzi nimi.

Zostaňme pri Rusku, má za chrbtom množstvo zahraničnopolitických úspechov, čo je znakom kompetentnosti vedenia a diplomatov. Ďalšími znakmi kompetentnosti vedenia, že ruské obchody nezívajú prázdnotou (len predajcovia nemeckých a niekoľkých zahraničných značiek produktov zaznamenali prepad predajov) a to, že držia sa toho čo vyhlásili. S poslednou vecou súvisí dedolarizácia svetovej ekonomiky (odstrihnutie hegemóna od financovania), ktorú by Rusko, Čína a ostatné BRICS krajiny by mohli previesť v priebehu mesiaca, ale škody pre domáce ekonomiky by boli nevyčísliteľné. Čína za svoje US$, € a v nich denominovaných aktívach nakupuje všetko čo môže (na dlh a ako zábezpeku používa US dlhopisy), ale Rusko to urobiť momentálne nemôže, z jednoduchých dôvodov, lebo jednak Ruské firmy majú dlhy v zahraničných menách a jednak ruská ekonomika je/bola offshore-ová (kvôli tomu, že základná úroková sadzba pre firmy bola veľmi vysoká, pre strategické firmy teraz je to polovica tej originálnej). Takže treba oddlžiť Ruské firmy a deofsohreizovať ekonomiku, a do toho celkom dobre zapadá ruská amnestia pre oligarchov vyhlásený niekedy na začiatku decembra, v podstate ak oligarcha to bohatstvo privedie do konca amnestie ju privedie do ruskej jurisdikcie nijaký orgán sa nebude pýtať odkiaľ to má, a niekoľko oligarchov po vyhlásení tejto amnestie už vrátili svoje majetky do ruskej jurisdikcie. Pričom na urovnanie dlhu sa použijú „valutové“ rezervy t.j. firma/oligarcha sa dohodne s RCB/štátom, že štát zaplatí jeho zahraničné dlhy za to on dostane výhodnú pôžičku v Rubľoch. Pokiaľ niekto bol taký hlúpy, že neposlúchol Putina a rátam do konca februára nepresunulo svoje bohatstvo do ruskej jurisdikcie bude mať vážne problémy, lebo jednak budú sa o neho zaujímať ruské orgány a jednak riskuje, že príde o všetko keď rusko úplne dedolarizuje svoju ekonomiku a týmto potopí západný fi. systém, a keď príde, tak Ruský štát ju kúpi naspäť za babku.

 

Ekonomika a trhy

Západ je v recesií aj napriek tomu, že indexy búrz sú rekordne vysoko a chystá sa natlačiť ďalších niekoľko biliónov k tým existujúcim (nie je to preklep). Dôvod tohto javu je, že natlačené peniaze nešli do reálnej ekonomiky ale do tej finančnej t.j. stali sa nástrojom vsádzok čo mal za následok navýšenie výdajov, pričom mzdy rástli pomalšie ako náklady na život t.j. konzumenti si nemohli  dovoliť toľko míňať, či už z vlastných alebo na dlhy, a celé to mal negatívny dopad na výrobcov a dôsledkom bolo aj hromadné prepúšťanie u nejednej americkej firmy. To celé má jeden zaujímavý dlhodobí dopad, a ním je spomalenie ekonomiky nielen v USA ale aj v celom svete, čo znamená, že náhly prepad v cene ropy je spôsobený skôr mierne zníženým dopytom a presunom traderov na FX trhy ako nadprodukciou OPEC. Pre BRICS predstavuje znížená spotreba Západu problém z toho hľadiska, že ich produkčné kapacity boli skôr nastavené na uspokojenie zahraničného dopytu ako na vnútorné pričom prestavať svoju ekonomiku aby kapacity uspokojovali hlavne domáci dopyt je záležitosť aspoň 4-5 rokov, a celá chrbtica nového ekonomického usporiadania- BRICS je niekde v polceste a druhú polovicu musia previesť v nadchádzajúcich turbulentných časoch.

Pád ceny ropy za predpokladu, že je to plánovaná (medzi hráčmi COMEX podľa vlastníka CME Group sú aj vlády a CB ktoré dokážu vytvoriť prakticky nekonečnú likviditu a posunúť „trh“ kam chcú) bude mať množstvo nechcených dopadov vyplývajúci z krachu alternatívnych zdrojov ropy t.j. hlavne biznisu okolo bridlicovej ropy. Bude to znamenať hromadné prepúšťanie z dobre platených zamestnaní zo skrachovaných „bridlicových“ spoločností (a nerátam na ne naviazané služby), kolaps dlhopisov bridlicových spoločností, kolaps CDO a CLO (Collateralized Debt Obligation a Collateralized Loan Obligation)  a ropných derivátov. Prvý dopad bude a je katastrofou pre reálnu ekonomiku a ostatné dopady katastrofa pre finančný systém, z jednoduchého dôvodu ľudia žijúci z reálnej ekonomiky budú konzumovať ešte menej a finančný systém musí vysporiadať so stratami z derivátov, a  nie je to problém len jedného typu derivátu či sektoru, lebo existujú sekundárne a terciárne deriváty, ktoré spájajú do jedného celku rôzne typy derivátov, pričom podľa BIS celková hodnota derivátov je vyššia ako 1000 biliónov t.j. cca 14 násobok svetového HDP. Záchrana finančných inštitúcií ktoré utrpeli straty bude prebiehať modifikovaným cyperským scenárom  t.j. banka sa bude zachraňovať na úkor sporiteľov a najprv sa budú vyplácať držitelia derivátov (bolo to schválené na G20) a bude to nasledovať masívne tlačenie peňazí alebo najskôr CB začnú tlačiť peniaze vo veľkom aby zachránili banky či už ako finančnú pomoc alebo na odkúpenie toho toxického odpadu a následne strata dôvery v US$a € a v celom Západnom finančnom systéme.

 

Skolabuje Západný finančný systém a globálna ekonomika tento rok?

Skôr áno ako nie. Jednu vec ale viem naisto, US$ dostala nejednu škaredú ranu a končí v tejto funkcií. Či to bude pomalá smrť vykrvácaním alebo ranou z milosti od Číny, Ruska a BRICS záleží od množstva faktorov napr. aj od toho či € bude existovať v takejto alebo v akejkoľvek forme. Každopádne na otázku budeme vedieť odpoveď v čase čínskeho nového roku resp 2-3 týždne pred alebo po ňom.

 

S pozdravom

Oracle

 

PS: Silný US$ je dôsledkom toho, že aj krajiny zobrali od FED pôžičky s 0 úrokovou sadzbou, ktoré investovali do infraštruktúrnych projektov a teraz ju splácajú naspäť, a môžu si to urobiť lebo ich obchodný partner je Čína s ktorím obchodujú vo vlastných menách napr. Austrália s Čínou robí obchody bez US$.

Frank, ECB QE a měď

Sobota, Leden 17th, 2015

Čtvrtek 15. ledna jistě vejde do knih o historii finančních trhů. U měn, kde je obvykle za výrazný pohyb považováno 1-2% denně, najednou “out of the blue” došlo k pohybu v rámci jedné hodiny o 30% u švýcarského franku oproti euru a podobně jiným měnám. Frank (respektive EUR/ CHF v evropských jednotkách) měl stanovené dno (frank jako takový lépe řečeno strop) na 1,20 vůči euru od září 2011 z důvodu zabránění nadměrného posilování měny. Situace tedy podobná  té z roku 1978, kdy  švýcarská centrální banka SNB podnikla podobný krok, ale tehdy se jednalo o švýcarský frank vůči německé marce. Je tu však trochu rozdíl v tom, že se marka tehdy nezmítala v takových problémech jako dneska euro, takže bylo dále těžší frank vůči euru oslabovat. Je nutné si také uvědomit, že celková bilance aktiv švýcarské centrální banky činila v 70. letech nějakých 26% HDP, dneska se blíží 100% HDP (rozhodně více než už tak nafouklé bilance BOJ nebo Fedu). V souvislosti s propadem kurzu rublu a případným opuštěním Řecka unie tak “útěk do jistoty (safe haven)” pro který je frank známý nabyl na intenzitě a dále nakupovat eura bankou byla jistě ztrátová investice. Možná, že rovněž švýcarští bankéři vědí něco více a zrušením dna se v podstatě připravují (zrušení dna jako prekurzor) na zavedení plného QE Evropskou centrální bankou ve čtvrtek ve 22.1. i v rozsahu větším než  očekává trh (circa 500 mld euro)  a to 750 miliard euro, kde je pak pravděpodobné další oslabování eura, i když pozice na short proti například vůči USD jsou již značné, tak prostor k 1,10-1,12 stále nyní je, v dělším období v závislosti na započetí cyklu zvyšování O/N Fed funds sazby americkým Fedem (lift off) pak i dále k paritě a níže.

SNB dále snížila cílové pásmo pro Libor sazbu o 0,5 procentních bodů na -0,75 až 0,25 a také pro depozita na viděnou o 0,5 procentních bodů na -0,75%. Zde je nutno si položit otázku, ja budou reagovat centrální banky severských zemí, které nemají euro,  mají také jistý status safe haven měn a nyní i lepší úrokový diferenciál?

Pro zajímavost čtvrteční pohyb franku je ekvivalentní pohybu 4 300 bodů na akciovém indexu Dow Jones Industrial  Average (během hodiny)! Ve vztahu k relativní volatilitě je propad 1,77x násobkem poklesu akciového trhu v roce 1987.

Pohlédněme na zmíněný pohyb ceny aktivního kontraktu na švýcarský frank na burze v Chicagu, kde je patrný vyšší než dvojnásobný objem oproti předchozím seancím (SOL Trader, denní data), klikněte na obrázek pro zvětšení:

22.1. tedy bude den D a jelikož v trhu je silně již zabudován krok ECB k nákupu vládních dluhopisů, tak jakékoliv další filozofování namísto akce může vést k prudké adverzní reakci. Připomeňme ztracenou dekádu Japonska a vývoj ekonomiky po otálení tamní monetární autority, potažmo akciový index Nikkei od 80. do 90 let a pak přes 20 let postupného poklesu akcií:

Při poskytnutí signálu ECB, že hodlá banka stát za svým inflačním cílem pak prostřednictvím kanálů opětovného nastartování poklesu reálných sazeb pro podporu financování a splácení dluhu a slabšího eura k podpoře exportů mimo jinými efekty, budou ovlivněny pravděpodobně nejvíce akciové trhy, trh dluhopisů periférií jako Portugalska, v menší míře také stále rostoucí ceny dluhopisů vyspělých evropských zemí (německé Bundy). Růst cen aktiv by měl prostřednictvím efektu bohatství vést k uvolnění volného kapitálu k zvýšení půjček do reálné ekonomiky. Tak se nechme překvapit.

