Články s tagem ‘EUR’

Zajímavé komentáře čtenářů z uplynulého týdne

Úterý, Listopad 18th, 2014

Copter: Asi se něco děje: Německé banky snižují pojištění vkladů od ledna 2015,
MMF chce konfiskovat vklady: http://www.forbes.com/sites/billfrezza/2013/10/15/the-international-monetary-fund-lays-the-groundwork-for-global-wealth-confiscation/

 

Jan Altman: Že by se konfiskovaly vklady v Německu? Proboha proč?
Obecně: jaký důvod může mít vláda ke konfiskaci vkladů? Potřeba peněz to nebude, těch si půjčí, kolik jich centrální banka natiskne, tedy neomezeně.
Konfiskovat vklady z důvodu “dostání se k penězům” tak mají jen ty státy, které si vlastní měnu netisknou (např. Kypr), nebo mají fixní kurz.
V případě zemí jako Japonsko, USA, Británie, … to nemá žádný smysl.
Resp. smysl by taková měnová reforma měla pouze v případě, kdy by stát měl zájem snížit objem peněz v oběhu, jako u nás po 1. i 2. sv.válce a v roce 1953. Ale to si myslím, že také dnes nehrozí.
________________________________________________

Teoreticky by mohlo jít o formu “rekapitalizace bank”. Tedy ty banky, které neprošly zátěžovými testy, by zabavily třeba 20% vkladů nad pojištěnou částku.
Ale zkuste si představit, co za kravál, bouře a tržní paniku by vzniklo, kdyby se toto odehrálo např. v Itálii.
Tzn. podle mne se to nestane a ohroženým bankám (zvlášť těm velkým) bude pomoženo ze strany ECB, EuroValu a lokální vlády (která si na to půjčí a dluhopis skoupí ECB za nově vytvořené peníze).
________________________________________________

Obecně se tvrdí, že dluhová krize neskončila, ani nemohla, protože státy jsou dnes zadluženější, než před krizí (a banky na tom také nejsou dobře, navít ty TooBigToFail jsou dnes ještě vetší).
Na druou stranu: výnosy dluhopisů jsou dnes níže (čili dluh tak nevadí) a hlavně všemožnými nákupy ze stran centrálních bank se tyto staly vlastníky podstatné části státních dluhů.
Představme si hypotetickou zemi (např. Japonsko za pár let):
- Státní dluh je 300% HDP (nepočítaje diskontovanou hodnotu budoucích mandatorních výdajů, zejména sociálních, penzijních, zdravotních – a jejich rostoucí váhu z důvodu stárnoucí populace)
- Podíl produktivních ve společnosit klesá (tedy i klesá počet těch, kteří by ten dluh měli splácet, čili dluh na produktivní hlavu roste velmi prudce)
- Řada investorů říká, že takový dluh je neúnosný a že růst výnosů i na pouhá 3% by byl smrtící

Jenže:
- Centrální banka se bude snažit nepřipustit růzt výnosů (a Bůh ví, jak dlouho se jí to může dařit)
- Centrální banka intenzivně dluhopisy vykupuje a z oněch 300% jí již patří 230%
- Mnoho investorů tak tuto část dluhu nebere v potaz, protože vlastně jedna odnož státu (treasury) dluží druhé (CB) – spekulují, že by CB státu dluh i mohla odpustit, nebo se alespoň úplně zříct výnosů a splatnost významně prodloužit
- Druhé skupině investorů je jasné, že něco takového sice lze dělat, lze to dělat i relativně dlouho, ale nelze to dělat napořád – takovéto nestandardní chování má nutně konsekvence. Ty lze po nějakou dobu maskovat a potlačovat, ale jednou vyhřeznou o to silněji.
- Jedna skupina investorů očekává, že manipulace výnosů směrem k nule a masivní nákup dluhopisů, nutně povedou k vysoké inflaci (která se zatím projevuje jen na akciovém trhu).
- Druhá skupina investorů naopak očekává zdrcující deflaci, protože odpuštění dluhu ze strany centrální banky by byl silný deflační impuls (škrtem pera by biliony přestaly existovat).
- Přesto že jsou stanviska obou skupin v podstatě protichůdná, mají pravdu tak trochu obě :-)

 

Kolda: 2 Jan Altman
Konfiskaci části vkladů navrhl v několika materiálech IMF. Právě na rekapitalizaci bank. Já bych to na lehkou váhu nebral.

Navíc Německo si své peníze netiskne stejně jako Kypr. A Německo zuřivě brání Draghimu, aby nakupoval toxic assets. Zkrátka Němci se bojí hyperinflace jako čert kříže a konfiskaci možná vnímají jako menší zlo.

 

lulinak: ono se za poslednich par let neco tak vyrazne zmenilo, kdyz jeste nedavno byl tezari bez vetsich problemu schopni fungovat za ceny pod 800? Holt kdo moc prestrelil tak krachuje, jako v kazde jine branzi…

 

eheman: Také se mi nezdá to, že by náklady na unci Au byly 1200 USD, že by náklady za 8 let vystřelily o více než 300% když cena natrhu byla v tu dobu 400 USD?? Tomu prostě nevěřím.

 

Jan Dvořák: Je to klidně možné, zvláště za situace, kdy se těží méně kvalitní ruda.
Pokud má nyní těžená ruda např. 2x menší obsah zlata, náklady na těžbu jedné unce jsou rázem na dvojnásobku, aniž by se v absolutní částce náklady na vytěžení 1 tuny ropy změnily.
K tomu je pak absolutní nárůst nákladů…

 

Jan Altman: Náklady na těžbu zlata: možná tak vysoké jsou. A to proto, že těžaři v období růstu jeho ceny měli velké oči, mysleli si, že poroste dál a tak investovali do průzkumu, do nových dolů (často s horší výtěžností), atd… No a nyní musejí splácet úvěry z nerentabilních investic a do nákladů jim jdou i odpisy. Tzn. nějaký velký těžař třeba i má (starší) doly, kde těží unci za 400USD (dojná kráva). Ale vedle toho odepisuje investice a splácí úvěry z nového dolu (hladový pes), kde ho unce vyjde na 1500. A i kdyby se chytil za nos a ten nový nerentabilní důl zavřel, tak stále musí splácet úvěr a odepisovat důlní mašiny – i když je bude nevyužité nechávat reznout.

Podivnější mi přijde ta cena u Ag. Resp. podle mne mluvit u Ag o nákladech těžby je ošidné, protože Ag se na rozdíl od Au vlastně cíleně netěží, ale je to vedlejší produkt při těžbě něčeho jiného (třeba Cu). Takových dolů, jako bývala Kutná Hora, kde se primárně těží Ag, těch moc není.
Takže těžím Cu (které mi ale dnes také moc nevydělává) a jen za cenu nějaké doplňkové technologie a doplňkové/mezní energie z té rudy dostanu i Ag. Ale stále těžko mohu jednoznačně přiřazovat náklady tomu samotnému Ag – důležitější je, kolik těžím Cu, kolik to mne to stojí a hlavně za kolik to Cu (kvůli kterému se v té zemi hrabu) jsem dnes schopný prodat. Ale divil bych se, že by někdo vykutal ze země rudu kvůli Cu, Cu z toho vyseparoval, ale na Ag se vykašlal, protože jeho cena je příliš nízko. Tzn. omezení těžby Ag jen z důvodu nízké ceny, je podle mne daleko méně pravděpodobné, než u Au.
Na druhou stranu, kdyby nakonec přeci jen k omezení produkce Ag došlo (ovšem spíše z důvodu poklesu poptávky po Cu), tak je to větší problém, než u Au, protože Ag průmysl nevratně spotřebovává (resp. recyklační technologie nebudou k dispozici ze dne na den a hlavně recyklované Ag může být dražší, než vytěžené). Naproti tomu Au se nespotřebovává a kdyby centrální banky zase začaly ve velkém prodávat, svou nabídkou mohou překonat i těžaře.

 

woxow: Cena zlata může klesnou až na nulu, pokud se bude řídit contrakty na COMEXU, které jsou až 108x přepákované a protože se jich lidé ve velkém zbavují, strhují cenu zlata dolů a to i když fyzické zlato již deset let nakupují centrální banky jako dívé. Jakmile COMEX zkrachuje, protože nebude schopen dodat fyzické zlato, dojde k odělení fyzický trhu od virtuálního a cena OZ vyrazí mnohým dech. D8le pak výtěžnost rudy klesla z 12 g na sotva 2g na tunu během několika let, dále pak USD devalovoval taktéž během několika let o 30-50% a nyní se trochu vrací. V CZK však zlato je kolem 7% plus od ledna. Až dojde k zavedení nového měnového koše, kdy se mezinárodní obchod nebude řídit složením kauce v dluhopisech ale ve zlatě, pak každý stát bude muset obnovit své zlaté rezervy, jako to už nyní chtějí švýcaři.- Pro Českou republiku, vzhledem k jejím nízkým zásobám a velkému množství peněz v oběhu, by cena unce vyskočila až na milióny korun, ve srovnání s desetitisícovýma částkama v jiných měnách. Ale osobně si myslím, že se všechno spláchna chaosem ekonomických krizí a válek. A propo UISA chce sví dluhy splatit (jediné řešení bez války) že slije svou ekonomiku s ekonomikou evropy a o své závazky tak převede i na bedra evropských poplatníků, díky TTIP se máme tedy na co těšit.

 

 

 

Stress testy evropských bank dopadly docela slušně

Pondělí, Říjen 27th, 2014

ECB podrobila stress testům 130 nejvýznamnějších evropských bank. Podle stavu ke konci roku 2013 jich neprošlo testy 25, podle aktuálního stavu vlastního kapitálu jich nyní neprošlo jen 13 z nich, tedy každá desátá. Na druhou stranu, jednalo se, naštěstí, o méně významné banky. Celkem jim chybí 9,5 miliardy euro kapitálu. Ani to není tak hrozné, když to porovnám s rokem 2008.

Nejhůře dopadly italské a řecké banky, které dohromady generují dvě třetiny chybějícího kapitálu -  8 italským bankám chybí jim kapitál za 3,3, čtyřem řeckým bankám pak chybí kapitál za 2,9 miliard euro. Hranici chybějící jedné miliardy euro už překlopilo jenom Portugalsko z hodnotou chybějícího kapitálu ve výši 1,15 miliardy euro.

Ani jednu problémovou bank podle aktuálního stavu vlastního kapitálu nemá např. Německo, Francie, Španělsko nebo třeba i Kypr.

Velké české banky nebyly do testu zahrnuty, testovány byly jejich matky.

 

 

Výběr článků určených předplatitelům

 

Výběr článků věnovaných finančnímu systému jako celku:

Články týdne – 17. října

Pátek, Říjen 17th, 2014

Jak jsou na tom “too big to fail” banky?  I když, někdy jsou tyto banky přezdívány na ” too big to jail”. Uvidíme, ale i některé z nich prochází významnou restrukturalizací. Například Citibank opouští trhy v 11 zemích, včetně České republiky. 

