Články s tagem ‘EUR’

Dlouhodobý a střednědobý vývoj prosperity různých zemí

Čtvrtek, Duben 10th, 2014

Den co den se v tisku či na internetu dozvíme, že ekonomika země A se vymanila z recese, zatímco ekonomika země B v ní dosud setrvává. Jaký je skutečný dlouhodobý a střednědobý vývoj ekonomik různých zemí?

Začnu dlouhodobým vývojem HDP za 25 let, tedy od roku 1989 do roku 2014 kde budu pracovat s odhadem Mezinárodního měnového fondu..

V roce 1989 byl podíl vyspělých zemí na světovém HDP dvě třetiny, nyní klesl těsně pod polovinu.

Spojené státy – rok 1989: 24,1%, rok 2014: 19,1%, pokles o 5 procentních bodů

Kanada – rok 1989: 2,3%, rok 2014: 1,7%, pokles o 0,6 procentního bodu

Japonsko – rok 1989: 9,3%, rok 2014: 5,3%, pokles o 4 procentní body, de facto téměř o polovinu

EU – rok 1989: 26,9%, rok 2014 i přes nové členy: 18,3%, pokles o 8,6 procentního bodu, de facto o třetinu (mimochodem, podíl Británie o čtvrtinu, Německa,  klesl o cca třetinu, Itálie o polovinu)

Když se podívám na rozvojové země, růst je tažen zeměmi BRIC, jejichž podíl se zdvojnásobil. Při pohledu na konkrétní země však vidíme, že celý růst je díky Číně.

Čína – rok 1989: 3,6%, rok 2014: 16,0%, nárůst o 12,4 procentního bodu (vyrovnání pokles Japonska a EU), tedy na více než čtyřnásobek.

Indie – rok 1989: 3,0%, rok 2014 – 5,8%, tedy růst o 2,8 procentního bodu, téměř na dvojnásobek

Brazílie – rok 1989: 3,4%, rok 2014: 2,8%, pokles o 0,6 procentního bodu, tedy pokles téměř o pětinu

Rusko – rok 1989: 4,0%, rok 2014: 2,9%, pokles o 1,1 procentního bodu, prakticky o čtvrtinu (opravdu jde o dohad samotného Ruska, v roce 1989 bylo odhadnuto ze Sovětského svazu)

Ostatní Emerging ekonomiky – rok 1989: 19,6%, rok 2014: 23,6%, nárůst o 4 procentní body, de facto o pětinu

HDP je sice široce publikovaný ukazatel – a globální modla současnosti – o prosperitě zemí však neříká vše. Proto za účelem hodnocení střednědobého vývoje ekonomik jsem použil Legatum Insitute Prosperity Index – index využívaný pro hodnocení kvality života v daných zemích – pro loňský rok a jeho porovnání s rokem 2009, tedy v době vrcholící finanční krize, minim akciových trhů apod.

V roce 2009 i 2013 se na 1. místě drželo Norsko, druhou a třetí pozici si prohodily Švýcarsko a Singapur. Nic mimořádného.

Za nimi se však již „dějí věci“.  Podívám se na 5 největších zhoršení a zlepšení.

Největší zhoršení pozice zaznamenaly evropské země – mezi 5 s největším zhoršením jsou výhradně evropské země: Nizozemí kleslo ze 4. na 20. místo, Dánsko z 5. na 23 místo a Finsko z 9. na 26. místo, Irsko ze 14. na 33. místo a Belgie z 15. na 25. místo.

Nejlepší zlepšení pozice zaznamenala Čína – posun z 34. na 7. místo (hned za Švédsko). Druhý největší posun vpřed zaznamenaly Spojené arabské emiráty – z 33. na 13. místo, následuje Thajsko z 27. na 12. místo, Kuvajt z 22. na 11. pozici a Malajsie z 18. na 8. pozici (mezi Čínu a Německo).

Jak z dlouhodobého, tak i střednědobého hlediska Evropa vyklízí pozice, Bohužel, čest pár výjimkám.

 

Poznámka na okraj na závěr: ze třech evropských zemí s nejlepší kvalitou života v loňském roce (Norko, Švýcarsko, Švédsko) ani jedna z nich neplatí eurem. Až čtvrtá nejlepší evropská země platí eurem – konkrétně jde o Německo.

 

 

Výroční analýza pro rok 2014

 

Prozatím 5 článků s největším počtem přečtení v roce 2014

 

Výběr článků věnovaných finančnímu systému jako celku:

Oracle: Prihára sa nám to

Středa, Duben 9th, 2014

Máme tu druhý článek dubnového kola soutěže čtenářů roku 2014.

 

Máme za sebou jeden z politického hľadiska rušný mesiac (pripojenie Krymu k Rusku a následné bezzubé vyhrážanie Západu), ale akoby to s trhmi ani nepohlo. Veci sa ale menia, žiaľ pre obyčajného človeka nepríjemným smerom, risk toho, že do týždňa padne finančný systém a  skolabuje ekonomika Západu len vzrástol.

 

Čo sa vlastne deje a hlavne prečo

V skratke, Západ sa stáva irelevantným, najviac to vidieť okolo situácie ohľadom Krymu, Rusko ju bez ohľadu na protesty Západu pripojilo a mohol to urobiť kvôli tomu, že ekonomická sila Západu (z ktorého vyviera politická a vojenská sila) je preč, lebo vedenie nielen ignorovalo 4000 rokov ekonomických vedomostí, ale rovno poskytuje politické krytie kriminálnikom na princípe ruka ruku myje (politici dostanú peniaze, bankári krytie). Keď pozrieme na detailnejší obrázok, tak sa zhrozíme ( najprv rozoberieme ekonomiky, politickú situáciu a potom trhy).