Tak trochu poslední cenové pohyby franku nebo předtím ropy zastínily pohyb kurzu mědi, který ve středu zaznamenal největší denní propad za poslední tři roky. Poté, co Světová banka snížila předpověď růstu světové ekonomiky na 3% tento rok a 3,3% pro 2016 oproti předchozímu odhadu 3,4 a 3,5% respektive. Situaci nepřispěl ani pokles maloobchodních prodejů v USA v prosinci meziměsíčně o 0,9%, po vyloučení benzínu a prodeje aut stále pokles o 0,3%, což je hádankou s ohledem na pokles cen ropy a očekávaného zvýšení disponibilního příjmu. Možná souvislost s polesem růstu průměrých týdenních příjmů v soukromém sektoru v listopadu a také s kontinuálně klesající mírou participace v zaměstnání, jež zřejmě je hlavním důvodem poklesu miry nezaměstnanosti. Světová banka má USA za tahouna globální ekonomiky v tuto chvíli, proto budou další data klíčová k potvrzení či vyvrácení teze a trh senzitivnější na statistiky z USA. Největší spotřebitel červeného kovu Čína pak bude zveřejňovat příští týden data o HDP za 4.kvartál, prosincové data o průmyslové produkci, fixních investicích, maloobchodních prodejích a cenách nemovitostí. Ty budou klíčové k dalšímu pohybu ceny mědi.  O Dr. Mědi jsme naposledy psali, že sentiment je velmi negativní v poslední době.

Nicméně poslední pohyb dolů má podle posledních údajů zřejmě hlavní příčinu v agresivních prodejích čínských hedge fondů (největší pohyb během asijské séance), které využily poklesu cen ropy a tudíž poziční úpravy při klesajícím komoditním indexu u fondů a také očekávanou nižší poptávku před svátky lunárního nového roku 19.2. V tomto roce se očekává převis nabídky mědi v rozsahu 390 tisíc tun, poprvé od roku 2009 a nejvíce od roku 2001. Nicméně je nutné si uvědmit, že při ceně kolem 250 centů za libru na chicagské burze se zhruba 20% těžebních projektů stává nerentabilních. To je take přesně cena, kde se propad prozatím zastavil a cena následně další dny vzrostla na 265,95 u aktivního kontraktu. Tak uvidíme, co nám klasický prediktor vývoje ekonomiky měď bude dále předpovídat.

Podle poslední zprávy americké komise pro komoditní trhy drží obchodníci (mimo zajišťovatele) čistých 47 764  pozic u kontraktů na měď na chicagské burze CME Group na prodejní SHORT straně (snížení o 6 225 kontraktů méně na prodej oproti předchozímu týdnu).

Závěrem se pojďme podívat na vývoj lednového kontraktu na měď na burze v Chicagu (divize COMEX) a jeho komoditní spread s červencovým 2015 kontraktem  (SOL Trader, denní data). Klikněte na obrázek pro zvětšení:

Složité rozhodnutí ECB na spadnutí

Sobota, Leden 10th, 2015

To, že Evropská centrální banka (ECB) bude muset přistoupit k razantnějším opatřením, jako to ve formě nákupů vládních cenných papírů (QE typu Fedu nebo BOJ), jsme zmiňovali. Velice pravděpodobně se rýsuje 22. ledna na svém dalším zasedání. Nominální inflace v eurozóně totiž opět poklesla a dostala se do deflačního teritoria, index spotřebitelských cen HICP index poklesl v prosinci o 0,2% na meziroční bázi. Je to tak poprvé od počátku finanční krize v roce 2009. Komponenta cen energií měla pochopitelně v souvislosti s poklesem ceny ropy na trhu podstatný vliv a to pokles o 6,3% meziročně. Ale také cenová složka potravin se dostala blízko deflaci a to na 0% v meziročním vjádření. Pozitvní je naopak čistá inflace (očištěná o ony výše uvedené energie a potraviny), která se zvýšila o desetinu procentního bodu v prosinci oproti předchozímu měsíci na meziroční bázi na 0,8%. Problémem u energetické komponenty je to, že mívá v plnějším rozsahu vliv na ovlivnění nominální inflace určité zpoždění. To znamená, lze očekávat ï větší pokles v negativním teritoriu po jistou dobu, což podporuje tak zvané „odkotvení“  inflačních očekávání a následně snížení tempa růstu mezd, odkládání spotřeby (i když data za 3. kvartál 2014 poukazují prozatím na soukromou spotřebu rostoucí nejrychleji od roku 2010), obavy dlužníků o spacení dluhu při potenciálně klesajícíh příjmech a tak dále.

Problémem je, že dosavadní program ECB Targeted Longer-Term Refinancing Operation (TLTRO)nezabírá v takovém rozsahu jak se původně čekalo. Podle dat z prosince komerční banky v druhé fázi tohoto programu přijaly levné půjčky ECB v rozsahu 130 miliard euro oproti předpokládaným 170 miliardám euro. Dohromady v září a prosinci pak jen 212 milirad euro z celkově dostupných 400 miliard euro. Navíc, místo úvěrů do reálné ekonomiky banky rchleji splácely půjčky od ECB a více se soustředily na reparaci svých rozvah a splnění kapitálových přiměřeností. Navýšení bilance ECB na plánovaných 3 bilióny euro, podobně jako počátkem 2012 se zdá jako utopie. Dosavadní nákupy dluhopisů krytých bankovními půjčkami, ABS nákupy, či případně bondů korporátních dokáží do konce 2015 přidat maximálně nějakých 300 miliard euro k rozšíření bilance namísto očekávaných 1 biliónu euro (i když přesně datum, do kdy se má navýšit není uvedeno, tak to nevypadá ani do konce 2016 za původního stavu).

A tak je pravděpodobné, že se bude muset sáhnout po variantě, která je pro Německo těžko stravitelná a to QE ve stylu Fedu.  Jistý náznak v prosinci poskytl člen výkonného výboru ECB Peter Praet, který zdůraznil, že banku zajímá nominální inflace v první řadě. A ta je nyní negativní namísto cílovaná roční 2%. Praet dále nastínil, že banka nehodlá být omezována politickými negociacemi vedoucími k nečinnosti. Velice zajímavé budou proslovy prezidenta ECB Maria Draghio a německé kancléřky Angely Merklové na konferenci pořádané německými novinami Die Welt příští týden a to ne jen přímo ohledně QE , ale také o nadcházejících volbách v Řecku 25.1. a potenciálním jeho opuštění unie.

Právě také z důvodu politických jako Řecko a možného vytvoření zvýšené volatility na trzích se pravděpodobnost aplikace QE ECB již za pár dní výrazně zvýšila. To by do určité míry pomohlo chátrajícímu akciovému trhu na počátku tohoto roku a dále posunulo kurz eura více níže (podle americké komise pro komoditní trhy se otevřené pozice obchodníků mimo zajišťovatelů se dosti zvýšily na SHORT u eura proti USD na chicagské burze – čtyřtýdenní změna o 38 021 kontraktů více na short na celkových prodaných  210 379 kontraktů, v historickém rámci zatím ne extrémní číslo, avšak již blízko, tj. prostor oslabovat stále je, ale důležité bude zda dojde k QE a také v jakém rozsahu ať již nyní  nebo v březnu).

Závěrem se pojďme podívat na vývoj cen kontinuálních kontraktů na 10-ti leté (FGBL Bund) a 2-leté (FGBS Schatz) německé dluhopisy na burze Eurex ve Frankfurktu kde pozorujeme neutuchající rostoucí trend a jejich cenový spread, (SOL Trader, denní data), klikněte na obrázek pro zvětšení:

Litva vstupuje do eurozóny

Středa, Prosinec 31st, 2014

Prvním ledem roku 2015 se Litva stane další (konkrétně 19.) zemí, používající měnu euro.  Je poslední pobaltskou zemí (Lotyško vstoupilo před rokem a Estonsko již před 4 lety), která měnu euro přijímá. Tento termín byl znám již déle než rok, i když definitivní schválení přišlo až letos v létě.

Věřím, že ve světle letošních událostí mezi Ukrajino a Ruskem je přijetí eura bráno jako krok ještě více vymaňující Litvu z vlivu Ruska a ukotvující ji na západě.

Eurem se tak již bude platit v 19 z 28 členských zemí EU. Mimo eurozónu tedy zůstávají: Bulharsko (i když de facto s fixním kurzem), Český Republika, Dánsko, Chorvatsko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Švédsko a Velká Británie.

 

 

Zajímavé komentáře čtenářů z uplynulého týdne

Úterý, Listopad 18th, 2014

Copter: Asi se něco děje: Německé banky snižují pojištění vkladů od ledna 2015,
MMF chce konfiskovat vklady: http://www.forbes.com/sites/billfrezza/2013/10/15/the-international-monetary-fund-lays-the-groundwork-for-global-wealth-confiscation/

 

Jan Altman: Že by se konfiskovaly vklady v Německu? Proboha proč?
Obecně: jaký důvod může mít vláda ke konfiskaci vkladů? Potřeba peněz to nebude, těch si půjčí, kolik jich centrální banka natiskne, tedy neomezeně.
Konfiskovat vklady z důvodu “dostání se k penězům” tak mají jen ty státy, které si vlastní měnu netisknou (např. Kypr), nebo mají fixní kurz.
V případě zemí jako Japonsko, USA, Británie, … to nemá žádný smysl.
Resp. smysl by taková měnová reforma měla pouze v případě, kdy by stát měl zájem snížit objem peněz v oběhu, jako u nás po 1. i 2. sv.válce a v roce 1953. Ale to si myslím, že také dnes nehrozí.
________________________________________________

Teoreticky by mohlo jít o formu “rekapitalizace bank”. Tedy ty banky, které neprošly zátěžovými testy, by zabavily třeba 20% vkladů nad pojištěnou částku.
Ale zkuste si představit, co za kravál, bouře a tržní paniku by vzniklo, kdyby se toto odehrálo např. v Itálii.
Tzn. podle mne se to nestane a ohroženým bankám (zvlášť těm velkým) bude pomoženo ze strany ECB, EuroValu a lokální vlády (která si na to půjčí a dluhopis skoupí ECB za nově vytvořené peníze).
________________________________________________

Obecně se tvrdí, že dluhová krize neskončila, ani nemohla, protože státy jsou dnes zadluženější, než před krizí (a banky na tom také nejsou dobře, navít ty TooBigToFail jsou dnes ještě vetší).
Na druou stranu: výnosy dluhopisů jsou dnes níže (čili dluh tak nevadí) a hlavně všemožnými nákupy ze stran centrálních bank se tyto staly vlastníky podstatné části státních dluhů.
Představme si hypotetickou zemi (např. Japonsko za pár let):
- Státní dluh je 300% HDP (nepočítaje diskontovanou hodnotu budoucích mandatorních výdajů, zejména sociálních, penzijních, zdravotních – a jejich rostoucí váhu z důvodu stárnoucí populace)
- Podíl produktivních ve společnosit klesá (tedy i klesá počet těch, kteří by ten dluh měli splácet, čili dluh na produktivní hlavu roste velmi prudce)
- Řada investorů říká, že takový dluh je neúnosný a že růst výnosů i na pouhá 3% by byl smrtící

Jenže:
- Centrální banka se bude snažit nepřipustit růzt výnosů (a Bůh ví, jak dlouho se jí to může dařit)
- Centrální banka intenzivně dluhopisy vykupuje a z oněch 300% jí již patří 230%
- Mnoho investorů tak tuto část dluhu nebere v potaz, protože vlastně jedna odnož státu (treasury) dluží druhé (CB) – spekulují, že by CB státu dluh i mohla odpustit, nebo se alespoň úplně zříct výnosů a splatnost významně prodloužit
- Druhé skupině investorů je jasné, že něco takového sice lze dělat, lze to dělat i relativně dlouho, ale nelze to dělat napořád – takovéto nestandardní chování má nutně konsekvence. Ty lze po nějakou dobu maskovat a potlačovat, ale jednou vyhřeznou o to silněji.
- Jedna skupina investorů očekává, že manipulace výnosů směrem k nule a masivní nákup dluhopisů, nutně povedou k vysoké inflaci (která se zatím projevuje jen na akciovém trhu).
- Druhá skupina investorů naopak očekává zdrcující deflaci, protože odpuštění dluhu ze strany centrální banky by byl silný deflační impuls (škrtem pera by biliony přestaly existovat).
- Přesto že jsou stanviska obou skupin v podstatě protichůdná, mají pravdu tak trochu obě :-)

 

Kolda: 2 Jan Altman
Konfiskaci části vkladů navrhl v několika materiálech IMF. Právě na rekapitalizaci bank. Já bych to na lehkou váhu nebral.

Navíc Německo si své peníze netiskne stejně jako Kypr. A Německo zuřivě brání Draghimu, aby nakupoval toxic assets. Zkrátka Němci se bojí hyperinflace jako čert kříže a konfiskaci možná vnímají jako menší zlo.

 

lulinak: ono se za poslednich par let neco tak vyrazne zmenilo, kdyz jeste nedavno byl tezari bez vetsich problemu schopni fungovat za ceny pod 800? Holt kdo moc prestrelil tak krachuje, jako v kazde jine branzi…

 

eheman: Také se mi nezdá to, že by náklady na unci Au byly 1200 USD, že by náklady za 8 let vystřelily o více než 300% když cena natrhu byla v tu dobu 400 USD?? Tomu prostě nevěřím.

 

Jan Dvořák: Je to klidně možné, zvláště za situace, kdy se těží méně kvalitní ruda.
Pokud má nyní těžená ruda např. 2x menší obsah zlata, náklady na těžbu jedné unce jsou rázem na dvojnásobku, aniž by se v absolutní částce náklady na vytěžení 1 tuny ropy změnily.
K tomu je pak absolutní nárůst nákladů…

 

Jan Altman: Náklady na těžbu zlata: možná tak vysoké jsou. A to proto, že těžaři v období růstu jeho ceny měli velké oči, mysleli si, že poroste dál a tak investovali do průzkumu, do nových dolů (často s horší výtěžností), atd… No a nyní musejí splácet úvěry z nerentabilních investic a do nákladů jim jdou i odpisy. Tzn. nějaký velký těžař třeba i má (starší) doly, kde těží unci za 400USD (dojná kráva). Ale vedle toho odepisuje investice a splácí úvěry z nového dolu (hladový pes), kde ho unce vyjde na 1500. A i kdyby se chytil za nos a ten nový nerentabilní důl zavřel, tak stále musí splácet úvěr a odepisovat důlní mašiny – i když je bude nevyužité nechávat reznout.

Podivnější mi přijde ta cena u Ag. Resp. podle mne mluvit u Ag o nákladech těžby je ošidné, protože Ag se na rozdíl od Au vlastně cíleně netěží, ale je to vedlejší produkt při těžbě něčeho jiného (třeba Cu). Takových dolů, jako bývala Kutná Hora, kde se primárně těží Ag, těch moc není.
Takže těžím Cu (které mi ale dnes také moc nevydělává) a jen za cenu nějaké doplňkové technologie a doplňkové/mezní energie z té rudy dostanu i Ag. Ale stále těžko mohu jednoznačně přiřazovat náklady tomu samotnému Ag – důležitější je, kolik těžím Cu, kolik to mne to stojí a hlavně za kolik to Cu (kvůli kterému se v té zemi hrabu) jsem dnes schopný prodat. Ale divil bych se, že by někdo vykutal ze země rudu kvůli Cu, Cu z toho vyseparoval, ale na Ag se vykašlal, protože jeho cena je příliš nízko. Tzn. omezení těžby Ag jen z důvodu nízké ceny, je podle mne daleko méně pravděpodobné, než u Au.
Na druhou stranu, kdyby nakonec přeci jen k omezení produkce Ag došlo (ovšem spíše z důvodu poklesu poptávky po Cu), tak je to větší problém, než u Au, protože Ag průmysl nevratně spotřebovává (resp. recyklační technologie nebudou k dispozici ze dne na den a hlavně recyklované Ag může být dražší, než vytěžené). Naproti tomu Au se nespotřebovává a kdyby centrální banky zase začaly ve velkém prodávat, svou nabídkou mohou překonat i těžaře.

 

woxow: Cena zlata může klesnou až na nulu, pokud se bude řídit contrakty na COMEXU, které jsou až 108x přepákované a protože se jich lidé ve velkém zbavují, strhují cenu zlata dolů a to i když fyzické zlato již deset let nakupují centrální banky jako dívé. Jakmile COMEX zkrachuje, protože nebude schopen dodat fyzické zlato, dojde k odělení fyzický trhu od virtuálního a cena OZ vyrazí mnohým dech. D8le pak výtěžnost rudy klesla z 12 g na sotva 2g na tunu během několika let, dále pak USD devalovoval taktéž během několika let o 30-50% a nyní se trochu vrací. V CZK však zlato je kolem 7% plus od ledna. Až dojde k zavedení nového měnového koše, kdy se mezinárodní obchod nebude řídit složením kauce v dluhopisech ale ve zlatě, pak každý stát bude muset obnovit své zlaté rezervy, jako to už nyní chtějí švýcaři.- Pro Českou republiku, vzhledem k jejím nízkým zásobám a velkému množství peněz v oběhu, by cena unce vyskočila až na milióny korun, ve srovnání s desetitisícovýma částkama v jiných měnách. Ale osobně si myslím, že se všechno spláchna chaosem ekonomických krizí a válek. A propo UISA chce sví dluhy splatit (jediné řešení bez války) že slije svou ekonomiku s ekonomikou evropy a o své závazky tak převede i na bedra evropských poplatníků, díky TTIP se máme tedy na co těšit.

 

 

 

Stress testy evropských bank dopadly docela slušně

Pondělí, Říjen 27th, 2014

ECB podrobila stress testům 130 nejvýznamnějších evropských bank. Podle stavu ke konci roku 2013 jich neprošlo testy 25, podle aktuálního stavu vlastního kapitálu jich nyní neprošlo jen 13 z nich, tedy každá desátá. Na druhou stranu, jednalo se, naštěstí, o méně významné banky. Celkem jim chybí 9,5 miliardy euro kapitálu. Ani to není tak hrozné, když to porovnám s rokem 2008.

Nejhůře dopadly italské a řecké banky, které dohromady generují dvě třetiny chybějícího kapitálu -  8 italským bankám chybí jim kapitál za 3,3, čtyřem řeckým bankám pak chybí kapitál za 2,9 miliard euro. Hranici chybějící jedné miliardy euro už překlopilo jenom Portugalsko z hodnotou chybějícího kapitálu ve výši 1,15 miliardy euro.

Ani jednu problémovou bank podle aktuálního stavu vlastního kapitálu nemá např. Německo, Francie, Španělsko nebo třeba i Kypr.

Velké české banky nebyly do testu zahrnuty, testovány byly jejich matky.

 

 

Výběr článků určených předplatitelům

 

Výběr článků věnovaných finančnímu systému jako celku:

Články týdne – 17. října

Pátek, Říjen 17th, 2014

Jak jsou na tom “too big to fail” banky?  I když, někdy jsou tyto banky přezdívány na ” too big to jail”. Uvidíme, ale i některé z nich prochází významnou restrukturalizací. Například Citibank opouští trhy v 11 zemích, včetně České republiky. 

Referendum v Itálii o euru? I to je možné. Sledujte vývoj.

Saudská Arábie: zvykejte si na nižší ceny ropy. Tento článek si dovoluji nazvat povinnou četbou.

Dojde v Německu ke změně ekonomické politiky? Merkelová by jistě ráda…

 

Lesk a bída evropských rozpočtů

Čtvrtek, Říjen 16th, 2014

 

 

29. říjen bude důležitým testem zpřísněných evropských rozpočtových pravidel. Evropská komise by podle očekávání měla odmítnout návrh francouzského státního rozpočtu pro příští rok a vrátit jej k přepracování. Spíše než velkou diplomatickou rozepři mezi Paříží a Bruselem však můžeme očekávat velké divadlo.

Francouzská vláda ve svém návrhu žádá prodloužení lhůty nutné ke splnění limitu 3% schodku státního rozpočtu o dva roky. Ráda by si tak uvolnila ruce pro štědřejší státní výdaje mezi lety 2015 až 2017 bez starosti o to, z čeho je bude financovat. Do střetu se tak dostává francouzský prezident Francois Hollande s německou kancléřkou Angelou Merkel, která naopak jakékoliv uvolňování nedávno přitvrzených pravidel pro státní rozpočty zemí eurozóny odmítá. Bruselské byrokracii by tak připadla role jen jakéhosi prostředníka mezi dvěma mlýnskými kameny. Navzdory očekáváním se však žádná dramatická krize ani po uplynutí lhůty pro Evropskou komisi na konci října očekávat nedá. Proč?
Pokud Evropská komise (ještě ve svém stávajícím složení) nejpozději 29. října francouzský rozpočet skutečně odmítne, francouzská vláda dostane 3 týdny na jeho přepracování v souladu s námitkami komise. Francouzská vláda však již dopředu avizovala, že nemá v úmyslu přijímat jakékoliv nové zákony v tomto časovém horizontu, aby mohla případným změnám dostát. Dá se proto očekávat, že v rámci přepracování rozpočtu budou přijaty jen kosmetické změny. Pokud se tak stane, dojde na základě nových fiskálních pravidel ke spuštění takzvaného „ekonomického semestru“, kdy budou během 6 měsíců probíhat nová vyjednávání, posuzování a vyhodnocování. Ke skutečné diplomatické krizi na půdorysu Paříž – Brusel – Berlín by tak došlo nejdříve v průběhu dubna příštího roku. V té době pak již připadají v úvahu i případné sankce vůči Francii ze strany Bruselu za nedodržování dohodnutých pravidel a snaha vynutit si jejich naplnění.

Všechny tyto kroky však již budou v kompetenci Evropské komise v jejím novém složení, která se ujme svých pravomocí k 1. listopadu tohoto roku. Hlavní roli dozorce evropských rozpočtu zde bude hrát nový komisař pro hospodářské a měnové záležitosti Pierre Moscovici, bývalý francouzský ministr financí (funkci opustil teprve v dubnu tohoto roku). Existují proto hlasy, které upozorňují,  že Moscovici bude francouzské vládě nadržovat a nebude tak striktní, jak by podle nových fiskálních pravidel měl. Je tak i možné, že komise nakonec francouzských rozpočet nechá projít s ohledem na  „reformnímu úsilí“ francouzské vlády.

Z chování investorů na finančních trzích je patrné, že směrem k jednání vysokých představitelů Unie již ztratili jakákoliv očekávání. Veškerá rozhodnutí o budoucí alokaci soukromého kapitálu tak budou činěna až na základě skutečných rozhodnutí a úkonů v rámci struktur EU spíše než na základě dohod, ustanovení a příslibů. Pokud by v listopadu (resp. dubnu) došlo k pozitivnímu překvapení a komise by si dokázala vynutit od Francie skutečné reformní kroky, znamenalo by to velmi zajímavou příležitost pro investory na finančních trzích. Takový výsledek je však v tuto chvíli jen velmi obtížné předpovědět.

 

http://www.chbridge.cz/

 

Poučení o rizicích

Informace uvedené v této analýze (dále jen “Analýza) jsou pouze informativního a vzdělávacího charakteru a nejsou myšleny jako návrh nebo nabídka ke koupi či prodeji jakéhokoliv investičního nástroje. Rozhodnutí obchodovat s finančními instrumenty je odpovědností každého jednotlivce a jedině on sám nese za svá rozhodnutí plnou odpovědnost. Hodnota finančních instrumentů v čase kolísá a návratnost investice není zaručena. Výsledky minulého období nejsou zárukou výnosů budoucích. Informace a data v Analýze mohou být čerpána z externích zdrojů. Autor neodpovídá a neručí za aktuálnost, úplnost, zákonnost, včasnost či správnost veškerých informací, dat a prohlášení.

Stínová ekonomika

Úterý, Září 23rd, 2014

U nás finišuje příprava státního rozpočtu pro rok 2015. Na rozdíl od minulých let jsem nezaregistroval debaty o tom, o kolik je státní rozpočet chudší díky stínové ekonomice. Možná právě proto jsem se rozhodl publikovat odhady rozsahu šedé ekonomiky v různých zemích Evropské unie.

Pokud jde o absolutní částky, největší stínová ekonomika se odhaduje v těchto zemích:

  1. Itálie – 410 mld. euro
  2. Německo – 400 mld. euro
  3. Francie – 300 mld. euro
  4. Španělsko – 230 mld. euro
  5. Velká Británie – 200 mld. euro

 

iná země se nedostala nad 100 mld. euro. Odhady pro Českou republiku se pohybují kolem 40 mld. euro.

Proto stojí za porovnání objem stínové ekonomiky s HDP zemí. Východní Evropa tu západní tvrdě „válcuje“.

  1. Bulharsko – 35%
  2. Rumunsko – 33%
  3. Litva – 32%
  4. Estonsko – 32%
  5. Lotyšsko 28%

 

U zemí s uvedenou největší šedou ekonomikou v absolutní výše pak procenta vychází následovně:

  • Itálie – 22%
  • Německo – 15%
  • Francie – 14%
  • Španělsko – 22%
  • Velká Británie – 12%

 

Nejmenších hodnot (jediné země pod 10%) dosahují Rakousko a Lucembursko. Podíl České republiky je 18%. V porovnání s Německem to není žádná hrůza.

Když chcete odhadovat výpadek daní – jen u daně z příjmu pro ČR vychází jednotky miliard euro (podle všeho by to stačilo pokrýt celý plánovaný deficit příštího roku). O DPH nemluvě (i když tam by zase byly vyšší odpočty…).

Jasně, 100% stínovou ekonomiku vymýtit nelze, avšak ani její snížení na úroveň Německa by státní rozpočet nezachránilo.

 

Výroční analýza pro rok 2014

 

Výběr článků určených předplatitelům

 

Výběr článků věnovaných finančnímu systému jako celku:

 

Články týdne – 12. září

Pátek, Září 12th, 2014

Deutsche Bank: “The Bubble must go on…”

Francie nebude plnit Maastrichtská kritéria alespoň do roku 2017

Čína a Rusko přechází ve vzájemném obchodu na vlastní měny. Nic překvapivého.

Setřásá zlato “slabé ruce”? Dost možná. 

Americké banky míří k dalšímu záchrannému balíku…

Pokud Skotové řeknou “ANO” nezávislosti, dopady na Velkou Británii budou velké.

Časopis Foreing Affairs a pohled na dění na Ukrajině…

Sankce proti Rusku už asi postihnou o velké západní ropné firmy

Co očekávat od ECB, co od eura?

Sobota, Srpen 30th, 2014

V poslední době je zajímavé pozorovat vývoj směřující k evidentní desynchronizaci měnových politik, jednak v USA na jedné straně a jednak v EMU a Japonsku na straně druhé. O euru a jeho postupném oslabování jsme diskutovali již několikrát. Co je tedy nového?

Příští týden bude jistě zajimavý, po zasedání výboru Evropské centrální banky se uvidí, zda Mario Draghi případně přistoupí k nekonvenční akci a zavede QE. Jednak toto nastínil na konferenci v Jackson Hole v nádherném hornatém Wyomingu před pár dny, kde přiznal, že inflační očekávání se začínají vychylovat od dlouhodobého cíle 2% (v ekonomii hovoříme od tak zvaném odkotvení inflačních očekávání) a na swapovém trhu se pohybuje číslo 0,3-0,4% body pod žádoucí hodnotou. Dále, skutečně inflace v eurozóně dosáhla nové cyklické minimum v srpnu 0,3% na  meziroční bázi. Řecko, Španělsko, Portugalsko, Itálie a Slovinsko v podstatě jsou meziročně v deflaci. V neposlední řadě se neustále kumuluje geopolitické riziko a zvláště v Evropě konflikt Ruska a Ukrajiny. Pozitivní skutečností v deflační problematice je to, že čistá inflace (očištěná o nezpracované potraviny a ceny energií) naopak v srpnu vzrostla o 0,9% oproti stejnému období minulého roku. Na poklesu nominální inflace mají tedy klesající ceny energií, což se záhy může změnit utáhne-li de facto Rusko kohoutky.  Evropa je čistý importér energií a napříkald u ropy se musí přes 80% dovážet. Klíčové v tuto chvíli z pohledu Draghio jsou však ony vychýlené očekávání trhu, které samy o sobě vytvářejí nejistotu, postupnou nedůvěru v monetární autoritu a případně následnou deflační spirálu a krizi.

Přistoupí tedy ECB ke QE jak ho známe například z USA? Dle mého názoru zřejmě ne příští týden. Poté, co provedla banka v červnu rozsáhlejší uvolnění politiky ve formě snížení sazeb, tak pro Draghio bude obtížné členy bankovní rady přesvědčit o rozsáhlejší nekonvenční politice. Je naopak možná jiná akce,  čemuž nasvědčuje tento týden krok ECB ve formě přizvání ke konzultaci americkou investiční skupinu BlackRock. Ta centrální bance údajně radila ohledně mechanismu nákupů  ABS, tedy cenných papírů privátního sektoru,  jež jsou kryté aktivy (půjčkami, leasingem, pohledávkami firem) mimo těma ze sektoru nemovitostí jako hypotéky (MBS), a podobně. Tento trh však představuje v Evropě jen nějakých 100 miliard euro, což je velmi málo pro skutečnou aplikaci QE, kde se budou muset nakupovat rovněž vládní dluhopisy jednotlivých zemí příadně také eurobondy. Uvidíme.

V dnešním reportu od Robina Brookse, hlavního měnového stratéga Goldman Sachs bylo překvapivé snížení odhadu kurzu eura vůči americkému dolaru v tříměsíčním horizontu na 1,29 (z 1,35), v šestiměsíčním na 1,25 (z 1,34) a dosažení parity 1:1 do roku 2017. Dle mého názoru je pravděpodobné brzké oslabení pod 1,30, avšak je nutné si dát pozor na ono vystoupení ECB v případě, že zatím nepřistoupí k výraznějšímu kroku dalšího uvolnění monetární politiky unie. V tomto případě můžeme být svědky jistého retracementu nahoru. Nicméně střednědobě pak bude pravděpodobně kurz směřovat k 1,25.

Podle poslední zprávy americké komise pro komoditní trhy  drží obchodníci (mimo zajišťovatele) čistých 198 006  pozic u kontraktů na euro na burze CME Group v Chicagu  na prodejní SHORT straně. Doposud zatím ne extrém podle historických měřítek (jen bokem pro zajímavost na komoditě sóji ten extrém na short straně už je).

Závěrem se pojďme podívat na kontinuální kontrakt na euro na chicagské burze za posledních pár let (SOL Trader, týdenní  data), klikněte na obrázek pro zvětšení:

 

 

Stále existuje šance pro dluhopisy?

