Lukáš Pešek: Jak na úspěch v dnešní době

Toto je druhý článek listopadového kola soutěže čtenářů v roce 2013.

Posílám svůj článek na téma: „Jak na úspěch v dnešní době“ do soutěže čtenářů. Před nějakou dobou jsme s k tomuhle tématu dostali v komentářích.

Následující článek může někomu připadat příliš filosofický, ale zkusme se otevřít možnosti, že jde o stejný princip jako chtít se naučit boji s mečem bez toho aniž bychom chtěli poznat sama sebe, naše slabiny, ale i silné stránky. V reálném boji potom můžeme být technicky sebelepší s mečem či v taktice a nebude nám to moc platné když realita odhalí naši slabinu o které jsme do té doby neměli ani tušení, protivník ji využije a následky můžou být fatální.. Můžeme namítnout, že burza není tak nebezpečná, ale ono to úzce souvisí s vlastním životem, úspěchem, prohrou a tam už o život jít může.

Docela by mě zajímalo co přesně sem každého čtenáře přivádí, jestli zvědavost, zájem o zisk, další příjem či ochrana kapitálu. V každém případě bych Vám rád prezentoval svůj pohled a možnost jak snadněji žít takový život jaký chceme, počínaje zlepšením kvality života po plnění našich snů. Více a více lidí je přitahováno burzou, ale většina vůbec netuší proti čemu stojí a také často neví co vlastně sami ve skutečnosti chtějí. Pokud mi nevěříte, napište si teď hned to co opravdu chcete. A pak napište to proč to chcete, co Vám to má umožnit. A pak k tomuhle napište proč chcete právě tohle, co Vám tohle má přinést. A většina se bude divit kam se to dostává..a taky dost možná zjistí, že to co opravdu chtějí můžou mít už teď hned i kdyby na chvilku. Když si začneme takhle ujasňovat naše skutečné priority, náš pohled na svět okolo se změní, protože zjistíme, že toho o sob ě moc nevíme. A pokud neznáme sami sebe, jak chceme uspět na burze a potažmo v životě? Říká se, že na burze uspěje jenom nějakých 10%, zmiňují se různé důvody, ale ví se vůbec co za tím opravdu stojí?

Podle mně jsou lidé úspěšní, vítězové a lidé neúspěšní, kteří mají za to, že jsou smolaři, že jim takzvaně nebylo shůry dáno. Ať už si to přiznají nebo ne. Mě osobně dost překvapilo co jsem o sobě během posledního roku zjistil. Kam patříte Vy, zjistíte jednoduše. Vítězové vítězí, bez ohledu na to co před ně život postaví, zatímco ty druhé životní zkušenosti naučily, že oni vítězi být nemůžou, protože by se jim jinak dařilo lépe. Potom jsou takoví jako Donald Trump který vydělal přes miliardu dolarů aby následně zkrachoval a dostal se téměř miliardu do červených čísel. Kolik lidí by to v takové situaci nevzdalo? Víte jak to on zvládl a dokázal se dostat zpět a ještě výše? Slyšel jsem ho sdílet to co mu pomohlo vrátit se zpět do sedla. Přišel na to, že problémem jsou jeho negativní myšlenky a doslova se naučil každou takovou z nich zastavit a přepsat tím co on chtěl. Dokáže te si to představit? Zkuste si to. Já to po pár dnech vzdal, bylo to jako prát se s vodopádem snažit se obrátit jeho tok… 🙂 Po mně to vyžadovalo příliš mnoho vůle kterou jsem v té době neměl a řekl bych, že to je důvod proč uspěje jenom pár, řekněme 10% ať už jde o trading, investice, business či cokoliv jiného. Proto taky přímé kopírování těch úspěšných většině  následovníků nefunguje, protože jsou jednoduše jiní! Hýbou námi emoce a ty jsou mnohem silnější než nějaké myšlenky které jsou pouze jejich vyjádřením, proto tzv. positivní myšlení bude fungovat jenom některým. Ono jde spíše o positivní bytí, ale koho kdy učili co to je a jak to eventuálně změnit k obrazu svému? Máte-li pocit, že je to příliš filosofické, berte to jako nezbytnou teorii která umožní lepší pochopení toho jak člověk funguje a jak využít všeho toho vedení co život nabízí těm co jsou ochotni se s tím nau   it pracovat. Život mě naučil být velmi praktickým člověkem, věci musí skutečně fungovat jinak ztrácím zájem byť by to teoreticky znělo sebelépe, ale když Vám tady napíšu i jen jednu jedinou větu která má moc Vám změnit život tak si to možná vyzkouší 1% a zbytek si řekne „To nemůže fungovat, být to tak jednoduché tak to přece používá každý.“ Omyl, nepoužívá, protože většina právě zareaguje stejně, čekaje na ostatní ať to vyzkouší první a teprve pak možná… Je každého věc jestli chce čekat na ostatní, ale není divu, že uspěje jenom nějakých 10%. Tj. ti co se úspěšnými narodili, či ti co je život zdánlivě srazil k zemi a oni tam dole na dně v sobě  toho vítěze objevili, protože byli nuceni poznat své slabé ale i silné stránky o kterých do té doby neměli ani tušení.

Dobrá zpráva je, že není nutné klesat na dno, můžeme začít poznávat sami sebe přesně tam kde teď jsme, stačí jenom připustit, že možná existují části nás které nebereme nebo nechceme brát na vědomí. K čemu je to dobré? Poznáme kdo opravdu jsme, co opravdu chceme, ale i kdo nejsme a co nechceme. Výsledkem je vědomí, že dokážeme zvládnout opravdu cokoliv co před nás postaví život. Staneme se intuitivnějšími, budeme vědět čemu věřit, čemu ne, co číst, co ne, čemu věnovat pozornost a co je ztráta času. To je ta výzva kterou před nás dnešní zdánlivě uspěchaná doba staví zatímco nás zahlcuje tunami informací. Je to příležitost se naučit velmi efektivně zvládat obrovské množství informací a dokázat zrelaxovat bez ohledu na zdánlivý blázinec okolo. Meditace nebo sport čistí mysl a odplavuje stres, ale co dělat když člověk najde maximálně pár minut když by to zrovna nejvíce potřeboval? St ačí velmi málo, jenom člověk musí vědět, že to vůbec jde a taky vědět jak na to. Doba se zdánlivě stává stále chaotičtější a je navýsost důležité vědět kudy kam. A komu jinému věřit než sami sobě? Další důvod proč být sami sebou plně je naše vyšší intuitivnost a lepší schopnost řídit se instinktem což zjednodušuje rozhodování kudy se vydat a kudy ne.

Chceme mít život jednodušší? Zábavnější? Bohatší? Můžeme, zkusme jenom dát logickému myšlení na chvíli volno a otevřeme se možnosti, že tohle všechno možné je. Proč dávat logice volno? Kdyby logika znala všechny odpovědi tak jsme dávno všichni úplně jinde. Zná jen tolik co se naučila ze zkušeností či odkoukala z okolí. Zkušenosti mají svůj význam, ale co v případě, že jisté zkušenosti už v životě nechceme, co s tím? Co takhle té zkušenosti jednoduše poděkovat a rozhodnout se pro jinou, lepší, takovou kterou chceme? Fantazii se meze nekladou. Ano, může to být takhle jednoduché, ale musíme to zkusit a ne to předem zavrhnout, že to fungovat nemůže. Možná už jsme něco podobného dříve zkoušeli a zdánlivě to nefungovalo. Trik je v tom, že to co vědomě chceme má velmi omezenou moc a hodně záleží na tom jak moc my sami jsme plně sami sebou. Naše zvyky, to o čem jsme přesvědčeni a naše emoce

nám stojí v cestě, protože náš systém vnímá automaticky cokoliv nového jako hrozbu, nebezpečí, případně si vzpomene jak to dopadlo minule a snaží se nás to chránit od bolesti kterou jsme předtím zažili. To je záslužné, ale bohužel by nás to takhle časem doslova zazdilo a to pak život není tak zábavný jak může být! Takže my ten náš automatický systém potřebujeme naučit, že tohle je prospěšná, bezpečná změna a toho dosáhneme opakováním, opakováním a opakováním. Vytvoření nového návyku trvá nějakých 21 dní a těch 21 dní to bude zdánlivě boj s větrnými mlýny pro většinu lidí, proto je důležité mít vizi toho co opravdu chceme, protože to nám umožní pustit se znova a znova se stále větší chutí do toho zdánlivě nerovného boje, postupně se naučíme radovat se z maličkostí a užívat si kouzla okamžiku jak postupně vidíme rozplývat se jednotlivá omezení o kterých jsme dávno neměli ani ponětí. Máme ze sebe najednou větší radost. Ne proto, že se nám něco povedlo, ale proto, že objevujeme sami sebe a zjišťujeme jak skvělí jsme a taky zjišťujeme kde jsme se celou tu dobu zbytečně brzdili. A potom je úplně jedno jaká je realita, protože ta je jenom následek naší minulosti a v zásadě nám jenom ukazuje kde právě teď jsme ať máme zpětnou vazbu a víme jestli je to to co chceme nebo ne. Chceme-li něco jiného, stačí vědět, že upřímností sami k sobě, posloucháním sama sebe a našeho těla a rozvíjením svých kvalit postupně změníme cokoliv. Začneme náš život vidět jako sled výzev místo problémů a příležitostí místo výzev. A když zvládneme tohle, zjistíme, že se nám život zjednodušuje. Informace které potřebujeme na nás zdánlivě vyskakují z textu, „náhodou“ slyšíme přesně tu část písničky která nás inspiruje. Takzvané „šťastné náhody“. Když ale tohle zažíváme stál e častěji, lze ještě mluvit o náhodách? Ve výsledku máme potom šťastnější ruku při výběru akcie, investice či čehokoliv jiného, protože intuitivně cítíme jestli je to to pravé nebo ne a rozhodujeme se pěkně v klidu, beze spěchu i kdyby se celý svět zbláznil a všude psali o krachu či naopak o jedinečné příležitosti k zisku. Ať si ostatní píšou o čem chtějí, my víme co z toho plyne pro nás, umíme si ověřit jestli si situace žádá naši akci a jakou. Jsme schopni zjistit všechno co potřebujeme vědět a naučíme se, že odpověď dorazí vždycky včas pokud ne hned. Protože právě teď je dostatek času na všechno a vždycky bude.

Tohle vše z nás dělá oázu klidu a okolí si toho postupně všimne. Navíc tím, že umíme takhle zrelaxovat přispíváme ke klidu a pohodě okolo. Zní to možná příliš nadneseně, ale na burze se ví, že „Emoce hýbou trhy“. Ti kdo zažili obzvláště hluboké „dno“ či „vrchol“ si určitě vzpomenou jak trhy a zprávy doslova šílely. A proč by emoce měly ovlivňovat jenom trhy?! Můžeme s tím nesouhlasit, můžeme být přesvědčení, že to tak být nemůže, ale pokud chceme aby budoucnost byla co možná nejlepší tak opravdu doporučuji zjistit jaké emoce máme každý z nás spojené se vším okolo. Protože to, že něčemu nevěříme ještě neznamená, že to neexistuje. Co když máme na náš vlastní život, naše okolí a celý svět větší vliv než si myslíme, než nám kdy kdo řekl? Pokud ano, chceme svět okolo zatěžovat nebo povznášet, inspirovat?

Ať už je naše reakce jakákoliv, naučme se opravdu naslouchat sami sobě, protože co když to co říkáme ostatním říkáme primárně sami sobě? Co když se celý život „koučujeme“, vedeme sami sebe, jenom nám to doteď nikdo takhle nepodal? A objeví-li se nějaké emoce se kterými si úplně nevíme rady, co takhle je doslova rozdýchat?

„Pomalejší, hlubší nádech…pauza na 1 – 2 – 3 …pomalejší výdech, relaxovaně. Tak dlouho jak cítíme, protože my instinktivně víme co potřebujeme.

Je to jako větrání zatuchlého či zadýmeného prostoru. Tak proč to teď hned nevyzkoušet? Co takhle se zeptat sama sebe na následující? Upřímně, polohlasně:

„Jsem připraven přijmout sama sebe včetně všeho co mi ještě zbývá přijmout?“ Hlubší, klidnější nádech, 1 – 2 – 3, klidný výdech.

Čím upřímněji se sami sebe zeptáme tím více se poznáme. Nebude to hned, ale časem si všimneme, že se něco změnilo a to nás povzbudí v pokračování. Co takhle se následujících 30 dní věnovat téhle otázce aspoň minutu, dvě denně? Co takhle si z toho udělat hru? A třeba se i podělte co Vám to přineslo. A pokud nejsme připraveni přijmout sami sebe, proč ne? Bojíme se něčeho? Skrývat před sebou můžeme spoustu věcí celý život, ale takové věci pak bohužel fungují jako příliš silný magnet a život na ně velmi rád poukazuje. Ne, že by byl zákeřný a dělal nám s chutí naschvály, ale proto, že to jinak nejde. Protože to co o sobě nechceme vědět, to co skrýváme má právě velký emoční náboj a přitahujeme potom situace které ta naše tabu adresují abychom se jednoho dne od nich osvobodili. A proto proč nezačít teď hned? Říká se, že pravda bolí, ale pořád lepší zjistit takovou pravdu sám než to

pak slyšet třeba před 100 dalšími svědky či lidmi na kterých nám záleží. Čemu byste dali přednost Vy?

Lukáš Pešek aka plukin