Články s tagem ‘Evropa’

Významný faktor – referendum o samostatnosti Skotska

Sobota, Září 13th, 2014

Na konci týdne došlo ke zvýšené volatilitě na trzích a to ne jen v důsledku očekávaného jako novým sankcím vůči Rusku či zasedání amerického Fedu 16-17. září, ke se předpokládá změna slovního vyjádření ve smyslu dřívějšího zvyšování sazeb (i kdyby jen v rámci srovnání s tržním očekáváním,  kde budoucí úrokové kontrakty Fed funds futures odhadují méně zvýšení do roku 2016 než oficiálně Fed predikuje v tuto chvíli). Velmi závažným faktorem je událost referenda 18. září o nezávislosti a prakticky odtržení Skotska od Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Doposud se jednalo jen o predikci jednoduchého zamítnutí, nicméně v posledních dnech se zdá, že se Ano a Ne tábory zdají vyrovnané. 307 letá historie Skotska ve společné Unii není niz zanedbatelného, a pokud odhlasováno, že je pro odloučení, pak to nemusí být navíc moc hladké ekonomicky, o čem svědčí hlasy obou táborů poslední dny. Například v pátek velmi silné prohlášení skotského politika Jima Sillarse, že dojde ke “dni zúčtování” s bankami a částečném znárodnění energetické společnosti BP.

Právě onen energetiký sektor je se zdá předmětem zájmu Skotska (respektive těch, kteří budou hlasovat Ano), kdy objevení zdrojů černého zlata v Severním moři v 70-tých letech vytvořilo základy dnešních střetů. Pakliže rozděleno podle pomyslné hranice, podle které jsou již například definovány pravidla rybolovu, pak by Skotsku připadlo 47% roční produkce plynu a 96% roční produkce ropy! V tomto smyslu si do jisté miry Skotsko představuje situaci napodobení vývoje Norska (mimo jiné mají podobnou historii,politickou tradici či počet obyvatel) , které je nezávislé na EU z důvodu právě energetického bohatství. Nicméně, je nutné si uvědomit, že Norsko zažilo počátky rozsáhlých zdrojů v Severním moři a má již téměř 900 miliardové (USD) investiční portfolio v národním fondu budované od 90-tých let, Skotsko by de facto začínalo v relativním vyjádření oproti Norsku tak říkajích od píky. Za jakých podmínek vyjadřuje asi nejlépe následující graf klesající produkce ropy a zemního plynu ve Spojeném království a její projekce do budoucnosti:

Odkuď tedy bude financovat Skotsko své veřejné výdaje, které jsou o cca 1 300 liber vyšší na hlavu než v Spojeném království jako celku? Podle centrálního scénáře skotské administrativy se očekává cena Brentu na 110 USD za barel a 14% růst produkce ropy a zemního plynu od 2013 do 2018, což by mělo zabezpečit příjem až 8,3 miliard liber do 2016 kupříkladu. Naopak britský Office of Budget Responsibility predikuje pokles příjmů z produkce ropy a zemního plynu z 4,7 miliard liber v 2013-2014 na 3,5 miliard liber do roku 2018-2019, to při ceně Brentu 99 USD za barel. V pátek zavřel aktivní kontrakt na Brent na americké burze ICE na 96,91. Vývoj produkce posledních let tedy nenahrává žádanému scénáři Skotska a ani vývoj ceny (bude se čistě hypotetiky po odtržení manipulovat cenu nahoru?). Co se týče případné druhé strany mince a to jest snížení nákladu, tak to je rovněž sporná otázka vzhledem k případné nutnosti rozšíření veřejného sektoru a funkcí, které jsou nyní realizovány britským aparátem.

Samostatou kapitolu pak tvoří, v případě rozdělení, zda bude zachována libra ve Skotsku, či zavedena damácí měna, případně euro? To by bylo dozajisté dále předmětem dalších diskusí. V posledních dnech se zdá, že se jedná spíše o nadmíru populistické výroky než konkrétní plány. Nicméně, na trhu se spekuluje s případným poklesem kurzu libry, což je patrné pozorovat ex-ante již od července. A to jako zcela změna trendu od počátku roku v rámci lepšího ekonomického vývoje Británie spojeného s nadprůměrným růstem cen nemovitostí o predikcemi brzkého zvyšování úroků BOE, což posilovalo libru. Navíc, nyní se podle průzkumu agentury Bloomberg 61% respondentů z řad analytiků domnívá, že v případě varianty Ano dojde k poklesu kurzu měny oproti americkému dolaru až o 10% (3% z nich dokonce předpokládá depreciaci více jak 10%). Libra je níže z lokálního maxima dosaženého v červenci přes 5%. Situace je tudíž nyní velmi zajímavá a v případě, že odloučení bude skutečně odhlasováno, turbulence se nemusí spustit jen na měnovém trhu.

Závěrem se pojďme podívat na kontinuální kontrakt na britskou libru na burze CME Group v Chicagu a jeho vývoj v tomto roce (SOL Trader, denní data), klikněte na obrázek pro zvětšení:

 

Co očekávat od ECB, co od eura?

Sobota, Srpen 30th, 2014

V poslední době je zajímavé pozorovat vývoj směřující k evidentní desynchronizaci měnových politik, jednak v USA na jedné straně a jednak v EMU a Japonsku na straně druhé. O euru a jeho postupném oslabování jsme diskutovali již několikrát. Co je tedy nového?

Příští týden bude jistě zajimavý, po zasedání výboru Evropské centrální banky se uvidí, zda Mario Draghi případně přistoupí k nekonvenční akci a zavede QE. Jednak toto nastínil na konferenci v Jackson Hole v nádherném hornatém Wyomingu před pár dny, kde přiznal, že inflační očekávání se začínají vychylovat od dlouhodobého cíle 2% (v ekonomii hovoříme od tak zvaném odkotvení inflačních očekávání) a na swapovém trhu se pohybuje číslo 0,3-0,4% body pod žádoucí hodnotou. Dále, skutečně inflace v eurozóně dosáhla nové cyklické minimum v srpnu 0,3% na  meziroční bázi. Řecko, Španělsko, Portugalsko, Itálie a Slovinsko v podstatě jsou meziročně v deflaci. V neposlední řadě se neustále kumuluje geopolitické riziko a zvláště v Evropě konflikt Ruska a Ukrajiny. Pozitivní skutečností v deflační problematice je to, že čistá inflace (očištěná o nezpracované potraviny a ceny energií) naopak v srpnu vzrostla o 0,9% oproti stejnému období minulého roku. Na poklesu nominální inflace mají tedy klesající ceny energií, což se záhy může změnit utáhne-li de facto Rusko kohoutky.  Evropa je čistý importér energií a napříkald u ropy se musí přes 80% dovážet. Klíčové v tuto chvíli z pohledu Draghio jsou však ony vychýlené očekávání trhu, které samy o sobě vytvářejí nejistotu, postupnou nedůvěru v monetární autoritu a případně následnou deflační spirálu a krizi.

Přistoupí tedy ECB ke QE jak ho známe například z USA? Dle mého názoru zřejmě ne příští týden. Poté, co provedla banka v červnu rozsáhlejší uvolnění politiky ve formě snížení sazeb, tak pro Draghio bude obtížné členy bankovní rady přesvědčit o rozsáhlejší nekonvenční politice. Je naopak možná jiná akce,  čemuž nasvědčuje tento týden krok ECB ve formě přizvání ke konzultaci americkou investiční skupinu BlackRock. Ta centrální bance údajně radila ohledně mechanismu nákupů  ABS, tedy cenných papírů privátního sektoru,  jež jsou kryté aktivy (půjčkami, leasingem, pohledávkami firem) mimo těma ze sektoru nemovitostí jako hypotéky (MBS), a podobně. Tento trh však představuje v Evropě jen nějakých 100 miliard euro, což je velmi málo pro skutečnou aplikaci QE, kde se budou muset nakupovat rovněž vládní dluhopisy jednotlivých zemí příadně také eurobondy. Uvidíme.

V dnešním reportu od Robina Brookse, hlavního měnového stratéga Goldman Sachs bylo překvapivé snížení odhadu kurzu eura vůči americkému dolaru v tříměsíčním horizontu na 1,29 (z 1,35), v šestiměsíčním na 1,25 (z 1,34) a dosažení parity 1:1 do roku 2017. Dle mého názoru je pravděpodobné brzké oslabení pod 1,30, avšak je nutné si dát pozor na ono vystoupení ECB v případě, že zatím nepřistoupí k výraznějšímu kroku dalšího uvolnění monetární politiky unie. V tomto případě můžeme být svědky jistého retracementu nahoru. Nicméně střednědobě pak bude pravděpodobně kurz směřovat k 1,25.

Podle poslední zprávy americké komise pro komoditní trhy  drží obchodníci (mimo zajišťovatele) čistých 198 006  pozic u kontraktů na euro na burze CME Group v Chicagu  na prodejní SHORT straně. Doposud zatím ne extrém podle historických měřítek (jen bokem pro zajímavost na komoditě sóji ten extrém na short straně už je).

Závěrem se pojďme podívat na kontinuální kontrakt na euro na chicagské burze za posledních pár let (SOL Trader, týdenní  data), klikněte na obrázek pro zvětšení:

 

 

Nastolí Evropa periodu ztracené dekády jako Japonsko?

Sobota, Červen 14th, 2014

Jako ekonoma, investora a asset manažera mě vždy zajímají hlavně rizika a jejich řízení, jelikož výnos se u historií prověřených a správně řízených strategií vždy dostaví (nemívá však rovnoměrné rozdělení v čase a jedná se mnohdy o běh na „delší trať“). Klíčové je tedy nedostat se spárů tzv. fat tails, to znamená událostí, které přicházejí sporadicky a náhle, jako ty v letech 2001-2 nebo 2008, kdy se trhy začínají chovat nepředvídatelně a mnohdy ti, kteří rizika z důvodu klidu po delší dobu a nediverzifikace svého portfolia v mezidobí zapomněli, že existují, realizují zbytečně obrovské finanční ztráty. Situace klidu je v podstatě z důvodu nízké volatility nyní a určitě přijde zase perioda, kdy akciový trh propadne o 50-80%, zkolabuje trh nemovitostí, a tak podobně. Bude velmi záležet na ustání možných nepříznivých situací, které krizový vývoj dokáží spustit a některé bych dnes zmínil.

Delší dobu byl a stále je v mém hledáčku vývoj v Číně, jejíž ekonomický zázrak není postaven na plně tržním mechanismu jak jej známe z vyspělých zemí a ekomická čísla musí mnohdy zahraniční agentury samy propočítávat, abychom se k nějakému závěru mohli vůbec dobrat. Trh nemovitostí se zdá být hodně přehřátý a situace s dluhem, často pochybé povahy, neutěšená. Avšak nutno dodat, že místní politici a měnové autority stav reflektují a reagují velmi rychle na problémy. Snaží se špatný dluh redukovat, připravují a zavádějí reformy liberalizace finančního systému, a tak dále. Země přežila velmi hladce zahájení omezování QE v USA a dočasný odliv kapitálu z toho plynoucí (při narůstajícím objemu devizových rezerv!), který vedl v minulosti za podobných okolností například k Asijské chřipce 1997-98, která započala u Thajska, Indonésie, Jižní Koreje, Malajsie a Singapuru a dále se šířila do světa. Poslední čísla o poklesu růstu cen na trhu nemovistostí příští týden budou klíčová, avšak existují propočty na trhu s možným poklesem jejich růstu meziročně pod 6%, což je velmi pozitivní signál. Prostor pro další zdravější růst je tedy připravován, a s ním spojené pokračování další vlny komoditního supercyklu.

Poslední dobou mě však dost zarážela až neakčnost ECB na symptomy v eurozóně charakteristické pro vývoj Japonska od počátku 90. let a v podstatě, dá se říci, do dneška, tj. to co v ekonomii definujeme jako ztracené dvě dekády. Tato krize v Japonsku, po periodě závratného optimismu 80. let, nekontrolovatelného růstu aktiv, převážně nemovitostí a akcií spojeného s nadměrným zadlužováním, v konečném důsledku vyústila, jak už to bývá a vždy bohužel bude, k prasknutí bubliny a nutnosti státních intervencí z důvodu počátečního otálení (podobně jako ECB v poslední době). Ať už formou “tří šípů” v současné politice Shinza Abeho (tzv. Abenomics), který podporuje expanzívní monetární a fiskální politiky plus strukturální reformy (stále na tyto čekáme) k zamezení deflačních tlaků a podpoře růstu hospodářství za každou cenu. To spojeno s rozsáhlými monetárními stimuly politiky guvernéra Haruhiko Kurody, který již varoval veřejnost před držením hotovosti nebo o ni přijdou. Vyústěním je sice nárůst cenové hladiny, avšak bez výraznějšího růstu ekonomiky a za situace, kdy silná depreciace domácí měny v poslední době již nepomáhá k exportům tak, jak jsme byli u Japonska zvyklí v minulosti, naopak export/ import bilance je negativní a poměr běžného účtu platební bilance k HDP jako ukazatel vnější konkurenceschopnosti prudce klesá. K vyrovnání rozsáhlého deficitu veřejných financí zase musí být použito zvyšování daně z přidané hodnoty na 8% od dubna v tomto roce a 10% pak v roce příštím, a podobně. Je zřejmé, že Japonsko má své další specifické faktory které v situaci přispěly, jako stárnoucí populace, realtivní pokles produktivity, a tak dále, nicméně není možné hlavní příčinu původního otálení neřešení deflační pasti přehlížet z důvodu jeho následků, které se může projevit i v klíčové otázce vývoje zaměstnanosti. Pohlédněme na vývoj vyrovnávání ztrát zaměstnanosti a jak dlouho to trvalo po jednotlivých krizích, Japonsko žlutě, klikněte na obrázek pro zvětšení:

Vývoj nemusí být tedy hned v takovýchto krizích, typu ztracených dekád Japonska, hned odstrašující, ale může se jednat o nebezpečně plíživou situaci trvající roky. V posledních dnech jsme mohli být svědky poklesu výnosů do splatnosti u španělských desetiletých vládních dluhopisů pod úroveň výnosů u amerického dluhu. Je na tom Španělsko, Itálie a spol. tak dobře, že investoři tak horlivě prahnou po jeho 2% výnosu do splatnosti (dosaženého s jistotou jen za předpokladu, že budou držet papír po celých 10 let)?, Pravdou je, že v reálném vyjádření po odečtení inflace, tyto stále poskytují zajímavý výnos relativně v porovnání s jinými zeměmi, tak přesto jistá bublina na dluhopisovém trhu nejen na periférií eurozóny nemusí být velmi vhodná. Pokles výnosů do splatnosti a vytváření bubliny na tomto trhu je totiž rovněž charakteristika doprovázející krizi v Japonsku. Pohlédněme na vývoj výnosu do splatnosti u 10-ti letého japonského vládního dluhu od 90. let, klikněte na obrázek pro zvětšení:

V porovnáním s akcemi amerického Fedu, kde QE fáze měly tendenci po určitém čase výnos do splatnosti zvyšovat v očekávání budoucího ekonomického oživení, tak u evropského dluhu se zdá, že směr ve výnosech je jen dolů a podobný tomu vývoji japonského dluhu (Španělsko červeně, Itálie modře, Něměcko žlutě), klikněte na obrázek pro zvětšení:

Je samozřejmé, že se jedná jen o dílčí faktory a detailní rozbor by zcela jistě vydal minimálně na rozsah diplomové práce a nebyl by zase tak negativní, jak se po přečtění výše uvedeného může zdát (v určitých bodech spíše naopak). Nicméně, existují jisté paralely vývoje se ztracenými dekádami Japonska a bude klíčové, jak rychle se podaří dostat potřebná likvidita v Evropě ne jen do bankovního sektoru, ale hlavně do reálné ekonomiky podnikatelům, kteří v konečném důsledku zaměstnávají lidi a ti táhnou ekonomický růst v pravém slova smyslu. Pro exportní konurenceschopnost pak bude jistě nutné další výraznější oslabení eura a dalších evropských měn, o kterém jsme již psali. Závěrem se pojďme podívat na vývoj cen (pohybují se inverzně k výnosům) kontraktů na 10-ti letý něměcký dluhopis (FGBL) na burze ve Frankfurtu a 10-ti letý americký vládní dluhopis (ZN) na burze v Chicagu a jejich komoditní spread (SOL Trader, týdenní data, kontinuální kontrakty), klikněte na obrázek pro zvětšení:

 

ECB uvolnila a cena kávy oslabila (ne jako následek!)

Sobota, Červen 7th, 2014

Mari o Draghi nakonec udělal to, co se očekávalo delší dobu a ECB snížila refinanční a marginální zápůjční sazby o 0,1 respektive 0,35 procentních bodů (nyní na hodnotách 0,15% a 0,40%) a dále minule diskutovanou depozitní sazbu o 10 bazických bodů do negativního teritoria -0,1%. Dále pak uvedla novou várku dlouhodobých refinančních operací (Targeted Long Term Refinancing Operations alias TLTRO) s čtyřletým časovým horizontem (zrušila 1-měsíční LTRO). I když dané akce monetární politiky vyžadují určitý čas než se projeví, tak cílem těchto kroků je zvýšení  likvidity nejen v bankovním sektoru , ale hlavně  v konečném důsledku v reálné ekonomice. Negativní depozitní sazba pak má vést k uplatněných přebytečných rezerv větších komerčních bank u centrální banky a naopak půjčování těchto fondů menším komerčním bankám (alespoň za nějaký úrok), a tyto pak uvolňovat prostředky více do ekonomiky. Nižší reálné úrokové sazby (očištěné o inflaci) pak mají stimulovat spotřebu domácností a investice firem, vyšší inflační očekávání pak také poskytnout stimul snížení odkládání nákupů statků a sužeb, které je charakteristické pro deflační prostředí. Růst míry inflace však ECB neočekává před 4. kvartálem 2014.

Kurz eura převedl v den D zajímavý pohyb, v konečném důsledku podle pravidla „sell the rumor and buy the fact“, to znamenalo prudší oslabení, jen aby mohl uzavřít v zeleném čísle. Avšak, na základě provedených kroků banky se očekává pokračování jeho trajektorie směrem dolů, což má vést k vyšší exportní konkurenceschopnosti eurozóny a zvýšení importované inflace. Pohlédněme na počty otevřených pozic (open interest) u červencových opcí na kurz eura vůči americkému dolaru na chicagské burze. Největší počet se hromadí na put straně (zajištění proti poklesu) v intervalu 1,35-1,36, klikněte na obrázek pro zvětšení:

V poslední době je rovněž ve značném zájmů investorů komodita kávy, o které jsem psal jako potenciální investici roku na počátku 2014 a rozebírali jsme stručně proč by měla její cena jít vzhůru. Cena kvalitnější arabiky posílila přes 90% do konce dubna, avšak od tohoto vrcholu také oslabila o více jak 20%. I když konečné odhady sklizně komodity v tomto roce nejsou ještě známy a tržní odhady se pohybují současně u největšího světového producenta Brazílie od 43 do 55 milióńů 60 kg žoků, tak sentiment na trhu se přiklání k možnému pokračování korekce směrem dolů. Jistým důvodem mohou být zásoby ve skladech certifikovaných burzou Intercontinental Exchange (ICE), které sice klesají postupně od prosince, ale jsou pouze na 18-ti měsíčním minimu 2,5 miliónů žoků, což je relativně mnohem větší množství než v březnu 2011, tj. 1,6 miliónů, kdy rovněž cena kávy narostla (tehdy výrazněji přes 3 USD za libru) a zásoby byly na 11-ti letém minimu. Rovněž vyšší produkce z minulých let může hrát v následné cenové determinaci, minimálně v krátkém období, při současném vnímání trhu roli.