Začnime s USA, začnem s najdôležitejšími vecami Walmart (najväčší Americký súkromný zamestnávateľ) sa priznal, že jeho profit závisí od sociálnej pomoci, keď k tomu pridáme, že priemerný Američan platí 97 typov daní a že zamestnanci väčšinou odflákajú svoju prácu, tak môžeme povedať, že USA sú Rím 2.0 pred kolapsom. Čo vytvára veľmi nebezpečnú situáciu vzhľadom na to že Americký konzumenti nemajú peniaze (na šetrenie na dôchodok alebo na kúpu nového domu už vôbec) a cena potravín v USA vzrástla 19% (t.j. takmer jedna pätina) od začiatku roka 2014, ktorá donedávna bola skrytá; obzvlášť pri rekordne dlho trvajúcej nezamestnanosti (o tom aj tu) a pri rekordne nízkej miere pracovnej sily (z tohto pohľadu je pochopiteľné prečo špehovanie je zamerané na domáci disent, pričom špehovanie NSA vychádza pekne draho, a to viac než jedným spôsobom). Ďalším znakom kolabujúcej ekonomiky (prinajmenšom nerastúcej) je to, že infraštruktúra aj v New Yorku sa rozpadáva (takže nie je to len zapadákov), je do dôsledok žitia na dlh, podstate ide o to, že dlh USA rastie exponenciálnym spôsobom (štátna správa na každej úrovni spláca sa dlh s väčším dlhom), pričom vývoj ekonomiky sa pohybujú na s-krivke (dosť často sa vyskytujúca krivka), to má za následok hlavne 2 veci: minimálnu návratnosť investícií do výroby a rast dlhu resp. rast splátok štátneho dlhu. Komické je to, že kde kto sa vyhovára na počasie ako dôvod slabého ekonomického výkonu, dokonca aj FED, v prípade poľnohospodárstva je to pochopiteľné, v prípade slabého predaja nehnuteľností na juhu USA už nie. Situáciu len komplikuje ten fakt, že tlačenie peňazí z QE vytvára  nerovnováhu v príjmoch.

Pokračujeme s EU, ako celok nevyzerá o nič lepšie (skôr horšie), Grécka vláda pred kolapsom, Španieli sa búria HLAVNE proti systému, Talianská a Francúzska nezamestnanosť v rekordných výškach (Francúzske sa rástlo hlavne za Hollandeho, a Francúzi mu to teraz oplatili), štvrtina mladých pod 25 nezamestnaných ale výnosy 10 ročných dlhopisov týchto krajín sú rekordne nízko (a že ECB netlačí peniaze). V skratke hocičo sa stane napr. prestane prúdiť plyn z Ruska, tak to zabije minimálne 10 ekonomík z EU a bankrot štátov  spolu s ekonomickým kolapsom spestrené bailinmy a bailoutmi bude len otázkou času a veľmi dobre to vedia Rusi, Číňania a CEO vedúcich nemeckých firiem. Keby to všetko nestačilo aj Taliansko sa začal rozkladať a Britský daňový úrad implementuje výpalnícke praktiky.

Japonsko, ani tá krajina nie je o nič lepšie, pretože Japonci ktorí vedia ktorá bije (a zdá sa je ich dosť) začali nakupovať zlato, pretože Abenomika krachuje (Keynesianizmus nefunguje).

Ukrajina má veľké problémy nielen že má obrovské dlhy (ktoré budú vyplatené Rusku, pričom Detroit čaká suchota), že má Čínsku žalobu na krku, že kedykoľvek môže sa u nej nastať Cyperský scenár, že Ukrajincov čaká ďalšie zvýšenie ceny plynu, že má zásoby paliva cca na mesiac (pretože dodávky ropy do rafinérie v Odesse boli zastavené, ale aj Timošenková chce bombardovať atómovou bombou ruskú minoritu, tento režim nebude mať dlhú trvácnosť (hlavne po tom, čo lúza žiada výplatu). Zdá sa že Rusko získa juhovýchodnú Ukrajinu bez nutnosti vojenskej invázie.

BRICS, tu sa trocha zdržíme,toto zoskupenie je v podstate nová vedúca ekonomická a politická sila, dôkazom toho je, že vyšachovala G7 z G20. Nič na tom nemení, že Čínska kreditová a realitná bublina kolabuje (a zatiaľ to odnášajú to luxusné nehnuteľnosti), na druhú stranu táto situácia sa využíva na uvedenie ekonomických reforiem do života (pričom vytváranie kreditu sa spomaľuje ako súčasť politiky) a na veľké upratovanie -o tom aj tu-(čo zas starým kádrom nepáči). Tvrdenie, že Čína je veľmoc a je na vzostupnej krivke je namieste (to neznamená bull trh a neexistenciu problémov), lebo Rusko začalo uznávať Yuan ako rezervnú menu (keby to nestačilo podľa tejto Twitterovej správy, CDB chce vydávať pôžičky v RMB-preklad), a Čína vytvára swapy v Anglicku a v Nemecku (okrem ďalších významných krajín EU). Keď som spomenul Rusko, tak zostaňme pri ňom, z politického a možno aj z ekonomického hľadiska je významnejší hráč ako Čína. Existujú dôvody na na tieto tvrdenia a Krymská kríza na ne veľmi dobre poukázala, prvá vec je, že sankcie Západu budú Západu bolieť viac než Rusku kvôli Ruskej odpovedi (aj keď nejaká tá ruská firma môže mať problémy), to ale neznamená, že sa na ňu nepripravuje prvá vec čo sa udialo, že ruskí oligarchovia stiahli svoje peniaze zo západných bánk (dostalo sa to aj do oficiálnych správ) a obmedzili výdaje v Londýne, pripravujú svoj vlastný platobný systém (okrem iného veci len urýchlil Goldmanova finančná blokáda Ruskej Ambasády v Kazachstane) a najdôležitejšie Krymská kríza urýchlila zbližovanie Ruska a Východu a  nestačí, že Čína a Rusko má bilaterálnu dohodu o obchode plynu vo vlastných menách ale chystá aj podobnú dohodu s Indiou a potvrdzuje v podstate to čom som napísal v diskusií, pre Rusko je jedno v čom je platený, preňho je dôležité aby získal čo najviac reálnych hodnôt za svoje suroviny (mám na mysli služby a tovar) a keď to znamená vypustenie USD z obchodu a tým pádom kurzovú instabilitu, tak to urobí bez mihnutia oka (očakávam, že v blízkej budúcnosti India a Čína tiež podpíšu podobnú bilaterálnu dohodu).

