Kdo bude další oběť měnové války?

V obdobích obrovských zadlužení zemí a růstu ekonomik pod úrovní potenciálu či dokonce negativních růstů HDP je obrovská nevýhoda mít rostoucí kurz měny. Jednak je lepší mít v takovýchto situacích oslabující kurz domácí měny z důvodu redukce toho, co v ekonomii nazýváme čistým externím dluhem, kdy domácí závazky (pasiva) denominované v domácí měně relativně oslabují vůči zahraničním aktivům dané země v cizích měnách, a jednak také z důvodu posílení exportů (jako složky čistého exportu při výpočtu HDP výdajovou metodou), tak jak se vlivem oslabení domácí měny stávají zajímavé (levné) domácí výrobky a služby na zahraničních trzích.

A tak si předlužené USA a EU hledaly oběti jinde ve světě, které ponesou následky jejich problémů s dluhem a růstem ekonomik a hledalo se v Ásii a Jižní Americe. Jistě si vzpomeneme na mnohé návštěvy ministra financí USA v Číně, či předvolební slogany o prohlášení Číny měnovým manipulátorem, pakliže rychle nenechá zhodnotit juan, i když čínská měna vlastně zhodnotila vůči americkému dolaru kumulativně od r. 2005 o cca 32%. Ukazatel zahraničního obchodu Číny, tj. přebytek salda běžného účtu platební bilance vůči HDP poklesl z r. 2007 do r. 2012 z 10,1% na 2,6% a pozice se zdá být více balancovaná a zdá se moc prostoru pro tlaky na další ryché zhodnocování nejsou. Vlastně tato asijská ekonomika se možná také již sama tajně snaží účastnit světové měnové války?

Obětí se staly po počátku eskalace krize v r. 2008 převážně země jako Japonsko a Brazílie. O obou ekonomikách a jejich problémech jsme již několikrát na serveru psali a naposledy o situaci Japonska v současné době. To se utápí nyní v recesi a zdá se cestou ven jsou fiskální a měnové stimuly, které naopak nyní po rapidním posilování jenu od r. 2008 vyvolávají jeho masivní oslabování v posledních týdnech. Brazílie, která se pohybuje na pokraji propadu do recese, se naopak po silném posilování realu připojovala k světové měnové válce na počátku minulého roku. V současné době tento „jihoamerický hospodářský tygr“  bloku BRIC stále bojuje s následky a přílišné orientace na exportní složku růstu během posledních let namísto domácí potávky. Tak jak pak posiloval real a docházelo k zavádění dovozních restrikcí v sousední Argentině nebo zastavení poptávky po brazilských dieslových motorech v Evropě, apod., tak bylo následkem prudké ochlazování domácí ekonomiky. A i když v rámci měnové války snížila centrální banka Brazílie několikrát sazby pro oslabení domácí měny, tak si musí dávat pozor, jelikož míra inflace se v lednu vyšplhala na 6,15%, přičemž cílovaná hodnota se pohybuje na 4,5% s tolerančním pásmem plus/ mínus 2 procentní body. Z regionu Jižní Ameriky se na trhu koncem koncem týdne rovněž vyskytla zpráva o  realizaci chystané devalvace venezuelské měny bolivaru o 30% vůči americkému dolaru z důvodu problematického stavu domácích financí, takže bude velice dobré tento region sledovat.

V souvislosti s touto problematikou je zajímavé poslední vystoupení guvernéra ECB, který slovně intervenoval v neprospěch eura. A i když byly ponechány klíčové sazby beze změny, tak naznačil rychlou akci v případě jejich růstu na trhu. Ekonomika eurozóny pravděpodoně za rok 2012 poklesla o 0,4-0,5% a zhodnocování eura není za této situace něco, co by fundamentálně mělo přispět k návratu do růstové trajektorie a eliminaci dluhu. Tak bude velmi zajímavé sledovat zasedání G-20 ministrů financí 14-15.2. v Moskvě a oblast světové měnové války a měnových manipulací bude jistě na pořadu dne.

Je otázkou, kdo tedy převezme otěže a stane se další obětí měnové války, tj. kdo přistoupí na další posilování své měny s možnými důsledky z toho plynoucími jako u Japonska či Brazílie nebo také v ještě horším případě jako u Venezuely?

Závěrem se pojďme podívat na vývoj měnového kurzu japonského jenu na burze CME (Globex) v Chicagu v posledních týdnech (týdenní data, nejbližší kontrakt):