Co má společného euro a zlatý standard?

Z určitého pohledu více, než se může na první pohled zdát. Vždyť pořád slyšíme o kvantitativním uvolňování, jak se nyní eufemisticky nazývá tištění peněz. Stačí se ale na situaci podívat ne pohledem ECB, ale pohledem jedné konkrétní země.

Když vyloučíme nejsilnější Německo a pár dalších, je vlastně jedno, jakou zemi si vybereme. Volím v poslední době tolik diskutovanou Itálii.

Podobnost se zlatým standardem:

1. Měny členských zemí eurozóny vstoupil do eurozóny s pevnými a neměnnými kurzy.
2. Odliv kapitálu tlačí na měnu, respektive v tomto případě na ekonomiku (a banky) dané země. Italská centrální banka nemá možnost ovlivňovat kurz měny. Dokonce ani devalvovat směrem k největším obchodním partnerům, což zlatý standard umožňoval – nemůže tak slabší měnou zlepšit svůj export, což by pomohlo nastartovat ekonomiku. Odliv kapitálu může napáchat velké škody.
3. Každá země má „centrálně“ nadiktované úrokové sazby. Nemůže je sama měnit. Když se úrokové sazby (měřené výnosy státních dluhopisů dané země) mění, je z toho velké pozdvižení. Mnohem větší, než by způsobila pouhá změna základní úrokové sazby dané země.

Problémem eura je, že země s alespoň trochu rostoucí ekonomkou mají jiné zájmy, než země s ekonomikou v problémech. Země s ekonomickými problémy by potřebovaly devalvovat, snížit vyšší inflací reálné mzdy apod. – to je dnes nerealizovatelné.

Euro je super nástroj do doby ekonomického růstu, ne pro dobu ekonomických problémů. Jsem zvědav, jak se s tím ECB popere.