Emil Kalabus: Co se skrývá za označením Fed

Toto je třetí článek únorového kola soutěže čtenářů roku 2014.

Mocný bankéř M. A. B. Rotschild kdysi řekl: „Dejte mi moc nad penězi a nemusím se starat o to, kdo tvoří právo.“ V této větě je schováno mnohé, kdo ovládá finanční systém, ovládá skrze něj téměř vše. Žádná politická moc se tomu nikdy nemůže rovnat. Obrovskou moc má tudíž i Federální rezervní systém a je naivní se domnívat, že nás, obyvatele ČR se jeho moc vůbec nedotýká.

Série bankovních krizí v USA z let 1873, 1893 a 1907 vyvolala silnou poptávku po vytvoření centralizovaného bankovního systému.

V listopadu 1910 se  skupinka „Vyvolených“ vydala se senátorem Nelsonem W. Aldrichem (což byl, jen tak pro zajímavost, tchán syna nejbohatšího muže tehdejších USA J. D. Rockefellera, který měl v bankovnictví  své lidi) na pobřeží Georgie a odtud pak na ostrov Jekyll Island, který byl mimochodem,  spoluvlastněn J. P. Morganem. V této skupince vyvolených byli A. Piatt Andrew, dále tři zástupci J. P. Morgana –  Benjamin Strong, Charles D. Norton, Henry P. Davison, dále Rockefellerův muž, Frank Vanderlip a konečně i nejdůležitější muž celé konference, Paul Warburg. Všichni tito lidé, mimo senátora Aldriche, byli bankéři a mnozí z nich dokonce z Wall Street. Toto místo nebylo vybráno náhodou, byl zde klub pro milovníky lovu kachen, ve kterém panovala dohoda o tom, že v případě, že se na ostrově bude konat nějaké jednání, členové klubu, kteří nebudou pozváni, v tuto dobu na ostrově nebudou. Elita bankovní sféry tak měla celý ostrov jen pro sebe. Během necelých čtrnácti dní zde vymysleli plán legislativy k budoucí centrální bance. Nejdůležitější však bylo, aby se o tom nikdo nikdy nedozvěděl. Kdyby totiž veřejnost zjistila, že návrh bankovní legislativy byl vytvořen samotnými bankéři a to ještě bankéři z Wall Street, byl by takový návrh okamžitě odsouzen ke svému neúspěchu. I tohle bankéři splnili téměř do puntíku, jelikož první informace o této tajné schůzce mocných vyplavaly na světlo světa až ve třicátých letech 20. století, tedy v době, kdy už byl FED dávno založen.

Federální rezervní systém (neformálně Fed) je centrální bankovní systém Spojených států amerických. Fed je formálně soukromá instituce. Stát k ní sice nemá přímý přístup, avšak má vliv na složení jejího vedení.

Charles Lindberg sr.,  na adresu FEDu při jeho vzniku řekl:“(Je to ten) nejhorší legislativní zločin spáchaný tímto bankovním a měnovým návrhem. Od teď už budou deprese vědecky vytvářeny.“ Jak mrazivě pravdivá byla tato slova ukázaly následující události, kdy FED politikou levných peněz způsobil Velkou hospodářskou krizi a stejná politika stála i u nedávno proběhlé (snad už skutečně odeznívající) Velké recese.

Federální rezervní systém má 12 regionů, tzv. distriktů. Každý distrikt má svého guvernéra, jenž je současně šéfem své oblastní správní rady a členem rady guvernérů, a oblastní banku, která může mít pobočky v dalších městech.

Od února 2006 byl předsedou Rady guvernérů Federálního rezervního systému Ben Bernanke. Od 1. února 2014 Bena Bernankeho, vystřídala ve funkci žena, Janet Louise Yellenová, oficiálně Janet L. Yellen (* 13. srpna 1946 Brooklyn, New York). Yellenová je židovského původu a židovka i vyznáním. Je vdaná, jejím manželem je George Akerlof, držitel Nobelovy ceny za ekonomii a emeritní profesor na University of California v Berkeley.

Federální rezervní systém je často kritizován z obou stran politického spektra. Představitelé libertariánské pravice, například Ron Paul, kritizují Fed na základě protiústavnosti. Fed je totiž do dnešních dnů hlavním zdrojem tisknutí amerického dolaru, přestože dle ústavy Spojených států amerických má výhradní právo tisknout americkou měnu pouze ministerstvo financí. Levice i libertariáné dále kritizují na Fedu, že je soukromý a je ovládán neprůhlednou úzkou skupinkou lidí. Levice také zdůrazňuje možnost zapojení Fedu do světové finanční krize a další nelegální praktiky. Fed není ničím kontrolován a navzdory svým pravomocem a prostředkům funguje fakticky jako nezávislý orgán.

Fed byl také především kritizován za svou „tajuplnost“. Ovšem začátkem roku 2012 Fed představil svůj krok k větší transparentnosti. Ve své prohlášení z prosincového jednání, tzv. „minutes“ oznámil, že bude pravidelně poskytovat prognózy úrokových sazeb. Čtyřikrát do roka bude vyhlašovat, jak dlouho chce držet krátkodobé úrokové sazby na stávajících úrovních.

Audit

V červenci 2011 byly zveřejněny výsledky auditu Fedu, který prosadil kongresman Ron Paul a Alan Greyson pomocí pozměňovacího návrhu (Fed nebyl nikdy ve své téměř stoleté historii důkladně auditován, sám Paul zmínil, že k poslednímu auditu došlo někdy v 50. letech 20. století a i ten byl jen částečný). Audit provedl Všeobecný úřad pro kontrolu rozpočtu (Government Accountability Office) a zjistil, že Fed v letech 2007-2010 rozdal v bezúročných půjčkách americkým i zahraničním bankám a korporacím  v přepočtu  (113 % HDP USA), a to bez vědomí Kongresu.

Podle Alana Graysona se má jednat dokonce o 26 bilionů dolarů (184 % HDP).  Mezi příjemci je mnoho významných finančních institucí a korporací, převážně ze Spojených států, ale i z jiných zemí jako Švýcarsko, Skotsko, Velká Británie, Německo, Japonsko a další. V případě amerických bank a institucí navíc došlo ke střetu zájmů, kdy Fed vyřizování této obrovské transakce „outsourcoval“ a lidé ji realizující současně působili v podnicích, kterým byly tyto bezplatné půjčky poskytnuty.

Fed se stal matkou a ochráncem bank, pomáhá jim v dosahování vysokých zisků a kryje jejich ztráty novým tiskem peněz. Problém je ten, že Fed nemůže a nesmí padnout. Připomeňme si drsná slova amerického trendového prognostika Geralda Celenteho , která pronesl na adresu Fed:

„Jak je možné, že několik soukromých bank ovládá Federální rezervní systém (Fed), americkou obdobu centrální banky? Podívejte se, mám italské předky. Všechno, co jsem vždy slýchal jako malý kluk, byly příběhy o mafii. Samá mafie, mafie, mafie! Už jsem nikdy nechtěl slyšet další mafiánskou story. Pokud jsou to jména jako Celente, Caruso, Mondavi, Puccini, Rossini, Bellini – označují to za mafii. Ale nemůžete přece označit za mafii ten spolek chlapců v drahých oblecích, absolventy Harvardu, Princetonu, Yale. Ne, to jsou vždycky experti na svém místě – úžasní. Nikdy je neoznačí za gaunery, cvoky! Za ty, co rozkrádají Ameriku! Nikdy. Jsou nedotknutelní. Jak říkám, Harvard-Princeton-Yale, kulky-bomby-banky. To je, co ničí Ameriku. A je mi z toho na nic! Co to znamená, že je banka příliš velká na to, aby mohla padnout? V kapitalismu, když jste neúspěšní, odejdete prostě z byznysu – tak to má být. Výjimkou jsou tihle velcí hoši. Ti padnout nemůžou! Pouze šest bank tak nyní kontroluje 64 procent veškerého majetku tohoto národa. Jen tři banky zodpovídají za celkem dvě třetiny všech transakcí uskutečněných s kreditkami. Lichvářskými kreditkami.

Federální rezervní systém je prostě asi natolik federální jako Federal Express. Není ani kvazi-vládní, a vůbec ne vládní. To je fakt. Je to proti ústavě: článek jedna, sekce A, věta pátá – tam se jasně praví, že pouze Kongres je oprávněn regulovat nabídku peněz. Stalo se to v předvečer svátku vánočního roku 1913. Umíte si představit, že Washington byl jako po vymření. Ten den byl hrstkou zákonodárců přijat zákon o Federálním rezervním systému. Podívejte se na pád hodnoty dolaru od té doby – od té doby jsou lidi uvrhováni v závratné míře do zadlužení. Dolar je dnes, co byly tehdy tři centy. Když dnes chcete v USA na studia, musíte si vzít půjčku – třeba 25 tisíc dolarů za rok. Celý národ posluhuje dluhu. Všichni pracují na banky. To je Federální rezerva!“

Pro mnohé lidi zůstane Fed navždy záhadou. Ne proto, že jsou někteří jeho členové řazeni k tzv. iluminátům ,viz filmový dokument zde.

Ale také po podivných údajných sebevraždách vysokých bankovních úředníků z minulého týdne.  „Kdyby trh akcií už kolaboval, tak by bylo snadné svést na tu bezútěšně smutnou paniku ty mrtvé bankéře z uplynulého týdne, což má určitě odraz v roce 1929.

Teď ovšem popáté za uplynulých čtrnáct dnů zemřel už pátý vysoký finanční ředitel v čemsi, co se jeví jako sebevražda. Jak hlásí Bloomberg po smrti vedoucího ředitele JPMorgan (v úterý) a ředitele Deutsche Bank (v neděli), tak byl na výjezdu z dálnice ve státě Washington nalezen mrtev šéfekonom Russell Investment (a bývalý ekonom Fedu) Mike Dueker. Policie řekla, že smrt se jeví jako sebevražda.“ Dva týdny po sebevraždě bankéře od JP Morgan, který si skočil pro smrt z vršku budovy, se další mrtvý zaměstnanec této firmy, 37 letý Ryan Henry Crane stává 5. bankéřem ve smrtící sérii během samotných posledních týdnů. Zatím posledním (šestým) je včera 33-letý JPMorgan forex obchodník v Hong Kongu.

Ano, snad ty poslední odstavce jsou pouhými dohady, ale zmiňovaný pád dolaru a lidi uvrženi do zadlužení jsou  nevratnou skutečností zde:

Nebo, bude mít pravdu Celente, který předpovídal,  první škrcení tisku peněz v prosinci i to druhé škrcení v lednu? Celente tvrdí, že celý globální finanční systém plave jen na pěně z bublin pyramidové hry US Federálních rezerv. Bude mít Celente ve své předpovědi opět pravdu?

Emil Kalabus