Kam mohou vest prohlubující se rozpory mezi Německem a zbytkem eurozóny

Již v roce 2012 jsem psal  p rozporech mezi Evropskou centrální bankou a Bundesbankou. Loni na podzim hrozila Evropská komise Německu disciplinárními sankcemi kvůli jeho obchodním přebytkům.  Nyní přechází Německo do protiútoku. Ne prostřednictvím centrální banky, ale přes Nejvyšší soud.

Německý Nejvyšší soud napadl před pár dny pomoc Evropské centrální banky zemím Jižní Evropy. Podle něj se díky nízké kvalitě dluhopisů těchto zemí, které slouží jako podkladové aktivum, jedná o emisi nekrytých peněz. A protože na tištění peněz a následnou inflaci (a hlavně její následky) má Německo neblahé vzpomínky, je na jakékoliv projevy tištění peněz velmi háklivé, proto má Německo ústavu bránící ztěžující rychlejší inflaci.

Německá ústava tak svým způsobem limituje možné korky Evropské centrální banky. Představitelé Evropské centrální banky se to nemusí líbit, mohou proti tomu protestovat, ale to je tak vše, co proti tomu mohou dělat. Když to bude ECB přehánět, může německý Nejvyšší soud tlačit na vystoupení Německa z eurozóny.

Před pár lety byl návrat Německa k marce živě diskutovaným tématem. To, že se k tomuto korku Německo zatím neodhodlalo, neznamená, že tento krok není připraven.

Politické krytí takového kroku musí být dokonale připravené. Podle mě Německo čeká pouze na vhodný okamžik, kdy by znovuzavedení marky oznámilo. Protože takové oznámení nepochybně vyvolá enormní turbulence na všech trzích, přípravy musí být opravdu důkladné. Nejprve musí přijít pořádný „průser“ či politický rozkol. V reakci na něj pak bude Německo moci oznámit návrat k marce. Dřív ne.

Že bychom ale na něco podobného čekali řadu let, tomu nevěřím.