Cherry picking? Nic jiného dnes nezbývá

Jste-li dlouhodobý investor, nemáte to dnes jednoduché. Rekordně nízké úrokové sazby ve spojení s malou rizikovou přirážkou, totiž dělají z řady finančních aktiv předražený a zbytečně rizikový papír s nízkým výnosem. To platí dvojnásob pro toho, kdo by rád své úspory vložil do akcií. Ruku na srdce. Kdo má dnes tolik odvahy, aby s dlouhodobým záměrem nakoupil například americké indexy, které jsou nadosah historických rekordů? Ano, s Fedem v zádech mohou růst i nadále. Reálný výnos však bude stěží takový, aby adekvátně pokryl téměř permanentní riziko, dvaceti, třiceti, možná padesátiprocentní korekce, která může přijít prakticky kdykoli.

Čas pasivního managementu je tak možná dávno pryč a na řadu přichází starý dobrý cherry picking, tedy výběr jednotlivých titulů s nízkou betou a solidním růstovým potenciálem. Podle jakého klíče je ale hledat? Každý má své vlastní metody. Můj filtr vypadá následovně:

1)      Hledám akcie, které si v posledních letech (měsících) prošly výprodejem a nemají téměř žádnou korelaci s burzovním indexem. I když mohou být levné akcie i mezi růstovými tituly, zajímají mě především ty, od kterých už dalo hodně lidí ruce pryč a ne ty, které jsou momentálně sexy,

2)      Akcie, jejichž cena klesla díky nepříznivé situaci v celém sektoru. Sektor by si měl procházet cyklickou krizí, nikoli dlouhodobým a trvalým zhoršením fundamentu. Nízká cena akcií by měla být zapříčiněna externími vlivy, „vyšší mocí“ chcete-li a rozhodně by neměla být důsledkem špatného vedení, manažerského pochybení, nebo zostřeným konkurenčním bojem v rámci daného sektoru. Chci vidět perspektivu a být si jistý, že dlouhodobá poptávka po produktu dané firmy zůstává fundamentálně stabilní,

3)      Hledám sektor, který není nijak dramaticky uměle podporován či subvencován a který je schopen na pokles poptávky reagovat rychle a pružně, to znamená tržně. Nejsem zrovna fanoušek vládami podporovaných „too big to fail“ oligopolních korporací, které jsou pro mě synonymem neefektivity a plýtvání.  Chci v daném sektoru vidět tržní prostředí v celé jeho nemilosrdné efektivitě. Zajímají mě sektory, kde se firmy musejí spoléhat především na sebe a kde je reakcí na pokles poptávky co nejrychlejší omezení produkce, bankroty a následné nastolení nové rovnováhy,

4)      Preferuji v daném sektoru větší a zavedené firmy, které navzdory zhoršení situace generují zisk, jsou relativně málo zadlužené a mají napříč sektorem nadprůměrnou ziskovou marži. Společnost se solidní bilancí má největší potenciál profitovat a růst jakmile se dostaví zotavení sektoru,

5)      A konečně, byznys model vybraných firem musí být jednoduchý, snadno pochopitelný a jejich produkt by měl být napříč daným sektorem co možná nejvíce homogenní. Nechci řešit, zda má lepší telefony a software Apple, Google, nebo Microsoft, případně jestli vyrábí lepší auta Toyota, Volkswagen, nebo Ford.

Jsem si vědom úskalí tohoto filtru. Zejména pak toho, že při jeho implementaci mohu zpočátku výrazně zaostávat za trhem. Díky nízké oblibě těchto akcií, ale očekávám solidní bezpečnostní polštář a částečný decoupling od momentálních a v poslední době velmi proměnlivých nálad na trzích.

Sítem tohoto filtru mi propadlo více sektorů. Obzvláště mě však zaujaly následující tři: těžba uhlí, lodní nákladní přeprava (zejména bulk cargo) a těžba uranu.

Všechny tři sektory si prochází velmi složitým obdobím a akcie firem působících v daném sektoru to v poslední době rozhodně neměly jednoduché.  Uhelné společnosti dusí nízká cena uhlí, levný zemní plyn a Obama v Bílém domě. Ceny uranu se stále nevzpamatovaly z japonského zemětřesení a lodní nákladní přeprava je dodnes pod tlakem stagnující poptávky a rostoucí nabídky, která je důsledkem stále dobíhajících dlouhodobých kontraktů na výstavbu nových lodí.

Aby nebyl tento článek zbytečně dlouhý, pokusím se v těch nadcházejících podívat pod pokličku každému z těchto tří sektorů a nastínit nejen příležitosti, ale samozřejmě i rizika s touto investicí spojená.

Jaroslav Brychta

Head of Research

 X-TRADE BROKERS