Články s tagem ‘Německo’

Články týdne – 17. října

Pátek, Říjen 17th, 2014

Jak jsou na tom “too big to fail” banky?  I když, někdy jsou tyto banky přezdívány na ” too big to jail”. Uvidíme, ale i některé z nich prochází významnou restrukturalizací. Například Citibank opouští trhy v 11 zemích, včetně České republiky. 

Referendum v Itálii o euru? I to je možné. Sledujte vývoj.

Saudská Arábie: zvykejte si na nižší ceny ropy. Tento článek si dovoluji nazvat povinnou četbou.

Dojde v Německu ke změně ekonomické politiky? Merkelová by jistě ráda…

 

Stínová ekonomika

Úterý, Září 23rd, 2014

U nás finišuje příprava státního rozpočtu pro rok 2015. Na rozdíl od minulých let jsem nezaregistroval debaty o tom, o kolik je státní rozpočet chudší díky stínové ekonomice. Možná právě proto jsem se rozhodl publikovat odhady rozsahu šedé ekonomiky v různých zemích Evropské unie.

Pokud jde o absolutní částky, největší stínová ekonomika se odhaduje v těchto zemích:

  1. Itálie – 410 mld. euro
  2. Německo – 400 mld. euro
  3. Francie – 300 mld. euro
  4. Španělsko – 230 mld. euro
  5. Velká Británie – 200 mld. euro

 

iná země se nedostala nad 100 mld. euro. Odhady pro Českou republiku se pohybují kolem 40 mld. euro.

Proto stojí za porovnání objem stínové ekonomiky s HDP zemí. Východní Evropa tu západní tvrdě „válcuje“.

  1. Bulharsko – 35%
  2. Rumunsko – 33%
  3. Litva – 32%
  4. Estonsko – 32%
  5. Lotyšsko 28%

 

U zemí s uvedenou největší šedou ekonomikou v absolutní výše pak procenta vychází následovně:

  • Itálie – 22%
  • Německo – 15%
  • Francie – 14%
  • Španělsko – 22%
  • Velká Británie – 12%

 

Nejmenších hodnot (jediné země pod 10%) dosahují Rakousko a Lucembursko. Podíl České republiky je 18%. V porovnání s Německem to není žádná hrůza.

Když chcete odhadovat výpadek daní – jen u daně z příjmu pro ČR vychází jednotky miliard euro (podle všeho by to stačilo pokrýt celý plánovaný deficit příštího roku). O DPH nemluvě (i když tam by zase byly vyšší odpočty…).

Jasně, 100% stínovou ekonomiku vymýtit nelze, avšak ani její snížení na úroveň Německa by státní rozpočet nezachránilo.

 

Výroční analýza pro rok 2014

 

Výběr článků určených předplatitelům

 

Výběr článků věnovaných finančnímu systému jako celku:

 

Německo vs. Francie – klid před bouří

Úterý, Květen 13th, 2014

Na pozadí blížících se voleb do Evropského parlamentu se schyluje k mnohem zásadnější bitvě. Bitvě severu proti jihu o roli Evropské centrální banky, potažmo k bitvě o euro.

Blížíme se k době, kdy nastane další kolo velká debaty o budoucí pozici Evropské centrální banky a evropské společné měny. Francie a další země „jihu“ si opakovaně stěžují na problémy s exportem díky příliš silnému euru, Německo takovéto problémy nemá, naopak, Evropská unie uvažovala i o jeho sankcionování za obchodní přebytek. Čím silnější domácí měna, tím levněji v přepočtu dovozy ropy, plynu apod.  Proto Německu silnější euro nevadí.

Rozbroje mezi Německem a Francií nejsou nic nového. Už od vzniku Evropské centrální banky se Německo snažilo o to, aby její model kopíroval fungování Bundesbanky, včetně cílů. Francouzi požadovali centrální banku více podporující ekonomický růst a snižující nezaměstnanost i za cenu vyšší inflace. Stávající přístup „něco mezi“ ECB nevyhovuje ani Německu, ani Francii.

Ekonomika zemí eurozóny se ozdravuje, ale jen v průměru. Ekonomiky Německa a dalších zemí „severu“ (včetně České republiky) se ozdravují rychleji (měřeno ekonomickým růstem a změnou míry nezaměstnanosti) nežli ekonomiky „jihu“ (Francie a země na jih od ní).

Jižní země tlačí ECB směrem k podpoře ekonomického růstu, tlačí ji k „evropskému QE“, k nakupování aktiv všeho druhu, inflace z jejich pohledu nehrozí. To je hezká věc. Pokud něco takového děla centrální banka jedné země (Spojení státy či Japonsko) je jasné, jaké bondy a jaká aktiva bude nakupovat. Podle jakého principu by se však určilo, cenné papíry kterého státu bude ECB nakupovat? Koho upřednostní? Může takovéto postupy napadnout například německý ústavní soud?

Tlak na Německo bude v nejbližší době pravděpodobně sílit, aby schválilo intervence směrem k oslabení eura. Co když se ECB přikloní k záporným úrokovým sazbám?

Tyto tlaky nejsou výsledkem globální měnové krize, ale výsledkem vnitřní krize eurozóny. Některé země mají obchodní přebytek, jiné obchodní deficit a tudíž mají různé požadavky na kurz eura. Ať už je kurz eura jakýkoliv, některým zemím vyhovuje, jiným ne, ale ty nemají opatření na obranu.

Nejpozději v polovině příštího roku se budoucnost eura a úvahy nad jeho možným rozdělením opět dostanou na titulní stránky novin.

 

 

Výroční analýza pro rok 2014

 

Výběr článků určených předplatitelům

 

Výběr článků věnovaných finančnímu systému jako celku:

Může se Německo snažit zmenšit vliv Deutsche Bank na tamní ekonomiku?

Pondělí, Březen 10th, 2014

Německo je klíčová evropská ekonomika, německé banky hrají proto velkou roli. Nyní se podívám německé banky. Co se kolem nich děje? Mohou se Bundesbanka a BAFIN bát vlivu Deutsche Bank na německou ekonomiku?  Lze elegantně cestou zmenšit vliv Bundesbanky na německou ekonomiku? Lze. Deutsche Bank patří mezi TOP světové banky a vývoj v ní nelze brát…

Tento článek je určen jen pro předplatitele.
Přihlášení předplatitele Registrace předplatného

Kam mohou vest prohlubující se rozpory mezi Německem a zbytkem eurozóny

Pondělí, Únor 17th, 2014

Již v roce 2012 jsem psal  p rozporech mezi Evropskou centrální bankou a Bundesbankou. Loni na podzim hrozila Evropská komise Německu disciplinárními sankcemi kvůli jeho obchodním přebytkům.  Nyní přechází Německo do protiútoku. Ne prostřednictvím centrální banky, ale přes Nejvyšší soud. Německý Nejvyšší soud napadl před pár dny pomoc Evropské centrální banky zemím Jižní Evropy. Podle něj…

Tento článek je určen jen pro předplatitele.
Přihlášení předplatitele Registrace předplatného

To snad Evropská komise nemyslí vážně

Pátek, Listopad 8th, 2013

Evropská komise pohrozila Německu disciplinárními sankcemi, pokud bude i nadále dosahovat takových obchodních přebytků v rámci Evropské unie. Zatím to tak vypadá. Prý se Německo stará o vlastní zájmy a ne o zájem dalších zemí Evropské unie, nestimuluje dostatečně domácí poptávku.

