Články s tagem ‘Politika’

Oracle: Blízky východ v plameňoch

Úterý, Červen 18th, 2013

Toto je již pátý červnový článek soutěže čtenářů v roce 2013

Blízky Východ zhorí do tla, lebo USA krachuje (Blízky Východ horí od čias 1. svetovej vojny a USA de facto už skrachovalo, len si to málokto uvedomuje). Dôvod prečo tvrdím, že USA krachuje vyplýva z pohľadu na „veľký obraz“ v USA rastie nezamestnanosť, rast je spôsobený len monetárnou expanziou a nie rastúcou spotrebou domácností (keď niekto čaká rastúcu spotrebu od nezamestnaných ľudí na potravinových lístkoch, ktorí sú zadlžený po uši, nech sa dá vyšetriť); nehovoriac o tom že Čína ich vytláča z medzinárodného obchodného života, nielen že čínska štátna ropná spoločnosť sa stala najväčším obchodným partnerom  Iraku (pričom vzdal sa časti zisku, len preto aby vyhovel Irackej vláde), ale skúpil Club Med (tú cestovnú kanceláriu) a Smithfield foods najväčšieho dodávateľa bravčového v USA (možno aj celého sveta) a zbavuje sa USD takým spôsobom, ktorý prináša Číne zisk.

 

Ďalšie fakty, čo by človek mal zvážiť:

  •  Irak sa de  facto rozpadol na 3 časti (Kurdská, Šiitská a Sunitská čať), oficiálna vláda to drží po kope len vďaka súkromným vojskám v žolde USA a inštruktorom (rozumej elitným vojenským jednotkám USA);
  •  v Turecku a v Saudskej Arábií sú protivládne nepokoje ( v Kábule boli rovno atentáty  proti Americkým cieľom), keď začne vojna, môže to prerásť do ozbrojeného protivládneho povstania;
  • Saudská Arábia a okolité emiráty ktoré sú nedemokratické (čo iné môžu byť absolutistické monarchie) držané pokope dvoma silami, silný vnútorný útlak akejkoľvek opozície pomocou tajnej a mravnostnej polície, a tajnými službami, a americkou vojenskou prítomnosťou;
  • Blízky Východ (vlastne aj celá severná Afrika) z etnického a náboženského hľadiska je kombináciou benzínom namočenej slamy a sudom pušného prachu (a Amerika a Izrael tam predstavuje 2 debilné decká hrajúce sa so zápalkami);
  • Americkí prezidenti už cca 40 rokov považujú bombardovanie, alebo vojnu nielen za riešenie štátnych problémov, či odvedenie pozornosti od štátnych problémov ale aj riešenie svojich súkromných problémov, ostatne vyhraná vojna o Falklandy dopomohla k znovuzvoleniu Thatcherovej.

 

V lepšom prípade to zapáli „len“ región (najlepšie by bolo, keby nebola vojna, ale americká administratíva to nevynechá), v horšom prípade s ľudskou civilizáciou bude koniec (s veľkou šancou aj biosférou planéty).

Rozoberme ten relatívne príjemnejší scenár, kde sa „len“ zapáli Blízky Východ (vojny a občianske nepokoje budú na dennom poriadku aj bez vojenskej intervencie USA a NATO), v tomto prípade je evidentné, že cena fyzického zlata (zlato predstavuje v neistých časoch „istotu“, takže import v týchto krajinách narastie) a cena ropy vystrelí do stratosféry, pretože Irán zablokuje svoju časť Hormuzského prieplavu pred tankermi členských štátov NATO, ktoré sú naplnené Saudskou, Katarskou či Kuvajtskou ropu (hlbšia pre tankerov vhodná časť toho prieplavu je na starne Iránu, to bi bolo aj logické Irán a Sýria majú podpísanú dohodu o vzájomnej vojenskej pomoci) ako reakciu na vojnu so Sýriou a Rusi to môžu odreagovať tak, že zavrú kohútiky Európskym členom NATO (teda aj Slovensku a Česku).

Tieto veci môžu mať tento dopad (v to len vtedy keď nebudú vojensky rýpať do Iránu), položí to ekonomiku EU v priebehu niekoľkých týždňov (aj bez Ruskej reakcie), poškodí to ekonomiku Kanady a USA (a to dosť škaredo). Musím podotknúť, že akonáhle začnú Američania rýpať do Iránu vojensky, Čína jej nielen vojensky pomôže (vyhlásili, že Iránu pomôžu i keby to znamenalo 3. svetovú vojnu s atómovými hlavicami), ale pošle US dolár (a Amero a podobné veci) spolu s  členmi BRICS-u tam kde Slnko nesvieti, možno ešte aj hlbšie.

Musím poznamenať, že Americký export paliva sa deje z 2 ropných zdrojov, domáca čo sa kvôli relatívne vysokej cene sa oplatilo ťažiť a z Kanadských ropných pieskov, pričom Kanada predáva ropu za babku pri gigantických environmentálnych poškodeniach a potom musí z nich vyrobené palivo kupovať za ťažké peniaze, tomu sa hovorí „výhodný biznis“.

Takže je načase investovať do fyzických drahých kovov, do ropy a do survivalistických zásob, na investíciu do protiatómového krytu je už trochu neskoro.

 

Oracle

 

PS: Amerika nevyhrala žiadnu vojnu od čias 2. svetovej vojny (ani kórejskú, lebo tá „skončila“ len prímerím, teda stále de jure trvá), mimochodom ako môže niekto vyhrať vojnu s tým, že 10 rokov musí tam viazať vojská, len kvôli tomu, že miestni sú odbojni a praktikujú krvnú pomstu.

 

 

TOP 5 letošní vybrané články


10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

 

Hrozba útesu, dluhový strop a platinová mince

Sobota, Leden 5th, 2013

Dalo se čekat, že politici zde v USA budou muset nakonec přijít s rozpočtovým návrhem, který zažehná hrozící úpadek do recese, alias spadnutí z fiskálního útesu. Nicméně, realitou také je, že podle vyjádření ministerstva financí byl dluhový strop ve výši 16,394 biliónů USD koncem roku dosažen a v platnost vstoupily po dobu 2 měsíců „vyjímečné opatření“,např. ve formě pozastavení reinvestic příspěvků důchodového spoření státních (myšleno federálních) zaměstnanců do krátkodobých vládních dluhopisů a další formy vydávání dalšího dluhu. Po této době bude muset být dluhový strop zvýšen, jinak nebude vláda schopna dostát svým závazkům. Vládní dluh nyní představuje 73% amerického HDP.

Jaké jsou hlavní body dohody na rozpočtu, který zabránil fiskálnímu útesu:

 

  • daňové úlevy z doby prezidenta Bushe ml. byly prodlouženy pro jednotlivce s ročním příjmem nižším než 400 tis. USD resp. 450 tis. USD pro rodiny, avšak nad tyto úrovně vzroste daňová sazba z 35% na 39,6%
  • alternativní min. daň bude permanentně indexována na inflaci
  • dodatečné příspěvky v nezaměstnanosti byly prodlouženy o další rok
  • daň. úleva na příspěvky sociálního zabezbečení (payroll tax) byla zrušena a zaměstnanci budou platit nyní stejně jako zaměstnavatelé 6,2% oproti 4,2% v r. 2012. To jistě bude mít velmi neblahý vliv na disponibilní příjem a soukromou spotřebu domácností!
  • daně z kapitálových výnosů a dividend se zvýší z 15% na 20% pro individua s příjmy nad 400 tis. USD ročně a rodiny s příjmy nad 450 tis. USD ročně, k těmto % je pak nutno dále přidat přes 3% pro účely financování tzv.„Obamacare“
  • legislativci mají do 1.3. najít řešení pro alternativy redukce výdajů

 

Po uplynutí 2 měsíců výjímečného stavu bude muset být navýšen dluhový strop jinak v podstatě ministerstvo financní USA nebude schopno vydávat další dluh pro financování výdajů již odsouhlasených Kongresem. Pakliže nedojde k dohodě o zvýšení dluhového stropu, technicky pak vláda rezignuje na jeho splácení (default), což by mělo ještě horší světové následky než u fiskálního útesu. Zajímavým řešením, které bylo v posledních dnech zmíněno je využití zákona  31 USC § 5112 – Denominations, specifications, and design of coins, které dává americkému ministerstvu financí možnost vydat platinovou minci (původně toto uzákonění určeno pro příležitosti vydání vzpomínkových mincí).  Bez souhlasu Kongresu totiž může ministerstvo vydat platinovou minci v nominální hodnotě 1 bilión USD (paragraf umožňuje u tohoto druhu mince jakoukoliv nominalní hodnotu), uložit ji tak do americké centrální banky a financovat dluh tímto způsobem. To je namísto vydávání dalších dluhopisů „v papírové“ formě. Podívejme se pro zajímavost na cenu kontraktu platiny na burze NYMEX v New Yorku (dubnový kontrakt, týdenní data):

 

 

Debaty o navýšení dluhového stropu budou v Kongresu jistě žhavé a republikáni se zdají být připraveni akceptovat neschopnost splácení dluhu  a použít situaci jako páku k vyjednání velkých výdajových škrtů v oblasti sociálního zabezpečení (Social security) a zdravotních výdajů pro seniory (Medicare). Jakékoliv politické tahanice pak vyvolají bezpochyby snižování ratingu USA. I když se nakonec dojde ke kompromisu a k navýšení stropu dojde, tak od r. 1962 by to bylo již po 76-té co by ke zvednutí pomyslné laťky dluhové hranice došlo a jak se zde říká, bude se jednat jen o „kopnutí do plechovky o kousek dál“ a neřeší to skutečnou fiskální krizi. Zde je nutné aplikovat dlouhodobé reformy. Nedojde-li ke kompromisu v oblasti zvýšení dluhového stropu, ministerstvo možná uplatní variantu platinové mince?

V této souvislosti je zajímavé sledovat trh dluhopisů a počátkem roku se zdá, že na předpovědi prezidenta největšího hedžového fondu na světě Bridgewater Associates Ray Dalia, který predikuje vstup do obchodu jejich prodejem jako jednu z nejlepších investic do budoucna. Pojďme se tedy závěrem podívat, jak se v poslední době vyvíjí ceny benchmarků na 10-ti leté vládní dluhopisy USA na burze v Chicagu CME Group (Globex) a 10-ti leté vládní obligace Německa (FGBL) na burze ve Frankfurtu Eurex a jejich spread (březnové kontrakty, denní data):

 

Cena ropy opět na vzestupu

Sobota, Srpen 18th, 2012

I když se zdálo, že eskalace krize v zemích postižených dluhovou spirálou a obecně ochlazování globální ekonomiky v druhém kvartále roku zachrání před růstem ceny ropy v důsledku výraznějšího snížení poptávky po černém zlatě, tak jsme se neradovali, zdá se, dlouho. Cena skutečně od poloviny března začala klesat a dosáhla lokálního minima koncem června. Timing není zřejmě náhodný, jelikož od 1. července vstoupilo v platnost embargo EU na dovozy ropy z Íránu. Od této doby kurz jak severomořské tak americké WTI ropy jde zpět nahoru.

Jak je to možné, vždyť se zdálo, že Saudská Arábie, jakožto největší světový producent, nebo Rusko či Irák dokáží bez problému tento výpadek nahradit? Navíc, podle např. posledních statistik v USA od American Petroleum Institute (API) klesla poptávka po ropě na 4-leté minimum 18,06 mil. barelů za den. Spojené státy jsou největší světový spotřebitel a také největší importér černého zlata. I když se v posledních letech snižuje spotřeba ropy a také importy v USA (v červenci např. dovozy činily na celkové spotřebě 57,7% v porovnání s 62,2% před rokem podle API) tak je možné vysledovat zajímavý fenomén a  to nárůsty dovozů z oblasti Perského zálivu, převážně pak již ze zmíněné Saudské Arábie, ale také z Kuvajtu či Íráku. Podívejme se na obrázek zachycující analýzu vývoje spotřeby a importů:

crude_usconsumption

Zdroj: Energy Information Administration

 

Je zde zřejmé, že dovozy ropy z Perského zálivu rostou a např. z Mexika klesají. Tak jak kdysi šlo v Mexiku vyprodukovat 3,2 mil. barelů za den, tak v minulém roce to nedosáhlo ani hodnoty 3 mil. barelů. Ropné plochy jsou zastaralé a podinvestované a podle americké US Energy Information Administration bude jižní soused Ameriky do r. 2020 nucen importovat ropu sám.  I když dochází k nárůstům produkce domácí ropy např. ze Severní Dakoty o  které jsme již na serveru psali, tak pro tuto třídu černého zlata nejsou přizpůsobeny povětšinou rafinérie v Mexickém zálivu a životnost vrtných polí je, jak jsme rovněž psali, nízká. A tak se musí obracet dál na ropu z arabských zemí a zde nikdo přesně nedokáže odhadnout následky sankcí proti Íránu a možný útok Izraele na něj.  Dále např. Rada bezpečnosti OSN se rozhodla ukončit misi v Sýrii po neúspěchu uklidnit převraty, což svědčí o napjaté situaci v regionu. Tj. exisuje značné geopolitické riziko a toho si jsou politici vědomi. Důkazem je evidentně obnovení rozhovorů o využití vládních strategických rezerv ropy (o jejichž případné efektivitě jsme se rovněž na serveru již zmínili). USA jsou podle posledních informací v kontaktu s Francií a monitorují vývoj na trhu s ropou velmi pozorně (zvlášť před prezidentskými volbami v USA za pár měsíců).  Závěrem se pojďme podívat na vývoj cen severomořského Brentu, americké WTI ropy a jejich spread na burze v New Yorku (týdenní data):

crude_spread081712

 

Čína se snaží prosazovat čím dál víc

Úterý, Březen 6th, 2012

Je to týden, co jsem publikoval Čínský dopis předlužené Evropě. Čína vystrkuje drápky čím dál více. Nyní se snaží ovlivnit výběr šéfa jedné z nejvýznamnějších světových institucí  – Světové banky. Od druhé světové války platilo nepsané pravidlo, že Evropa obsazuje pozici šéfa Mezinárodního měnového fondu a Spojené státy pozici šéfa Světové banky.

Protože v polovině února stávající šéf Světové banky překvapivě oznámil, že ke konci června ve své funkci končí a nebude kandidovat na druhé funkční období, Čína větří příležitost, rozhodně bude chtít mluvit do výběru jeho nástupce, a to i v případě, že by byla dodržena tradice a nový šéf byl Američan. V tomto snažení není sama. O slovo se hlásí i Brazílie, podporu čínskému postoji vyjádřilo i Rusko. Toto vše souvisí s probíhající změnou rozložení sil v globální ekonomice.

Nebo že by to dokonce byl Číňan? Nemyslím si, i když jeden nikdy neví a Spojené státy by za vzdání se této pozice jistě požadovaly od Číny něco na oplátku. Třeba by to pro ně bylo dnes výhodnější než pozice šéfa Světové banky.

 


Hledáme nejlepší články čtenářů:


10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

 

Další vybrané články:

 

Může vést stádo chromá kobyla?

Neděle, Březen 4th, 2012

Toto je třetí březnový článek soutěžící o Silver Eagle. Těšíme se na další.

 

Mnoho lidí, kteří nemají hlavu jen na nošení čepice, se zabývá otázkou, kam naše společnost kráčí. Zda jde správným směrem. Protože není důležité, jak rychle běžíme, ale kterým směrem. Vzpomeňme na bajku o zajíci a želvě. Od lídrů západních společností však spíše slýcháme agitky na rychlost našeho postupu.

Příroda během tisíciletí vybalancovala určité zásady, které se osvědčily v čase, neboť jiné cesty vedly k zániku. Jedním z těchto principů je hierarchie organismů, žijících ve společenstvích. Ukažte mi jediný případ, kdy smečku vede bezzubý vlk, koně vede na pastvu chromá kobyla, nebo lví smečce dominuje slepý lev. Přesto si jako domýšliví lidé myslíme, že to budeme dělat po svém, lépe.

A tak vznikají genderové studie a ve volbách preferujeme oblíbené tváře. Myslíme si, že ten, kdo to myslí upřímně je vhodnější než ten, kdo sice má výsledky, ale není široce oblíben –  přitom se vsadím, že alfa samec asi také nebude oblíben napříč širokým spektrem :-) . Více oceňujeme socialistickou snahu než kapitalistické výsledky. Přitom velmi dobře víme, že snaha bez výsledků je úplně na nic. Ani pracovitost nezaručuje výsledky (i když pro dosažení výsledků je podmínkou nutnou) a tak odměňujeme úředníky, kteří dřou jako mezek. Zatímco živnostníkovi, který každý rok na základě úřední libovůle musí měnit účetní software a pilně studovat jak správně fakturovat DPH, tu o procento méně, tu o pět procent více, každá taková pracovitost jenom zvyšuje náklady.

Přitom se vsadím, že výsledný přínos úředních nařízení pro společnost jako celek, začíná být záporný. Kam tedy kráčíme? A kam chceme kráčet?

Asi není pro nikoho překvapením, že na každou odbornější práci musí člověk prokázat kvalifikaci. Zkuste zapojit dva dráty bez řádného elektrikářského proškolení (nemyslím tím domácí kutilství), pracovat v potravinářském průmyslu bez zdravotního průkazu, žádat o živnostenský list pro zedníka bez vyučení (přece dát cihlu k cihle umí každý)? A co teprve když chcete získat živnost na provádění komplexních staveb? Bez kvalifikace a dostatečné praxe zapomeňte. No a nyní se podívejme na ty, kdo řídí naší společnost. Jakou musí prokázat způsobilost? Kolik z politiků kdy dokázalo úspěšně řídit společnost alespoň s deseti pracovníky, která by nebyla placena z veřejných rozpočtů či převážně ze zakázek pro veřejný sektor? Kdo z nich dokázal před vstupem do politiky řádně splatit úvěr ve výši alespoň jednotek milionů? Přesto řídí 10mil. obyvatel a berou si každoročně úvěr ve výši stovek miliard. Nepřipomíná vám to spíše tu chromou kobylu?

Bývá zvykem po nadhození podobné otázky, vyrukovat s vlastním návrhem řešení. Pak se pod článkem rozpoutá vášnivá diskuse zástupců levých řešení proti těm, co smýšlí liberálně či konzervativně. Já se spíše zamyslím nad tím, kam může další vývoj vést. Přírodní zákonitosti budou fungovat navzdory našim tužbám a přáním. Vždy bude vítězit ten silnější. Ve složitější lidské smečce se samozřejmě síla určuje komplexněji než jen silou svalů a ostrostí zubů. Síla může být vyjádřena silou kapitálu a silou rétorických schopností. Tedy schopností akumulovat zdroje a ovládat masy. Nyní vývoj vede ke korporátnímu fašismu – mnohé korporace již disponují zdroji vysoce převyšujícími možnosti menších států a ve velkých státech získávají dominující vliv na zákonodárství (třeba i toto je jednou z příčin, proč je umožňován leadership jednookým a kulhajícím).  Mnohé banky spravují tak ohromný majetek, že jejich destabilizace ohrožuje fungování celých států. Ze států se stávají pouhé nástroje pro další akumulaci síly korporací. Možná to je zákonitý vývoj vedoucí k tomu, že lidskou smečku povede jeden alfasamec. Možná, že zdravou alternativou může být decentralizace, rozbíjení monopolů a kartelů. Vždyť smečka 1000 vlků bude mít zcela jistě větší sílu než smečka 10vlků, ale v přírodě jsem ještě tak početnou smečku neviděl. Třeba proto, že takovýto kartel není stabilní a chyba jejich vůdce znamená smrt 1000kusů, kdežto 100 vůdců u menších smeček stejnou chybu najednou neudělá.

Myslím si, že přírodních principů se držely i židovské kmeny, když byly rozprášeny po světě. Učitelem a nejváženějším členem byl obvykle ten nejbohatší. Co způsobovalo, že vždy nabyli značného majetku i poté, co byli okradeni a téměř zdecimováni při různých pogromech? Je jasné, že ne každý bohatý přišel k majetku legálně a tudíž neplatí přímá úměra mezi majetkem a morálními kvalitami. Zcela jistě ale vím, že chudý moralista nedokáže vést společnost k prosperitě. Jak může někdo, kdo neumí řídit své finance, vymýšlet pravidla těm, co to umí? Povede to spíše ke zlepšování jejich dovedností, nebo spíše k přibližování jejich možností k úrovni onoho moralisty? Připadá mi, že současná atmosféra ve společnosti ve snaze nedopustit jednomu nahodile „úspěšnému“ podíl na moci, zabraňuje deseti jiným – zaslouženě úspěšným – v tomtéž. Můžete namítat, že spokojenost ve společnosti negarantují jen peníze a majetek. Já však mohu garantovat, že chudoba k tomu nevede zcela jistě. Přece jen s plným žaludkem a na cestách do exotických destinací se o smyslu života filosofuje lépe, než při vaření polévky z tvrdých kůrek pod přístřeškem z vlnitého plechu.

A na závěr jen jeden z mých oblíbených citátů:

„Nepomůžeme chudým likvidací bohatých. Nepomůžeme slabým oslabením silných. Nezvýšíme příjmy snížením zisků. Bratrství neposílíme skrze třídní nenávist. Morálku, charakter a odvahu neposílíme, když lidem vezmeme iniciativu a nezávislost.“ – Abraham Lincoln

 

Ing.Libor Šindelka

www.L-trading.cz°

 

 

Hledáme nejlepší články čtenářů:


10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

 

Další vybrané články:

Co dojednala EU

Úterý, Leden 31st, 2012

Co vlastně dojednali lídři EU? Tři hlavní oblasti.

  • Pakt o rozpočtové disciplíně – kromě ČR a Velké Británii jej podepsali všechny členské země EU. Tento pakt nepovoluje výrazně deficitní hospodaření zemí. Strukturální deficit (čili výpadek příjmů v důsledku recese se sem nezapočítává – elegantní manévr jak povolit deficity) nesmí překročit 0,5%.
  • Podporu růstu a snížení nezaměstnanosti – podpora malých a středních firem, podpora vědeckotechnického pokroku, snaha o snížení nezaměstnanosti, hlavně absolventů (i když tím, že když neseženou místo, tak půjdou dále studovat, se nezaměstnanost řeší jen papírově).
  • Vyzvali pomoci pro Řecko, aby byl připraven druhý záchranný balík. Důležitým faktorem bude, jak velké ztráty budou nakonec ochotni akceptovat soukromí investoři.


10 dosud nejčtenějších článků na serveru:

 

Další vybrané články:

Články týdne – 30. prosince

Pátek, Prosinec 30th, 2011

Krize v Evropě. Jak se můžeme poučit v Argentině? Hodně. Její poslední krize není zas tak daleko.

Investujete do drahých kovů. Zajímejte se hlavně o nákupní cenu. Pokud jde o zlato, je tu další faktor. V minulosti jsem opakovaně psal o burze zlata otevřené v Číně. Nyní čínské úřady rozhodly o tom, že v zemi stačí jedna burza drahých kovů – ta v Šanghaji. Na totéž téma je i komentář z CNBC.

Z politického pohledu si dovolím publikovat tento článek. Z mého pohledu je dosti kontroverzní, ale přesto, nebo právě proto ho sem dávám.

Na závěr jsem si nechal odkazy týkající se prognóz pro příští rok. Prvním je odkaz na předpovědi pro rok 2012 publikovaných v The Telegraph a pohled na rok 2012 ve zpětném zrcátku. V okamžiku, že byste byli příznivci všelijakých cyklů od Kondrtatievových až po ty kratší, mám pro vás tento článek.

 

Zdravý, šťastný a úspěšný rok 2012 všem. 

 

Archiv-Předchozí články týdne

 

Články týdne – 9. prosince

Pátek, Prosinec 9th, 2011

Dr. Měď varuje před dalším vývojem. Podle něj nás nic dobrého nečeká. Jak jsem psal během týdne, banky na tom nejsou dobře.

Naopak, bankovní systém má podle všeho na kahánku. Banky čeká větší regulace obchodování se deriváty, ty sebrání jak jen můžou. Zřejmě budou výrazně propouštět. A koho? Třeba obchodníky s obligacemi.

Jak to vypadá s makro politickou situací? Nic dobrého to není. Situace v Iránu se zhoršuje. Za pozornost stojí a iniciativa G. Sorose, to si opravdu přečtěte.

A výsledek? Poptávka po drahých kovech zřejmě poroste.

 

Archiv-Předchozí články týdne

 

 

Výbor amerického kongresu se nedohodl na rozpočtových škrtech

Sobota, Listopad 26th, 2011

Jak jsem již dříve psal v červenci, že po navýšení dluhového stropu USA nad 14,3 biliónů USD (ke kterému pak došlo v srpnu) bude potřeba najít cestu jak deficit v střednědobém horizontu redukovat. Dále jsem zmínil, že před prezidentskýma volbama v r. 2012 to je politicky nerealizovatelný úkol, jelikož žádná strana si netroufá udělat nepopulární avšak ekonomicky potřebné opatření „utáhnutí opasků“. Tento článek je k nalezení zde:  http://proinvestory.cz/muze-se-v-usa-dohodnout-na-snizovani-deficitu

Tento týden Výbor kongresu, tzv. Super Committee (SC) nedosáhl shody na nalezení očekávaných 1,2  biliónů dolarů rozpočtových škrtů během 10 let, což jen demonstruje současnou paralýzu politiků dluhovou krizi řešit. Ikdyž je mechanismus po nedohodě i tak nastaven na spuštění tzv. automatických škrtů, počínaje rokem 2013 ve výši 984 mld USD, rovnoměrně rozdělených mezi obranu a domácí programy, tak není nikde zaručeno, že tyto budou dodrženy, viz. např. republikáni již chystají návrhy jak omezit škrty v kapitole vnější obrany. Tato situace politických tahanic byla očekávaná a do konce roku 2012, kdy bude po volbách, nebude pravděpodobně žádný kompromis ohledně konkrétního řešení vládního dluhu nalezen (dluhová situace privátního sektoru resp. převážně domácností je pak zcela jistě na samostatný článek).  Nicméně pojďme se podívat jak předpovídá vývoj vládního deficitu Úřad kongresu pro rozpočet  vyjádřeného jako poměr k HDP a dále také na vývoj dluhu jednotlivých sektorů včetně vlády (Goverńment), opět v poměru k HDP, kromě sektoru domácností (Households), kde to je v poměru k jejich disponibilnímu příjmu ( zdroj: Congressional budget office, CBO a International Monetary Fund):

cbo_deficitprediction

Je asi nutné podotknout, že odhady vývoje rozpočtu do budoucna vládními agenturami jsou zpravidla velmi optimistické. A jak je vidno na grafu na dalších 10 let dopředu se rozhodně neočekává podle prognózy CBO žádné vyrovnání deficitu natožtak přebytek, který by pomohl v boji s redukcí  rostoucího dluhu veřejných financí.

To, že SC nepřišel s žádným řešením bylo do jisté míry trochu hra s ohněm, jelikož již v srpnu agentura S&P právě na základě nepředložení konkrétního plánu redukce deficitu snížila kredit rating USA, o kterém jsme informovali na serveru zde: http://proinvestory.cz/horka-zprava-agentura-sp-snizila-kredit-rating-usa-na-aa-z-aaa  Nyní se agentura vyslovila, že prozatím ponechává rating na AA+, taktéž Moody’s rating zůstává na Aaa s negativním výhledem do budoucna. Agentura Fitch se nechala slyšet, že nezdar v dosažení řešení může vést ke snížení ratingu z momentálního  AAA, takže uvidíme. Je velmi pravděpodobné, že agentury v r. 2012 sníží rating USA, jelikož situace na trhu práce politicky blokuje Kongres přijít s rázným řešením škrtů ve výdajích. Dále také odhady růstu HDP vládou se zdají být příliš optimistické na úrovni 4% v letech 2013 a 2014 a po prvních známkách nemožnosti takového růstu dosáhnout politici zřejmě přistoupí na výměnný obchod ponechání zvýšených výdajů vs. redukce deficitů jejich snížením resp. vyšším zvyšováním daní.

Co bylo velmi zajímavé sledovat byla reakce trhu. Ikdyž se jednalo o očekávanou událost, že SC s ničím nepřijde a předpokládala se limitovaná reakce trhu, tak po oznámení se akciový a další trhy s rizikovými  aktivy značně propadly a investoři zvýšili svůj podíl “bezpečných (safe haven)” aktiv jako vládní dluhopisy. Akciový index S&P tak v pondělí uzavřel o 1,9% níže oproti předchozí seanci, MSCI All Country World index poklesl o 2,3%. V kombinací s dluhovou krizí v EU pak dále S&P 500 index stačil do pátku odepsat dalších 2,8%. To jenom ukazuje, jak trh prudce reaguje na jakékoliv oddalování skutečného řešení dluhových problémů.

Závěrem se pojďme podívat na vývoj ceny amerických akcií a vlýdních dluhopisů v r. 2011, konkrétně na prosincové kontrakty indexu S&P a 10-ti letých vládních obligací, jak jsou zobchodovány na burze CME v Chicagu (týdenní data):

stocksbonds112511

 

 

Další analýzy a komentáře Martina Lembáka

 

Články týdne – 18. listopadu

Pátek, Listopad 18th, 2011

Tentokrát se připravte na opravdu hutný výběr. Článků je o něco více, než obvykle, ale bylo mi líto některé vyřadit.

O tom, zda je Čína bublina nebo ne se občas diskuse vedou. Toto je však článek na téma,zda čínský režim je v posledním tažení či nikoliv. Změna režimu v Číně by jen zvýšila již tak vysokou  nejistotu na globálních trzích. Následující 17 minutové video komentující situaci v Číně přesně doplňuje předchozí článek.

To, že situace v eurozóně je vážná, ne -li kritická, to asi nebude nikdo rozporovat. Za pozornost stojí komentář Kyle Basse pronesený na stanici BBC. Pomalu ale jistě se rýsuje boj “Bundesbanka proti všem”. V takovém případě by marka nebyla daleko.  Pokud jde o euro, nenechte si ujít ještě tato dvě krátká videa – Alana Kohlera a  Eddie Hobbse. Navíc vývoj v Evropě může podle agentury Fitch výrazně ohrozit i americké banky.

Podle Gonzala Liry dochází aktuálně k “runu na Evropu”. Ač ne vždy s ním ve všem souhlasím, pod tento článek bych se klidně podepsal.

Politická situace není vůbec jednoduchá, v důsledku všeho se k politické moci dostávají bankéři. Kdo bude vítězem? Někdo, koho nemají bankéři zcela pod kontorolou. Vypadá to na zlato.

 

Archiv-Předchozí články týdne

 

 

Jan Hladík: Kdo má skutečnou moc

Středa, Listopad 16th, 2011

Jak jsem slíbil v nedělním příspěvku, nabízím zde pohled ne ze strany ekonoma nebo finančníka, ale ze strany politologa.

 

Článek by měl nastínit možné dopady stávající tržní reality na mocenský proces, především ale na státy tak, jak je známe. Jedná se tedy o menší uvedení s určením některých pojmů, se kterými bych chtěl do budoucna pracovat. Uvítám proto jakoukoli diskusi, nejen o pojmech samotných, ale i o tezích v článku představených. Vzhledem k charakteru článku mnohdy dochází ke zjednodušením.

Svět je zasíťovaný a tyto sítě v sobě pomalu spoutávají tradiční instituce, skrze něž jsme se rozhodli uplatňovat rozhodnutí, v nichž jsme předem diskutovali s cílem najít nějakého společného jmenovatele a uvést ho v praxi.

Vše se mění. Změna podporuje rozvoj, i jeho protiklad, ale vždy má svou rychlost. Tempo, které naše vlastní hlava nemusí stíhat díky všem evolučním omezením.

Vy, kdo tento článek čtete, jste již dostatečně přizpůsobiví na to, abyste dokázali vykročit z omezujících struktur tištěných médií a následně utvářet instituci novou. Jste schopni, ale především ochotni, vyhledávat informace, jež potřebujete ke svému rozhodování. Můžete jimi býti zavaleni, ale prakticky nic Vám nebrání zavřít okno, do kterého nechcete koukat. Internet zkrátka umocnil mou i Vaši svobodu, umožnil Vám sdílet své názory s celým světem, čímž je dělá viditelné i pro ostatní, a to vše prakticky zdarma, téměř bez cenzury. Ale co to udělalo s institucemi tradičního typu? Co to udělalo se státem? Co to udělalo s Vámi samotnými?

Víte sami, že tyto stránky Vám poskytují celou řadu velmi hodnotných informací. Informace na nich uvedené podněcují Vaše jednání a umožňují Vám komentáře v reálném čase, diskuzi, apod. Tahle síť překročila tradiční noviny, tahle síť je posunula stranou a já jsem osobně rád, protože se mohu dovídat velmi kritické informace mimo masáž hlavního proudu. Stránky zároveň slouží jako rozcestník k dalším bohatým zdrojům, atd. Informace se zkrátka dozvíte stejně rychle, jak rychle je umíte hledat. Jste limitováni pouze přístupem k síti, rychlostí připojení a její funkcí. Ale tahle rychlost funguje i obráceně.

Jste investoři. Alespoň předpokládám, že většina z Vás jimi je. Informace tedy hledáte proto, abyste na jejich základě mohli vykonat rozhodnutí. Teď si představte, že podobné motivy má na světě celá řada milionů lidí, mající možnost v řádech sekund provést prodej nebo nákup čehokoli. Tvoříte elektronický dav. Vaše rozhodnutí a jeho exekutiva – vykonání, může být stejně tak rychlé, jako cesta všech informací k Vám.

V jednom filmu je trefný citát: „Peníze jsou zbraně, politika jejich spouští.“ Kdo je ale střelcem? Jste jím i Vy! Je Vás hodně a hýbete trhy, Vaše rozhodnutí lze vykonat v řádech sekund, jste efektivnější než kdejaká institucionalizovaná moc, omezená byrokratickou procedurou. Ale není to takový tekutý chaos, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Na trhu se přece pohybují i silní hráči, institucionalizovaní a jednotní, oplývající obrovskými objemy prostředků. Pokud se v jednu chvíli rozhodnou tyto objemy využít, pohnou trhem natolik, že ovlivní i Vaše rozhodnutí. Ano, informace o jejich akcích se u Vás může objevit stejně rychle, jak rychle byla z jejich strany provedena. Jistě je Vám dobře známo, proč k dobré výbavě investora patří vlastní psychická sebekontrola… Mnohdy jste výrazným pohybem na trhu tlačeni k rychlému rozhodnutí. Můžete, ale nemusíte, být pod tlakem, nicméně zde hrají velkou roli emoce. Je otázkou, do jaké míry je pak investorské rozhodnutí re-aktivní, či pro-aktivní. V případě takového elektronického davu tedy nemusí jít o dav neinformovaný, spíše naopak. Jde však o dav emotivní, fenomén s vlastním sentimentem, s vlastní charakteristikou. Ne, nejedná se o soud, pouze o úvahu, která míří k tomuto -> Takto pohnutý dav může ve velmi krátké chvíli zhroutit celý stát, ovlivnit nejeden lidský život bez ohledu na politické hranice.

Ano, jsme zasíťovaní. Tato exekutivní síť překryla sítě staré. Suverénní stát obecně datujeme od roku 1648, kdy proběhla mírová ujednání, která státním celkům přiřknula mocenskou suverenitu ve smyslu „čí území, toho náboženství“. Se suverenitou souvisí i možnost vydávat zákony a nařízení, ty pak následně vymáhat. Stát měl být monopolem moci ve svých hranicích, ale my už víme, že moc informací a jejich proudění po síti jakoukoli suverenitu překrývá a přešlapuje. Exekutiva se vymyká z tradičních institucí států. Státní exekutiva – moc výkonná – své kroky v nejednom případě podmiňuje snahou uklidnit trhy. Tento pojem, trhy, se nyní stává mocnější, než volené vlády. Něco nemyslitelného v tradičním slova smyslu, ale časy se mění. Trhy jako ohromná síla již pronikly do našeho jazyka, ale státní instituce ve své zkostnatělosti takovou invazi nedokáží reflektovat. Snahou o znovuzvolení a dělením politické kořisti si demokraticky volené vlády nechaly vyplnit prázdné pole, zatím těžko uchopitelnou mocí, především proto, že se vzdaly kontroly. Je to podobné jako v šachu, zanecháte prostor a nezbude vakuum, někdo nebo něco ho vyplní.

Existuje teď tedy vůbec nějaký monopol moci, který by mohl suverénně rozhodovat o svých prostředcích, cílech a strategiích? Dle mého se jedná o otázku nového světa. Vlády teď zažívají šok ze slabosti, nebo reagují groteskně – jako náš premiér Nečas, když jsem ho na půdě FF UK konfrontoval otázkou[1], proč systematicky ponižuje naši státní suverenitu před soukromým sektorem v podobě ratingových agentur, jež byly uznány vládou USA z podílu na hypoteční krizi z roku 2008.

V přítomných článcích na tomto portálu, především v následných komentářích, vyjadřujeme skepsi ohledně počínání politiků i vlád. Dokonce, v médiích spadajících do všelijakých superlativních škatulek, jako je to v případě USA. Vidíme to i u Německa, atd. Ano, skepse je namístě, máme totiž kolikrát mnohem širší pole pro svobodu volby, než ti, které nazýváme vládami. Bohužel ale můžeme padnout s nimi…

Když se v první polovině 20. století formulovaly teorie demokracie, jen málokterá počítala se sociální inkluzí, se zahrnutím všeobecného volebního práva, vůbec aktivního podílu na moci pro všechny. Koncepty byly spíše elitářské a tak omezující. Spoléhalo se na neinformovanost, ale díky propustnosti vzdělávacího systému se s průběhem času povědomí o věcech okolních zvyšovalo, lidé i z nižších, neelitních vrstev dosahovali poznání. Vracím se k tomu, že jsme zasíťovaní, máme přístup k informacím, o kterých se lidem dříve ani nesnilo. Mezi to spadá i silný mobilizační potenciál. Elitářství politických a mocenských struktur je překrytím touto sítí oslabeno. Zjišťujeme totiž, králové jsou nazí, a to hromadně! Králové však svou slabost nepřiznají. Nepřiznání si reality, problémů a chyb jedince může nabýt psychiatrické definice. Čím je to pak v případě politiky a mocenské správy lidských osudů skrze státní instituce?

Zajišťujeme se, snažíme se na jejich bezmoci vydělat, nebo alespoň netratit. Ale o čem to svědčí? Zdroj veškeré moci již neodpovídá tomu, co máme napsáno v Ústavě, pokud nám hromadně nevypnou internet : ) Je to pro nás ale dobré, nebo špatné? Co to vůbec je? Tuhle otázku se budu snažit zodpovědět příště.



[1] Přesná citace řečeného: „Jsem znepokojen Vaším systematickým ponižováním státní suverenity před soukromým sektorem, před takzvanými ratingovými agenturami, jejichž legitimitu u nás žádný občan nezvolil. Tyto nezodpovědné instituce jsou navíc označeny za přímé a významné viníky poslední finanční krize samotnou vládní vyšetřovací komisí Spojených států. Nejen jimi jste před volbami strašil na fóru Zlatá koruna. (…)“Následovala reakce citátem z Cimrmana, a to prosím od teoreticky nejmocnějšího muže v zemi.

 

 

Jan Hladík je studentem Ústavu politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, který se zároveň svoje akademické znalosti snaží využívat k lepší orientaci na finančním trhu. Kromě toho podniká v oboru Public Affairs a Government Relations.

 

___________________

O tom, že se k moci dostávají bankéři se můžete dočíst zde