Zajímavé komentáře čtenářů z uplynulého týdne

Toto je subjektivní výběr nejzajímavějších komentářů napsaných komentáři.. Na koho nedojde řada teď, může být vybrán příště.

VoDo: Ne každý den se vytvoří něco co zaměstná milióny dělníků. Tyto startupy tvoří, tvoří produkty či služby po kterých je poptávka, nové technologie atd… Který pak zaměstnává ty dělníky, ale nejdřív je třeba produkt vymyslet, zaplatit vývoj (zde pomáhá QE) pak vytvořit první kusy a pak když to uspěje tak to jde masivně do prodeje. Příklad třeba Misfit, a mnohé další. Mimochodem nejnovější statistika mluví o tom že se po několika desetiletích opět vrací výroba do USA, neslyšel jsem to už někde? Konkrétně 600,000 factory jobs za poslední 4 roky. Někdo namítne že je stále ještě desítky miliónů nezaměstnaných.

Libri: Také v moderní poválečné historii byla deflace ve vyspělých ekonomikách (měřená poklesem více flexibilního indexu cen výrobců) provázena nadprůměrným výkonem ekonomiky a akcií , z hlediska poválečné historie je japonská zkušenost s deflací spíše anomálií než pravidlem. Velmi rychle rostoucí čínská ekonomika v posledních letech provázená poklesem cen také k obavám z deflace nepřispívá. A japonská ekonomika v roce 1996 vzrostla zhruba o 5 % při klesajících cenách.

Klíčem k pochopení deflace není podle mého názoru rozdělení deflace na dobrou a špatnou, ale pochopení následující otázky: Proč ceny spotřebitelů klesaly tak často v 19. století, i v době předcházející a doprovázející Velkou depresi, ale po druhé polovině 50. let již jen velmi zřídka?
První částí odpovědi na tuto otázku je zlatý standard, který, jak ukazuje historická evidence, s výjimkou válečných období umožňoval zohlednit růst produktivity v rámci průmyslové revoluce v cenách. Zlatý standard vysvětluje trend mírného dlouhodobého poklesu cen, ale sám o sobě nevysvětluje na dnešní dobu neuvěřitelné meziroční kolísání spotřebitelských cen (např. někdy -5 ale i -10 % ročně). Vysvětlením je, že se spotřebitelské ceny zhruba do druhé poloviny 50. let pohybovaly (ať již z jakýchkoliv důvodů) mnohem těsněji s cenami komodit či surovin, jejichž cena je často stanovena na organizovaných likvidních burzách a pohybuje se s ekonomickým cyklem. V poválečném období se ceny těchto komodit pohybovaly s cenou zlata (od 70. let) a ekonomickým cyklem, ale ceny spotřebitelů a do značné míry i výrobců, je již na rozdíl od předchozího období neprovázejí tak těsně – zejména směrem dolů. Klesající spotřebitelské ceny v období Velké deprese jednoduše následovaly ceny komodit, které klesaly v důsledku padající produkce.

Deflace (nikoliv ve smyslu trendu, ale ve smyslu nadprůměrných meziročních změn cenové hladiny) NEBYLA PŘÍČINOU, ale SYMPTOMEM ekonomických problémů. V poválečném období a zejména od 70. let, kdy se deflace projevovala periodicky v poklesu flexibilnějších cen výrobců, byla provázena a následována nadprůměrným výkonem nejen dluhopisů ale i akcií. Proč? Protože byla důsledkem silné měny, která s sebou přináší dezinflaci, více zahraničního kapitálu a nižší úrokové sazby.

Vysvětlení toho, proč z vyspělých zemích zrovna Japonsko zažívá nejen nízkou inflaci, ale v některých letech i deflaci, leží mimo rámec krátkého článku. Nicméně pokládat deflaci za ekonomický problém, který je nutno řešit tištěním peněz a depreciací jenu by bylo ignorováním historie. Ta ukazuje, že deflace je pozitivní jak pro ekonomický růst, tak pro finanční aktiva. Japonsko ani Velká deprese tuto skutečnost při důkladné analýze nezpochybňují, pouze ilustrují, že deflace není pro prosperitu podmínkou dostačující.

Ekonomové, kteří při vysvětlování problémů Japonska (a podobně i Německa) poukazují na institucionální potíže, špatnou kondici bank a chaotické chování japonských politiků postižených syndromem “proboha dělejte něco”, jako například světový expert na podnikovou ekonomiku Michael Porter z Harvardské univerzity, nabízejí mnohem lepší diagnózu i návrh na léčbu problémů Japonska, než nesofistikované obviňování deflace.

Koudak: Zavedení zlatého standardu brání, podle mého názoru, ještě jedna věc, a to objem peněz v ekonomice. Osobně nevidím jediný důvod, proč by chtěl někdo pomocí hard assets krýt OTC deriváty a podobné věci, za nimiž je jen minimum hodnot a jejich objem je v podstatě neomezený, daný pouze spekulativní poptávkou, živenou fiat měnou. Osobně si myslím, že pokud bude někdy znovuzaveden zlatý standard, bude to po kruté měnové reformě, která škrtne ze světové ekonomiky tak 3-4 nuly.

Jako podstatně nejpravděpodobnější vidím přechod k výše zmíněnému systému bezhotovostních peněz, které budou perfektně kontrolovatelné a náklady na jejich emisi budou minimální (možná se dokonce dočkáme i přechodu z cílování inflace na cílování nominálního růstu HDP, aby byl udržen kýžený wealth effect).

Plukin: penize jsou od toho aby se tocily, a kdyz mas deflaci, tak nemas duvod kupovat, ono to pocka..ale pak firmam klesaji zisky, nebude firma propoustet? Nesnizi to prijmy obcanu? Nebudes pak o to vice cekat na vyhodnejsi nakup? A to zase snizi zisky firem..Atd furt dolu..Kde je potom konec?

Jan Altman (reakce na Plukin): Lidi inflaci nepotřebují. V elektronice jim evidentně nevadí. Taky se koukám, jak hodnota mého televizoru klesá. A nijak to neovlivní moje rozhodnutí koupit si příště další. Po velkou část historie lidi žili s deflačními komoditními penězi a nijak zvlášť si nestěžovali. Bez kvalitní měny např. není reálné našetřit si na penzi.

Zavacky: Rozhodnutie ECB je logické a zákonité. Nemá inú dlhodobú možnosť. Ak aj krátkodobo utiahne monetárnu politiku, nevyhnutne sa bude musieť vrátiť k uvoľneniu. Celý proces tak musí pokračovať až do chvíle, keď finančný systém začne mimoriadne devastovať všetky oficiálne ekonomické väzby a meniť svoje obvyklé efekty. Oprávnene sa môžeme domnievať, že ani vojny nám nebudú cudzie.

DEERRICK: koukali jste dnes na indexy?Vystřelily vzhůru.Tohle už není o ekonomice,ale o nalévání peněz do ekonomiky.Položte si otázku,co budou dělat akcie a jiná aktiva,až se nalévání zastaví?Polezou nahoru?To asi ne,podle mne padnou a pěkně z velké výšky.Anebo další možnost,bude se tisknout stále víc a víc.Pak to ale nemůže skončit jinak,než že zlato vystřelí na měsíc a fiat měny padnou.To prostě logicky nemůže takhle fungovat.

Jan Dvořák: Hyperinflace a inflace jsou dva rozdílné jevy, neliší se pouze hodnotou.

Inflace nastává primárně při přehřátí ekonomiky. Ceny práce, zboží i služeb rostou relativně rychle. Ve většině případů jde o poptávkou taženou inflaci, nabídkově tlačená inflace není tak častá, dochází k ní při poklesu nabídky (např. neúrodě). Tento typ inflace není tak hrozný, s tím se dá žít.

Hyperinflace není jenom vysoká míra inflace, za což bývá často označována. Hyperinflace znamená ztrátu důvěry v měnu. V první fázi jde o pádící inflaci, kdy ceny rostou o 10-20%, lidé pomalu ztrácí důvěru (ala konec 80., let v USA). V případě že centrální banka včas nezasáhne, dosáhne rozvoj inflace kritické hranice. Následně se hyperinflace rozjede na plné obrátky. Ceny raketově rostou, protože se lidé snaží zbavit peněz za každou cenu. Nevěří jim, stejně jako měně nevěří ani mezinárodní trhy. Měna jde je dnu, resp. se s ní tapetují toalety.

VoDo: Ne, vy oba nejste schopni rozlišit tyto dvě skutečnosti:
1. Přístup k situaci z pohledu investora/spekulanta
2. Názor na situaci jako celku

ad 1. Bull trh na akciích je a bude tak dlouho dokud nebude bear trh, je docela možný že za rok budou trhy na dvojnásobných hodnotách, zlato je v bear a možná bude za rok na $400
ad 2. Až nastane bear trh na akciích tak se změní hodně věcí a to i fundamentálních a nebude to pěkné

ad 1. Po druhé: mě jako člověka který JE na trhu až tak nezajímá proč to není jinde
ad 2. Po druhé: až nastane kdyby a až tak budu zainvedtovaný potřebným směrem