Sobota, Červenec 5th, 2014

I když od května minulého roku se u amerických vládních dluhopisů projevila první vlna výprodejů z důvodu naznačení omezování nákupu Fedem (tapering), tak od září je znatelný určitá korekce. U německých vládních dluhopisů pak pokračuje trend výrazně nahoru. Děje se tak z důvodu stále neutěšené situace jak ohledně růstu ekonomik, tak deflačních tlaků, což stimuluje jednak akomodativní politiku formou držení úroků kolem nuly, tak další redukci úroků v eurozóně. Toto snižování a s tím spojená postupná depreciace eura vůči americkému dolaru, jak jsem již minule diskutovali bude dále podporovat ostatní centrální banky v Evropě k akcím v rámci měnové války a poslední jsme mohli být svědky švédské Riksbank. Ta překvapila výrazně trhy tento týden a snížila klíčovou sazbu o 0,5 procentního bodu na 0,25%, potenciálně podobnou akci signalizovala rovněž norská Norges bank a pravděpodobně přijdou i další. A i když je toto stále podpůrné pro ceny dluhopisů, musíme se také ptát, kam se tyto mohou pohybovat v středědobém či delším horizontu, pakliže prostor pro další snižování se redukuje na nulu. Ceny obligací se pohybují inverzně k pohybu sazeb, to jest při růstu sazeb v ekonomice se zvyšuje požadovaný výnos do splatnosti papíru (kupóny plus kapitálový výnos) a jeho růst je následně zabezpečen poklesem ceny bondů. To, že je situace zcela odlišná oproti vývoji posledních zhruba 30 let a investoři možná stále žijí mentálně v této periodě charakterizované dluhopisovou rally si můžeme dokumentovat na následujícím grafu:

 

Od období bývalého předsedy Fedu Paula Volkera, který umožnil svou měnovou politikou například výnosům do splatnosti 10-ti letých amerických vládních dluhopisů vzrůst počátkem 80. let přes 15% a následně pak 30 let došlo k jejich postupnému poklesu až do dnešního výnosu kolem 2% uplynulo skutečně mnoho let a vypadá, že se setrvačnost přenáší i do dneška. Avšak, toto může mít katastrofické důsledky pro ty, co zapomínají, že perioda je u konce. Nicméně i tak, podle dat Bank of America Merrill Lynch investoři vložili minulý týden dalších 1,6 miliard USD do evropských dluhopisů s nejvyšším ratingem (high grade), pátý týden po sobě vklady převyšující 1 miliardu USD týdně. V tomto roce samotném pak celkem 25,5 miliard USD. Podle agentury Markit tak poklesl výnos do splatnosti těchto druhů dluhopisů s pětiletou splatností na 1,77% p.a., v porovnání s tím pětileté německé Bundy mají výnos 0,33% p.a. Jaký je prostor pro další pokles výnosů s limitou 0? Podobná je situace u amerických dluhopisů, zvláště se zde hovoří a je v rámci honby za výnosy zájem o korporátní obligace. Podle chicagské Morningstar poklesl průměrný spread výnosů firemních bondů vůči těm vládním na 1,03 procentní body, nejnižší od července 2007 (5-ti letý americký vládní dluh má výnos 1,74% p.a. a 10-ti letý pak 2,65% p.a.). Jedná se tak o spread, který je o 0,7 procentních bodu nižší než ten průměrný za posledních 15 let. Navíc, rating Morningstar indexu dluhopisů má současně rating A- v provnání s únorem 2007, kdy byl spread za sledovanou 15-ti letou periodu rekordně nízký a o něco těsnější, ale rating byl kvalitnější A, to znamená čekal by se v současnosti spread o něco vyšší z důvodu vyššího požadovaného výnosu u méně kvalitních papírů. Laicky řečeno spread je velmi těsný a cena korporátních obligací je napnuta do maxima. Kam mohou pak ceny těchto aktiv dále růst? Ne příliš mnoho. V příadě zahájení zvyšování úroků americkou centrální bankou dojde zajisté k výrazným výprodejům.

Jak se chovají aktiva jako akcie a dluhopisy v období zvyšování úroků? Na to jsme za oněch 30 let dluhopisové rally byli zvyklí odpovědět, možná jejich cena poklesne, ale následně jak Fed pokračoval v postupném snižování, byly tendence opětovně být jejich cena podporována (odmyslíme-li bubliny 2001 nebo 2008 u akcií, kdy došlo k masivním výprodejům). Je těžké určit jak se chovaly aktiva akcií a dluhopisů jako reakce na růst úroků od 80.let, kdy v podstatě byly úroky postupně snižovány. Nicméně, když vezmeme i periodu před tím, to jest od počátku 70. let (od roku 1972, kdy byl uveden Lehman Long-Term Treasury Bond index, dnes známý jako Barcalys Treasury Bond index) a jako růst úroku definujeme průměrnou denní sazbu klíčové sazby Fedu Fed funds na měsíční bázi a porovnáme, můžeme se dopátrak k určitému závěru. Matematicky tedy vyjádříme změny úroků následovně:

  • Jestliže sazba t > sazba t-1 pak měsíc t je definován jako perioda rostoucí Fed funds sazby

 

  • Jestliže sazba t < sazba t-1 pak měsíc t je definován jako perioda klesající Fed funds sazby

 

  • Jestliže sazba t = sazba t-1 pak měsíc t je definován jako perioda Fed funs sazby beze změny

 

Graficky si pak můžeme ukázat, jaký byl vliv této změny na průměrné měsíční změny cen amerických dluhopisů a akcií a portfolia 60/40 (60% zastoupení akcií a 40% zastoupení dluhopisů):

 

Tmavo modře je pak znázorněn průměrný měsíční výnos aktiva v období klesající Fed funds sazby a světle modře průměrný měsíční výnos v období klesající úrokové sazby. Je evidentní, že i při zahrnutí periody 30-ti leté rally na dluhopisech, je změna úroků směrem nahoru velmi nepříznivá, jak pro akcie, tak dlouhopisy, či jejich portfolia a dochází k výraznému snížení výkonnosti těchto aktiv. Nyní, zkusme se zamyslet, co se stane odmyslíme-li postuně odeznívající periodu 30-ti letého postupného snižování úroků dlouhodobě? Nyní už tyto nemají postupně kam klesat. Co se stane, až dojde k jejich růstovému trendu, jaký bude výnos akcií a dluhopisů poté? To je také důvod, proč se tady v USA majetnější investoři typu family offices a penzijní plány, a tak dále (smart money) dívají více a více také po jiných aktivech z alt sektoru (alternative investments), zvláště těch, jejichž cennový vývoj bude na růstu sazeb nezávislý nebo pozitivně korelován .

Podle zprávy americké komise pro komoditní trhy z 24.6. drží obchodníci (mimo zajišťovatele) čistých 211 248  pozic u kontraktů na 10-ti letý americký vládní dluhopis na chicagské burze CME Group na prodejní  SHORT straně. Rezistence je u zářijového kontraktu na úrovni  124-23,5 a support na 123-30,5.

Závěrem se pojďme podívat na vývoj cen (pohybují se inverzně k výnosům) kontraktů na 10-ti letý něměcký dluhopis (FGBL, pravá osa) na burze ve Frankfurtu a 10-ti letý americký vládní dluhopis (ZN, levá osa) na burze v Chicagu a jejich komoditní spread (SOL Trader, týdenní data, kontinuální kontrakty), klikněte na obrázek pro zvětšení:

29 biliónů dolarů

Čtvrtek, Červen 19th, 2014

Před pár dny přišli Financial Times s informací, že centrální banky a další vládní organizace po celém světě investovaly na finančních trzích po celém světě více než 29 biliónů dolarů. Jde o čtyři stovky vládních institucí ze 162 zemí celého světa.

Konkrétně jde o 157 centrálních bank (i ČNB drží v akciích přibližně desetinu devizových rezerv České republiky), 156 veřejných penzijních fondů a 87 Sovereign Wealth Funds. Centrální banky mají zainvestováno 13,2 biliónu dolarů, veřejné penzijní fondy 9,4 biliónu dolarů a Sovereign Wealth Funds zbývajících 6,5 biliónu dolarů.

Nikde ale není řečeno, že vše je na akciových trzích. V těchto částkách jsou například zahrnuty i investice centrálních bank do zlata, budou tam tak i investice do vládních dluhopisů různých zemí.

Zajímavé jsou zejména doplňující informace a výpočty. K částečnému přesunu směrem (zejména dividendové akcie došlo z důvodu hledání jiných zdrojů výnosů, když úrokové výnosy z držených obligací zkolabovaly – jenom centrální banky po celém světě přišly o 200-250 miliard dolarů na úrokových příjmech (výrazně větší částku tak ušetřily rozpočty zemí po světě platících tyto úroky).

 

 

Výroční analýza pro rok 2014

 

Výběr článků určených předplatitelům

 

Výběr článků věnovaných finančnímu systému jako celku:

Nastolí Evropa periodu ztracené dekády jako Japonsko?

Sobota, Červen 14th, 2014

Jako ekonoma, investora a asset manažera mě vždy zajímají hlavně rizika a jejich řízení, jelikož výnos se u historií prověřených a správně řízených strategií vždy dostaví (nemívá však rovnoměrné rozdělení v čase a jedná se mnohdy o běh na „delší trať“). Klíčové je tedy nedostat se spárů tzv. fat tails, to znamená událostí, které přicházejí sporadicky a náhle, jako ty v letech 2001-2 nebo 2008, kdy se trhy začínají chovat nepředvídatelně a mnohdy ti, kteří rizika z důvodu klidu po delší dobu a nediverzifikace svého portfolia v mezidobí zapomněli, že existují, realizují zbytečně obrovské finanční ztráty. Situace klidu je v podstatě z důvodu nízké volatility nyní a určitě přijde zase perioda, kdy akciový trh propadne o 50-80%, zkolabuje trh nemovitostí, a tak podobně. Bude velmi záležet na ustání možných nepříznivých situací, které krizový vývoj dokáží spustit a některé bych dnes zmínil.

Delší dobu byl a stále je v mém hledáčku vývoj v Číně, jejíž ekonomický zázrak není postaven na plně tržním mechanismu jak jej známe z vyspělých zemí a ekomická čísla musí mnohdy zahraniční agentury samy propočítávat, abychom se k nějakému závěru mohli vůbec dobrat. Trh nemovitostí se zdá být hodně přehřátý a situace s dluhem, často pochybé povahy, neutěšená. Avšak nutno dodat, že místní politici a měnové autority stav reflektují a reagují velmi rychle na problémy. Snaží se špatný dluh redukovat, připravují a zavádějí reformy liberalizace finančního systému, a tak dále. Země přežila velmi hladce zahájení omezování QE v USA a dočasný odliv kapitálu z toho plynoucí (při narůstajícím objemu devizových rezerv!), který vedl v minulosti za podobných okolností například k Asijské chřipce 1997-98, která započala u Thajska, Indonésie, Jižní Koreje, Malajsie a Singapuru a dále se šířila do světa. Poslední čísla o poklesu růstu cen na trhu nemovistostí příští týden budou klíčová, avšak existují propočty na trhu s možným poklesem jejich růstu meziročně pod 6%, což je velmi pozitivní signál. Prostor pro další zdravější růst je tedy připravován, a s ním spojené pokračování další vlny komoditního supercyklu.

Poslední dobou mě však dost zarážela až neakčnost ECB na symptomy v eurozóně charakteristické pro vývoj Japonska od počátku 90. let a v podstatě, dá se říci, do dneška, tj. to co v ekonomii definujeme jako ztracené dvě dekády. Tato krize v Japonsku, po periodě závratného optimismu 80. let, nekontrolovatelného růstu aktiv, převážně nemovitostí a akcií spojeného s nadměrným zadlužováním, v konečném důsledku vyústila, jak už to bývá a vždy bohužel bude, k prasknutí bubliny a nutnosti státních intervencí z důvodu počátečního otálení (podobně jako ECB v poslední době). Ať už formou “tří šípů” v současné politice Shinza Abeho (tzv. Abenomics), který podporuje expanzívní monetární a fiskální politiky plus strukturální reformy (stále na tyto čekáme) k zamezení deflačních tlaků a podpoře růstu hospodářství za každou cenu. To spojeno s rozsáhlými monetárními stimuly politiky guvernéra Haruhiko Kurody, který již varoval veřejnost před držením hotovosti nebo o ni přijdou. Vyústěním je sice nárůst cenové hladiny, avšak bez výraznějšího růstu ekonomiky a za situace, kdy silná depreciace domácí měny v poslední době již nepomáhá k exportům tak, jak jsme byli u Japonska zvyklí v minulosti, naopak export/ import bilance je negativní a poměr běžného účtu platební bilance k HDP jako ukazatel vnější konkurenceschopnosti prudce klesá. K vyrovnání rozsáhlého deficitu veřejných financí zase musí být použito zvyšování daně z přidané hodnoty na 8% od dubna v tomto roce a 10% pak v roce příštím, a podobně. Je zřejmé, že Japonsko má své další specifické faktory které v situaci přispěly, jako stárnoucí populace, realtivní pokles produktivity, a tak dále, nicméně není možné hlavní příčinu původního otálení neřešení deflační pasti přehlížet z důvodu jeho následků, které se může projevit i v klíčové otázce vývoje zaměstnanosti. Pohlédněme na vývoj vyrovnávání ztrát zaměstnanosti a jak dlouho to trvalo po jednotlivých krizích, Japonsko žlutě, klikněte na obrázek pro zvětšení:

Vývoj nemusí být tedy hned v takovýchto krizích, typu ztracených dekád Japonska, hned odstrašující, ale může se jednat o nebezpečně plíživou situaci trvající roky. V posledních dnech jsme mohli být svědky poklesu výnosů do splatnosti u španělských desetiletých vládních dluhopisů pod úroveň výnosů u amerického dluhu. Je na tom Španělsko, Itálie a spol. tak dobře, že investoři tak horlivě prahnou po jeho 2% výnosu do splatnosti (dosaženého s jistotou jen za předpokladu, že budou držet papír po celých 10 let)?, Pravdou je, že v reálném vyjádření po odečtení inflace, tyto stále poskytují zajímavý výnos relativně v porovnání s jinými zeměmi, tak přesto jistá bublina na dluhopisovém trhu nejen na periférií eurozóny nemusí být velmi vhodná. Pokles výnosů do splatnosti a vytváření bubliny na tomto trhu je totiž rovněž charakteristika doprovázející krizi v Japonsku. Pohlédněme na vývoj výnosu do splatnosti u 10-ti letého japonského vládního dluhu od 90. let, klikněte na obrázek pro zvětšení:

V porovnáním s akcemi amerického Fedu, kde QE fáze měly tendenci po určitém čase výnos do splatnosti zvyšovat v očekávání budoucího ekonomického oživení, tak u evropského dluhu se zdá, že směr ve výnosech je jen dolů a podobný tomu vývoji japonského dluhu (Španělsko červeně, Itálie modře, Něměcko žlutě), klikněte na obrázek pro zvětšení:

Je samozřejmé, že se jedná jen o dílčí faktory a detailní rozbor by zcela jistě vydal minimálně na rozsah diplomové práce a nebyl by zase tak negativní, jak se po přečtění výše uvedeného může zdát (v určitých bodech spíše naopak). Nicméně, existují jisté paralely vývoje se ztracenými dekádami Japonska a bude klíčové, jak rychle se podaří dostat potřebná likvidita v Evropě ne jen do bankovního sektoru, ale hlavně do reálné ekonomiky podnikatelům, kteří v konečném důsledku zaměstnávají lidi a ti táhnou ekonomický růst v pravém slova smyslu. Pro exportní konurenceschopnost pak bude jistě nutné další výraznější oslabení eura a dalších evropských měn, o kterém jsme již psali. Závěrem se pojďme podívat na vývoj cen (pohybují se inverzně k výnosům) kontraktů na 10-ti letý něměcký dluhopis (FGBL) na burze ve Frankfurtu a 10-ti letý americký vládní dluhopis (ZN) na burze v Chicagu a jejich komoditní spread (SOL Trader, týdenní data, kontinuální kontrakty), klikněte na obrázek pro zvětšení:

 

Co nám svými kroky skutečně říká ECB

Pondělí, Červen 9th, 2014

Dnes byl na plánu výběr komentářů čtenářů. Nechtělo se mi však čekat ještě další den s publikování tohoto komentáře, proto jsem se rozhodl termíny prohodit. Komentář k posledním krokům ECB tak vychází v pondělí a výběr komentářů čtenářů jsem posunul na úterý.

Evropská centrální banka zasahuje. Tímto krokem uznala, že stav ekonomik eurozóny je neudržitelný. Kdyby to bylo tolik očekávané oživení, takovéto extrémní kroky by nepodnikala. Jaké kroky tedy provedla? Byla jich celá řada a ukázaly se silnější, než bylo očekáváno:

  • * Depozitní sazba pro vklady komerčních bank u ECB byla snížena na záporné hodnoty (-0,1%).  Když si nyní banky bude chtít uložit peníze “do bezpečí“, bude za to platit.
  • * Repo sazby klesla z 0,15 na 0,1%
  • * ECB oznámila neomezené QE, tedy dodávky bankám, kdykoliv a kolik si řeknou, v první fázi pro zbytek letošního roku má připraveno 400 miliard euro + banka připravuje další nákupy „Asset Backed Securities“, tedy cenných papírů podložených jinými aktivy.

 

To vše banka podniká v prostředí, kdy je sice nízká inflace a pozitivní růst HDP. Ekonomika tak není v recesi. Co k takovým extrémním krokům banku vede?

Zřejmě se bojí příliš nepřesných současných odhadů a v současné době publikovaným odhadů, sama nevěří.

Vždyť pořád inflace je kladná a navíc v příštích dvou letech očekává její mírné zrychlování. Inflaci pod 1% bych jako spotřebitel jenom uvítal. Inflaci odhadovanou pro roky 2015 a 2016 (1,1, respektive 1,4 %) podle mého názoru pokládají vrcholní představitelé ECB za nadhodnocenou a bojí jejího významného poklesu až k riziku deflace. Podobně se zřejmě bojí i optimisticky nadhodnoceného růstu HDP (1 % pro letošní rok, 1,7 %  pro rok příští a 1,8 %  pro rok přespříští).

Závěr z tohoto kroku: nevěřte publikovaným makro číslům.

 

Výroční analýza pro rok 2014

 

Výběr článků určených předplatitelům

 

Výběr článků věnovaných finančnímu systému jako celku:

ECB uvolnila a cena kávy oslabila (ne jako následek!)

Sobota, Červen 7th, 2014

Mari o Draghi nakonec udělal to, co se očekávalo delší dobu a ECB snížila refinanční a marginální zápůjční sazby o 0,1 respektive 0,35 procentních bodů (nyní na hodnotách 0,15% a 0,40%) a dále minule diskutovanou depozitní sazbu o 10 bazických bodů do negativního teritoria -0,1%. Dále pak uvedla novou várku dlouhodobých refinančních operací (Targeted Long Term Refinancing Operations alias TLTRO) s čtyřletým časovým horizontem (zrušila 1-měsíční LTRO). I když dané akce monetární politiky vyžadují určitý čas než se projeví, tak cílem těchto kroků je zvýšení  likvidity nejen v bankovním sektoru , ale hlavně  v konečném důsledku v reálné ekonomice. Negativní depozitní sazba pak má vést k uplatněných přebytečných rezerv větších komerčních bank u centrální banky a naopak půjčování těchto fondů menším komerčním bankám (alespoň za nějaký úrok), a tyto pak uvolňovat prostředky více do ekonomiky. Nižší reálné úrokové sazby (očištěné o inflaci) pak mají stimulovat spotřebu domácností a investice firem, vyšší inflační očekávání pak také poskytnout stimul snížení odkládání nákupů statků a sužeb, které je charakteristické pro deflační prostředí. Růst míry inflace však ECB neočekává před 4. kvartálem 2014.

Kurz eura převedl v den D zajímavý pohyb, v konečném důsledku podle pravidla „sell the rumor and buy the fact“, to znamenalo prudší oslabení, jen aby mohl uzavřít v zeleném čísle. Avšak, na základě provedených kroků banky se očekává pokračování jeho trajektorie směrem dolů, což má vést k vyšší exportní konkurenceschopnosti eurozóny a zvýšení importované inflace. Pohlédněme na počty otevřených pozic (open interest) u červencových opcí na kurz eura vůči americkému dolaru na chicagské burze. Největší počet se hromadí na put straně (zajištění proti poklesu) v intervalu 1,35-1,36, klikněte na obrázek pro zvětšení:

V poslední době je rovněž ve značném zájmů investorů komodita kávy, o které jsem psal jako potenciální investici roku na počátku 2014 a rozebírali jsme stručně proč by měla její cena jít vzhůru. Cena kvalitnější arabiky posílila přes 90% do konce dubna, avšak od tohoto vrcholu také oslabila o více jak 20%. I když konečné odhady sklizně komodity v tomto roce nejsou ještě známy a tržní odhady se pohybují současně u největšího světového producenta Brazílie od 43 do 55 milióńů 60 kg žoků, tak sentiment na trhu se přiklání k možnému pokračování korekce směrem dolů. Jistým důvodem mohou být zásoby ve skladech certifikovaných burzou Intercontinental Exchange (ICE), které sice klesají postupně od prosince, ale jsou pouze na 18-ti měsíčním minimu 2,5 miliónů žoků, což je relativně mnohem větší množství než v březnu 2011, tj. 1,6 miliónů, kdy rovněž cena kávy narostla (tehdy výrazněji přes 3 USD za libru) a zásoby byly na 11-ti letém minimu. Rovněž vyšší produkce z minulých let může hrát v následné cenové determinaci, minimálně v krátkém období, při současném vnímání trhu roli.

Trend-followingové komoditní fondy držely v listopadu přes 40 tisíc kontraktů na short straně, kdežto na konci května byli v net long pozici s přes 27 tisíci kontrakty. Obecně pak podle zprávy americké komise pro komoditní trhy  z 3.6, drží obchodníci (mimo zajišťovatele) čistých 43 724  pozic u kontraktů na kávu arabiku na burze ICE  na nákupníí LONG straně (mírné snížení o 855 kontraktů na nákupní straně oproti předchozímu týdnu). Prostor pro vyšší korekci směrem dolů tedy existuje.

Rozhodovat pak bude skutečná úroda současné sklizně a dále pak vlivy počasí pro následnou produkci. Trh s kávou může být v tuto chvíli velmi volatilní a záleží zřejmě na typu investora. Agresivnější mohou stále držet  a očekávat ukončení korekce a následné pokračování růstu ceny. Konzervativnější pak pravděpodobně vybírat zisky a vyčkat finální statistiky. Osobně jsem sám, dle mého trendového AOS systému, pozici ukončil a budu dále vyčkávat na další signál.

Technicky se pak trh nachází kolem zajímavé hranice podpory/ rezistence dvojitého vrcholu. Pohlédněme na kontinuální kontrakt kávy Arabica na americké burze ICE (SOL Trader, denní data), klikněte na obrázek pro zvětšení:

Poučení o rizicích:

Informace uvedené v této analýze či investičním tipu (dále jen “Tip”) jsou pouze informativního a vzdělávacího charakteru a nejsou myšleny jako návrh nebo nabídka ke koupi či prodeji jakéhokoliv investičního nástroje. Rozhodnutí obchodovat s jakýmikoliv finančními instrumenty je odpovědností každého jednotlivce, který nese za svá rozhodnutí plnou odpovědnost. Hodnota finančních instrumentů v čase kolísá a návratnost investice není garantována. Výsledky minulých období nejsou zárukou výnosů v obdobích budoucích. Informace a data v Tipu mohou být čerpána z externích zdrojů. Autor neodpovídá a neručí za aktuálnost, úplnost, zákonnost, včasnost či správnost veškerých informací, dat a prohlášení.

Záporné sazby v eurozóně jsou tu

Čtvrtek, Červen 5th, 2014

Evropská centrální banky snížila sazbu za vklady bank u ní na-0,1%.

Kdo si k ní uloží peníze, ten za tyto peníze bude bance platit úrok.  Detaily zveřejní ECB dnes odpoledne.

Pokles kurzu eura a souvislosti

Pátek, Květen 23rd, 2014

O příchozím poklesu kurzu eura jsme před časem psali a nakonec  guvernér ECB Mario Draghi sám připustil, že se jedná v případě jeho apreciace k ne zrovna příhodnému faktoru v boji s deflačními tlaky. Inflační projekce ECB byly revidovány dolů od roku 2012 a jsou opět “nadstřeleny” i tento rok, viz. 0,75% v prvním kvartále vůči realitě 0,65%. V druhém pak banka predikuje 1%, zatímco v dubnu bylo 0,7%, apod. Pakliže je odhad 1,3% pro rok 2015, pak dostát tomuto cíli bude jistě vyžadovat určitou akci. Předpokladem je červen. Dojde k zavedení QE  v americkém stylu? Jaké dluhopisy bude banka nakupovat, německé, francouzské, italské, holandské nebo jiné (a s tím související politické riziko nařčení, že financuje jen toho či onoho) či se spokojí jen s omezenou nabídkou eurobondů? QE se tedy bude banka zdráhat jen jak to půjde a nastává otázka, zda nic jiného nezbude?

Otázka eura ve vztahu k vývoji cenové hladiny je dána při zhodnocování kanálem snížení exportní konkurenceschopnosti a poklesu cen importovaných statků a služeb, což má obojí character tlaků na ceny na domácím trhu níže. Od zhruba poloviny roku 2012 pak efektivní kurz eura posílil o 10%, což má mít podle obecně akceptovaného OECD modelu vliv na inflaci ve třech po sobě jdoucích letech o 0,3 dále 0,7 a 1 procentní body (nutno dodat ono ekonomické ceteris paribus ve vztahu k měnovému kurzu, tj. že se pak  už následně kurz eura nemění). V posledních dnech nepřispívá k situaci ani určitá cenová korekce na trhu potravin. Avšak, zde s potenciálním vyšším poklesem kurzu eura se může jednat o určitou záchranu při očekávání pokračování komoditního supercyklu emerging ekonomik. Sledovaný potravinový index ECB je pak ten od Hamburského institututu pro mezinárodní ekonomii (HWWI) a ten je od počátku tohoto roku v plusu téměř 20%! Pohlédněme na vývoj HWWI v USD od roku 2000 pro potraviny a tropické nápoje včetně predikce do roku 2015, klikněte na obrázek pro zvětšení:

Evropská centrální banka pak velmi pravděpodobně přistoupí minimálně k snížení depozitní sazby a uvede ji tak do negativního čísla, čímž v podstatě odradí komerční banky ukládat přebytečné prostředky u centrální banky a vpustí vyšší likviditu do trhu. Snížení této sazby bude mít pravděpodobně vliv na další oslabení eura. Avšak ne jenom jeho. Ve hře jsou dále zafixované de facto  měny vůči euru  jako dánká koruna nebo švýcarský frank. To znamená především země v EU bez eura jako švédská koruna, apod, které jsou exportně vázány na evropský trh jako takový. Tyto budou zcela jistě podnikat vlastní kroky k oslabování domácích kurzů, aby byly schopny v Evropě prodat. Měnová válka tedy pokračuje a bude zajímavé sledovat, jak to vše dopadne.

Podle zprávy americké komise pro komoditní trhy z 13.5. drží obchodníci (mimo zajišťovatele) čistých 21 017  pozic u kontraktů na euro na chicagské burze CME Group na prodejní  SHORT straně, týdenní změna o 30 254 kontraktů . Rezistence je u červnového kontraktu na úrovni  1,36745 a support na 1,361625.

Závěrem se pojďme podívat na kontinuální kontrakt na euro na chicagské burze za zhruba posledních 12 měsíců (SOL Trader, denní  data), klikněte na obrázek pro zvětšení:

Oracle: Už sa to dymí

Středa, Květen 14th, 2014

Je tu první článek květnového kola soutěže čtenářů roku 2014

 

Máme za sebou jeden z politického hľadiska rušný mesiac, našťastie v ekonomike nič dramatické nestalo, ani na stretnutí G20, to ale neznamená, že si môžeme vydýchnuť.

 

Západ krachuje

Vysvetlím aj čo tým myslím, v USA zaniká ekonomika a  mizne stredná trieda (v skutočnosti Kanada je na tom v tomto ohľade lepšie ako USA), má to niekoľko príčin 3 sú ale najmarkantnejšie:

-ilegálni imigranti;

-v USA vládne oligarchia;

-tlačenie peňazí eufeministicky nazývané QE.

Tieto 3 veci sa prejavujú rôzne poklesom zamestnanosti populácie (na úroveň zo 70. rokov) a rekordným zárobkom korporácií, pričom dlhy korporácií sú rekordne vysoké, v 20% amerických rodín nikto nepracuje (epidemický nárast závislosti na štátu sa myslí samosebou), klesá miera úspor (keynesiánci majú z toho určite radosť), čoraz viac Američanov býva v podnájmu, rastie vek odchodov do dôchodku Američanov (čoraz viac 55-69 ročných je zamestnaných na úkor mladších ročníkov) a rastie cena potravín-všetkých potravín-(od začiatku roka k marci 2014 to bolo 19%). Podstata je to, že Američania nemajú peniaze (9 z 10 najčastejších zamestnaní v priemere zarába menej ako 35000$ ročne) a zadlžujú sa po uši hlavne pri kúpe aut a kvôli študentským pôžičkám, a nie kvôli kúpe nového domu na hypotéku (preto sa vracia subprime a preto majú hypotekárne firmy problémy) a vtip je v tom, že najviac domov sa predalo tam kde najviac snežilo, a to je kvôli mizernej ekonomickej situácií (oficiálne rast HDP USA v Q1 2014 bol od -0,1% do 0,1% pričom Goldman hovorí o 3% rastu na Q2) je tu ešte kopa žiadostí na odpustenie dlhu, pretože študentské pôžičky sú garantované federálne. Dokonca USA sú na tom tak zle, že aj Mcdonalds sa vyhovára na zlé počasie kvôli zlým tržbám v USA. Podľa toho čo viem aj najchudobnejší ľudia potrebujú jesť v zime (kto iný by kupoval ten „junk food“) a celkovo vzaté málo-obchodný predaj je dobrým indikátorom aj toho kde ako sa darí. V skratke Americká ekonomika zaniká pred našimi očami a USA ako štát krachujú de facto ako Rímska ríša, len rýchlejšie a doslova v priamom prenose.

Čo sa týka EU, ten je zlý vtip a pointa je na náš účet. Nemám teraz na mysli separatistické tendencie Benátok, Škótska, Catalónie či Baskicka ale na silnejúce separatistické tendencie voči EU vo Francúzsku, vo Veľkej Británií a v Nemecku. Toľko o politike, na ekonomickej fronte to je o dosť horšie teraz nemám na mysli 55 (našich) biliónov € vo forme derivátov na rozvahe Deutsche Banky (pre porovnanie je to viac než 20 násobok HDP Nemecka a si 6 násobok HDP celého EU) ale aj rekordnú nezamestnanosť vo Francúzsku, v Španielsku, v Grécku a v Taliansku pričom výnosy zo španielskych, talianskych a gréckych dlhopisov sú (rekordne) nízke.

A bola by škoda, keby som vynechal Japonsko, ktorá je tikajúca bomba schopná odpáliť celý finančný svet a môžem to tvrdiť na základe posledných udalostí (debakel s akciou štátnych dlhopisov a v najhoršom prípade vždy môžu urobiť to isté ako Američania, vyhovárať sa na zimné počasie). Pozitívum na celej veci je, že dokázali to, že celé tlačenie peňazí nepomáha ekonomike (dokonca môžeme povedať, že QE poškodzuje ekonomiku ako to ukazuje prípad Sony).

 

Čo je nové u BRICS?

Väčšinou buď bránia svoje pozície (to veľmi úspešne), alebo zlepšujú svoju pozíciu na medzinárodnom poli.  Celkovo BRICS robí to, že svoju banku (dohoda o tom sa možno podpíše v júly tohto roku), vyhovára sa pritom na stratu dôveryhodnosti USA, kvôli blokovaniu zmien v MMF. Chcem ale venovať 2 krajinám Číne a Rusku.

Najprv Čína, tá má svoje vlastné problémy ktoré prerastú do globálnych problémov, ale najprv musíme povedať, že množstvo zlého dlhu Číny je rekordne vysoká, napriek tomu čínske vedenie hovorí o tom, že nechystá väčšie stimuly (ktoré by aj tak minuli účinkom)a stále má rekordne vysoký dopyt po zlate (pre západné CB to neveští nič dobré obzvlášť pre FED/USA) pričom musíme mať na zreteli, že keď sa niečo pokašle tak potečú rieky krvi na čínskych uliciach, ako to ukazuje prípad na smrť ubitých skorumpovaných čínskych policajtov a vedenie si to uvedomuje. Z tohto pohľadu je zrozumiteľné zbližovanie sa s Ruskom a tlačenie Yuanu do pozície rezervnej meny  (pričom Yuan je plno konvertibilný, treba vypočuť celý interview keď nič iné.).