 

Trhy a bankový systém

Na akciových trhoch sú veci komplikované S&P 500 má stále rastúcu tendenciu, ale táto tendencia je závislá od nákupu FED-u (FED nakupuje cenné papiere) nie od ekonomických/firemných fundamentov, žiaľ. No nielen Čínska bublina praská, ale aj biotech bublina na NASDAQ, príslušný index sa správa “zaujímavo”. Ostatné trhy tiež vykazujú tiež abnormality vzhľadom na fundamenty napr. Belgicko nakúpilo US dlhopisy v hodnote trojnásobku svojej HDP (pre koho je proxy?), trhy so zlatom sú manipulované v druhej polovici marca (dialo sa to celý mesiac) cena zlata bola tlačená dole v každý deň o 8:30 (ohľadom toho 31.3 je zaujímavé v tom, že o 8:30 začali pumpovať S&P 500) a ja hovorím, že toto skvelé obdobie na nákup fyzického kovu (obzvlášť striebra) nemusí mať dlhé trvanie, pretože schéma ktorá umožňovala nakupovať Číňanom zlato vo veľkom množstve bez toho aby dvíhala ceny (ktorá bola súčasťou kreditovej bubliny) teraz prestáva fungovať. Vráťme sa k manipulácií, všetky trhy sú momentálne manipulované, na manipuláciu sa používajú HFT algoritmy (je o tom aj kniha, CBS o tom urobila reportáž), to ale nemení na fakte nič, že trhy smerujú ku krachu a obetnými baránkami budú HFT algoritmy (čo nemusí byť ďaleko od pravdy). Čo sa týka bankového systému, ohľadom neho všetky „konšpiračné teórie“ boli potvrdené, a potvrdil to Bank of England (písalo sa o tom aj na stránkach proinvestory.cz), čo znamená, že v podstate banky môžu vytlačiť peniaze na manipuláciu hocičoho, lebo CB im poskytujú nekonečnú likviditu (hlavne pre HFT algoritmy  umožniac im frontruning, čo je u  ľudí je ilegálne).

 

Možný budúci vývoj a príčiny

Ako som už raz povedal, dni USD sú zrátané a Rusko ju môže potopiť nielen tak, že odpovie na Americké sankcie, ale aj tak že spolu s Indiou, Čínou a ostatnými BRICS krajinami poskytne svetu alternatívu k MMF a USD, pričom svet už žiada zmenu. Preto hovorím, že 10.4.2014 je kľúčový deň, lebo BRICS dal v podstate ultimátum pre USA, buď zreformujete MMF, alebo skončíte zle. Samozrejme USA neimplementuje potrebné zmeny, môžem to tvrdiť na základe toho, že situáciu len eskalujú napr. v Sýrií  alebo na Čiernom Mori (či je to len nekompetentnosť a arogancia alebo niečí plán to neviem s určitosťou povedať), to že na G20 povedia, že k MMF a k USD je alternatíva bude pre svet OMG moment a asi 20.4.2014 USD a MMF skončí, keďže už existuje systém, ktorý nepoužíva USD v medzinárodnom obchode (Yuan swap v Nemecku, v Anglicku, vo Francúzsku a BRICS krajiny používajú vlastné meny+Irán ktorý robí barter), tak prechod na nový systém môže udiať v priebehu týždňov či mesiacov. Pre USA však to bude katastrofa, lebo doma bude mať hyperinfláciu (vracajúce sa doláre), môže byť donútený vytvoriť konvertibilný dolár pre medzinárodný obchod a dlhy denominovať v starých/domácich dolároch, ktorý bude devalvovaný a môže prísť aj o niektoré štáty, menovite o Aljašku (bývalá Ruská kolónia, kúpená v roku 1867 chce sa vrátiť späť k Rusku) a o Texas. Bankový systém západu pritom skolabuje kvôli obrovským stratám, pretože z ničoho nič v USD denominované papierové aktíva sa stanú bezcenným.

 

Prečo sa to deje resp. bude diať

Inkompetencia(?) a arogancia  západných vodcov, alebo Čínske ekonomické problémy (zachrániť svoju ekonomiku a menu na úkor inej, hlavne keď je to nepriateľský štát je logické) je len časť odpovede, skutočné príčiny sú ale oveľa „fylozofickejšie“. Podstata je to, že koncept okolo čoho je západ resp. západná mocenská štruktúra postavená v podstate skrachoval a Rusko a čiastočne aj Čína a India adaptoval iný koncept resp. došlo ku posunu v konceptuálnej moci, lebo kým západný model je postavený na monopoloch (hlavne  o monopoloch na informáciu/„pravdu“ a na „peniaze“) čo vedie k bratríčkovaniu a nakoniec nárastu inkompetencia na kritických miestach, tak Ruský staro(?)-nový je postavený základoch na zdieľaní informácií, zdrojov atď. Musím teraz vysvetliť čo znamená konceptuálna moc, v skutočnosti existuje 5 druhov moci:

  1. Zákonodarná
  2. Súdna
  3. Výkonná
  4. Mediálna
  5. Konceptuálna

Prvé tri nemusím vysvetľovať, posledné 2 áno, mediálna moc predstavuje všetko čo formuje kultúru, etiku, morálku, svetonázor a verejnú mienku teda náboženstvá, školstvo, formy zábavy a pasívneho relaxu a klasické médiá, a konceptuálna moc je o tom z čoho vyvierajú ostatné moci, ako interagujú, čo sa podporuje v médiách a v konečnom dôsledku na akom princípe funguje ekonomika (ktorá je produktom deľby práce a funkcií v ľudskej spoločnosti). Z politologického hľadiska túto zmenu presadili „Euroázijský suveréni“ na čele s Putinom.

 

Záverom

Kto chce môže shortovať USD a papierové trhy, problém je, že svoj profit nemusíte môcť premeniť na hmatateľné hodnoty ako zlato, striebro, pôda, produkčné kapacity, nehnuteľnosti a základná infraštruktúra.

 

S pozdravom

Oracle

PS: Tento  žart, sa môže stáť realitou. Niekto si stále myslí, že sú tu nejaké akciové trhy?

