Úrokové sazby v USA

Asi nikoho nepřekvapí, že díky kvantitativnímu uvolňování všeho druhu jsou centrální banky klíčovými hráči na finančních trzích. Pro dnešek jsem připravil pohled na aktivity Fedu.

Co je dnešním znakem většiny vyspělého světa? Předluženost. Od krize 2008 vzrostla globální hodnota dluhů třikrát. Řada států a i velkých firem se řídí heslem, že když si půjčíte dostatečně velkou sumu peněz, přestáváte být klasickými dlužníky, ale stáváte se partnery. To proto, že vaše problémy by zároveň byly i problémy věřitelů.

Přesně proto drží věřitelé své dlužníky nad vodou. Doufají totiž, že pokud dlužníci překonají své problémy, v budoucnu své dluhy uhradí a věřitelé je nebudou muset škrtat. To ale platí za situace, kdy se dlužníci do tohoto „bodu zvratu“ v jejich hospodaření dostanou.

Pokud ne a dlužníci se ze svých problémů nedostanou, problémy věřitelů budou větší, než kdyby dluhy odepsali již dříve. Třeba věřitelé Řecka byli před pár lety donuceni odepsat více než polovinu svých pohledávek.

Podobným výsledkem něčeho takového jsou japonské dluhy, kdy dluhy za 6 biliónů dolarů již mají zápornou úrokovou sazbu. Pokud jde o Spojené státy, Fed je již několik let největším držitelem amerických vládních bondů.

Země s masívním QE se snaží co můžou, aby své obligace učinily co nejméně atraktivními a záporné úrokové sazby jsou ideálním nástrojem. Z velkých zemí nejsou akorát ve Spojených státech. Aby Spojené státy zvedly poptávku po vlastních dluhopisech, zavedly, že fondy peněžního trhu, které budou chtít uchovávat hodnotu podílu na jednom dolaru, musí investovat výhradně do vládních obligací.

Záporné sazby v USA nemusí být daleko.