Globalizace jako problém Spojených států

Situace ve Spojených státech je taková, jaká je, tedy žádná sláva. Často se uvádí, že za to může X různých faktorů. Pokud půjdeme do hloubky, najdeme jeden kořen.

Hlavním kořenem problémů americké ekonomiky je tolik vychvalovaná globalizace, konkrétně pak mnohaletý postupný přesun výrob ze Spojených států za levnou pracovní silou do zahraničí. Výsledkem tohoto procesu je změna ekonomiky Spojených států na ekonomiku zaměřenou na služby, změna struktury pracovních pozic a i řadu let nerostoucí mediánové mzdy (očištěno oficiální  mírou inflace, je mediánový příjem rodin na úrovni roku 1969) . Na začátku trendu se to jevilo jako velká výhoda, dnes o něčem takovém přesvědčen nejsem, dříve průmyslové město Detroit je toho důkazem.

Díky globalizaci vykazuji americké společnosti dobré finanční konsolidované výsledky. Klíčem k problémům je právě slovo „konsolidované“. Americké společnosti totiž mají velké finanční rezervy v zahraničí. Zdráhají se je však použít na americké půdě, aby nemusely navíc platit americkou daň z příjmu. A tak buď na nich jen tak sedí nebo je využívají k rozvoji aktivit v zahraničí.

To, že dalším problémem americké ekonomiky je měnová expanze, nikoho nepřekvapí. Nemám však na mysli jen posledních 5 let, ale posledních 40 let, konkrétně od bankrotu Spojených států v roce 1972. Jeho výsledkem je současná předluženost Spojených států. Japonsko je předluženější, přesto se o něm mluví méně.

Sama zadluženost Spojených států by nebyla takovým problémem, kdyby dluhopisy takříkajíc „zůstaly doma“ – něco jako v případě Japonska. Opět, nebýt globalizace, Čína a další země by nevlastnily tak rozsáhlé dolarové rezervy, potažmo takové množství amerických vládních dluhopisů.

Nedivil bych se proto budoucímu důrazu Spojených států na domácí trh. Na ekonomické scéně USA se podle všeho budou dít věci – viz článek připravovaný na příští týden.