Jonášek: Stále ještě věříte v iluzi rostoucí ekonomiky?

Je tu druhý článek červnového kola soutěže čtenářů roku 2014

 

„Nevěřím žádné statistice, kterou jsem sám nezfalšoval.“ – výrok připisovaný Churchillovi rozšířil německý ministr propagandy Joseph Goebbels.

Možná jste už přemýšleli o tom, proč nevidíte žádné zlepšení ekonomiky, přestože nám masmédia v celé EU tvrdí, že situace se zlepšuje. Je tedy naše vnímání pomýlené nebo kde se stala chyba?

Bohužel zásadní informace se z novin ani z rozhlasu nebo televize nedozvíte. Nebo si snad myslíte, že média půjdou proti svým vlastníkům? Bankovní kartel, vojensko-industriální komplex společně s farmaceutickou a ropnou lobby dnes ovládají masmédia. Uvažte situaci v USA, kde 90 % médií ovládá pouhých 6 společností? V ČR postupně koncentruje svou mediální nadvládu stávající ministr financí pan Babiš.

„Když jde do tuhého, musíme lhát.“ – Jean-Claude Juncker, bývalý Lucemburský premiér (1995 – 2013) a bývalý guvernér Světové banky.

Politici nám lžou a říkají nám to vcelku otevřeně. Problémem je, že lidé nenaslouchají a neumí číst mezi řádky. Aktuální ekonomická situace je tak kritická (tuhá), že někteří politikové z toho dostávají zácpu. Iluze ekonomického oživení je udržována pomocí kreativně upravených statistik (hlavně těch týkajících se inflace), které nám servíruje propaganda masmédií.

Oficiálním číslům z Číny již na západě dlouho nikdo a právem nevěří. Zajímavé je, že těm z USA zatím ano. I známý portfolio manažer Puru Saxena otevřeně přiznává, že v traderské komunitě nikdo datům z Fedu nevěří. Sám řekl, že jde o „bogus numbers“. Také podotknul, že nejde o to, jak zkreslená čísla FED zveřejní. Spíše je důležité, jak lidé tato čísla vnímají. A dokud jim většina věří, povezou se tradeři v trendu, přestože ví, že fundamenty aktuálnímu vývoji vůbec neodpovídají. Podle mého je to pěkně úchylná hra – předstírat, že vše je OK, hlavně když na tom vyděláme. Bohužel takhle dnes funguje většina nejen finančních firem.

Ti, kteří měli při studiu i kurz statistiky jistě velmi dobře chápou pravdivost úvodního výroku. USA jen změnou metodiky snížili inflaci o téměř 8 %! Ani mnoho z těch, kteří již tuší, (jak funguje finanční systém, nechápe, jak velký význam na ekonomická rozhodnutí má umělé snižování úrokových sazeb a zejména neustále reportování uměle nízké inflace.

Profesor Robert Holman ve své skvělé učebnici s názvem Ekonomie dává následující přirovnání: Inflaci si můžeme představit také jako zkracování metru, kterým měříme ekonomické veličiny. Jistě budete souhlasit, že kratším metrem bychom měli naměřit vždy více (to je důvod proč musí HDP neustále růst). A když naměříme i kratším metrem méně, tak už musíme být v pěkném průseru…

Abychom zjistili změnu růstu ekonomiky (HDP) musíme tuto veličinu očistit o vliv inflace. Je-li však reálná inflace, podobně jako v USA, někde mezi 8 až 10 procenty, místo uváděných 1 až 2 procent, pak zjistíme, že naše ekonomiky reálně klesají. Nebo vy snad ještě věříte tomu, že ceny za posledních 5 let vzrostly jen o 9 procent? Myslíte si, že je v zájmu politiků reportovat skutečnou inflaci? Nebo je spíše v jejich zájmu reportovat raději růst ekonomiky, aby měli více šancí na opětovné zvolení?

Možná se zeptáte, kde jsem došel na těch 8 až 10 %? V USA máme velmi spolehlivý zdroj server ShadowStats, který měří inflaci, nezaměstnanost a další ekonomické statistiky podle metodiky používané v 80. letech. V ČR je situace trochu složitější. Rozmezí 8 až 10 % celkem přesně odpovídá nárůstu měnových ukazatelů – viz. obrázek. On se ten nárůst objemu peněz někde musí projevit, třebaže s jistým zpožděním. Všechny tyto nové peníze nakonec stejně skončí v ekonomice.

Všude zmiňovaná deflace je jen záminka, proč tisknout více peněz. A to souvisí s tím, jak fungují peníze. Při podepsání úvěru nové peníze vznikají a při jeho splácení zase zanikají. Zaplacené úroky zvyšují objem peněz v oběhu a to je příčinou inflace. . Aby mohl systém fungovat, je třeba půjčovat stále více peněz, aby bylo na splácení úroků. Peníze na úroky nebyly nikdy vydány a tak si někdo jiný musí půjčit, abyste Vy mohli úrok zaplatit.

Díky přesycení trhu s úvěry se dnes splácí více, než se půjčuje a tak objem peněz v systému se snižuje (to jsou ty deflační tlaky, které hrozí). Přestává tedy fungovat multiplikační tvorba vkladů, což vede k implozi systému. A té se dá vyhnout jen náhradou peněz, které zanikají při splácení úvěru, za nové peníze, které vytisknou centrální banky. Ty je pak půjčí komerčním bankám na velmi nízký úrok, aby zachovaly zdání jejich solventnosti.

Vše, co se na finančních trzích děje, od kvantitativního uvolňování, přes programy jako LTRO, manipulaci úrokových sazeb (kauza LIBOR) až k potlačování cen drahých kovů, slouží k záchraně velkých bank, na kterých je dnešní finanční systém postaven. Jistě také již chápete, že není v zájmu státu, aby lidé vybírali své peníze z bank. Ti, kdo je tam nechají, o jejich část v zájmu záchrany bank (legislativa, která toto umožňuje je již EU schválena) téměř jistě přijdou.

Ekonomičtí a političtí aktéři velkých zemí se rozhodli, že inflace cestou tisku nekrytých peněz je jediná cesta, jak se dostat z dluhů. Žebříček státního zadlužení vede Japonsko s 245 % k hrubému domácímu produktu. Na druhém místě je Řecko se 182 %. USA jsou se svými 112 % až na 11. místě, Německo s 82 % na 27. místě a Rakousko se svými 75 % na 34. místě.

Problémem není ani tak výše státního zadlužení, nýbrž náklady na obsluhu státního dluhu. Proto se snaží také centrální banky držet co nejnižší úrokovou diskontní sazbu, cokoliv jiného by bylo sebevraždou. Když k tomu přičteme zadlužení domácností, firem a bankovního sektoru dostaneme opravdu hrozivý obrázek. Dnešní dluhy jsou prostě nesplatitelné.

Dalším problém je stále se zvyšující se nezaměstnanost po celém světě. Nejvíce se to dotýká vyspělých zemí. V USA podle oficiálních údajů poklesla nezaměstnanost na 6,3 %, v měsíci dubnu z 6,7 % v březnu. Podle neoficiálních statistik právě ze ShadowStats je celková nezaměstnanost stále na 23,2 %. To také vysvětluje, proč více než 46,2 milionu Američanů spoléhá na potravinovou pomoc od státu (food stamps program).

Evropa na tom není a nic lépe. Míra nezaměstnanosti v EU neustále roste. Aktuálně dosahuje 12 %, avšak v jižních zemích je nezaměstnanost daleko vyšší v Řecku a Španelsku přesahuje 25 %.

Ještě více alarmující je však míra nezaměstnanosti mezi mladými do 25 let. V EU v lednu 2014 činila 23,4 procenta a v eurozóně 24 procent. Nejnižší byla v Německu, kde činila 7,6 procenta. V Řecku a ve Španělsku je bez práce více než polovina mladých a v Chorvatsku téměř polovina. Reálná situace může ještě horší. Kdo ví, jak moc jsou tyto statistiky upravené, aby vypadaly lépe. Bohužel lepší data k dispozici nejsou.

 

Chléb a hry

Aby se masy nebouřily používá se osvědčená taktika starých Římanů chléb a hry. Jen je aplikována v méně viditelné moderní podobě. Zamyslete se proč asi jde 35 % rozpočtu EU na podporu zemědělcům. Kolik by asi stály potraviny bez těchto dotací?

A hry vidíme všude kolem ve stále zvyšujícím se objemu. Ať již se jedná o počítačové hry nebo sportovní utkání, hlavním účelem je odvést pozornost od skutečného dění. Mezi zbraně hromadného rozptylování však patří také masmédia (zejména TV) a většina sociálních síti, nejvíce to lze vidět právě na Facebooku. Hlavní je, aby masy měli zábavu a dále konzumovaly.

V brzké době nás však čeká velká změna finančního systému. Proč? – to je velmi dobře popsáno v knize Bernarda Lietaera “Budoucnost peněz”. Aktuálně se setkávají 4 důležité negativní globální trendy: Globální klimatická změna, demografická změna, na kterou nejsou aktuální penzijní systémy připraveny, nestabilita finančního systému a automatizace, která vytváří strukturální změny v podmínkách pro zaměstnání. Aktuální neo(post)keynesiánská ekonomická teorie se strukturální změnou zaměstnanosti vůbec nepočítá. Produkční mezera sice existuje, ale je způsobena ze značné části právě automatizací a tento problém se nevyřeší tisknutím peněz. Ti kteří chtějí vnímat, chápou, že kvantitativní uvolňování nic neřeší a aktuální západní politická scéna jiné řešení než tištění peněz nezná a ani nechce znát.

Naopak národy skupiny kolem BRICS vedou transformaci k novému Gold Trade Standardu. A záleží už jen na tom, kdy budou mít plně vytvořenu infrastrukturu, aby mohli dokončit přechod z područí dolaru. To vše je zahaleno politickými tanečky a zájmy různých dalších skupin, ale kurz je celkem jasný. Alternativou je jen imploze finančního systému a možné katastrofické scénáře z této imploze plynoucí. A kdo ví, jak pak bude vypadat finanční trh.

Jste na tuto velkou změnu připraveni? Co se asi stane s cenou zlata a stříbra, když Čína a Rusko veřejně oznámí, že jejich zásoby zlata přesahují 20 000 tun? Bude ještě lepší čas k nákupu drahých kovů, když dnes se jejich cena pohybuje pod celkovými těžebními náklady? A co se stane s hodnotou dolaru a eura? Ti, kdo mají správné informace, mohou na těchto trendech zajímavě profitovat. Pro ty ostatní to může znamenat finanční pohromu.

 

Martin Jonášek