To snad Evropská komise nemyslí vážně. Německo patří k největším přispěvatelům do unijního rozpočtu, podílelo se největší měrou na záchranných balíčcích pro evropské banky.

Nyní Evropské komisi vadí, že jiné země kupují německé zboží a že zároveň Němci nekupují zboží vyrobené v jiných evropských zemích. Kdyby bylo německé zboží dotované, tak neřeknu, ale o nepovolených dotacích se nikde vůbec nemluví.

Buď tedy v rámci EU má být volný trh, nebo ne. Pokud ano, tak Evropská komise káže bludy a pokud ne, chystá se EU do kytek.

 

Otázkou je, kdo potřebuje koho více? Potřebuje více Německo euro nebo eurozóna potřebuje Německo ve svém středu?

Německo  není na obchodu s eurozónu dramaticky závislé. Proto by se ani ono nemuselo bránit odchodu vybraných zemí z eurozóny. Naopak. Pokud to neudělají oni, může to udělat Německo samotné.

Po druhé světové válce si Německo zakládalo na nízké inflaci a silné marce. Tu potom obětovali na oltář evropské integrace (mimochodem, marka ale i nadále zůstala zákonným platidlem, euro bylo pouze přidáno).

Německo stojí stát před otázkou, zda raději slabé a inflací hrozící euro spravované Evropskou centrální bankou nebo relativně silnou vlastní marku řízenou Bundesbankou. Co myslíte, že Německo časem zvolí?

Osobně jsem přesvědčen, že Německo scénáře o odchodu z eurozóny zpracované má. Jestliže Bundeswehr má zpracované scénáře Peak Oil až po systémovou krizi politického zřízení, tak nevěřím, že by neměli zpracované scénáře návratu k marce včetně všech nezbytných detailů.

Německo se tak bez stávajícího eura obejde. Stávající eurozóna se však bez Německa neobejde, pokud nebude chtít dopustit pokles kurzu eura proti hlavním světovým měnám o desítky procent.

Články týdne – 12. července

Pátek, Červenec 12th, 2013

Německá ekonomika je v problémech, export jde ke dnu. Této situaci navíc neprospívá ani nyní již méně sledovaný vývoj na Kypru.

Kupujete americké akcie? Pak se nezapomeňte podívat na tohle číslo. Pokud hledáte dividendové akcie, tady máte inspiraci.

Jim Rickards a jeho interview pro Russia Today 

 

 

Archiv - Předchozí články týdne

Výroční analýza 2013

Pohled na penzijní reformu

Událost rozhodující o přežití eurozóny je za dveřmi

Neděle, Září 9th, 2012

Německo a vzhledem k jeho pozici s ním i celá Evropská unie se blíží klíčové události a v našich médiích ticho po pěšině. O co jde? O termín, kdy má německého ústavního soud, který projednává soulad Evropského stabilizačního mechanismu s německou ústavou, oznámit své rozhodnutí – konkrétně ve středu 12. září.

Množství investorů počítá se schválením Evropského stabilizačního mechanismu a vnímá rozhodnutí soudu víceméně jako formalitu. Tak to ale nemusí být.

Německo je klíčivou zemí a jeho chování rozhodne o osudu eurozóny. Uvažují trhy o možnosti, že by soud smetl Evropský stabilizační mechanismus pod stůl? Prakticky vůbec, akciové a další trhy však s něčím takovým vůbec nepočítají. Dopady případného zamítnutí na trhy by se blížily masakru – tím mám na mysli propad kurzu eura a evropských akciových trhů. Bez německého příspěvku je totiž jakýkoliv evropský záchranný balíček bezzubý. Eurozóna by rázem stála nejen na hraně propasti, ale ještě by se nad ní nakláněla. Tento scénář nemůžu vyloučit, ale nezdá se mi jako nejpravděpodobnější.

Jako pravděpodobnější než přímo zamítnutí se mi zdá předběžné schválení doprovázené striktními podmínkami. Ústavní soud může nastavit podmínky, za jakých se Německo bude moci podílet na Evropském stabilizačním mechanismu či podobných aktivitách. I tento výrok může zasáhnout trhy, dopad na ně bude závislý na nastavených podmínkách.

Jak to dopadne? Tipuji předběžné schválení doprovázené striktními podmínkami a Německo pracující na alternativních scénářích.

 

 

Aktuální investiční trilogie:

  1. Rýsuje se nový finanční systém
  2. Volby ve Francii jako katalyzátor dalšího vývoje
  3. Devizový trh se změnil k nepoznání

Hledáme nejlepší články čtenářů:


10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

Další vybrané články:

Rating Německa a korida ve Španělsku

Středa, Červenec 25th, 2012

Ratingová agentura Moody’s, jedna ze tří klíčových, snížila výhled tří zemí s ratingem AAA – Německa, Nizozemí a Lucemburska –  ze stabilního na negativní. S ratingem AAA bez negativního výhledu tak v eurozóně zbývá pouze Finsko (které nedávno pohrozilo vystoupením z eurozóny – že by ho to uchránilo od snížení ratingu?).

Tento krok ze strany Moody’s jasně ukazuje, že náklady na záchranu eurozóny již začínají přerůstat schopnosti i těch největších a relativně nejbohatších zemí. Rozhodně nesledujte výroky Merkelové a dalších politických představitelů, jejich kroky nic nového nepřinesou. Sledujte výroky – ale zejména kroky – německých bankéřů. Ti rozhodnou o dalším vývoji eurozóny. O možných scénářích jsem psal opakovaně, naposledy v rámci investiční trilogie zde.

Ani vývoj v dalších problémových zemích není nijak veselý. Německo již vidí vystoupení Řecka z eurozóny jako čím dál pravděpodobnější, Španělsko také není v kdovíjaké kondici. Výnosnost desetiletých španělských dluhopisů dnes dosáhla rekordní úrovně – hravě překonala 7% a přibližuje se k 8%. Toto číslo nemusí být zdaleka konečná, lze čekat další pokračování růstu (řecké šly daleko výše).  Španělsko se účastní vlastní finanční koridy. Bohužel ne jako divák, ale jako býk určený k porážce.

Jak jsem psal výše, SLEDUJTE KROKY NĚMECKÝCH BANKÉŘŮ. Ti rozhodnou.

