Jako první je začít analýzou sebe samotného. Nic není zadarmo, existuje „magický trojúhelník“: výnos, riziko, likvidita. Nikdy nelze mít všechny 3 parametry zároveň ideálně nastavené. Vždy je něco za něco. Proto je třeba si položit následující otázky:
Pokud fondy, je třeba se rozhodnout, do jaké míry chci investici ovlivňovat a řídit. Pokud ji chci řídit, mám na to schopnosti a čas? Pokud nechcete, nabízí se fondy, kde je rozhodování o investicích ve velké míře na manažerovi – zejména globální smíšené fondy. Tam má manažer přece jenom o něco větší volnost v investicích, i když je limitován statutem.
Pokud se rozhodnete pro specializované fondy, je klíčové rozhodnutí o směru vašich investic na vás, i když to tak možná na první pohled nevypadá. Analýzy se tak nezbavíte. Pokud dáte peníze např. do fondu Emerging Markets, počítejte s tím, že v případě problémů na Emerging Market nemá manažer kam utéci, může jenom o něco navýšit hotovost. Ale nepočítejte s tím, že vše prodá a nakoupí obligace či jiné akcie, to prostě nemůže. A i kdyby mohl, tak to stejně neudělá.
V případě, že se rozhodnete pro přímé investice na akciových trzích, začněte studiem. Přeceňování vlastních schopností investory je jednou z nejčastějších chyb (zejména u začátečníků, když se jim povedou jedna či dvě investice). Jakmile máte nastudovány obecné základy, můžete se vybrat, do jakých typů akcií budou Vaše investice primárně směřovat.
V každém případě nepropadejte iluzi, kdo je skutečným majitelem firmy. Dle práva to jsou samozřejmě akcionáři. Reální situace meřená nároky na aktiva firmy je ale jiná.
Role soukromých investic v zajištění budoucnosti neustále poroste, důchodová reforma je naprostou nutností.