Keď pozrieme na Rusko tá má tiež problémy, síce nie ekonomického, ale diplomaticko-politického rázu. Totiž priemerní Rusi práve teraz uvedomili, to čo Ruskí akademici a ruské vedenie vedia už 2-3 desaťročia, že je proti nim vedená vojna (síce tichá a dlhodobá ale predsa vojna, dúfam, že nevypukne kvôli preletu ruského lietadla 3. svetová vojna ako o tom hovorí táto ruská prognóza). V tomto kontexte Ukrajina resp. občianska vojna v Ukrajine spustená na „žiadosť“ MMF (spolu s márnym pokusom o medzinárodnú izoláciu) je len ďalší pokus o oslabenie Ruska zo strany USA, čo povedal bez diplomatického obalu Putin a Lavrov (pričom obvinili USA z toho, že tam poslal žoldnierov) a o čom píše aj nemecká tlač (ktokoľvek kto dokáže uvažovať v širších súvislostiach po takýchto vyhláseniach mal zbystriť, pretože to signalizuje vytrácajúcu sa trpezlivosť Ruského vedenia voči vedeniu USA). Podotýkam, že ruské vedenie už dávnejšie chcel diverzifikovať lenže „Euro-atalntický integralisti“ to nepustili, keďže pre populáciu Ruska sa stalo evidentné, že sú vo vojne preto sa zmenilo politické klíma a to umožnilo vedeniu rýchlo konať a preto sa zdanlivo z ničoho vyrojili správy ako Čína kritizuje USA kvôli Ruským sankciám, Rusko pripravuje taktiku spálenej zeme, Rusko-Čínska, Rusko-Iránska a Rusko-Indická dohoda o dodávkach plynu a ropy (ktoré sa budú navyšovať hlavne kvôli využitiu arktických zdrojov), Rusko odpúšťa Severnej Kórei 90% dlhu, Rusi odpustili aj Kube 90% dlhu, za výmenu možnosti ťaženia kubánskej ropy/plynu a otvoreniu vojenskej základne na Kube,  zastavenie dodávok plynu a ropy v prípade krádeže zo strany Ukrajiny, symbolická emisia v Yuane denominovaných dlhopisov Gazpromu, Rusko vytvára novú medzinárodnú menu, a ako spolu s Čínou chystajú spoločné námorné cvičenie.

 

Čo na to trhy?

Trhy obzvlášť tie v USA sú momentálne jedno veľké zmanipulované kasíno financované centrálnymi bankami, pričom sa vytvárajú masívne bubliny (niektoré z nich sa začali praskať). Ako inak by ste opísali nízke úrokové sadzby na dlhopisy problémových krajín, zberateľské autá ako zabezpeku, vládu „teraz to bude iné“  alebo to, že Belgicko vlastní dosť značný objem US dlhopisov či masívny odpredaj striebra? Nehovorím, že sa nedá zarobiť na takýchto trhoch, hovorím len, že to nie je prostredie na „nakúp a drž“ čo robí väčšina malých investorov, pričom väčšina malých z nich zväčša vstupuje na trhy uprostred bublín (zdá sa, že sa zopakuje situácia z roku 1999-2000, 2007-2008 atď, keď ako malý investor bol „ten väčší blázon“). Síce nemôžeme zatvoriť centrálne baky alebo zastreliť bankárov, ale môžeme využiť túto situáciu, pretože v roku 2014 sa objavil takýto trend v utorok sa pumpujú akcie a v ten istý deň sa cena zlata tlačí dole (keďže je máj tak tento trend sa môže zmeniť). Teraz musím poznamenať trend je síce tvoj priateľ, ale kedykoľvek sa môže otočiť a v prípade problémov trendy sa točia rýchlo.

 

Prečo to potom dymí?

Lebo Ukrajina, Čína, Japonsko a USA , prvé 3 sú evidentné, tú poslednú rozoberiem neskôr najprv musím dať veci do kontextu pretože je v tom aj silný politický rozmer. USA chová ako malý fagan, má na rováši Ukrajinu (varovanie 18+), Sýriu, Líbyu a rozdúchava napätie v Ázií, stačí si spomenúť na ostrovy Senkaku alebo na Obamovo turné v krajinách s ktorými má Čína územné spory. Pričom Japonsko a Čína by to aj vyriešili v kľude tak, ako aj zbytok krajín v regióne, pretože ani jedna Ázijská krajina nemá z toho ekonomické a politické výhody z takéhoto napätia, jedine USA má z toho výhody (Wolfowitzova doktrína). Keďže má toľko na rováši tak Rusko a Čína s ním zatočia a tu nemám na mysli, že nedodajú raketové motory alebo iné kozmetické protiopatrenia. Hovorím tu o odpálení možno hlavného piliera moci USA US$ a to by mal podobný účinok ako masívny odpredaj US dlhopisov (možno ani prstom nemusia pohnúť, US kongres sa o to postará sám), samozrejme Čína a Rusko sa musia pripraviť (čo teraz robia) napr. dostať domov kapitál (v prípade Ruska o to postaral USA), nakúpiť čo sa dá (mestá, high-tech produkčné kapacity, prístup k surovinovým a energetickým zdrojom, zlato, striebro, vybudovať kanál v Nikaragui atď), pripraviť ekonomické reformy (platí to pre Čínu), uzavrieť pár dohôd a potom povedzme 20. mája (možno skôr, pravdepodobnejšie je neskôr na konferencií BRICS) Rusi povedia od 1. júla (možno od 1. augusta) ropu a plyn len za Rubeľ, Yuan,zlato alebo € (ani túto možnosť nemôžem vylúčiť, hoci na to je malá šanca). Kvôli tomu, že obe krajiny sa chcú zbaviť nepríjemností na svojich hraniciach a k tomu Čína môže natlačiť Yuan bez obáv z hyperinflácie, pretože chce zaplatiť zahraničné dlhy (Otázka čo si myslíte v čom je platená kyjevská junta a -nielen- ruská 5. kolóna?). Nezdá sa to veľa, ale ECB, BoE, BoJ a FED tieto veci nedokáže natlačiť, ba čo viac ani MMF nedokáže pomôcť pretože  tieto veci nie sú súčasťou koši mien SDR (v čom bola poskytnutá pôžička pre Ukrajinu). Dôsledkom bude to, že tie US$ a US dlhopisy ktoré teraz sedia sa dajú do pohybu ,  lebo ich majitelia budú chcieť niečo skutočné uchopiteľné, nielen prísľub (FED tie dlhopisy skúpi, ale čo urobí s US$ ktoré nikto nebude chcieť). Stane sa to o čom hovorí Jim Willie a vtedy nakúpiť fyzické zlato (a striebro) bude neskoro a v konečnom dôsledku Amerika bude horieť (na čo sa vláda pripravuje militarizovaním lokálnej polície) a  pre USA bude jedno či sa na miesto US$ postaví komoditná mena (možno Yuan) pretože bude každému jasné, že USA posledných 20-30 rokov žili z tlačenia meny a nemajú nič.

Poznámka 1: cca 40% ropy a plynu Nemecka je z Ruska, to v budúcnosti vysvetlí všeličo.

Poznámka 2: opustenie dolárového štandardu a jeho nahradenie zlatým štandardom sa udeje postupne, pričom kritický je práve ten prvý krok, podľa môjho názoru najprv sa odpustí od US$ a potom sa zavedie zlaté či hocijaké krytie mien.

 

S pozdravom

Oracle

 

PS: Že situácia v USA je vážna dochádza to aj Demokratom (sú to politici, čakal niekto niečo iné). Podľa tejto správy NATO sa vyfarbil ako papierový tiger (a tohto paktu sme my členom a spoliehame sa na ich ochranu).

PSS: Situácia v Ukrajine sa fakt dostáva mimo kontrolu nielen preto, že Ukrajinské vojsko nemá nič ale aj preto, že vypísali odmenu na hlavu novinára Graham W.  Philips.

Německo vs. Francie – klid před bouří

Úterý, Květen 13th, 2014

Na pozadí blížících se voleb do Evropského parlamentu se schyluje k mnohem zásadnější bitvě. Bitvě severu proti jihu o roli Evropské centrální banky, potažmo k bitvě o euro.

Blížíme se k době, kdy nastane další kolo velká debaty o budoucí pozici Evropské centrální banky a evropské společné měny. Francie a další země „jihu“ si opakovaně stěžují na problémy s exportem díky příliš silnému euru, Německo takovéto problémy nemá, naopak, Evropská unie uvažovala i o jeho sankcionování za obchodní přebytek. Čím silnější domácí měna, tím levněji v přepočtu dovozy ropy, plynu apod.  Proto Německu silnější euro nevadí.

Rozbroje mezi Německem a Francií nejsou nic nového. Už od vzniku Evropské centrální banky se Německo snažilo o to, aby její model kopíroval fungování Bundesbanky, včetně cílů. Francouzi požadovali centrální banku více podporující ekonomický růst a snižující nezaměstnanost i za cenu vyšší inflace. Stávající přístup „něco mezi“ ECB nevyhovuje ani Německu, ani Francii.

Ekonomika zemí eurozóny se ozdravuje, ale jen v průměru. Ekonomiky Německa a dalších zemí „severu“ (včetně České republiky) se ozdravují rychleji (měřeno ekonomickým růstem a změnou míry nezaměstnanosti) nežli ekonomiky „jihu“ (Francie a země na jih od ní).

Jižní země tlačí ECB směrem k podpoře ekonomického růstu, tlačí ji k „evropskému QE“, k nakupování aktiv všeho druhu, inflace z jejich pohledu nehrozí. To je hezká věc. Pokud něco takového děla centrální banka jedné země (Spojení státy či Japonsko) je jasné, jaké bondy a jaká aktiva bude nakupovat. Podle jakého principu by se však určilo, cenné papíry kterého státu bude ECB nakupovat? Koho upřednostní? Může takovéto postupy napadnout například německý ústavní soud?

Tlak na Německo bude v nejbližší době pravděpodobně sílit, aby schválilo intervence směrem k oslabení eura. Co když se ECB přikloní k záporným úrokovým sazbám?

Tyto tlaky nejsou výsledkem globální měnové krize, ale výsledkem vnitřní krize eurozóny. Některé země mají obchodní přebytek, jiné obchodní deficit a tudíž mají různé požadavky na kurz eura. Ať už je kurz eura jakýkoliv, některým zemím vyhovuje, jiným ne, ale ty nemají opatření na obranu.

Nejpozději v polovině příštího roku se budoucnost eura a úvahy nad jeho možným rozdělením opět dostanou na titulní stránky novin.

 

 

Výroční analýza pro rok 2014

 

Výběr článků určených předplatitelům

 

Výběr článků věnovaných finančnímu systému jako celku: