Emil Kalabus: BRICS – ekonomický a politický protipól USA a EU

Toto je první článek zářijového kola soutěže čtenářů v roce 2013.

 

BRICS je zkratkovité označení společného hospodářského uskupení Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Jižní Afriky.  BRICS byl poprvé použit Jimem O’Neillem z investiční banky Goldman Sachs v roce 2001; tehdy ještě jako BRIC – Jižní Afrika přistoupila k uskupení v prosinci 2010 a formálně byla uvedena v členství 18. února 2011. Podle názoru banky se mají tyto ekonomiky v roce 2050 vzhledem ke svému rychlému růstu stát dominantními ekonomikami světa.

V současné době státy BRICSu tvoří přibližně 26,6 % územní plochy všech zemí a žije v nich 42,2 % obyvatelstva planety. V r. 2010 jejich celkový HDP činil 18,48 bilionů USD. Hospodářsky nejsilnější (v přepočtu na obyvatele) je zatím Rusko, v absolutních číslech ale vede Čína, jež je vůbec považována za nejsilnějšího člena skupiny. Právě překvapivé přizvání Jižní Afriky (v prosinci 2010) – když by více vyhovovaly Turecko, Indonésie, Mexiko či Jižní Korea – je dílem především Číny, která si chce utvrdit svůj sílící vliv v Africe.

Z původně nesouvislé skupiny, vlastně „vynalezené“ ekonomy a novináři, se BRICS postupně mění v úžeji spjatý blok, který svůj hospodářský potenciál chce využít i geopoliticky. Stále častěji se konají společné schůze a porady. V roce 2008 se v ruském Jekatěrinburgu konalo setkání ministrů zahraničních věcí zemí BRICu; o rok později v červnu, v tomtéž městě, už byla vrcholná schůzka (summit) nejvyšších představitelů těchto zemí. Další vrcholná schůzka následovala v dubnu 2010 v brazilské Brasílii. Třetí setkání na nejvyšší úrovni, původně plánované na duben 2011 do Pekingu, se nakonec konalo jinde: v nejjižnějším městě Číny, San-ja. Účastnila se ho už i Jižní Afrika, jakožto nový plnoprávný člen.

Na konci března 2012 se země BRICS sešly v Novém Dillí k summitu, jehož cílem bylo mj. naplánovat vytvoření společné mezinárodní rozvojové banky (tzv. BRICS Bank), která by mohla vytvořit protiváhu k již existujícím rozvojovým bankám. Účelem této banky má být financovat rozvojové a infrastrukturní projekty v rozvojových zemích. Úvěry budou poskytovány v národních měnách příslušných zemí, nikoli v amerických dolarech, jak bylo v mezinárodním finančním styku zvykem.

 

Můžeme očekávat rozšíření BRICS?

BRICS má možnost dokázat, že se, nehledě na neexistenci formálního spolku, rozšiřuje, rozvíjí a je přitažlivý pro další státy. Druhou věcí je to, nakolik je nutné, aby se BRICS do této pozice stavěl. Nyní jsou přeci všechny ekonomicky aktivní regiony obsazeny. Kromě Severní Ameriky – z jasných příčin.

Indonésie, země s čtvrtmiliardovým obyvatelstvem, nyní vykazuje největší tempa růstu v Asii. V perspektivě se stane jednou z předních zemí světa, domnívají se mnozí experti.  Diskutuje se o tom, nakolik jsou tyto předpovědi realistické a také o možném připojení Indonésie k BRICS.

Největší muslimská země světa je největším státem v JV Asii a z hlediska růstu ekonomiky zaujímá ve světě jedno z předních míst. To vše dělá Indonésii potenciálním kandidátem na připojení k BRICS. Za 10-15 let to bude zřejmé, je přesvědčen hlava parlamentního výboru ruského parlamentu pro zahraniční záležitosti Alexej Puškov. Připomíná, že před 30 lety předpovědím o vedoucí globální roli Číny věřili pouze specialisté. Dnes ji nikdo nepopírá.

Protože Indonésie demonstruje poměrně vysoké tempo růstu a objem její ekonomiky i počet obyvatel je srovnatelný se zeměmi BRICS, můžeme považovat za pravděpodobné, že bude do této skupiny začleněna. S přihlédnutím k tomu, že se tempa růstu starých členů BRICS snižují, doplnění skupiny o nové členy je velmi pravděpodobné.

Připojení Indonésie a dalších zemí Asijsko-Tichooceánského regionu (ATR) je oprávněné, protože právě sem se nyní přesouvá centrum světové ekonomiky. Na druhé straně však takový krok může narušit proporcionální přítomnost v klubu, kde jsou i tak už zastoupeny dva největší asijští hráči – Čína a Indie. Navíc nové státy budou muset koordinovat své zájmy s obecným diskursem původních členů BRICS.

Avšak, nehledě na všechny rozpory uvnitř BRICS, podle informací společnosti PwC, má „pětka“ a řada dalších rychle rostoucích ekonomik zcela světlé perspektivy. Předpokládá se, že v roce 2050 budou země BRICS, spolu s Mexikem, Indonésií a Tureckem v objemu HDP převyšovat země G7 více než jeden a půl krát.

 

V důsledku zvyšování ekonomické váhy BRICS, tato žádá o poměrné zastoupení v MMF.

Reforma kvót a řízení Mezinárodního měnového fondu bude jedním z hlavních témat jednání summitu G20 v Petrohradu. Nový systém rozdělení kvót a hlasů v MMF byl schválen ještě v r. 2010, dosud však nenabyl platnosti, protože nebyl ratifikován v řadě zemí včetně USA.

Ještě v r. 2010 byl na summitu G20 v Soulu schválen balík reforem MMF, který předpokládal zvýšení kvót pro rozvojové země. V případě jeho ratifikace by se zvýšil podíl BRICS v MMF z 10 na 14%. Čína by byla třetí po USA, které by měly 17%. Podíl Ruska by činil 2,7% (deváté místo). Přitom USA, Japonsko, Německo, Francie a Velká Británie by se měly vzdát části svého zastoupení, a evropské země by vůbec ztratily v řídící radě MMF dvě místa z osmi. Pravomoci zemí v MMF se vždy rozdělovaly úměrně jejich podílu na světové ekonomice.

Protože ekonomický potenciál rozvojových zemí se rychle zvyšuje, má se úměrně tomu zvyšovat také možnost jejich vlivu na rozhodnutí MMF. K tomu však nedochází, protože USA a jiné země „zlatého regionu“ nechtějí ztratit moc v této důležité organizaci. Mají většinu hlasů a zachovávají si díky tomu své pozice.

„Všichni máme zájem na reformování zastaralého finančně-ekonomického systému, a nyní taková reforma probíhá,“ řekl ruský vůdce. „Ale dnes jsme vyjádřili naši nespokojenost s tím, jakým tempem to probíhá, což se odráží v návrhu našeho prohlášení. Tento systém stále ještě nezohledňuje novou roli, kterou země BRICS a další státy z řad vynořujících se ekonomik v globální ekonomice hrají. Přitom se naše ekonomiky vzájemně doplňují a společenské systémy a občanská společnost našich zemí stojí před vážnými výzvami, souvisejícími s modernizací mnoha oblastí sociálního života.“

Loni prohlásili účastníci G20 svůj záměr, vyřešit tuto otázku do ledna 2013.

 

Rezervy MMF, Ruska a Číny.

V každém případě nepociťuje v současné době MMF naléhavou potřebu rezerv. Sama G20 se o tom rozhodla a potvrdila na summitu možnost poskytnutí dodatečných rezerv MMF.

Současné rezervy fondu činí pouhých 400 miliard dolarů. Pro srovnání – rezervy Ruska přesahují 500 miliard dolarů, a rezervy Číny – 3 biliony. S podobnými valutovými rezervami se už mohou stát rozvojové země dárci orgánu, jehož původním cílem bylo poskytování půjček rozvojovým zemím, říkají experti. Může se stát, že MMF už nebude vůbec potřebný.

Faktem zůstává, že váha ekonomik pod zkratkou BRICS je podstatně větší, než tomu bylo před deseti či dvaceti lety. Seskupení BRICS, představují dokonce i v době krize motor světové ekonomiky, téměř 50% přírůstku globálního GDP.

Rusko a Čína se již v některých vypořádáních obejdou bez dolaru a euro. Nyní se 5 zemí v rámci BRICS chystá poskytovat úvěry v národních měnách.  „To není jen symbolický krok a signál, že národní měny zemi BRICS mohou plně sloužit jako účetní a vypořádací měny ve vzájemném obchodu, ale je to i signál toho, že svět přestává být jednopolárním“.

BRICS si klade vysoké ekonomické i politické cíle. Na rozdíl od ekonomiky je to s politikou v rámci samotné aliance složitější. V předvečer summitu skupina indických vojenských představitelů, diplomatů, včetně poradce pro národní bezpečnost, zveřejnila zprávu, ve které označila Čínu za pravděpodobného vojenského nepřítele Indie. Důvodem jsou územní spory. Nicméně doposud se zemím BRICS dařilo postupovat jednotně. Poprvé vystoupil tento ekonomický spolek v roli diplomatické aliance vloni, v otázce Libye. Dnes v záležitosti Íránu a Sýrie. Společné Rusko-čínské vojenské cvičení, které bylo ukončeno 15. 8. 2013, hovoří o velmi úzké spolupráci těchto velmocí.

Podle názoru vůdců, musí BRICS v principu zmařit pokusy využívat OSN „jako pláštík pro krytí změn nepohodlných režimů“.

Navíc, Čína spojuje úsilí s Ruskem ve snaze zbavit dolar titulu světové rezervní měny, tvrdí autoritativní americký obchodník se 40-letými zkušenostmi Russ Winter. Připomněl, že čínská Lidová banka ještě v r. 2009 prohlásila, že dominování ve světě jedné měny je velmi riskantní z hlediska šíření krize. Úřady Ruské federace už navrhly rubl jako rezervní měnu.

Nyní hodlají dvě rozvojové ekonomiky spolu uskutečnit plán na posílení rublu a jüanu, tvrdí Winter. Podle jeho názoru USA s jejich státním dluhem, který tvoří skoro 110% HDP, nebudou moci na tuto výzvu odpovědět.

Země BRICS patří mezi největší hvězdy z rozvíjejících se zemí, za posledních 5 let dosáhly tyto země vyššího růstu HDP oproti západním zemím. Vždyť jenom za posledních 8 let činil podíl těchto zemí na globálním růstu ekonomiky výše dvou pětin. Tento pozitivní vývoj se logicky odrazil na akciových trzích, které zaznamenaly silný růstový trend. Mnoho investorů bylo zlákáno vidinou rychlého zbohatnutí, aniž by si uvědomili, že vysoký výnos je vždy vykoupen vyšším rizikem. Ale jak je známo, není udržitelné dosahovat abnormálních výnosů dlouhé období. Důkazem mohou být právě země BRICS, jež pomalu, ale jistě ztrácejí původní investorský půvab. Jedním z důvodu je zpomalující tempo růstu HDP těchto zemí.

Vysvětlení tohoto zpomalení je velmi jednoduché. Růstový potenciál těchto zemí vycházel především v dohánění vyspělých ekonomik, přičemž využívaly místní růstové stimuly. Ať již bohatá ložiska nerostných surovin či levnou pracovní sílu. Avšak čím více jsou tyto ekonomiky blíže úrovni vyspělých trhů, tím je jejich růst pomalejší. Zároveň stojí před novými problémy, které potřebují inovativní přístup ze stran vlád jednotlivých zemí. Ale vlády nejsou schopny včas zareagovat na potřebu změny a v důsledku toho dochází k útlumu, který může mít dlouhého trvání. Samozřejmě se jedná o velmi zjednodušený pohled na celou problematiku. Jelikož růst ekonomiky je determinován též charakteristikami jednotlivých zemí.

Ve dnech 26. – 27. března 2013 se v jihoafrickém Durbanu uskutečnil V. summit BRICS, na kterém vrcholní představitelé Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Jihoafrické republiky hovořili o užší hospodářské a politické spolupráci. Hlavním předmětem diskuse bylo nejen partnerství s africkými státy, ale i realizace projektu rozvojové banky, která má ambice stát se alternativou Světové banky a MMF. Výsledky summitu BRICS v Durbanu dokazují, že unipolární svět, který vznikl po konci studené války a rozpadu Sovětského svazu, se pozvolna proměňuje na svět multipolární. Samotné uskupení BRICS se transformuje z pouhého fóra pro dialog ve strategickou spolupráci velmocí hledajících cesty k řešení důležitých problémů světové politiky a ekonomiky. Po tomto summitu o připojení k BRICS požádal Egypt a Kazachstán.

Výsledek summitu je další rána americké hegemonii, ale také příležitost k partnerství se státy, s nimiž se ještě před pár lety nepočítalo.

 

Projekt rozvojové banky BRICS

Hlavním úkolem plánované banky má být úvěrování infrastrukturních a dalších rozvojových projektů v měnách národních států, tedy nikoliv v dolarech a eurech. To by znamenalo zásadní prolomení hegemonie dolaru ve světovém obchodu. Projekt rozvojové banky je reakcí na skutečnost, že ve Světové bance i Mezinárodním měnovém fondu zastoupení zemí BRICS neodpovídá jejich reálné ekonomické síle ve světě. Přitom v době krize to byly právě státy BRICS, které nejvíce podpořily růst globální ekonomiky. O struktuře a parametrech banky se bude nadále diskutovat s perspektivou založení v horizontu dvou až tří let. Zároveň bude nutné vypracovat společnou blokovou strategii, aby se země BRICS nedostaly pod ekonomický diktát USA, EU a Japonska. Reforma měnového systému představuje první seriózní pokus o změnu dosavadního světového hospodářství.

 

Emerging Markets: Budoucnost hledejte v MIPS spíše než v BRICS

Ať je to jak chce, nelze zapomínat na další ekonomické hráče a to jsou země MIPS – Malajsie, Indonésie, Filipíny a Singapur. Kdo sází na akcie může srovnat. Na tyto země nedá šéf Guggenheim Partners Scott Minerd dopustit. Poukazuje na příznivou demografickou situaci, očekávaný rozvoj infrastruktury a nízké náklady na práci, které hrají velkou roli v jejich růstových výhledech.

Akcie v zemích BRICS si od konce 90. let připsaly 600 %, růst se ale již od té doby zpomalil. Od konce krize z roku 2008 akciové trhy MIPS výkonem ty v zemích BRICS významně překonávají a dá se očekávat, že tomu tak bude i nadále. Pokud bude trajektorie jejich ekonomického růstu podobná BRICS v uplynulé dekádě, mohou tyto země v následujících několika letech překvapit akciovými výnosy v řádu několika stovek procent.

 

Emil Kalabus