Je řecký požadavek na odpuštění dluhů opravdu tak nesmyslný?

Ano, na první pohled je to nehorázný požadavek. Proč by měli věřitelé odpouštět dluhy, které si země dobrovolně vzala. Pokud se ale na událost podíváme v širších souvislostech, rázem je tento požadavek méně nesmyslný, než se na první pohled zdá. Němci by měli být ti poslední, kteří budou proti takovému požadavku dramaticky protestovat…

Oni sami totiž stejného kroku využili v roce 1953, kdy jim byla odpuštěna více než polovina jejich poválečných dluhů. V obavách před opětovným nástupem osoby podobné Hitlerovi, byly tehdejší věřitelé ochotni odpustit Německu dluhy. Hlavní roli zde sehráli Spojené státy, které přesvědčily spojence, že tento krok se jim vyplatí jako investice. Mezi zeměmi, které odpouštěly Německu dluhy, bylo i Řecko.

I když je dnes Řecko v jiné situaci, než bylo tehdy Německo, možná by si v rámci „vděku“ zasloužilo jemnější přístup. Navíc, bankrot Řecka, by dnes podle všeho napáchal větší škodu, nežli tehdy Německo, kdyby nesplatilo své závazky.

Dnes Řecko dluží přes 300 miliard dolarů, tehdejší zadluženost Německa byla menší. Němečtí vyjednávači byli úspěšní v přesvědčování věřitelů, že odpis dluhů pomůže nejen Německu, ale i jim. Stejný argument mohou nyní použít i Řekové.

Přesto dnes věřitelé přistupují k Řecku jinak. Výměnou za záchranné balíčky bylo Řecko donuceno k drastickým škrtům. Jen cca desetina objemu záchranných balíčků šla na výdaje, zbytek bylo jev refinancování dluhů. Nic jiného. Díky silné recesi ekonomiky (například pokles průmyslové produkce o třetinu) výrazně vzrostl podíl dluhů na HDP.

Proto se nedivme řečem Řecka o to, že by jim Německo mělo část dluhů odpustit.  Podle nového řeckého premiéra by právě odpis dluhů měl být v zájmu celé Evropy. Navíc, podobný názor začíná zastávat čím dál větší ekonomů.

Uvidíme dále.