Články s tagem ‘Írán’

Nepokoje na Ukrajině – hraje se o ropu v Perském zálivu?

Úterý, Březen 18th, 2014

Pokud chcete nějakou zemi oslabit, začněte tím, že oslabíte jeho spojence. Co by to znamenalo v dnešní situaci? Mohou být proto být nepokoje na Ukrajině prostředkem k oslabení Íránu? Mohou. A nemusí to být tak přitažené za vlasy, jak se na první pohled může zdát.

Předpokládejme, že hlavním cílem je Írán. Ten má však mocné ochránce, které je nutno nejdříve oslabit, ideálně až ochromit. Nejmocnějším ochráncem je Rusko, proto je třeba jej oslabit, ideálně na několika frontách současně.

Jakmile by došlo k oslabení Ruska, následovalo by oslabení Sýrie. Co spojuje strategická pozice Ukrajiny a Sýrie? Je to síť plynovodů, jak na Ukrajině (psal jsem o nich již v prosinci), tak i v Sýrii (psal jsem o nich již loni v září), v obou případech plynovody směřují stejným směrem.

Jestliže by byla oslabena pozice Sýrie, oslabila by se následně i pozice Íránu. A to je to, co Spojené státy potřebují – získat kontrolu nad ropou v Perském zálivu.

Rusko si j zřejmě vědomo snahy oslabit jeho pozici, proto se chová tak, jak se chová. Je si vědomo, že největším rizikem je nadměrná eskalace rizik, to, že by se situace vymkla z rukou. Proto se snaží riziko zvýšit a zastavit další akce proti němu.

A jak nejrychleji oslabit Irán a Ruskou současně? Poklesem ceny ropy a plynu. Schválně, uvidíme časem.

Divokou kartu drží Čína, která může být nezamýšleným vítězem.

 

Výroční analýza pro rok 2014

 

Prozatím 5 článků s největším počtem přečtení v roce 2014

 

Výběr článků věnovaných finančnímu systému jako celku:

 

Spolupráce Íránu a Ruska

Úterý, Únor 11th, 2014

Včera jsem se zaměřil na ruský finanční trh. Dnes se podívám na zahraniční finanční vztahy Ruska.

Írán a Rusko vyjednávají o vzájemné spolupráci – defacto o barterovém obchodu ropa za zboží v objemu téměř 20 miliard za rok. Takovýto barter by nebyl první, jejich historie sahá až do 70. let minulého století.

Mluví se o objemu dodávek půl milionu barelů ropy denně z Íránu do Ruska výměnou za ruské výrobky.  Není to proto, že by Rusko potřebovalo íránskou naftu. Tímto krokem však pomůže Íránu obejít bankovní a finanční sankce a ropu prodá na světových trzích samo za sebe jako vlastní. Íránská ropa prakticky skončí kdekoliv  na světě. Díky této dohodě stoupne íránský export ropy o polovinu a významně proto podpoří tamní ekonomiku.

Také se nemluví o tom, jaké výrobky bude Rusko do Íránu dodávat (co třeba obranné technologie?). Vzato kolem a do kola, nemuís vůbec jít o ruské výrobky. Může jít o jakékoliv výrobky, které si Írán vybere. Rusko je na světových trzích nakoupí svým jménem a dodá Íránu.

Jestliže se systém osvědčí, může se začít používat jako první krok a barter i nadále ho rozšiřovat. Je to forma podpory Íránu a boje proti dolaru.

Pokud k tomu skutečně dojde, může se Írán a jeho vývoj stát jedním z hlavních bodů roku 2014.

 

 

Výroční analýza pro rok 2014

 

Prozatím 5 článků s největším počtem přečtení v roce 2014

 

Výběr článků věnovaných finančnímu systému jako celku:

Proč nejde cena ropy Brent níže po dohodě s Iránem?

Sobota, Listopad 30th, 2013

V posledních dnech jsme mohli být svědky dosažení dočasné dohody mezi tak zvanými zeměmi P5+1 (USA, Británie, Francie, Rusko, Čína a Německo) a Iránem o omezení v jeho nukleárním programu. Zdálo by se, že to do značné míry ovlivní ceny ropy na světových trzích. Pohledem na kurz koše severomořských rop Brent, to však skoro nepohlo, naopak na týdenní bázi kontrakt na londýnské pobočce americké burzy ICE zakončil výše. Zvýšení zásob iránské ropy na trhu by dozajista způsobily výrazné tlaky na pokles ceny, jelikož se jedná o zemi s čtvrtými největšími světovými zásobami (a mimo jiné druhými největšími zásobami zemního plynu!). Zvláště se jedná o exporty do Indie, která se v posledních měsících potýkala se značným odlivem kapitálu souvisejícím s případným omezováním QE v USA  a kde dovozy ropy jsou výraznou položkou v indické mezinárodní obchodní bilanci. I když do Indie, stejně jako do Číny, Turecka, Japonska a Jižní Koreje Irán vyvážel černé zlato i za stávajícího režimu, tak se jednalo o velmi malé množství a podle údajů za říjen jen 0,7 miliónů barelů za den (za poslední 3 měsíce průměr 0,95 mil. barelů za den). Uvolnění sancí na vývoz a pojištění komodity však v rámci této šestiměsíční provizorní dohody nepovede ke zvýšení vývozů, ale jde o to zabránit dalšímu omezení exportovaného množství.  Možné vývozy do dalších zemí, které mají vyjímku v rámci sankcí jako Taiwan, Srí Lanka a Malajsie nejsou vyloučeny. I tak se nepředpokládá, že budou celkové vývozy vyšší než 1,2 mil. barelů za den. Od 1980 do r. 2012 se pak jednalo o vývozy kolem 2,5 mil. barelů za den, to znamená současně skoro 60% pod kapacitou z období před sankcemi.

Klíčové body dohody jsou tedy následující:

  • - dohoda je na 6 měsíců a obě strany pokračují v práci na finální dohodě
  • - další nové sankce nebudou uvaleny
  • - omezení sancí má reverzní charakter v případě nedodržení podmínek Iránem při redukci svého nukleárního programu

 

To znamená dosažení finální dohody je prozatím v nedohlednu. Co tedy nyní drží cenu ropy Brent nad 100 USD za barel? Jsou to opětovné poruchy v dodávkách z Libye z důvodu místních nepokojů a zablokování ropných polí a přístavů. Neplánované světové poruchy v dodávkách černého zlata dosahují zhruba od poloviny tohto roku nejvyšších hodnot za poslední dva roky (téměř 3 mil. barelů za den) a Libye se na nich podílí z 39%. V roce 2012 vyvezla Libye 70% své ropné produkce do Evropy. Odtuď tedy onen vliv na evropskou ropu. Výpadky spadají do časového intervalu shodného s pravidelnou údržbou evropských rafinérií, což naopak poskytuje určitý strop, jinak by Brent byl zřejmě ještě výše v tuto chvíli.

Produkce ropy a kapalných paliv mimo OPEC se v první polovině roku 2013 zvýšla meziročně o 1,2 mil. barelů za den. Jedná se o dvojnásobný růst oproti stejné periodě minulého roku. Je to dáno však  revolucí alternativní těžby v Severní Americe. Co se týče exportů americké ropy, tak zde v podstatě stále platí zákaz a jedná se o naprosté minimum, avšak u produktů se jedná o zhruba 3 mil. barelů za den, což je třikrát více (!) než před nějakými osmi lety. Globálně tak jsou tlaky na pokles v tuto chvíli, ale jedná se o americkou ropu WTI (zásoby jsou přes 17 mil. barelů vyšší  než před rokem), která si žije „svým životem“ dokuď nebudou ony restrikce na exporty do světa přímo u černého zlata z USA odstraněny. Tato situace je méně příznivá pro exportéry do USA jako Venezuela či Saudská Arábie, kteří musí odvozovat cenu svých  prodejů od benchmarku v Mexickém zálivu, což snižuje jejich příjmy. Naopak pro zejména texaské rafinérie je to velké plus. Tyto nakupují vstup za americký benchmark a prodávají finální produkty ropy do světa za ceny na mezinárodním trhu, které se odvozují od Brentu.

Zcela jistě, pokud bude situace v Iránu stabilizovaná a postupně dojde k finální dohodě, plus se sníží napětí v Libyi, ale také nově urovná spor Japonska a Číny o souostroví ve Východočínském moři, tak je možný pokles ropy Brent na úroveň kolem 85 USD za barel. V tu chvíli by pak zřejmě členové OPEC začali omezovat produkci k návratu jimi vnímané současně „dobré“ hladině kolem 100 USD za barel.

Nicméně, i to by stačilo k redukci opětovného nárůstu komoditního spreadu mezi Brentem a americkou WTI, který se opětovně zvyšuje na 20 USD za barel (spread se podařilo již eliminovat v létě tohoto roku, čili šance na profit z této pozice je opětovně možný).

Podle poslední zprávy americké komise pro komoditní trhy drží obchodníci (mimo zajišťovatele) čistých 348 197 pozic americké ropy na nákupní straně, což představuje pokles o 1 737 pozic na LONG mezitýdně. Supporty jsou u lednového kontraktu na WTI na divizi NYMEX chicagské burzy CME na 91,36 a 90,64 a rezistence na 93,16 a 94,29. Závěrem se pojďme podívat na cenový vývoj jak Brentu a WTI, tak jejich komoditní spread v poslední době, klikněte na obrázek pro zvětšení:

Jan Skalička: Íránský rijál postihl nově propad

Úterý, Říjen 8th, 2013

Toto je první říjnový článek soutěže pro externí přispěvatele.

 

Po nedávných íránských volbách, kdy bylo jasné, že zvítězil příznivec Západu, klerik Hasan Rouhání, došlo k významné události s dopadem do světového hospodářského dění a obchodu. Po dlouhou dobu byl udržován Íránskou národní bankou poměrně ustálený kurz měny, a mnoho let se prezident Mahmúd Ahmadínežád snažil udržovat kurz přibližně na stejné hladině. Překvapivě však nový prezident Rouhání přináší i devalvaci měny, což je v rozporu s tím, jaké naděje do něho vkládali zejména mladí obyvatelé Íránu.

Mladí volili duchovního Hasana Rouháního proto, aby svou novou politickou vizí spolupráce se Západem posílil dříve oslabenou pozici íránského rijálu (IRR). Íránská národní banka (www.cbi.ir) nechala oslabit íránskou měnu ve chvíli, kdy bylo nezvratné, že prozápadní prezident v budoucnu nastoupí do svého úřadu, tedy po volbách, i když věděla, že se ujme funkce prezidenta Íránu až 3.srpna 2013, ale devalvace dne 3.července 2013 měla být políčkem odcházejícímu a poslední dobou neoblíbenému prezidentovi Ahmadínežádovi, který oslabení měny po celou dobu své politické dráhy ostře odmítal.

Tento krok íránské centrální banky samozřejmě může do budoucna i posílit význam měny Íránské islámské republiky, avšak její nominální znehodnocení poškodilo široké vrstvy obyvatel. Lidé věřili, že íránský rijál bude postupně posilovat nominálně vůči cizím měnám z důvodu uvolnění sankcí po prováděných vstřícných krocích íránského státu k Západu ve věci íránského jaderného programu. Devalvace měny je pro všechny obyvatele velmi nemilým překvapením. Naskýtá se otázka, zda snaha o udobření se Západem není průvodním jevem devalvace íránské měny – rijálu. Může to být ale též taktická snaha od íránského duchovenstva, jak znovu rozjet íránskou ekonomiku.

Kurz amerického dolaru před devalvací dne 2.7.2013 byl 12.260,- IRR, po devalvaci dne 3.7.2013 byl kurz USD již 24.790,- IRR. Dne 25.9.2013 stál americký dolar 24.797,- IRR a dnem 3.10.2013 kurz USD činil, dle kurzovního lístku Íránské národní banky, přesně 24.831,- IRR.

Kurz ruského rublu před devalvací dne 2.7.2013 byl 375,- IRR, ode dne 3.7.2013 činil kurz za rubl 747,- IRR a 25.9.2013 stál RUB již 777,- IRR, přičemž kurz ruského rublu dne 3.10.2013 byl na úrovni 772,- IRR.

Kurz indické rupie před devalvací dne 2.7.2013 byl 208,- IRR za rupii, ale 3.7.2013 po devalvaci se zvýšil na 416,- IRR. Nyní má kurz indické rupie sestupnou tendenci a 25.9.2013 stála indická rupie 396,- IRR a dne 3.10.2013 dosáhl kurz INR hladiny 402,- IRR.

Kurz eura jako důležité vypořádací měny byl před devalvací 2.7.2013 stanoven na 16.014,- IRR, ale po devalvaci dne 3.7.2013 činil 32.161,- IRR a později dne 25.9.2013 se dostal na 33.394,- IRR a čerstvý kurz evropské měny EUR ke dni 3.10.2013 vystoupal na 33.793,- IRR.

Při hodnocení úrovní kurzů uváděných měn jsem použil údaje Íránské národní banky, které jsem našel v kurzovních lístcích na dané dny. Je dobré, aby naši exportéři věděli, že došlo ke znehodnocení íránského rijálu (IRR) ode dne 3.7.2013. Myslím, že tato informace by neměla být opomíjena, i když naši exportéři vyklidili své pole v Íránu konkurenci, přesto někteří stále odolávají. V našich sdělovacích prostředcích se o této události ze dne 3.7.2013 zprávy neobjevily.

 

Mgr. Jan Skalička

Omezení QE a ropa

Sobota, Září 14th, 2013

Jsme pár dní před zásadním rozhodnutím Fedu, zda omezit či nikoli a v jakém rozsahu QE. Z tohoto důvodu je tedy nutné se ptát, která aktiva toto ovlivní? Odpovědí je zcela určitě, ať už přímo či nepřímo, všechna. Dá se říci, že určité omezení v rozsahu kolem 10-20 miliard USD již na zářijovém zasedání banky 18.9. jsou, zdá se, zabudovaná v trhu. A tak cokoli, značně méně nebo více oproti tomuto odhadu povede k zvýšené volatilitě. Bude se tedy jednat o skokové řešení a omezení (tapering) podstatně více než se čeká? Dle mého názoru ne. Mimochodem stejně důležité jako tapering/not tapering bude poskytnutí tzv. forward guidance, tj. naznačení předpokládaného scénáře do budoucna, tentokráte až do 2016 pro základní O/N zápůjční úrokovou sazbu Fed funds. Banka naznačila první možné zvyšování z podstatě nuly v polovině roku 2015. Peněžní trhy nyní oceňují první zvyšování již v únoru 2015 s cílovou hodnotou 1,25% na konci roku 2015 a 2,34% v prosinci 2016.

Proč výrazný tapering zatím ne?

Jednak trh rezidenčních nemovitostí v Americe má své problémy a přes kanály podpory nákupu hypotečních zástavnich listů (MBS), jež tvoří téměř polovinu QE procedury je těžké jejich nákupy omezit a jednak jsou tu emerging ekonomiky, které v posledních měsících zažily jistou turbulenci jako Indie a Brazílie a mohou být dále silně zasaženy razantnějším řešením. Ostatně velice zajímavé znázornění poskytla před pár dny Barclays Capital, která propočítala %-ní změny jednotlivých aktiv na %-ní změně v bilanci Fedu, během období, kdy trhy začaly oceňovat vliv Q1, Q2 a Q3 (tmavo modrou pak znázorněna ona citlivost):

Na předních pořadích  jsou v oné elasticitě akciové trhy emerging ekonomik (kdo by čekal Turecko na prvním místě?). Co je však důležité ve světle posledních událostí, je rovněž značná citlovost ropy. A to se domnívám může být klíčové. Proč? Jelikož turbulence v Indii v oblasti měnové a vnější rovnováhy má s černým zlatem značně co do činění.

Indie, energie a vnější rovnováha

Setkání ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova a amerického protějšku Johna Kerryho pro hledání diplomatického řešení krize v Sýrii jistě přispívá k omezení výraznějšího nárůstu ceny ropy na světových trzích. Podívame-li se však na opční kontrakty na amerikou ropu WTI, které v podstatě slouží jako pojištění proti náhlým poklesům a růstům ceny podkladového aktiva, pak existuje stále relativně vyšší množství otevřených pozic v pojištění proti růstu u call opcí oproti put opcím:

Indie, která má údajně předstihnout Čínu jako země s nejvíce obyvateli, je rovněž čtvrtým největším spotřebitelem ropy na světě. Vývoj domácí měny směrem dolů v posledních měsících pak rozhodně nepřispívá situaci, jelikož polovina obchodního deficitu země pochází z dovozu právě této komodity. Indie je tak z 82% závislá na importech ropy. Každé zvýšení ceny černého zlata o 1 USD vede k růstu importů ročně o 1 miliardu USD. Závislost na dovozech se má dále zvyšovat a údajně do r. 2031 překonat hranici 90%!

Jaké jsou tedy řešení daného stavu? Žádné rychle proveditelné. Vláda poskytuje palivové dotace, jež zvyšují spotřebu a je těžké je hned teď eliminovat před volbami v květnu 2014. Zvýšit domácí těžbu, jelikož podle analýz je 60-70% potenciálních ložisek v zemi neprozkoumáno a nevyužito. Mezinárodní energetické společnosti však budou ztěží v tuto chvíli nápomocny, z důvodu cenových kontrol, nevýhodných daní, korupce a regulace. Posledním příkladem je například investice BP ve výši 7,2 mld USD do podílu v indické offshore společnosti, která se zdá vychází vniveč. A tak si Indie svým způsobem může za problémy v energetice do jisté míry sama.

V tuto chvíli se nabízí případné řešení a to navýšení importů z Iránu, které z důvodu sankcí EU a USA proti nukleárnímu programu Teheránu, vedlo v tomto roce k poklesu meziročně o 46%. Avšak tyto sankce vedou rovněž k tomu, že Irán může být donucen dodávat ropu na indický trh a akceptovat rupije, což by mohlo dočasně snížit problémy s vnější rovnováhou.

I tento faktor musí brát americká centrální banka při svém blížícím se rozhodnutí na vědomí a věřme, že ekonomové v bance udělali všechny analýzy citlivosti a stress testy důkladně.

Cena ameriké ropy zakončila v pátek obchodování na newyorské divizi NYMEX chicagské burzy CME Group na 108,60 (říjnový kontrakt), rezistence se nachází na hodnotách 109,65 a 110,33, naopak supporty jsou na 107,79 a 106,62. Závěrem se podívejme na daný vývoj ceny daného kontraktu a dále kontraktu s dodáním za půl roku a jejich komoditní spread, kde je vidět v současné době výrazné backwardation, tj. z důvodu geopolitického rizika cena současného kontraktu mnohem vyšší než v budoucnu. Klikněte na obrázek pro zvětšení:

 

Jan Skalička: Hospodářský odkaz prezidenta Ahmadínežáda

Úterý, Červenec 23rd, 2013

Je tu další článek do prázdninového kola soutěže čtenářů v roce 2013.

 

Úvodem je nutné zmínit, že Írán je náboženským státním zřízením, i když narozdíl od Vatikánu není monarchií, ale islámskou republikou, což znamená náboženský stát. Protože se jedná o republiku, tak má funkci prezidenta, ale ten nemá žádné pravomoci kromě ekonomiky. Skutečná hlava státu je papež Alí Chameneí, který se však nenechává korunovat, protože je duchovním, což automaticky znamená, že jeho moc pochází od Boha, kterého šíitský papež zastupuje tady na Zemi.

Když byla v Íránu zřízena funkce prezidenta, tak jenom jako formalita. Naopak v Evropě jsou monarchie vnímány jako náboženský systém a králové se nechávají korunovat představiteli církve a nebo jsou sami panovníci nejvyšším představitelem církve. V Íránu byl císař z dynastie Pahlaví vnímán jako nedostatečně věřící a příliš nakloněný vládám Západu, a proto došlo k jeho svržení a nástupu svatého (rúholláha) Chomejního. Podle životní zkušenosti v bývalé sekulární monarchii se po nespokojenosti širších kruhů usoudilo, že monarchie byla ateistická, a proto byla zavedena islámská republika. Íránský šáh dělal chybu, že se příliš nechával ovlivňovat Američany a v okamžiku revoluce mu nepomohli a nechali proamerický režim padnout.

Íránský prezident má teď spíše roli fackovacího panáka = za nic totiž politicky neodpovídá, vyjma hospodářské situace svojí země. Také se již stal terčem kritiky duchovenstva, které vidí v ekonomické situaci vinu na straně prezidenta. Dříve prezident Baní Sadr byl v roce 1982 dokonce zavražděn odštěpeneckou náboženskou skupinou, která na území Íránu operovala z Iráku.

Íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád za několik dnů končí ve své prezidentské funkci a začátkem července 2013 se při návštěvě Moskvy loučil s prezidentem Ruské federace. Ohlédněme se za výsledky íránského prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda na poli, za které je odpovědný. Podle íránské ústavy je prezident vykonavatelem a řídícím prvkem pro oblast ekonomiky, stavu hospodářství, inovací, průmyslové výroby, zaměstnanosti a stability měny, a to ve spolupráci s Íránskou národní bankou. Na druhé straně papež (ájatolláh) Alí Chameneí odpovídá za zahraniční politiku, obranu státu, ochranu zájmů země, armádu, tajné služby a policejní složky, včetně průmyslové bezpečnosti země. Írán má dvě na sobě naprosto nezávislé armády: Armádu Íránské islámské republiky (Arteš-e Džomhúrí-ye Eslámí-ye Írán) a Armádu strážců (Sepáh-e Pásdárán), kterou západní i čeští novináři lživě nazývají Revolučními gardami, a to s otevřeným záměrem propagandisticky očerňovat Írán. Perská slova arteš a sepáh (povoleno i staroperské sepah) mají obě význam armáda, avšak jedno ze slov je velmi staré, ještě z doby perské (íránské) dynastie Achajmenovců. V Teheránu je také ulice Sepáh-e Pásdárán ve středovýchodní části hlavního města.

Není žádným tajemstvím, že mezi íránským prezidentem Mahmúdem Ahmadínežádem a papežem (ájatolláhem) Alím Chameneím to trochu skřípalo zejména ve druhém prezidentově funkčním období. Prezident byl obviňován z náboženských deviací, například kvůli polibku vdovy po venezuelském prezidentovi Hugovi Chávezovi na státním pohřbu v Caracasu, což náboženská pravidla v Íránu nedovolují a líbání mezi mužem a ženou na tvář není na veřejnosti dovoleno ani u příbuzných.

Výsledky prezidenta nejsou dobré v oblasti míry inflace. Při volbách prezidenta, které se nedávno konaly v Íránu, vyhrál duchovní Rúhání, ale prezident Ahmadínežád byl prvním civilistou v této prezidentské funkci. Právě proto měl těžší postavení ustát některé vnitropolitické tlaky mezi ekonomickými ministry a bezpečnostními složkami. Rozvoj je totiž závislý na shánění zařízení a ochraně před sabotážemi, které se bez spolupráce s nimi nedají řešit. Voliči vyjadřovali přání, že za nového prezidenta Rúháního bude íránská měna rijál (IRR) zase silnější, tak jako dříve za prezidenta – duchovního Alího Akbara Rafsandžáního. Po něm došlo ke znehodnocení měny za prezidenta Chátemího, který byl překvapivě Západem nejvíce vychvalován.

Inflace se za prezidenta Ahmadínežáda pohybovala poměrně vysoko mezi 8 a 12 procenty ročně a zvedaly se i ceny dříve dotovaných věcí jako základních potravin či doma vyráběných automobilů. Za tuto inflaci byl prezident velmi neoblíben mezi obyvateli, a to zejména ve druhém funkčním období. Na druhou stranu vyjadřoval politické názory chudé části Íránců, často i nesmyslné a příliš příkré, které byly na Západě špatně přeloženy a překrouceny a následně se obrátily jako bumerang proti íránskému náboženskému zřízení a udělaly zle prezidentovi Ahmadínežádovi u domácích politických kruhů z řad duchovenstva.

Duchovenstvo kontrolující bezpečnostní složky ale nebylo také bez malérů. Často nezvládalo kontrolu před infiltrací izraelských agentů do bezpečnostních složek íránského státu. Nejviditelnějším důsledkem byl atentát a vraždy vrcholných generálů a armádních představitelů, které se odehrály na základně pro výrobu a využití raketových systémů poblíž Teheránu a na jiných místech země, zejména s cílem vraždit íránské vědecké kapacity na teheránských ulicích s pomocí Západních agentů. Po těchto atentátech byli někdy odhaleni pachatelé z řad místních naverbovaných obyvatel, ale události výrazně snížily kredibilitu duchovenstva, které odpovídalo za bezpečnostní opatření. Proto nyní již fungují bezpečnostní složky jinak a raději volí metodu síťování, a řeší už a vyšetřují raději každé podezření. Tato metoda je účinnější v tom, že toho méně unikne, ale zase může být nepříjemná pro všechny, kdo jsou zadržováni bez pravé příčiny. Každopádně ale každý – kdo byl zatčen – má vinu v nevhodném chování.

Prezident Ahmadínežád vytvořil každoročně v průměru 1,3 milionu nových pracovních míst, i když svůj poslední cíl 1,6 milionu nových pracovních míst nesplnil a byl za to ve sněmu interpelován. Přestože vysoká inflace byla prezidentovi Ahmadínežádovi vytýkána nejčastěji, tak dosáhnul historicky nejvyššího růstu HDP v rozmezí 6 až 9 procent HDP podle údajů Íránské národní banky (www.cbi.ir). Také míra inflace byla centrální bankou uváděna mezi 8 a 12 procenty, což odpovídá údajům zveřejňovaným na exportních stránkách MZV ČR.

Hospodářský rozmach v Íránu z doby prezidentování Mahmúda Ahmadínežáda je patrný všude a celkově je zapotřebí jeho období ve funkci hodnotit spíše pozitivně. Velká města jako Tabríz a Šíráz nebo Esfahán se dočkala buď dálničních obchvatů a výstavby nových výškových budov nebo v případě Esfahánu výstavby metra a nových obytných čtvrtí. Bytová výstavba a budování metra byla nejvýraznější v Teheránu, kde se od roku 1999 otevřelo už pět linek metra. Jízdenka na metro stála v roce 2009 na jednu jízdu 650 rijálů. Síťové časové jízdenky jsou v přepočtu na jednu jízdu ještě levnější. Došlo ke zdražování benzínu, jízdenek na meziměstské autobusy a vlaky a na autobusy a trolejbusy MHD. Například v roce 2009 stála jízdenka na autobus MHD v Teheránu 200 rijálů, ale v roce 1992 stála deset rijálů a v roce 1996 dvacet rijálů (po nástupu nového prezidenta Chátemího). V ostatních velkých městech stála jízdenka MHD v roce 1992 pouze pět rijálů. Chleba laváš (nejvíce dotovaný) stál v roce 1992 pouhých 15 rijálů, ale v roce 2009 už 100 rijálů. Cena chleba barbarí, který chutná Středoevropanům, byla v roce 1992 jen 20 rijálů, ale v roce 2009 vzrostla již na 1000 rijálů. Tento chleba je podle propočtů nejvíce zdraženým druhem chleba vůbec. Chleba sangak, který stál v roce 1992 padesát rijálů a v roce 2009 dva tisíce rijálů také podražil výrazně. Chleba mašhadí stál v roce 1992 dvacet rijálů a v roce 2009 pět set rijálů. Bageta nazývaná chleba fántezí (fantastický chleba) stála v roce 1992 sedmdesát rijálů a nyní se nevyskytuje.

Obecně je možné říci, že nejvíce tíží íránské obyvatelstvo prudký růst cen základních potřeb. Došlo ale k výraznému navýšení platů, které bylo vyšší než inflace (hlavně u vzdělanějších vrstev). Méně vzdělaní mají zase více zaměstnání, jak to je třeba u našich polských sousedů. Kurz měny oslabil od roku 1992 daleko méně, než o kolik vrostly platy a příjmy Íránců. A o tom už naše sdělovací prostředky mlčí stejně jako o návštěvě prezidenta Ahmadínežáda u prezidenta Putina v prvním červencovém týdnu tohoto roku. Reálná kupní síla obyvatel Íránu se tak opět výrazně zvýšila i v době prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda a turisté z Íránu navštěvují díky německým Schengenským vízum už i Prahu poměrně často, přestože německé noviny píší o české politice jako o žumpě na Vltavě a íránské noviny zase o českých důchodcích, že nemají na jídlo.

Závěrem uvedu příklad, že kurz rijálu se znehodnotil od roku 1992 asi šestinásobně, ale ceny a platy vzrostly Íráncům dvacetinásobně. Tedy špatná zpráva hlavně pro turisty, kterým se cestování do Íránu nyní výrazně zdražilo, i když jich tam jezdí stále více. Když tam bylo ještě pro cizince levně, tak tam skoro nikdo nejezdil. Cizinci nyní nejvíc ztratí na hospodářských sankcích proti Íránu, protože dostanou málo místní měny (IRR) a platí za všechno vysoké tržní ceny na místě. 
Prezident Ahmadínežád pomohl místnímu obyvatelstvu zvýšit reálné příjmy a zlepšil kupní sílu obyvatel. Zároveň dostal svou zemi na vyšší technologickou úroveň. Uvidíme, jak si povede jeho nástupce. Pokud jde o mezinárodní politiku, tak zůstává v rukou ájatolláha Chameneího.

Mgr. Jan Skalička

 

TOP 5 letošní vybrané články


10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

Jan Skalička: Platidlo z Íránské národní banky – zlatý bahár

Neděle, Červen 30th, 2013

Protože článek vychází 30. černa odpoledne, bude hodnocen v rámci prázdninového kola soutěže čtenářů v roce 2013

 

Dlouhou dobu se hovořilo o íránském projektu zlatých mincí, které vydává Íránská národní banka. Vážení čtenáři, nyní mně proto dovolte, abych vám tyto zlaté obchodní a investiční mince Íránu představil.

Zlatá mince bahár (někdy nazývaná také bahár-e ázádí, což v perštině znamená “jaro svobody”) je evidována na stránkách odborných numismatických serverů jako zlatá oficiální íránská obchodní a investiční mince, kterou emituje Íránská národní banka (www.cbi.ir). Mince nahradila po vzniku náboženského státního zřízení její stejně vážící a stále platnou monarchistickou variantu, pocházející z doby císařství, na které byla podobizna císaře z dynastie Pahlaví.

Náboženské zřízení po převzetí moci svatým Chomejním vydává zlaté baháry od roku 1979 v různých obrazových variantách, které jsou svými nominálními hodnotami a gramáží totožné se zlatými obchodními a investičními mincemi pahlaví z období císařství. Mince náboženského zřízení vycházejí tedy ze stejného mincovního střížku a původních nominálů: čtvrt pahlaví, půl pahlaví, jeden pahlaví, dva a půl pahlaví a pět pahlaví.

Čtvrt baháru váží 2,0339 g, půl baháru 4,0680 g, jeden bahár 8,1360 g, dva a půl baháru má hmotnost 20,3400 g a pět bahárů 40,6800 gramů, a to analogicky stejně jako váha jednotlivých nominálů u zlatých mincí pahlaví.

Všechny zlaté mince pahlaví a všechny druhy bahárů jsou platné a směnitelné v obchodech a bankách nebo směnárnách, jejich kurzy jsou také vydávány pravidelně v denním tisku a na kurzovních lístcích bank a směnáren. Mince z doby císařství mají na straně, kde není uveden letopočet dva druhy běžných variant. Starší ročníky zlatých mincí pahlaví mají na lícové straně textový popis o císaři a novější zlaté mince pahlaví mají na líci státní znak se lvem a mečem před sluncem s císařskou korunou. Na rubové straně zlatých mincí pahlaví je vždy podobizna císaře.

V době vlády posledního císaře z dynastie Pahlaví byla vydána i zvláštní dvojice jubilejních zlatých mincí deset pahlaví o hmotnosti 81,3598 gramů k výročí 50 let vlády dynastie Pahlaví v roce 2535 íránského císařského letopočtu a ke 100. výročí narození císaře Rezy I. Velikého (ražba z roku 2536 íránského císařského letopočtu). Dále vycházely i ražby mincí desetipahlaví běžného provedení s podobiznou posledního císaře Mohameda Rezy Pahlavího, a to v posledních dvou letech monarchie.

Od roku 1979 vydává náboženské zřízení zlaté baháry ve třech známých obrazových variantách. Mince s mešitou a dvěma různými podobiznami svatého Chomejního. Mince dva a půl baháru má u ročníku 1979 obrovskou cenu, protože bylo vyraženo malé množství tohoto nominálu v daném roce. Obrazové varianty se vyskytují pouze u nominálních hodnot jeden bahár. U ostatních nominálních hodnot byl ražen pouze obrázek mešity a na druhé straně je vždy – a to u všech nominálních hodnot – znak Íránské národní banky a příslušný letopočet ražby.

Všechny zlaté mince pahlaví a bahár-e ázádí mají ryzost zlata 900/1000. Na mincích bahár je uveden nápis Bánk-e Mellí-ye Írán, což znamená Íránská národní banka. Nominál zlaté mince bahár se neuvádí, mince se váží. Podle hmotnosti se pozná nominální hodnota. Naopak u zlatých mincí pahlaví byla uváděna nominální hodnota na minci slovy. Vycházelo se z císařské tradice až z období dynastie Kádžárů, kdy zlaté mince túmány měly napsané nominální hodnoty slovně, a to včetně číslovky: například “jeden túmán”, “dva túmány”. Ryzost zlata byla také 900/1000 při hmotnosti jednoho túmánu 2,8744 gramů a zlatá mince dva túmány vážila tedy 5,7488 gramů.

Bližší podrobnosti můžete najít ve světovém katalogu mincí nebo specializovaném světovém katalogu zlatých mincí či katalogu íránských mincí.

 

 

Jan Skalička (vč. obrázku mince)

 

 

 

 

Jan Skalička: Růst íránské ekonomiky

Pátek, Červen 14th, 2013

Toto je čtvrtý červnový článek soutěže čtenářů v roce 2013.

 

Írán nepatří vůbec mezi příjemce rozvojové pomoci a naopak takovou pomoc poskytuje Afghánistánu, Iráku, Libanonu, Súdánu, Venezuele a Kubě. Přijal jen pomoc při velikém zemětřesení před 30 lety v provincii Západní Ázerbájdžán a před 5 lety v provincii Kermán, kam letěla i česká pomoc. Po dvou posledních zemětřeseních zahraniční pomoc odmítl.

V roce 2010 a 2011 došlo k výraznému nárůstu cen potravin a potřeb každodenní spotřeby pro íránské domácnosti, kdy inflace za rok 2009 činila podle CBI deklarovaných 10% a za rok 2010 již 12%. V důsledku embarga a všech možných sankcí by se mohlo zdát, že íránská ekonomika je na dně, ale není to pravda. V devadesátých letech byla sice inflace 4%, ale růst HDP nebyl takový jako nyní. Za rok 2010 byl růst HDP podle centrální banky Íránu dokonce 6,5%, zatímco v letech okolo se pohyboval kolem 3%, což je údaj MZV ČR v tabulce služeb exportérům.

Nezaměstnanost byla v roce 2010 jen 7%, což je méně než v ČR. Také íránským domácím výrobcům se daří prosazování na zahraničních a světových trzích. V roce 2010 se podařilo vytvořit 1,3 milionu nových pracovních míst, plán tvorby 1,6 milionu nových míst v r. 2011 nebyl dosažen, za což byl prezident Ahmadínežád interpelován ve sněmu.

Významnější podíl na růstu HDP má průmyslová výroba, energetický a chemický a petrochemický průmysl, strojírenství a elektrotechnický a elektronický průmysl, včetně významné zbrojní výroby a výzkumu. Po zostření západních sankcí nehraje těžba ropy a zemního plynu natolik významnou roli. Do popředí se dostala těžba manganu, uranu, mědi a zlata i dolování diamantů a smaragdů. Toto slovo pochází z perštiny a smaragd se persky (úředním jazyce Íránu) řekne “zomorod”.

Ve strojírenství, metalurgii, chemické výrobě a papírenství se nadále předpokládá růst v dalších letech. V letech 2011 až 2012 nastal obrat rostoucího trendu dovozů na pokles v ročním objemu na 54 mld.USD a rostoucí populace Íránu se přibližuje 100 milionům obyvatel. Údaje o počtu obyvatel uvedené na stránkách MZV ČR jsou podhodnocené a ani Írán nemá z vojenských a strategických důvodů zájem to opravit. V Íránu žijí také miliony imigrantů (zejména z Iráku a Afghánistánu, Čečenska, Dagestánu, ale i z Tádžikistánu či Arménie), kteří nejsou ve statistice zahrnováni.

Čisté devizové rezervy Íránu činí podle informací MZV ČR 110 mld.USD po přepočtení na americkou měnu. Zahraniční dluh Íránu v poměru k HDP je 4%, což je po započtení církevních restitucí v ČR opět lepší výsledek, než u nás doma.

V Íránu je kromě strojírenství na vzestupu i metalurgie, což spolu jistě souvisí. Je tam 6 velkých oceláren, z nichž některé jsou soukromé. Teď je výrobní kapacita oceli 26 milionů tun a do roku 2029 je plán zvýšení výrobní kapacity na 55 milionů tun oceli ročně. V zemi je také několik hliníkáren, z nichž největší závod je v Bandar Abbásu na jihu země a v Džadžarmu na severovýchodě Íránu, na jehož výstavbě se podílely též české firmy Technoexport Praha a Chepos Brno.

Velkou část strojírenské výroby zahrnuje automobilový průmysl. Dost významná roční poptávka po osobních automobilech – na 1,5 milionu kusů – tlačí vládu do navyšování domácích výrobních kapacit. V roce 2010 se zvýšila výroba kolových vozidel v Íránu o 6,3%. Bylo vyrobeno 46.400 nákladních vozů, 21.000 autobusů a 1.270.000 osobních aut. Všechna nově vyráběná auta musí být schopná provozu na benzín a i na stlačený plyn CNG.

Za rok 2010 vyvezl Írán automobilové díly do zahraničí za 67 mld.USD a z toho za 22,5 mld.USD do Francie. V Íránu je několik koncernů, jež se zabývají výrobou osobních automobilů: Iran Khodro (chodrou je v perštině auto), Saipa, Bahman nebo Kermán Khodro. V roce 2010 byl Írán největším vývozcem náhradních dílů k osobním vozům nejen do Francie, kde veškeré náhradní díly pro auta Peugeot 206 a i Peugeot 405 byly vyráběny pouze v Íránu. V roce 2012 se Francie na politický diktát stáhla z obchodování s Íránem, tak jako přestalo být vyráběno metro pro Teherán již dříve v pražském Zličíně a Siemens v Praze byl uzavřen.

Společnost IRAN KHODRO má své továrny na výrobu aut v Sýrii, také v Bělorusku a Ázerbájdžánu. Do provozu byly uvedeny i jejich výrobní a montážní závody ve Venezuele a Senegalu. Realizace továrny v Súdánu je podle informací MZV ČR, které však mohou být zastaralé, prozatím pozastavena. Po vyhlášení embarga USA z července 2012, které platí i pro EU, se rozhodl Írán sám od sebe zastavit vývoz ropy do Evropy už o několik měsíců dříve a rovněž zakázal dovozy aut Mercedes-Benz, BMW a Toyota bez příslušného povolení íránského ministerstva.

Výroba cementu v Íránu je významná nejen pro stavebnictví, ale také pro Teheránskou burzu. Kapacita výroby cementu je 75 milionů tun. Podle statistik z minulých let byla kapacita 69 milionů tun. Stavebnictví vykazuje menší nárůst, než byl v roce 2009, a to z důvodu zdražení vstupů a poklesu cen bytů na trhu. Střední třída v době cenového boomu své byty prodávala a teď žije raději v nájemním bydlení. Jistě roli sehrálo i povědomí o možném bombardování a ztrátě majetku.

Výstavba vysokopodlažních budov ale pokračuje a tito investoři se dalšího vývoje v zemi nebojí. Stavebnictví se podílí na tvorbě HDP pěti procenty a neustále roste, i když menším tempem.

Služby tvoří podle některých západních statistik až 42% HDP Íránu a zemědělství čtvrtinu HDP s vývozem do Iráku a Afghánistánu, kde je íránská zemědělská produkce jako ekologicky čistá velmi žádaná a navíc splňuje normy pro čistotu a zdravotní způsobilost mnohem lépe, než některé evropské potraviny a maso. Do zemědělství spadá totiž v Íránu i masná výroba a chov zvířat, farmářská výroba, drůbež, atd.
Soběstačnost Íránu v zemědělství se neustále zvyšuje a přesáhla 80%.

Energetika jako rostoucí odvětví měla v roce 2009 nainstalován výkon 65.000 MW. V Íránu existují tři nezávislé přenosové soustavy, tedy vlastně distribuční sítě. Země je připojena a přefázována na ruskou elektrickou síť a tím i na evropskou síť. Důraz je kladen na jadernou energetiku a výstavbu jaderných elektráren, z nichž další projekt by si chtěli Íránci stavět už sami a jadernou elektrárnu v Búšehru postavili ve spolupráci s Ruskou federací. Elektrická soustava je spojena s ruskou elektrickou sítí nejen podmořským kabelem pod Kaspickým mořem, ale i přes kavkazské státy, kam Írán vyváží elektřinu do Gruzie a Ázerbájdžánu i Arménie. Dále Írán vyváží benzín a elektřinu i naftu do Herátu v západním Afghánistánu. Cenu tvoří místní instituce po dohodě za služby pro íránské úřady. Elektrickou energii exportuje Írán také do Iráku a Sýrie. Nafta se používá i k topení a výrobě elektřiny.

Pokud jde o sektor dopravy, tak zde je MZV ČR trochu mimo ve svém hodnocení. Írán má 14.000 kilometrů železničních tratí a téměř 400 stanic pro vlakovou osobní přepravu. Elektrifikované tratě má také desítky let Írán v provozu. Jezdí na nich elektrické lokomotivy depo Tabríz. Je vidět, že čeští diplomaté asi nikdy nejeli mezinárodním lůžkovým expresem z Teheránu do Istanbulu a nebo z Teheránu do Moskvy, protože jinak by tyto dvě tratě znali. Desítky let už je hotová elektrifikace dvou tratí: Tabríz-Súfíján (do Istanbulu) a Súfíján-Džolfá (při cestě vlakem do Moskvy). Z novějších elektrifikací zmíním aspoň Jihokorejci stavěnou trať Báfq-Sírdžán a dále Sírdžán-Bandar Abbás, dostavěnou v roce 1999, kdy se s elektrifikací následně začalo. Tato trať je lahůdkou stavitelského umění s mnoha mosty a tunely. V roce 2010 byla privatizována nákladní přeprava na železnici a prodáno 60.000 nákladních vagónů soukromým přepravcům, včetně českých uhelných a krytých vozů, které se tam odprodaly po roce 1989.

Leteckých koridorů je v Íránu asi padesát. Ročně se uskutečňuje asi 220.000 tranzitních letů. Platí západní embargo na dovoz letadel pro civilní přepravu, zakázán je dovoz letadel mladších 18 let. V důsledku toho došlo v Íránu v roce 2009 ke dvěma leteckým neštěstím, při nichž zahynuly stovky osob. Letecká civilní doprava je také poznamenána stigmatem sestřelení íránského letounu Iran Air americkým křižníkem v roce 1986, kdy zahynulo 280 cestujících, a okolnosti této události jsou dosud zahaleny tajemstvím.

V srpnu 2007 byla na leteckém veletrhu v Moskvě podepsána dohoda na nákup dopravních letadel Tu 207. Jednání se vedla i o dodávkách letounů Tu 214 a letadel pro dlouhé tratě Tu 334. Prvních 6 letounů bylo dodáno už koncem roku 2008. Kromě toho Iran Air stále užívá letouny Boeing 747, které létaly i do Vídně a přistávaly v Praze při letech ze Skandinávie na dotankování, když jim jinde odmítali palivo. Na krátké vzdálenosti používají Íránci zejména letadla Fokker. Mají mnoho leteckých společností, kde se používají pronajaté Boeingy menších velikostí a letadla Tu 154. Letouny Boeing 747 používá i íránská armáda a používá je jako transportní letouny. Jsou letadla novější, než ta dopravní Boeing Jumbo Jet. Írán je získal od Iráku v rámci válečných reparací – celkem 9 kusů.

V zemi je dvacet letišť třídy A. Na ostrově Qešm bylo v Perském zálivu vybudováno nové mezinárodní letiště na tomto daňovém ráji. Bez cla je tam všechno a Íránci tam jezdí za rekreací a nakupováním. Tento ostrov je chloubou íránské ekonomiky a má dobrou infrastrukturu. Dne 3.listopadu 2007 bylo otevřeno nové letiště svatého Chomejního na jih od Teheránu, vzdálené asi 70 km. Starší letiště Mehrábád v centru Teheránu, které je používáno zároveň i jako vojenské letiště a stojí tam stíhačky, zůstalo v provozu jen pro vnitrostátní přepravu osob a tento model je běžný třeba i na Ukrajině (například letiště Lvov). Íránské společnosti používají různé obchodní triky, od opravdu levných letenek až po lety do střední Evropy jako příznivější oblasti (Mahan Air). S nízkonákladovými lety začaly íránské letecké společnosti jako první ještě dávno před těmi evropskými.

Írán má velké množství přístavů v Perském zálivu a u Kaspického moře, z nichž nejdůležitější mezinárodní přístavy jsou napojené na železniční síť a v září 2009 Írán dostavěl první zaoceánskou loď vlastní výroby. Kapacita obchodního loďstva je 3.280.776 tun, ale tento údaj nezohledňuje skutečnost přeregistrace lodí pod novou vlajku z důvodu embarga a sankcí.

V rámci telefonizace je v zemi 58 milionů pevných linek a šest různých mobilních operátorů. Doma má internet 12 milionů uživatelů.

Rozhodně nejsou pravdivá tvrzení některých politických analytiků nebo komentátorů o tom, že by Írán byl v ekonomickém úpadku. Těším se, že tento můj pátý článek nalezne širokou podporu mezi čtenáři a zapojíte se do diskuse pod článkem.

Mgr. Jan Skalička

 

 

TOP 5 letošní vybrané články


10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

Jan Skalička: Írán a používání zlata

Pátek, Květen 17th, 2013

Toto je první květnový článek soutěže čtenářů v roce 2013. Druhý článek vyjde počátkem příštího týdne. Kdo se chce přidat, může svůj článek poslat.

 

Írán je poslední zemí na světě, kde zlaté mince plní skutečnou úlohu oběživa. Každý obyvatel Íránu má dobrý přehled, a to bez váhání, kolik má zlatá mince bahár směnnou hodnotu na trhu. Zlaté mince bahár a nebo starší zlaté mince pahlaví jsou platné v obchodech a jejich směnné kurzy jsou v denním tisku a nebo na kurzovních lístcích směnáren a také bank, které mince proplácejí i prodávají. Troufám si tvrdit, že zlato hraje pro Íránce ještě významnější roli, než pro obyvatele Indie.

Íránská kultura a jazyk vycházejí ze staroindických mytologických časů, perská jména jsou odvozena od starobylých indických Bohů a Bohyň i z perských předislámských tradic, zejména s odkazem na Ferdousího Knihu králů, jejíž hrdinný obsah je důkazem, že nálepkování Íránu má sloužit pouze dobyvačným cílům mocných tohoto světa. Zlato se persky řekne zarr. Od toho je také odvozeno slovanské slovo záře a nebo sloveso zářit. Slovanské jazyky mají k perštině blízko nejenom zeměpisně, ale i pokud jde o kořeny slov.

Íránská národní banka www.cbi.ir ve svých dobře střežených útrobách za několika trezorovými vraty v budově na Ferdousího ulici v Teheránu skrývá nevyčíslitelné bohatství, a nemám na mysli jenom zlato. Je tam národní korunovační poklad, jehož část můžete vidět v Muzeu klenotů Íránské národní banky v Teheránu. Součástí sbírek a zlatých aktiv jsou korunovační klenoty a zlaté insignie panovníků a manželek panovníků různých dynastií, a to včetně císařských korun i další poklady. Poslední císař měl tři manželky. Císařovny měly vlastní korunovační klenoty. Už dnes nevyčíslitelnou hodnotu má perský Paví trůn původem z Indie.

Když potkáte turisty z Íránu v pražském obchodním domě Palladium nebo u Modré mešity v Istanbulu a zeptáte se jich, kolik teď stojí tam u nich půlbahár a nebo pětipahlaví, tak to budou vědět. Íránci mají také zkušenost s desetiprocentní inflací, která jim znepříjemnila díky USA v posledních několika letech rodinný život a o politiku se rovněž velmi zajímají. Českou republiku nemají moc v oblibě pro její členství ve vojensko-politickém uskupení NATO.

Nejvíce ze všeho Íránci nemají rádi nepoctivé jednání. Před svatbou se domluví mahry, což jsou stanovené počty zlatých mincí, které vyplatí manžel manželce v případě rozvodu z viny na straně manželově. Když je vina na straně ženy, tak se mahr neplatí. Ve zlatých mincích nebo v penězích se může platit porfarmá (arabsky zvaná též džáhizíja), která slouží k pořízení vybavení domácnosti pro novomanžele po svatbě. Je to rodinný zvyk, narozdíl od některých jiných tradic. Dále se hradí ve zlatě (mincích nebo náramcích) šírbahá, kdy se jedná o odměnu matce, že vychovala dobře nevěstu a platí se ze strany ženicha nebo jeho rodiny. Vybavení domácnosti hradí rodina nevěsty, pořízení bydlení ženich nebo jeho otec. Z těchto tradic je vidět, že zlato hraje výraznou společenskou roli skutečného platidla, pojistky a uchovatele hodnot.

Írán je jednou z nejstarších civilizací světa s dlouhodobou těžbou a i mincovnictvím, producentem zlata, ale i mědi a dalších ušlechtilých kovů. Je to země s bohatými historickými zkušenostmi a možná právě proto si nechává platit za ropu zlatem. Postavení zlata ve společnosti je v Íránu vzhledem k tradici šperkařství a zlatotepectví na vrcholném vývinu a zlaté mince baháry budou získávat více na významu.

Na základě nového oznámení Davida Cohena, představitele americké peněžní rozvědky a náměstka ministra financí USA požádaly Spojené státy americké dříve Tureckou republiku a Spojená arabská knížectví, aby tyto země ukončily dodávky zlata pro Írán. Dnes bylo oznámeno na stránkách ruských informačních serverů, že USA od 1. července letošního roku zahájí obchodní sankce na zákaz vývozu zlata do Íránu všem státním a soukromým společnostem bez rozdílu.

Finanční válka zuří vší silou.

 

Mgr. Jan Skalička

 

 

TOP 5 letošní vybrané články


10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

Írán nyní a Japonsko před Pearl Harborem

Neděle, Duben 22nd, 2012

Když jsem se před týdnem díval na japonský film věnovaný druhé světové válce včetně jejího vzniku, uvědomil jsem si řadu paralel s dnešním vývojem.

Ačkoliv se média vývoji situace kolem Íránu věnovala velmi obšírně, paralely s Japonskem před více než 70 lety prakticky nebyly zmíněny.

Co se dělo před 72 lety? Spojené státy, Velká Británie a Nizozemí počátkem 40. let minulého století uplatňovaly dlouhodobou obchodní blokádu Japonska ve snaze je ekonomicky zničit. Byly jim zastaveny veškeré dodávky železného šrotu, ropy, ale i dalších surovin. Japonci preferující nadevše národní hrdost byli zahnáni do kouta a výsledkem byl jejich útok na Pearl Harbor.

Co se děje dnes? Něco podobného, i zde je snaha o ekonomickou blokádu. Letos v lednu Evropská unie přistoupila k analogickému kroku – ke snaze ekonomicky zničit Írán. Tentokrát ale nepoužily blokádu ohledně dovozu ropy, ale zákaz jejího vývozu do Evropské unie. Počátkem letošního roku Evropská unie oznámila, že od 1. července přestává kupovat íránskou ropu a evropské pojišťovny mají zákaz pojišťovat tankery přepravující íránskou ropu. Dalším krokem ekonomické blokády je snaha o znemožnění íránským bankám provádět mezinárodní finanční převody.

Dnešní Írán má proti Japonsku minulého století pár výhod – tou hlavní jsou vlastní zásoby ropy a hlavně existence jiných zájemců ochotných kupovat íránskou ropu, neplatit za ní v dolarech a obejít tak finanční sankce vůči íránským bankám. Proto Írán dosud nemá důvod vstupovat do války a nevypadá to, že on by byl tou stranou, která by zaútočila jako první.  Z tohoto pohledu můžeme být optimisty.

Otázka je, co se stane v případě, že někdo jiný zaútočí na Írán, případně dojde k simulovanému konfliktu.

Odpověď Íránu na jakýkoliv útok je těžké předvídat. Jednou z možností je být blokáda Hormuzského průlivu. V takovém případě by byla válka na světě. K zajištění bezpečného proplouvání lodí Hormuzským průlivem je potřeba mít dostat pod kontrolu velkou část íránského území, aby byl průliv mimo dosah iránských raket. To není nic jednoduchého. Ceny ropy by adekvátně reagovala, i když odhady se liší. Některé odhad mluví o nárůstu ceny ropy o 10 dolarů za barel, jiné o desítkách dolarů.

Proč se Spojené státy tak bojí vysokých cen ropy? Protože každá recese po druhé světové válce byla předcházena růstem cen ropy. Každý cent na ceně galonu benzínu v USA vede ke snížení spotřebitelských výdajů o 1 miliardu dolarů. Růst ceny benzínu o dolar tak znamená pokles spotřebitelských výdajů o 100 miliard dolarů. I po zohlednění podílu zboží z dovozu to znamená významný pokles tržeb pro americké společnosti se všemi negativnímu důsledky (propouštění, další pokles poptávky…)

Zřejmě i proto dosud Izrael nenapadl íránský reaktor. Izrael při obhajobě útoku na íránská jaderná zařízení mluví o „právu na obranu“, pokud by ale stejného právy poté využil i Írán, další vývoj je jen velmi těžko předvídatelný.

Pokud by válka nebyla rychlá a z pohledu Spojených států a jejich spojenců úspěšná (což za poslední desítky let nelze nazvat žádnou z válek, za poslední úspěšnou válku bych označil druhou světovou válku), může díky problémům se zásobováním ropou uvrhnout prakticky celý svět do hluboké dlouhotrvající recese.

 

 

Hledáme nejlepší články čtenářů:


10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

 

Další vybrané články:

Možná černá labuť – válka s Íránem!

Středa, Březen 21st, 2012

Máme tu šestý březnový článek soutěžící o Silver Eagle. Posílejte další.

 

Proč jsou státy v oblasti Blízkého východu v hledáčku USA je již všem zřejmé – často diskutované zásoby ropy a snaha omezit přístup ke zdrojům největšího rivala USA, tedy Čínu. Zároveň nesmíme zapomenout na Rusko a bouřlivě rozvíjející se Indii, která sice aktuálně není přímým rivalem USA, ale v budoucnu se jim může stát.

Na oblasti Blízkého východu není však zajímavá jen ropa, ale i velká naleziště nerostných surovin v Afganistanu, na které si dělal zálusk i Sovětský svaz. Nicméně Sovětský svaz stihl během Afgánské války (1979 – 1989) provést jen geologické průzkumy, na které Američané navázali během války proti Talibanu (2001 až současnost).

 

Pro možnost kontrolovat suroviny na Blízkém východě je nezbytné celou oblast stabilizovat (ovládnout) – ať politicky nebo vojensky.

Možnost politického ovládnutí je prakticky nemožná z důvodu rozdílnosti kultur – proto USA v této oblasti praktikuje ovládnutí pomocí vojenské síly (ať přímo či nepřímo).

Nepřímým využitím vojenské síly USA lze považovat např. ochranu Saudské Arábie, která na výměnu za ochranu začala prodávat svoji ropu jen výhradně za dolar.

Přímé využití vojenské síly známe z Iráku (cca 9 % světových zásob ropy) a Afganistanu (již zmíněné velké zásoby nerostných surovin). Před samotným použitím přímé vojenské síly se však USA nejdříve snaží oslabit schopnost dané země se bránit – díky svému vlivu ve světových strukturách (WTO, UN, MFF, …) znesnadňuje za pomoci různých sankcí či neposkytování úvěrů rozvoj země. Nejedná se však jen o embargo na vojenského a teoreticky vojensky využitelného materiálu, ale i např. zákaz dovozu léků a nebo kritických náhradních dílů pro opravu úpraven vody.

 

Dojde k válce s Íránem?

Otázka zda dojde či ne je nyní irelevantní, jelikož již začala – po nátlaku USA byl zrušen íránským bankám SWIFT, což je samo o sobě vyhlášení války, byť ne vojenské.

Íránští představitelé nejsou jistě žádní hlupáci, jak jsou často v mediích prezentováni. Írán je velmi kulturní země s dlouhou a bohatou historií (Vždyť Írán je postaven na základech civilizace, která nám dala základy matematiky a dalších věd.). Je tedy bláhové si myslet, že by Írán šel do vojenského konfliktu s USA, jelikož představitelům Íránu je jasné, že vojenským konfliktem nic nezískají. Navíc z logiky věci je rozhodnutí války vždy na silnějším, tedy na USA.

Írán si je tedy vědom faktu, že vojensky konflikt by byl pro zemi zničující – to neznamená, že by Američané válku vyhráli. Američané mohou vyhrávat jednotlivé bitvy, ale válku nemohou vyhrát stejně jako v případě Vietnamu, Afganistanu, Iráku, … Důvod je jednoduchý – odhodlanost místního obyvatelstva, která je zakořeněná v rozdílné kultuře.

 

Jak může Írán reagovat?

Jelikož USA zvolily stejnou taktiku jako v případě Iráku – tedy díky embargům došlo k vyhladovění státu a technologickému zaostání, následovaná vojenskou akcí. Zástupci Íránu musí jednat, jinak se stanou dalším Irákem… Jakým způsobem však může Írán reagovat? Může snad zaútočit na USA? To jistě ne! Nic by na tom nezískal. Jedinou možností je snaha podkopávat důležitost dolaru. Dolar je měnou používanou při mezinárodní směně a také světovou rezervní měnou, což pro USA jako stát (rozuměj FED) vydávající tuto měnu neocenitelná výhoda/zbraň. USA si teoreticky mohou vytvořit neomezené množství dolarů (jež nemusí ani tisknout, jelikož 98 % peněz je virtuálních), které vymění za fyzické suroviny či služby.

Írán jako odvedu za tlak, který je činěn ze strany USA nabídl obchodovat ropu (a nyní i jiné obchody) ve fyzickém zlatě a jiných měnách, což je samozřejmě snaha o oslabení dolaru.

V zájmu Íránu je tedy co nejdéle vydržet bez vojenského střetu a snažit se pomocí spolupráce s Čínou, Ruskem a Indii snižovat důležitost dolaru v mezinárodním obchodu. Čína, Rusko a Indie jsou státy s aktuálně největší roční akumulací drahých kovů (a zároveň se snaží omezovat držení devizových rezerv v USD).

 

Jaký je zájem USA? Mohou USA jen čekat na vyhladovění Íránu jako v případě Iráku?

To jistě nemohou – Írán je státem silnějším a vyspělejším než Irák, navíc s více než 70-ti miliony obyvatel! Čína a Rusko si také velmi dobře uvědomují, že pokud by získali Američané vliv i v této klíčové zemi, došlo by v podstatě k ovládnutí Blízkého východu jejich rivalem. Lze tedy očekávat, že Čína a Rusko budou (i byť v rozporu s oficiálními prohlášeními) podporovat Írán.

 

Co cena ropy a zlata?

Vojenský konflikt s Íránem je prakticky nevyhnutelný, jde jen o to kdy a jak… Celou situaci komplikuje fakt, že Írán je významný producent ropy.

V případě úplného výpadku dodávek íránské ropy by mohlo dojít i k velkému tlaku na cenu ropy, jelikož volné produkční kapacity nejsou o tolik větší než je produkce Íránu, navíc produkce válkou poničené Libye zdaleka nedosahuje předválečného stavu.

Pokud Írán a jiné státy budou zvyšovat důležitost zlata v mezinárodním obchodu, mělo by teoreticky docházet k posilovaní zlata. Nicméně posilování zlata (a oslabovaní dolaru) je v rozporu se zájmy USA (jednoduše řečeno dolarů si mohou vytisknout kolik chtějí, ale se zlatem to nejde), takže USA se budou snažit zlato oslabovat, případně zasáhnout v Íránu vojensky.

Jelikož spojené státy americké si nemohou dovolit, aby Írán několik dalších let obchodoval ropu za jiné měny či zlato, je to další argument k vojenskému zásahu v Íránu.

 

Jak by mohl začít vojensky konflikt?

Írán jistě není zemí, která by měla začínat vojenskou konfrontaci (a obecně konfrontaci) s USA (a nebo Izraelem), jelikož se jedná o slabší zemi, takže v případném konfliktu více ztratí než získá. Je tedy v zájmu USA, aby došlo k události, která donutí USA (Izrael) k odvetné vojenské akci. Tato událost musí být dostatečně velká, s dostatečným emocionálním dopadem na obyvatelstvo USA. V opačném případě by vláda USA nezískala podporu obyvatelstva, která je k vedení války nezbytná. USA nemůže zkrátka zaútočit jako první, jelikož by ztratily tvář „hodného policisty“ a staly by se agresorem.

Jaká událost to bude je těžké odhadnout. Nicméně z historie známe, že záminka se vždy najde (příkladem mohou být obě dvě světové války, či bájná Trója).

Pokud bych použil trochu představivosti, mohlo by takovou událostí být např. poškození/potopení letadlové lodě Enterprise, která se právě vydala na její poslední misi do oblasti moří nedaleko Íránu. Jistě by tak posloužila účelu a nemuselo by dojit k její nákladné demontáži.

Tento útok by byl samozřejmě připsán na vrub Íránu. Nicméně z historie známe, že ve většině vojenských konfliktů není oficiální důvod začátku války přesně takový, jaký je prezentovaný. Příkladem nám může být začátek druhé světové války, kdy Německo fingovalo útok na vlastní vysílač v Gliwicích v uniformách polských vojáků.

Rozhodne se tedy máme na co “těšit”.

 

 

Hledáme nejlepší články čtenářů:


10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

 

Další vybrané články:

 

Články týdne – 16. března

Pátek, Březen 16th, 2012

Držme si klobouky, ekonomický vývoj ve světě bude cokoliv jiného, jenom ne klidný.

O Číně jsem toho v poslední době moc nenapsal.  Ale např. specialista JP Morgan na emerging markets se domnívá, že Čína již tvrdě přistává, že ji “hard landing” nejen že nemine, ale už začalo. Možná jsou si toho sami vědomi, a proto zvýšená starostlivost o vzácné zeminy.

A pokud sledujete komodity pozorně, nenechte si ujít článek zabývající se strukturou komoditního CRB indexu.  Za pozornost stojí i komentář směrem drahé kovy ze SocGen.

Goldman Sach se v posledních dnech dostalo do médií možná více, než by jim bylo milé. Koho zajímá dění kolem této společnosti, přečtěte si tento komentář.

Když jde o Írán, zajímavá je struktura ropovodů v této oblasti - proto si tento článek přečtěte velmi pozorně. K situaci kolem Íránu bych ještě přidal článek, porovnávající tamní vývoj s Afghánistánem a Irákem.

Velké Británii bylo pohrozeno snížením ratingu.

 

 

 

Finanční válka eskaluje – íránské banky opravdu přišly o SWIFT

Čtvrtek, Březen 15th, 2012

O možnosti, že by íránské banky přišly o SWIFT jsem psal přibližně před třemi týdny.

Nyní na to podle všeho došlo. Oficiální prohlášení je zde:

Following an EU Council decision, SWIFT is today announcing it has been instructed to discontinue its communications services to Iranian financial institutions that are subject to European sanctions.

The new European Council decision, as confirmed by the Belgian Treasury, prohibits companies such as SWIFT to continue to provide specialised financial messaging services to EU-sanctioned Iranian banks. SWIFT is incorporated under Belgian law and has to comply with this decision as confirmed by its home country government.

“This EU decision forces SWIFT to take action” said Lázaro Campos, CEO of SWIFT. “Disconnecting banks is an extraordinary and unprecedented step for SWIFT. It is a direct result of international and multilateral action to intensify financial sanctions against Iran.”

The EU-sanctioned Iranian financial institutions and the SWIFT customer community have been notified of the disconnection, which will become effective on Saturday 17 March at 16.00 GMT.

 

Finanční válka eskaluje.

 


Hledáme nejlepší články čtenářů:


10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

 

Další vybrané články:


Články týdne – 17. února

Pátek, Únor 17th, 2012

O tom, zda nás čeká čeká inflace či deflace, respektive v jaké pořadím, se vedou vášnivé spory. A jak tento vývoj může ovlivnit případný konflikt Izraele s Íránem? Co když ale půjdou jak inflace, tak deflace současně? Některé trhy budou trpět inflací a jiné naopak deflací…

O vlažných vztazích mezi Německem a Řeckem se toho poslední dobou napsalo docela hodně. Třeba řecký ministr financí varoval Němce, že si zahrávají s ohněm. Pohled z německé strany na chování Řeků naopak přináší časopis Spiegel. Doporučuji si přečíst pohled z obou stran. A pokud Řekové hledají ponaučení, měli by se podívat do Portugalska.

Pokud sledujete americké primárky, neměl by vám uniknout rozhovor s Ronem Paulem. K poslechu je zde, kdo preferuje tištěnou podobu,najde přepis zde. Zároveň doporučuji k přečtení rozhovor s politologem Zbigniewem Brzezinskim. Podle něj již Spojené státy nejsou takovou supervelmocí, jak si sami namlouvají.

Že rozsah čínské poptávky po určitých komoditách je klíčových faktorem pro vývoj ceny těchto komodit, není nic nového. Právě proto se stojí zastavit nad jednou komoditou, nad mědí. V jejím případě evidentně Čína hromadí čím dál větší zásoby. Co za tím může být?

 

A na závěr jsem připravil článek zaměřující se na prodeje insiderů, které jsou nejvyšší od loňského léta.

 

 

Za váš článek zaplatíme zlatem

 

Archiv-Předchozí články týdne

 

Světová finanční válka je tu

Neděle, Leden 29th, 2012

Jak jsem slíbil v analýze věnované spolupráci Číny se zeměmi Perského zálivu, podívám se nyní na její vztahy s neropnými zeměmi a na mám připraveno krátké shrnutí.

 

Jaké kroky Čína podniká?

Čína přestává používat dolar, kde je to jen možné. O vyloučení dolaru ze vzájemného obchodu se Čína domluvila i s Japonskem. Má to svoji logiku, vždyť Čína je největších japonským obchodním partnerem, větším než Spojené státy.  Čím více zemí se bude řídit tímto příkladem, tím hůře pro Spojené státy.

Účast Japonska však dodává tomuto hnutí nový rozměr. To až dosud nebylo považováno za nepřítele Spojených států a tedy lze předpokládat, že se k tomuto kroku opravdu uchýlilo z primárně ekonomických důvodů. Proto je krok Japonska tímto směrem tak významný. Cílem směrem ke společnostem je snaha o snížení vlivu kurzových pohybů.  Postranním úmysl lze podle mě spatřit v signálu směrem ke Spojeným státům, že éra jejich dominance se pomalu ale jistě chýlí ke svému závěru.  Když prohlášení tohoto druhu vydá Írán, množství investorů si řekne, že to dělá čistě z politických důvodů “Spojeným státům na truc”. Tento pohled v případě Japonska nehrozí.

Nezanedbatelnou skutečností je i fakt, že Japonsko loni v prosinci oznámilo program nákupu čínských vládních dluhopisů. Tato skutečnost bude tlačit na posílení čínské měny. Pro Japonsko to bude zase vítaná možnost v rámci diverzifikace devizových rezerv, které jsou druhé největší na světě a aktuálně se pohybují kolem 1,3 biliónu dolarů. Otázkou zůstává objem této investice, když mělo Japonsko v loňském roce první deficit obchodní bilance za posledních 30 let.

Tahle revolta vůči dolaru však není jediná. Čínští výrobci pomalu přestávají pomalu za své produkty akceptovat dolary, ale začínají požadovat platby ve vlastní měně. Podle analýzy publikované Barclays Capital by tyto platby mohly jen britským obchodníkům přinést úsporu ve výši osmi procent a řada společností toho ve třetím čtvrtletí loňského roku také využila. Data za čtvrté čtvrtletí ještě nejsou k dispozici, ale lze čekat pokračování (ne-li zesílení) tohoto trendu. Zejména šlo o společnosti s vlastními pobočkami či výrobními závody v Číně.

Toto je potenciálně úplně největší ohrožení pro dolar, i když zatím v počáteční fázi. Kdo bude chtít i nadále odebírat jejich zboží (a nebude mít srovnatelnou alternativu), bude se muset přizpůsobit. Případné posílení renminbi, dlouhodobě vzývané americkou stranou, by v takovém případě mohlo sloužit jako iniciátor inflace ve Spojených státech. Navíc tito odběratelé sotva budou držet své likvidní prostředky v dolarech, ale přejdou na čínskou měnu. K částečné držbě čínské měny místo dolarů budou pak donuceny i společnosti jako je Wall Mart.

 

Proč právě teď?

To je jednoduché – protože Evropa a Spojené státy mají svých starostí dost. Nemají proto čas ani sílu reagovat na tyto na první pohled drobné kamínky vypadávající z hráze. Zadělávají jen ty největší díry (viz Írán). Ale větší množství malých děr může hráz během času rozložit. Slušně velký vypadnuvší kámen je obchodování ropy za zlato. I když, to není kámen, já bych to spíše přirovnal k balvanu.

 

Kam to celé směřuje?

Jsme svědky rozjíždějící se velké měnové a finanční války. Ač nejde o „klasickou“ válku, rozhodně nebude vedena v rukavičkách. Mediálně nejsledovanějším bojištěm této války je dnes bezpochyby Írán. Ačkoliv to tak není nazýváno a jeho projektu “ropa za zlato” se dostalo minimální publicity.

Poslední velkou měnovou válkou byla druhá polovina 60. let minulého století. Na jedné straně stály Spojené státy, na druhé straně Francie, požadující za své dolary zlato. Tato válka trvající několik let vyvrcholila zrušením směnitelnosti dolaru za zlato prezidentem Nixonem v létě 1971. I právě probíhající válka je o tom, zbavit se dolaru. Akorát že proti Spojeným státům nestojí Francie, ale Čína spolu s dalšími zeměmi.

Porter Stansberry nedávnou publikoval zprávu uniklou (a naprosto výstižnou) zprávu z amerického velvyslanectví v Pekingu:

China’s gold reserves have recently increased. Currently, the majority of its gold reserves have been located in the U.S. and European countries. The U.S. and Europe have always suppressed the rising price of gold. The U.S. and Europe] intend to weaken gold’s function as an international reserve currency. They don’t want to see other countries turning to gold reserves instead of the U.S. dollar or euro.

Therefore, suppressing the price of gold is very benfficial for the U.S. in maintaining the U.S. dollar’s role as the international reserve currency. China’s increased gold reserves will thus act as a model and lead other countries towards reserving more gold. Large gold reserves are also bene”cial in promoting the internationalization of the RMB [China’s currency].

Vítěz této války nastaví nový globální finanční systém. Američané jsou si bezpochyby moc dobře vědomi, že ztráta pozice dolaru je připravila o výhody největšího obchodu všech dob a by měla za následek pád Spojených států z piedestalu největší světové velmoci. To je to poslední, co si přejí. Příklad Velké Británie mají jistě před očima.

 

Navazující články:

Mimochodem, další bitva se blíží

Finanční válka – zbraň nejtěžšího kalibru 

 

 Aktualizace 15. března:

Íránské banky opravdu přišly o SWIFT

 

Malá anketa na závěr:

Jakou událost byste označili za první výstřel v měnové válce vedené proti Spojeným státům?

Těším se na vaše názory. Můj názor najdete zde.

 

10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

 

Další vybrané články:

 

 

 

Írán: Evropská unie, trhni si nohou

Čtvrtek, Leden 26th, 2012

Podle dostupných informací připravuje Írán reakci na embargo, které na něj tento týden uvalila Evropská unie.

Účinnost evropského embarga byla odložena na červenec z důvodu vysoké závislosti některých evropských zemí na íránské ropě (např. Řecko 111 tis barelů – 35% dovozu, Itálie 249 tis. barelů – 13% dovozu nebo Španělsko 149 tis. barelů – 10% dovozu). To ale je zároveň krátkodobě vysoká karta v rukou Íránu.

Írán nemá však důvod čekat na účinnost embarga a může sám ze dne na den přestat dodávat ropu evropským zemím. Evropské země se tak mohou ocitnout v problémech, protože ráze, budou muset na trhu sehnat více než 0,5 miliónu barelů ropy denně.

Čína ropu, kterou Írán nedodá do EU, ráda koupí. Vždyť Čína dělá, co může, jen aby si zabezpečila dodávky ropy z Perského zálivu.

To, jak rychle a hlavně kde, budou členské země schopny sehnat přes 0,5 miliónu barelů ropy denně, bude testem dvou bodů:

  1. Loajality Saúdské Arábie a dalších ropných zemí směrem k EU a USA
  2. V případě její loajality pak testem, zda opravdu disponuje volnými kapacitami, jak často tvrdí

Uvidíme.

 

P.S

Proč tolik povyku? Protože v Íránu jde o moc.

 

 

10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

 

Další vybrané články:

Za ropu ve zlatě – aktualizováno ve středu 25.1.

Úterý, Leden 24th, 2012

Podle posledních zpráv se Írán a Indie dohodli, že Indie bude za Íránskou ropu platit ve zlatě.

Toto je do dnes nevídaný krok, vyřazení JAKÉKOLIV měny z obchodu s ropou. Pokud bude následovat Čína, máme to bezprecedentní krok s dalekosáhlými důsledky.

Jenom to potvrzuje skutečnost, že v Íránu se hraje o moc. V obou významech tohoto slova.

 

Indie a zlato jako prostředník. Před každou platbou ve zlatě by Indie prostě šla a nakoupila na trhu potřebné množství zlata. Při dobře postavené dohodě by ji to ani nemuselo vyjít nijak dráž, než kdyby platila v dolarech.

Bylo by na Íránu, kolik z takto inkasovaného zlata by prodával zpět na trhy. Pokud vše, tak by tento jeden kontrakt na cenu zlata neměl dramatický vliv.

Pokud by si Írán něco nechával, tlak na cenu zlata by tu byl.

Tak jako tak zlato získává zpět funkci peněz.

 

V Íránu se hraje o hegemonii dolaru

Neděle, Leden 22nd, 2012

Ve své výroční analýze jsem zmínil, že osa Berlín-Moskva-Peking by mohla „do party“ přibrat i země Perského zálivu. Právě Írán, je jednou z nich a situace kolem něj je jedním z hlavních témat posledních dní. Proto se na situaci kolem něj podívám.

Na úvod si musíme si uvědomit, že tady se nehraje pouze o Írán a jeho jaderný program. Jaderný program může být jen záminkou. Tady se hraje o hegemonii dolaru, která je ve velké míře podporována tím, že se v dolaru obchoduje ropa. Tady jde o globální geopolitický boj o dolar a o moc   (obrázek  s označením základen Spojených států netřeba více komentovat). Nejprve se hraje o používání dolaru v mezinárodním obchodě, zejména při obchodu s ropou, následovat bude boj o stále většinové používání dolaru v bankovních rezervách.

Není to první kolo boje o dolar.  První kolo proběhlo v Iráku. Ačkoliv to nelze prokázat příčinnou souvislost, tak obvinění Iráku ohledně zbraní hromadného ničení přišlo pár měsíců poté, co oznámil, že ropu bude prodávat výhradně za eura. Oficiálně tuto příčinu nikdo samozřejmě nepotvrdí. Podobně tomu bylo i v případě Íránu. Shoda náhod?

Jak Irák dopadl, všichni víme. Nyní je tu další kolo.

Izolace íránské centrální banky podle všeho je jedním z primárních cílů uvažovaných mezinárodních sankcí.  V případě úspěchu bude jejich výsledkem ekonomický rozvrat Íránu. Podle serveru http://www.infowars.com/ tuto informaci potvrdil i zdroj obeznámený se situací pod podmínkou zachování jeho anonymity.

V případě Íránu se historie se nemusí opakovat. Proč? Protože Írán se poučil. Írán neudělal jedno velké oznámení, ale již nějakou dobu postupuje krok za krokem.

Aby Irán minimalizoval dopady případných sankcí, nesmí za svoji ropu inkasovat platby v dolarech. Proč? Tržby za prodanou ropu končí na účtech Íránské centrální banky. V případě, že budou v dolarech, má centrální banka smůlu, budou prakticky bezcenné, jakoby je neměla. V momentě, kdy budou platby za ropu v jiných měnách, a centrální banka najde prostředníka, přes kterého se dostane na světové trhy, jsou sankce z velké části bezzubé.

To znamená, že Írán již nějakou dobu postupně uzavírá s nejvýznamnějšími obchodními partnery dohody o nepoužívání dolaru při obchodu při vzájemném ochodu, zejména pak při obchodu s ropou. Írán už nepotřebuje dolar pro prodej ropy Číně, Indii a Japonsku – právě tyto země se řadí mezi největší odběratele íránské ropy. Pokud jde o obchody mimo ropu, tak nedávno Írán uzavřel dohodu s Ruskem, že ve vzájemném obchodu přestanou používat dolar a přejdou na vlastní měny. Podle oficiálních oznámení bylo iniciátorem této změny Rusko.

Pro zprostředkování plateb za export ropy do Indie uzavřel nedávno Írán dohodu se dvěma významnými indickými bankami. Aby se vyhnuli problémům se Spojenými státy, vybral si podle dostupných informací banky, které nemají přímou angažovanost ve Spojených státech. Jako o potenciálním zprostředkovateli dalších plateb se podle agentury Bloomberg mluví o ruské Gazprombank.

Ve svých aktivitách ohledně omezení dolaru nezůstává Írán osamocen. Množství podobných kontraktů po světě narůstá, jejich epicentrem lze nazvat Čínu. Írán tak nemusí být jedinou zemí, na kterou z podobných důvodů budou Spojené státy vyvíjet nátlak. Tomuto vývoji se budu podrobněji věnovat v nejbližších dnech. První část mám připravenu již na tuto středu.

Doporučuji vývoj kolem Íránu podrobně sledovat, s důrazem na těžbu a obchodování ropy – vývoj by se hodně zdramatizoval v případě, kdy by se Írán rozhodl zablokovat Hormuzský průliv, kterým denně projedou tankery s jednou třetinou světového obchodu s ropou.  Jakákoliv blokáda z jeho strany nebude Spojenými státy tolerována ani na okamžik.

Bude to ještě hodně “zajímavé”.

 

P.S.

Část věnovaná spolupráci Číny se zeměmi Perského zálivu je již publikována.

 

 


10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

 

Další vybrané články:

 

 

 

Rok 2012 – Kdo uteče, vyhraje

Neděle, Leden 8th, 2012

Na úvod si dovolím odcitovat z výroční analýzy publikované před rokem.

Rok 2011 bude rokem nemilosrdným, rokem rozjezdu druhé vlny krize, kdy vypuknou měnové a obchodní války. Budeme svědky série šoků, které zboří stávající pilíře globálního ekonomického uspořádání. Půjde o již beztak podminovaný dolar, o poptávku po amerických vládních bondech, o opětovné problémy bank s aktivy a o rostoucí problémy eurozóny, včetně problémů některých členských zemí s financováním. Investoři si naplno uvědomí, že nemohou čekat plné splacení závazků ani USA, ani evropských zemí.

Co do budoucna? Rok 2012 bude rokem, kdy tato rizika nabydou na síle. Bude dále rokem náběhu globálních systémových změn. Někteří prognostici (tím nemyslím Maye a jejich proslulý kalendář) mluví o roku 2012 jako o roku válek. Věřím, že tak katastrofický rok 2012 nebude.

Uvědomme si, že čas mezi krizovými událostmi se zkracuje. Událostí, které by před 5 lety byly vnímány jako mimořádná krizová „událost minimálně desetiletí“, jsme nyní svědky každou chvíli. Právě zvyšující se frekvence těchto událostí spolu s jejich narůstající intenzitou, by měla být tím nejsilnějším varovným signálem. Systémový kolaps není nemožný. Možnosti zvládat tyto události se komplikují, munice byla prakticky vystřílena.

Která konkrétní firma by mohla být kandidátem na eskalaci nového kola krize? Prakticky jakákoliv významnější banka, počínaje např. Bank of America přes UniCredit Bank až po SocGen. Komerční banky si mezi sebou přestávají věřit, podobně se začínají chovat i velké nadnárodní korporace. Výsledkem této nedůvěry je rekordní objem jednodenních vkladů evropských bank u Evropské centrální banky. Podobného vývoje jsme byli svědky ve dnech kolem pádu Lehman Brothers. Ač se to může zdát podivné, mezi kandidáty na problémy ční Evropská centrální banka. Podle ní několikanásobně vzrostla poptávka po krátkodobých (většinou tříměsíčních) půjčkách. ECB se tak dostává do problému s durací aktiv a pasiv. Ta má jen jediného možného zachránce, a to americký Fed. Ale ani ten není všemocný a nemusí na vše stačit.

Konkrétním spouštěčem by mohly být problémy s deriváty. Deriváty totiž v poslední době plnily funkci balíčku poslední pomoci. Bez jejich explozivního růstu v letošním roce by se celý globální bankovní systém již sesypal jako domeček z karet – podle dat Bank for Internationall Settlements jen za 1. pololetí roku 2011 stoupl celosvětový objem derivátů o 107 bil. USD.  Deriváty byly centrálními bankami využívány, aby udržely úrokové sazby při dně.

 

Kam to celé směřuje? K dlouho nevídanému globálnímu boji o moc.

Na globální geopolitické scéně probíhá dlouho nevídaný boj o moc. Boj to je tuhý, chování USA bude bezpochyby ovlivněno letošními prezidentskými volbami. Země BRIC jsou v nevýhodě, že mají velkou část rezerv uloženu v dolarech. To je asi jejich největší nevýhoda. Klíčové bude, kolik jsou tyto země ochotny zaplatit za dosažení svých cílů. Pokud se odhodlají k razantním krokům, řeknou vyspělým zemím něco ve stylu „trhněte si nohou, přestaňte se vměšovat do volného kapitalismu. Finanční krize je vaše dílo, teď se bude hrát podle našich pravidel“.

Výsledkem takového chování zejména Číny a Ruska by mohl být vznik osy Berlín-Moskva-Peking. Náznaky tohoto scénáře jsou čím dál častější, i když prozatím leží mimo jakoukoliv pozornost mainstreamových médií. V případě vzniku bude tato osa založena na nové tvrdé měně, ať už jí budeme říkat marka, severní euro nebo tolar. Pravděpodobně by takováto měna v sobě obsahovala zlatou složku.

Čína již jednotlivé kroky směrem k získání převahy podniká. Jako vzor může působit její dohoda s rakouskou centrální bankou. Navíc před nedávnem uzavřela dohodu s Japonskem o používání vlastních měn při vzájemném obchodu. Je to již její několikátá dohoda tohoto typu, od podzimu 2010 má podobnou dohodu uzavřenu i s Ruskem, s Brazílií ji má ještě o něco déle. Čína tak bude jednou ze zemí s hlavním slovem. Nesmíme však zapomínat, že její chování může významným způsobem ovlivnit vývoj domácí ekonomiky a následně pak na stav domácího bankovního systému.

Další zemí s hlavním slovem bude Německo, které je hlavním rozhodčím ve hře nazvané „Přežije euro nebo ne?“. V této hře se  Německo řídí primárně svými vlastními zájmy. Pokud by se odhodlalo k zásadní změně, nemůže podniknout takové kroky jen tak. Politické krytí jakékoliv zásadní změny musí mít perfektně připravené, včetně načasování (ideálně jako reakce na “průser” nevídaných rozměrů).

Pozadu nezůstává ani Rusko, skupuje prakticky veškerou domácí produkci zlata, rozvíjí zahraničně politické aktivity za účelem posílení vlastní pozice. Zapomínat bychom neměli ani na Putinův projev z konce ledna 2009 u příležitosti otevřené ekonomického fóra ve švýcarském Davosu. Mluvil tam o nezbytnosti zcela reformovat globální finanční systém. Aniž bych se chtěl zastávat Putina a jeho praktik, zahraniční tlak na zrušení nedávných voleb může klidně souviset se snahami USA oslabit Rusko a tedy i vznikající osu.

Tato osa bude totiž schopna v zásadní míře ovlivňovat geopolitický vývoj na světě, nemluvě o situaci, pokud by přibraly do party i země Perského zálivu. Za takovéto konstelace by nová měna měla potenciál prosadit se velice rychle včetně získání statutu rezervní měny, a to i přes očekávaný odpor stávajících finančních center, tedy Spojených států a Velké Británie (americké letadlové lodě v Perském zálivu nejsou náhodou).

K tomu se Hongkong a Dubaj začínají profilovat jako centra obchodu se zlatem (o aktivitách Hongkongu jsem během roku psal několikrát). Role amerického COMEXu bude postupně k nelibosti velkých finančních institucí upadat. A to nejen kvůli zmiňovaným novým centrům. Vždyť např. Sprott nakupoval zlato pro své fondy ne přes burzu, ale oslovil přímo těžařské společnosti. To je to poslední, co si mohou finanční kruhy přát.

Podle některých komentátorů je v záloze vznik globálního barterového systému. Ten by mohl nastoupit v okamžiku krachu stávajícího měnového uspořádání a zároveň by se nevynořila nová široce akceptovaná rezervní měna (ať už stávající SDR nebo nově vzniklá měna). Tato „barterová jednotka“ by nahradila dolar, který je dnes používán ve velkém množství mezinárodních transakcí. Země s obchodním deficitem by pak například musela svůj deficit uhradit ve formě zlata nebo jiným, zejména pro věřitele akceptovatelným způsobem.

 

Co čeká finanční sektor?

Dalším krokem v boji o moc by se mohlo stát rozsáhlé vyšetřování špiček globálního finančního systému. O tomto vyšetřování jsem před rokem psal jako o jedné z potenciálních černých labutí. Podle určitých signálů pravděpodobnost takovéhoto vyšetřování o něco vzrostla. Pokud by k něčemu takovému skutečně došlo, nebude to souboj v rukavičkách a stávající finanční systém se otřese v základech. Doslova.

Bankovnictví se dočká zásadní transformace, podobně jako po krizi před 80 lety se opět striktně oddělí na komerční a investiční. Nedivil bych se, kdybychom za pár let na komerční bankovnictví pohlíželi jako na „utilities“, tedy podobnou optikou, jakou se dnes pohlíží na elektrárny, vodárny apod., a to včetně aplikovaných regulací. Rok 2012 by pak byl prvním krokem na této cestě. Protože banky jsou dnes větší než před 3-4 lety, je pravděpodobné, že i problémy jimi způsobené budou násobně, ne-li řádově větší. Pokud by tomu skutečně tak bylo, vyřešení problémů takovýchto rozměrů se může dostat mimo možnosti vlád či centrálních bank, včetně Fedu.

Globální ekonomika se přiblíží recesi, ne-li depresi. Žádná ekonomika nebude negativních dopadů ušetřena, největší dopady na finanční sektor by měly problémy Itálie, Francie, Španělska, ale i Německa, o Spojených státech nemluvě. Po celém světě hrozí nárůst isolacionismu a protekcionismu. Doprovodným jevem bude řada devalvací ve snaze získat konkurenční výhodu. Tyto devalvace však budou mít pouze krátkodobý efekt, protože budou následovány devalvacemi dalších zemí. Finálním výsledkem tohoto kolotoče bude znehodnocení prakticky všech stávajících měn vůči fyzickým aktivům.

 

Které země na tom budou nakonec relativně nejlépe?

Ty země, které jako první seberou odvahu opustit stávající měnové uspořádání a nezůstanou součástí padajícího domina. Nemám na mysli např. pouhé opuštění eurozóny například Řeckem, ale realizaci skutečné strukturální reformy měnového systému, včetně zavedení nové měny alespoň částečně kryté zlatem. Investorů se týká totéž. Dle Credit Suisse už moc času nezbývá.

Vlna se blíží, kdo uteče, vyhraje.


 

 

10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

 

Další vybrané články: