Bojí se ČNB měnové krize?

Před několika dny jsem psal, že mi intuice říká, že oslabení CZK 29 – 30 Kć/EURO není nemožné. Samozřejmě to nebude skokově, ale…
Osobně nemám pro toto tvrzení žádný argument, ale mají ho někteří analytici viz. zde. A nemyslým si, že je to poplašná zpráva.

Také analytik ČSOB Jan Čermák k tomu říká, že by rád už opustil téma ČNB, intervencí a kurzu koruny. „Bohužel tak nemůžeme učinit, neboť na tomto poli je stále až nečekaně živo,“ dodává Čermák s tím, že zpráva o dalším možném oslabování koruny ho překvapila. Připouští ovšem, že to je v souladu s tím, co dělají nyní i další centrální banky ve světě.
reklama

Čermák přesto upozorňuje, že podle jeho názoru jednorázové pětiprocentní znehodnocení koruny nic neřeší ani z pohledu inflace, ani z pohledu růstu. „To však neznamená, že ČNB od dnešní politiky upustí. Ve skutečnosti tomu může být přesně naopak,“ upozorňuje Čermák na možný podobný vývoj jako v případě amerického Fedu a jeho politiky kvantitativního uvolňování, které pokračuje stále dál.

„Nezafunguje-li tedy oslabení kurzu koruny na 27 korun za euro, tak jej lze s klidem posunout na 28 či raději třeba na 30 korun za euro. Pak již opravdu nikdo nebude s centrální bankou polemizovat o tom, že její politika bude mít viditelné dopady,“ dodává Čermák.

Ekonom Pavel Kohout píše: Češi doplácí na teoretický model centrálních bankéřů

Umělé a navíc nečekané oslabení měny nefunguje jako měnové uvolnění, jak ČNB očekávala, ale funguje podle Kohouta přesně opačně. Zvýšená inflace odčerpá část prostředků, za které spotřebitelé nedostanou žádnou hodnotu. Sníží tedy spotřebu. Umělá inflace je tedy restriktivním, ne expanzivním prostředkem měnové politiky.

Pokud chtěla ČNB podpořit ekonomickou aktivitu, měla se vydat jinou cestou, která by spotřebitele neochuzovala, píše ekonom. „Kdyby Češi byli bohatým národem, který sedí na penězích a kvůli své zapšklé konzervativnosti jen zbytečně dusí hospodářský růst, zmíněné znepříjemňování by snad mělo nějakou logiku. Jenže Češi jsou relativně i absolutně chudí,“ upozorňuje Kohout.

„V absolutním srovnání tedy Češi vycházejí jako nuzáci – a i to málo, co si stihli naspořit, by měli utratit jen proto, že se to hodí do teoretických modelů centrálních bankéřů? Rozum zůstává stát. Vypadá to, že bankovní rada zná českou ekonomiku jen z vrtulníku,“ uzavírá Pavel Kohout.