Referendum v Itálii o euru? I to je možné. Sledujte vývoj.

Saudská Arábie: zvykejte si na nižší ceny ropy. Tento článek si dovoluji nazvat povinnou četbou.

Dojde v Německu ke změně ekonomické politiky? Merkelová by jistě ráda…

 

Lesk a bída evropských rozpočtů

Čtvrtek, Říjen 16th, 2014

 

 

29. říjen bude důležitým testem zpřísněných evropských rozpočtových pravidel. Evropská komise by podle očekávání měla odmítnout návrh francouzského státního rozpočtu pro příští rok a vrátit jej k přepracování. Spíše než velkou diplomatickou rozepři mezi Paříží a Bruselem však můžeme očekávat velké divadlo.

Francouzská vláda ve svém návrhu žádá prodloužení lhůty nutné ke splnění limitu 3% schodku státního rozpočtu o dva roky. Ráda by si tak uvolnila ruce pro štědřejší státní výdaje mezi lety 2015 až 2017 bez starosti o to, z čeho je bude financovat. Do střetu se tak dostává francouzský prezident Francois Hollande s německou kancléřkou Angelou Merkel, která naopak jakékoliv uvolňování nedávno přitvrzených pravidel pro státní rozpočty zemí eurozóny odmítá. Bruselské byrokracii by tak připadla role jen jakéhosi prostředníka mezi dvěma mlýnskými kameny. Navzdory očekáváním se však žádná dramatická krize ani po uplynutí lhůty pro Evropskou komisi na konci října očekávat nedá. Proč?
Pokud Evropská komise (ještě ve svém stávajícím složení) nejpozději 29. října francouzský rozpočet skutečně odmítne, francouzská vláda dostane 3 týdny na jeho přepracování v souladu s námitkami komise. Francouzská vláda však již dopředu avizovala, že nemá v úmyslu přijímat jakékoliv nové zákony v tomto časovém horizontu, aby mohla případným změnám dostát. Dá se proto očekávat, že v rámci přepracování rozpočtu budou přijaty jen kosmetické změny. Pokud se tak stane, dojde na základě nových fiskálních pravidel ke spuštění takzvaného „ekonomického semestru“, kdy budou během 6 měsíců probíhat nová vyjednávání, posuzování a vyhodnocování. Ke skutečné diplomatické krizi na půdorysu Paříž – Brusel – Berlín by tak došlo nejdříve v průběhu dubna příštího roku. V té době pak již připadají v úvahu i případné sankce vůči Francii ze strany Bruselu za nedodržování dohodnutých pravidel a snaha vynutit si jejich naplnění.

Všechny tyto kroky však již budou v kompetenci Evropské komise v jejím novém složení, která se ujme svých pravomocí k 1. listopadu tohoto roku. Hlavní roli dozorce evropských rozpočtu zde bude hrát nový komisař pro hospodářské a měnové záležitosti Pierre Moscovici, bývalý francouzský ministr financí (funkci opustil teprve v dubnu tohoto roku). Existují proto hlasy, které upozorňují,  že Moscovici bude francouzské vládě nadržovat a nebude tak striktní, jak by podle nových fiskálních pravidel měl. Je tak i možné, že komise nakonec francouzských rozpočet nechá projít s ohledem na  „reformnímu úsilí“ francouzské vlády.

Z chování investorů na finančních trzích je patrné, že směrem k jednání vysokých představitelů Unie již ztratili jakákoliv očekávání. Veškerá rozhodnutí o budoucí alokaci soukromého kapitálu tak budou činěna až na základě skutečných rozhodnutí a úkonů v rámci struktur EU spíše než na základě dohod, ustanovení a příslibů. Pokud by v listopadu (resp. dubnu) došlo k pozitivnímu překvapení a komise by si dokázala vynutit od Francie skutečné reformní kroky, znamenalo by to velmi zajímavou příležitost pro investory na finančních trzích. Takový výsledek je však v tuto chvíli jen velmi obtížné předpovědět.

 

http://www.chbridge.cz/

 

Poučení o rizicích

Informace uvedené v této analýze (dále jen “Analýza) jsou pouze informativního a vzdělávacího charakteru a nejsou myšleny jako návrh nebo nabídka ke koupi či prodeji jakéhokoliv investičního nástroje. Rozhodnutí obchodovat s finančními instrumenty je odpovědností každého jednotlivce a jedině on sám nese za svá rozhodnutí plnou odpovědnost. Hodnota finančních instrumentů v čase kolísá a návratnost investice není zaručena. Výsledky minulého období nejsou zárukou výnosů budoucích. Informace a data v Analýze mohou být čerpána z externích zdrojů. Autor neodpovídá a neručí za aktuálnost, úplnost, zákonnost, včasnost či správnost veškerých informací, dat a prohlášení.

Stínová ekonomika

Úterý, Září 23rd, 2014

U nás finišuje příprava státního rozpočtu pro rok 2015. Na rozdíl od minulých let jsem nezaregistroval debaty o tom, o kolik je státní rozpočet chudší díky stínové ekonomice. Možná právě proto jsem se rozhodl publikovat odhady rozsahu šedé ekonomiky v různých zemích Evropské unie.

Pokud jde o absolutní částky, největší stínová ekonomika se odhaduje v těchto zemích:

  1. Itálie – 410 mld. euro
  2. Německo – 400 mld. euro
  3. Francie – 300 mld. euro
  4. Španělsko – 230 mld. euro
  5. Velká Británie – 200 mld. euro

 

iná země se nedostala nad 100 mld. euro. Odhady pro Českou republiku se pohybují kolem 40 mld. euro.

Proto stojí za porovnání objem stínové ekonomiky s HDP zemí. Východní Evropa tu západní tvrdě „válcuje“.

  1. Bulharsko – 35%
  2. Rumunsko – 33%
  3. Litva – 32%
  4. Estonsko – 32%
  5. Lotyšsko 28%

 

U zemí s uvedenou největší šedou ekonomikou v absolutní výše pak procenta vychází následovně:

  • Itálie – 22%
  • Německo – 15%
  • Francie – 14%
  • Španělsko – 22%
  • Velká Británie – 12%

 

Nejmenších hodnot (jediné země pod 10%) dosahují Rakousko a Lucembursko. Podíl České republiky je 18%. V porovnání s Německem to není žádná hrůza.

Když chcete odhadovat výpadek daní – jen u daně z příjmu pro ČR vychází jednotky miliard euro (podle všeho by to stačilo pokrýt celý plánovaný deficit příštího roku). O DPH nemluvě (i když tam by zase byly vyšší odpočty…).

Jasně, 100% stínovou ekonomiku vymýtit nelze, avšak ani její snížení na úroveň Německa by státní rozpočet nezachránilo.

 

Výroční analýza pro rok 2014

 

Výběr článků určených předplatitelům

 

Výběr článků věnovaných finančnímu systému jako celku:

 

Články týdne – 12. září

Pátek, Září 12th, 2014

Deutsche Bank: “The Bubble must go on…”

Francie nebude plnit Maastrichtská kritéria alespoň do roku 2017

Čína a Rusko přechází ve vzájemném obchodu na vlastní měny. Nic překvapivého.

Setřásá zlato “slabé ruce”? Dost možná. 

Americké banky míří k dalšímu záchrannému balíku…

Pokud Skotové řeknou “ANO” nezávislosti, dopady na Velkou Británii budou velké.

Časopis Foreing Affairs a pohled na dění na Ukrajině…

Sankce proti Rusku už asi postihnou o velké západní ropné firmy

Co očekávat od ECB, co od eura?

Sobota, Srpen 30th, 2014

V poslední době je zajímavé pozorovat vývoj směřující k evidentní desynchronizaci měnových politik, jednak v USA na jedné straně a jednak v EMU a Japonsku na straně druhé. O euru a jeho postupném oslabování jsme diskutovali již několikrát. Co je tedy nového?

Příští týden bude jistě zajimavý, po zasedání výboru Evropské centrální banky se uvidí, zda Mario Draghi případně přistoupí k nekonvenční akci a zavede QE. Jednak toto nastínil na konferenci v Jackson Hole v nádherném hornatém Wyomingu před pár dny, kde přiznal, že inflační očekávání se začínají vychylovat od dlouhodobého cíle 2% (v ekonomii hovoříme od tak zvaném odkotvení inflačních očekávání) a na swapovém trhu se pohybuje číslo 0,3-0,4% body pod žádoucí hodnotou. Dále, skutečně inflace v eurozóně dosáhla nové cyklické minimum v srpnu 0,3% na  meziroční bázi. Řecko, Španělsko, Portugalsko, Itálie a Slovinsko v podstatě jsou meziročně v deflaci. V neposlední řadě se neustále kumuluje geopolitické riziko a zvláště v Evropě konflikt Ruska a Ukrajiny. Pozitivní skutečností v deflační problematice je to, že čistá inflace (očištěná o nezpracované potraviny a ceny energií) naopak v srpnu vzrostla o 0,9% oproti stejnému období minulého roku. Na poklesu nominální inflace mají tedy klesající ceny energií, což se záhy může změnit utáhne-li de facto Rusko kohoutky.  Evropa je čistý importér energií a napříkald u ropy se musí přes 80% dovážet. Klíčové v tuto chvíli z pohledu Draghio jsou však ony vychýlené očekávání trhu, které samy o sobě vytvářejí nejistotu, postupnou nedůvěru v monetární autoritu a případně následnou deflační spirálu a krizi.

Přistoupí tedy ECB ke QE jak ho známe například z USA? Dle mého názoru zřejmě ne příští týden. Poté, co provedla banka v červnu rozsáhlejší uvolnění politiky ve formě snížení sazeb, tak pro Draghio bude obtížné členy bankovní rady přesvědčit o rozsáhlejší nekonvenční politice. Je naopak možná jiná akce,  čemuž nasvědčuje tento týden krok ECB ve formě přizvání ke konzultaci americkou investiční skupinu BlackRock. Ta centrální bance údajně radila ohledně mechanismu nákupů  ABS, tedy cenných papírů privátního sektoru,  jež jsou kryté aktivy (půjčkami, leasingem, pohledávkami firem) mimo těma ze sektoru nemovitostí jako hypotéky (MBS), a podobně. Tento trh však představuje v Evropě jen nějakých 100 miliard euro, což je velmi málo pro skutečnou aplikaci QE, kde se budou muset nakupovat rovněž vládní dluhopisy jednotlivých zemí příadně také eurobondy. Uvidíme.

V dnešním reportu od Robina Brookse, hlavního měnového stratéga Goldman Sachs bylo překvapivé snížení odhadu kurzu eura vůči americkému dolaru v tříměsíčním horizontu na 1,29 (z 1,35), v šestiměsíčním na 1,25 (z 1,34) a dosažení parity 1:1 do roku 2017. Dle mého názoru je pravděpodobné brzké oslabení pod 1,30, avšak je nutné si dát pozor na ono vystoupení ECB v případě, že zatím nepřistoupí k výraznějšímu kroku dalšího uvolnění monetární politiky unie. V tomto případě můžeme být svědky jistého retracementu nahoru. Nicméně střednědobě pak bude pravděpodobně kurz směřovat k 1,25.

Podle poslední zprávy americké komise pro komoditní trhy  drží obchodníci (mimo zajišťovatele) čistých 198 006  pozic u kontraktů na euro na burze CME Group v Chicagu  na prodejní SHORT straně. Doposud zatím ne extrém podle historických měřítek (jen bokem pro zajímavost na komoditě sóji ten extrém na short straně už je).

Závěrem se pojďme podívat na kontinuální kontrakt na euro na chicagské burze za posledních pár let (SOL Trader, týdenní  data), klikněte na obrázek pro zvětšení:

 

 

Stále existuje šance pro dluhopisy?

Sobota, Červenec 5th, 2014

I když od května minulého roku se u amerických vládních dluhopisů projevila první vlna výprodejů z důvodu naznačení omezování nákupu Fedem (tapering), tak od září je znatelný určitá korekce. U německých vládních dluhopisů pak pokračuje trend výrazně nahoru. Děje se tak z důvodu stále neutěšené situace jak ohledně růstu ekonomik, tak deflačních tlaků, což stimuluje jednak akomodativní politiku formou držení úroků kolem nuly, tak další redukci úroků v eurozóně. Toto snižování a s tím spojená postupná depreciace eura vůči americkému dolaru, jak jsem již minule diskutovali bude dále podporovat ostatní centrální banky v Evropě k akcím v rámci měnové války a poslední jsme mohli být svědky švédské Riksbank. Ta překvapila výrazně trhy tento týden a snížila klíčovou sazbu o 0,5 procentního bodu na 0,25%, potenciálně podobnou akci signalizovala rovněž norská Norges bank a pravděpodobně přijdou i další. A i když je toto stále podpůrné pro ceny dluhopisů, musíme se také ptát, kam se tyto mohou pohybovat v středědobém či delším horizontu, pakliže prostor pro další snižování se redukuje na nulu. Ceny obligací se pohybují inverzně k pohybu sazeb, to jest při růstu sazeb v ekonomice se zvyšuje požadovaný výnos do splatnosti papíru (kupóny plus kapitálový výnos) a jeho růst je následně zabezpečen poklesem ceny bondů. To, že je situace zcela odlišná oproti vývoji posledních zhruba 30 let a investoři možná stále žijí mentálně v této periodě charakterizované dluhopisovou rally si můžeme dokumentovat na následujícím grafu:

 

Od období bývalého předsedy Fedu Paula Volkera, který umožnil svou měnovou politikou například výnosům do splatnosti 10-ti letých amerických vládních dluhopisů vzrůst počátkem 80. let přes 15% a následně pak 30 let došlo k jejich postupnému poklesu až do dnešního výnosu kolem 2% uplynulo skutečně mnoho let a vypadá, že se setrvačnost přenáší i do dneška. Avšak, toto může mít katastrofické důsledky pro ty, co zapomínají, že perioda je u konce. Nicméně i tak, podle dat Bank of America Merrill Lynch investoři vložili minulý týden dalších 1,6 miliard USD do evropských dluhopisů s nejvyšším ratingem (high grade), pátý týden po sobě vklady převyšující 1 miliardu USD týdně. V tomto roce samotném pak celkem 25,5 miliard USD. Podle agentury Markit tak poklesl výnos do splatnosti těchto druhů dluhopisů s pětiletou splatností na 1,77% p.a., v porovnání s tím pětileté německé Bundy mají výnos 0,33% p.a. Jaký je prostor pro další pokles výnosů s limitou 0? Podobná je situace u amerických dluhopisů, zvláště se zde hovoří a je v rámci honby za výnosy zájem o korporátní obligace. Podle chicagské Morningstar poklesl průměrný spread výnosů firemních bondů vůči těm vládním na 1,03 procentní body, nejnižší od července 2007 (5-ti letý americký vládní dluh má výnos 1,74% p.a. a 10-ti letý pak 2,65% p.a.). Jedná se tak o spread, který je o 0,7 procentních bodu nižší než ten průměrný za posledních 15 let. Navíc, rating Morningstar indexu dluhopisů má současně rating A- v provnání s únorem 2007, kdy byl spread za sledovanou 15-ti letou periodu rekordně nízký a o něco těsnější, ale rating byl kvalitnější A, to znamená čekal by se v současnosti spread o něco vyšší z důvodu vyššího požadovaného výnosu u méně kvalitních papírů. Laicky řečeno spread je velmi těsný a cena korporátních obligací je napnuta do maxima. Kam mohou pak ceny těchto aktiv dále růst? Ne příliš mnoho. V příadě zahájení zvyšování úroků americkou centrální bankou dojde zajisté k výrazným výprodejům.

Jak se chovají aktiva jako akcie a dluhopisy v období zvyšování úroků? Na to jsme za oněch 30 let dluhopisové rally byli zvyklí odpovědět, možná jejich cena poklesne, ale následně jak Fed pokračoval v postupném snižování, byly tendence opětovně být jejich cena podporována (odmyslíme-li bubliny 2001 nebo 2008 u akcií, kdy došlo k masivním výprodejům). Je těžké určit jak se chovaly aktiva akcií a dluhopisů jako reakce na růst úroků od 80.let, kdy v podstatě byly úroky postupně snižovány. Nicméně, když vezmeme i periodu před tím, to jest od počátku 70. let (od roku 1972, kdy byl uveden Lehman Long-Term Treasury Bond index, dnes známý jako Barcalys Treasury Bond index) a jako růst úroku definujeme průměrnou denní sazbu klíčové sazby Fedu Fed funds na měsíční bázi a porovnáme, můžeme se dopátrak k určitému závěru. Matematicky tedy vyjádříme změny úroků následovně:

  • Jestliže sazba t > sazba t-1 pak měsíc t je definován jako perioda rostoucí Fed funds sazby

 

  • Jestliže sazba t < sazba t-1 pak měsíc t je definován jako perioda klesající Fed funds sazby

 

  • Jestliže sazba t = sazba t-1 pak měsíc t je definován jako perioda Fed funs sazby beze změny

 

Graficky si pak můžeme ukázat, jaký byl vliv této změny na průměrné měsíční změny cen amerických dluhopisů a akcií a portfolia 60/40 (60% zastoupení akcií a 40% zastoupení dluhopisů):

 

Tmavo modře je pak znázorněn průměrný měsíční výnos aktiva v období klesající Fed funds sazby a světle modře průměrný měsíční výnos v období klesající úrokové sazby. Je evidentní, že i při zahrnutí periody 30-ti leté rally na dluhopisech, je změna úroků směrem nahoru velmi nepříznivá, jak pro akcie, tak dlouhopisy, či jejich portfolia a dochází k výraznému snížení výkonnosti těchto aktiv. Nyní, zkusme se zamyslet, co se stane odmyslíme-li postuně odeznívající periodu 30-ti letého postupného snižování úroků dlouhodobě? Nyní už tyto nemají postupně kam klesat. Co se stane, až dojde k jejich růstovému trendu, jaký bude výnos akcií a dluhopisů poté? To je také důvod, proč se tady v USA majetnější investoři typu family offices a penzijní plány, a tak dále (smart money) dívají více a více také po jiných aktivech z alt sektoru (alternative investments), zvláště těch, jejichž cennový vývoj bude na růstu sazeb nezávislý nebo pozitivně korelován .

Podle zprávy americké komise pro komoditní trhy z 24.6. drží obchodníci (mimo zajišťovatele) čistých 211 248  pozic u kontraktů na 10-ti letý americký vládní dluhopis na chicagské burze CME Group na prodejní  SHORT straně. Rezistence je u zářijového kontraktu na úrovni  124-23,5 a support na 123-30,5.

Závěrem se pojďme podívat na vývoj cen (pohybují se inverzně k výnosům) kontraktů na 10-ti letý něměcký dluhopis (FGBL, pravá osa) na burze ve Frankfurtu a 10-ti letý americký vládní dluhopis (ZN, levá osa) na burze v Chicagu a jejich komoditní spread (SOL Trader, týdenní data, kontinuální kontrakty), klikněte na obrázek pro zvětšení:

29 biliónů dolarů

Čtvrtek, Červen 19th, 2014

Před pár dny přišli Financial Times s informací, že centrální banky a další vládní organizace po celém světě investovaly na finančních trzích po celém světě více než 29 biliónů dolarů. Jde o čtyři stovky vládních institucí ze 162 zemí celého světa.

Konkrétně jde o 157 centrálních bank (i ČNB drží v akciích přibližně desetinu devizových rezerv České republiky), 156 veřejných penzijních fondů a 87 Sovereign Wealth Funds. Centrální banky mají zainvestováno 13,2 biliónu dolarů, veřejné penzijní fondy 9,4 biliónu dolarů a Sovereign Wealth Funds zbývajících 6,5 biliónu dolarů.

Nikde ale není řečeno, že vše je na akciových trzích. V těchto částkách jsou například zahrnuty i investice centrálních bank do zlata, budou tam tak i investice do vládních dluhopisů různých zemí.

Zajímavé jsou zejména doplňující informace a výpočty. K částečnému přesunu směrem (zejména dividendové akcie došlo z důvodu hledání jiných zdrojů výnosů, když úrokové výnosy z držených obligací zkolabovaly – jenom centrální banky po celém světě přišly o 200-250 miliard dolarů na úrokových příjmech (výrazně větší částku tak ušetřily rozpočty zemí po světě platících tyto úroky).

 

 

Výroční analýza pro rok 2014

 

Výběr článků určených předplatitelům

 

Výběr článků věnovaných finančnímu systému jako celku:

Nastolí Evropa periodu ztracené dekády jako Japonsko?

Sobota, Červen 14th, 2014

Jako ekonoma, investora a asset manažera mě vždy zajímají hlavně rizika a jejich řízení, jelikož výnos se u historií prověřených a správně řízených strategií vždy dostaví (nemívá však rovnoměrné rozdělení v čase a jedná se mnohdy o běh na „delší trať“). Klíčové je tedy nedostat se spárů tzv. fat tails, to znamená událostí, které přicházejí sporadicky a náhle, jako ty v letech 2001-2 nebo 2008, kdy se trhy začínají chovat nepředvídatelně a mnohdy ti, kteří rizika z důvodu klidu po delší dobu a nediverzifikace svého portfolia v mezidobí zapomněli, že existují, realizují zbytečně obrovské finanční ztráty. Situace klidu je v podstatě z důvodu nízké volatility nyní a určitě přijde zase perioda, kdy akciový trh propadne o 50-80%, zkolabuje trh nemovitostí, a tak podobně. Bude velmi záležet na ustání možných nepříznivých situací, které krizový vývoj dokáží spustit a některé bych dnes zmínil.

Delší dobu byl a stále je v mém hledáčku vývoj v Číně, jejíž ekonomický zázrak není postaven na plně tržním mechanismu jak jej známe z vyspělých zemí a ekomická čísla musí mnohdy zahraniční agentury samy propočítávat, abychom se k nějakému závěru mohli vůbec dobrat. Trh nemovitostí se zdá být hodně přehřátý a situace s dluhem, často pochybé povahy, neutěšená. Avšak nutno dodat, že místní politici a měnové autority stav reflektují a reagují velmi rychle na problémy. Snaží se špatný dluh redukovat, připravují a zavádějí reformy liberalizace finančního systému, a tak dále. Země přežila velmi hladce zahájení omezování QE v USA a dočasný odliv kapitálu z toho plynoucí (při narůstajícím objemu devizových rezerv!), který vedl v minulosti za podobných okolností například k Asijské chřipce 1997-98, která započala u Thajska, Indonésie, Jižní Koreje, Malajsie a Singapuru a dále se šířila do světa. Poslední čísla o poklesu růstu cen na trhu nemovistostí příští týden budou klíčová, avšak existují propočty na trhu s možným poklesem jejich růstu meziročně pod 6%, což je velmi pozitivní signál. Prostor pro další zdravější růst je tedy připravován, a s ním spojené pokračování další vlny komoditního supercyklu.

Poslední dobou mě však dost zarážela až neakčnost ECB na symptomy v eurozóně charakteristické pro vývoj Japonska od počátku 90. let a v podstatě, dá se říci, do dneška, tj. to co v ekonomii definujeme jako ztracené dvě dekády. Tato krize v Japonsku, po periodě závratného optimismu 80. let, nekontrolovatelného růstu aktiv, převážně nemovitostí a akcií spojeného s nadměrným zadlužováním, v konečném důsledku vyústila, jak už to bývá a vždy bohužel bude, k prasknutí bubliny a nutnosti státních intervencí z důvodu počátečního otálení (podobně jako ECB v poslední době). Ať už formou “tří šípů” v současné politice Shinza Abeho (tzv. Abenomics), který podporuje expanzívní monetární a fiskální politiky plus strukturální reformy (stále na tyto čekáme) k zamezení deflačních tlaků a podpoře růstu hospodářství za každou cenu. To spojeno s rozsáhlými monetárními stimuly politiky guvernéra Haruhiko Kurody, který již varoval veřejnost před držením hotovosti nebo o ni přijdou. Vyústěním je sice nárůst cenové hladiny, avšak bez výraznějšího růstu ekonomiky a za situace, kdy silná depreciace domácí měny v poslední době již nepomáhá k exportům tak, jak jsme byli u Japonska zvyklí v minulosti, naopak export/ import bilance je negativní a poměr běžného účtu platební bilance k HDP jako ukazatel vnější konkurenceschopnosti prudce klesá. K vyrovnání rozsáhlého deficitu veřejných financí zase musí být použito zvyšování daně z přidané hodnoty na 8% od dubna v tomto roce a 10% pak v roce příštím, a podobně. Je zřejmé, že Japonsko má své další specifické faktory které v situaci přispěly, jako stárnoucí populace, realtivní pokles produktivity, a tak dále, nicméně není možné hlavní příčinu původního otálení neřešení deflační pasti přehlížet z důvodu jeho následků, které se může projevit i v klíčové otázce vývoje zaměstnanosti. Pohlédněme na vývoj vyrovnávání ztrát zaměstnanosti a jak dlouho to trvalo po jednotlivých krizích, Japonsko žlutě, klikněte na obrázek pro zvětšení:

Vývoj nemusí být tedy hned v takovýchto krizích, typu ztracených dekád Japonska, hned odstrašující, ale může se jednat o nebezpečně plíživou situaci trvající roky. V posledních dnech jsme mohli být svědky poklesu výnosů do splatnosti u španělských desetiletých vládních dluhopisů pod úroveň výnosů u amerického dluhu. Je na tom Španělsko, Itálie a spol. tak dobře, že investoři tak horlivě prahnou po jeho 2% výnosu do splatnosti (dosaženého s jistotou jen za předpokladu, že budou držet papír po celých 10 let)?, Pravdou je, že v reálném vyjádření po odečtení inflace, tyto stále poskytují zajímavý výnos relativně v porovnání s jinými zeměmi, tak přesto jistá bublina na dluhopisovém trhu nejen na periférií eurozóny nemusí být velmi vhodná. Pokles výnosů do splatnosti a vytváření bubliny na tomto trhu je totiž rovněž charakteristika doprovázející krizi v Japonsku. Pohlédněme na vývoj výnosu do splatnosti u 10-ti letého japonského vládního dluhu od 90. let, klikněte na obrázek pro zvětšení:

V porovnáním s akcemi amerického Fedu, kde QE fáze měly tendenci po určitém čase výnos do splatnosti zvyšovat v očekávání budoucího ekonomického oživení, tak u evropského dluhu se zdá, že směr ve výnosech je jen dolů a podobný tomu vývoji japonského dluhu (Španělsko červeně, Itálie modře, Něměcko žlutě), klikněte na obrázek pro zvětšení:

Je samozřejmé, že se jedná jen o dílčí faktory a detailní rozbor by zcela jistě vydal minimálně na rozsah diplomové práce a nebyl by zase tak negativní, jak se po přečtění výše uvedeného může zdát (v určitých bodech spíše naopak). Nicméně, existují jisté paralely vývoje se ztracenými dekádami Japonska a bude klíčové, jak rychle se podaří dostat potřebná likvidita v Evropě ne jen do bankovního sektoru, ale hlavně do reálné ekonomiky podnikatelům, kteří v konečném důsledku zaměstnávají lidi a ti táhnou ekonomický růst v pravém slova smyslu. Pro exportní konurenceschopnost pak bude jistě nutné další výraznější oslabení eura a dalších evropských měn, o kterém jsme již psali. Závěrem se pojďme podívat na vývoj cen (pohybují se inverzně k výnosům) kontraktů na 10-ti letý něměcký dluhopis (FGBL) na burze ve Frankfurtu a 10-ti letý americký vládní dluhopis (ZN) na burze v Chicagu a jejich komoditní spread (SOL Trader, týdenní data, kontinuální kontrakty), klikněte na obrázek pro zvětšení:

 

Co nám svými kroky skutečně říká ECB

Pondělí, Červen 9th, 2014

Dnes byl na plánu výběr komentářů čtenářů. Nechtělo se mi však čekat ještě další den s publikování tohoto komentáře, proto jsem se rozhodl termíny prohodit. Komentář k posledním krokům ECB tak vychází v pondělí a výběr komentářů čtenářů jsem posunul na úterý.

Evropská centrální banka zasahuje. Tímto krokem uznala, že stav ekonomik eurozóny je neudržitelný. Kdyby to bylo tolik očekávané oživení, takovéto extrémní kroky by nepodnikala. Jaké kroky tedy provedla? Byla jich celá řada a ukázaly se silnější, než bylo očekáváno:

  • * Depozitní sazba pro vklady komerčních bank u ECB byla snížena na záporné hodnoty (-0,1%).  Když si nyní banky bude chtít uložit peníze “do bezpečí“, bude za to platit.
  • * Repo sazby klesla z 0,15 na 0,1%
  • * ECB oznámila neomezené QE, tedy dodávky bankám, kdykoliv a kolik si řeknou, v první fázi pro zbytek letošního roku má připraveno 400 miliard euro + banka připravuje další nákupy „Asset Backed Securities“, tedy cenných papírů podložených jinými aktivy.

 

To vše banka podniká v prostředí, kdy je sice nízká inflace a pozitivní růst HDP. Ekonomika tak není v recesi. Co k takovým extrémním krokům banku vede?

Zřejmě se bojí příliš nepřesných současných odhadů a v současné době publikovaným odhadů, sama nevěří.

Vždyť pořád inflace je kladná a navíc v příštích dvou letech očekává její mírné zrychlování. Inflaci pod 1% bych jako spotřebitel jenom uvítal. Inflaci odhadovanou pro roky 2015 a 2016 (1,1, respektive 1,4 %) podle mého názoru pokládají vrcholní představitelé ECB za nadhodnocenou a bojí jejího významného poklesu až k riziku deflace. Podobně se zřejmě bojí i optimisticky nadhodnoceného růstu HDP (1 % pro letošní rok, 1,7 %  pro rok příští a 1,8 %  pro rok přespříští).

Závěr z tohoto kroku: nevěřte publikovaným makro číslům.

 

Výroční analýza pro rok 2014

 

Výběr článků určených předplatitelům

 

Výběr článků věnovaných finančnímu systému jako celku:

ECB uvolnila a cena kávy oslabila (ne jako následek!)

Sobota, Červen 7th, 2014

Mari o Draghi nakonec udělal to, co se očekávalo delší dobu a ECB snížila refinanční a marginální zápůjční sazby o 0,1 respektive 0,35 procentních bodů (nyní na hodnotách 0,15% a 0,40%) a dále minule diskutovanou depozitní sazbu o 10 bazických bodů do negativního teritoria -0,1%. Dále pak uvedla novou várku dlouhodobých refinančních operací (Targeted Long Term Refinancing Operations alias TLTRO) s čtyřletým časovým horizontem (zrušila 1-měsíční LTRO). I když dané akce monetární politiky vyžadují určitý čas než se projeví, tak cílem těchto kroků je zvýšení  likvidity nejen v bankovním sektoru , ale hlavně  v konečném důsledku v reálné ekonomice. Negativní depozitní sazba pak má vést k uplatněných přebytečných rezerv větších komerčních bank u centrální banky a naopak půjčování těchto fondů menším komerčním bankám (alespoň za nějaký úrok), a tyto pak uvolňovat prostředky více do ekonomiky. Nižší reálné úrokové sazby (očištěné o inflaci) pak mají stimulovat spotřebu domácností a investice firem, vyšší inflační očekávání pak také poskytnout stimul snížení odkládání nákupů statků a sužeb, které je charakteristické pro deflační prostředí. Růst míry inflace však ECB neočekává před 4. kvartálem 2014.

Kurz eura převedl v den D zajímavý pohyb, v konečném důsledku podle pravidla „sell the rumor and buy the fact“, to znamenalo prudší oslabení, jen aby mohl uzavřít v zeleném čísle. Avšak, na základě provedených kroků banky se očekává pokračování jeho trajektorie směrem dolů, což má vést k vyšší exportní konkurenceschopnosti eurozóny a zvýšení importované inflace. Pohlédněme na počty otevřených pozic (open interest) u červencových opcí na kurz eura vůči americkému dolaru na chicagské burze. Největší počet se hromadí na put straně (zajištění proti poklesu) v intervalu 1,35-1,36, klikněte na obrázek pro zvětšení:

V poslední době je rovněž ve značném zájmů investorů komodita kávy, o které jsem psal jako potenciální investici roku na počátku 2014 a rozebírali jsme stručně proč by měla její cena jít vzhůru. Cena kvalitnější arabiky posílila přes 90% do konce dubna, avšak od tohoto vrcholu také oslabila o více jak 20%. I když konečné odhady sklizně komodity v tomto roce nejsou ještě známy a tržní odhady se pohybují současně u největšího světového producenta Brazílie od 43 do 55 milióńů 60 kg žoků, tak sentiment na trhu se přiklání k možnému pokračování korekce směrem dolů. Jistým důvodem mohou být zásoby ve skladech certifikovaných burzou Intercontinental Exchange (ICE), které sice klesají postupně od prosince, ale jsou pouze na 18-ti měsíčním minimu 2,5 miliónů žoků, což je relativně mnohem větší množství než v březnu 2011, tj. 1,6 miliónů, kdy rovněž cena kávy narostla (tehdy výrazněji přes 3 USD za libru) a zásoby byly na 11-ti letém minimu. Rovněž vyšší produkce z minulých let může hrát v následné cenové determinaci, minimálně v krátkém období, při současném vnímání trhu roli.

Trend-followingové komoditní fondy držely v listopadu přes 40 tisíc kontraktů na short straně, kdežto na konci května byli v net long pozici s přes 27 tisíci kontrakty. Obecně pak podle zprávy americké komise pro komoditní trhy  z 3.6, drží obchodníci (mimo zajišťovatele) čistých 43 724  pozic u kontraktů na kávu arabiku na burze ICE  na nákupníí LONG straně (mírné snížení o 855 kontraktů na nákupní straně oproti předchozímu týdnu). Prostor pro vyšší korekci směrem dolů tedy existuje.

Rozhodovat pak bude skutečná úroda současné sklizně a dále pak vlivy počasí pro následnou produkci. Trh s kávou může být v tuto chvíli velmi volatilní a záleží zřejmě na typu investora. Agresivnější mohou stále držet  a očekávat ukončení korekce a následné pokračování růstu ceny. Konzervativnější pak pravděpodobně vybírat zisky a vyčkat finální statistiky. Osobně jsem sám, dle mého trendového AOS systému, pozici ukončil a budu dále vyčkávat na další signál.

Technicky se pak trh nachází kolem zajímavé hranice podpory/ rezistence dvojitého vrcholu. Pohlédněme na kontinuální kontrakt kávy Arabica na americké burze ICE (SOL Trader, denní data), klikněte na obrázek pro zvětšení:

Poučení o rizicích:

Informace uvedené v této analýze či investičním tipu (dále jen “Tip”) jsou pouze informativního a vzdělávacího charakteru a nejsou myšleny jako návrh nebo nabídka ke koupi či prodeji jakéhokoliv investičního nástroje. Rozhodnutí obchodovat s jakýmikoliv finančními instrumenty je odpovědností každého jednotlivce, který nese za svá rozhodnutí plnou odpovědnost. Hodnota finančních instrumentů v čase kolísá a návratnost investice není garantována. Výsledky minulých období nejsou zárukou výnosů v obdobích budoucích. Informace a data v Tipu mohou být čerpána z externích zdrojů. Autor neodpovídá a neručí za aktuálnost, úplnost, zákonnost, včasnost či správnost veškerých informací, dat a prohlášení.

Záporné sazby v eurozóně jsou tu

Čtvrtek, Červen 5th, 2014

Evropská centrální banky snížila sazbu za vklady bank u ní na-0,1%.

Kdo si k ní uloží peníze, ten za tyto peníze bude bance platit úrok.  Detaily zveřejní ECB dnes odpoledne.

Pokles kurzu eura a souvislosti

Pátek, Květen 23rd, 2014

O příchozím poklesu kurzu eura jsme před časem psali a nakonec  guvernér ECB Mario Draghi sám připustil, že se jedná v případě jeho apreciace k ne zrovna příhodnému faktoru v boji s deflačními tlaky. Inflační projekce ECB byly revidovány dolů od roku 2012 a jsou opět “nadstřeleny” i tento rok, viz. 0,75% v prvním kvartále vůči realitě 0,65%. V druhém pak banka predikuje 1%, zatímco v dubnu bylo 0,7%, apod. Pakliže je odhad 1,3% pro rok 2015, pak dostát tomuto cíli bude jistě vyžadovat určitou akci. Předpokladem je červen. Dojde k zavedení QE  v americkém stylu? Jaké dluhopisy bude banka nakupovat, německé, francouzské, italské, holandské nebo jiné (a s tím související politické riziko nařčení, že financuje jen toho či onoho) či se spokojí jen s omezenou nabídkou eurobondů? QE se tedy bude banka zdráhat jen jak to půjde a nastává otázka, zda nic jiného nezbude?

Otázka eura ve vztahu k vývoji cenové hladiny je dána při zhodnocování kanálem snížení exportní konkurenceschopnosti a poklesu cen importovaných statků a služeb, což má obojí character tlaků na ceny na domácím trhu níže. Od zhruba poloviny roku 2012 pak efektivní kurz eura posílil o 10%, což má mít podle obecně akceptovaného OECD modelu vliv na inflaci ve třech po sobě jdoucích letech o 0,3 dále 0,7 a 1 procentní body (nutno dodat ono ekonomické ceteris paribus ve vztahu k měnovému kurzu, tj. že se pak  už následně kurz eura nemění). V posledních dnech nepřispívá k situaci ani určitá cenová korekce na trhu potravin. Avšak, zde s potenciálním vyšším poklesem kurzu eura se může jednat o určitou záchranu při očekávání pokračování komoditního supercyklu emerging ekonomik. Sledovaný potravinový index ECB je pak ten od Hamburského institututu pro mezinárodní ekonomii (HWWI) a ten je od počátku tohoto roku v plusu téměř 20%! Pohlédněme na vývoj HWWI v USD od roku 2000 pro potraviny a tropické nápoje včetně predikce do roku 2015, klikněte na obrázek pro zvětšení:

Evropská centrální banka pak velmi pravděpodobně přistoupí minimálně k snížení depozitní sazby a uvede ji tak do negativního čísla, čímž v podstatě odradí komerční banky ukládat přebytečné prostředky u centrální banky a vpustí vyšší likviditu do trhu. Snížení této sazby bude mít pravděpodobně vliv na další oslabení eura. Avšak ne jenom jeho. Ve hře jsou dále zafixované de facto  měny vůči euru  jako dánká koruna nebo švýcarský frank. To znamená především země v EU bez eura jako švédská koruna, apod, které jsou exportně vázány na evropský trh jako takový. Tyto budou zcela jistě podnikat vlastní kroky k oslabování domácích kurzů, aby byly schopny v Evropě prodat. Měnová válka tedy pokračuje a bude zajímavé sledovat, jak to vše dopadne.

Podle zprávy americké komise pro komoditní trhy z 13.5. drží obchodníci (mimo zajišťovatele) čistých 21 017  pozic u kontraktů na euro na chicagské burze CME Group na prodejní  SHORT straně, týdenní změna o 30 254 kontraktů . Rezistence je u červnového kontraktu na úrovni  1,36745 a support na 1,361625.

Závěrem se pojďme podívat na kontinuální kontrakt na euro na chicagské burze za zhruba posledních 12 měsíců (SOL Trader, denní  data), klikněte na obrázek pro zvětšení:

Oracle: Už sa to dymí

Středa, Květen 14th, 2014

Je tu první článek květnového kola soutěže čtenářů roku 2014

 

Máme za sebou jeden z politického hľadiska rušný mesiac, našťastie v ekonomike nič dramatické nestalo, ani na stretnutí G20, to ale neznamená, že si môžeme vydýchnuť.

 

Západ krachuje

Vysvetlím aj čo tým myslím, v USA zaniká ekonomika a  mizne stredná trieda (v skutočnosti Kanada je na tom v tomto ohľade lepšie ako USA), má to niekoľko príčin 3 sú ale najmarkantnejšie:

-ilegálni imigranti;

-v USA vládne oligarchia;

-tlačenie peňazí eufeministicky nazývané QE.

Tieto 3 veci sa prejavujú rôzne poklesom zamestnanosti populácie (na úroveň zo 70. rokov) a rekordným zárobkom korporácií, pričom dlhy korporácií sú rekordne vysoké, v 20% amerických rodín nikto nepracuje (epidemický nárast závislosti na štátu sa myslí samosebou), klesá miera úspor (keynesiánci majú z toho určite radosť), čoraz viac Američanov býva v podnájmu, rastie vek odchodov do dôchodku Američanov (čoraz viac 55-69 ročných je zamestnaných na úkor mladších ročníkov) a rastie cena potravín-všetkých potravín-(od začiatku roka k marci 2014 to bolo 19%). Podstata je to, že Američania nemajú peniaze (9 z 10 najčastejších zamestnaní v priemere zarába menej ako 35000$ ročne) a zadlžujú sa po uši hlavne pri kúpe aut a kvôli študentským pôžičkám, a nie kvôli kúpe nového domu na hypotéku (preto sa vracia subprime a preto majú hypotekárne firmy problémy) a vtip je v tom, že najviac domov sa predalo tam kde najviac snežilo, a to je kvôli mizernej ekonomickej situácií (oficiálne rast HDP USA v Q1 2014 bol od -0,1% do 0,1% pričom Goldman hovorí o 3% rastu na Q2) je tu ešte kopa žiadostí na odpustenie dlhu, pretože študentské pôžičky sú garantované federálne. Dokonca USA sú na tom tak zle, že aj Mcdonalds sa vyhovára na zlé počasie kvôli zlým tržbám v USA. Podľa toho čo viem aj najchudobnejší ľudia potrebujú jesť v zime (kto iný by kupoval ten „junk food“) a celkovo vzaté málo-obchodný predaj je dobrým indikátorom aj toho kde ako sa darí. V skratke Americká ekonomika zaniká pred našimi očami a USA ako štát krachujú de facto ako Rímska ríša, len rýchlejšie a doslova v priamom prenose.

Čo sa týka EU, ten je zlý vtip a pointa je na náš účet. Nemám teraz na mysli separatistické tendencie Benátok, Škótska, Catalónie či Baskicka ale na silnejúce separatistické tendencie voči EU vo Francúzsku, vo Veľkej Británií a v Nemecku. Toľko o politike, na ekonomickej fronte to je o dosť horšie teraz nemám na mysli 55 (našich) biliónov € vo forme derivátov na rozvahe Deutsche Banky (pre porovnanie je to viac než 20 násobok HDP Nemecka a si 6 násobok HDP celého EU) ale aj rekordnú nezamestnanosť vo Francúzsku, v Španielsku, v Grécku a v Taliansku pričom výnosy zo španielskych, talianskych a gréckych dlhopisov sú (rekordne) nízke.

A bola by škoda, keby som vynechal Japonsko, ktorá je tikajúca bomba schopná odpáliť celý finančný svet a môžem to tvrdiť na základe posledných udalostí (debakel s akciou štátnych dlhopisov a v najhoršom prípade vždy môžu urobiť to isté ako Američania, vyhovárať sa na zimné počasie). Pozitívum na celej veci je, že dokázali to, že celé tlačenie peňazí nepomáha ekonomike (dokonca môžeme povedať, že QE poškodzuje ekonomiku ako to ukazuje prípad Sony).

 

Čo je nové u BRICS?

Väčšinou buď bránia svoje pozície (to veľmi úspešne), alebo zlepšujú svoju pozíciu na medzinárodnom poli.  Celkovo BRICS robí to, že svoju banku (dohoda o tom sa možno podpíše v júly tohto roku), vyhovára sa pritom na stratu dôveryhodnosti USA, kvôli blokovaniu zmien v MMF. Chcem ale venovať 2 krajinám Číne a Rusku.

Najprv Čína, tá má svoje vlastné problémy ktoré prerastú do globálnych problémov, ale najprv musíme povedať, že množstvo zlého dlhu Číny je rekordne vysoká, napriek tomu čínske vedenie hovorí o tom, že nechystá väčšie stimuly (ktoré by aj tak minuli účinkom)a stále má rekordne vysoký dopyt po zlate (pre západné CB to neveští nič dobré obzvlášť pre FED/USA) pričom musíme mať na zreteli, že keď sa niečo pokašle tak potečú rieky krvi na čínskych uliciach, ako to ukazuje prípad na smrť ubitých skorumpovaných čínskych policajtov a vedenie si to uvedomuje. Z tohto pohľadu je zrozumiteľné zbližovanie sa s Ruskom a tlačenie Yuanu do pozície rezervnej meny  (pričom Yuan je plno konvertibilný, treba vypočuť celý interview keď nič iné.).

Keď pozrieme na Rusko tá má tiež problémy, síce nie ekonomického, ale diplomaticko-politického rázu. Totiž priemerní Rusi práve teraz uvedomili, to čo Ruskí akademici a ruské vedenie vedia už 2-3 desaťročia, že je proti nim vedená vojna (síce tichá a dlhodobá ale predsa vojna, dúfam, že nevypukne kvôli preletu ruského lietadla 3. svetová vojna ako o tom hovorí táto ruská prognóza). V tomto kontexte Ukrajina resp. občianska vojna v Ukrajine spustená na „žiadosť“ MMF (spolu s márnym pokusom o medzinárodnú izoláciu) je len ďalší pokus o oslabenie Ruska zo strany USA, čo povedal bez diplomatického obalu Putin a Lavrov (pričom obvinili USA z toho, že tam poslal žoldnierov) a o čom píše aj nemecká tlač (ktokoľvek kto dokáže uvažovať v širších súvislostiach po takýchto vyhláseniach mal zbystriť, pretože to signalizuje vytrácajúcu sa trpezlivosť Ruského vedenia voči vedeniu USA). Podotýkam, že ruské vedenie už dávnejšie chcel diverzifikovať lenže „Euro-atalntický integralisti“ to nepustili, keďže pre populáciu Ruska sa stalo evidentné, že sú vo vojne preto sa zmenilo politické klíma a to umožnilo vedeniu rýchlo konať a preto sa zdanlivo z ničoho vyrojili správy ako Čína kritizuje USA kvôli Ruským sankciám, Rusko pripravuje taktiku spálenej zeme, Rusko-Čínska, Rusko-Iránska a Rusko-Indická dohoda o dodávkach plynu a ropy (ktoré sa budú navyšovať hlavne kvôli využitiu arktických zdrojov), Rusko odpúšťa Severnej Kórei 90% dlhu, Rusi odpustili aj Kube 90% dlhu, za výmenu možnosti ťaženia kubánskej ropy/plynu a otvoreniu vojenskej základne na Kube,  zastavenie dodávok plynu a ropy v prípade krádeže zo strany Ukrajiny, symbolická emisia v Yuane denominovaných dlhopisov Gazpromu, Rusko vytvára novú medzinárodnú menu, a ako spolu s Čínou chystajú spoločné námorné cvičenie.

 

Čo na to trhy?

Trhy obzvlášť tie v USA sú momentálne jedno veľké zmanipulované kasíno financované centrálnymi bankami, pričom sa vytvárajú masívne bubliny (niektoré z nich sa začali praskať). Ako inak by ste opísali nízke úrokové sadzby na dlhopisy problémových krajín, zberateľské autá ako zabezpeku, vládu „teraz to bude iné“  alebo to, že Belgicko vlastní dosť značný objem US dlhopisov či masívny odpredaj striebra? Nehovorím, že sa nedá zarobiť na takýchto trhoch, hovorím len, že to nie je prostredie na „nakúp a drž“ čo robí väčšina malých investorov, pričom väčšina malých z nich zväčša vstupuje na trhy uprostred bublín (zdá sa, že sa zopakuje situácia z roku 1999-2000, 2007-2008 atď, keď ako malý investor bol „ten väčší blázon“). Síce nemôžeme zatvoriť centrálne baky alebo zastreliť bankárov, ale môžeme využiť túto situáciu, pretože v roku 2014 sa objavil takýto trend v utorok sa pumpujú akcie a v ten istý deň sa cena zlata tlačí dole (keďže je máj tak tento trend sa môže zmeniť). Teraz musím poznamenať trend je síce tvoj priateľ, ale kedykoľvek sa môže otočiť a v prípade problémov trendy sa točia rýchlo.

 

Prečo to potom dymí?

Lebo Ukrajina, Čína, Japonsko a USA , prvé 3 sú evidentné, tú poslednú rozoberiem neskôr najprv musím dať veci do kontextu pretože je v tom aj silný politický rozmer. USA chová ako malý fagan, má na rováši Ukrajinu (varovanie 18+), Sýriu, Líbyu a rozdúchava napätie v Ázií, stačí si spomenúť na ostrovy Senkaku alebo na Obamovo turné v krajinách s ktorými má Čína územné spory. Pričom Japonsko a Čína by to aj vyriešili v kľude tak, ako aj zbytok krajín v regióne, pretože ani jedna Ázijská krajina nemá z toho ekonomické a politické výhody z takéhoto napätia, jedine USA má z toho výhody (Wolfowitzova doktrína). Keďže má toľko na rováši tak Rusko a Čína s ním zatočia a tu nemám na mysli, že nedodajú raketové motory alebo iné kozmetické protiopatrenia. Hovorím tu o odpálení možno hlavného piliera moci USA US$ a to by mal podobný účinok ako masívny odpredaj US dlhopisov (možno ani prstom nemusia pohnúť, US kongres sa o to postará sám), samozrejme Čína a Rusko sa musia pripraviť (čo teraz robia) napr. dostať domov kapitál (v prípade Ruska o to postaral USA), nakúpiť čo sa dá (mestá, high-tech produkčné kapacity, prístup k surovinovým a energetickým zdrojom, zlato, striebro, vybudovať kanál v Nikaragui atď), pripraviť ekonomické reformy (platí to pre Čínu), uzavrieť pár dohôd a potom povedzme 20. mája (možno skôr, pravdepodobnejšie je neskôr na konferencií BRICS) Rusi povedia od 1. júla (možno od 1. augusta) ropu a plyn len za Rubeľ, Yuan,zlato alebo € (ani túto možnosť nemôžem vylúčiť, hoci na to je malá šanca). Kvôli tomu, že obe krajiny sa chcú zbaviť nepríjemností na svojich hraniciach a k tomu Čína môže natlačiť Yuan bez obáv z hyperinflácie, pretože chce zaplatiť zahraničné dlhy (Otázka čo si myslíte v čom je platená kyjevská junta a -nielen- ruská 5. kolóna?). Nezdá sa to veľa, ale ECB, BoE, BoJ a FED tieto veci nedokáže natlačiť, ba čo viac ani MMF nedokáže pomôcť pretože  tieto veci nie sú súčasťou koši mien SDR (v čom bola poskytnutá pôžička pre Ukrajinu). Dôsledkom bude to, že tie US$ a US dlhopisy ktoré teraz sedia sa dajú do pohybu ,  lebo ich majitelia budú chcieť niečo skutočné uchopiteľné, nielen prísľub (FED tie dlhopisy skúpi, ale čo urobí s US$ ktoré nikto nebude chcieť). Stane sa to o čom hovorí Jim Willie a vtedy nakúpiť fyzické zlato (a striebro) bude neskoro a v konečnom dôsledku Amerika bude horieť (na čo sa vláda pripravuje militarizovaním lokálnej polície) a  pre USA bude jedno či sa na miesto US$ postaví komoditná mena (možno Yuan) pretože bude každému jasné, že USA posledných 20-30 rokov žili z tlačenia meny a nemajú nič.

Poznámka 1: cca 40% ropy a plynu Nemecka je z Ruska, to v budúcnosti vysvetlí všeličo.

Poznámka 2: opustenie dolárového štandardu a jeho nahradenie zlatým štandardom sa udeje postupne, pričom kritický je práve ten prvý krok, podľa môjho názoru najprv sa odpustí od US$ a potom sa zavedie zlaté či hocijaké krytie mien.

 

S pozdravom

Oracle

 

PS: Že situácia v USA je vážna dochádza to aj Demokratom (sú to politici, čakal niekto niečo iné). Podľa tejto správy NATO sa vyfarbil ako papierový tiger (a tohto paktu sme my členom a spoliehame sa na ich ochranu).

PSS: Situácia v Ukrajine sa fakt dostáva mimo kontrolu nielen preto, že Ukrajinské vojsko nemá nič ale aj preto, že vypísali odmenu na hlavu novinára Graham W.  Philips.

Německo vs. Francie – klid před bouří

Úterý, Květen 13th, 2014

Na pozadí blížících se voleb do Evropského parlamentu se schyluje k mnohem zásadnější bitvě. Bitvě severu proti jihu o roli Evropské centrální banky, potažmo k bitvě o euro.

Blížíme se k době, kdy nastane další kolo velká debaty o budoucí pozici Evropské centrální banky a evropské společné měny. Francie a další země „jihu“ si opakovaně stěžují na problémy s exportem díky příliš silnému euru, Německo takovéto problémy nemá, naopak, Evropská unie uvažovala i o jeho sankcionování za obchodní přebytek. Čím silnější domácí měna, tím levněji v přepočtu dovozy ropy, plynu apod.  Proto Německu silnější euro nevadí.

Rozbroje mezi Německem a Francií nejsou nic nového. Už od vzniku Evropské centrální banky se Německo snažilo o to, aby její model kopíroval fungování Bundesbanky, včetně cílů. Francouzi požadovali centrální banku více podporující ekonomický růst a snižující nezaměstnanost i za cenu vyšší inflace. Stávající přístup „něco mezi“ ECB nevyhovuje ani Německu, ani Francii.

Ekonomika zemí eurozóny se ozdravuje, ale jen v průměru. Ekonomiky Německa a dalších zemí „severu“ (včetně České republiky) se ozdravují rychleji (měřeno ekonomickým růstem a změnou míry nezaměstnanosti) nežli ekonomiky „jihu“ (Francie a země na jih od ní).

Jižní země tlačí ECB směrem k podpoře ekonomického růstu, tlačí ji k „evropskému QE“, k nakupování aktiv všeho druhu, inflace z jejich pohledu nehrozí. To je hezká věc. Pokud něco takového děla centrální banka jedné země (Spojení státy či Japonsko) je jasné, jaké bondy a jaká aktiva bude nakupovat. Podle jakého principu by se však určilo, cenné papíry kterého státu bude ECB nakupovat? Koho upřednostní? Může takovéto postupy napadnout například německý ústavní soud?

Tlak na Německo bude v nejbližší době pravděpodobně sílit, aby schválilo intervence směrem k oslabení eura. Co když se ECB přikloní k záporným úrokovým sazbám?

Tyto tlaky nejsou výsledkem globální měnové krize, ale výsledkem vnitřní krize eurozóny. Některé země mají obchodní přebytek, jiné obchodní deficit a tudíž mají různé požadavky na kurz eura. Ať už je kurz eura jakýkoliv, některým zemím vyhovuje, jiným ne, ale ty nemají opatření na obranu.

Nejpozději v polovině příštího roku se budoucnost eura a úvahy nad jeho možným rozdělením opět dostanou na titulní stránky novin.

 

 

Výroční analýza pro rok 2014

 

Výběr článků určených předplatitelům

 

Výběr článků věnovaných finančnímu systému jako celku:

Dlouhodobý a střednědobý vývoj prosperity různých zemí

Čtvrtek, Duben 10th, 2014

Den co den se v tisku či na internetu dozvíme, že ekonomika země A se vymanila z recese, zatímco ekonomika země B v ní dosud setrvává. Jaký je skutečný dlouhodobý a střednědobý vývoj ekonomik různých zemí?

Začnu dlouhodobým vývojem HDP za 25 let, tedy od roku 1989 do roku 2014 kde budu pracovat s odhadem Mezinárodního měnového fondu..

V roce 1989 byl podíl vyspělých zemí na světovém HDP dvě třetiny, nyní klesl těsně pod polovinu.

Spojené státy – rok 1989: 24,1%, rok 2014: 19,1%, pokles o 5 procentních bodů

Kanada – rok 1989: 2,3%, rok 2014: 1,7%, pokles o 0,6 procentního bodu

Japonsko – rok 1989: 9,3%, rok 2014: 5,3%, pokles o 4 procentní body, de facto téměř o polovinu

EU – rok 1989: 26,9%, rok 2014 i přes nové členy: 18,3%, pokles o 8,6 procentního bodu, de facto o třetinu (mimochodem, podíl Británie o čtvrtinu, Německa,  klesl o cca třetinu, Itálie o polovinu)

Když se podívám na rozvojové země, růst je tažen zeměmi BRIC, jejichž podíl se zdvojnásobil. Při pohledu na konkrétní země však vidíme, že celý růst je díky Číně.

Čína – rok 1989: 3,6%, rok 2014: 16,0%, nárůst o 12,4 procentního bodu (vyrovnání pokles Japonska a EU), tedy na více než čtyřnásobek.

Indie – rok 1989: 3,0%, rok 2014 – 5,8%, tedy růst o 2,8 procentního bodu, téměř na dvojnásobek

Brazílie – rok 1989: 3,4%, rok 2014: 2,8%, pokles o 0,6 procentního bodu, tedy pokles téměř o pětinu

Rusko – rok 1989: 4,0%, rok 2014: 2,9%, pokles o 1,1 procentního bodu, prakticky o čtvrtinu (opravdu jde o dohad samotného Ruska, v roce 1989 bylo odhadnuto ze Sovětského svazu)

Ostatní Emerging ekonomiky – rok 1989: 19,6%, rok 2014: 23,6%, nárůst o 4 procentní body, de facto o pětinu

HDP je sice široce publikovaný ukazatel – a globální modla současnosti – o prosperitě zemí však neříká vše. Proto za účelem hodnocení střednědobého vývoje ekonomik jsem použil Legatum Insitute Prosperity Index – index využívaný pro hodnocení kvality života v daných zemích – pro loňský rok a jeho porovnání s rokem 2009, tedy v době vrcholící finanční krize, minim akciových trhů apod.

V roce 2009 i 2013 se na 1. místě drželo Norsko, druhou a třetí pozici si prohodily Švýcarsko a Singapur. Nic mimořádného.

Za nimi se však již „dějí věci“.  Podívám se na 5 největších zhoršení a zlepšení.

Největší zhoršení pozice zaznamenaly evropské země – mezi 5 s největším zhoršením jsou výhradně evropské země: Nizozemí kleslo ze 4. na 20. místo, Dánsko z 5. na 23 místo a Finsko z 9. na 26. místo, Irsko ze 14. na 33. místo a Belgie z 15. na 25. místo.

Nejlepší zlepšení pozice zaznamenala Čína – posun z 34. na 7. místo (hned za Švédsko). Druhý největší posun vpřed zaznamenaly Spojené arabské emiráty – z 33. na 13. místo, následuje Thajsko z 27. na 12. místo, Kuvajt z 22. na 11. pozici a Malajsie z 18. na 8. pozici (mezi Čínu a Německo).

Jak z dlouhodobého, tak i střednědobého hlediska Evropa vyklízí pozice, Bohužel, čest pár výjimkám.

 

Poznámka na okraj na závěr: ze třech evropských zemí s nejlepší kvalitou života v loňském roce (Norko, Švýcarsko, Švédsko) ani jedna z nich neplatí eurem. Až čtvrtá nejlepší evropská země platí eurem – konkrétně jde o Německo.

 

 

Výroční analýza pro rok 2014

 

Prozatím 5 článků s největším počtem přečtení v roce 2014

 

Výběr článků věnovaných finančnímu systému jako celku:

Oracle: Prihára sa nám to

Středa, Duben 9th, 2014

Máme tu druhý článek dubnového kola soutěže čtenářů roku 2014.

 

Máme za sebou jeden z politického hľadiska rušný mesiac (pripojenie Krymu k Rusku a následné bezzubé vyhrážanie Západu), ale akoby to s trhmi ani nepohlo. Veci sa ale menia, žiaľ pre obyčajného človeka nepríjemným smerom, risk toho, že do týždňa padne finančný systém a  skolabuje ekonomika Západu len vzrástol.

 

Čo sa vlastne deje a hlavne prečo

V skratke, Západ sa stáva irelevantným, najviac to vidieť okolo situácie ohľadom Krymu, Rusko ju bez ohľadu na protesty Západu pripojilo a mohol to urobiť kvôli tomu, že ekonomická sila Západu (z ktorého vyviera politická a vojenská sila) je preč, lebo vedenie nielen ignorovalo 4000 rokov ekonomických vedomostí, ale rovno poskytuje politické krytie kriminálnikom na princípe ruka ruku myje (politici dostanú peniaze, bankári krytie). Keď pozrieme na detailnejší obrázok, tak sa zhrozíme ( najprv rozoberieme ekonomiky, politickú situáciu a potom trhy).

Začnime s USA, začnem s najdôležitejšími vecami Walmart (najväčší Americký súkromný zamestnávateľ) sa priznal, že jeho profit závisí od sociálnej pomoci, keď k tomu pridáme, že priemerný Američan platí 97 typov daní a že zamestnanci väčšinou odflákajú svoju prácu, tak môžeme povedať, že USA sú Rím 2.0 pred kolapsom. Čo vytvára veľmi nebezpečnú situáciu vzhľadom na to že Americký konzumenti nemajú peniaze (na šetrenie na dôchodok alebo na kúpu nového domu už vôbec) a cena potravín v USA vzrástla 19% (t.j. takmer jedna pätina) od začiatku roka 2014, ktorá donedávna bola skrytá; obzvlášť pri rekordne dlho trvajúcej nezamestnanosti (o tom aj tu) a pri rekordne nízkej miere pracovnej sily (z tohto pohľadu je pochopiteľné prečo špehovanie je zamerané na domáci disent, pričom špehovanie NSA vychádza pekne draho, a to viac než jedným spôsobom). Ďalším znakom kolabujúcej ekonomiky (prinajmenšom nerastúcej) je to, že infraštruktúra aj v New Yorku sa rozpadáva (takže nie je to len zapadákov), je do dôsledok žitia na dlh, podstate ide o to, že dlh USA rastie exponenciálnym spôsobom (štátna správa na každej úrovni spláca sa dlh s väčším dlhom), pričom vývoj ekonomiky sa pohybujú na s-krivke (dosť často sa vyskytujúca krivka), to má za následok hlavne 2 veci: minimálnu návratnosť investícií do výroby a rast dlhu resp. rast splátok štátneho dlhu. Komické je to, že kde kto sa vyhovára na počasie ako dôvod slabého ekonomického výkonu, dokonca aj FED, v prípade poľnohospodárstva je to pochopiteľné, v prípade slabého predaja nehnuteľností na juhu USA už nie. Situáciu len komplikuje ten fakt, že tlačenie peňazí z QE vytvára  nerovnováhu v príjmoch.

Pokračujeme s EU, ako celok nevyzerá o nič lepšie (skôr horšie), Grécka vláda pred kolapsom, Španieli sa búria HLAVNE proti systému, Talianská a Francúzska nezamestnanosť v rekordných výškach (Francúzske sa rástlo hlavne za Hollandeho, a Francúzi mu to teraz oplatili), štvrtina mladých pod 25 nezamestnaných ale výnosy 10 ročných dlhopisov týchto krajín sú rekordne nízko (a že ECB netlačí peniaze). V skratke hocičo sa stane napr. prestane prúdiť plyn z Ruska, tak to zabije minimálne 10 ekonomík z EU a bankrot štátov  spolu s ekonomickým kolapsom spestrené bailinmy a bailoutmi bude len otázkou času a veľmi dobre to vedia Rusi, Číňania a CEO vedúcich nemeckých firiem. Keby to všetko nestačilo aj Taliansko sa začal rozkladať a Britský daňový úrad implementuje výpalnícke praktiky.

Japonsko, ani tá krajina nie je o nič lepšie, pretože Japonci ktorí vedia ktorá bije (a zdá sa je ich dosť) začali nakupovať zlato, pretože Abenomika krachuje (Keynesianizmus nefunguje).

Ukrajina má veľké problémy nielen že má obrovské dlhy (ktoré budú vyplatené Rusku, pričom Detroit čaká suchota), že má Čínsku žalobu na krku, že kedykoľvek môže sa u nej nastať Cyperský scenár, že Ukrajincov čaká ďalšie zvýšenie ceny plynu, že má zásoby paliva cca na mesiac (pretože dodávky ropy do rafinérie v Odesse boli zastavené, ale aj Timošenková chce bombardovať atómovou bombou ruskú minoritu, tento režim nebude mať dlhú trvácnosť (hlavne po tom, čo lúza žiada výplatu). Zdá sa že Rusko získa juhovýchodnú Ukrajinu bez nutnosti vojenskej invázie.

BRICS, tu sa trocha zdržíme,toto zoskupenie je v podstate nová vedúca ekonomická a politická sila, dôkazom toho je, že vyšachovala G7 z G20. Nič na tom nemení, že Čínska kreditová a realitná bublina kolabuje (a zatiaľ to odnášajú to luxusné nehnuteľnosti), na druhú stranu táto situácia sa využíva na uvedenie ekonomických reforiem do života (pričom vytváranie kreditu sa spomaľuje ako súčasť politiky) a na veľké upratovanie -o tom aj tu-(čo zas starým kádrom nepáči). Tvrdenie, že Čína je veľmoc a je na vzostupnej krivke je namieste (to neznamená bull trh a neexistenciu problémov), lebo Rusko začalo uznávať Yuan ako rezervnú menu (keby to nestačilo podľa tejto Twitterovej správy, CDB chce vydávať pôžičky v RMB-preklad), a Čína vytvára swapy v Anglicku a v Nemecku (okrem ďalších významných krajín EU). Keď som spomenul Rusko, tak zostaňme pri ňom, z politického a možno aj z ekonomického hľadiska je významnejší hráč ako Čína. Existujú dôvody na na tieto tvrdenia a Krymská kríza na ne veľmi dobre poukázala, prvá vec je, že sankcie Západu budú Západu bolieť viac než Rusku kvôli Ruskej odpovedi (aj keď nejaká tá ruská firma môže mať problémy), to ale neznamená, že sa na ňu nepripravuje prvá vec čo sa udialo, že ruskí oligarchovia stiahli svoje peniaze zo západných bánk (dostalo sa to aj do oficiálnych správ) a obmedzili výdaje v Londýne, pripravujú svoj vlastný platobný systém (okrem iného veci len urýchlil Goldmanova finančná blokáda Ruskej Ambasády v Kazachstane) a najdôležitejšie Krymská kríza urýchlila zbližovanie Ruska a Východu a  nestačí, že Čína a Rusko má bilaterálnu dohodu o obchode plynu vo vlastných menách ale chystá aj podobnú dohodu s Indiou a potvrdzuje v podstate to čom som napísal v diskusií, pre Rusko je jedno v čom je platený, preňho je dôležité aby získal čo najviac reálnych hodnôt za svoje suroviny (mám na mysli služby a tovar) a keď to znamená vypustenie USD z obchodu a tým pádom kurzovú instabilitu, tak to urobí bez mihnutia oka (očakávam, že v blízkej budúcnosti India a Čína tiež podpíšu podobnú bilaterálnu dohodu).

 

Trhy a bankový systém

Na akciových trhoch sú veci komplikované S&P 500 má stále rastúcu tendenciu, ale táto tendencia je závislá od nákupu FED-u (FED nakupuje cenné papiere) nie od ekonomických/firemných fundamentov, žiaľ. No nielen Čínska bublina praská, ale aj biotech bublina na NASDAQ, príslušný index sa správa “zaujímavo”. Ostatné trhy tiež vykazujú tiež abnormality vzhľadom na fundamenty napr. Belgicko nakúpilo US dlhopisy v hodnote trojnásobku svojej HDP (pre koho je proxy?), trhy so zlatom sú manipulované v druhej polovici marca (dialo sa to celý mesiac) cena zlata bola tlačená dole v každý deň o 8:30 (ohľadom toho 31.3 je zaujímavé v tom, že o 8:30 začali pumpovať S&P 500) a ja hovorím, že toto skvelé obdobie na nákup fyzického kovu (obzvlášť striebra) nemusí mať dlhé trvanie, pretože schéma ktorá umožňovala nakupovať Číňanom zlato vo veľkom množstve bez toho aby dvíhala ceny (ktorá bola súčasťou kreditovej bubliny) teraz prestáva fungovať. Vráťme sa k manipulácií, všetky trhy sú momentálne manipulované, na manipuláciu sa používajú HFT algoritmy (je o tom aj kniha, CBS o tom urobila reportáž), to ale nemení na fakte nič, že trhy smerujú ku krachu a obetnými baránkami budú HFT algoritmy (čo nemusí byť ďaleko od pravdy). Čo sa týka bankového systému, ohľadom neho všetky „konšpiračné teórie“ boli potvrdené, a potvrdil to Bank of England (písalo sa o tom aj na stránkach proinvestory.cz), čo znamená, že v podstate banky môžu vytlačiť peniaze na manipuláciu hocičoho, lebo CB im poskytujú nekonečnú likviditu (hlavne pre HFT algoritmy  umožniac im frontruning, čo je u  ľudí je ilegálne).

 

Možný budúci vývoj a príčiny

Ako som už raz povedal, dni USD sú zrátané a Rusko ju môže potopiť nielen tak, že odpovie na Americké sankcie, ale aj tak že spolu s Indiou, Čínou a ostatnými BRICS krajinami poskytne svetu alternatívu k MMF a USD, pričom svet už žiada zmenu. Preto hovorím, že 10.4.2014 je kľúčový deň, lebo BRICS dal v podstate ultimátum pre USA, buď zreformujete MMF, alebo skončíte zle. Samozrejme USA neimplementuje potrebné zmeny, môžem to tvrdiť na základe toho, že situáciu len eskalujú napr. v Sýrií  alebo na Čiernom Mori (či je to len nekompetentnosť a arogancia alebo niečí plán to neviem s určitosťou povedať), to že na G20 povedia, že k MMF a k USD je alternatíva bude pre svet OMG moment a asi 20.4.2014 USD a MMF skončí, keďže už existuje systém, ktorý nepoužíva USD v medzinárodnom obchode (Yuan swap v Nemecku, v Anglicku, vo Francúzsku a BRICS krajiny používajú vlastné meny+Irán ktorý robí barter), tak prechod na nový systém môže udiať v priebehu týždňov či mesiacov. Pre USA však to bude katastrofa, lebo doma bude mať hyperinfláciu (vracajúce sa doláre), môže byť donútený vytvoriť konvertibilný dolár pre medzinárodný obchod a dlhy denominovať v starých/domácich dolároch, ktorý bude devalvovaný a môže prísť aj o niektoré štáty, menovite o Aljašku (bývalá Ruská kolónia, kúpená v roku 1867 chce sa vrátiť späť k Rusku) a o Texas. Bankový systém západu pritom skolabuje kvôli obrovským stratám, pretože z ničoho nič v USD denominované papierové aktíva sa stanú bezcenným.

 

Prečo sa to deje resp. bude diať

Inkompetencia(?) a arogancia  západných vodcov, alebo Čínske ekonomické problémy (zachrániť svoju ekonomiku a menu na úkor inej, hlavne keď je to nepriateľský štát je logické) je len časť odpovede, skutočné príčiny sú ale oveľa „fylozofickejšie“. Podstata je to, že koncept okolo čoho je západ resp. západná mocenská štruktúra postavená v podstate skrachoval a Rusko a čiastočne aj Čína a India adaptoval iný koncept resp. došlo ku posunu v konceptuálnej moci, lebo kým západný model je postavený na monopoloch (hlavne  o monopoloch na informáciu/„pravdu“ a na „peniaze“) čo vedie k bratríčkovaniu a nakoniec nárastu inkompetencia na kritických miestach, tak Ruský staro(?)-nový je postavený základoch na zdieľaní informácií, zdrojov atď. Musím teraz vysvetliť čo znamená konceptuálna moc, v skutočnosti existuje 5 druhov moci:

  1. Zákonodarná
  2. Súdna
  3. Výkonná
  4. Mediálna
  5. Konceptuálna

Prvé tri nemusím vysvetľovať, posledné 2 áno, mediálna moc predstavuje všetko čo formuje kultúru, etiku, morálku, svetonázor a verejnú mienku teda náboženstvá, školstvo, formy zábavy a pasívneho relaxu a klasické médiá, a konceptuálna moc je o tom z čoho vyvierajú ostatné moci, ako interagujú, čo sa podporuje v médiách a v konečnom dôsledku na akom princípe funguje ekonomika (ktorá je produktom deľby práce a funkcií v ľudskej spoločnosti). Z politologického hľadiska túto zmenu presadili „Euroázijský suveréni“ na čele s Putinom.

 

Záverom

Kto chce môže shortovať USD a papierové trhy, problém je, že svoj profit nemusíte môcť premeniť na hmatateľné hodnoty ako zlato, striebro, pôda, produkčné kapacity, nehnuteľnosti a základná infraštruktúra.

 

S pozdravom

Oracle

PS: Tento  žart, sa môže stáť realitou. Niekto si stále myslí, že sú tu nejaké akciové trhy?

Česká republika a Fiskální pakt EU

Úterý, Duben 1st, 2014

Vláda České republiky před minulý týden schválila přistoupení k Fiskálnímu paktu Evropské unie. Tento pakt nařizuje všem jeho signatářům, že mají uzákonit vyrovnanost strukturálního rozpočtu (akceptovatelný deficit bude pod 0,5% HDP). Strukturální deficit je deficit bez vlivu hospodářského cyklu.

Země, která přistoupí k paktu a zároveň jej nebude dodržovat, může dostat pokutu až 0,1% HDP. A nejen to. Pro takovou zemi by rozpočet sestavila Evropská unie, resp. její byrokrati.

Nechápu, proč ČR v dnešní situaci musí k paktu přistupovat. Co tím vláda chce dokázat? Tento pakt je závazný pro země platící eurem, nás se proto netýká a ještě nějakou dobu týkat nebude. Cíle vlády mohou být stejné, akorát nebudou hrozit případné sankce.

Jsem zvědav, zda se vládě podaří sehnat zbývajících 9 poslanců pro potřebnou ústavní většinu.

Jestliže Česká republika přistoupí k Fiskálnímu paktu tak, že závazný pro Českou republiku bude až od okamžiku přijetí eura, pak je přistoupení k němu pouze planým gestem. Ničím jiným.

Jedině, že by se přistoupením k tomuto paktu vláda oháněla, až bude zvyšovat daně všeho druhu a potřebuje to jako zástěrku. Nechme se překvapit.

 

 

Pokles eura přede dveřmi?

Pondělí, Březen 31st, 2014

Minulé úterý vyslala Evropská centrální banka, resp. její čelní představitelé signál, že zvažují silné kroky směrem k hrozící deflaci. V obavách z deflace není ECB sama. Obavami z deflace byl zdůvodňován i listopadový zásah ČNB proti silné koruně. Něco takového však ECB nemůže provést stejně jednoduše. Co se jí nabízí? Jaké to bude mít dopady na devizové trhy? Úrokové…

Tento článek je určen jen pro předplatitele.
Přihlášení předplatitele Registrace předplatného