Česká republika a Fiskální pakt EU

Úterý, Duben 1st, 2014

Vláda České republiky před minulý týden schválila přistoupení k Fiskálnímu paktu Evropské unie. Tento pakt nařizuje všem jeho signatářům, že mají uzákonit vyrovnanost strukturálního rozpočtu (akceptovatelný deficit bude pod 0,5% HDP). Strukturální deficit je deficit bez vlivu hospodářského cyklu.

Země, která přistoupí k paktu a zároveň jej nebude dodržovat, může dostat pokutu až 0,1% HDP. A nejen to. Pro takovou zemi by rozpočet sestavila Evropská unie, resp. její byrokrati.

Nechápu, proč ČR v dnešní situaci musí k paktu přistupovat. Co tím vláda chce dokázat? Tento pakt je závazný pro země platící eurem, nás se proto netýká a ještě nějakou dobu týkat nebude. Cíle vlády mohou být stejné, akorát nebudou hrozit případné sankce.

Jsem zvědav, zda se vládě podaří sehnat zbývajících 9 poslanců pro potřebnou ústavní většinu.

Jestliže Česká republika přistoupí k Fiskálnímu paktu tak, že závazný pro Českou republiku bude až od okamžiku přijetí eura, pak je přistoupení k němu pouze planým gestem. Ničím jiným.

Jedině, že by se přistoupením k tomuto paktu vláda oháněla, až bude zvyšovat daně všeho druhu a potřebuje to jako zástěrku. Nechme se překvapit.

 

 

Pokles eura přede dveřmi?

Pondělí, Březen 31st, 2014

Minulé úterý vyslala Evropská centrální banka, resp. její čelní představitelé signál, že zvažují silné kroky směrem k hrozící deflaci. V obavách z deflace není ECB sama. Obavami z deflace byl zdůvodňován i listopadový zásah ČNB proti silné koruně. Něco takového však ECB nemůže provést stejně jednoduše. Co se jí nabízí? Jaké to bude mít dopady na devizové trhy? Úrokové…

Tento článek je určen jen pro předplatitele.
Přihlášení předplatitele Registrace předplatného

Zareaguje již ECB?

Sobota, Březen 29th, 2014

V posledních měsících se na trzích vyskytuje určitá hádanka, která nedá spát mnoha investorům, ekonomům, analytikům, apod. A to je relativně držící se euro i přes rozcházející se měnové politiky v USA a Evropské měnové unii. Na jedné straně v Americe dochází k redukci nákupů dluhopisů a hypotečních listů a Janet Yellen se nebrání rychlejšímu než očekávanémů zvyšování sazeb (což je pozorovatelné na trhu například u růstu výnosů 2-letých vládních obligací v posledních 14 dnech a zplošťování výnosové křivky 2 leté až 30-ti leté periody), pakliže podmínky toto umožní a na druhé straně ECB stojící na pokraji případného dalšího uvolnění monetární politiky z důvodu deflačních tlaků. Očekávaná relativní změna úrokového diferenciálu tedy trendově nahrává americkému dolaru. Co je tedy důvodem stále se držíciho eura? Zde je nutno se podívat na periférie eurozóny a co způsobil rozsáhlý příliv kapitálu při honbě za výnosy v poslední době. Italské, portugalské nebo španělské akciové indexy jsou v slušných procentuálních ziscích tento rok, posledně jmenovaný pak například dle madridského IBEX 35 přes 5%. Co víc, výnos do splatnosti 10-ti letého portugalského dluhopisu pokles pod 4% a španělského papíru dokonce na 3,21%. Je však valuace opodstatněná? Ve světle současné neutěšené situace v emerging ekonomikách a ne příliš růžové situace pro výnosy ve vyspělých zemích, tak toto přilívání kapitálu do periférie eurozóny vypadá více jako pouhá spekulace než cokoli jiného. V realitě pak vysoká cenová valuace 14-ti násobku budoucích zisků u portugalských a španělských akcií moc nekoresponduje s minimálními výnosy vlastního jmění firem na minimech za posledních 20 let. Tak či onak trhy dokáží být mnohdy neracionální déle a jak se říká a stále platí „trend is your friend“. Avšak zdá se, že tempo růstu tohoto přílivu začíná stagnovat a to nemusí být nic dobrého pro euro.

Mario Draghi odkládá případné uvolnění měnové politiky a v jistém smyslu bagatelizuje deflační tlaky. Otázkou jak dlouho se daný přístup podaří udržet. Pohlédněme na vývoj inflace ve vybraných zemích eurozóny v posledních letech:

Data ze Španělska o poklesu cenového indexu poprvé od roku 2009 jistě na něco poukazují a potenciální pokles evropské inflace na cyklické minimum 0,5% v porovnání s cílovanou hodnotou 2% jistě může ECB k akci přimět. Možná už příští týden na měsíčním zasedání. Nicméně, v tuto chvíli, je pravděpodobné, že dojde k vysvětlení sezónního faktoru různého data velikonočních svátků v tomto roce v porovnání s rokem minulým, a podobně. Je třeba však být pozorný a pohrávání si s touto problematikou není žádná sranda, což dokazuje příklad Japonska, který v ekonomii někteří nazývají  “ztracené dvě dekády” po fenomenální expanzi hospodářství země vycházejícího slunce v 80. letech. Podobná neaktivita centrální banky na deflační tlaky pokrachu způsobila roztočení deflační spirály, se kterou země bojuje dodnes a jsou nutny opatření, která vedou k varování veřejnosti před držením hotovosti nebo o ni přijdou už i samotným guvernérem. ECB tak stojí na pokraji a podcenění v tomto smyslu může eurozónu vrhnout do následné krize, která se potáhne i další desetiletí či více.

Vysychání přílivu kapitálu do periférií a možné naznačení uvolnění měnové politiky ECB by tak jistě mohlo přispět k silnější reakci na trhu s eurem a poslat ho vůči dolaru k hodnotě v intervalu 1,30-1,35.

Podle poslední zprávy americké komise pro komoditní trhy drží obchodníci (mimo zajišťovatele) čistých 21 294 pozic u kontraktu na euro obchodované na chicagské burze CME Group na nákupní  LONG straně. To je však pokles o 12 259 lotů oproti předchozímu týdnu. Závěrem se pojďme podívat a vývoj kontinuálního EUR/ USD kontraktu v Chicagu za zhruba rok (SOL Trader, denní data), klikněte na obrázek pro zvětšení:

 

Články týdne – 14. března

Pátek, Březen 14th, 2014

Soros – Evropě hrozí 25 let ekonomické stagnace, podobně jako se to stalo Japonsku

Finanční válka na Ukrajině. Jde o její dluhy, možná i zlato. Ale to by byla jiná kapitola.

 Firmy podílející se na fixingu ceny zlata čelí žalobě.

Objem ETF platiny je na maximech. Poptávka investorů po ní evidentně narůstá.

 

 

Může se Německo snažit zmenšit vliv Deutsche Bank na tamní ekonomiku?

Pondělí, Březen 10th, 2014

Německo je klíčová evropská ekonomika, německé banky hrají proto velkou roli. Nyní se podívám německé banky. Co se kolem nich děje? Mohou se Bundesbanka a BAFIN bát vlivu Deutsche Bank na německou ekonomiku?  Lze elegantně cestou zmenšit vliv Bundesbanky na německou ekonomiku? Lze. Deutsche Bank patří mezi TOP světové banky a vývoj v ní nelze brát…

Tento článek je určen jen pro předplatitele.
Přihlášení předplatitele Registrace předplatného

Kam mohou vest prohlubující se rozpory mezi Německem a zbytkem eurozóny

Pondělí, Únor 17th, 2014

Již v roce 2012 jsem psal  p rozporech mezi Evropskou centrální bankou a Bundesbankou. Loni na podzim hrozila Evropská komise Německu disciplinárními sankcemi kvůli jeho obchodním přebytkům.  Nyní přechází Německo do protiútoku. Ne prostřednictvím centrální banky, ale přes Nejvyšší soud. Německý Nejvyšší soud napadl před pár dny pomoc Evropské centrální banky zemím Jižní Evropy. Podle něj…

Tento článek je určen jen pro předplatitele.
Přihlášení předplatitele Registrace předplatného

Koudak: Přijdou nás monetární experimenty ECB hodně draho?

Středa, Prosinec 18th, 2013

Toto je již třetí článek posledního letošního kola soutěže čtenářů v roce 2013. Jenom připomínám, že zároveň probíhá i kolo celoroční.

 

O rozhodnutí ČNB o zavedení devizových intervencí toho bylo napsáno již hodně a zřejmě není zapotřebí dále analyzovat dopady na naše životy. Myslím, že většině z nás jsou na první pohled jasné, když vyrazí k pumpě nebo jde kupovat dárky blízkým pod stromeček. Hned na začátku: osobně s intervencemi nesouhlasím, hlavně kvůli hlubokým pochybám o schopnosti indexu CPI poskytnout relevantní informace o vývoji v ekonomice, hlavně kvůli neschopnosti zachytit inflaci, skrytou v kvalitě zboží, popř. změnách velikosti balení a také používání pouze jedné hodnoty – osobně se domnívám, že vyšší vypovídací schopnost by mělo použití dlouhodobějšího klouzavého průměru, který by zachytil návrat cen k normálu (např. po splasknutí bublin).

Rozhodl jsem se nastínit svůj pohled na věc v širším, hlavně celoevropském rámci, neboť kroky, které byly onen den provedeny, spolu mohly souviset. Na spuštění devizových intervencí se dá pohlížet jako na nástroj měnové politiky, mající za úkol zvýšit inflaci, zároveň se však jedná, z pohledu velkých finančních hráčů, o velmi levný a zároveň velmi účinný hedging. Pokud ČNB avizuje, že nepustí kurz příliš daleko od hladiny 27,00, je nasnadě, že takový krok pro velké investory odstraňuje kurzové riziko a vytváří zajímavou situaci, kdy je možné i na malý trh, jakým koruna bezesporu je, umístit velké objemy peněz, aniž by hrozil výrazný pohyb kurzu, který známe z nedávných období, když ČR opouštěly peníze, při snižování úrokových sazeb (nebo příliv peněz v období spekulací o přerodu ČR na středoevropské Švýcarsko).

A teď k tomu druhému kroku, o němž jsem psal na začátku – není jím nic jiného, než snížení úrokových sazeb a následné úvahy evropských centrálních bankéřů o možnosti záporných úrokových sazeb na úrovni -0,1 %. V té chvíli se totiž náš záporný úrokový diferenciál, který nás dosud „chránil“ před přílivem hot money a posilováním koruny, vytratí, jako pára nad hrncem a my budeme opět oblastí s vyššími sazbami, než Eurozona, a ke všemu fixovaným kurzem.

Kurz sice bude zafixovaný pouze z jedné strany, ale pokud bude ČR čelit přílivu zmíněných hot money z Eurozóny (např. do českých dluhopisů), je pravděpodobné, že koruna nebude mít příliš potřebu oslabovat a spíše bude vytvářet tlak na posilování. ČNB bude muset dále intervenovat, aby uhájila hladinu 27,00. ČR na tom bude, minimálně z pohledu socialistické vlády a rozpočtu, také dobře, neboť vysoký zájem o české dluhopisy srazí jejich, už tak nízký výnos a vláda a ČNB opět nebudou cítit potřebu se proti tomuto procesu postavit.

Dá se očekávat, že bude zájem hlavně o krátkodobější dluhopisy, neboť jejich držení je omezeno délkou intervencí ČNB. V okamžiku, kdy by centrální banka ustoupila od intervencí (z jakéhokoliv důvodu), by došlo ke skokovému posílení koruny vůči euru a znehodnocení investice kurzovým šokem, který by musel v takové situaci nevyhnutelně nastat.

Poslední, byť, uznávám, konspirativní teorií, je i možnost toho, že krok ČNB je formou skryté kontribuce ČR k záchranným fondům EU. Pokud by totiž výrazně rostl objem devizových rezerv, bylo by možné nakoupená eura uložit do zrovna potřebných dluhopisů a oddálit, o pár měsíců, nutnost vstupu ECB na trhu v rámci naplnění OMT. Češi by tak, přestože nejsou součástí Eurozony, ani Eurovalu, mohli přispět svou troškou do záchranného mlýna, bez nutnosti schválení takového kroku parlamentem nebo vládou – stačilo by rozhodnutí nikým nevolené Rady ČNB.

 

Koudak

 

Má svět možnost přestat s QE?

Čtvrtek, Prosinec 12th, 2013

Nedávno byla do čela Fedu od února příštího roku jmenována J. Yellen. Ta je všeobecně považována za holubici. Do zvyšování úrokových sazeb se tedy nijak nebude hrnout, možná že dojde i k přehodnocení dříve oznámeného ústupu od QE. Je to ale reálné? Japonsko je se svým QE jasné, soustředím se na Spojené státy a Evropskou…

Tento článek je určen jen pro předplatitele.
Přihlášení předplatitele Registrace předplatného

Komu prospívá politika nulových úrokových sazeb

Čtvrtek, Listopad 28th, 2013

Rozsáhlá analýza na toto téma vyšla nedávno v časopise Spiegel. Zdála se mi natolik důležitá, že jsem se rozhodl vypracovat z ní výňatek.

Popudem k této analýze je nedávné snížení úrokových sazeb Evropskou centrální bankou. Kdo měl jaký prospěch. Největší prospěch logicky měla řada dlužníků (ne všem se sazby snížily), tratili věřitelé (tedy i všichni střadatelé, kterým klesly úroky na bankovních vkladech).

Emise vládních dluhopisů s extrémně nízkými sazbami fixují nízké sazby – kupónový výnos – na dlouhou dobu (případný růst sazeb by byl kompenzován poklesem tržní ceny těchto dluhopisů). Na emisích vládních dluhopisů s extrémně nízkými sazbami budou nejvíce tratit investoři držící produkty postavené na držení dluhopisů do doby splatnosti (typicky životní pojistky apod.) Co ohánět se ale budou mít i samotné pojišťovny. Jejich hlavní investiční nástroj – vládní dluhopisy – budou přinášet mnohem menší výnosy. Odhady pro německé držitele pojistek se pohybují v desítkách miliard euro – podle toho, jak dlouho se nízké sazby udrží. Dopady na samotné pojišťovny budou výrazně větší.

K tomu připočtěme fakt, že Němci nemají akcie zrovna v oblibě, vnímají investice do akcií něco jako hazard. To už raději životní pojistky…

Společnost McKinsey spočítala, že vlády Spojených států, Velké Británie a členských zemí eurozóny díky poklesu sazeb ušetřily v letech 2007-2012 cca 1,6 biliónu dolarů. Soukromí investoři podle stejné analýzy tratili 0,6 biliónu dolarů, většinu těchto ztrát nesla na svých bedrech starší generace (s již splacenými dluhy a mající úspory).

Nízké sazby vedou i k tlaku na výsledky bank, ty pak hledají další zdroje výnosů.  Vzhledem k nízkým úrokům se mohou investoři spokojit s menším výnosem a investovat podle toho. Takové investice ale nijak významně ekonomice neprospějí.

Řada členů vedení ECB by uvítala záporné sazby na vklady jiných bank u ECB. Prý by banky stáhly své peníze z ECB a ty se tak vrátily zpět na trh. Co by to znamenalo pro vklady běžných vkladatelů u bank, můžeme jen spekulovat.

Co je největším současným rizikem? Nárůst vzájemné nedůvěry v rámci eurozóny.

Jak jednotlivé země chtějí plnit pravidla eurozóny?

Úterý, Listopad 19th, 2013

Minulý pátek byla v Bruselu publikována analýza návrhů rozpočtů členských zemí eurozóny pro rok 2014. Jak to vypadá?

Pouze dvě země – Německo a Estonsko prošly bez připomínek.

Francie, Nizozemí a Slovinsko splňují daná pravidla, ale bez jakýchkoliv rezerv. Těmi naopak disponují Belgie, Rakousko a Slovensko.

Pět zemí – Itálie, Španělsko, Finsko, Lucembursko a Malta – hrozí porušení pravidel.

U Itálie či Španělska mě něco takového nepřekvapuje, u zbývajících tří zemí ano. Všechny země byly vyzvány k tomu, aby podnikly kroky, nezbytné k dodržení rozpočtových pravidel.

Irsko, Kypr, Portugalsko a Řecko nebyly pro jistotu vůbec hodnoceny.

Jak jsou na tom světové měny?

Pátek, Listopad 1st, 2013

Následující graf je výmluvný – ukazuje jak sílu měny, tak i angažovanost dané země na měnovém trhu. Za největší manipulátory na světových trzích označuje banka HSBC Japonsko, Argentinu a Švýcarsko.

Zdroj grafu: http://www.macrobusiness.com.au/

Graf dokumentující míru angažovanosti zemí na světových trzích již objevil na různých serverech, avšak ten většinou postrádal druhou osu, tedy míru nadhodnocenosti či podhodnocenosti dané měny.

Pokud jde o angažovanost na trhu, Česká republika se nachází v průměru, česká koruna je považována za podhodnocenou. Zároveň se česká koruna nachází ve skupině téměř 4 desítek měn s politikou nulových úrokových sazeb (resp. záporných reálných sazeb).

Švýcarsku se není co divit, vždyť frank je vnímán jako bezpečný přístav a švýcarská centrální banka dělá co může, aby zabránila jeho dalšímu posilování.

Ještě mne zaujalo ohodnocení eura, které je považováno za relativně správně ohodnocené (podobně i americký dolar) a zároveň ECB vykazuje téměř nulovou intervenční aktivitu na světových trzích (spolu s centrálními bankami Jihoafrické republiky, Mexika a Kanady).

Co je pro budoucnost Německa klíčové? Jsou to volby?

Čtvrtek, Září 12th, 2013

Toto je článek, který by byl od října dostupný pouze předplatitelům

Zdá se, že pro nejbližší budoucnost Německa jsou nejdůležitější parlamentní volby, které se budou konat příští neděli, a tak je jim věnována stoupající pozornost.

Dlouhodobě se CDU/CDU + FDP drží kolem 45-46% (za rizika, že FDP je na hranici vstupu do parlamentu), SPD + Zelení se pohybují těsně pod 40%. Stávající kancléřka Merklová má tak stále i přes řadu skandálů šanci udržet se u moci. Zahraniční politika Německa včetně jeho postupu v ekonomické oblasti by se v takovém případě výrazně neměnila. Merklová by i nadále bránila politiku záchrany jiných zemí eurozóny před bankroty za peníze německých daňových poplatníků. Takže význam voleb není  zásadní.

Mimo volby je zde ještě jeden faktor schopný významně ovlivnit budoucnost Německa. Pokud se do problémů dostane Deutsche Bank, výsledek voleb bude podružný. Tato banka je tikající časovaná bomba schopná otřást celou Evropou.

Před rokem opustil (velice rád?)  nejvyšší post v bance J. Ackerman, následován (podle řady signálů dobrovolně) řadou vysokých manažerů. Původně měl odejít již v roce 2009, ale po spuštění krize mu byla smlouva prodloužena do roku 2013. Nedávnou se Deutsche Bank dostala do centra pozornosti německých finančních úřadů, spekuluje se o vyšetřování vedeném Interpolem. Samé špatné signály.

Co se týče výsledků, Basel III povede k požadavkům na vyšší kapitálovou přiměřenost, Deutsche Bank již proto zveřejnila úmysl směrem k menšímu objemu aktiv. O navyšování kapitálu zatím ani slovo, ačkoliv Deutsche Bank je banka s jednou z největších pák na světě. Minimální požadavek na navýšení kapitálu podle finančních výkazů a pravidel Basel III se pohybuje mezi 10 a 15 miliardami dolarů, tedy podobný jako u Barclays. Tato čísla pracují s předpokladem, že čísla publikovaná bankou jsou pravdivá a správná.

Tak tomu bohužel není. Aby čísla alespoň trochu opticky zlepšila, snažila se zakrýt transakce o objemu několika stovek miliard euro. Při vlastním kapitálu necelých 60 miliard euro to může být pro banku smrtelné.

Klasický krach typu Lehman Brothers u banky této velikosti a provázanosti s dalšími finančními institucemi si dnes globální finanční systém nemůže dovolit. Dopad krachu Deutsche Bank by byl řádově větší než u Lehman Brothers, systém by se zhroutil v řádu hodin.

Takováto banka projde podle všeho procesem „bail-in“ tak, aby dodržela své smluvní závazky na kapitálových trzích a neodstartovala nekontrolovatelnou řetězovou reakci nepředvídatelných následků. Neumím si ale představit, co za kroky by bylo nutné, aby se udržely nad vodou derivátové závazky banky takto velké banky. Snad jen převzetí jinou podobně velkou bankou za 1 euro, a to ještě jen za podmínky rozsáhlých vládních záruk.

P.S.

Pokud tedy Němci hledají kritéria, podle kterých se rozhodnou v nadcházejících volbách, neměli by zapomínat na postoj stran k bail-out, respektive bail-in.

 

Napětí mezi Maďarskem a Mezinárodním měnovým fondem narůstá

Neděle, Červenec 21st, 2013

je to pár měsíců. co se situaci v Maďarsku věnoval p. Lembák ve své analýze podrobně. Vývoj od té doby dále pokročil, proto jsem se rozhodl pro malou aktualizaci.

O napětí mezi Maďarskem a MMF se ví již delší dobu. Nyní se však zdá, že vstoupilo do nové fáze. Nedávno vyzval šéf maďarské centrální banky Gyorgy Matolcsy Mezinárodní měnový fond k uzavření kanceláře v Maďarsku s tím, že již není více třeba.

V průběhu finanční krize v roce 2008 poskytl MMF spolu s EZ Maďarsku finanční pomoc ve výši 20 miliard euro. Rozpory nastaly v roce 2010 poté, co se po vyhraných volbách stal premiérem Viktor Orbán. Nová maďarská ústava dostala pod drobnohled EU, která reagovala řadou kroků včetně soudních za porušování evropských dohod Maďarskem. Od roku 2010 nebyla žádná jednání o další pomoci dotažena k úspěšnému závěru.

Před pár dny nový šéf maďarské centrální banky (který je mimochodem autorem ekonomických kroků vlády Viktora Orbána) prohlásil, že Maďarsko půjčku již více nepotřebuje a že ji letos splatí.

Zda na to Maďarsko skutečně má nebo zda je to krok uraženého dítěte neví. Spíše bych sázel, že b) je správně.

 

 

TOP 5 letošní vybrané články


10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

Další jednání německého Ústavního soudu se blíží

Neděle, Červen 2nd, 2013

Eurozóna se (opět) v tichosti přibližuje k dalšímu velkému testu. Za pár dní, konkrétně 12. června, zasedá německý Ústavní soud a rozhoduje o budoucnosti eurozóny. Na to, jak je toto rozhodnutí důležité, je mu věnována prakticky nulová pozornost.

Evropský stabilizační mechanismus byl v loňském roce schválen německým Ústavním soudem za dodržení řady podmínek.  Nyní, zdá se, se schyluje ke druhému kolu.

Nyní Bundesbanka informovala německý Ústavní soud, že ECB (v čele s bývalým zaměstnancem Goldman Sachs) porušuje zásady obezřetnosti. Podle Bundesbanky záchrana zadlužených zemí není náplní činnosti Evropské centrální banky, ECB se má starat o měnovou stabilitu a ne bojovat za stávající strukturu eurozóny.

Jsem zvědav, jak soud 12. června rozhodne. Ať tak či onak, je vidět, že němečtí finančníci mají na evropskou integraci zcela odlišný názor než němečtí politici. Protože peníze rozhodují, dlouhodobě eurozóna nepřežije.

