Uran – defenzivní investice s růstovým potenciálem

Autor článku: 5. 5. 2013

předchozím článku jsem se zaměřil na uhelný sektor, který lze dnes na předraženém akciovém trhu považovat za relativně levný a dlouhodobě zajímavý. Dnes se podíváme na podobný investiční příběh, kterým je těžba uranu.

Stejně jako uhlí, také uran je dnes ve světě nepostradatelným zdrojem energie. Jeho energetická výtěžnost je mimořádná, když jen z jedné pětigramové pelety lze získat asi tolik energie, jako ze 480 kubických metrů zemního plynu, 800 kilogramů uhlí, nebo 570 litrů ropy. K výrobě elektřiny byl jaderný reaktor poprvé využit ve Spojených státech v roce 1951. Komerční rozmach však jaderná energie zaznamenala až v 70. a 80. letech, kdy podíl jádra na světové produkci elektřiny prudce vzrostl a dnes dosahuje přibližně 13 %.

Uran není nijak zvlášť vzácný. V zemské kůře se vyskytuje poměrně hojně, a to přibližně ve stejném množství, jako kobalt, cín a olovo. Jeho koncentrace je však velmi nízká a pro ekonomickou těžbu v uranových dolech se pohybuje nejčastěji v rozmezí od 0,05 % do 0,4 % z vytěžené rudy. Existují však výjimky, jako jsou některé doly v kanadském Saskatchewanu, kde se průměrná koncentrace pohybuje na obřích 17 až 20 procentech.

Jaderná energetika je doménou spíše západních zemí a zemí, které byly součástí východního bloku. V rozvíjejících se ekonomikách je její využití výrazně nižší, i když právě tyto ekonomiky jsou dnes, díky investicím do jaderné energetiky, tahounem růstu poptávky po uranu.

 

Poptávka a nabídka

Naprostá většina vytěženého uranu je využita k výrobě elektřiny. Pro tento účel bude jen letos potřeba 66,5 tis. tun uranu, který bude využit ve 435 jaderných reaktorech o celkovém instalovaném výkonu 375 tis. MWe. Počet reaktorů má přitom v budoucnu výrazně narůstat. Již dnes je totiž ve výstavbě dalších 67 reaktorů, které by měly začít fungovat do sedmi let. Na dalších 164 reaktorů se již vytvářejí plány a měly by být dostaveny v horizontu 8 – 10 let a dodatečných 317 reaktorů je dnes ve fázi rozpracovaných návrhů, které dosud čekají na schválení.

Pokud by tak teoreticky všechny reaktory byly skutečně uvedeny do provozu, vzrostl by jejich počet do roku 2030 na přibližně 900 (po odečtení vysloužilých reaktorů) a spotřeba uranu se zdvojnásobí. Protože ale většina nových reaktorů spadá pod země BRIC a jejich výstavba je dána jejich schopností růst i do budoucna, je rozhodně na místě držet se v těchto odhadech raději při zemi.

Stabilní růst těžby uranu je ale do budoucna pravděpodobný, přičemž jednoho skokového zvýšení těžby se dočkáme již v příštím roce, kdy skončí platnost programu Megatons to Megawatts. Ten je výsledkem dohody mezi Spojenými státy a Ruskem, které se v roce 1993 zavázaly k likvidaci jaderných hlavic a přeměně vysoce obohaceného uranu do nízko obohaceného paliva určeného k výrobě elektřiny. Program běží od roku 1996 a končí v roce 2013. Sám o sobě přitom dodává na trh každoročně asi 10 600 tun uranu (16 % celkové poptávky) a tuto díru tak bude muset zalepit právě zvýšení těžby.

Cena uranu

Cena uranu si v posledních letech prošla značnými turbulencemi a jako řada komodit si i uran zažil svou spekulativní bublinu. Ta se začala nafukovat v roce 2005 a do parabolické fáze se dostala v roce 2006, kdy došlo k zaplavení uranového dolu Cigar Lake, který byl toho času největším rozestavěným dolem na světě. V roce 2007 se tak cena uranu vyšplhala až k rekordním 136 dolarům za libru, aby spadla po splasknutí bubliny v roce 2010 až na pouhých 40 dolarů.  Fundamentálně mnohem větší ránu však celý sektor utrpěl v roce 2011, kdy Japonsko po masivním zemětřesení postihla jaderná katastrofa ve Fukušimě. Téměř okamžitě následovala odstávka jaderných reaktorů v celé zemi a poté, kvůli silné evropské lobby, i odstávka několika reaktorů v Německu.

(pro zvětšení obrázku na něj klikněte)

O antijaderných náladách, které se od Fukušimy šíří světem, bylo napsáno již mnohé. Pro někoho je atomová energie mrtvá, pro jiné je její budoucnost i nadále růžová. Faktem je, že se z fukušimské katastrofy ceny uranu nevzpamatovaly dodnes, když je jen v Japonsku stále odstaveno 48 z 50 reaktorů. Odstávka elektráren však Japonsko zanechala s pravidelně se opakujícími blackouty, prudkým zdražením elektřiny a ještě větší závislostí na importu fosilních paliv, jejichž dovozní ceny se jen v případě zemního plynu v Japonsku zdvojnásobily.

Faktem také je, že začíná být poslední dobou stále jasnější, že se Japonsko bez jaderné energie neobejde a že tamní elektrárny budou velmi pravděpodobně již brzy připojeny znovu do sítě. Země si bez nich totiž neví rady a podle ministerstva průmyslu by tak po implementaci nových bezpečnostních opatření mohly začít první reaktory nabíhat již letos na podzim. Jedinou zemí, u které lze o dlouhodobých odstávkách, případně postupném uzavírání jaderných elektráren skutečně vážně uvažovat, tak zůstává Německo, které se dnes ale s devíti fungujícími reaktory podílí na světové poptávce po uranu pouhými třemi procenty.

Závislosti na uranu se tak svět velmi pravděpodobně jen tak rychle nezbaví. Proč taky? Jaderná energie je relativně levný, čistý a stabilní zdroj elektřiny. Jedná se o osvědčený doplněk energetického mixu a je tak na místě očekávat, že vedle rostoucího významu v rozvíjejících se zemích, kde o přerušení výstavby nových elektráren nikdo ani neuvažuje, bude hrát jádro významnou roli i nadále také ve vyspělých ekonomikách.

Stejně jako uhelné společnosti, lze proto také těžaře uranu považovat za podhodnocený sektor, který se dostal do problémů ne tak úplně vlastní vinou a jehož vyhlídky do budoucna zůstávají dobré. Co víc, jedná se o investici, na kterou má hospodářský cyklus jen omezený vliv. Poptávka po uranu je stabilní a nekolísá, jako poptávka po uhlí, ropě, nebo zemním plynu. Jadernou elektrárnu totiž nelze jen tak zapnout a vypnout, nehledě na to, že cena uranu představuje jen malé procento z celkových nákladů na výrobu elektřiny z jádra. Díky shodě několika nepříznivých okolností je tak celý sektor výrazně levnější než před lety a jsou-li jeho vyhlídky skutečně dobré, může posloužit jako velmi dobrá defenzivní složka portfolia se zajímavým růstovým potenciálem.

Jak investovat?

Možností jak do uranu investovat je několik. Mezi nejčastěji využívané však patří sektorový ETF, nebo selektivní nákup akcií společností, zabývajících se těžbou a zpracováním uranu, nebo hledáním nových nalezišť. Strategie pak může být kvůli nízkým cenám dvojí. Buďto agresivní, tedy přímý nákup a dlouhodobé držení, nebo konzervativní, která využívá vypisování put opcí a inkasování opčního prémia, s možností nákupu podkladu v případě dalšího pádu jeho ceny.

Mezi nejvíce využívané ETF patří Global X Uranium ETF (URA), který v současnosti sestává z akcií dvaceti společností. Global X Uranium ETF vznikl koncem roku 2010, svého maxima 22 dolarů za akcii dosáhnul krátce před Fukušimou a dnes se jedna akcie prodává za 5,5 dolaru.

(pro zvětšení obrázku na něj klikněte)

Zájemci o jednotlivé akcie naleznou asi nejčistší expozici skrze akcie společností Cameco Corporation (CCJ), Uranium One (UUU) a Paladin Energy (PDN). Těžařů uranu existuje samozřejmě více. Řada ostatních firem jsou však polostátními molochy (Areva), nebo se v jejich případě uran podílí na celkovém produktovém mixu jen částečně (Rio Tinto).

(pro zvětšení obrázku na něj klikněte)

Pokud jde o jednotlivé akcie, je proto jednou z nejbezpečnějších společností v tomto ohledu právě kanadská společnost Cameco Corporation, která je zároveň největším soukromým těžařem na světě, když se na celkové světové produkci uranu podílí více než 16 procenty. Vedle stabilní ziskovosti, relativně nízkého zadlužení a vysokých prokázaných rezerv uranu, má přitom Cameco jednu podstatnou výhodu, kterou je 70 % vlastnictví největšího uranového dolu na světě McArthutr River a 50 % vlastnictví druhého největšího uranového depozita Cigar Lake, kde by měla začít těžba již v tomto roce. Kvalita obou dolů je přitom zcela mimořádná, když v některých místech dosahuje více než 200 kg uranu na tunu rudy, což výrazným způsobem snižuje náklady spojené s těžbou, díky kterým si společnost udržuje stabilní postavení na trhu.

 

Jaroslav Brychta

Head of Research

 X-TRADE BROKERS

Štítky: , ,

Komentáře

  • PetrAsch napsal:

    Děkuji p. Brychtovi za podnětný článek, o uranu jsem toho moc nevěděl. Dále mám dotaz na p. Dvořáka - jak by on sám dnes vybíral v dnešní době akcie. Jaké např. odvětví?

  • VoDo napsal:

    Commodity boom is over http://mobile.bloomberg.com/news/2013-05-05/the-oil-and-gold-booms-are-over.html?cmpid= This is part of the normal cycle of the world economy, not a supercycle. Commodity-price booms restrain demand, while attracting money and innovation to increase supply, which leads to a bust. For the last 200 years, the average price of commodities has followed this predictable cycle: one decade up, often sharply, followed by two decades down, with the result that real prices haven’t risen since 1800. There are exceptions to the rule. Some commodities, including oil and copper, have gained somewhat in real terms. But gold has just retained its value. The price today (about $1,500 an ounce) is roughly the same as in 1980, when adjusted for inflation.

  • Jan Dvořák napsal:

    PetrAsch - něco sepíši

Napsat komentář





Finanční a komoditní komentáře z Chicaga pro vás připravila společnost Lembros logo