Trend-followingové komoditní fondy držely v listopadu přes 40 tisíc kontraktů na short straně, kdežto na konci května byli v net long pozici s přes 27 tisíci kontrakty. Obecně pak podle zprávy americké komise pro komoditní trhy  z 3.6, drží obchodníci (mimo zajišťovatele) čistých 43 724  pozic u kontraktů na kávu arabiku na burze ICE  na nákupníí LONG straně (mírné snížení o 855 kontraktů na nákupní straně oproti předchozímu týdnu). Prostor pro vyšší korekci směrem dolů tedy existuje.

Rozhodovat pak bude skutečná úroda současné sklizně a dále pak vlivy počasí pro následnou produkci. Trh s kávou může být v tuto chvíli velmi volatilní a záleží zřejmě na typu investora. Agresivnější mohou stále držet  a očekávat ukončení korekce a následné pokračování růstu ceny. Konzervativnější pak pravděpodobně vybírat zisky a vyčkat finální statistiky. Osobně jsem sám, dle mého trendového AOS systému, pozici ukončil a budu dále vyčkávat na další signál.

Technicky se pak trh nachází kolem zajímavé hranice podpory/ rezistence dvojitého vrcholu. Pohlédněme na kontinuální kontrakt kávy Arabica na americké burze ICE (SOL Trader, denní data), klikněte na obrázek pro zvětšení:

Poučení o rizicích:

Informace uvedené v této analýze či investičním tipu (dále jen “Tip”) jsou pouze informativního a vzdělávacího charakteru a nejsou myšleny jako návrh nebo nabídka ke koupi či prodeji jakéhokoliv investičního nástroje. Rozhodnutí obchodovat s jakýmikoliv finančními instrumenty je odpovědností každého jednotlivce, který nese za svá rozhodnutí plnou odpovědnost. Hodnota finančních instrumentů v čase kolísá a návratnost investice není garantována. Výsledky minulých období nejsou zárukou výnosů v obdobích budoucích. Informace a data v Tipu mohou být čerpána z externích zdrojů. Autor neodpovídá a neručí za aktuálnost, úplnost, zákonnost, včasnost či správnost veškerých informací, dat a prohlášení.

Co nám říkají firemní zisky o světové ekonomice?

Sobota, Červenec 27th, 2013

Poslední dny žije trh v USA reportováním zisků firem za druhý kvartál a jedná se dozajista o zajímavý faktor, který mnohé vypovídá a vývoji ekonomiky ve světě. V dnešní globální ekonomice relativě dost firem operuje za hranicemi svých zemí a pravidlem je pak spíše také to, že mnohdy většina příjmů a zisků na konsolidovaných výkazech společností je také v zahraničí generována.

Proto, jakékoliv „zakopnutí“ ve světě má na hospodářské výsledky těchto multinacionálních společností značný vliv. Už jsme na serveru psali, že růst „emerging“ ekonomik se v poslední době velmi zpomaluje, resp. bloku BRIC (Brazílie, Rusko, Indie a Čína) a i když se rýsují jisté alternativy jako země MIST (Mexiko, Indonésie, Jižní Korea a Turecko, podle některých zdrojů i třeba Bangladéž či Nigérie) tak přece jenom tento blok nedosahuje rozměru a takového potenciálu na jaký jsme byli zvyklí a očekávali jsme dále od BRIC. Podívejme se na grafické vyjádření podílu „emerging“ ekonomik na celkovém světovém HDP a také procentní změnu meziročního produktu jak u těchto zemí tak zemí BRIC a dále G7 a Spojených států:

 

Na obrázku vidíme, že podíl „emerging“ ekonomik na celkovém světovém HDP je zhruba poloviční a tak je nesmírně důležité, aby tyto země prosperovaly, ale otázka je, jestli se toto nyní děje a zda se neblíží s jejich neutěšeným vývojem do budoucna další finanční Armageddon? A když nastane, co se stane s aktivy nediverifikovaných či špatně diverzifikovaných investorů? V Číně existuje značný problém s dluhem a reportované výsledky ekonomických statistik jsou rovněž místy diskutabilní. V r. 2007 Čína rostla 14,2%, Indie 10,1%, Rusko 8,5% a Brazílie 6,1%. Mezinárodní měnový fond (IMF) odhaduje pro r. 2013 růsty Číny: 7,8%, Indie: 5,6%, Ruska a Brazílie: 2,5%. A to je zatraceně málo na rozvíjející se země a jejich podíl na světovém HDP se tak může výrazně zredukovat. Jak se to projevuje tedy v oněch firemních ziscích?

Jako příklad zisky společnosti UPS, která se zabývá distribucí zásilek a je chápána ja určitý „indikátor ekonomické aktivity“, zklamaly zvláště z důvodu snížení příjmů v Asii, kde se snaží nalézt levnější alternativy přepravy. Rovněž společnost General Motors, která má v Asii výrazný podíl zdůvodnila 24% pokles zisků ve II. kvartále kvůli redukci odbytu na místním trhu a v Austrálii. Někdo by mohl namítnout, že se jedná o politiku japonské centrální banky a značné znehodnocení jenu, které přispívá k substituci produkce GM levnějšími auty ze země vycházejícího slunce. Na první pohled by se mohlo zdát,  jelikož např. japonský Nissan naopak zaznamenal růst zisku o 14%. Nikoliv však díky Číně, kde se nedařilo, ale díky 20%-nímu nárůstu prodejů v USA. S podobnými problémy snížení poptávky ze zemí BRIC se setkávají i evropské firmy jako BASF, Siemens či ABB.

A tak se v tuto chvíli zdá, že hlavní otěže světového ekonomického růstu budou muset převzít Evropa a USA. V souvislosti s Evropou je zajímavá statistika červencového Indexu nákupních manažerů (PMI) pro EMU, která se dostala poprvé od ledna 2012 nad hodnotu 50, která odděluje expanzi v průmyslu od kontrakce. Německý Ifo index měřící sentiment v průmyslu navíc potřetí v řadě červenci vzrostl na 106,2  a komponenta očekávání v indexu je nad dlouhodobějším trendem. Ale na druhé straně, report IMF ze  čtvrtka, kde fond kárá Evropu za pokračování kolapsu bankovních půjček převážně menším firmám, stále rostoucí nezaměstnanost a bezprostředně hrozící stagnaci v EU, nevěští nic dobrého. Podle představitele IMF zodpovědného za Evropu Mahamooda Pradhana je dokonce situace v EU relativně horší než minulý rok převážně z důvodu neimplementace klíčových reforem, což bude mít za následek ono táhnoucí se období „bez růstu“ a jeho divergenci  mezi různými členskými zeměmi/ regiony unie. V r. 2013 očekává fond růst HDP v EU kolem 0 a v r. 2014 pak 0,9%.

Tak uvidíme, zda se růst podaří nastartovat a kdo se oněch pomyslných otěží ujme. Zisky firem multinacionálních společností na tom závisí. Technicky se pak akciový index, podle populárního e-mini kontraktu S&P 500 na burze v Chicagu, jeví jako krátkodobě překoupený s rezistencemi na 1691,25 a 1696,25 a samozřejmě psychologickou hodnotou 1700. Supporty jsou pak na 1676,50 a dále 1666,75.

Závěrem se pojďme podívat na kontinuální kontrakty na e-mini S&P, e-mini Nasdaq 100 a e-mini MidCap  za zhruba poslední rok (Globex systém burzy CME Group). Klikněte na graf pro zvětšení:

Podle MMF je dluh evropských korporací neúnosný

Sobota, Duben 20th, 2013

Poslední dny na trzích můžeme sledovat zvýšenou volatilitu spojenou s poklesem cen aktiv a tomu jistě dále nepřispělo ani  snížení kreditního ratingu Velké Británie společností Fitch z AAA na AA+ z důvodu redukce očekávání ekonomického výkonu a stavu ve fiskální oblasti. O problémech Británie jsme se již zmínili na serveru několikrát a tak se to snad dalo i čekat. Avšak, co bylo závažnější bylo publikování  reportu Mezinárodního měnového fondu (IMF): Global Financial Stability Report, který si můžete celý přečíst kliknutím na linku.  Zde se IMF zamýšlí nad některými závažnými ekonomickými problémy současnosti  a úskalími z toho plynoucími do budoucna. Mezi některé zajímavé body patří například:

  • Evropské banky jsou velice pomalé v procesu oddlužování a musí ze svých knih odstranit dalších 1,15 biliónů euro a nyní nikoliv jen redukcí mezinárodních operací, ale převážně v domácích ekonomikách, což může výrazně zasáhnout poskytování úvěrů domácím firmám a jednotlivcům.
  • Americké firmy vydaly v současném prostředí rekordně nízkých sazeb obrovské množství korporátních dluhopisů. Nicméně, získané prostředky jsou více a více používány k méně produktivním účelům, jako zpětnému nákupu vlastních akcií.
  • Nutnost nastavit regulatorní prostředí tak, aby očekávaná dlouhá perioda úrokových sazeb blízko nule nevyvolala excesy na kreditním trhu a vytváření dalších „tržních bublin“. Nízké úroky mají tendenci rovněž stimulovat banky k rolování špatných půjček a ne jejich řešením (viz. ono odkopávání plechovky stále o kousek dál místo jejího zvednutí z cesty).
  • Tržní a regulační prostředí  bude tlačit na finanční instituce, aby měnily svůj obchodní model na menší a pružnější firmy, které rychle a interaktivně ragují na požadavky klientů.

 

Jedním z bodů, které si vyžaduje samostatnou část je alarmující zadlužení evropských korporací (zvláště těch na periferii, jak by se dalo očekávat). IMF odhaduje, že až  1/5 obligací velkých evropských korporací je v neudržitelném stavu (technicky v defaultu) a bude vyžadovat odpis nebo hledání cest ke splácení dluhu, což povede v konečném důsledku ke snížení kapitálových výdajů, redukci či eliminaci dividend akcionářům (kromě klasického se zaměření na pokles operačních nákladů) a dalším metodám hledání prostředků.  To opět směřuje k oněm bankám, jelikož tyto jsou často hlavní věřitelé a ocitáme se tak v začarovaném kruhu a následně k poklesu růstu produktu ekonomik či jejich recesi. Na rozdíl od velkých společností, které se neúměrně zadlužovaly v období “levných peněz” a s očekávaním nadprůměrných výnosů, tak střední a menší firmy nyní trpí nedostatkem úvěrů pro financování svých aktivit. Proto např. hl. ekonom IMF Olivier Blanchard navrhuje, aby bylo evropským bankám povoleno tzv. “balíčkovat” dluh poskytnutý malým a středním firmám a vytvářet z těchto obchodovatelné aktiva (securitizace dluhu). To by mělo banky stimulovat k úvěrům menším a středním společnostem.

Tak bude nesmírně zajímavé, jak se bude tato dynamika v privátním sektoru vyvíjet a zda budou návrhy IMF vyslyšeny.

Závěrem se pojďme podívat na vývoj úroků v eurozóně (EMU) v posledních měsících, resp. vývoj ceny kontraktu na 3-měsíční Euribor, tj. sazby za kterou si půjčují banky eura, na londýnské pobočce americké  burzy NYSE Euronext (týdenní data). Sazba je pak definována jako 100 – cena uvedena na grafu, což implikuje současný výnos nejbližšího kontraktu 0,19% p.a., klikněte na obrázek pro jeho zvětšení:

Co se děje s Maďarskem?

Sobota, Březen 23rd, 2013

I když netrpělivě čekáme na řešení kyperské krize, tak investorům nemohl uniknout na trzích pohyb cen maďarských aktiv. Ať už se jedná o domácí měnu forint, která od počátku února oslabila oproti americkému dolaru o 10% nebo maďarské vládní dluhopisy tzv. na půjčku (out on loan), jejichž indikátor se prudce zvýšil a obvykle signalizuje zvýšený zájem fondů o prodej těchto dluhopisů „na krátko“ s cílem zisku při jejich zpětném nákupu později za nižší ceny. Tento indikátor dluhopisů out on loan se zvýšil od února o 55% na 567 mil. USD podle datové agentury Markit. Nominální objem dluhopisů denominovaných ve forintech v držení zahraničních subjektů se, pro zajímavost, pohybuje řádově kolem 20 mld. USD (něco pod 5 biliónů forintů). Maďarsko je jedním z největších vydavatelů dluhu na zahraničních trzích z „emerging“ ekonomik (zhruba 45% v držení zahraničních subjektů). Podívejme se na cenový vývoj kurzu amerického dolaru vůči maďarskému forintu od konce minulého roku USD/HUF (týdenní data, pro zvětšení klikněte na obrázek):

 

 

Problémem souvisejícím s  oslabováním forintu je pak zajisté splácení rozsáhlých půjček v zahraničních měnách, jak sektorů maďarských domácností, tak sektoru firem. Proč takto tedy forint v poslední době klesá a proč se v tichosti zvyšují pozice na prodej maďarského dluhu?  Jednak je to klesající produkt zěmě, který v posledním kvartále minulého roku propadl o 2,7% a vyhlídky pro nejvíce zadluženou zemi z bloku střední Evropy (poměr vládního dluhu k HDP kolem 79%) nejsou ani tento rok příznivé. Dále to je v poslední době kritika investiční komunity a EU a USA k politickým krokům premiéra Viktora Orbana, který přistoupil k jistým změnám v ústavních zákonech a možné ztrátě politické autonomity důležitých orgánů jako ústavní soud. V ekomomické oblasti je to nedávné jmenování bývalého ministra hospodářství Gyorgy Matolcsyho guvernérem centrální banky, za kterého došlo k rozporuplným ekonomickým politikám v privátním sektoru bankovnictví, energetiky, telekominikačních služeb a efektnivnímu znárodnění privátních penzijních fondů. Orban sám pak prosazuje redukci podílu zahraničních bankovních institucí na domácím trhu pod 50%. To je něco, co přímo šokuje bankovní instituce jako Erste, KBC, Raiffeisen, Unicredit, Bayerische nebo americkou Citigroup, apod. Zahraniční investoři se tak obávají, jak bude vypadat měnová a další politika centrální banky v podání Matolcsyho a co udělá premiérem prosazovaný pokles zastopení zahraničních finančních institucí v Maďarsku se zdroji financování, atd.

A tak není divu, že agentura S&P koncem týdne změnila výhled Maďarska ze stabilního na negativní. Agentura Moody’s zase snížila ratingy 4 místním bankám, konkrétně Budapest Bank, K&H Bank, Erste Bank Hungary a MKB Bank.

Jde Maďarsko správným směrem? Nedojde nakonec k situaci podobné té na Kypru?

Na závěr se podívejme na vývoj opčních kontraktů na euro, resp. kde se kumulují nyní největší otevřené pozice jako pojistky proti poklesu eura nebo spekulace na něj vůči USD (put opce) a proti nárůstu nebo spekulace na něj (call opce) na burze v Chicagu. Oproti situaci před 14 dny se nyní největší pozice u put opcí kumulují kolem strike ceny 1,27 (oproti 1,2850) a u call opcí kolem ceny 1,33 (oproti 1,335). Zároveň je uveden vývoj nejbližšího kontraktu eura vůči USD na stejné burze (Globex) v poslední době (denní data, pro zvětšení klikněte na obrázek):

 

 

 

 

 

ECB nesnížila sazby, euru však nepomohla

Sobota, Březen 9th, 2013

V tisku se objevovaly před zasedáním ECB zprávy, že Evropská centrální banka by mohla dále stimulovat ekonomiku snížením sazeb. Proč takto guvernér Mario Draghi a jeho kolegové neučinili? Zdůvodnili to tím, že není potřeba a ekonomika eurozóny je na správné trajektorii. Poslední data jsou však velmi bídná a projekce růstu HDP v Evropské měnové unii byla těmito samýma lidma snížena pro r. 2013 z -0,3% na -0,5%. Proč tedy banka nesnížila sazby? Ti kteří pravidelně čtou příspěvky na našem serveru ví, že to zřejmě není možné z důvodu poklesu úroků do záporu (klíčová depozitní sazba). A to nechtěla ECB riskovat (prozatím?). Draghi však v projevu nezamítl budoucí snižování a dále se z jeho proslovu dalo  odvodit to, že banka zamýšlí ponechat sazby blízko 0 min. do r. 2015. Dalo by se čekat, že toto bude dobrá zpráva pro euro, které by jistě tímto snížením z důvodu redukce či eliminace relativního úrokového diferenciálu klíčových sazeb např. vůči USD, oslabilo. EUR/USD sice 7.3. reagovalo růstem, aby den na to opět propadlo a dostalo se na klíčový support kolem 1,30. Jaké jsou vyhlídky? Podívejme se na situaci na trhu opčních kontraktů na místní chicagské burze, které v podatatě slouží jako „pojistky“ proti pohybu nahoru (calls) či dolů (puts). Tj. porovnejme na kterých hodnotách (strike cenách) dubnových opcí na červnový kontrakt eura se hromadí nejvíce otevřených pozic (open interest):

 

U call opcí (pojistka proti růstu, či spekulace na tento) se začínají zvyšovak počty otevřených pozic od hodnoty 1,3350, naopak u put opcí (pojistka proti poklesu, či spekulace na něj) jsou větší otevřené pozice již kolem 1,2850. Zajímavé je sledovat větší relativní otevřené pozice u put opcí a bližších strike cen než u call opcí.

Jaká jsou rizika v eurozóně v současné době? Mezi ty nejvýznamnější patří určitě Francie a krůček před propadem do recese (v posledním kvartále r. 2012 poklesl produkt země 0,3%), což již v říjnu minulého roku správně prognózoval Jan Dvořák ve svém příspěvku.

Další je Itálie. Zde se ve volbách ukázalo, že přes 50% voličů se vyslovilo proti reformním opatřením premiéra Maria Montiho ve formě rozpočtových škrtů a zvyšování daní, kdy se premiérovi dařilo během 15-ti měsíců redukovat deficit rozpočtu blízko 3% HDP (stanovený limit EU). To se po volbách může výrazně změnit a co víc, dodržování programů započatých Montim představuje zásadní podmínku pro případnou „záchrannou síť“ nákupu italských dluhopisů Evropskou centrální bankou, když se země dostane do výraznějších problémů. Nedostatečná většina středo-levé aliance Piera Luigi Bersaniho, který  bude muset hledat koaličního partnera nemusí být pro pokračování reforem to nejlepší řešení a rizika se značně zvýšila, i když toto není reflektováno na trhu italských vládních dluhopisů, jak by se dalo čekat. Po volbách se pohyboval výnos do splatnosti 10-ti letého italského vládního dluhového papíru cca 40 bazických bodů na výnosem před volbama a dnes jen dokonce jen 20 bazických bodů (0,2 procentních bodů).

Co je však velmi závažným problémem eurozóny a na co poukázal Mario Draghi ve svém projevu, je fakt, že míra nezaměstnanosti se pohybuje na 11,9%, tj. nejvýše od zavedení eura v r. 1999. Zde guvernér připustil, že centrální banka nemůže moc dělat a apeloval na vlády pro zjdenodušení právních předpisů v soukromém sektoru a jeho stimulaci jako podpory zaměstnanosti. Zvláště se pak jedná o nezaměstnanost u velmi mladých lidí pod 25 let. Např. v Řecku je to v této věkové skupině míra nezaměstnanosti 59% nebo ve Španělsku 55%, apod.

Závěrem se pojďme podívat na kurz eura vůči americkému dolaru na burze v Chicagu (Globex systém burzy CME Group, nejbližší kontrakt, denní data) od konce minulého roku:

 

 

Trhy čekají na vysvětlení Fedu

Sobota, Únor 23rd, 2013

V podledních dnech jsme mohli zaznamenat narůstající nervozitu na trhu. Jednak se samozřejmě jedná o ohlášení výsledků voleb v Itálii, kde se očekává vítězství středo-levé koalice Piera Luigi Bersaniho a Maria Montiho. Problémem je, že podle ustanovení je zakázáno v Itálii zveřejňovat výsledky volebních průzkumů 15 dní před volbama (pozor, ne je dělat) a na trhy se dostala informace, že bývalý premiér Silvio Berlusconi získává, především díky svých silnějších populistických výroků, určitou šanci zamíchat karty. Však je také známý svými comebacky! Podle posledních průzkumů z 8.2. má levá koalice Bersaniho 35%, střed Montiho 14%, Berlusconi 29% a anti-euro hnutí Beppe Grilla 16%. Berlusconi na poslední chvíli slíbil zrušit daň z nemovitostí ustanovenou minulý rok a nejen to, navíc vyplatit zpětně ty, kteří ji zaplatili. To se týká zhruba 80% italských domácností. Je třeba si uvědomit, že Itálie je dlouho v ekonomických problémech a  poslední nákupy ECB italských dluhopisů ve mnohem větším objemu než se čekalo 99 mld euro svědčí o tom, že tato zěmě potřebuje přátele s „velkými kapsami“ a v případě vítězství Berlusconiho, tímto přítelem nemusí být ECB, která ho považuje za méně důvěryhodného. Vítězství Berlusconiho, či slabá výhra kolalice Bersaniho s Montim, směřující dříve či později k předčasným volbám může na trhu vyvolat prudší pohyby (sledujte převážně kurz eura).

Dalším  bodem je  recese ve Francii, na kterou poukazoval již v říjnu 2012 ve svém příspěvku Jan Dvořák. Nůžky mezi Něměckem a Francií se rozevřely na historicky rekordní ůroveň (HDP Francie pokleslo o 0,3% v posledním kvartále a a index nákupních manažerů ze sektoru služeb předpovídá pokračující poklesy). Vzpomínám si ještě zhruba před rokem, kdy mi můj známý působící ve Francii psal o tom jak se ekonomické problémy ve světě této zěmě netýkají a jak půjde místní trh nemovitostí stále nahoru (něco podobného jsme slyšeli v USA před r. 2008 po cca 10 let také, navíc sledujte trh nemovitostí v Číně!). Ten, kdo působí na trhu nějakou dobu, ví, že ekonomiky dnes nemají formu autarkie charakteristické té min. z před r. 1989 v Československu a zvláště propojení světových ekonomik v nominální oblasti je díky informačním technologiím nepochybné.

Konečně zde v USA se bude bude projevovat vliv sequestration, o kterém psal Vilém Vrzala, tj. spuštění automatických vládních škrtů ve výši 85,3 mld. USD v r. 2013 a následné nutné jednání o navyšování dluhového stropu odsunuté na později. Co je však zajímavé je, že v posledním vyjádření americké centrální banky (Fed minutes) vyslala kontroverzní zprávu, že mnoho z 19 členů Výboru pro operace na volném trhu (FOMC) na posledním zasedání 29-30. ledna vyjádřilo obavy pokračování masivního nakupování dluhových papírů alias QE nekonečno (85 mld měsíčně, započato v září minulého roku). To je nám ale změna oproti předchozím vyjádřením, kdy se zastávalo pokračování do doby než podstatně klesne míra nezaměstnanosti. Proč? To bude muset vysvětlit Ben Bernake v Kongresu zákonodárcům v nejbližších dnech. Je jisté, že bude I nadále obhajovat QE3 a nebude chtít dale extra plašit trhy. Nicméně, takové rychlé obraty nepřispívají k transparenci centrální banky, která je na této, v moderní době, velmi závislá. Avšak má to zajisté také své důvody:

  • QE snižuje výnosy dlouhodobých cenných papírů, které slouží jako referenční sazby pro subjekty s těmito sazbami pracujícími jako banky a nízké resp., v kratších periodách, záporné reálné úroky dělají  půjčky mnohdy ztátový obchod. A tak banky musí jít do  financování delších projektů (delší durace) s potenciálně vyšším rizikem. Resp. použít rizikovější operace s masivně větším pákovým efektem. Dostáváme se tak v podstatě potenciálně zpět do „pekelného“ cyklu, jak vznikla finanční krize, kdy nekontrolované rizikové operace vedly k vytváření mezibankovních cenných papírů a jejich derivátů na n-tou, kdy nikdo neznal jejich přesnou hodnotu. Podívejme se na vývoj výnosové křivky amerických vládních dluhopisů při různých splatnostech a porovnejme tuto výnosovou křivku se situací před rokem (zdroj: US Treasury Department):

Vidíme, že dochází k plošší nominální výnosové křivce a při stejné duraci se stávají výnosy nižší a tudíž zisky bank z dlouhdobých půjček menší. Patrné je to pak, a to je důležité, o inflačně očištěných reálných výnosů, které jsou zobrazeny dole v grafu.

  • Nahromadění obrovského množství dluhopisů Fedem a následná snaha se jich zbavit prodejem po období, kdy centrální banka přistoupí k zvyšování sazeb, aby zabránila inflaci, což  inverzně povede k poklesu cen těchto papírů, a dojde k realizaci ztrát banky. To znamená Fed začíná signalizovat, že strop bilance banky se blíží.

V této souvislosti se jako velmi logická začíná projevovat předpověď (o které jsme se již několikrát zmínili) „Steve Jobse“ hedžového průmyslu, prezidenta největšího hedžového fondu na světě Bridgewater Associates Ray Dalia, který predikuje vstup do obchodu jejich prodejem jako jednu z nejlepších investic do budoucna. Uvidíme tedy, jak se k celé situaci Fed postaví a jak celou záležitost Ben Bernake v Kongresu vysvětlí a do jaké míry to přesvědčí trhy.

Závěrem se pojďme podívat na vývoj cen kontraktů na americké vládní dluhopisy 10-ti létý T-Note a 30-ti letý T-Bond (cena se pohybuje inverzně k výnosům do splatnosti, týdenní data, nejbližší kontrakty) a jejich komoditní spread na burze CME (Globex) v Chicagu:

Míří Británie do recese potřetí za sebou?

Sobota, Leden 26th, 2013

Není to tak dávno, co hlavní ekonom Mezinárodního měnového fondu (IMF) Olivier Blanchard varoval Británii, že její opatření ve fiskální oblasti jsou příliš „utažená“, tj. že se snaží redukovat vládní výdaje a zvyšovat zdanění pro překonání dluhové krize příliš rychle (otázkou je, zda vůbec je jiné dlouhodobě schůdné řešení?). Ministr financí Velké Británie George Osborne na to reagoval tak, že i přes tato varování se dál zastal „utahování opasků“ a bral v potaz možný slabší růst produktu zěmě s tím, že fiskální konsolidace je naplánovaná až do období let 2017-18. Koncem týdne však vyšla data o HDP za poslední kvartál r. 2012 a po krátkem vzchopení ve 3. kvartále se ekonomika opět propadla, tentokráte 0,3%. To samozřejmě není nic příjemného a hrozí tak, že se britská ekonomika dostane potřetí za sebou do recese (triple dip). Technicky pak k recesi dochází po třech po sobě jdoucích kvartálních poklesech HDP. Podívejme se na vývoj mezikvartálních růstů/ poklesů HDP Británie v posledních letech:

 

Podle Statistického úřadu Spojeného království (Office for National Statistics) ukázala silnější pokles v průmyslové produkci, také z důvodu rozsáhle odstávky způsobené údržbou ropných polí v Severním moři. To však není tak odstrašující, jelikož eknomika Británie je z větší části závislá na sektoru služeb (více jak 75% HDP). Problémem je stagnující právě sektor služeb, který byl médii vysvětlován „očekávaným úpadkem po Olympijských hrách“, což je trošku zábavné vysvětlení propadu produktu. V souvislosti se sektorem služeb je velmi důležitá informace ohledně zavádění zdanění (tzv. Tobinova daň) na finanční transakce s akciema, dluhopisama a derivátama v EU o které jsme již několikrát na serveru psali a posledně se o této dani v Evropě zmínil Jan Dvořák v článku Nová spotřební daň je tu. Londýn a Velká Británie obecně je jak známo velké světové finanční centrum a toto je něco co určitě výrazně postihne finanční průmysl, resp. evropské společnosti zabývající se obchodováním těchto instrumentů budou s největší pravděpodobností převádět tyto extra poplatky na klienty a což tomuto segmentu sektoru služeb rozhodně nepřispěje. A tak jsme již mohly zaznamenat např. projev premiéra Davida Camerona o možném veřejném referendu o setrvání Velké Británie v EU, apod.

Ozývá se rovněž opoziční strana Labour Party a ta prostřednictvím stínového ministra financí Eda Ballse požaduje odstrannění stávajícího plánu fiskální konoslidace, podporu dlouhodobě nezaměstnaným a dočasné snížení daně z přidané hodnoty pro zvýšení disponibilního příjmu domácností. Dále je to požadavek na rozsáhlé infrastrukturální projekty výstavby dostupného bydlení, atd. Zdá se povědomé? Ano, možná z článku z poslední doby o fiskálním stimulu v Japonsku.

Tak či onak i při fiskální konsolidací  v současnosti můžeme na trhu pozorovat pokles kurzu britské libry, na jehož vývoj za poslední měsíce se pojďme na závěr podívat na burze CME (Globex) v Chicagu (nejbližší kontrakt, denní data):

 

 

Začínají se objevovat rozpory mezi USA a Velkou Británií?

Neděle, Září 30th, 2012

Pokud sledujete geopolitický vývoj, začněte sledovat vztahy mezi Spojenými státy a Velkou Británií. Tyto země se po řadu desetiletí chovali jako téměř nerozluční spojenci. Nyní se objevují první signály o možných významnějších rozporech.

Například mě zarazila skutečnost, že British Petroleum začala nakupovat benzín od indické společnosti Mangalore Refinery & Petrochemicals Ltd, a to i za ceny vyšších cen. Tato rafinérie leží na východoindickém pobřeží a většinu zpracovávané ropy dováží z Íránu. To není normální chování. BP diverzifikuje své zdroje i za cenu, že ropu defacto kupuje z Íránu, navíc s přirážkou prostředníkovi. Jako racionální chování by se to mohlo ukázat v případě, že by platby směřující do Indie nebyly v dolarech, ale librách.

Vezmu-li v úvahu prakticky nerozlučné spojenectví Spojených států a Velké Británie, jde o krok s velkým geopolitickým dopadem.  Jak porušení Spojenými státy prosazovaného embarga vůči Íránu, tak používání liber pro nákup ropy.

Americká strana však má silnou protizbraň. Tou jsou derivátové pozice British Petroleum. V takovém případě je British Petroleum životně závislá na výši svého ratingu. Pokles z dnešního „A“ do skupiny BBB by mohl mít pro BP fatální důsledky. Rozdíl v zajištění požadovaném pro derivátové kontrakty pro firmy s ratingem „A“ nebo „BBB“ je významný.

Toto může nastat relativně rychle – stačilo by, aby se se americké ministerstvo spravedlnosti vytasilo s žalobami ohledně předloňské události v Mexickém zálivu – a problémy jsou na světě. Jako odveta za opuštění dolarové standardu pro obchodování s ropou se takovýto krok přímo nabízí.

Kde by se existenční problémy BP mohly projevit?  Hlavní riziko pádu BP se podle mého názoru ukrývá v derivátové angažovanosti společnosti, kde BP patří k největším hráčům na poli OTC dlouhodobých kontaktů na energie.  Neplnění derivátových obchodů by znamenal obrovské ztráty pro protistrany včetně bank, dopad takového neplnění by se svým dopadem vyrovnal krachu velké globální banky.

Finanční válka tak může propuknout tam, kdy bychom to ani nečekali – mezi Spojenými státy a Velkou Británií.

 

 

Aktuální investiční trilogie:

  1. Rýsuje se nový finanční systém
  2. Volby ve Francii jako katalyzátor dalšího vývoje
  3. Devizový trh se změnil k nepoznání

Hledáme nejlepší články čtenářů:


10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

Další vybrané články:

Jackson Hole podle očekávání, ECB teď na řadě

Sobota, Září 1st, 2012

V pátečním projevu prezidenta americké centrální banky Bena Bernakeho na setkání monetárních autorit v Jackson Hole ve Wyomingu nebylo nic, na co bychom nečekali. Hladina nezaměstnanosti, která se udržuje v podstatě na stejné úrovni od doby, kdy se ujal úřadu prezident USA Barack Obama v lednu 2009 (resp. začínal s mírou 7,9%, dnes 8,3%), nutí Fed s velkou pravděpodobností k dalšímu stimulu formou QE a toto také potvrdil ve svém proslovu.“Náklady netradičních politik, pakliže pečlivě zváženy, se zdají býti zvládnutelné, což implikuje, že bychom neměli zamítnout jejich použití, pakliže to ekonomické podmínky budou vyžadovat“. To znamená, že se něco chystá a jak již jsme psali na serveru minule, tak s větší pravděpodobností na dalším zasedání Výboru pro operace na volném trhu Fedu 12.-13.9., či pak do konce roku. Podle Bernakeho, způsobuje problematický stav na trhu práce nejen enormní utrpení obyvatel a nevyužití lidského kapitálu, ale takovýto dlouhodobý stav vyšší nezaměstnanosti pak dále strukturální poškození ekonomiky jako celku. Fed bude jistě velmi zvědav na další statistiku růstu zaměstnanosti (payrolls) a míry nezaměstnanosti 7. září.

Co je velmi zajímavé je, že se na setkání v Jackson Hole neobjevil guvernér ECB Mario Draghi z důvodu zaneprázdněnosti. Jedná se zřejmě o usilovnou přípravu dalších nákupu vládních dluhopisů zadlužených zemí v EMU jako Španělsko a Itálie. Setkání ECB se koná 6. září a trh očekává návrh intervence. V podstatě chce guvernér dostat svým slibům z konce července, kdy prohlásil, že udělá vše pro záchranu eura. Otázkou zůstává o jakou výši nákupů se bude jednat a zda budou sterilizovány (získané prostředky uloženy komerčními bankami zpět do centrální banky) jako doposud. Předešlé kola nákupů se dostaly na cca 210 mld euro a v podstatě nestačily na redukci výnosů dluhopisů zadlužených zemí, které mají extrémní problémy při takovýchto vysokých sazbách si dále půjčovat. Podle Draghiho bude další kolo „ve výši adekvátní dosažení cílů“. Kdo se však na konferenci v Jackson Hole objevil je guvernér německé Bundesbanky Jens Weidmann, který je v silným odpůrcem tohoto případného kroku ECB a jež odmítl komentovat informaci, kterou přinesla některá německá média o údajné jeho rezignaci pramenícího z nesouhlasu s touto politikou. Ono, však jistě pamatujeme, by Weidmann nebyl z Bundesbanky první, kdo rezignoval ať již plně či z části z důvodu nesouhlasu s nákupy dluhopisů ECB, viz. Axel Weber nebo Jurgen Stark. Guvernér Bundesbanky přirovnal tyto další nákupy k „závislosti na droze“.

A možná se není čemu divit, vždyť poslední číslo o růstu peněžní zásoby M3 v červenci v eurozóně bylo 3,8% meziročně a v Německu dokonce to bylo v červnu 7,1%. Ikdyž se nejedná o nadměrně výrazný růst oproti více rokům zpět, tak přece růst se zrychluje v posledních letech a v eurozóně je nejvyšší od května 2009. Dále otázkou zůstává další vliv na růst peněžní zásoby po případných větších nákupech ECB vládních dluhopisů zadlužených zemí a zda se bude dále dařit tyto sterilizovat a nepouštět peníze do ekonomiky jako nyní. Možná, že tento zrychlující trend růstu M3 je prvotním signálem pro ECB, že inflační vývoj se může vychýlit z cílovaného pásma a jelikož se mario Draghi zdá méně „vystrašen“ inflačními tlaky než byl Jean-Claude Trichet, zda dokáže poté také včas zasáhnout v případě jejich realizace.

Minulý týden byl opět charakterizován růstem ceny kontraktů (a inverzně poklesem výnosu do splatnosti) benchmarků amerických T-Notes a německých Bunds 10-ti letých vládních dluhopisů na burzách v Chicagu (CME) a Frankfurtu (EUREX), tak jak investoři očekávají odkupy Fedem a ECB. Pojďme se závěrem podívat na jejich ceny a spread:

10yrgovies_bunds_spread

Podle MMF musí eurozóna jednat rychle

Sobota, Červen 23rd, 2012

Tento týden ředitelka Mezinárodního měnového fondu (IMF) Christine Lagarde po šesti hodinách rozhovorů s ministry financí zemí eurozóny oznámila, že se situace dostala do stavu, kdy je nutné jednat. Jedná se jí především o přímou rekapitalizaci evropských bank evropskými „bailout fondy“, krok který Německo odmítá. Dále je podle ní nutné, aby ECB dále snížila sazby a umožnila do ekonomiky dostat ultra-levné půjčky a dále provést určitou formu QE (v podstatě natištění peněz).  Tyto promptní opatření pak dále podle IMF je nutné doplnit dlouhodoběji vybudováním evropské bankovní unie a fiskální integrací.

To do jaké míry se tyto navrhované kroky IMF, které mně osobně připadají charakteristické pro „řešení“ situace v USA , stanou alespoň předmětem diskuse se dozvíme možná již na Summitu EU 28.-29. června, kde kromě uvedených bodů možného vytvoření fiskální a bankovní unie  se bude rovněž jednat o možném uplatňením fondu EFSF (European Financial Stability Facility) na sekundárním trhu vládních dluhopisů, který by se měl snažit nákupem redukovat nebezpečně roustoucí výnosy španělských a italských obligací. Bohužel v současné době panuje na trhu přesvědčení, že fond není dostatečně velký na to, aby je byl schopen úspěšně redukovat, aniž by v určitém bodě nenarazil na nedostatek prostředků. Bude zřejmě nutné pro EFSF získat bankovní licenci, aby se dalo využít pákového efektu.

Předčasné statistiky indexu nákupních manažerů za červen (PMI) ukázaly, že německý průmysl se nachází v útlumu na hodnotě 44,7 což je pokles z 45,2 oproti květnu (hodnota pod 50 znamená kontrakci) a exportní objednávky dokonce dosáhly nejnižší úroveň od dubna 2009! To samozřejmě není způsobeno jen krizí v eurozóně, ale také např. ochlazením ekonomik v Ásii, na které jsou německé vývozy značně vázány.

Zde v USA pak na zasedání FOMC Fedu bylo rozhodnuto o pokračování tzv. Operation Twist do konce tohoto roku, tj. nákupu dlouhodobých dluhopisů (tj. snaha redukovat dlouhodobé sazby, na které jsou vázany např. hypotéky) a naopak prodeje krátkodobých obligací. Zajímavé je neprodloužení této operace na mortgage-backed securities, tj. papíry kryté hypotékama. Fed je podle vyjádření připraven dále rychle zasáhnout (QE?) bude-li se situace zhoršovat. Podle tónu představitelů americké centrální banky se mně zdá, že si jsou vědomi, že už prakticky moc dělat nemohou a spíše apelují na fiskální oblast (avšak zde je překážka z důvodu blížících se prezidenských voleb v listopadu tohoto roku). Nicméně, zde platí sledovat neutěšenou situaci na trhu práce pro případný výraznější krok Fedu.

Rizika tedy na trhu stoupají, což se projevuje v rekordně nízkých výnosech vládních dluhopisů „bezpečnějších“ zemí v Evropě a také v dalším klasickém aktivu, tj. akciích. Např. evropský akciový index Dow Jones Eurostoxx 50 je tento rok prozatím v mínuse kolem 5%. Nemluvě o klesajícím kurzu eura. Proto je možná dobré dále hledat historicky nekorelovaná aktiva do portfolia ve formě aternativních investic, jelikož jak se v profesionální investiční branži říká: „Diversification is the only free lunch“. Tyto nekorelované investice pak mohou být např. určité formy hedžových fondů jako managed futures, či nákupy drahých kovů, apod. Závěrem se pojďme podívat na vývoj indexu DJ Eurostoxx 50 na burze Eurex od r. 2011 (kontinuální kontarakt, týdenní data):

djeurostoxx50_062212

Články týdne – 22. června

Pátek, Červen 22nd, 2012

Řecko má sice novo vládu, ta ale pro ně neznamená nový začátek.

Zhruba před měsícem jsem psal, že JP Morgan bude první obětí finanční války.  Následný rozbor jeho projevu v Kongresu Spojených států rozhodně doporučuji.  Takovýto editorial se na Bloombergu opravdu moc často nevidí.

Mimochodem, ani Morgani nejsou extra optimisty, podle nich je krize municipálních bondů nadohled.

Prezident Evropské komise José Manuel Barroso nedávno obvinil z krize v Evropě americké banky. Řada lidí to tak nevidí a zastává opačný názor. Doporučuji si přečíst oba články a udělat si vlastní názor.

Na závěr přidávám rozhovor Johna Mauldina s  Georgem Friedmanem.

 

 

 

 

Archiv - Předchozí články týdne

 

Aktuální investiční trilogie:

  1. Rýsuje se nový finanční systém
  2. Volby ve Francii jako katalyzátor dalšího vývoje
  3. Devizový trh se změnil k nepoznání

Hledáme nejlepší články čtenářů:

 

 

 

Devizový trh se promění k nepoznání

Neděle, Květen 6th, 2012

Jaké změny mohou nastat na devizovém trhu? Nemám na mysli jenom, vzájemné kurzové pohyby jednotlivých měn, jde mi o strukturu trhu jako celku.

V minulém díle jsem psal o volbách ve Francii a jejich možném dopadu. Podle prvních odhadů to skutečně vypadá na vítezství socialisty F. Hollanda. Doporučuji tedy nadále pozorně sledovat vývoj ve Francii. Jako katalyzátor mohou volby odstartovat řetězovou štěpnou reakci.

Současná situace není nijak příznivá prakticky v žádné zemi. Největším zádrhelem je existence dvou paralelních problémů – jedním jsou problémy bank a druhým pak zadluženost zemí. Bohužel si dnes nemůžeme dovolit ten luxus, že nejdříve vyřešíme problém jedné země, pak druhé, podobně s bankami (nejdříve banku „A“, poté banku „B“). Vzhledem k propojenosti trhů je třeba vyřešit (téměř) všechny země a banky současně. Jakékoliv jiné řešení je jen odsouváním problému v čase (viz přístup k Řecku, které sloužilo jako testovací země na odladění postupů a vyzkoušení dopadů). Bez zásadním změn na devizovém trhu není řešení nemožné.

Co nás tedy čeká? Nový finanční systém je nezbytností. Jeho součástí bude o nový globální platební systém eliminující Spojené státy.  Připravme se na koordinovanou vícestrannou globální měnovou reformu, respektive zásadní změny v devizové politice po ose Berlín-Moskva-Peking, s odbočkou do Perského zálivu a možným prodloužením hlavní osy do Japonska.

Na jedné straně jde o před pár dny umiňovaný možný vývoj ve Francii následovaný nově vzniklou evropskou měnu zaštiťovanou primárně Německem a případně akceptovanou i dalšími zeměmi. Tato měna má jednu velkou nevýhodu. Tou je její pravděpodobné posílení proti „starému euru“. Vzhledem k tomu, že by podmínkou pro přijetí této měny byla přebytková obchodní bilance, dotčené ekonomiky by se s tím měli být schopny vypořádat. Signálů hovořících pro její zavedení je celá řada, k tomu se přidávají i další.

Jaká další fakta ale o těchto přípravách svědčí? Je jich několik. Společnost Bundesdruckerei GmbH byla před pár lety pro jistotu znárodněna, i když za ní měla zájem společnost Giesicke & Devrient a dokonce si stěžovala do médií, že jí nebyla koupě umožněna, ačkoliv nabídla velice pěknou cenu. Řekl bych, že znárodnění v roce 2009 bylo vedeno bezpečnostními důvody.

Mnohem zajímavější jsou ale následující čísla, hlavně proto, že Německo je jednou z členských zemí eurozóny s největším používáním hotovosti:

  • Každá země si tiskne své vlastní eurobankovky, centrálně se tiskne necelých 10% eurobankovek a nikdo neřešil, když řecká strana tiskla eurobankovky jak o závod.
  • V roce 2010 objednalo Německo mimořádný objem papíru pro bankovky.
  • Německo tiskne poslední dobou méně eurobankovek, než bylo dříve obvyklé. Vyplývá to z výroční zprávy pro rok 2010 výše zmíněné společnosti Giesecke & Devrient. Počet eurobankovek v oběhu v roce 2010 šel nahoru, ale její tržby tažené objednávkami na německé bankovky šly dolů o 16%.  Že by jim tolik obchodů najednou přebrala znárodněná Bundesdruckerei GmbH? Na jejich výroční zprávu jsem velmi zvědav

Proto by došlo k jejímu posílení i proti dalším světovým měnám. Globální pozici nové měny by výrazně posílila koordinované vícestranná globální reforma a uvažované krytí nové měny zlatem. Dost možná proto stahuje Německo zlato ze zahraničí domů.

 Čína se snaží prosazovat čím dál tím více a názory dává jasněji najevo. V rámci těchto snah například pilně pracuje na přípravách zavedení plně konvertibilní měny tak, aby se stala alternativou k dolaru jako rezervní měna. Například v polovině dubna (mimochodem přesně den před zasedáním MMF a skupiny G20) poprvé od riku 2007 rozšířila oscilační pásmo vlastní měny z 0,5% na 1%. K tomu pilně rozvíjí řadu měnových swapů s různými zeměmi včetně například Brazílie či Ruska, mezi nejvýznamnější rozhodně patří ten s rakouskou centrální bankou (která patří mezi nejvýznamnější spolupracovníky Bundesbanky), k tomu čínské firmy začínají požadovat platby za zboží ve vlastní měně.

Celkově to působí to, že yuan míří k plné konvertibilitě, primárně ze dvou důvodů. Tím prvním důvodem je stabilizace čínské ekonomiky a čínských finančních trhů.  Fluktuace měny totiž umožní čínské centrální bance efektivnější monetární politiku.  Větší fluktuace kurzu donutí zahraniční investory více používat zajišťovací instrumenty. Čínské banky, pokud budou tuto práci dělat profesionálně a ne spekulativně, získají další zajímavý zdroj příjmů. Druhým důvodem je snaha o to, aby čínská měna získala statut globální rezervní měny. Bez konvertibility to není možné.

V případě Ruska naproti tomu spekuluje o uvahách směrem k zavedení zcela nové měny, měny kryté zlatem. Pokud by k tomu došlo, došlo by nejspíše i ke koordinaci s Německem ohledně jeho nové měny.

Podle dostupných informací dochází k zajímavým transakcím na trhu zlata, kde se Rusko stává významným hráčem. Za pozornost stojí komentář Billa Holtera. Podle něj dochází k řadě transakcí se zlatem mezi Ruskem a Švýcarskem. Toto zlato by mohlo posloužit jako pomoc přikrytí nové marky zlatem. Výměnou za to Rusko do svých rezerv rázem získalo významné množství nové měny.

Odbočka k zemím Perského zálivu není nic nemožného a jejich podpora měnovým reformám ve výše uvedených zemích je pravděpodobná, speciálně ze strany Íránu, který je jedním v hlavních bojišť měnové války. Nezapomínejme, že i další země Perského zálivu rozvíjí spolupráci s Čínou – viz například před pár měsíci podepsaná významná smlouva mezi Saúdskou Arábií a Čínou, respektive mezi Aramcem a Sinopecem o stavbě společné rafinérie v Rudém moři. O zlatém dináru se hodně mluvilo asi před 5-6lety, od té doby ticho po pěšině. I když, kdo ví…

Pokud by se tyto země Perského zálivu přidaly a opustily dolar jako hlavní měnu přijímanou v platbě za ropu, bude se jednat o významnou podporu výše uvedených kroků osy Berlín-Moskva-Peking.

Suma sumárum, stávající situaci je třeba řešit najednou a proto lze i čekat ne jenom jednu změnu, ale jejich řadu, jejichž průběh bude koordinován mezi jednotlivými zeměmi.

Devizový trh se změní k nepoznání.

 

Předcházející dva díly aktuální investiční trilogie:

  1. Rýsuje se nový finanční systém
  2. Volby ve Francii jako katalyzátor dalšího vývoje

 

 

Hledáme nejlepší články čtenářů:


10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

 

Další vybrané články:

Cena ropy pro Evropany na historických maximech

Středa, Únor 15th, 2012

Ropa podruhé v pár dnech zasluhuje pozornost. V úterý šlo o přerušení obchodování, dnes o její cenu.

Cena ropy Brent měřená v eurech dnes prolomila historická maxima z roku 2008.

Pro evropské ekonomiky potácející se na hraně recese to rozhodně není dobrá zpráva. Přidáme-li k tomu vývoj kolem Íránu, těžko lze očekávat výrazný pokles její ceny. Dost možná, že k tomu přispěla dnešní zpráva, ač byla později dementována, že Írán zastavil vývoz ropy do šesti evropských zemí. O této možnosti jsem psal již dříve.

Protože trh s ropou je jedním z klíčových globálních trhů, doporučuji vývoj i nadále pečlivě sledovat.

 

10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

 

Další vybrané články:

Co dojednala EU

Úterý, Leden 31st, 2012

Co vlastně dojednali lídři EU? Tři hlavní oblasti.

  • Pakt o rozpočtové disciplíně – kromě ČR a Velké Británii jej podepsali všechny členské země EU. Tento pakt nepovoluje výrazně deficitní hospodaření zemí. Strukturální deficit (čili výpadek příjmů v důsledku recese se sem nezapočítává – elegantní manévr jak povolit deficity) nesmí překročit 0,5%.
  • Podporu růstu a snížení nezaměstnanosti – podpora malých a středních firem, podpora vědeckotechnického pokroku, snaha o snížení nezaměstnanosti, hlavně absolventů (i když tím, že když neseženou místo, tak půjdou dále studovat, se nezaměstnanost řeší jen papírově).
  • Vyzvali pomoci pro Řecko, aby byl připraven druhý záchranný balík. Důležitým faktorem bude, jak velké ztráty budou nakonec ochotni akceptovat soukromí investoři.


10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

 

Další vybrané články:

Řecko do konkurzu?

Neděle, Leden 29th, 2012

Podle agentury Reuters tlačí Německo na to, aby evropské instituce převzaly kontrolu nad řeckým státním rozpočtem.

Podle některých návrhů by evropské instituce získaly rozhodovací pravomoci v určitých aspektech fiskální politiky. Nový „komisař pro rozpočty“ by měl právo veta v případě rozpočtu navrženého řeckou vládou. Já bych ho spíše přirovnal ke správci konkurzní podstaty. Návrh pochopitelně nebyl z řecké strany přivítán s otevřenou náručí.

To, že se o tom mluví právě teď, mi zapadá přesně do posledního vývoje, kdy A. Merkelová poprvé připustila možnost defaultu Řecka. To je věc, kterou politici donedávna zásadně vylučovali.

O pozici Německa jsem psal podrobněji na podzim, dovolím si zde z této analýzy odcitovat pár řádků:

V pudu sebezáchovy se Německo může vrátit k „starédobré“ marce. Nemohou to ale oznámit jen tak, byli by označeni za toho, kdo zabil proces evropské integrace. Nešlo by totiž jen o měnovou reformu v rámci jedné „bezvýznamné“ země, jde o měnovou reformu s globálními dopady.

Politické krytí takového kroku musí být dokonale připravené. Podle mě Německo čeká pouze na vhodný okamžik, kdy by znovuzavedení marky oznámilo. Protože takové oznámení nepochybně vyvolá enormní turbulence na všech trzích, přípravy musí být opravdu důkladné. Nejprve musí přijít pořádný „průser“ a jakoby v reakci na něj pak bude Německo moci oznámit návrat k marce. Dřív ne. Podle mě ale na marku nebudeme čekat moc dlouho.

Ještě nedávno se o bankrotu Řecka mluvilo jako o něčem nemyslitelném. Není to přitom první takový případ.

Vývoj půjde dál směrem k možnostem, o kterých politici dnes ještě buď vůbec nemluví, nebo je vylučují.

 


10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

 

Další vybrané články:

 

 

Írán: Evropská unie, trhni si nohou

Čtvrtek, Leden 26th, 2012

Podle dostupných informací připravuje Írán reakci na embargo, které na něj tento týden uvalila Evropská unie.

Účinnost evropského embarga byla odložena na červenec z důvodu vysoké závislosti některých evropských zemí na íránské ropě (např. Řecko 111 tis barelů – 35% dovozu, Itálie 249 tis. barelů – 13% dovozu nebo Španělsko 149 tis. barelů – 10% dovozu). To ale je zároveň krátkodobě vysoká karta v rukou Íránu.

Írán nemá však důvod čekat na účinnost embarga a může sám ze dne na den přestat dodávat ropu evropským zemím. Evropské země se tak mohou ocitnout v problémech, protože ráze, budou muset na trhu sehnat více než 0,5 miliónu barelů ropy denně.

Čína ropu, kterou Írán nedodá do EU, ráda koupí. Vždyť Čína dělá, co může, jen aby si zabezpečila dodávky ropy z Perského zálivu.

To, jak rychle a hlavně kde, budou členské země schopny sehnat přes 0,5 miliónu barelů ropy denně, bude testem dvou bodů:

  1. Loajality Saúdské Arábie a dalších ropných zemí směrem k EU a USA
  2. V případě její loajality pak testem, zda opravdu disponuje volnými kapacitami, jak často tvrdí

Uvidíme.

 

P.S

Proč tolik povyku? Protože v Íránu jde o moc.

 

 

10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

 

Další vybrané články:

V Íránu se hraje o hegemonii dolaru

Neděle, Leden 22nd, 2012

Ve své výroční analýze jsem zmínil, že osa Berlín-Moskva-Peking by mohla „do party“ přibrat i země Perského zálivu. Právě Írán, je jednou z nich a situace kolem něj je jedním z hlavních témat posledních dní. Proto se na situaci kolem něj podívám.

Na úvod si musíme si uvědomit, že tady se nehraje pouze o Írán a jeho jaderný program. Jaderný program může být jen záminkou. Tady se hraje o hegemonii dolaru, která je ve velké míře podporována tím, že se v dolaru obchoduje ropa. Tady jde o globální geopolitický boj o dolar a o moc   (obrázek  s označením základen Spojených států netřeba více komentovat). Nejprve se hraje o používání dolaru v mezinárodním obchodě, zejména při obchodu s ropou, následovat bude boj o stále většinové používání dolaru v bankovních rezervách.

Není to první kolo boje o dolar.  První kolo proběhlo v Iráku. Ačkoliv to nelze prokázat příčinnou souvislost, tak obvinění Iráku ohledně zbraní hromadného ničení přišlo pár měsíců poté, co oznámil, že ropu bude prodávat výhradně za eura. Oficiálně tuto příčinu nikdo samozřejmě nepotvrdí. Podobně tomu bylo i v případě Íránu. Shoda náhod?

Jak Irák dopadl, všichni víme. Nyní je tu další kolo.

Izolace íránské centrální banky podle všeho je jedním z primárních cílů uvažovaných mezinárodních sankcí.  V případě úspěchu bude jejich výsledkem ekonomický rozvrat Íránu. Podle serveru http://www.infowars.com/ tuto informaci potvrdil i zdroj obeznámený se situací pod podmínkou zachování jeho anonymity.

V případě Íránu se historie se nemusí opakovat. Proč? Protože Írán se poučil. Írán neudělal jedno velké oznámení, ale již nějakou dobu postupuje krok za krokem.

Aby Irán minimalizoval dopady případných sankcí, nesmí za svoji ropu inkasovat platby v dolarech. Proč? Tržby za prodanou ropu končí na účtech Íránské centrální banky. V případě, že budou v dolarech, má centrální banka smůlu, budou prakticky bezcenné, jakoby je neměla. V momentě, kdy budou platby za ropu v jiných měnách, a centrální banka najde prostředníka, přes kterého se dostane na světové trhy, jsou sankce z velké části bezzubé.

To znamená, že Írán již nějakou dobu postupně uzavírá s nejvýznamnějšími obchodními partnery dohody o nepoužívání dolaru při obchodu při vzájemném ochodu, zejména pak při obchodu s ropou. Írán už nepotřebuje dolar pro prodej ropy Číně, Indii a Japonsku – právě tyto země se řadí mezi největší odběratele íránské ropy. Pokud jde o obchody mimo ropu, tak nedávno Írán uzavřel dohodu s Ruskem, že ve vzájemném obchodu přestanou používat dolar a přejdou na vlastní měny. Podle oficiálních oznámení bylo iniciátorem této změny Rusko.

Pro zprostředkování plateb za export ropy do Indie uzavřel nedávno Írán dohodu se dvěma významnými indickými bankami. Aby se vyhnuli problémům se Spojenými státy, vybral si podle dostupných informací banky, které nemají přímou angažovanost ve Spojených státech. Jako o potenciálním zprostředkovateli dalších plateb se podle agentury Bloomberg mluví o ruské Gazprombank.

Ve svých aktivitách ohledně omezení dolaru nezůstává Írán osamocen. Množství podobných kontraktů po světě narůstá, jejich epicentrem lze nazvat Čínu. Írán tak nemusí být jedinou zemí, na kterou z podobných důvodů budou Spojené státy vyvíjet nátlak. Tomuto vývoji se budu podrobněji věnovat v nejbližších dnech. První část mám připravenu již na tuto středu.

Doporučuji vývoj kolem Íránu podrobně sledovat, s důrazem na těžbu a obchodování ropy – vývoj by se hodně zdramatizoval v případě, kdy by se Írán rozhodl zablokovat Hormuzský průliv, kterým denně projedou tankery s jednou třetinou světového obchodu s ropou.  Jakákoliv blokáda z jeho strany nebude Spojenými státy tolerována ani na okamžik.

Bude to ještě hodně “zajímavé”.

 

P.S.

Část věnovaná spolupráci Číny se zeměmi Perského zálivu je již publikována.

 

 


10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

 

Další vybrané články: