E. Kalabus: Rusko a Čína – významní globální hráči

Toto je první článek listopadového kola soutěže čtenářů roku 2014.  Zároveň připomínám, že běží i kolo celoroční.

Soutěžní článek na stránky Proinvestory s tématem Ruska, Číny a tzv. Putinova Valdajského projevu jsem se rozhodl napsat z toho důvodu, jelikož se domnívám, že projev má velký přesah politický a samozřejmě ekonomický. O tom svědčí věta Vladimíra Putina z konce jeho projevu:

„Dvacáté první století slibuje, že bude stoletím velkých změn, érou formování geopolitických kontinentů, finančně-ekonomických, kulturních, civilizačních, a vojensko-politických.“

Rusko je opět neopominutelným hráčem na globální scéně a prezident Vladimir Putin hlavním protagonistou tohoto dějinného posunu.

Dne 24. října 2014 přednesl president Vladimír Putin projev tzv. Valdajskou řeč. Podle analytiků to byl silný projev.

„Byl to velmi silný projev“, soudí prezident Nixonova centra a vydavatel časopisu The National Interest, známý americký politolog Dimitri Simes. „Můžeme s ním souhlasit nebo nesouhlasit, je to však projev, který upoutává pozornost a nutí lidi k zamyšlení. Není to jednoznačně projev předáka, který byl zahnán sankcemi do úzkých a pokouší se dostat z toho se ctí. To je projev předáka jaderné velmoci, s níž je třeba počítat, ať už se to někomu líbí, nebo ne“.

Letošní ročník Valdajského klubu se od minulých dost podstatně lišil, Putin ho využil v podstatě pro ohlášení, výzvu Západu – „máme vlastní koncepci globalizace a nehodláme přebírat nebo účastnit se té vaší.“ V kontextu globální politiky se jedná o událost velkého významu, jež se plně projeví teprve v budoucnosti. Mezi analytiky se už nyní mluví o zakončení epochy „mnichovské řeči (2007)“ a začátek epochy „valdajské řeči“.

Navzdory sankcím a výzvám k izolaci Ruska přijelo letos na zasedání diskusního klubu Valdaj 108 expertů z 25 zemí světa včetně bývalých premiérů a prezidentů. Většina odborníků pro mezinárodní vztahy je přesvědčena, že projev ruského prezidenta už rozdělil světové dění na „svět před Valdajem“ a „po něm“.

V září 2004 vznikl z iniciativy agentury RIA Novosti, Výboru pro zahraniční a obrannou politiku, novin The Moscow Times a časopisů Rusko v globální politice a Russia Profile tzv. Valdajský klub. Sdružuje světové odborníky, kteří se systematicky  zajímají o Rusko a přibližně stejný počet Rusů z akademických kruhů, novinářů, pracovníků různých poradních orgánů. Schází se s roční periodicitou v Rusku, aby diskutoval na nastolené téma. Na závěr se jej zúčastňují přední ruští politici včetně Vladimíra Putina. Letos se tudíž konalo jubilejní 10. zasedání. Jeho tématem bylo „Rozmanitost Ruska v současném světě“.

Vladimír Putin se ve svém zásadním projevu vyjádřil jasně. Rusko půjde svou vlastní cestou nehledě na tlak Západu. Putin vytyčil cíle a červené čáry. Unipolární či bipolární svět neexistuje. Objektivně se svět stává multipolárním. Škoda, že jedna z velmocí to nemůže a nechce pochopit. Na pochopení této skutečnosti závisí světový mír nebo válka.

Putin ve své řeči připomněl, že hlavními směry dnešní konkurence jsou ekonomicko-technologické a ideologicko-informační. Vyhrocují se také vojenskopolitické problémy a vojenskopolitická situace. Svět se stává tvrdším, místy je odmítáno nejen mezinárodní právo, ale dokonce i základní slušnost. Je třeba být silným ve vojenské, technologické, ekonomické oblasti, ale hlavní věcí, která bude rozhodovat o úspěchu, je kvalita lidí, kvalita společnosti, duchovní a mravní. Vždyť nakonec, jak ekonomický růst a prosperita, tak i geopolitický vliv jsou odvozeny od stavu samotné společnosti, od toho, jak občané té či oné země cítí svou jednotu, nakolik jsou zakořeněni ve své historii, v hodnotách a tradicích, nakolik je pojí společné cíle a zodpovědnost. V tomto smyslu je pro Rusko otázka získání a upevnění národní identity opravdu zásadní věci.

Putin se dále vyjádřil k praxi Západních států. Praxe, podle Putina ukázala, že nová národní idea se nerodí a nevyvíjí podle tržních pravidel. Distancování státu a společností od tohoto problému nepřináší výsledky, stejně jako mechanické kopírování cizích zkušeností. Takové hrubé výpůjčky, stejně jako vnější pokusy civilizovat Rusko, nebyly přijaty převážnou většinou našeho národa, protože touha po nezávislosti, duchovní, ideologické a vnější suverenitě je nedílnou součástí našeho národního charakteru. Mimochodem, tento přístup nefunguje i v mnoha dalších zemích. Pryč jsou ty časy, kdy hotový model uspořádání sociálního zřízení mohl být nainstalován v jiném státě jako počítačový program.

Dvacáté první století slibuje, že bude stoletím velkých změn, érou formování geopolitických kontinentů, finančně-ekonomických, kulturních, civilizačních, a vojensko-politických. A proto naší absolutní prioritou je těsná integrace se sousedy. Budoucí Euroasijská hospodářská unie, o které jsme mluvili v poslední době, není jen souborem vzájemně výhodných dohod. Euroasijská unie je projekt zachování identity národů, historického eurasijského prostoru v novém století a novém světě.

Analytici se shodují, že Putinův projev upozornil na to, že už nemůže existovat světový řád, který se pokoušejí vnutit všem USA. Prostě nezvládají úlohu, kterou převzali. Nemohou světu zajistit bezpečnost. Naopak, jejich jednání způsobuje stále větší chaos.

To hlavní, co jasně naznačil ruský prezident, je absurdita monopolárního světa. Zejména na pozadí neschopnosti Washingtonu rozumně využívat vlivu, který dostal po ukončení „studené války“. Kdy se Putina ptali, jestli byl jeho projev obžalovací vůči Američanům, nebo spíše smiřovací, odpověděl: „Nebyl ani smiřovací, ani obžalovací. Byl to návrh společné práce“.

Co z toho plyne. Pokud si toho ještě někdo z nás nevšiml pak je důležité si uvědomit, že USA ztratilo pozici vedoucí unipolární mocnosti, kterou převzaly po rozpadu bipolárního světa kde protipól tvořil tehdejší Sovětský svaz.

Vedle USA se z popela vynořilo silné Rusko, prosperující Čína, Indie, Brazílie a další.

Nyní již víme, že Čína se stala největší ekonomikou světa. Svět je opravdu multipolární.

Čína porazila Spojené státy a stala se největší ekonomikou světa. Vyplývá to ze zprávy Mezinárodního měnového fondu, na kterou upozornil deník Financial Times.

Mezinárodní měnový fond ekonomiky srovnává na základě propočtu HDP tržním měnovým kurzem, ale také na základě jeho kupní síly. A právě ve druhém případě Čína překonala Spojené státy a stala se největší ekonomikou světa. Do konce roku 2014 by měla Čína vytvářet 16,48 % světového HDP přepočteného podle kupní síly (tedy zhruba 17,632 bilionu dolarů), zatímco Spojené státy 16,28 % (tedy zhruba 17,416 bilionu dolarů).

Navíc, státní dluh USA vůči Číně dosáhl 1,317 bilionů USD

Objem státního dluhu USA vůči Číně v listopadu 2013 stoupl na neuvěřitelnou částku 1,317 bilionů USD, píše se v údajích Ministerstva financí USA, které byly nedávno zveřejněny.

Současně nové rekordní částky dosáhla výše čínských zlatých a valutových rezerv: na konci prosince to bylo 3,82 bilionu USD. Růstu objemu rezerv napomáhalo značné posílení směnného kursu juanu vůči dolaru, rozdíl příjmových sazeb v ČLR a v zahraničí, a také relativní lehkost přilákání kapitálu na vnějších trzích.

Všechny poslední roky je Čína jedním z hlavních tahounů růstu světové ekonomiky.

Není žádným tajemstvím, že Čína dobývá Afriku. Čínské investice v Africe sleduje zbytek světa tak trochu s otevřenou pusou.

V posledních letech probíhá v Africe skrytý boj mezi Čínou a západními mocnostmi. Čína je zde vytlačuje z jejich pozic. Prakticky každé zostření situace v Africe je následkem tohoto boje. Čína pro rozšíření zóny svého vlivu nepotřebuje na rozdíl od USA bojovat. K vytváření přátelských geopolitických oblastí využívá ekonomiku.

Situace Spojených států už není taková jako v minulosti. Bitvu o Afriku Spojené státy prohrávají.

Čína hromadí ohromná množství zlata. S tím souhlasí všichni. Co ale nikdo přesně neví, kolik toho zlata Čína teď už má, protože to Čína nikomu neříká.

Jeden nedávný odhad klade čínské zlaté rezervy na více než 7 000 tun zlata, potenciálně to ale může být i daleko více.

Až Čína nakonec tomu zbytku z nás řekne, kolik zlata vlastně má, tak to asi bude tak jeden dva tahy před šachmatem.

 

 

Emil Kalabus