Články s tagem ‘Francie’

Francie plánuje měnový swap s Čínou

Čtvrtek, Květen 2nd, 2013

V druhé polovině února jsem psal to tom, že Čína připravuje swapové transakce s Velkou Británií. První zemí EU, která na tuto skutečnost reagovala, je Francie. Ta začíná pracovat na vlastním měnovém swapu s Čínou.

Objem vkladů v čínské měně v Paříži dosahuje 10 miliard juanů a je po Londýnu druhým největším v Evropě. Právě proto připravuje Francie této měnový swap a chtěla by z Paříže udělat kontinentální centrum pro obchod s Čínou.

Mimochodem, v letech 2011 a 2012 vydaly francouzské společnosti obligace za 7 miliard juanů, což je dvojnásobným objem ve srovnání s britskými firmami. Dojednávaný swap by tuto aktivitu bezpochyby podpořil.

 

 

TOP 5 letošní vybrané články


10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

Články týdne – 1. března

Pátek, Březen 1st, 2013

Míra nezaměstnanosti ve Francii se blíží 11%. Domnívám se však, že při jejím měření používají podobné triky, s jakými pracuje Česká republika. Proto bych skutečnou míru nezaměstnanosti tipoval na úrovni 15%.

Že se Čína snaží protlačit juan na post světové měny není nic nového. Nedávno však objem transakcí v juanu překonal objem transakci v ruském rublu.

Stane se trh se zlatem regulovaným trhem? Hrozí to. 

Co mě ale zaujalo asi nejvíce, je prohlášení Bernankeho, že USA musí skoncovat s politikou “Too Big to Fail”.

Měnové války končí? Ani náhodou. Podle francouzského ministra průmyslu by se do nich naopak měla zapojit Evropská centrální banka. Co obecně nám říká Dr. Copper?

 

 

 

Archiv - Předchozí články týdne

Výroční analýza 2013

Pohled na penzijní reformu

Články týdne – 28. prosince

Pátek, Prosinec 28th, 2012

O situaci ve Francii jsem psal nedávno. O francouzském prezidentovi se toho moc nenapsalo. Tento článek časopisu Spiegel je velmi dobrý. Doporučuji.

Pokud sledujete drahé kovy a jejich cenový, pak by vám neměly uniknout tyto dva odstavce. Navíc, podle některých, by korekce jejich cen mohla být delší, než si myslíme. 

Čtenáři sledující Čínu by neměli přeskočit tento článek z Asian Times. Naopak, měli by si ho přečíst velmi pozorně.

O krachu Řecka se v médiích mluví docela často. O tom, že k podobnému osudu míří i Kypr, se toho moc nedozvíme. Přitom jeho částečný default je vyžadován i Mezinárodním měnovým fondem a Kypr je také členskou zemí eurozóny.

Za přečtení stojí i aktuální měsíčním firmy Sprott. Mimochodem, ke svým trustům na fyzické zlato a stříbro přidává Sprott i další zaměřený na platinu a palladium.

A co bylo největším finančním skandálem letošního roku? LIBOR.

 

Archiv - Předchozí články týdne

 

Aktuální investiční trilogie:

  1. Rýsuje se nový finanční systém
  2. Volby ve Francii jako katalyzátor dalšího vývoje 
  3. Devizový trh se změnil k nepoznání

Hledáme nejlepší články čtenářů:

Francie v tichosti směřuje k útesům

Neděle, Říjen 28th, 2012

Francie a její ekonomika se moc na titulních stranách nevyskytuje – přednost má dění u jižních sousedů –  spíše se snaží tahat za nitky v pozadí. K tomu se francouzským prezident věnuje tomu, zda mají školáci dostávat domácí úkoly či nikoliv. Evidentně se snaží odvést pozornost od vývoje a hledá jakékoliv jiné neekonomické téma. Proto jsem se rozhodl jí podívat více na zoubek a navázat tak na předvolební analýzu.

Francouzská ekonomika také směřuje od desíti k pěti. Spotřebitelská důvěra je ta tam, prodeje aut padají – u osobních aut je to pokles o 18% za posledních 12 měsíců, přičemž od počátku letošního roku činí pokles 14%. U užitkových vozů 5 tun je pokles o 12,5%, u nákladních aut nad 5 tun pak o více než 20%.

Manufacturing Purchasing Manager Index (PMI) se v září dostal na 42,7, nejnižší hodnotu od dubna 2009. Nižší hodnotu naměřilo pouze Řecko. Štěstím Francie proto je, že výsledky jejího hospodářství jsou nyní mimo hlavní pozornost médií. To ale nemusí trvat věčně.

Index důvěry malých a středních firem, tedy firem, které všude na světě slouží jakou tahoun ekonomiky, je na nejnižší úrovni za posledních 20 let.

K tomu nejbohatší Francouzi opouští zemi. Proč? Protože francouzská vláda chystá prakticky konfiskační daň na příjmy z dividend a kapitálových zisků, chystá se zdaňovat nejvyšší příjmy nad 1 milión euro sazbou 75%. Někdo by mohl namítnout, že opuštění země je ze strany bohatých jen výhrůžka. Není tomu tak. Důkazem je pařížský trh s nemovitostmi, na který v poslední době přišlo téměř 500 nemovitostí s cenou nad 1 milión euro. To není samo o sobě, to svědčí o exodu nejbohatších lidí z Francie.  Britský premiér J. Cameron prohlásil, že je za kanálem uvítá s otevřenou náručí.

Francie je moc velká na to, aby ji Německo samotné bylo schopné zachránit, půjde proto přes palubu. Bez nového finančního systému se situace nepohne.

 

 

Aktuální investiční trilogie:

  1. Rýsuje se nový finanční systém
  2. Volby ve Francii jako katalyzátor dalšího vývoje
  3. Devizový trh se změnil k nepoznání

Hledáme nejlepší články čtenářů:


10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

Další vybrané články:

 

 

Články týdne – 4. května

Pátek, Květen 4th, 2012

Co by se stalo, kdyby Španělsko nebylo schopné splácet své závazky? No, rozhodně by to nebylo nic příjemného, např. americké akcie by mohly jít dolů o 10-20%.

Co by Hollandovo předpokládané vítězství ve francouzských prezidentských volbách znamenalo pro Německo? Někteří očekávají konec německé hegemonie.  O situaci v Nizozemí se u nás moc nepíše, proto jsem vybral tenhle článek.

Pokud sledujete cenu ropy, pak si nenechte ujít tento článek, probírající její vývoj ze všech možných úhlů.

Ratingové agentury již nějakou dobu mlčí (tedy kromě Špamělska). Podle Billa Grosse lze čekat snížení ratingu Spojených států.

Volby ve Francii jako katalyzátor

Pátek, Květen 4th, 2012

Minulý víkend jsem psal, že Spojené státy svým zablokováním íránských bank od mezinárodního finančního systému podaly nechtěný podnět ke vzniku konkurenčního finančního systému. Že vývoj může být hodně rychlý, čeká se jen na příhodný katalyzátor. Takovým katalyzátorem se mohou stát právě probíhající prezidentské volby ve Francii, jejich druhé kolo je na programu za dva dny.

Francie, Španělsko, Itálie – všechny tyto 3 velké země odmítají úsporná opatření prosazovaná zejména Německem a doufají v pokračování uvolněné politiky Evropské centrální banky, hodlají prosazovat „prorůstovou“ poltiku charakterizovanou nárůstem veřejných výdajů a deficitem veřejných rozpočtů. Populistické orgie ve všech třech výše zmíněných zemích se blíží, na nějaké požadavky o šetření nebude brán zřetel. Pokud by k tomu náhodou nedošlo, nedávná demonstrace na Václavském náměstí bude vypadat jako přátelské setkání pár kamarádů.

Favorit druhého kola francouzských prezidentských voleb – F. Hollande – může převrátit Francii a následně celou Evropu vzhůru nohama. Slibuje řadu opatření, např. snížení věku pro odchod do důchodu, doplněné výrazným navýšením zdaňování bohatých, stanovením maximální výše odměn, nebo zavedení kontroly ceny benzínu apod. Vyjadřuje se kriticky k politice úsporných opatření, prosazované primárně Německem, navrhuje například nové projednání pracně domluvené rozpočtoví smlouvy, čímž by se debata o záchraně eurozóny vrátila do bodu nula.

Hollandovo vítězství a implementace výše zmiňovaných opatření hrozí řadou dopadů. Holland totiž bude chtít prokázat, že nesliboval jen tak do větru, že je mužem činu. Speciálně v okamžiku, kdy Francie má pocit, že o všem se rozhoduje v Berlíně a oni a zbytek Evropy jsou v německém područí.

Tyto volby mají potenciál vyostřit konflikt mezi Německem propagujcím úsporná opatření a zvětšujícím se zbytkem EU. Podobný konflikt je již na úrovni centrálních bank. Taková situace není dlouhodobě udržitelná.

Ač se nový francouzský prezident bude snažit sebevíc, dostane se do vleku událostí a jeho další kroky pak nebudou řízení tím, co chce a co slíbil, ale tím, k čemu bude okolnostmi dotlačen. Nebude to pro něj nic příjemného.

Něco se musí stát. Něco zásadního.

Dosud jsem zastával názor, že jako první eurozónu opustí Německo a vrátí se k marce. Pořád se mi tento scénář zdá jako nepravděpodobnější. Mezi škálu možných scénářů však musím přidat ještě jeden, o kterém se dosud prakticky nemluví.

Co kdyby jako první opustila eurozónu Francie?

Samozřejmě by se Francie nevzdala eura jen tak z plezíru a pro své vlastní potěšení, ale byla k tomu donucena Německem. Německo, jako největší věřitel Francie držící před 90% francouzského státního dluhu, má na ní silné páky.  Možná by tento scénář pro ni byl i výhodnější, než kdyby eurozónu opustilo jako první Německo spolu s vybranými zeměmi a na Francii zbyla společná měna s „prasátky“. Jenom by v případě, že Sarkozy obhájí post v Elysejském paláci, muselo Německo změnu postojů zdůvodňovat mnohem více, než kdyby Sarkozy nebyl zvolen.

Takovýto vývoj by představoval černou labuť nevídaných rozměrů a katalyzátor řetězce dalších událostí. Jakmile k něčemu takovému dojde, každá země okamžitě hraje jen a jen na své triko, nějaké mezinárodní dohody by šly stranou.

Následný vývoj počínaje jižním křídlem eurozóny přes Čínu až po Spojené státy by pak mohl proběhnout mnohem rychleji a ve svém důsledku přinést mnohem radikálnější (rozuměj systémové) změny, než je drtivá většina lidí ochotna si dnes vůbec připustit, zvláště pokud by šlo o koordinované akce různých zemí. Nový „SWIFT 2“ bude pouze jedním z kroků.

Co by takový proces mohl zahrnovat, o tom více v příštím díle.

 

Předchozí a následující díly aktuální investiční trilogie

1. Rýsuje se nový finanční sytém

3. Jaké změny mohou na devizovém trhu nastat?

 

 

Hledáme nejlepší články čtenářů:


10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

 

Další vybrané články:

Pozor na Francii. Opravdu.

Pondělí, Listopad 21st, 2011

Původně jsem se chystal psát o situaci ve Španělsku. Nakonec jsem se ale rozhodl počkat na výsledky jejich voleb a výsledek čtvrteční aukce dluhopisů mě inspiroval, abych se podíval na Francii. Společným problémem všech zemí v krizi je výše dluhů. Ta dosáhla výše, která neumožňuje zemím z nich prostě „vyrůst“. Před dvěma týdny jsem se věnoval Itálii, zhruba před 10 dny jsem v krátkosti varoval před možným rizikem ve Francii. Nyní k ní přidám pár doplňujících informací.

Francie je považována za bezpečnější než třeba Portugalsko nebo Španělsko, tedy země, kde také finanční krize ještě nepropukla v plné míře, i když ani tam zřejmě není daleko. Například v případě Španělska dosáhl ve čtvrtek výnos ze státních dluhopisů prakticky hranice 7%. To je hranice, která spouštěla krizi v Řecku, a její nedávné dosažení v Itálii způsobilo také velké pozdvižení.

Francie si sice stále drží nejvyšší rating AAA, ale stále méně investorů mu věří. Dokazuje to i hodnota jejích CDS, které neodpovídá úrovni jiných evropských zemí s nejvyšším ratingem. Před pár dny ho již dokonce pár minut neměla. To když vyšla zpráva, že agentura Standard & Poor’s snížila rating Francie. Obratem byla dementována, prý šlo o chybu. Na jak dlouho? Kdy Francie skutečně přijde o nejvyšší rating? Zřejmě to moc dlouho trvat nebude. Jaké jsou možné scénáře této události? Ten nejlepší – byla to jen hloupá chyba analytika. V nejhorším případě to byl úmysl a varování trhů spojené s testem jejich reakce.

Proč má tedy Francie stále nejvyšší rating? Obávám se, že se snižováním ratingu Francie je to podobné, jako v případě USA. I tam se agentury obávaly snažit rating, jen aby něco nezpůsobily. Podobné je to podle mě u Francie. Je to natolik významná země eurozóny, že ratingové agentury vyčkávají se snížením ratingu do poslední chvíle, nebo spíše až za ní.

To, že svým zdravím je Francie někde mezi Itálií a Německem, asi nikoho nepřekvapí. Podle zprávy “Euro Plus Monitor” publikované bruselským institutem Lisabon Council má však Francie mnohem blíže k Itálii než k Německu. Z hlediska finančního zdraví je Francie na 13. místě ze 17. To není lichotivá vizitka.

Co se týče vládních výdajů, dostala se dokonce na poslední místo, ani adaptace není její silná stránka. To je smrtící kombinace. Uff. Přičteme-li enormní angažovanost francouzských bank v Itálii (ta se blíží 400 mld. euro), pak stability Francie je do značné míry ovlivněna stabilitou Itálie. Ta není zrovna největší.

Pokud se podíváme na úrokové sazby, tak ty desetileté se zatím u Francie pohybují mírně nad 3,5%, tedy na relativně slušné úrovni v porovnání s Itálií, ale na druhou stranu výrazně nad německými sazbami (1,9%) a také o 1 procentní bod výše, než byly počátkem října. Jakmile by však začaly ještě výrazněji růst, musí se ve Francii rozeznít poplašné zvony.

K tomu nezapomínejme, že Francie je spolu s Německem absolutně nejvýznamnějším přispěvatelem do záchranného fondu. Její odstoupení by Německo neuneslo. Sledujete Francii, krize tam by byla poslední hřebíček ro rakve eurozóny a rozjezd skutečně globální krize. Proto je pro situaci v Evropě vývoj ve Francii mnohem důležitější, než vývoj v Itálii nebo Španělsku, o Řecku nemluvě.

Pokud se Francie dostane do závažných problémů, bude to přesně ten okamžik, na který Německo čeká, aby odstřihlo problémové země a vrátilo se zpět k marce.

 

 

5 dosud nejčtenějších článků na serveru:

 

Další vybrané články: