Zajímavé komentáře čtenářů z uplynulého týdne

Pro Pepan:
Děkuji za odpověď.
No, abych pravdu řekl, ty detaily mne zajímají. Neumím si představit, jakým způsobem by mohla být příští rok „inflace“ třeba 100 % nebo vyšší. Ale, co brání komukoli zvedat ceny rychleji a rychleji. Zdá se mi, že systém je přímo nastaven tak, že se mají ceny zvedat a zvedat, rychleji a rychleji. To vidím, jako zákonitý důsledek politiky státu, ČNB a nás občanů.
Vždy to tak přece v minulosti bylo. Měna přibývala a přibývala a ceny se zvedaly a zvedaly.
Anebo se taky stalo, že měna přibývala a přibývala a ceny se držely a pak po delší době začaly i ceny rychle růst.
Ačkoliv přesně zatím nevím, co odváže prodejce ze „řetězů“, myslím, že se to může, a to i velmi brzy, stát.
To by mne zajímalo, kde všechna ta měna skutečně je.
Nemá někdo, prosím, konkrétní zkušenosti ze zemí, kde k tomu v poslední době došlo? A jak se projeví plastikové „peníze“?
Našel jsem k tomu třeba:
https://byznys.ihned.cz/c1-62782160-venezuelu-trapi-cvalajici-inflace-ceny-za-jediny-rok-vyletely-o-63-procent
Zajímavé taky je:
https://www.kurzy.cz/akcie-cr/nazory/A-P-T-10664-PR-868393/
„V příspěvku, který se myslím jmenoval „trocha matematiky pro centrální bankéře“, nebo tak nějak, jsem psal, že inflace je závislá na součinu množství peněz a rychlosti jejich oběhu. V dnešní době, kdy se očekává deflace, zpomaluje rychlost oběhu. A to vytváří deflační prostředí, přestože množství peněz roste. (Množství reálných asetů spíš klesá.) Až se naspořené peníze pustí do oběhu, zvýší se rychlost jejich oběhu a proto hodnota součinu p*v stoupne. Takhle vzniká velká inflace. Dnešní mírná deflace je jen předehrou pro inflaci. Vždycky to tak bylo – deflace vždy předcházela každé hyperinflaci. Bylo to v Německu ve dvacátých letech i nedávno v Argentině.“

Pro Pepan:
Já mám s podobnými weby ten problém, že převážně uvádějí jednostranné tendenční články.
Konspirační weby apod. téměř ignoruji. Nicméně se domnívám, že stávající systém nutně povede svět do opravdu nechutné krize.
Takže začnu prvním článkem:
„Lék na nízkou inflaci“? Zvrácené, nízká cenová inflace není choroba. Podle mne je žádoucí stabilita. Kolem nuly v průměru za třeba deset či dvacet let.
„Podle mého názoru na trhu s úvěry jednoduše nebyla poptávka.“
Zapomíná však na to, že osobní CPI může být naprosto jiný než ten oficiálně uváděný. Či-li, že nemusí to být jen jejich spořivostí po 50, ale taky tím, že pochopili kam je ty dluhy dovedou (I to se občas stává.) a na větší útraty prostě nemají.
„V případě, že se na scénu dostane deflace, přitom reálně hrozí vznik nových finančních krizí, protože klesající ceny podkopávají firemní cash flow, v důsledku čehož mohou některé společnosti zbankrotovat a vyvolat na trzích paniku.“
Br. O jaké deflaci to mluví? Jeden rok o „3“ % dolů a druhý rok o „3“ % nahoru, to je stabilita, nikoli deflace. Podle mne podobní mají vždy v hlavě nechtěnou deflaci, která vždy přijde jako následek velké krize, ale to je deflace jiných rozměrů, proto bych rád, kdyby se nazývaly věci pravým jménem. (Nebo to kecají úmyslně se znalostí věci. A to je snad ještě horší.) Navíc, tento systém trvalé inflace nepůjde udržet navždy. A pak to bude mnohem a mnohem horší krize i deflace.
„V rozhovoru pro MoneyWeek Napier dále poznamenal, že kdyby americká centrální banka v reakci na finanční krizi z roku 2008 nepřišla s programem kvantitativního uvolňování, dopadlo by vše s největší pravděpodobností stejně jako v letech 1929 až 1932.“
Já se domnívám, že je mnohem lepší mít častější slabší krize než jednou za 100 let, katastrofální.
„“Již v roce 2009 jsem akciovou rally skutečně očekával, jen jsem nevěřil, že by mohla trvat tak dlouho. Odhadoval jsem, že skončí zhruba v polovině roku 2011 a poté se na scéně objeví medvědi. Na akciových trzích rozvinutých ekonomik se to sice dosud nestalo, na komoditních trzích či trzích rozvíjejících se ekonomik ale ano. A v případě akciových trhů rozvinutých ekonomik si stále stojím za názorem, že medvědi brzy přijdou,“ uvedl dále Napier a za jeden z hlavních katalyzátorů blížícího se medvědího trendu označil posilující dolar.“
Mám velký problém s rozdělováním trhů. Podle mne se jedná o mnoho spojených nádob, kde jedna z nich nebude trh, ale měnu tvořící CB (Samozřejmě nikoli ve smyslu stejné hladiny, ale ve smyslu vzájemného ovlivňování, a to dříve či později.)
Při posuzování je nutno posuzovat u každého trhu příčiny a následky u změn, ale taky, protože jde o ty spojené nádoby, je nutno posuzovat příčiny a následky u žádných změn (když by k nim mělo či mohlo dojít a nedošlo), a to vše jednotlivě, pak v různých kombinacích až nakonec i v celku. To je velmi, velmi, náročná činnost, kterou dnes již jednotlivec asi nemá šanci zvládnout.
„Pokud se mé předpovědi ukáží jako správné, pak je před námi opravdu dlouhé období velmi nízké inflace, ve kterém sice i hotovost ztratí část své hodnoty, ve srovnání s vývojem na akciových trzích to však bude ztráta prakticky zanedbatelná.“
To je sice hezké, ale mám z něj pocit, že zná jen dvě věci: akcie nebo peníze. Ale přiznávám, že o tomto člověku nic jiného než tento článek nevím.
Při velmi dlouhém období velmi nízké inflace budou asi politici a CB dělat všemožné kousky až nakonec nastane velká inflace a pak opravdu velká krize.

Pro Pepan: K druhému článku:
„Totéž platí pro komerční nemovitosti, jejichž hodnota spadla během 90. let na pětinu.“
Co říci na to, že redakce nerozlišuje mezi cenou a hodnotou právě v okamžiku, kdy je to velmi důležité.
„Příčinu je potřeba hledat v úvěrové expanzi.“
Nezohledňují spojitost nádob. Našli jen zdánlivou či povrchní příčinu (si myslím), určitě je nutno hledat hlubší a hlubší příčiny, ale ta jejich tendenčnost jim to neumožňuje. Ale není to jen jejich problém, viz předchozí příspěvek.
„Co dělala centrální banka? Proč během 80. let bezhlavě nafukovala finanční bublinu? Bank of Japan dlouho fungovala na základě zákona z roku 1942. Tento zákon ukládal měnové politice za cíl „maximalizovat ekonomický potenciál země“ za účelem „dosažení národních cílů“.
Během 80. let se Bank of Japan opravdu snažila podporovat hospodářský růst nízkými sazbami.“ A tak se dnes chová naše CB (v rozporu se zákonem a Ústavou).
„Japonsko pro nás navždy zůstane zemí, která naprosto paradoxně vzhledem ke své technické vyspělosti neovládá veřejné finance.“ A to je podle mého názoru zásadní nepochopení základů, že ovládání spočívá vlastně v minimalizaci zásahů v množství i čase. Jako když říkáme, že méně je někdy více.
Ale jinak dobré články, odkaz na druhý asi umístím na svůj web.

Pro Pepan: A ta blbá úvěrová expanze nebo blbá úvěrová bublina nemá jméno.
Banky (Zase, ty banky, bez jména.) půjčovaly nesolventním. A ty nesolventní firmy jsou taky pro voliče bez jména.
Ale za nízkými úrokovými sazbami je již jméno vedení CB či vlády a jejích ekonomických poradců, kteří taky mají jméno.
Zdá se mi, že autorem podobných hodnocení (úvěrová bublina je následkem úvěrové expanze) by mohl často být přímo poradce, který ty nesmysly s vládou apod. přiváděl k životu nebo stejnověrec (Že tak je to správně, tak se to má dělat.). A zajímalo by mne, na kolik je to jejich přímý úmysl.