Ať už Německo vytlačí z eurozóny Francii spolu s dalšími jižními národy, nebo zda vystoupí spolu s dalšími severními zeměmi samo, ekonomický výsledek bude tentýž. Ze dne na den bude třeba v Německu a dalších na něj napojených zemích vykrýt vzniklé kurzové ztráty, s tím musí počítat.

Rozdílný kurz „severního“ a „jižního“ eura bude ku prospěchu všem. Kroky nutné při jeho zavedení také nejsou žádným tajemstvím.

 

TOP 5 letošní vybrané články


10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

Články týdne – 17. května

Pátek, Květen 17th, 2013

Na úvod dávám pár komentářů ke skandálu kolem IRS ve Spojených státech – začínám komentářem z Washington Post, který přirovnává aféru ke skandálu Watergate, server zerohedge se pouští dva roky do historie. Výsledkem všeho je odvolání šéfa daňového úřadu.

Charles Schwab si stěžuje na manipulaci trhů Fedem.

Anti-euro strana v Německu začíná zatápět Merkelová čím díl více. Komentář časopisu Spiegel doporučuji.

Jak jsou na tom banky? Asi nic moc, když je Evropa letos netestuje. Pochybuji, že by se nepochlubili dobrými výsledky, kdyby to je trochu šlo…

Co akcie? SELL. Akcie podle tohoto:  BUY. Každému dle jeho gusta.

Citát Billa Grosse (PIMCO) na závěr: Ask not what you can do for your country, ask what your country can do TO you.

 

 

Archiv - Předchozí články týdne

Výroční analýza 2013

Pohled na penzijní reformu

 

Články týdne – 10. května

Pátek, Květen 10th, 2013

Situace na jihu Evropy se nijak výrazně nelepší. Kdyby snad náhodou ano, ECB by neuvažovala o skupování špatných jihoevropských dluhů z  bank, navíc krátce poté, co překvapivě snížila úrokové sazby. Maximum možného dělá i Fed.

Těžba ropy ve Spojených státech je na nejvyšší úrovni za posledních 20 let, za posledních 12 měsíců vzrostla o 20%.

Výsledkem je diskuse skupiny G7 nad globální finanční reformou. Fajn, něco takového je nezbytné. Pouze si troufám tvrdit, že skupina G7 nebude jediným (ani ne hlavním) hráčem určujícím pravidla takovéto reformy.

Maximální možné QE je na pořadu dne i v Japonsku, výsledkem čehož je první pokles jenu pod hranici 100 JPY za 1 USD za poslední 4 roky.

V případě, že sledujete vývoj kolem Afghánistánu, neměl by vám uniknout článek publikovaný v New York Times. Doporučuji.

Bitcoin získává na popularitě, po problémech na Kypru šla jeho cena raketově vzhůru, poté dolů apod. Výsledkem je, že k sobě přilákal pozornost oficiálních míst. Tedy něco, co se uživatelům hodí ze všeho nejméně.

Citát z Deutsche Bank na závěr (Jim Reid):

Our opinion is that the BoJ is the latest runner with this demand baton which may in turn actually force others into the race (ECB in the future?), or encourage others to carry on QE for longer (the Fed?) thus reinforcing this artificial demand for fixed income. While such technicals remain in place its hard for defaults to rise significantly in the foreseeable future even with what is weak growth, average fundamentals, credit deterioration and a rise in more risky deals. However is it healthy that the default/insolvency cycle is being sedated in so many large economies? Surely the financial system and life in general has prospered through history on the basis of creative destruction. Indeed all the good looking and intelligent readers of this note are products of survival of the fittest. Economic growth over time is helped by a regular cleansing. So are low defaults helping to lock in low growth for years to come across many large economies? Clearly there are other factors at work here but we think that what’s great for credit investors isn’t necessarily good for the global economy. A bit of a paradox. We would stress that we fully understand why the authorities wouldn’t want free markets to operate today as the risk of a huge global default and unemployment cycle would still be very high. However their intervention has a cost in our opinion. Socially this might be worth paying but we do think it exists.

Tučně zvýrazněná věta je ode mne. Mluví za vše.

 

 

Archiv - Předchozí články týdne

Výroční analýza 2013

Pohled na penzijní reformu

Má euro smysl?

Čtvrtek, Květen 9th, 2013

Podle Oskara Lafontaine – německého ministra financí z doby přijímání eura – je čas uvažovat o životaschopnosti eura. Hlavním důvodem je podle něj nemožnost kurzové politiky jednotlivých zemí, devalvace měny by přitom zemím v ekonomických problémech jen prospěla.

Německo přitom není na obchodu s eurozónu dramaticky závislé. Proto by se ani ono nemuselo bránit odchodu vybraných zemí z eurozóny. Naopak. Pokud to neudělají oni, může to udělat Německo samotné.

Klíčem k vývoji je to, jak moc věrně je vývoj v EU zobrazen následujícím obrázkem z díly Gluskin Sheff.

 

 

 

TOP 5 letošní vybrané články

Norové mění investiční politiku

Neděle, Duben 14th, 2013

Norský fond spravující devizové rezervy země zásadním způsobem přehodnotil svoji měnovou investiční politiku.  Z portfolia vyřadili cenné papíry zemí, které provozují monetární expanzi.

Postupně se zbavují amerických a britských dluhopisů, začali prodávat i dluhopisy francouzské. Podíl zmíněných obligací klesl na polovinu. Nahrazují je obligacemi Turecka, Ruska či Taiwanu.

Něco takového je však to poslední, co si Spojené státy a Velká Británie přejí. Zejména proto, aby se norským příkladem nenechali inspirovat i další země spravující významné „sovereign wealth funds“.

Ještě jakž takž by bylo pro tyto země akceptovatelné  kdyby se „sovereign wealth funds“ co nejvíce řídily norským příkladem a „jen“ nahradili americké obligace ruskými, tedy nepřesunuly by prostředky směrem do drahých kovů.

I tak by se kupujícími americké a britské obligace zřejmě musely stát Fed a BoE. Kdo by kupoval francouzské obligace je otázkou, ECB by se do toho jen tak nehrnula.

Další vývoj budu i nadále monitorovat.

 

 

 TOP 5 letošní vybrané články


10 dosud nejčtenějších článků na serveru: