Články s tagem ‘Měnová válka’

Finanční válka Západ – Východ je ve dveřích

Pondělí, Duben 14th, 2014

Jak jsem již zmínil, Spojené státy a Evropská unie se chystají na finanční válku proti Rusku. Tato válka tak není za dveřmi, již ve dveřích. Na případnou invazi ruských vojsk na Ukrajinu neodpoví vojensky, ale na finančních trzích. “Klasický” vojenský zásah by byl nerentabilní. Cílem ekonomické a finanční operace budou ruské banky, energetické a těžařské…

Tento článek je určen jen pro předplatitele.
Přihlášení předplatitele Registrace předplatného

Finanční válka na jednání G20 v Moskvě

Neděle, Září 1st, 2013

Ve čtvrtek 5. a pátek 6. září se v Rusku uskuteční jednání hlav států skupiny G20. Tomuto jednání předchází jednání náměstků ministrů financí zemí skupiny G20 běžící již několik dní před tím.

Tato jednání mohou zapálit zápalnou šňůru vedoucí k odstřelu amerického dolaru z pozice hlavní světové měny.  Zejména, pokud opravdu americká delegace nebyla pozvána (jako záminka je uváděna aféra kolem E. Snowdena a jeho azylu v Rusku).

Jednání, kde jedna soupeřící strana není přítomna, lze velmi snadno využít ke schválení rozhodnutí, případně k vydání prohlášení, vysílající jasné signály. Z pohledu Ruska a Čína jde o ukázání toho, že dolar přestává být hlavní světovou měnou.

Za stávajícího využívání dolary v mezinárodním obchodě velký objem mezinárodních plateb, ani když nemají co do činění se Spojenými státy, prochází New Yorkem, konkrétně New York State Dept of Financial Services, který byl vytvořen před dvěma lety. Vyhnutí se tomu je jednou z hlavních motivací Číny k zakládání měnových swapů s řadou různých zemí.

Klíčem je vystrnadění dolaru z pozice hlavní světové měny prostřednictvím obchodování ropy nejen za dolary (takový systém bude velmi pravděpodobně diskutován), zavedením nové (zlatem kryté?) měny, zavedením barterového systému vypořádávaného ve zlatě či něčeho podobného. Jakýkoliv takový systém musí mít předem zajištěno rozšířené používání. Kdyby se nepoužíval, zašel by na úbytě a dolar by naopak upevnil své pozice.

Že se něco chystá, je jasné. Jinak by ruský premiér Medveděv sotva vyzýval ruské občany, aby stáhly své prostředky ze západních bank. Bezpochyby, Spojené státy se budou bránit, budou mít na jednání i tak své spojence. Jde o to, co jim případně blok vedený Ruskem a Čínou může nabídnout a zda může některé z nich přetáhnout na svoji stranu. Ještě k tomu – země BRICS měly nedávno vlastní jednání, na který pozvaly dalších 19 zemí z Afriky.

Jakékoliv výstupy (včetně neoficiálních a všech rozhovorů) tohoto jednání si zaslouží naši pozornost. Mohou totiž velice rychle postavit stávající systém na hlavu. Na měnovou reformu není potřeba moc času.

 

P.S.

Událost či Číslo týdne začne vycházet od příštího týdne, kdy bude pokrývat první zářijový týden. Kdyby článek vycházel již dnes, bylo by Číslem týdne číslo 25,3.

 

Oracle: Americko-Čínska obchodná a ekonomická vojna

Úterý, Červenec 9th, 2013

Toto druhý článek zapojený do prázdninového kola  soutěže čtenářů v roce 2013

 

Hoci sa to nezdá, táto vojna zúri a občas sa použijú také neekonomické nástroje ako teroristické skupiny Al-Kaida prípad Alžírska, Líbye, Mali a Sýria alebo diaľkovo riadené lietadlá prípad Jemenu či rovno pošlú námornú pechotu prípad Egypta (že budú pomáhať Moslimskému bratstvu je takmer isté). Víťazov týchto konfliktov určujú 3 veličiny (samozrejme po ukončení a počas konfliktu):

  • celková intaktnosť polície a iných organizácií zabezpečujúcich poriadok,
  • schopnosť občanov zaobstarať potrebné veci k životu,
  • a či zo vzniknutej situácie dokážu ťažiť.

Dobrý príklad je prípad Kuby, kde sprísnením sankciám na začiatku 90. rokov zo strany USA nielen, že režim odolal, ale sa aj posilnil. Mám na mysli dôsledok reforiem, zaviedli prídelový systém jednak aby každý občan mal ¾ odporúčaných kalórií podľa WHO a jednak aby nikto nemohol skúpiť potraviny, zaviedli pestovanie potravín na každom voľnom pozemku dôvodom bol to, že Kuba síce mala veľmi produktívne poľnohospodárstvo, ale robila všetko na export a potraviny dovážala teraz to nemôžu dovoliť. Čo sa týka spotreby ropy tá poklesla, podotýkam, najviac ropy sa používa na vypestovanie a prepravu potravín a tu prichádza do obrazu poľnohospodárstvo keď sa konzumujú miestne ekologicky aj na malých farmách vypestované potraviny veľa ropy sa nespotrebuje (na výrobu pesticíd, herbicíd a na umelé hnojivá sa používa ropa), ďalšie veci čo zapríčinili pokles spotreby dovezenej ropy sú: zlepšenie hromadnej dopravy, lokalizovanie pracovných miest a zmodernizovanie diaľkového štúdia, úprava elektrární na miestnu ropu, úprava cukrovarov na elektrárne po či počas sezóny žatvy cukrovej trstiny a využitie obnoviteľných energií v odľahlých oblastí. Novými vývoznými artiklami sa stali ekologické hnojivá, ekologické herbicídy a samozrejme lekári, z ktorých je na Kube teraz nadbytok, je to aj dôsledkom toho, že Kubánci teraz žijú zdravšie. Celkovo sa dá povedať, že Kuba vyhrala, USA uhrali remízu a Severná Kórea prehrala za sledované obdobie.

Teraz sa vráťme ku konfliktu Číny a USA, keď si pozrieme kto čo má a kam smeruje, tak bude evidentné kto bude víťazom a kto porazeným. Budem brať ohľad na dôležité charakteristiky rôznych štátov, priznávam sa, že to bude subjektívne, ale snažím sa o čo napísať objektívnu pravdu, a  objektívna pravda sa nemusí páčiť každému.

 

Spojenci – v každom konflikte je dôležité, kto s kým a proti komu:

Čína má silných spojencov obe sú atómové veľmoci, silnou armádou, potravinovo, surovinovo či energeticky sebestačných so silnejúcim priemyslom a s špičkovou technológiou.

Spojenci USA sú slabí a skrachovanci napr. v EU jedine kto má ešte ako takú výrobnú základňu je Nemecko, ale aj ten má problém lebo väčšina exportu sa realizuje  s krajinami PIGS (kde niektoré z nich majú nezamestnanosť až 30-35%-neoficiálne-pričom kazia európsky priemer na 12,2 % čo je okolo 19 miliónov ľudí), keď sa bankový systém a následne ekonomika týchto krajín sa zosype, Nemecko a jej dodávkové krajiny (celá stredná Európa-teda ajmy) sa ocitne vo vážnych problémoch, pretože výpadok spotreby krajín PIGS a príp. USA Čína, Rusko a India nedokáže vynahradiť. Podotýkam ani jedna z členov EU nemá dostatočne veľkú a silnú armádu, ktorá by mohla zabezpečiť poriadok v prípade problémov, to je daň za zrušenie brannej povinnosti a za „profesionalizáciu“. Čo sa týka spojencov z Blízkeho Východu, veľa neznamenajú Izrael je síce atómová veľmoc (hoci to popiera), ale fakticky žije z Americkej pomoci a jej zbrane neobstoja voči zbraniam ruskej výroby (v roku 2006 pri Libanonskom konflikte tanky Merkawa neobstáli proti ruským protitankovým strelám v rukách bojovníkov Hezbollah-otvárali ich ako konzervy), čo sa týka Kataru, Spojených Arabských emirátov a Saudskej Arábií, z vojenského hľadiska veľa neznamenajú, a celé tieto autoritatívne režimy držia po kope Americké vojenské základne strážiace hlavne ropnú a plynovú infraštruktúru a tajná polícia.

 

Zásobenie energetickými a ostatnými surovinami:

V prípade oboch krajín zásobovanosť je dobrá, ale kým v Číne je to rastúca tendencia (kupuje všetko na stojato-na ležato, robí neuveriteľne výhodné obchody viď. Irak za zásoby US dolárov a US dlhopisov), nehovoriac o tom, že väčšina obchodov sa realizuje mimo burzy, takže je to viac menej ukryté  a so stabilnými cenami (výkyvy na trhoch dokážu rozhodiť kde-čo, takže stabilita cien je dôležitá). V prípade USA vidíme klesajúcu tendenciu, dôvodov je niekoľko: nezmyselné vojny, mizerné financie, finančný systém a finančná politika (o tom neskôr), klesajúca spotreba a prakticky všetky výrobné kapacity USA (a vlastne aj Európy) sa presunuli do Číny, Indie a priľahlých regiónov.

 

Ekonomika, ekológia, finančný systém, finančná politika a financie:

Finančné systémy oboch krajín v súčasnosti trpia rovnakým problémom, ale dôvody týchto problémov sú rôzne a obe krajiny ale rozhodli sa ísť odlišným smerom a z toho vyplývajú rôzne finančné politiky a rôzne vplyvy na financie oboch štátov. Ekonomika USA už dlhodobo trpí a to tým, že jednak vyviezli prakticky všetky produkčné kapacity za hranice a tím sú nútení dovážať prakticky všetko a že to začali riešiť službami a finančnými službami, bohužiaľ služby na tvorbu skutočných hodnôt nepodieľajú (od roku 2008 stratili sa stredne ohodnotené zamestnania a boli nahradené mizerne platenými službami), sú platené mizerne a tým pádom HDP USA rástlo minimálne v Q1 roku 2013, vlastne len monetárne z rôznych QE a  keď očistíme o infláciu, tak prakticky klesá. Ďalší problém je obrovská negatívna bilancia medzinárodného obchodu a zadlžená populácia, zadlžený štát na každej úrovni štátneho aparátu USA (mestá ako Detroit a štáty napr. Kalifornia s nesplatiteľným dlhom a pred bankrotom, nehovoriac o astronomickom dlhu federálnej vlády USA),  a hypertrofovaný bankový systém tzv. „to big to fail“. Tieto problémy nemôžu (a možno ani nechcú)  vyriešiť ničím iným ako záchrannými balíčkami a ktovie koľkátym QE (je to ako liatie vlažnej vody do sita s cieľom preniesť ju), žiaľ ani cent z týchto operácií sa nedostal do reálnej ekonomiky, skôr mal za následok vytvorenie obrovskej bubliny s tým že banky riskovali viac na burzách než by bolo „zdravé“ za účelom zisku (nízke úrokové sadzby znamenajú nízku ziskovosť pôžičiek), ktorá keď praskne… nuž hrôza pomyslieť, ale musíme byť pripravený aj na túto eventualitu.

Čína má ekonomické problémy iného rázu, má obrovské produkčné kapacity, ale dosť nezámožné obyvateľstvo do konca roka 2007-2008 nebol problém, vyrábalo sa všetko veľmi lacno a obchodné prebytky zo zahraničného sa mohli umoriť aj v hladových stenách ktoré v Číne majú podobu prázdnych miest. Po roku 2007 vládnuca elita dostala budíček, vtedy si uvedomila 2 veľmi dôležité veci:

  • načo sú výrobné kapacity, keď západ od nich nekupuje (so všetkými dôležitými dopadmi pre čínsku ekonomiku a obyvateľstvo a preto tam hrozí recesia);
  • Americké dlhopisy a USD sú prakticky bezcenné.

Čína vzniknutú situáciu začala riešiť zaujímavo, pričom si chce maximalizovať benefity, 1. krokom bola podpora zo strany štátu na kúpu nových spotrebičov čo mal za následok skokový štart pre vnútornú spotrebu, 2. krokom bol využitie devízových rezerv (dlhopisy, USD atď) vo forme pôžičiek pre štáty z Afriky, z Blízkeho Východu  a štátom z okolia Číny a čiastočne aj na rekonštrukciu ekosystému vo veľkom merítku (prístup k energetickým surovinám, k surovinám a k iným zdrojom), 3. krokom je vytlačenie USD zo svojich obchodov nakoľko je to možné, pričom vytvára menové swapy a obchodné centrá s Yuanom všade tam kde sa dá, a „najlepšie“ na celej veci je, že to robí v relatívnej tichosti a bez veľkých fanfárov. 4. krokom asi bude úplné opustenie obchodov v USD mimo USA (čo môže byť urýchlené ďalším kolom menovej vojny), a keď USA poskytne dobrú výhovorku napr. vo forme útoku na Irán, bude požadovať niečo iné ako platbu, tak budú veľké problémy. Len si to predstavme jeden z najväčších dodávateľov produktov  neakceptuje USD, v priebehu niekoľkých hodín najneskôr dní USD stratí asi 95-98% svojej hodnoty a v USA bude hyperinflácia so všetkým čo k tomu patrí vrátane ozbrojeného povstania.

Čína samozrejme urobila niekoľko chýb, ja vymenujem tie, ktoré spôsobili tie ďalšie problémy. Prvý problém čo musím spomenúť sú mizerne platení roľníci, mizerné platové podmienky spôsobili rad sociologických, ekonomických a čiastočne aj ekologických problémov. K ekonomickým problémom by som radil vytvorenie kočovnej pracovnej sily (tvorený hlavne bývalými chudobnými roľníkmi) de facto bezprávnych otrokov, ktoré sa používali jednak na montáž jednak ako pomocná sila na stavbách hladových stien, toto spôsobil vznik bubliny s nehnuteľnosťami, ktorá keď sa správne nevyrieši a praskne môže rozmetať veľkú časť čínskej ekonomiky (keď sa správne vyrieši, kríza zasiahne len zbohatlíkov). Druhá chyba bola nevybudovanie vnútorného trhu včas a čo má predchádzajúca chyba čiastočne na svedomí, je kvapne budovaný vnútorný trh, Čínska CB pumpovala kredit do bankového sektoru, ktorá vyústila do kreditovej bubliny, našťastie šéfovia Čínskej CB mali dostatok rozumu, aby včas zakročili a zatrhli tie „záchrany“ (údajne zachránili len 1 banku po páde Šanghajskej burzy-asi tie banky robili to isté ako „západné“) a odkázal im “zjedzte čo ste navarili“, tento krok bude mať za následok očistenie čínskej ekonomiky, síce bude kde-kto škrípať zubami a môže dôjsť aj k protestom a k nepokojom, ale k rozpadu nedôjde. Poznámka, niekto raz povedal že došlo k očisteniu ekonomiky USA, opak je pravdou došlo len k odloženiu riešenia a zhoršeniu problémov, toto „riešenie“ nielenže nefunguje, ale nikdy ani nebude fungovať.

Čo sa týka ekologických problémov, Čína ich má dosť, jedna najvážnejšia je dezertifikácia-čo je dôsledok aj chudoby farmárov, ktorá sa rieši tým, že sa zalesňuje, a prvé výsledky sú viditeľné, odporúčam pozrieť video do konca, druhý problém je, že veľa miest nemá čističku odpadových vôd, takže rieky sa podobajú na stoku, tretí problém je, že ozaj veľké množstvo dedín žije z recyklovania elektronického odpadu, že sa tam uvoľňuje veľké množstvo toxických látok ktoré spôsobujú rôzne chronické choroby je známa vec. Poznámka: menej známa vec je, že tie mikročipy zväčša skončia v Americkom armádnom hardvér, lebo Bill Clinton nariadil armáde sporiť všade kde sa dá, a čínsky dodávatelia sa neštítili to zneužiť, možná je aj tá situácia, že čínsky výrobcovia dali do týchto čipov hardvérový backdoor, a tým pádom môžu to využiť v prípade ozbrojeného konfliktu.

USA má tiež ekologické problémy dezertifikácia, ktorú nerieši a frakovanie ktorá môže byť nielen veľká bublina, ale netesné studne môžu uvolniť toxické látky do spodných vôd, či rovno metán. Nehovoriac o tom, že americké jadrové elektrárne, ktoré boli skonštruované na 20-30 rokov už dosluhujú pomaličky už nie sú bezpečné (údajne v chladiacom okruhu jedenej AJ našli živé zlaté rybky a nevedeli zistiť kto to tam ich dal).

 

Sociálne podmienky, intaktnosť polície a poriadkových organizácií:

V Číne je chudoba, ALE vzniká a rozširuje sa stredná vrstva čo má za následok znižovanie sociálneho napätia. Polícii a poriadkovým zložkám v Čine nehrozí rozklad ani keď bude diať to najhoršie (v dôsledku recesie), v podstate sa tam udrží poriadok snáď nie takým spôsobom ako sa to dialo na námestí Nebeského pokoja v roku 1989.

O USA sa to žiaľ nedá povedať, nezamestnanosť podľa shadowstats.com je okolo 23%, len približne 47 % pracujúcich Američanov má prácu na plný úväzok (oficiálne čísla), približne 17 % populácie je na potravinových lístkoch a bez zdravotníckeho poistenia, mestá a štáty sú zadlžené po uši a pred krachom a rušia niektoré verejné služby, administratíva zrušila niektoré výplaty kvôli dlhovému limitu, šikanuje veteránov a na každého Američana pripadajú 4 zbrane. Keď sa skolabuje ekonomika USA, tak to roztrhne USA na 2-3 časti (Východ, Západ a možno bývalé mexické časti t.j. Texas a priľahlé oblasti), bude rabovanie a zabíjanie vo veľkom (organizované policajtmi a vojakmi, ktorí nedostali žold/výplatu alebo jednoducho nemajú čo jesť-pripomína škrtajú výdaje, a berte jed, že aj na tom budú sporiť) a možno aj občianska vojna. Poznámka: existuje štúdia o gangoch 5. generácie na západnom pobreží, tieto gangy ničím nepodobajú svojím predchodcom, lebo sú organizované ako milície a jedny bojujú za obnovenie „Veľkého Mexika“ a druhý zas za „Černošský komunizmus“.

 

Potravinová zabezpečenosť krajiny:

Obe krajiny majú problémy so zabezpečovaním v prípade núdze. V Číne sú problémy už teraz, je to spôsobené hlavne dezertifikáciou a nedostatkom roľníkov, ale ich štruktúra poľnohospodárstva je stále lepšia ako Americká. Musím podotknúť Čína zakladá farmy všade kde sa dá a odtiaľto dováža potraviny a ešte stále môže vybarterovať potrebné veci.

Americké poľnohospodárstvo je neudržateľné, na každú vyrobenú energetickú jednotku potravín spotrebovávajú 10 energetických jednotiek ropy, monopolizujú sa semená a potraviny- obťažujú  farmárov, ktorí síce nepoužívajú GMO semená, ale ich zásoby boli infikované za „krádež patentu“; ekologických farmárov a samozásobiteľov potravín (podotýkam čaká nás to isté ako členov EU, pokiaľ sa schváli nová smernica o schvaľovaní odrôd) a farmári sú vymierajúcim druhom (údajný priemerný vek amerického farmára je 60 rokov).

 

Podčiarknuté-spočítané:

Obe krajiny sú pred dramatickou zmenou, ALE kým Čína vzniknuté problémy rieši a snaží sa ich využiť vo svoj prospech, tak USA  sa nechce prispôsobiť a  namiesto toho pokračuje v tom, čo robí a snaží sa udržať už neudržateľné status-quo, čo samozrejme povedie k jeho pádu.

 

Oracle

 

TOP 5 letošní vybrané články


10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

Západní finanční centra bojují mezi sebou

Neděle, Duben 21st, 2013

Vypadá to, že finanční centra bojují mezi sebou o moc. Nejen ale stará finanční centra proti novým, ale vypadá to i na souboj starých finančních center mezi sebou.

Před přibližně půl rokem jsem psal o začínajících rozporech mezi Spojenými státy a Velkou Británií. V poslední době se objevují další indicie, proto jsem se rozhodl k tomuto tématu vrátit.

Vypadá to, Spojené státy relativně úspěšné útočí na Londýn jako finanční centrum. Je snad náhodou, že v Londýně probíhají dvě významná šetření (skandál kolem LIBOR a šetření spuštěné kolem ceny zlata) a ve Spojených státech nic? Přitom hlavním iniciátorem obou šetření je Goldman Sachs, tedy americká banka, která je povětsná tím, jak jsou její bývalí zaměstnanci zastoupeni ve všemožných vládních a nadnárodních postech. V šetření kolem manipulace ceny zlata se k nim přidala i Commodity Futures Trading Commission.

Londýn proto hledá možnosti, jak se bránit. Britská libra má omezený počet přirozených kupujících, sice se najdou globání britské společnosti (např. British petroleum, Vodafone, HSBC či Barclays), ale jejich podíl na světovém obchodu není zas tak významný. Tento typ podpory britská libra postrádá. Hledá tak možnosti, jak svoje pozice ubránit.

Londýn je dosud největším světovým finančním centrem, pokus jde o forex obchody, jeho podíl je nad 40%, téměř dvojnásovný proti Spojeným státům. Tuto pouzici si snaží udržet a proto se snaží získat podíl na rostoucím businessu juanu. Touto dohodou se Londýn snaží stát evropským centrem pro onchod s juanem. Věřím, že Spojeným státům se vůbev nezamlouvá nedávná dohoda Velké Británie a Číny o měnovém swapu, jde o 400 mld. juanu, podobná dohody byla uzavřena i mezi Velkou Británií a Hong Kongem. Tato dohoda usnadní britským společnostem obchod Čínou.

Velká Británi je čistým dovozcem energií a za tímto účelem používala až do teď americký dolar. Touto dohodou však libra posiluje své pozice na mezinárodní scéně na úkor dolaru, ohrožuje pozice petrodolaru. Například významní britští zákazníci začínají díky této dohodě platit za ropu v čínských juanech -  do nedávna něco naprosto nevídaného.

Jakýkoliv americko – britský konflikt náramně hodí hlavně Číně.

 

TOP 5 letošní vybrané články


10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

Paul Brodsky: Dolar udrží svoji dominanci

Neděle, Březen 31st, 2013

Světová ekonomika není v ideální kondici, na světě zuří finanční světová válka. Tato skutečnost není pro čtenáře tohoto webu nic překvapivého. Osobně zastávám názor, že Čína a její spojenci vyhrají.

Nedávnou jsem si přečetl vyjádření autora, věřícího, že finanční válku vyhraje Fed. Autorem vyjádření je Paul Brodsky, spoluzakladatel společnosti QB Asset Management. Vyjádření bylo od argumentované, byly v něm popsány o kroky Fedu.  Proto jsem se rozhodl z tohoto vyjádření připravit shrnutí.

Trhy podle něj začínají řešit, jakým způsobem chce Fed ukončit QE. Podle jeho názoru vlastně žádnou standardní možnost nemá. Nezbývá, než se porozhlédnout po nestandardních řešeních. Podle něj se nabízí řešení ve 3 krocích:

  1. Právě probíhající  QE, kdy Fed navyšuje velikost vlastní rozvahy
  2. Povolení uzdy inflaci, mluví až o hyperinflaci (zde si ale dovolím poznamenat, že pod pojmem hyperinflaci si lidé představují různá %, někomu „stačí“ třeba 20%, jiný automaticky vidí tisíce % ročně). Výsledkem bude i administrativní opatření opačné „klasickým“ měnovým reformám tedy např. přidání jedné nuly na bankovky, doprovázené skokovou změnou cen i mezd v podobném rozsahu
  3. Změna měnového systému k obnovení důvěry v měnu

Na takovémto procesu by vydělali dlužníci, prodělali věřitelé – tedy i Čína. V rámci celého procesu bude muset Fed „ošetřit“ banky, protože hodnota dluhů vůči nim se nezmění.

Vyšší úrokové sazby (i když ne dramaticky) srazí ceny obligací držených finančními institucemi. Kapitálová přiměřenost bank by se dostala do ohrožení, úroky z vládní bondů rázem nepokryjí inflaci.

Bez toho, aby finanční sektor vyšel z celého procesu silný, nemá cenu celou operaci vůbec podnikat. Proto Fed bude muset najít cestu, jak banky posílit.

Pro záchranu bank a změnu systému Fed bude potřebovat jak podporu veřejnosti, tak mezinárodní podporu. V takovém případě se uskuteční podobná(é) konference jako ta v Bretton-Wood z roku 1944. Možná bude i podobný výsledek, možná dojde na remonetizaci zlata (otázkou je, při jaké ceně).

Budoucnost rozhodne.

 

 

 

Výroční analýza 2013

Pohled na penzijní reformu


10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

 

 

Indie a používání zlata

Čtvrtek, Březen 7th, 2013

Naposledy jsem se Indii specificky věnoval v červnu loňského roku v souvislosti s repatriací zlata. Nyní se na ní podívám znovu.

Pokud jde o zlato, o Indii se často mluví v souvislosti s omezením dovozů. Přitom Indie se do trhu se zlatem aktivně zapojuje. Připojila se k Turecku, které začalo využívat zlato v mezinárodním obchodě.

Nedivme se, zlato je širokými masami v Indii považováno za uchovatele bohatství kumulovaného po generace. Žádné „forexové“  ani jiné papírové operace je nepřesvědčí o opaku. Zlato je základem jejich „druhého i třetího důchodového pilíře“.

Zlato však není uchováváno ve formě mincí či slitků, ale ve formě šperků. Cena jednoduchých šperků sice bývá tak 30% nad cenou kovu, za to šperky nemají žádná čísla slitků ani nic podobného – místní prodejci zlatých šperků fungují jako prodejce zlata i jako zastavárna, pro ně bezpochyby dobrý business.

Podle prosakujících informací o využívání „nestandardního investičního zlata“ uvažuje i indický finanční sektor. Pokud se tato informace ukáže jako pravdivá, může to ovlivnit i další okolní země a hlavně finanční sektor v nich.

Na budoucí vývoj bude mít výrazný vliv postoj ke zlatu indické centrální banky. Třeba to, že zlato je Indií používáno k platbě za íránskou ropu. Nutno však podotknout, že k tomuto kroku byla Indie dotlačena vyloučením z finančního systému jako Írán. Evidentně však tohoto kroku nelituje.

Už tak má Indie jeden nezvyklý kanál pro uvedení zlata do oběhu. Je jím ochota podnikatelů a lokálních společností používat zlato jako platební prostředek. Raději budou používat zlato, než euro, dolar nebo, nedejbože, čínský juan.

Díky tomuto kanálu může nakonec Indie ve „hře o zlato“  trumfnout Čínu, která se dosud jevila jako leader této hry, ale poslední dobou se koncentrovala na juan a jeho statut světové rezervní měny.

