Abenomics a Nikkei 225 akciový index

O japonském akciovém trhu, respektive indexu Nikkei 225 jsme psali v březnu a od té doby bylo velice zajímavé sledovat, jak se vše bude vyvíjet. A nutno přiznat, že nad očekávání lépe než jsem sám čekal a masívní nárůst byl protažen až do května. A to ne již pouhých 16% od počátku roku, ale kolem 50%. Po období konsolidační fáze od května do nyní, trh začíná testovat maxima z května a je možné, že je překoná. Jsou takovéto růsty z obvyklým historickým výnosově/ rizikovým profilem akciového trhu 10% ročně a max. propadem (drawdown) i 80%, nyní normální? Mnoho, zvláště nezkušených investorů, mívá velmi krátkou paměť a je dobré si připomenout vývoj v delší historii. Pohlédněme na graf Nikkei 225 indexu od 80-tých let minulého století:

Z obrázku je patrné, že tak jak nyní trh roste, tak může rovněž ještě více potom poklesnout. Nicméně v tuto chvíli se zdá, že politiky guvernéra Haruhiko Kurody, který již varoval veřejnost před držením hotovosti nebo o ni přijdou v kombinaci s experimentem premiéra Shinza Abeho (tzv. Abenomics), který podporuje expanzívní monetární a fiskální politiky plus strukturální reformy (stále na tyto čekáme) k zamezení deflačních tlaků a podpoře růstu hospodářství za každou cenu. Jaká je ona cena? Zcela jistě zvýšení zadlužení budoucích generací, ledaže růst ekonomiky bude na takové úrovni, která umožní absolutní zvýšení daňového výběru, aniž by se zvyšovala daňová sazba a potenciální akcelerace inflace, která bude reálně dluh snižovat. Avšak ani růst, ani zvýšení inflace v tuto chvíli nedosahují hladin, o který  bychom v tuto chvíli mohli tvrdit, že negativní externality těchto politik dokáží řídit spolehlivě do budoucna. Na druhé straně je jistě možné využít růstu na výše uvedeném akciovém trhu. Abeho „put opce“ na něj má stále svojí váhu oproti kupříkladu Bernakeho „put opci“ na americké vládní dluhopisy, která byla platná dlouhou dobu až do května tohoto roku, kdy se začalo hovořit o možném omezování QE.

Co je pozitivem pro růst?

Japonské firemní zisky dosahují již více jak 90% hodnot z období před eskalací světové finanční krize v r. 2008. Profity před zdaněním více jak tisíce společností na tokijské akciové burze ohlásilo za kvartál od července do září nárůst 52% meziročně, poté co v předchozím čtvrtletí to byl růst 49% optoti stejnému období minulého roku. Tržby společností pak za stejné kvartály rostly 12% respektive 7,9% meziročně.¨

Co je zajímavé je to, že na konci září byla dána japonským střadatelům možnost registrovat od ledna nové investiční účty, které budou osvobozeny od daně. Přihlásilo je doposud kolem 3 miliónů lidí s možností investovat bez daní až 1 milión jenů (kolem 10 tisíc USD). Podle Nomura Research Institute se může jednat až o 10 miliónů lidí, kteří toto využijí. Pakliže ano a dejme tomu alokují kolem 20% z daného maxima do akciového trhu, pak se bude jednat o 3% tržní kapitalizace celkového japonského akciového trhu. Dalším pozitivním faktorem je to, že penzijní fondy jako vládní Pension Investment Fund jsou zainvestováni jen z 15% v tuto chvíli v akciovém trhu. Navýšení na 25%, jen u tohto fondu, by představovalo příliv extra 12 biliónu jenů do domácích akcií a další důchodové plány by jistě zvýšily angažovanost také.

Co může plán zmařit?

Jistě plánované zvýšení spotřební daně od dubna 2014 ze současných 5% na 8%, teré má podle Abeho sloužit k zachování důvěry v boji s redukcí veřejného dluhu, který dosahuje 230% HDP a také udržení systému sociálního zabezpečení s ohledem na fakt, že podle predikcí má být do roku 2060 40% obyvatel země výcházejícího slunce v důchodovém věku. Zvýšení může mít neblahé důsledky na domácí poptávku a stejně jako v r. 1997,kdy došlo ke zvýšení o 2%, může naopak krizi zěmě dále zvýšit. Nezanedbatelným faktorem je pak důsledek případného omezování QE v USA a to ne přímo, ale zprostředkovaně přes jiné ekonomiky v asijském regionu. V tuto chvíli se zdá, že hlavní potenciální poškození krokem Fedu Indie a Indonésie, se přiravují postupnou kumulací devizových rezerv. Stejně tak Jižní Korea a Taiwan. Bohužel ne tak Malajsie a Thajsko, které nedokázaly doposud nahradit rezervy ztracené v srpnu a zdá se nejsou připraveny na postupný americký QE exit. Bráno v potaz, že téměř 30% malajského vládního dluhu drží zahraniční investoři a stav veřejných financí  je otazníkem plus růst  souhromého dluhu v Thajsku, pak odsuď může přijít možná další aisjské chřipka.

V každém případě je nutno také zmínit, že podle statistik z minulého roku, participovalo na japonském akciovém trhu 30% zahraničních investorů. Mohli pak tito v tomto roce dosáhnout ono zhodnocení kolem 50% při ruku v ruce klasajícím kurzu jenu? Pohledem na akciové ETF Nikkei 225, pak výnos v tomto roce jen kolem 26%. Je to dáno nejen poplatky s ETF spojenými (ETF nejsou přesně definováno akcie jako takové, ale ve své podstatě fond s extra poplatky), ale také právě znehodnocením jenu. Velmi často pak, jak jsme již psali, profesionální investoři  tak využívají instrumentů, jako například kontraktů na Nikkei 225 denominovaného v jenech na chicagské burze CME Group, aniž by vlastně ony jeny museli skládat a mohou particiovat procentuálně plně na růstu japonského trhu ve své vlastní měně.

Závěrem se pojďme na zmíněný kontrakt na Nikkei 225 denominovaný v jenech na burze v Chicagu a jeho cenový vývoj v tomto roce podívat, klikněte na obrázek pro zvětšení: