V jedné z firem kde působím má vlastník blízký vztah k Japonsku (díky manželce). Při jeho poslední návštěvě země vycházejícího slunce jsem se ptal, co je tam nového. První odpověď byla, že se zdá místní jezdí v menších a menších autech. Jednak to jistě může být způsobeno větším zájmem o ekologii nebo se američanům zvyklým na stále větší SUV a trucky může jevit opticky. Nicméně, důvodem bude spíše i přes nízké ceny ropy to, že ekonomicky je na tom Japonsko již delší dobu špatně a deflační tlaky odkládají spotřebu do budoucna. Poslední zhodnocování jenu (obchodně vážený kurz měny posílil o 15% tento rok) rovněž nepřispívá situaci (sklenice piva stojí v japonském baru dvojnásobně více než v USA). Krátkodobě po zvýšení spotřební daně v 2014 vzrostla jádrová inflace a inflační očekávání, nicméně následně se expektace budoucího růstu cenové hladiny dostala zpět pod nulu. Pohlédněme na toto graficky:
Japonsko bylo před 30-ti lety fenoménem světové ekonomiky, mělo prvotřídní produkty, banky, styl podnikového managementu, který se chtěl napodovat v jiných zemích, kupovali americká aktiva. Nicméně, ceny domácích aktiv (převážně na dluh) se dostaly výrazně nad ekonomické fundamenty a to vždy vede k jednomu – prudké korekci. Akciový index Nikkei propadl o 60%, ceny nemovitostí poklesly, finanční instituce výrazně zredukovaly půjčky a spotřebitelé se stali super konzervativní. Odkládání pomoci bankám ochromilo ekonomiku, stejně tak jako v podstatě neexistující imigrace a stárnutí populace. Podle OECD poklesla míra potenciálního růstu produktu země o 75% od roku 1990.
I přes původně zamítavý postoj guvernérem centrální banky Haruhiko Kurodou, nakonec došlo k implementaci záporných úrokových sazeb, nicméně bez žádoucího efektu. Co tedy zbývá? Jak jsme zmínili minule tak zvaný Money financed fiscal program zmiňovaný bývalým prezidentem amerického Fedu Benem Bernakem, tak se toto zdálo spíše jako diskutování teorie na hodině cvičení předmětu ekonomické politiky. Nicméně, minulý týden Ben Bernake skutečně navštívil Japonsko a vedl privátní rozhovory jak s premiérem Šinzo Abem, tak guvernérem BOJ Haruhiko Kurodou. Zdá se evidentní, že se jednalo o diskusi ohledně formy politiky helikoptérových peněz.
V Japonsku se již daný experiment monetizace vládního dluhu zkoušel ve 30. letech a měl konečný následek prudkého růstu cenové hladiny, fiskální restrikce a usmrcení ministra financí. Nyní se však jeví toto jako jediná alternativa, která zemi zbývá a to formou koordinace přímého financování vládního dluhu a fiskální expanze. Tento dluh pak může nabývat nekonečné splatnosti alias odpuštění splátky nominálu. V současnosti již nakupuje BOJ cca 120 biliónů jenů dluhopisů ročně při cílované roční expanzi balance o 80 biliónů.
V červnu v rohovoru pro BBC rádio Kuroda odmítl možnost helikoptérových peněz, nicméně stejně tak odmítal možnost záporných sazeb. Další zasedání BOJ je nasledující týden 28-29. července.
Závěrem se pojďme podívat na cenový vývoj kontraktu na japonský jen na burze v Chicagu za poslední více jak rok (SOL Trader, denní data):
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
…ochromilo ekonomiku, stejně tak jako v podstatě neexistující imigrace…
Jo pitomý japka, to v EU si ten blahodárný vliv „imigrace“ užíváme skoro každý den.
… komu není rady, tomu není vzájemné hospodářské pomoci…
🙂
Stále menší auta…
… v autech stále menší motory, snad ze sekačky…
… v potravinách stále více levných náhražek, zmenšování balení…
… místo kvalitní elektroniky a spotřebičů levné šunty z Číny…
… místo kvalitní obsluhy indické callcentrum (to v lepším případě), nebo telefonní automat či webová samoobsluha
Jen aby se nemusely zvedat ceny (protože lidé mají hluboko do kapsy).
Výsledkem je ono zdání absence inflace. Ceny nerostou (i když ani tomu moc nevěřím) a tak je potřeba bojovat s „deflací“.
Člověk, který za základní nezbytnosti (jídlo, oblečení, energie) dá jen menšinu příjmu a za většinu kupuje US akcie, zlato, nemovitosti, stříbro a bitcoiny, ten na tomto svém „nákupním koši“ vidí poněkud jinou „deflaci“.
su aj nejake pozitivne priklady s historie, kedy to fungovalo a prinieslo to viac pozitiv ako negativ? a este celkom fajn pojednanie preco akcie bank klesaju:
https://xpuls.cz/hlavnym-problemom-bank-nie-su-zle-uvery-ale-ecb/
Boj s „deflaci“ jako oni to nazyvaji, neni bojem s malo rostoucima cenama, ale bojem s nedostatecne rostouci nabidkou penez, ktere maji formu bankovnich uveru. Zadluzeni soukromych osob dosahlo svych limitu a dochazi k „deflaci“ soukromych uveru. Pak uz zbyva jen vrsit verejne dluhy nebo tak helikoptera. Kazdopadne tohle uz je konec cesty.
Ten cenovy index, presne jak pise pan Altman, pokud spravne upravujete spotrebni kos, zadna inflace neni. Japonsko je temer zcela zavisle na dovozu vsech surovin a energii a ani kolem roku 2008 nebo 2011, kdy vrchlolil komoditni boom, museli odstavit jaderna elektrarny a dovazet velmi drahy zkapalneni zemni plyn – a stejne zadna inflace nebyla.
Odkládáni pomoci bankám: k čemu je to dobré? akorát se tím násobí riziko, tím jak udržujete při životě stále větší a větší monstra plná špatných uvěrů a s nedostatkem vlastního kapitálu. Banky v dnešní formě by měli přestat existovat, mělo by dojít k jejich odluce od států – neumožnit jim vydávat nové peníze prostřednictvím úvěrů ve státní měně. Pokud si chtějí nějaké svoje peníze tvořit, nechť to dělají, ale na vlastní riziko a netahají do toho nikoho dalšího kdo tyto peníze příjímat nechce.
p.s.
Omlouvám se za místy špatný pravopis.