Indie je už moc velká země na to, aby k ní Spojené státy přistupovaly jako k Íránu, nebo aby jí podobným krokem hrozily tak, jak je tomu v případě Turecka.

Proto si takovou hru může dovolit.

 

 

 

Výroční analýza 2013

Pohled na penzijní reformu


10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

Čína připravuje swapové transakce s Velkou Británií

Pátek, Únor 22nd, 2013

Bank of England se v dohledné době zřejmě stane první centrální bankou zemí skupiny G7, která uzavře dohodu o vzájemných swapových transakcí s čínskou centrální bankou. Takovýchto dohod má již Čína uzavřenu celou řadu (Ruskem, Brazílií, Austrálií a pár desítkami dalších zemí po celém světě), ale ne se zeměmi G7.  Pokud jde o členské země eurozóny, má ji uzavřenu např. s Rakouskem. Tyto swapy mají být základem sesazení dolaru z trůnu světové měny č.1.

Díky těmto dohodám čínská měna se stává více a více konvertibilní. Zároveň se Londýn snaží stáhnout obchody realizované s juanem mimo Asii k sobě. Loni spustil měnové transakce s juanem, nyní přidal toto. Objemy obchodů s Juanem rostou a budou podle všeho růst i do budoucna. Jde tak o velké peníze.

Nepřekvapuje mě, že Londýn přišel s něčím podobným, spíše mě překvapuje, že s něčím podobným nepřišel i New York.

 

 

 

Výroční analýza 2013

Pohled na penzijní reformu


10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

Články týdne – 15. února

Pátek, Únor 15th, 2013

Vlna konkurenčních devalvací se blíží. Teoreticky by po čase výsledek měl být remíza. Ale existují lepší hráči – jako Japonsko a horší – jako Velká Británie. Nejlepší obranáři v této  hře jsou ale Rusko a Čína, kteří kumulují zlato. A to i podle oficiálních statistik, nemluvě o neoficiálních… Nedivme se pak, že země skupiny G7 budou i nadále vzájemně konzultovat své kroky na devizových trzích.

Čína se v loňském roce dostala na první místo na světě měřeno obratem zahraničního obchodu, když překonala Spojené státy o 50 miliard dolarů (1,3% rozdíl).

Investorům hledajícím dividendové akcie s velkou zásobou hotovosti na účtech se nabízí tyto. Každý investor by se měl udělat další analýzu, a to kok hotovosti má konkrétní firma na účtech ve Spojených státech.  

 

 

 

Archiv - Předchozí články týdne

Výroční analýza 2013

Pohled na penzijní reformu

Kdo bude další oběť měnové války?

Sobota, Únor 9th, 2013

V obdobích obrovských zadlužení zemí a růstu ekonomik pod úrovní potenciálu či dokonce negativních růstů HDP je obrovská nevýhoda mít rostoucí kurz měny. Jednak je lepší mít v takovýchto situacích oslabující kurz domácí měny z důvodu redukce toho, co v ekonomii nazýváme čistým externím dluhem, kdy domácí závazky (pasiva) denominované v domácí měně relativně oslabují vůči zahraničním aktivům dané země v cizích měnách, a jednak také z důvodu posílení exportů (jako složky čistého exportu při výpočtu HDP výdajovou metodou), tak jak se vlivem oslabení domácí měny stávají zajímavé (levné) domácí výrobky a služby na zahraničních trzích.

A tak si předlužené USA a EU hledaly oběti jinde ve světě, které ponesou následky jejich problémů s dluhem a růstem ekonomik a hledalo se v Ásii a Jižní Americe. Jistě si vzpomeneme na mnohé návštěvy ministra financí USA v Číně, či předvolební slogany o prohlášení Číny měnovým manipulátorem, pakliže rychle nenechá zhodnotit juan, i když čínská měna vlastně zhodnotila vůči americkému dolaru kumulativně od r. 2005 o cca 32%. Ukazatel zahraničního obchodu Číny, tj. přebytek salda běžného účtu platební bilance vůči HDP poklesl z r. 2007 do r. 2012 z 10,1% na 2,6% a pozice se zdá být více balancovaná a zdá se moc prostoru pro tlaky na další ryché zhodnocování nejsou. Vlastně tato asijská ekonomika se možná také již sama tajně snaží účastnit světové měnové války?

Obětí se staly po počátku eskalace krize v r. 2008 převážně země jako Japonsko a Brazílie. O obou ekonomikách a jejich problémech jsme již několikrát na serveru psali a naposledy o situaci Japonska v současné době. To se utápí nyní v recesi a zdá se cestou ven jsou fiskální a měnové stimuly, které naopak nyní po rapidním posilování jenu od r. 2008 vyvolávají jeho masivní oslabování v posledních týdnech. Brazílie, která se pohybuje na pokraji propadu do recese, se naopak po silném posilování realu připojovala k světové měnové válce na počátku minulého roku. V současné době tento „jihoamerický hospodářský tygr“  bloku BRIC stále bojuje s následky a přílišné orientace na exportní složku růstu během posledních let namísto domácí potávky. Tak jak pak posiloval real a docházelo k zavádění dovozních restrikcí v sousední Argentině nebo zastavení poptávky po brazilských dieslových motorech v Evropě, apod., tak bylo následkem prudké ochlazování domácí ekonomiky. A i když v rámci měnové války snížila centrální banka Brazílie několikrát sazby pro oslabení domácí měny, tak si musí dávat pozor, jelikož míra inflace se v lednu vyšplhala na 6,15%, přičemž cílovaná hodnota se pohybuje na 4,5% s tolerančním pásmem plus/ mínus 2 procentní body. Z regionu Jižní Ameriky se na trhu koncem koncem týdne rovněž vyskytla zpráva o  realizaci chystané devalvace venezuelské měny bolivaru o 30% vůči americkému dolaru z důvodu problematického stavu domácích financí, takže bude velice dobré tento region sledovat.

V souvislosti s touto problematikou je zajímavé poslední vystoupení guvernéra ECB, který slovně intervenoval v neprospěch eura. A i když byly ponechány klíčové sazby beze změny, tak naznačil rychlou akci v případě jejich růstu na trhu. Ekonomika eurozóny pravděpodoně za rok 2012 poklesla o 0,4-0,5% a zhodnocování eura není za této situace něco, co by fundamentálně mělo přispět k návratu do růstové trajektorie a eliminaci dluhu. Tak bude velmi zajímavé sledovat zasedání G-20 ministrů financí 14-15.2. v Moskvě a oblast světové měnové války a měnových manipulací bude jistě na pořadu dne.

Je otázkou, kdo tedy převezme otěže a stane se další obětí měnové války, tj. kdo přistoupí na další posilování své měny s možnými důsledky z toho plynoucími jako u Japonska či Brazílie nebo také v ještě horším případě jako u Venezuely?

Závěrem se pojďme podívat na vývoj měnového kurzu japonského jenu na burze CME (Globex) v Chicagu v posledních týdnech (týdenní data, nejbližší kontrakt):

Japonsko přichází s fiskálním stimulem

Sobota, Leden 12th, 2013

Už u Číny jsme v září psali o fiskálním stimulu, kdy se jednalo o vládní výdaje na infrastrukturální projekty ve výši 1 bilión juanu, tj. 157 mld. USD. Nyní rovněž Japonsko přichází s podobným stimulem 10,3 bil. jenů (122 mld. USD) a popravdě řečeno nic jiného asi zemi vycházejícího slunce nezbývá, jelikož se utápí v recesi a deflaci a má stále relativně silnou měnou, která nepřispívá exportně zaměřené ekonomice. A tak se musí snažit z problému ven a to na úkor dalšího zadlužení, které činí hrůzostrašně znějících 229,77 % HDP (veřejný dluh v r. 2011 podle MMF). Avšak toto číslo je zkresleno když se bere bez ohledu na zdroje potenciálního splácení tohoto dluhu. Japonsko má oproti ostatním zemím velmi silnou pozici ve vládních mezinárodních investičních aktivech, které by prodejem dokázali značnou část dluhu financovat a není tak značně závislé na vybraných daních jako jiné zadlužené země.  Navíc přes 90% veřejného dluhu je drženo domácími subjekty. Avšak i tak je dluh po převedení “na podobné podmínky fianančních pozic” ostatních zemí jako Belgie, která má veřejný dluh 100% HDP. Japonsko, se mi zdá, se stalo obětí světové měnové války a označování jenu jako měny znamenající “bezpečný přístav”se jí nakonec stalo osudnou. Teď je tedy na řadě další zadlužení a také pravděpodobně epanzi QE na zasedání japonské centrální banky 21-22. ledna.

Co má onen stimulus představovat? Má být součástí tzv. doplňkového rozpočtu vlády nového premiéra Shinza Abeho ve výši 13,1 bil. jenů, který má být schválen 15. ledna. Navíc se bude vydávat 5 bil. jenů dluhu v dluhopisech. Stimulus pak bude směřován do oblasti infrastrukturálních projektů zahrnujících výstavbu silnic a dálnic odolných proti vlivům zemětřesení, tunelů a mostů a také na projekty podporující investice privátního sektoru.

Stejně tak jako Čína se i Japonsko vydává cestou zvyšování vládních výdajů navíc spojených s nákupy vládních dluhopisů centrální bankou. Problémem v Číně je, že stimuly se již začínají projevovat ve statistikách inflace a poslední číslo indexu spotřebitelských cen v  prosinci bylo 2,5% meziročně , tj. 0,5 procentního bodu výše než v listopadu. Komfortní zóna inflace se pak u centrální banky Číny pohybuje na 3,5%, avšak i tak se na trhu začala projevovat nejistota ohledně dalších možných stimulů. To oslabilo komodity, které Čína výrazně importuje jako měď, která je vnímána mnohými analytiky jako predictor vývoje světové ekonomiky.

Uvidíme jaké výsledky přinese fiskální stimulus v Japonsku. V každém případě v těchto dnech můžeme býti svědky výrazného oslabování japonského jenu, na jehož kontrakt na burze v Chicagu CME (Globex) se pojďme na závěr podívat (březnový kontrakt, denní data):

Bankovní unie – Evropa buduje obranné pozice

Neděle, Prosinec 16th, 2012

Stávající krok je jen snaha posílit obranné pozice eurozóny a sjednotit velení před další velkou bitvou globální finanční války.  Nic víc, nic míň.

Centralizace evropského bankovního dohledu je tu. Před pár dny byla schválena evropská bankovní unie.  Jejím oficiálně proklamovaným cílem je mít dozor nad co největším počtem bank s tím, že to zabrání problémům v budoucnosti. To je jen slepá víra, nic jiného.

Centrální banky a vlády již vystřílely veškerou munici, tak hledají další možnosti. Ideálně takové, které rozmělní riziko (neboli ho převede i na neztrátové banky) či země, kde ztrátové banky nepůsobí. Současná podoba je jen první krok, další budou následovat.

Evropská centrální banka (ECB) bude dohlížet nad třemi největšími bankami každé země, bankami, které dostaly státní pomoc a bankami, jejichž aktiva přesahují 30 miliard, případně, jejichž aktiva dosahují více než pětiny HDP země, kde má banka sídlo.

Bankovní unie je povinná pro všechny země eurozóny, členské země EU neplatící eurem se mohou k bankovní unii připojit dobrovolně. Česká republika je jednou ze tří zemí (další jsou Švédsko a Velká Británie), které se k bankovní unii nepřipojily, ačkoliv ji ani nevetovala. ČNB je s výsledkem nespokojena.  Ani se nijak nezmenšilo riziko tolik diskutovaného převodu bank na pobočky mateřských firem, ale zabránit mu nelze. Pouze jsme si vymohli politickou deklaraci, že banky k tomu nebudou nabádány. Vkladatelé by pak neměli své vklady u právního subjektu např. Česká spořitelna, ale u právního subjektu Erste bank.

Stejně to skončí globální měnovou reformou. Eurozóna nyní začíná budovat obranné pozice a sjednocovat velení. Nic víc, nic míň. Co s tím? Dávat si pozor na chování vlastníků českých bank, aby české banky nebyly obětovány a případně rychle reagovat.

Na škodu by proto nebylo ani mít část aktiv mimo finanční systém.

 

 

Pohled na penzijní reformu

Aktuální investiční trilogie:

  1. Rýsuje se nový finanční systém
  2. Volby ve Francii jako katalyzátor dalšího vývoje
  3. Devizový trh se změnil k nepoznání

Hledáme nejlepší články čtenářů:


10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

Začínají se objevovat rozpory mezi USA a Velkou Británií?

Neděle, Září 30th, 2012

Pokud sledujete geopolitický vývoj, začněte sledovat vztahy mezi Spojenými státy a Velkou Británií. Tyto země se po řadu desetiletí chovali jako téměř nerozluční spojenci. Nyní se objevují první signály o možných významnějších rozporech.

Například mě zarazila skutečnost, že British Petroleum začala nakupovat benzín od indické společnosti Mangalore Refinery & Petrochemicals Ltd, a to i za ceny vyšších cen. Tato rafinérie leží na východoindickém pobřeží a většinu zpracovávané ropy dováží z Íránu. To není normální chování. BP diverzifikuje své zdroje i za cenu, že ropu defacto kupuje z Íránu, navíc s přirážkou prostředníkovi. Jako racionální chování by se to mohlo ukázat v případě, že by platby směřující do Indie nebyly v dolarech, ale librách.

Vezmu-li v úvahu prakticky nerozlučné spojenectví Spojených států a Velké Británie, jde o krok s velkým geopolitickým dopadem.  Jak porušení Spojenými státy prosazovaného embarga vůči Íránu, tak používání liber pro nákup ropy.

Americká strana však má silnou protizbraň. Tou jsou derivátové pozice British Petroleum. V takovém případě je British Petroleum životně závislá na výši svého ratingu. Pokles z dnešního „A“ do skupiny BBB by mohl mít pro BP fatální důsledky. Rozdíl v zajištění požadovaném pro derivátové kontrakty pro firmy s ratingem „A“ nebo „BBB“ je významný.

Toto může nastat relativně rychle – stačilo by, aby se se americké ministerstvo spravedlnosti vytasilo s žalobami ohledně předloňské události v Mexickém zálivu – a problémy jsou na světě. Jako odveta za opuštění dolarové standardu pro obchodování s ropou se takovýto krok přímo nabízí.

Kde by se existenční problémy BP mohly projevit?  Hlavní riziko pádu BP se podle mého názoru ukrývá v derivátové angažovanosti společnosti, kde BP patří k největším hráčům na poli OTC dlouhodobých kontaktů na energie.  Neplnění derivátových obchodů by znamenal obrovské ztráty pro protistrany včetně bank, dopad takového neplnění by se svým dopadem vyrovnal krachu velké globální banky.

Finanční válka tak může propuknout tam, kdy bychom to ani nečekali – mezi Spojenými státy a Velkou Británií.

 

 

Aktuální investiční trilogie:

  1. Rýsuje se nový finanční systém
  2. Volby ve Francii jako katalyzátor dalšího vývoje
  3. Devizový trh se změnil k nepoznání

Hledáme nejlepší články čtenářů:


10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

Další vybrané články:

JP Morgan jako první oběť finanční války

Neděle, Květen 27th, 2012

Jsou to přibližně dva týdny, co banka JP Morgan oznámila něco více než dvoumiliardové ztráty z obchodování s deriváty. To samo sobě není nic mimořádného, nikdo není neomylný.  Když se podíváme zpět na roky 2008/2009, uvidíme mnohem větší ztráty bank. Když jsem ale na toto téma četl další komentáře a narazil na skutečnost, že se do vyšetřování výsledků zapojila FBI, uvědomil jsem si, že tyto ztráty mohou signalizovat něco mnohem většího.

Ztráty JP Morgan půjdou výš a výš. Jako první reakci zmrazila banka program zpětného odkupu akcií (i když dva týdny před tím říkali něco jiného). Tento vývoj svědčí o tom, že ztráty budou větší, než dosud oznámené a nejsou si jisti, kde se jejich hodnota zastaví.  Tyto ztráty mohou být signálem hlubokých problémů až hrozícího kolapsu derivátového trhu. Může jít o to, že ztráty dosáhly onoho „tipping point“, kdy je proces konečně viditelný všem, ale zároveň již nejde zastavit.

Něco se změnilo.

Z mého pohledu to vypadá, že JP Morgan se stane jednou z (zřejmě prvních) obětí světové finanční války. Vzhledem k velikosti derivátových pozic je JP Morgan relativně zranitelný. Navíc již jen svým jménem je JP Morgan dobrým symbolem finančního útoku na Spojené státy.

Toto je první ztráty čistě z derivátů. Pokud se vývoj odhadů ztrát bude pohybovat podobně, jako v případě bankovní krize počínaje létem 2007, pak by ztráty JP Morgan mohly dosáhnout i hodnoty 100 mld. dolarů.  Vzhledem k velikosti derivátových pozic a pozic směrem evropské obligace banky JP Morgan to není nic nedosažitelného.  V případě spuštění řetězové reakce bychom se pak mohli bavit v rámci finančního sektoru o nových ztrátách v řádech biliónů dolarů.

Výkyvy ceny zlata, jakých jsem svědky shodou okolností (?) v posledních dvou týdnech stabilitě derivátových pozic JP Morgan nepřidají. Doporučuji souběžně sledovat zprávy o vývoji na trhu zlata a dění v bance JP Morgan. Podle mě se souvislost mezi těmito událostmi dříve nebo později prokáže.

Po prvním kole je JP Morgan otřesen, ale ještě se drží. Zatím. Další údery přidají účastníci trhu obligací (vývoj v Evropě mluví sám za vše). Nezapomínejme, že JP Morgan drží jejich velké množství. Další zásahy přijdou i na jiné banky (opakovaně se např. mluví o Deutsche Bank – tady se není, vzhledem k angažovanosti německých a francouzských bank směrem Jižní Evropa, čemu divit). Protože je JP Morgan považována mezi americkými bankami za banku vyhýbající se nejvíce riziku, lze čekat podobné (a větší) ztráty i u dalších velkých amerických bank (rozsah derivátových pozic úrokových derivátů – které jsou jejich zdaleka nejrozšířenějším typem a podílem nad 80% -  je následujcící:  JP Morgan více 71 biliónů, Bank of America necelých 70, Morgan Stanley 52, Citi 50 a Goldman Sachs 48 biliónů dolarů).

Problémem těchto derivátových pozic je jejich velikost. Tyto pozice byly budované dlouhodobě a v krátké době je nelze uzavřít, aniž by to ovlivnilo trhy.

Banky se tak chytily do vlastní pasti. Jakmile padne jedna z těchto bank, ostatní bere kvůli vzájemné provázanosti s sebou. Vše pak půjde ráz na ráz.

 

 

Aktuální investiční trilogie:

  1. Rýsuje se nový finanční systém
  2. Volby ve Francii jako katalyzátor dalšího vývoje
  3. Devizový trh se změnil k nepoznání

Hledáme nejlepší články čtenářů:


10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

Devizový trh se promění k nepoznání

Neděle, Květen 6th, 2012

Jaké změny mohou nastat na devizovém trhu? Nemám na mysli jenom, vzájemné kurzové pohyby jednotlivých měn, jde mi o strukturu trhu jako celku.

V minulém díle jsem psal o volbách ve Francii a jejich možném dopadu. Podle prvních odhadů to skutečně vypadá na vítezství socialisty F. Hollanda. Doporučuji tedy nadále pozorně sledovat vývoj ve Francii. Jako katalyzátor mohou volby odstartovat řetězovou štěpnou reakci.

Současná situace není nijak příznivá prakticky v žádné zemi. Největším zádrhelem je existence dvou paralelních problémů – jedním jsou problémy bank a druhým pak zadluženost zemí. Bohužel si dnes nemůžeme dovolit ten luxus, že nejdříve vyřešíme problém jedné země, pak druhé, podobně s bankami (nejdříve banku „A“, poté banku „B“). Vzhledem k propojenosti trhů je třeba vyřešit (téměř) všechny země a banky současně. Jakékoliv jiné řešení je jen odsouváním problému v čase (viz přístup k Řecku, které sloužilo jako testovací země na odladění postupů a vyzkoušení dopadů). Bez zásadním změn na devizovém trhu není řešení nemožné.

Co nás tedy čeká? Nový finanční systém je nezbytností. Jeho součástí bude o nový globální platební systém eliminující Spojené státy.  Připravme se na koordinovanou vícestrannou globální měnovou reformu, respektive zásadní změny v devizové politice po ose Berlín-Moskva-Peking, s odbočkou do Perského zálivu a možným prodloužením hlavní osy do Japonska.

Na jedné straně jde o před pár dny umiňovaný možný vývoj ve Francii následovaný nově vzniklou evropskou měnu zaštiťovanou primárně Německem a případně akceptovanou i dalšími zeměmi. Tato měna má jednu velkou nevýhodu. Tou je její pravděpodobné posílení proti „starému euru“. Vzhledem k tomu, že by podmínkou pro přijetí této měny byla přebytková obchodní bilance, dotčené ekonomiky by se s tím měli být schopny vypořádat. Signálů hovořících pro její zavedení je celá řada, k tomu se přidávají i další.

Jaká další fakta ale o těchto přípravách svědčí? Je jich několik. Společnost Bundesdruckerei GmbH byla před pár lety pro jistotu znárodněna, i když za ní měla zájem společnost Giesicke & Devrient a dokonce si stěžovala do médií, že jí nebyla koupě umožněna, ačkoliv nabídla velice pěknou cenu. Řekl bych, že znárodnění v roce 2009 bylo vedeno bezpečnostními důvody.

Mnohem zajímavější jsou ale následující čísla, hlavně proto, že Německo je jednou z členských zemí eurozóny s největším používáním hotovosti:

  • Každá země si tiskne své vlastní eurobankovky, centrálně se tiskne necelých 10% eurobankovek a nikdo neřešil, když řecká strana tiskla eurobankovky jak o závod.
  • V roce 2010 objednalo Německo mimořádný objem papíru pro bankovky.
  • Německo tiskne poslední dobou méně eurobankovek, než bylo dříve obvyklé. Vyplývá to z výroční zprávy pro rok 2010 výše zmíněné společnosti Giesecke & Devrient. Počet eurobankovek v oběhu v roce 2010 šel nahoru, ale její tržby tažené objednávkami na německé bankovky šly dolů o 16%.  Že by jim tolik obchodů najednou přebrala znárodněná Bundesdruckerei GmbH? Na jejich výroční zprávu jsem velmi zvědav

Proto by došlo k jejímu posílení i proti dalším světovým měnám. Globální pozici nové měny by výrazně posílila koordinované vícestranná globální reforma a uvažované krytí nové měny zlatem. Dost možná proto stahuje Německo zlato ze zahraničí domů.

 Čína se snaží prosazovat čím dál tím více a názory dává jasněji najevo. V rámci těchto snah například pilně pracuje na přípravách zavedení plně konvertibilní měny tak, aby se stala alternativou k dolaru jako rezervní měna. Například v polovině dubna (mimochodem přesně den před zasedáním MMF a skupiny G20) poprvé od riku 2007 rozšířila oscilační pásmo vlastní měny z 0,5% na 1%. K tomu pilně rozvíjí řadu měnových swapů s různými zeměmi včetně například Brazílie či Ruska, mezi nejvýznamnější rozhodně patří ten s rakouskou centrální bankou (která patří mezi nejvýznamnější spolupracovníky Bundesbanky), k tomu čínské firmy začínají požadovat platby za zboží ve vlastní měně.

Celkově to působí to, že yuan míří k plné konvertibilitě, primárně ze dvou důvodů. Tím prvním důvodem je stabilizace čínské ekonomiky a čínských finančních trhů.  Fluktuace měny totiž umožní čínské centrální bance efektivnější monetární politiku.  Větší fluktuace kurzu donutí zahraniční investory více používat zajišťovací instrumenty. Čínské banky, pokud budou tuto práci dělat profesionálně a ne spekulativně, získají další zajímavý zdroj příjmů. Druhým důvodem je snaha o to, aby čínská měna získala statut globální rezervní měny. Bez konvertibility to není možné.

V případě Ruska naproti tomu spekuluje o uvahách směrem k zavedení zcela nové měny, měny kryté zlatem. Pokud by k tomu došlo, došlo by nejspíše i ke koordinaci s Německem ohledně jeho nové měny.

Podle dostupných informací dochází k zajímavým transakcím na trhu zlata, kde se Rusko stává významným hráčem. Za pozornost stojí komentář Billa Holtera. Podle něj dochází k řadě transakcí se zlatem mezi Ruskem a Švýcarskem. Toto zlato by mohlo posloužit jako pomoc přikrytí nové marky zlatem. Výměnou za to Rusko do svých rezerv rázem získalo významné množství nové měny.

Odbočka k zemím Perského zálivu není nic nemožného a jejich podpora měnovým reformám ve výše uvedených zemích je pravděpodobná, speciálně ze strany Íránu, který je jedním v hlavních bojišť měnové války. Nezapomínejme, že i další země Perského zálivu rozvíjí spolupráci s Čínou – viz například před pár měsíci podepsaná významná smlouva mezi Saúdskou Arábií a Čínou, respektive mezi Aramcem a Sinopecem o stavbě společné rafinérie v Rudém moři. O zlatém dináru se hodně mluvilo asi před 5-6lety, od té doby ticho po pěšině. I když, kdo ví…

Pokud by se tyto země Perského zálivu přidaly a opustily dolar jako hlavní měnu přijímanou v platbě za ropu, bude se jednat o významnou podporu výše uvedených kroků osy Berlín-Moskva-Peking.

Suma sumárum, stávající situaci je třeba řešit najednou a proto lze i čekat ne jenom jednu změnu, ale jejich řadu, jejichž průběh bude koordinován mezi jednotlivými zeměmi.

Devizový trh se změní k nepoznání.

 

Předcházející dva díly aktuální investiční trilogie:

  1. Rýsuje se nový finanční systém
  2. Volby ve Francii jako katalyzátor dalšího vývoje

 

 

Hledáme nejlepší články čtenářů:


10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

 

Další vybrané články:

Volby ve Francii jako katalyzátor

Pátek, Květen 4th, 2012

Minulý víkend jsem psal, že Spojené státy svým zablokováním íránských bank od mezinárodního finančního systému podaly nechtěný podnět ke vzniku konkurenčního finančního systému. Že vývoj může být hodně rychlý, čeká se jen na příhodný katalyzátor. Takovým katalyzátorem se mohou stát právě probíhající prezidentské volby ve Francii, jejich druhé kolo je na programu za dva dny.

Francie, Španělsko, Itálie – všechny tyto 3 velké země odmítají úsporná opatření prosazovaná zejména Německem a doufají v pokračování uvolněné politiky Evropské centrální banky, hodlají prosazovat „prorůstovou“ poltiku charakterizovanou nárůstem veřejných výdajů a deficitem veřejných rozpočtů. Populistické orgie ve všech třech výše zmíněných zemích se blíží, na nějaké požadavky o šetření nebude brán zřetel. Pokud by k tomu náhodou nedošlo, nedávná demonstrace na Václavském náměstí bude vypadat jako přátelské setkání pár kamarádů.

Favorit druhého kola francouzských prezidentských voleb – F. Hollande – může převrátit Francii a následně celou Evropu vzhůru nohama. Slibuje řadu opatření, např. snížení věku pro odchod do důchodu, doplněné výrazným navýšením zdaňování bohatých, stanovením maximální výše odměn, nebo zavedení kontroly ceny benzínu apod. Vyjadřuje se kriticky k politice úsporných opatření, prosazované primárně Německem, navrhuje například nové projednání pracně domluvené rozpočtoví smlouvy, čímž by se debata o záchraně eurozóny vrátila do bodu nula.

Hollandovo vítězství a implementace výše zmiňovaných opatření hrozí řadou dopadů. Holland totiž bude chtít prokázat, že nesliboval jen tak do větru, že je mužem činu. Speciálně v okamžiku, kdy Francie má pocit, že o všem se rozhoduje v Berlíně a oni a zbytek Evropy jsou v německém područí.

Tyto volby mají potenciál vyostřit konflikt mezi Německem propagujcím úsporná opatření a zvětšujícím se zbytkem EU. Podobný konflikt je již na úrovni centrálních bank. Taková situace není dlouhodobě udržitelná.

Ač se nový francouzský prezident bude snažit sebevíc, dostane se do vleku událostí a jeho další kroky pak nebudou řízení tím, co chce a co slíbil, ale tím, k čemu bude okolnostmi dotlačen. Nebude to pro něj nic příjemného.

Něco se musí stát. Něco zásadního.

Dosud jsem zastával názor, že jako první eurozónu opustí Německo a vrátí se k marce. Pořád se mi tento scénář zdá jako nepravděpodobnější. Mezi škálu možných scénářů však musím přidat ještě jeden, o kterém se dosud prakticky nemluví.

Co kdyby jako první opustila eurozónu Francie?

Samozřejmě by se Francie nevzdala eura jen tak z plezíru a pro své vlastní potěšení, ale byla k tomu donucena Německem. Německo, jako největší věřitel Francie držící před 90% francouzského státního dluhu, má na ní silné páky.  Možná by tento scénář pro ni byl i výhodnější, než kdyby eurozónu opustilo jako první Německo spolu s vybranými zeměmi a na Francii zbyla společná měna s „prasátky“. Jenom by v případě, že Sarkozy obhájí post v Elysejském paláci, muselo Německo změnu postojů zdůvodňovat mnohem více, než kdyby Sarkozy nebyl zvolen.

Takovýto vývoj by představoval černou labuť nevídaných rozměrů a katalyzátor řetězce dalších událostí. Jakmile k něčemu takovému dojde, každá země okamžitě hraje jen a jen na své triko, nějaké mezinárodní dohody by šly stranou.

Následný vývoj počínaje jižním křídlem eurozóny přes Čínu až po Spojené státy by pak mohl proběhnout mnohem rychleji a ve svém důsledku přinést mnohem radikálnější (rozuměj systémové) změny, než je drtivá většina lidí ochotna si dnes vůbec připustit, zvláště pokud by šlo o koordinované akce různých zemí. Nový „SWIFT 2“ bude pouze jedním z kroků.

Co by takový proces mohl zahrnovat, o tom více v příštím díle.

 

Předchozí a následující díly aktuální investiční trilogie

1. Rýsuje se nový finanční sytém

3. Jaké změny mohou na devizovém trhu nastat?

 

 

Hledáme nejlepší články čtenářů:


10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

 

Další vybrané články:

Rýsuje se nový finanční systém

Neděle, Duben 29th, 2012

Současný finanční systém není nutně něco fixního, daného. Uvědomme si, že stávající finanční systém ve světě funguje pouze pár desítek let. Množství lidí však k němu přistupuje jako k něčemu danému neměnnému, o čem se nediskutuje. Historie je přitom plná přednání moci, nejen v rámci jedné země, ale i mezi zeměmi. Země mezi sebou bojují o moc neustále. Změna může být zaznamenána, ale signály nesmějí být ignorovány. Pokud jsou, pozorovatel se potom nestačí divit.

V poslední době Spojené státy ztratily pozici světové jedničky v investičním bankovnictví, např. v objemu IPO (HongKong je v poslední době předčil téměř dvojnásobně). Snad je zachrání IPO Facebooku, obávám se však, že půjde o pouze jednorázový výkyv. V sektoru přímých finančních zahraničních investic se jako 3 největší centra posledních let podle statistiky Banker intelligence unit of the Financial Times rýsují Singapur, Dubaj a HongKong.  Jenom samotný Singapur je větší než New York, Londýn a Frankfurt dohromady. Čína navíc dominuje investicím do rozvíjejících se ekonomik.

Spojené státy se přesto (nebo spíše právě proto, že jsou si vývoje moc dobře vědomy) snaží neustále demonstrovat svoji dominanci ve světě a využívají k tomu i finanční sektor. Bojujíá o udržení své největší výhody – dominance dolaru – jak se jen dá. Problém je v tom, že se to díky použitým zbraním pravděpodobně obrátí proti nim samotným.

Není to tak dávno, co Spojené státy utáhly finanční kohoutky vůči Íránu. Šlo o odříznutí jejich bank od systému SWIFT. Jako první – téměř měsíc před odříznutím íránských bankod SWIFTu – psal o potenciální hrozbě Jim Sinclair a na našem serveru se o tom psalo ještě v únoru, přibližně tři týdny před samotným aktem. Toto rozhodnutí Spojených států se může stát zvratem ve finanční válce. Ale zcela jiným, než se na první pohled může zdát. Jak to tak vypadá, tahle akce se může obrátit proti Spojeným státům samotným. Spojené státy totiž tímto činem všem ukázaly, jak drží zbytek světa, obrazně řečeno, pod krkem.

Země BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a JAR) jsou země, které si něco podobného nenechají líbit. Podle Jima Sinclaira a dalších pracují tyto země na konkurenčním systému „SWIFT 2“ a s jinou primární vypořádací měnou a silnou rolí zlata. Jeho uvedení do života by nemělo trvat roky, ale možná jen měsíce. To by byla zásadní změna v globálním finančním systému.

Díky tomu, že se Spojené státy snažily odříznout jednu zemi od mezinárodních plateb, dojde k vytvoření paralelního systému bez přístupu USA a tím k jejich částečnému odříznutí. V důsledku toho hrozí dojít ke ke skokovému poklesu používání dolaru v rámci mezinárodního obchodu o desítky procent. To zcela jistě není zamýšlený důsledek. Takový vývoj (zvláště pokud by zahrnoval i obchodování s komoditami o ropě nemluvě) je totiž to poslední, co si mohou Spojené státy přát.

 

Následující dva díly aktuální  investiční trilogie

2. Co se může stát katalyzátorem vývoje?

3. Jaké změny mohou na devizovém trhu nastat?

To je námět navazujících samostatných článků, odkazy na ně jsou přidány výše.

 

Nejbližší z nich rozkrývající možný katalyzátor událostí vyjde do týdne. Sice se o inkriminovaném katalyzátoru poslední dobou dosti mluví, ale vůbec ne v souvislosti s katalyzátorem měnové krize. Pokud máte chuť, může v diskusi pod článkem tipovat, o jakou událost se může jednat.

 

Hledáme nejlepší články čtenářů:


10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

 

Další vybrané články:

Cena zlata a válka o ní

Pondělí, Duben 9th, 2012

Pokud jde o trh zlata, jsem svědky bitvy vedené zbraněmi nejtěžšího kalibru – celé je to součástí globální finanční války.  Tato válka trvá již řadu let, v poslední době se čím dál více stupňuje. V její první (a poměrně klidné) části – řekněme do roku 2008 – šlo o to, aby cena zlata vzrostla na desítky procent. Nyní se tato bitva přesunula do své druhé fáze. Dnes se hraje o nadvládu nad stanovováním ceny zlata.

Jedna strana (Fed, významné americké banky vedené JP Morgan a další – vždyť 2 banky kontrolují více než 90% derivátových obchodů se zlatem) preferuje cenu stanovenou při obchodování s „papírovým“ zlatem (deriváty, ETF…), druhá strana (Čína, Rusko, země Perského zálivu…), pak se zlatem fyzickým.

Ještě před pár roky měla strana preferující cenu stanovenou na základě „papírového“ výrazně navrch. Trhy zajímalo to, jak se obchodují deriváty, kolik se prodalo ETF… Protože mají významné short pozice, snaží se dostat cenu zlata co nejníže, aby mohli tyto pozice uzavírat.  Pokud nevěříte, že se někdo snaží srazit cenu zlata co nejníže, schválně se podívejte na poslední týdny, kolik bylo případů, kdy zlato spadlo v řádu sekund jako kámen. To není běžné chování trhu, navíc se v poslední době vyskytuje relativně často.  Nutno podotknout, že významného úspěchu v této bitvě dosáhla tato strana i relativně nedávno, kdy se jí podařilo ubránit zprovoznění nové čínské burzy drahých kovů – Pan Asian Gold Exchange, což měla být velká konkurence Londýnu, s tím, že by veškeré zde realizované obchody měly být podloženy fyzickým zlatem.

Celkově však poslední dobou podle všeho „papírová“ strana ztrácí půdu pod nohama. Je-li tomu skutečně tak, v horizontu roku či dvou můžeme být svědky systémové změny na trhu zlata se značným dopadem na jeho cenu. Výsledkem jakéhokoliv vyvolaného propadu ceny je jenom růst poptávky. Země jako Čína, Rusko podle všeho využívají jakýkoliv větší propad k nákupům, navíc často nezveřejněným. Navíc nezapomeňte, že Německo se chystá stahovat fyzické zlato ze zahraničí.

Co rozhodne? Rozhodne velikost měšce strany preferující cenu stanovenou podle trhy s fyzickým zlatem. Pokud je na této straně Čína se svými devizovými rezervami, mají velkou šanci. Trh zlata totiž není nijak extrémně velký.

zlato-stribro

 

Zdroj grafu

 

Podle všeho si Čína porážku s Pan Asian Gold Exchange nenechá jen tak líbit. Tak jako v 90. letech minulého stoleté se říkalo, že americkým akciím brání v pádu „Greenspanův put“, tak stejně si dovolím tvrdit, že zlatu dnes brání v pádu „čínský put“.

Celé to směřuje k finančnímu systému postavenému na nových základech, s novou dominantní měnou. Nejdříve se celý nový systém připraví (Německo, Čína, Rusko…) a poté se jen počká na pořádnou rozbušku. Cena zlata bude patřičně reagovat.

Největší chybou, jaké se mohou investoři do fyzických drahých kovů dopustit, je nechat se ovlivňovat cenou „papírového“ zlata a stříbra.

 

 

Hledáme nejlepší články čtenářů:


10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

 

Další vybrané články:

 

 

Kdo další drží triumfy v ruce?

Úterý, Březen 27th, 2012

V dnešní době se mluví o řadě zemí. O kom se ale mluví vzhledem k vývoji relativně málo, je Saúdská Arábie. O Saúdské Arábii se mluví jen v případě, že vylétne cena ropy a řada lidí k ní vzhlíží jako k zemi, schopné korigovat ceny ropy. To je ale vše. Její vliv na oblasti mimo cenu ropy je výrazně podceňován.

Saúdská Arábie je zemí, která si nyní může do určité míry diktovat podmínky. Pokud by Saúdská Arábie začala vyžadovat jinou měnu než dolar, má to dolar spočítané. Současný dolar totiž stojí na dohodě Spojených států a Saúdské Arábie z roku 1973, že Saúdská Arábie bude prodávat ropu výhradně za dolar. K této dohodě pak o dva roky později přistoupila celá OPEC a od té doby se petrodolar stal globálním standardem.

Že Saúdská Arábie kroky směrem od dolaru podniká, není nic tajného – o společné rafinérii s Čínou jsem psal již koncem ledna. Pokud vypořádání dodávek z této rafinérie (a možná nejen z této) půjde mimo dolary (a podle mě to lze předpokládat), bude to jen další hřebíček do rakve petrodolaru.

Na druhou stranu, Saúdové se jako menšinový kmen drží u moci jen díky podpoře Spojených států.

Zde to jsou šachy na nejvyšší úrovni. Která země má dlouhodobě nejlepší šachisty světa? Rusko. Proto pozor i na něj.

 

 

Hledáme nejlepší články čtenářů:


10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

 

Další vybrané články:

 

Vlna rezignací bankéřů není jen tak

Neděle, Březen 25th, 2012

Ve výroční analýze jsem psal o možném soudním procesu. Podle některých je tento proces na spadnutí. V posledním únorovém týdnu mělo dojít k zatčení a následnému propuštění (nemluví se pouze o výslechu) amerického ministra financí Timothy Geithnera v souvislosti se záchranými operacemi kolem AIG. To by samo o sobě nebylo nic neobvyklého. Mnohem závažnější jsou doprovodné události.

Tomu, že ve vzduchu krouží opravdu černá labuť, nasvědčuje nevídaná vlna rezignací vedoucích představitelů bank po celém světě. To, že se nejvyšší vedení obměňuje, není noc mimořádného. Mimořádná je ale míra obměny v posledních měsících. Jak ukazuje graf, v posledních 4 měsících roku 2011 ocházelo 10-15 topmanažerů měsíčně. V lednu jich ale odešlo více než 30, v únoru přes 90 a v první polovině března přes 60.  To je nárůst o stovky procent.

 

bank-resignations

 

Společnostmi, ze kterých odchází topmanažeři je Goldman Sachs (14), UBS (9) a Deutsche bank (7), Bank of America (6) a Royal Bank of Scotland (5). K tomu si přičtěte skutečnost, že místo šéfa Světové banky nehodlá obhajovat R. Zoellick. Asi vědí proč, vždyť agentura Moody’s v poslední době snížila rating více než stovce bank a finančních institucí.

Nemyslím si, že by loď již oficiálně narazila na útes a kapitán ji opouštěl. Spíše to na mě působí, že loď směřuje na útesy a má zaseklé kormidlo, o čemž má ponětí pouze kapitán, případně pár nejvyšších důstojníků a jinak nikdo. To je přesně situace, ve které se nachází současný finanční systém. Insdeři podle všeho předávají loď. Nové přebírající kapitáni a vysocí důstojníci se radují z povýšení. O zaseklém kormidlu nemají ani potuchy a bláhově se domnívají, že mají dostatek času pro manévrování.

Máme se na co těšit… Otázkou pouze je, kdo půjde přes palubu jako další.
Hledáme nejlepší články čtenářů:


10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

 

Další vybrané články:

 

Je Kanada obětí měnové války?

Sobota, Březen 24th, 2012

Jistě ten kdo sleduje dění na měnovém trhu, tomu neuniklo v posledních letech to, že kanadský dolar se pohybuje na úrovni parity s americkým protějškem. Jakkoliv se toto může líbit kanadským spotřebitelům, že si mohou dovolit více např. amerických statků a služeb, tak realita z pohledu ekonomiky je, že země javorového listu za poslední tři roky poprvé od 90. let zaznamenává záporné saldo běžného účtu platební bilance. To znamená, jednoduše řečeno Kanada méně vyváží výrobky a služby než je dováží. Silný kanadský dolar (zvaný mezi investory loonie) se zvláště odráží na poklesu exportu služeb a průmyslových statků neenergetického charaktetu. Již minule jsem psal o brazilském realu a jeho posilování ve světle měnové války vedené převážně USA a EU. Tam má brazilská centrální banka prostor ke snižování úrokových sazeb (postupující však riziko možné inflační spirály), zde jsou však možnosti „salvy“ kanadskou centrální bankou omezené, jelikož se benchmark sazba již pohybuje nízko na 1%. Podívejme se na vývoj běžného účtu platební bilance Kanady od r. 2000 jako % k HDP:

caccount_canada

Kanada je vnímaná investory jako země s energetickými zdroji a současný vývoj na trzích s ropou by se mohl zdát, že by se mohl hodit k rostoucím příjmům z exportů energetického sektoru (od r. 2002 se podíl tohoto sektoru na celkových exportech země zdvojnásobil na 24%). Realita je, že je potřeba rozdělit zemi nejen na zdrojově bohatý západ, ale a také na průmyslově zaměřený východ, který naopak výrazněji ztrácí než západ získává. Když se podíváme na podíl exportů na růstu HDP v průměru v letech 1971-2002 tak to bylo téměř 50%. Dnes je tento podíl v záporných číslech. Kanada se tak stává v podstatě ekonomikou typu USA, kdy je růst zabezpečován s velkého procenta poptávkou spotřebitelů po statcích a službách s možnotí dalšího prohlubování export/ import deficitu. Ten je potřeba financovat a nejlépe pomocí přímých zahraničních investic delšího charakteru. V posledních třech letech byl však čistý příliv do těchto investic záporný a financování naopak probíhá formou kladného přílivu do tzv. portfolio složky, převážně do vládních dluhopisů. Je  to zejména z důvodu AAA ratingu Kanady. Nicméně tato složka financování je volatilní a ztratí-li případně země svůj špičkový rating, situace se může stát velmi vážnou. Zdá se, že se tak země javorového listu stala do určité míry obětí měnové války bez možnosti větší obrany a je závislá na více strategičtějších interních ekonomických rozhodnutích a hlavně na zlepšení ekonomického stavu v USA a EU.

Závěrem se pojďme podívat na vývoj kanadského dolaru (zhodnocování) od počátku tohoto století oproti americkému dolaru na burze CME v Chicagu (kontinuální kontrakt, měsíční data, v USD za 1 CAD):

loonie032412