Jan Skalička: ČNB se opět mýlí

Toto je první článek soutěže čtenářů roku 2014. Kdo chce soutěžit, posílejte články. 

Není tomu tak dlouho, co Česká národní banka znovu šokovala širokou veřejnost, po dřívějších eskapádách s výměnou československých peněz a prodeji měnového zlata a šestnácti tun numismaticky vzácných mincí za nízkou cenu, svým nedomyšleným rozhodnutím intervenovat proti české koruně prodejem značného množství české měny na devizovém trhu. Od doby dřívějších slovních intervencí, kdy její kurz ještě rovnovážně osciloval mezi 25,12 Kč a 25,77 Kč za euro, se koruna po intervenčním prodeji více než dvou set miliard korun a následném oslabování, vyvolaném nejen měnovým párem EUR/USD a kalendářním koncem roku, dostala až k úrovni 27,80 Kč za euro. To není znehodnocení pouze o pět procent, jak tvrdí Česká národní banka, i když v nejbližší době očekávám korekci na 26,80 Kč za euro. Podle mého názoru měla zůstat Česká národní banka i nadále u slovních intervencí. ČNB argumentuje, že by slovní intervence nestačily, což není pravda, protože kromě efektu slovních intervencí též naše měna pravidelně vždy oslabuje před koncem roku vlivem zahraničních kurzových výkyvů na trhu mezi eurem a dolarem a tento trend byl i letos vidět na oslabení koruny z úrovně 26,80 Kč po měnové intervenci ČNB až na hladinu 27,80 Kč/euro před Vánoci. Ke konci roku také koruna pravidelně sama oslabuje kvůli převodům zisků z ČR zahraničním firmám. Je pravdou, že pan guvernér Miroslav Singer ve svém nedávném interview tvrdil, že koruna je nyní vůči euru až nezvykle slabá, ale tím tento můj argument ohledně předvánočního každoročního oslabování koruny potvrdil. Nechce se mně věřit, že by ČNB neměla dlouhodobě tento vývoj koruny ke konci každého roku dříve vysledován, když zaměstnává armádu analytiků.

ČNB také oznámila ponechání kurzu koruny jejímu osudu na trhu (co se týká jejích nominálně vyšších úrovní vůči euru a dalším měnám), a tak nebude zasahovat, a tím vlastně za oslabení koruny o jedenáct procent setrvačností a i vnějšími vlivy nese přímou zodpovědnost. Kdo jiný, než ČNB, by měl tento pravidelný vývoj koruny na konci roku znát. Její slovní intervence se doposud ukazovaly jako dostačující a účinné a kurz koruny byl až do konce listopadu 2013 po delší dobu stabilní, a to na úrovních nad 25 Kč a maximálně do hladiny 25,77 Kč za euro. Celý trh tyto úrovně respektoval a nikdo se proti tomu neozýval. ČNB svojí měnovou intervencí ztratila důvěru u obyvatel a přestala být jednou z posledních důvěryhodných a vážených institucí v tomto státě. Je jisté, že výmluvy z řad mluvčích odboru pro styk s veřejností nemají nic společného ani s odborným posouzením celé věci (viz.tvrzení, že dříve proti 29 Kč nikdo nenamítal). Takže podle mého názoru s přistoupením k měnové intervenci se mohlo počkat ještě do února 2014, kdy budou známé kvalitní statistiky z české ekonomiky, které nebudou zkreslené nákupy a provozem před vánočními svátky a těmito nabídkami. Oslabování koruny ke konci roku by proběhlo vlivem vnějších faktorů a za případných slovních intervencí ČNB jistě také samo o sobě.

Česká národní banka sice opakovaně v minulosti hovořila o tom, že měnové intervence by mohly být dalším ze způsobů uvolňování měnové politiky v České republice poté, co s měnově-politickými sazbami už dolů nelze hýbat, pokud bychom nechtěli otestovat mínusové hodnoty úročení, což je ale z hlediska návazných právních aspektů, a zejména s ohledem na stanovování sankčních úroků dlužníkům, těžko proveditelné. Navíc by to vedlo také k právním nejistotám, kdy Česká národní banka nemůže zůstat v rovině udržování měnové stability formou záporného úročení. Z tohoto úhlu pohledu má ČNB pravdu, že úroky na mezibankovním trhu již nešlo dále snižovat, protože byly na minimu. Jenomže šlo o zdeformované minimum, protože takto nízké úroky nejsou tržní a za úrok 0,05% p.a. nikdo nikomu ve skutečnosti peníze reálně nepůjčí. Pouze z donucení, že musí a nebo mu nic jiného nezbývá. Bylo tedy chybou deformovat ještě i kurz naší měny, když by naše měna oslabila před koncem roku (vlivem vnějších faktorů, tak jako pravidelně ke konci roku) sama z úrovně 25,77 Kč na 26,77 Kč za euro. Dále je třeba rovněž zmínit, že v ostatních státech EU byla doposud ČNB téměř neznámá a mezi lidmi v eurozóně jsou její cíle zcela nejasné. V Evropě (mimo Slovenska) se vůbec neví o tom, že nechceme vstoupit do eurozóny z důvodu její nestability, a také z důvodu nevýhodnosti tohoto projektu pro naši malou zemi. Naopak je tam rozšířena myšlenka, že jsme na tom, jako Rumuni, velmi mizerně (a pořád si půjčujeme) a neplníme kritéria, a proto v eurozóně dosud nejsme. Bylo by dobré, kdyby ČNB zase začala pracovat i na našem dobrém obrazu v zahraničí, tak jako dříve SBČS. Rozhodně České národní bance neprospívá prohlášení analytiků Danske Bank, že chválí ČNB za měnovou intervenci, a že by prý bylo lepší, aby ČNB znehodnotila korunu až na 30 Kč za euro. Takto to vypadá, že ČNB je jenom něčím vazalem, když jí může Danske Bank takto radit a pana guvernéra Singera chválit jako malého kluka. Máme svoji hrdost a nepotřebujeme se nechat poučovat od Dánů.

Měnová intervence měla ještě další negativní aspekty, o kterých se málo mluvilo a nebo vůbec nehovoří. Kromě zcestného tvrzení České národní banky, že švýcarská centrální banka SNB přeci také intervenovala a stanovila mezní hranici kurzu švýcarského franku k euru, kdy ale jde o úplně jinou situaci, že švýcarská centrální banka kurz švýcarského franku pouze stabilizovala, ale ČNB korunu naopak nestabilizovala, nýbrž nechala ji znehodnotit a dovolila její propad až o jedenáct procent setrvačností efektu měnové intervence při vycházení ze stanovené rovnovážné hodnoty kurzu 25 Kč/euro až na 27,80 Kč za euro před Vánoci, se objevila některá nová zjištění. Jak jsem uváděl v prvním odstavci, tak ČNB svými předchozími dlouhotrvajícími slovními intervencemi stabilizovala kurz k euru na rovině 25,12 Kč až 25,77 Kč. Úkolem ČNB je udržovat měnu stabilní, což dříve činila, nikoliv ji znehodnocovat a devalvovat, jak učinila následně při měnové intervenci. Tvrzení ČNB po měnové intervenci, že přeci lidé též neprotestovali, když se dostala koruna v lednu 2009 k úrovni 29 Kč je směšné a irelevantní. Zde chce ČNB dlouhodobě udržovat znehodnocený kurz měny tak dlouho, dokud se nezlepší stav ekonomiky. To znamená, že dlouho může znamenat i napořád. Nikde není záruka, že se nepřikročí k nové měnové intervenci za ještě slabší korunu. Naopak situace v lednu 2009, kdy vyšplhal kurz koruny na 29 Kč byl pouze výstřelek trhu, bleskový výkyv, který trval pouze jeden den nebo dva dny a koruna velmi rychle nacházela zpět své úrovně kolem 26 Kč, ze kterých dříve raketově sama vystoupala. Jednalo se o působení vnějších sil a přirozený tržní pohyb. Žádné deformování kurzu, jak měnovou intervencí učinila ČNB, a v tom je ten rozdíl, že to tehdy nebylo trvalé či na rok a půl, jako je tomu nyní. Protože v r.2009 bylo jasné, že to bude velmi krátký výkyv, tak se samozřejmě o něm nepsalo a ani nikdo neměl proti čemu protestovat. Argumentace ČNB v této věci je zavádějící a zcela nemístná.

Nevím, proč ČNB argumentuje na svých stránkách, že intervenci nemohla provést až v únoru 2014, protože pro firmy bylo lepší vědět už teď, jaká bude rovnovážná úroveň kurzu v novém roce a připravit si nové plánování na následující rok. Ekonomika nejsou jenom firmy, ale i domácnosti. ČNB tady není jenom pro firmy, ale má zde být i pro lidi. Chování ČNB připomíná často malé děcko, jak rozmazleně rozmetá bábovičky a do koše zahodí pěkné hračky a pak žádá od rodičů, aby jí koupili znovu nové hračky. Česká národní banka se chová dlouhodobě velmi arogantně, absolutně ignoruje námitky široké veřejnosti. Na dopisy odpovídá vždy zamítavě a často odpovídá na něco úplně jiného a hlavně nikoliv na to, na co se jí tazatel ptal a na co poukazoval. ČNB také zapomíná na některé všeobecně (mimo EU) uznávané zákonitosti. Na jednu stranu zcela slepě přijímá zvyklosti z EU ohledně plýtvání s penězi při nesmyslném rušení již vyrobených nových mincí a bankovek a na druhou stranu jezdí na služební cesty její činovníci mimo EU, ale berou to jenom jako výlet a z ničeho pozitivního se nepoučili. Tak jen zrušení padesátníků a dvacetníků i desetníků byla naprosto zbytečná operace. Ostatní státy to řeší tak, že mince ponechají v platnosti, a kdo je má může s nimi platit, kdo je nechce, tak si je nevezme a nechá je na pokladně. Kdo si s nimi chce přesně platit, tak si je doma vyndá ze svého prasátka a nebo pytlíku na mariáš. ČNB začala argumentovat s tím, že jejich výroba je drahá. Nikdo ji nenutil, aby tyto mince nadále vyráběla, bylo na lidech, aby s nimi platili a nebylo by to nic proti zajišťování plynulosti platebního styku, s čímž ČNB ráda na svoji obranu argumentuje. Platební styk vytvářejí lidé při placení na pokladnách a je na nich, jak se svobodně při placení rozhodnou. V této věci se může nechat ČNB inspirovat ruskou centrální bankou (www.cbr.ru), která přesně takto operuje s jednokopějkami, dvoukopějkami a pětikopějkami a vše funguje ke spokojenosti všech. Po zrušení malých mincí navíc někteří prodejci podvádějí, že když prodají dvakrát po třech koblihách za 3,90 Kč, tak je lidem účtují vždy dvanáct korun za nákup, ale do pokladny namarkují po jejich odchodu 6x 3,90 Kč a korunu si pak nechají do kapsy. A toto je názorný příklad nefunkčnosti celé ekonomiky i problému neregistrovaných pokladen, kdy bločky se vydávají jen na požádání.

ČNB odmítá na svých dvou výměnných pokladnách vydávat potvrzení o výměně neplatných dvacetikorun a padesátikorun, které lze zatím vyměňovat ještě v ČNB na mince. Důvodem je to, aby nikdo nemohl požadovat na bance náhradu za výměnu, že musí neustále do ČNB chodit a ztrácí i čas a peníze za dopravu. Při tom, když jsem trval na vydání potvrzení o výměně úplně nových padesátikorun za mince asi v hodnotě 2.200,- Kč, tak mně přišla paní vedoucí pokladen arogantně sdělit, že toto možné není, a když jsem si chtěl jednu ponechat na památku, protože byly nové a nepoškozené, tak mně slečna již dříve na pokladně odmítla moji vlastní podanou bankovku vrátit, že podanou mně již nemůže zpátky vydat, i kdyby to bylo před vteřinou. Přitom jindy zase toto možné bylo, když i po deseti minutách pak paní vedoucí rozhodla kladně, ale tehdy podané bankovky úplně nové a pěkné nebyly, takže jsem je naopak zase už nechtěl. Podivnosti se dějí také v oblasti vypisování jména a adresy klienta v ČNB, který neplatné bankovky vyměňuje. Když vracím úplně nové a nepoškozené krásné padesátikoruny a dvacetikoruny, tak lístek vypisovat nemusím a nikdo po mně jméno a adresu nechce, ale když přinesu přehnuté bankovky, tak najednou jméno a lístek vypsat v ČNB chtějí, i kdyby se jednalo o jediný kus. Naopak dříve v prvopočátcích výměny českých neplatných bankovek musel lístek vyplňovat každý. Tehdy ještě byl i nových a hezkých bankovek na sběratelském trhu dostatek. ČNB zrušila české dvacetikoruny a padesátikoruny v papírové podobě neuváženě brzy, na trhu jich bylo ještě obrovské množství, dodnes vidím stát cizince na výměně pravidelně s těmito bankovkami v ČNB ve velké frontě. Na různých místech v Praze se cizinci pokoušejí stále s nimi platit a určitě to nezvýšilo důvěryhodnost ČNB. Tvrzení, že jejich výroba je drahá je holý nesmysl jako důvod pro zrušení, neboť výroba už stejně přestala u dvacetikorun dříve před jejich zrušením a papírové padesátikoruny se nemusely dále tisknout a mohly zůstat v platnosti jako zajímavost. Stejně tak postupuje rozumně například ruská centrální banka (www.cbr.ru) s pětirublovými a desetirublovými bankovkami a makedonská centrální banka (www.nbrm.mk) s desetidenárovými a samozřejmě i padesátidenárovými bankovkami nebo íránská centrální banka (www.cbi.ir), která má mince 100 rijálů, 500 rijálů, 1000 rijálů, 2000 rijálů a 5000 rijálů společně dlouhodobě platné i s papírovými ekvivalenty.
ČNB se má chovat s péčí řádného hospodáře, což se při rušení našich papírových dvacetikorun a zejména padesátikorun tedy určitě nestalo, protože ČNB vyrobila do zásoby hodně papírových padesátikorun a doposud se tyto bankovky zbytečně likvidují a mezi lidmi jich zbylo ještě mnoho po zrušení a bylo by zajímavé vyžádat si statistiky u ČNB. Délka výměny je také nedostatečná, když v okolních zemích mají lidé možnost výměny bez omezení a dokonce i Maďaři dvacet let. U nás se v ČNB dají neplatné peníze vyměňovat jen 5 let po skončení výměny v komerčních bankách, což není od ČNB vůbec poctivé. A to nemluvím o pětidenním kolkování a okradení občanů, kteří byli v zahraničí, k nimž se bohužel řadím i sám.

Toho kdo se chystal zrovna odstěhovat do zahraničí ČNB svojí novou měnovou intervencí výrazně poškodila, poškodila i dovozce střední a malé kategorie, kteří nebyli proti výkyvům kurzů pojištěni a dále některé fondy, vč. důchodového pilíře, který třeba investoval tak, že spoléhal na další posilování koruny. Nejvíce měnová intervence na trhu proti koruně rozzuřila arabské směnárníky, kteří obstarávají významné obraty na privátním trhu s valutami a také obchodovali se zahraničními mincemi. Od měnové intervence ČNB došlo k výrazným negativním změnám pro jejich spotřebitele na trhu. Všechny arabské směnárny v širokém centru Prahy zrušily ze vzteku individuální V.I.P. kurzy. Na tabulích arabských směnáren byly vždy před tím dvojí kurzy. Obyčejné kurzy a V.I.P. kurzy. Svým zákrokem ochudila česká centrální banka naše občany i cizince, kteří zde pracují, a nebo jsou turisté, o možnost výhodné výměny valut – podle druhého sloupce kurzovního lístku. Arabské směnárny po tomto kroku provedeném ČNB přestaly nabízet V.I.P. kurzovní lístky a mají jenom jeden stejný kurzovní lístek. Nejvíce prodělal opět zákazník. To samé v oblasti trhu se zahraničními mincemi, kdy došlo vlivem zákroku ČNB k totální destrukci, deformaci a zničení převážné většiny trhu se zahraničními mincemi v arabských směnárnách. Byly narušeny a zastaveny dlouhodobé obchodní vazby na trhu s mincemi, pokřiveny tržní podmínky odkupu a prodeje hlavně euromincí a zlikvidovány výhodné kurzovní ceny při prodeji euromincí zájemcům o odkup. Tím byl zlikvidován segment osob, které se tímto živily a tito lidé přišli ihned o práci. Ve směnárnách se muselo výrazně propouštět a docházelo k vlastnickým změnám s dopadem na celkové zhoršení morálky těchto směnárníků a zhoršení přístupu k zákazníkovi. Směnárníci se nyní škodolibě smějí lidem, kteří mince potřebují. Říkají, že žádné nemají a poukazují na krok ČNB. Výrazně a nejvíce je zničen trh s mincemi v jiných měnách, než je euro. Dříve zde byl opravdu dobrý obchodní ruch a prodávaly se libry Egypta, dirhamy Spojených arabských knížectví, mince islandské koruny, norské, dánské a švédské koruny, mince od turecké liry, maďarské forinty a makedonské denáry, bulharské leva a polské zloté, thajské bahty a jihoafrické randy, britské libry a kanadské, australské i novozélandské dolary, rumunské lei a singapurské a hongkongské dolary či jihokorejské wony a japonské jeny v mincích od jednoho japonského jenu až do 500 JPY a mnoho jiných mincí. Tento trh mincí byl zákrokem ČNB devalvovat korunu totálně zničen, arabské směnárny odstoupily kvůli umělému ovlivňování kurzu nejen od poskytování dvojích kurzů ve svých kurzovních lístcích, ale i od mincovních služeb. Navíc směnárny ze strachu odprodávaly eurobankovky ihned po intervenci za 26,80 Kč bankám přes dealing, neboť se domnívaly, že krok ČNB byl jenom trik a bude brzy následovat návrat kurzu zpět na původní úroveň. Arabové ČNB také nevěří, myslí si o jejích krocích své a hlavně po privatizaci bank byli oni jedinými poskytovateli mincovních služeb v ČR (vyjma euromincí), neboť banky postupně mincovní služby v cizích měnách ihned po jejich odprodeji cizím vlastníkům naprosto bezohledným způsobem zrušily.

Je jisté, že vyšší ceny od nového roku odradí zákazníky, poškodí také cestovní kanceláře a je zřejmé, že měnová intervence nebude mít kýžený efekt. Navíc lidé budou pochopitelně ještě více šetřit a ještě méně utrácet, a to nikoliv kvůli čekání na nižší ceny, jak si myslí ČNB, ale ze strachu o svoji budoucnost. Lidé budou méně důvěřovat státu, a o to více budou spořit a peníze si ukládat na horší časy. Navíc je mnoho nezaměstnaných z řad vysokoškoláků, kteří bez protekce dnes nemohou najít práci, když zrovna nevystudovali IT technologie a nejsou programátory. Nezaměstnanost je taktéž uměle zkreslována a nejsou v ní evidovány mnohé společenské skupiny, včetně našich sezónních pracovníků v zahraničí, au pair nebo matek na mateřské dovolené a bezdomovců, navíc metodika výpočtu se stále mění, aby vypadal co nejlépe. Na hlavní pracovní poměr už neberou ani skladníky či pokladní v supermarketech. A nic na tom nezměnila ani měnová intervence ČNB. Nerozumím tomu, proč si Česká národní banka myslí, že se tím zvýší počet pracovních míst, protože na změny cenovek se využijí dosavadní zaměstnanci, kteří budou mít po propadu nákupů od ledna 2014 jinak méně práce. Na humanitní, jazyková a netechnická vysokoškolská místa se hlásí 200 uchazečů do výběrových řízení, která ale probíhají jen „na oko“. ČNB nyní svým rozhodnutím možná ochrání jedině dělníky, protože těch se Česká republika, tento režim, bojí nejvíce, že by snad dělali v ulicích neplechu. A nejvíce svým rozhodnutím ČNB poškodila nezaměstnané střadatele, kteří nemají nárok na žádné sociální dávky a poctivě investovali ze svých úspor a spoří si na důchod, odstupné (odbytné) jim stát v roce 2011 pěkně zdanil zvláštní srážkovou daní při jeho výplatě od zaměstnavatele (nově zavedenou). A to nemluvím o těch, kdo provedli úpisy do státních dluhopisů ČR den před měnovou intervencí. Náš stát, to nejsou jenom dělníci, kteří žijí od své výplaty k další výplatě, ale i střední a bohatší vrstvy v této zemi, které nabyly své peníze poctivě a řádně je zdanily. Přesto byly tyto skupiny obyvatel teď Českou národní bankou poníženy.

Mgr. Jan Skalička