 

Aktuální investiční trilogie:

  1. Rýsuje se nový finanční systém
  2. Volby ve Francii jako katalyzátor dalšího vývoje
  3. Devizový trh se změnil k nepoznání

Hledáme nejlepší články čtenářů:


10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

 

Jak to vypadá s inflací?

Neděle, Červenec 15th, 2012

Stávající globální měnový systém je postaven na dluhu, který je finančními institucemi považován za aktivum. Ano, z pohledu věřitelů je tomu opravdu tak, zejména díku rozsáhlé sekuritizaci dluhů. Řada věřitelů (jedním z nich je např. Čína) se dluhové bubliny obává a snaží se vyměnit tato finanční aktiva za hmotná aktiva.

Zadluženost zemí je větší než před minulou recesí. Většina zemí G20 se potýká v lepším případě se zpomalující se ekonomikou. Světu tak chybí jakýkoliv významný motor růstu. Poprvé od deprese z 30. let minulého století se svět dostává do druhé recese, aniž by HDP dosáhlo úrovně před uplynulou recesí. Výsledkem je tak protahující se pokles ekonomik. Pokud se někdo odvolává na chování recesí po druhé světové válce, používá irelevantní vzor.

Podle rakouského ekonoma Ludwiga von Mises je nemožné uchránit úvěrovou bublinu před splasknutím, ať děláme, co děláme. Prostě to nejde. Přesně v této situaci se světová ekonomika nachází nyní. Čím větší bublina, tím větší rána při splasknutí a hrozba pro úspory lidí, i když se jim to třeba nezdá.

Většina lidí nevěří tomu, že by o své peníze mohli přijít, podle nich to „věrchuška“ nepřipustí. V tom se ale šeredně mýlí. Ať vrchnost dělá, co dělá, nemá šanci splasknutí bubliny zabránit. Země, které se brání poskytování pomoci, je Německo. Proč? Za prvé proto, že platí a platí a za druhé proto, že s inflací má před přibližně 90 lety své zkušenosti.

Lidé si často neuvědomují primární rozdíl mezi inflací a hyperinflací. Hyperinflace je často vnímána jako nezastavená inflace. Jde však o rozdílné kategorie, i když s podobnými projevy.

Inflace nastává při přehřátí ekonomiky. Ceny práce, zboží i služeb rostou relativně rychle. Ve většině případů jde o poptávkou taženou inflaci, nabídkově tlačená inflace není tak častá, dochází k ní při poklesu nabídky (např. neúrodě). Tento typ inflace není tak hrozný, s tím se dá žít.

Hyperinflace není jenom vysoká míra inflace, za což bývá často označována. Hyperinflace znamená ztrátu důvěry v měnu. V první fázi jde o pádící inflaci, kdy ceny rostou o 10-20%, lidé pomalu ztrácí důvěru (ala konec 80., let v USA). V případě že centrální banka včas nezasáhne, dosáhne rozvoj inflace kritické hranice. Následně se hyperinflace rozjede na plné obrátky. Ceny raketově rostou, protože se lidé snaží zbavit peněz za každou cenu. Nevěří jim, stejně jako měně nevěří ani mezinárodní trhy. Měna jde je dnu, resp. se s ní tapetují toalety.

Co čeká investory? Největší problém světa je to, že v krizi se nenachází jenom jedna země. Podle všeho to směřuje k totálnímu resetu světového finančního systému, v rámci kterého se trh obligací se stane mrtvým, v rámci zásahů se můžeme dočkat podobných omezení, jako několikrát od roku 2008, kdy došlo v různých zemích k zákazu short sellingu akcií bank. Nyní se dost možná dočkáme něčeho podobného, akorát v širším měřítku. Investoři budou mít co dělat.

Pokud se lidé domnívají, že tím, že se nebudou angažovat na finančních trzích, se vyhnou rizikům, jsou na velkém omylu. Běžným lidem nejvíce hrozí postižení inflací. Zachránit je jakž takž může osoba podobná P. Volckerovi v čele Fedu koncem 70. let minulého století. Pokud se nikdo takový nenajde, skutečné dlouhodobé vysoké inflaci se nevyhneme, ať už si oficiální statistiky budou říkat cokoliv.

Jaké ceny porostou nejvíce? Jsou to ceny nezbytných věcí – potraviny, energie apod., Mezi lidmi pak zuří konkurenční boj, rozvíjí se barterový obchod. Z těch, co spoří, nejvíce prodělají ti s penězi na bankovních účtech, nejlépe se má ten, kdo „přečte“ situaci mezi prvními a patřičně reaguje.

Skutečná hyperinflace by byla opravdu katastrofickým scénářem a doufám, že až k ní vývoj nedojde.

 

 


Aktuální investiční trilogie:

  1. Rýsuje se nový finanční systém
  2. Volby ve Francii jako katalyzátor dalšího vývoje
  3. Devizový trh se změnil k nepoznání

Hledáme nejlepší články čtenářů:


10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

 

Další vybrané články:

Změny v eurozóně určí Německo

Neděle, Červen 10th, 2012

Náklady na opuštění některou zemí eurozóny je něco, co se v posledních dnech stále více dostává na pořad dne. Nejde jen o ekonomickou, ale i o politickou partii.  Dopad vystoupení Řecka na světovou ekonomiku je přirovnáván k pádu Lehman Brothers před necelými 4 lety. Co to bylo za otřes a jak reagovaly trhy, máme jistě ještě v živé paměti.

Podle nedávné zprávy londýnského Centre for Economic & Business Research, by se tyto náklady mohly v případě Řecka vyšplhat až k jednomu biliónu eur. Pokud bychom se bavili například o Španělsku či Itálii, přidejme minimálně stovku procent v případě, že vše bude perfektně připraveno a půjde to jak po másle. V případě problémů můžeme počítat se 4-5 bilióny euro. To již představuje víc než 20% HDP členských zemí eurozóny (tedy ztrátu cca celého desetiletí ekonomického růstu).

Francie po nedávných prezidentských volbách a vítězství socialistického kandidáta odmítne úsporná opatření. Vědomi si toho, že se jejich pozice zhoršuje, budou tlačit na Řecko či případně Španělsko, aby dobrovolně opustili euro. Pokud budou Španělé uvažovat čistě ekonomicky, vrátí se k pesetě (Řekové se měli vrátit k drachmě před 2 lety a byli by dnes na tom mnohem lépe). Všechny tyto země pak budou donuceny ke shodné medicíně – debt default, povolit krachy bank, devalvace nových lokálních měn. Pro tyto země vhodné řešení. Měny Itálie, Řecka nebo Španělska mohou v takovém přípdě spadnout i o polovinu. Vývoj „zbytkového eura“ po takovýchto událostech bych přirovnal to k vývoji ceny zlata na podzim roku 2008 – nejprve rychlý propad, pak setrvalý růst v horizontu roku až roku a půl o desítky procent.

Nikdo však nechce být první, taková země bude označována za poraženého. Proto ta masívní obrana proti opuštění eura prakticky za každou cenu. Jakmile jedna země opustí euro, další země se již nebudou tak ostýchat. Nebudou totiž moci být nazvání rozvraceči eurozóny. Kdo jsou horcí kandidáti na návrat k domácí měně? Z důvodů slabé ekonomiky to podle mě jsou Řecko, Portugalsko, Španělsko a Itálie.

Že se bude více angažovat i Německo je nabíledni. Až do nedávna byla krize množstvím Němců vnímána jako něco, co se týká Řeků, Španělů, ale jich ne, německá ekonomika roste a proto Německo finančně pomáhá. Tato situace se nyní mění, podívejte se jen na vývoj německých akcií za několik posledních týdnů. Ani ekonomika na tom není bůhvíjak dobře – Ifo index klesl poprvé za 6 měsíců, automobilový průmysl si také přestává vyskakovat – pokles o 17% za 12 měsíců nevěští nic dobrého. Německé firmy se začínají obávat, že je krize zasáhne a jednají podle toho. Německo tak bude primárně bránit své vlastní zájmy, ne zájmy Řeků či Španělů.

Zájmem Německa pak bude zbavit se přítěže. V takovém případě se nabízí tři scénáře:

  • Německu se podaří se zbavit nechtěných jižních spolucestujících. V ideálním případě se ke svým národním měnám vrátí Řecko, Itále, Španělsko…
  • Pokud tyto země jako první za žádnou cenu nebudou chtít euro opustit (aby nebyly označeny za poražené), jako první může jít Francie, která zatím není v takovém svrabu, a vezme výše zmíněné země s sebou.
  • Německu se nepodaří donutit nechtěné spolucestující k vystoupení z vlaku, tak se rozhodne vystoupit z vlaku se skupinkou přátel samo a vezme s sebou Rakousko, Nizozemí, Finsko a případně vybrané malé země s přebytkem obchodní bilance.

V udržení eurozóny ve stávajícím složení nevěřím.

 

Aktuální investiční trilogie:

  1. Rýsuje se nový finanční systém
  2. Volby ve Francii jako katalyzátor dalšího vývoje
  3. Devizový trh se změnil k nepoznání

Hledáme nejlepší články čtenářů:


10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

Euro jako šachy

Neděle, Červen 3rd, 2012

Že některá země podle všeho opustí eurozóny, o to se dnes již otevřeně diskutuje.  Ještě nedávno bylo toto téma tabu. Země se již určitě připravují na odchod některých zemí z eurozóny (některé země přípravu takovýchto scénářů přiznávají veřejně, jiné to dělají v tichosti). Stejně tak se na tento krok bezpochyby připravují i velké společnosti. Ve své podstatě jde o něco nevídaného – o mnohostrannou šachovou partii.

Řadou lidí bude odchod některé země z eurozóny vnímán jako konec snu o federální Evropě. To je ale to, co nechtějí připustit. Za tímto účelem se k moci čím dál více dostávají bankéři.  Zatím se v problémových zemích dostávají k moci buď prověření finančníci, nebo prověření zastánci globalizace.  Jakmile by se totiž některá větší země vzepřela tomuto scénáři a chtěla se vydat islandskou cestou, ocitá stávající globální finanční systém na smrtelné posteli. Toho jsou si asi všichni zúčastnění vědomi.

V momentě, kdyby Řecko skutečně vyhlásilo bankrot, přišla by EU, ECB a MMF dohromady o více než 150 mld. euro.  Pokud Řecko přijme opatření a dostane pomoc (ta by měla být ve výši 130 miliard dolarů), jde vlastně akorát o odsunutí splatnosti.  O nic jiného. Z čistě ekonomického hlediska by pro Řecko samotné byl bankrot, návrat k drachmě a její následná devalvace tím nejlepším možným řešením.

Skutečnost, že v Řecku probíhá run na banky, není ničím novým, lidé se snaží vyhnout právě výše zmíněné devalvaci drachmy po jejím znovuzavedení, podobné obavy se pomalu rozšiřují i do dalších členských zemí eurozóny. Londýnská tiskárny peněz De La Rue má připravená záložní plány, jak případně rychle vyhovět poptávce po tisku drachem.

Proto byla v minulosti schvalovací referenda v některých zemích opakována do doby, než je určitá smlouva schválena apod. Podobný scénář se rýsuje i v případě řeckých parlamentních voleb, které se budou opakovat do doby, než se podaří vytvořit vládu přijímající úsporné balíčky. Nikdo vůbec nechce připustit scénář, že by vládu sestavily strany odmítající úsporná opatření a který aby vyhlásila platební neschopnost Řecka.

Vystoupení jakékoliv země z eurozóny nebude to nic jednoduchého. Nejjednodušší to bude v případě, že se k takovému kroku odhodlá země sama od sebe a v klidu připraví všechny nezbytné kroky. Jakmile bude nějaká země z eurozóny vytlačována proti její vůli, bude to postupný proces, sestávající z řady kroků a potýkající se s velkým odporem.

Analýzu kroků nezbytných v případě vystoupení země z eurozóny připravili nedávno ekonomové Francie a Německa (kteří mimochodem návrat k národním měnám doporučují všem zemím). Jako hlavní přínos takového kroku uvádí posílení národní suverenity a získání většího množství možností, jak řešit problémy na trhu práce a další domácí problémy dle vlastních priorit. Vlády získají významný nástroj v pohyblivosti směnného kurzu, kde doporučují stanovit fluktuační pásmo +/- 15%. Země, které by měly zájem (a i podobnou ekonomickou výkonnost) by se následně mohly domluvit na měnové unii).

Dovedu si představit země s velkým vzájemným obchodem, které každá vykazují celkový přebytek obchodní bilance). Měla by to být měnové unie čistě na základě ekonomických zájmů, nikoliv politických.  Jak to vypadá s Německem a s jakými zeměmi má Německo nejbližší ekonomické zájmy, se dočtete v této analýze.

 

Aktuální investiční trilogie:

  1. Rýsuje se nový finanční systém
  2. Volby ve Francii jako katalyzátor dalšího vývoje
  3. Devizový trh se změnil k nepoznání

Hledáme nejlepší články čtenářů:


10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

Články týdne – 11. května

Pátek, Květen 11th, 2012

Ve Spojených státech se blíží prezidentské volby. Pokud někdo čeká zásadní změnu finanční politiky (tedy pokud nějakým zázrakem nevyhraje Ron Paul), tak se mýlí. K tomu si přičtěte, že podle Billa Grosse ze společnosti Pimco se QE3 blíží. Kdby yjen QE3, viz obrázek níže…

Krize v Evropě eskaluje, Německo se dostává do izolace. Tohle nedopadne dobře, spěje to k zásadní změně. Nevěřím, že by Německo přiznalo porážku, totéž ale nebude chtít udělat ani Francie nebo někdo jiný. Bude se to “držet” do poslední chvíle a výsledkem bude řetězec událostí.

O postoji Warrena Buffetta ke zlatu jsem psal včera. Postoj Číny je diametrálně odlišný, kupuje zlato ve velkých objemech. Místo toho přestala Čína nakupovat evropské vládní obligace. O to více se zaměřuje na Afriku.

Vývoj na trhu zlata  bude zřejmě hodně zajímavý.

qe56

 

Archiv - Předchozí články týdne

 

Aktuální investiční trilogie:

  1. Rýsuje se nový finanční systém
  2. Volby ve Francii jako katalyzátor dalšího vývoje
  3. Devizový trh se změnil k nepoznání

Hledáme nejlepší články čtenářů:

Devizový trh se promění k nepoznání

Neděle, Květen 6th, 2012

Jaké změny mohou nastat na devizovém trhu? Nemám na mysli jenom, vzájemné kurzové pohyby jednotlivých měn, jde mi o strukturu trhu jako celku.

V minulém díle jsem psal o volbách ve Francii a jejich možném dopadu. Podle prvních odhadů to skutečně vypadá na vítezství socialisty F. Hollanda. Doporučuji tedy nadále pozorně sledovat vývoj ve Francii. Jako katalyzátor mohou volby odstartovat řetězovou štěpnou reakci.

Současná situace není nijak příznivá prakticky v žádné zemi. Největším zádrhelem je existence dvou paralelních problémů – jedním jsou problémy bank a druhým pak zadluženost zemí. Bohužel si dnes nemůžeme dovolit ten luxus, že nejdříve vyřešíme problém jedné země, pak druhé, podobně s bankami (nejdříve banku „A“, poté banku „B“). Vzhledem k propojenosti trhů je třeba vyřešit (téměř) všechny země a banky současně. Jakékoliv jiné řešení je jen odsouváním problému v čase (viz přístup k Řecku, které sloužilo jako testovací země na odladění postupů a vyzkoušení dopadů). Bez zásadním změn na devizovém trhu není řešení nemožné.

Co nás tedy čeká? Nový finanční systém je nezbytností. Jeho součástí bude o nový globální platební systém eliminující Spojené státy.  Připravme se na koordinovanou vícestrannou globální měnovou reformu, respektive zásadní změny v devizové politice po ose Berlín-Moskva-Peking, s odbočkou do Perského zálivu a možným prodloužením hlavní osy do Japonska.

Na jedné straně jde o před pár dny umiňovaný možný vývoj ve Francii následovaný nově vzniklou evropskou měnu zaštiťovanou primárně Německem a případně akceptovanou i dalšími zeměmi. Tato měna má jednu velkou nevýhodu. Tou je její pravděpodobné posílení proti „starému euru“. Vzhledem k tomu, že by podmínkou pro přijetí této měny byla přebytková obchodní bilance, dotčené ekonomiky by se s tím měli být schopny vypořádat. Signálů hovořících pro její zavedení je celá řada, k tomu se přidávají i další.

Jaká další fakta ale o těchto přípravách svědčí? Je jich několik. Společnost Bundesdruckerei GmbH byla před pár lety pro jistotu znárodněna, i když za ní měla zájem společnost Giesicke & Devrient a dokonce si stěžovala do médií, že jí nebyla koupě umožněna, ačkoliv nabídla velice pěknou cenu. Řekl bych, že znárodnění v roce 2009 bylo vedeno bezpečnostními důvody.

Mnohem zajímavější jsou ale následující čísla, hlavně proto, že Německo je jednou z členských zemí eurozóny s největším používáním hotovosti:

  • Každá země si tiskne své vlastní eurobankovky, centrálně se tiskne necelých 10% eurobankovek a nikdo neřešil, když řecká strana tiskla eurobankovky jak o závod.
  • V roce 2010 objednalo Německo mimořádný objem papíru pro bankovky.
  • Německo tiskne poslední dobou méně eurobankovek, než bylo dříve obvyklé. Vyplývá to z výroční zprávy pro rok 2010 výše zmíněné společnosti Giesecke & Devrient. Počet eurobankovek v oběhu v roce 2010 šel nahoru, ale její tržby tažené objednávkami na německé bankovky šly dolů o 16%.  Že by jim tolik obchodů najednou přebrala znárodněná Bundesdruckerei GmbH? Na jejich výroční zprávu jsem velmi zvědav

Proto by došlo k jejímu posílení i proti dalším světovým měnám. Globální pozici nové měny by výrazně posílila koordinované vícestranná globální reforma a uvažované krytí nové měny zlatem. Dost možná proto stahuje Německo zlato ze zahraničí domů.

 Čína se snaží prosazovat čím dál tím více a názory dává jasněji najevo. V rámci těchto snah například pilně pracuje na přípravách zavedení plně konvertibilní měny tak, aby se stala alternativou k dolaru jako rezervní měna. Například v polovině dubna (mimochodem přesně den před zasedáním MMF a skupiny G20) poprvé od riku 2007 rozšířila oscilační pásmo vlastní měny z 0,5% na 1%. K tomu pilně rozvíjí řadu měnových swapů s různými zeměmi včetně například Brazílie či Ruska, mezi nejvýznamnější rozhodně patří ten s rakouskou centrální bankou (která patří mezi nejvýznamnější spolupracovníky Bundesbanky), k tomu čínské firmy začínají požadovat platby za zboží ve vlastní měně.

Celkově to působí to, že yuan míří k plné konvertibilitě, primárně ze dvou důvodů. Tím prvním důvodem je stabilizace čínské ekonomiky a čínských finančních trhů.  Fluktuace měny totiž umožní čínské centrální bance efektivnější monetární politiku.  Větší fluktuace kurzu donutí zahraniční investory více používat zajišťovací instrumenty. Čínské banky, pokud budou tuto práci dělat profesionálně a ne spekulativně, získají další zajímavý zdroj příjmů. Druhým důvodem je snaha o to, aby čínská měna získala statut globální rezervní měny. Bez konvertibility to není možné.

V případě Ruska naproti tomu spekuluje o uvahách směrem k zavedení zcela nové měny, měny kryté zlatem. Pokud by k tomu došlo, došlo by nejspíše i ke koordinaci s Německem ohledně jeho nové měny.

Podle dostupných informací dochází k zajímavým transakcím na trhu zlata, kde se Rusko stává významným hráčem. Za pozornost stojí komentář Billa Holtera. Podle něj dochází k řadě transakcí se zlatem mezi Ruskem a Švýcarskem. Toto zlato by mohlo posloužit jako pomoc přikrytí nové marky zlatem. Výměnou za to Rusko do svých rezerv rázem získalo významné množství nové měny.

Odbočka k zemím Perského zálivu není nic nemožného a jejich podpora měnovým reformám ve výše uvedených zemích je pravděpodobná, speciálně ze strany Íránu, který je jedním v hlavních bojišť měnové války. Nezapomínejme, že i další země Perského zálivu rozvíjí spolupráci s Čínou – viz například před pár měsíci podepsaná významná smlouva mezi Saúdskou Arábií a Čínou, respektive mezi Aramcem a Sinopecem o stavbě společné rafinérie v Rudém moři. O zlatém dináru se hodně mluvilo asi před 5-6lety, od té doby ticho po pěšině. I když, kdo ví…

Pokud by se tyto země Perského zálivu přidaly a opustily dolar jako hlavní měnu přijímanou v platbě za ropu, bude se jednat o významnou podporu výše uvedených kroků osy Berlín-Moskva-Peking.

Suma sumárum, stávající situaci je třeba řešit najednou a proto lze i čekat ne jenom jednu změnu, ale jejich řadu, jejichž průběh bude koordinován mezi jednotlivými zeměmi.

Devizový trh se změní k nepoznání.

 

Předcházející dva díly aktuální investiční trilogie:

  1. Rýsuje se nový finanční systém
  2. Volby ve Francii jako katalyzátor dalšího vývoje

 

 

Hledáme nejlepší články čtenářů:


10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

 

Další vybrané články:

Články týdne – 4. května

Pátek, Květen 4th, 2012

Co by se stalo, kdyby Španělsko nebylo schopné splácet své závazky? No, rozhodně by to nebylo nic příjemného, např. americké akcie by mohly jít dolů o 10-20%.

Co by Hollandovo předpokládané vítězství ve francouzských prezidentských volbách znamenalo pro Německo? Někteří očekávají konec německé hegemonie.  O situaci v Nizozemí se u nás moc nepíše, proto jsem vybral tenhle článek.

Pokud sledujete cenu ropy, pak si nenechte ujít tento článek, probírající její vývoj ze všech možných úhlů.

Ratingové agentury již nějakou dobu mlčí (tedy kromě Špamělska). Podle Billa Grosse lze čekat snížení ratingu Spojených států.

Volby ve Francii jako katalyzátor

Pátek, Květen 4th, 2012

Minulý víkend jsem psal, že Spojené státy svým zablokováním íránských bank od mezinárodního finančního systému podaly nechtěný podnět ke vzniku konkurenčního finančního systému. Že vývoj může být hodně rychlý, čeká se jen na příhodný katalyzátor. Takovým katalyzátorem se mohou stát právě probíhající prezidentské volby ve Francii, jejich druhé kolo je na programu za dva dny.

Francie, Španělsko, Itálie – všechny tyto 3 velké země odmítají úsporná opatření prosazovaná zejména Německem a doufají v pokračování uvolněné politiky Evropské centrální banky, hodlají prosazovat „prorůstovou“ poltiku charakterizovanou nárůstem veřejných výdajů a deficitem veřejných rozpočtů. Populistické orgie ve všech třech výše zmíněných zemích se blíží, na nějaké požadavky o šetření nebude brán zřetel. Pokud by k tomu náhodou nedošlo, nedávná demonstrace na Václavském náměstí bude vypadat jako přátelské setkání pár kamarádů.

Favorit druhého kola francouzských prezidentských voleb – F. Hollande – může převrátit Francii a následně celou Evropu vzhůru nohama. Slibuje řadu opatření, např. snížení věku pro odchod do důchodu, doplněné výrazným navýšením zdaňování bohatých, stanovením maximální výše odměn, nebo zavedení kontroly ceny benzínu apod. Vyjadřuje se kriticky k politice úsporných opatření, prosazované primárně Německem, navrhuje například nové projednání pracně domluvené rozpočtoví smlouvy, čímž by se debata o záchraně eurozóny vrátila do bodu nula.

Hollandovo vítězství a implementace výše zmiňovaných opatření hrozí řadou dopadů. Holland totiž bude chtít prokázat, že nesliboval jen tak do větru, že je mužem činu. Speciálně v okamžiku, kdy Francie má pocit, že o všem se rozhoduje v Berlíně a oni a zbytek Evropy jsou v německém područí.

Tyto volby mají potenciál vyostřit konflikt mezi Německem propagujcím úsporná opatření a zvětšujícím se zbytkem EU. Podobný konflikt je již na úrovni centrálních bank. Taková situace není dlouhodobě udržitelná.

Ač se nový francouzský prezident bude snažit sebevíc, dostane se do vleku událostí a jeho další kroky pak nebudou řízení tím, co chce a co slíbil, ale tím, k čemu bude okolnostmi dotlačen. Nebude to pro něj nic příjemného.

Něco se musí stát. Něco zásadního.

Dosud jsem zastával názor, že jako první eurozónu opustí Německo a vrátí se k marce. Pořád se mi tento scénář zdá jako nepravděpodobnější. Mezi škálu možných scénářů však musím přidat ještě jeden, o kterém se dosud prakticky nemluví.

Co kdyby jako první opustila eurozónu Francie?

Samozřejmě by se Francie nevzdala eura jen tak z plezíru a pro své vlastní potěšení, ale byla k tomu donucena Německem. Německo, jako největší věřitel Francie držící před 90% francouzského státního dluhu, má na ní silné páky.  Možná by tento scénář pro ni byl i výhodnější, než kdyby eurozónu opustilo jako první Německo spolu s vybranými zeměmi a na Francii zbyla společná měna s „prasátky“. Jenom by v případě, že Sarkozy obhájí post v Elysejském paláci, muselo Německo změnu postojů zdůvodňovat mnohem více, než kdyby Sarkozy nebyl zvolen.

Takovýto vývoj by představoval černou labuť nevídaných rozměrů a katalyzátor řetězce dalších událostí. Jakmile k něčemu takovému dojde, každá země okamžitě hraje jen a jen na své triko, nějaké mezinárodní dohody by šly stranou.

Následný vývoj počínaje jižním křídlem eurozóny přes Čínu až po Spojené státy by pak mohl proběhnout mnohem rychleji a ve svém důsledku přinést mnohem radikálnější (rozuměj systémové) změny, než je drtivá většina lidí ochotna si dnes vůbec připustit, zvláště pokud by šlo o koordinované akce různých zemí. Nový „SWIFT 2“ bude pouze jedním z kroků.

Co by takový proces mohl zahrnovat, o tom více v příštím díle.

 

Předchozí a následující díly aktuální investiční trilogie

1. Rýsuje se nový finanční sytém

3. Jaké změny mohou na devizovém trhu nastat?

 

 

Hledáme nejlepší články čtenářů:


10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

 

Další vybrané články:

Co dojednala EU

Úterý, Leden 31st, 2012

Co vlastně dojednali lídři EU? Tři hlavní oblasti.

  • Pakt o rozpočtové disciplíně – kromě ČR a Velké Británii jej podepsali všechny členské země EU. Tento pakt nepovoluje výrazně deficitní hospodaření zemí. Strukturální deficit (čili výpadek příjmů v důsledku recese se sem nezapočítává – elegantní manévr jak povolit deficity) nesmí překročit 0,5%.
  • Podporu růstu a snížení nezaměstnanosti – podpora malých a středních firem, podpora vědeckotechnického pokroku, snaha o snížení nezaměstnanosti, hlavně absolventů (i když tím, že když neseženou místo, tak půjdou dále studovat, se nezaměstnanost řeší jen papírově).
  • Vyzvali pomoci pro Řecko, aby byl připraven druhý záchranný balík. Důležitým faktorem bude, jak velké ztráty budou nakonec ochotni akceptovat soukromí investoři.


10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

 

Další vybrané články:

Řecko do konkurzu?

Neděle, Leden 29th, 2012

Podle agentury Reuters tlačí Německo na to, aby evropské instituce převzaly kontrolu nad řeckým státním rozpočtem.

Podle některých návrhů by evropské instituce získaly rozhodovací pravomoci v určitých aspektech fiskální politiky. Nový „komisař pro rozpočty“ by měl právo veta v případě rozpočtu navrženého řeckou vládou. Já bych ho spíše přirovnal ke správci konkurzní podstaty. Návrh pochopitelně nebyl z řecké strany přivítán s otevřenou náručí.

To, že se o tom mluví právě teď, mi zapadá přesně do posledního vývoje, kdy A. Merkelová poprvé připustila možnost defaultu Řecka. To je věc, kterou politici donedávna zásadně vylučovali.

O pozici Německa jsem psal podrobněji na podzim, dovolím si zde z této analýzy odcitovat pár řádků:

V pudu sebezáchovy se Německo může vrátit k „starédobré“ marce. Nemohou to ale oznámit jen tak, byli by označeni za toho, kdo zabil proces evropské integrace. Nešlo by totiž jen o měnovou reformu v rámci jedné „bezvýznamné“ země, jde o měnovou reformu s globálními dopady.

Politické krytí takového kroku musí být dokonale připravené. Podle mě Německo čeká pouze na vhodný okamžik, kdy by znovuzavedení marky oznámilo. Protože takové oznámení nepochybně vyvolá enormní turbulence na všech trzích, přípravy musí být opravdu důkladné. Nejprve musí přijít pořádný „průser“ a jakoby v reakci na něj pak bude Německo moci oznámit návrat k marce. Dřív ne. Podle mě ale na marku nebudeme čekat moc dlouho.

Ještě nedávno se o bankrotu Řecka mluvilo jako o něčem nemyslitelném. Není to přitom první takový případ.

Vývoj půjde dál směrem k možnostem, o kterých politici dnes ještě buď vůbec nemluví, nebo je vylučují.

 


10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

 

Další vybrané články:

 

 

Rok 2012 – Kdo uteče, vyhraje

Neděle, Leden 8th, 2012

Na úvod si dovolím odcitovat z výroční analýzy publikované před rokem.

Rok 2011 bude rokem nemilosrdným, rokem rozjezdu druhé vlny krize, kdy vypuknou měnové a obchodní války. Budeme svědky série šoků, které zboří stávající pilíře globálního ekonomického uspořádání. Půjde o již beztak podminovaný dolar, o poptávku po amerických vládních bondech, o opětovné problémy bank s aktivy a o rostoucí problémy eurozóny, včetně problémů některých členských zemí s financováním. Investoři si naplno uvědomí, že nemohou čekat plné splacení závazků ani USA, ani evropských zemí.

Co do budoucna? Rok 2012 bude rokem, kdy tato rizika nabydou na síle. Bude dále rokem náběhu globálních systémových změn. Někteří prognostici (tím nemyslím Maye a jejich proslulý kalendář) mluví o roku 2012 jako o roku válek. Věřím, že tak katastrofický rok 2012 nebude.

Uvědomme si, že čas mezi krizovými událostmi se zkracuje. Událostí, které by před 5 lety byly vnímány jako mimořádná krizová „událost minimálně desetiletí“, jsme nyní svědky každou chvíli. Právě zvyšující se frekvence těchto událostí spolu s jejich narůstající intenzitou, by měla být tím nejsilnějším varovným signálem. Systémový kolaps není nemožný. Možnosti zvládat tyto události se komplikují, munice byla prakticky vystřílena.

Která konkrétní firma by mohla být kandidátem na eskalaci nového kola krize? Prakticky jakákoliv významnější banka, počínaje např. Bank of America přes UniCredit Bank až po SocGen. Komerční banky si mezi sebou přestávají věřit, podobně se začínají chovat i velké nadnárodní korporace. Výsledkem této nedůvěry je rekordní objem jednodenních vkladů evropských bank u Evropské centrální banky. Podobného vývoje jsme byli svědky ve dnech kolem pádu Lehman Brothers. Ač se to může zdát podivné, mezi kandidáty na problémy ční Evropská centrální banka. Podle ní několikanásobně vzrostla poptávka po krátkodobých (většinou tříměsíčních) půjčkách. ECB se tak dostává do problému s durací aktiv a pasiv. Ta má jen jediného možného zachránce, a to americký Fed. Ale ani ten není všemocný a nemusí na vše stačit.

Konkrétním spouštěčem by mohly být problémy s deriváty. Deriváty totiž v poslední době plnily funkci balíčku poslední pomoci. Bez jejich explozivního růstu v letošním roce by se celý globální bankovní systém již sesypal jako domeček z karet – podle dat Bank for Internationall Settlements jen za 1. pololetí roku 2011 stoupl celosvětový objem derivátů o 107 bil. USD.  Deriváty byly centrálními bankami využívány, aby udržely úrokové sazby při dně.

 

Kam to celé směřuje? K dlouho nevídanému globálnímu boji o moc.

Na globální geopolitické scéně probíhá dlouho nevídaný boj o moc. Boj to je tuhý, chování USA bude bezpochyby ovlivněno letošními prezidentskými volbami. Země BRIC jsou v nevýhodě, že mají velkou část rezerv uloženu v dolarech. To je asi jejich největší nevýhoda. Klíčové bude, kolik jsou tyto země ochotny zaplatit za dosažení svých cílů. Pokud se odhodlají k razantním krokům, řeknou vyspělým zemím něco ve stylu „trhněte si nohou, přestaňte se vměšovat do volného kapitalismu. Finanční krize je vaše dílo, teď se bude hrát podle našich pravidel“.

Výsledkem takového chování zejména Číny a Ruska by mohl být vznik osy Berlín-Moskva-Peking. Náznaky tohoto scénáře jsou čím dál častější, i když prozatím leží mimo jakoukoliv pozornost mainstreamových médií. V případě vzniku bude tato osa založena na nové tvrdé měně, ať už jí budeme říkat marka, severní euro nebo tolar. Pravděpodobně by takováto měna v sobě obsahovala zlatou složku.

Čína již jednotlivé kroky směrem k získání převahy podniká. Jako vzor může působit její dohoda s rakouskou centrální bankou. Navíc před nedávnem uzavřela dohodu s Japonskem o používání vlastních měn při vzájemném obchodu. Je to již její několikátá dohoda tohoto typu, od podzimu 2010 má podobnou dohodu uzavřenu i s Ruskem, s Brazílií ji má ještě o něco déle. Čína tak bude jednou ze zemí s hlavním slovem. Nesmíme však zapomínat, že její chování může významným způsobem ovlivnit vývoj domácí ekonomiky a následně pak na stav domácího bankovního systému.

Další zemí s hlavním slovem bude Německo, které je hlavním rozhodčím ve hře nazvané „Přežije euro nebo ne?“. V této hře se  Německo řídí primárně svými vlastními zájmy. Pokud by se odhodlalo k zásadní změně, nemůže podniknout takové kroky jen tak. Politické krytí jakékoliv zásadní změny musí mít perfektně připravené, včetně načasování (ideálně jako reakce na “průser” nevídaných rozměrů).

Pozadu nezůstává ani Rusko, skupuje prakticky veškerou domácí produkci zlata, rozvíjí zahraničně politické aktivity za účelem posílení vlastní pozice. Zapomínat bychom neměli ani na Putinův projev z konce ledna 2009 u příležitosti otevřené ekonomického fóra ve švýcarském Davosu. Mluvil tam o nezbytnosti zcela reformovat globální finanční systém. Aniž bych se chtěl zastávat Putina a jeho praktik, zahraniční tlak na zrušení nedávných voleb může klidně souviset se snahami USA oslabit Rusko a tedy i vznikající osu.

Tato osa bude totiž schopna v zásadní míře ovlivňovat geopolitický vývoj na světě, nemluvě o situaci, pokud by přibraly do party i země Perského zálivu. Za takovéto konstelace by nová měna měla potenciál prosadit se velice rychle včetně získání statutu rezervní měny, a to i přes očekávaný odpor stávajících finančních center, tedy Spojených států a Velké Británie (americké letadlové lodě v Perském zálivu nejsou náhodou).

K tomu se Hongkong a Dubaj začínají profilovat jako centra obchodu se zlatem (o aktivitách Hongkongu jsem během roku psal několikrát). Role amerického COMEXu bude postupně k nelibosti velkých finančních institucí upadat. A to nejen kvůli zmiňovaným novým centrům. Vždyť např. Sprott nakupoval zlato pro své fondy ne přes burzu, ale oslovil přímo těžařské společnosti. To je to poslední, co si mohou finanční kruhy přát.

Podle některých komentátorů je v záloze vznik globálního barterového systému. Ten by mohl nastoupit v okamžiku krachu stávajícího měnového uspořádání a zároveň by se nevynořila nová široce akceptovaná rezervní měna (ať už stávající SDR nebo nově vzniklá měna). Tato „barterová jednotka“ by nahradila dolar, který je dnes používán ve velkém množství mezinárodních transakcí. Země s obchodním deficitem by pak například musela svůj deficit uhradit ve formě zlata nebo jiným, zejména pro věřitele akceptovatelným způsobem.

 

Co čeká finanční sektor?

Dalším krokem v boji o moc by se mohlo stát rozsáhlé vyšetřování špiček globálního finančního systému. O tomto vyšetřování jsem před rokem psal jako o jedné z potenciálních černých labutí. Podle určitých signálů pravděpodobnost takovéhoto vyšetřování o něco vzrostla. Pokud by k něčemu takovému skutečně došlo, nebude to souboj v rukavičkách a stávající finanční systém se otřese v základech. Doslova.

Bankovnictví se dočká zásadní transformace, podobně jako po krizi před 80 lety se opět striktně oddělí na komerční a investiční. Nedivil bych se, kdybychom za pár let na komerční bankovnictví pohlíželi jako na „utilities“, tedy podobnou optikou, jakou se dnes pohlíží na elektrárny, vodárny apod., a to včetně aplikovaných regulací. Rok 2012 by pak byl prvním krokem na této cestě. Protože banky jsou dnes větší než před 3-4 lety, je pravděpodobné, že i problémy jimi způsobené budou násobně, ne-li řádově větší. Pokud by tomu skutečně tak bylo, vyřešení problémů takovýchto rozměrů se může dostat mimo možnosti vlád či centrálních bank, včetně Fedu.

Globální ekonomika se přiblíží recesi, ne-li depresi. Žádná ekonomika nebude negativních dopadů ušetřena, největší dopady na finanční sektor by měly problémy Itálie, Francie, Španělska, ale i Německa, o Spojených státech nemluvě. Po celém světě hrozí nárůst isolacionismu a protekcionismu. Doprovodným jevem bude řada devalvací ve snaze získat konkurenční výhodu. Tyto devalvace však budou mít pouze krátkodobý efekt, protože budou následovány devalvacemi dalších zemí. Finálním výsledkem tohoto kolotoče bude znehodnocení prakticky všech stávajících měn vůči fyzickým aktivům.

 

Které země na tom budou nakonec relativně nejlépe?

Ty země, které jako první seberou odvahu opustit stávající měnové uspořádání a nezůstanou součástí padajícího domina. Nemám na mysli např. pouhé opuštění eurozóny například Řeckem, ale realizaci skutečné strukturální reformy měnového systému, včetně zavedení nové měny alespoň částečně kryté zlatem. Investorů se týká totéž. Dle Credit Suisse už moc času nezbývá.

Vlna se blíží, kdo uteče, vyhraje.


 

 

10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

 

Další vybrané články:

 

Půjdou ratingy v Evropě dolů?

Středa, Prosinec 7th, 2011

Je to klidně možné. Standard and Poors v pondělí oznámila zhoršení výhledu pro 15 ze 17 evropských zemí, včetně těch, co pořád drží nejvyšší rating AAA. Jak dnes oznámila agentura Standard and Poors, v ohrožení je i rating samotné EU.

Dalším krokem jen hrozba snížení ratingu pro řadu evropských bank –  Commerzbank AG, Natixis S.A., Credit Agricole S.A., Eurohypo, Deutsche Bank, Deutsche Postbank AG, Intesa Sanpaolo,Societe Generale, UniCredit SpA, Credit Du Nord, Comapgnie Europeenne de Garanties et Cautions, Credit Foncier de France, Locindus S.A., Rabobank Nederland, CACEIS, Banca IMI SpA, Ulster Bank, Banque Kolb, Bank Polska Kasa Opieki S.A.

Vše se bude odvíjet od výsledku čtvrtečního a pátečního jednání. Na nějaké “blufy” ratingová agentura neskočí. A výsledek jednání je v rukou Německa.

 

 

10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

Další vybrané články: