Obava o vývoj americké ekonomiky a vládní dluhopisy

Bylo velmi zajímavé sledovat projev bývalého šéfa americké centrální banky a osoby, která je přičítán kredit za ukončení období vysoké inflace bez růstu ekonomiky (stagflace) v 70. a 80. letech, na konferenci ve Skotsku před pár dny. Jedná se o Paula Volkera, který zpochybnil účinnost (mimochodem podobně jako předseda pobočky Fedu ve Filadelfii Charles Plosser, který spustil prodeje na akciovém trhu před pár dny) posledního kola QE. Nejen, že podle něho nedojde zásluhou této monetární expanze k růstu ekonomiky a zaměstnanosti, ale pravděpodobně dojde k rychlejšímu růstu míry inflace a Fed nemusí odhadnout správně, kdy rychle zakročit a dostat tak růst cenové hladiny pod kontrolu. Jak případné budoucí „monetární utažení“, tak vyšší inflace jsou doslova pohroma pro držitele dluhopisů s fixním kupónem (úrokem), jehož výplata je tak v podstatě mírou inflace rok co rok devalvována a dochází tak následně ke snížení poptávky po těchto cenných papírech a pokud nejsou drženy až do splatnosti  i k případným kapitálovým ztrátám při poklesu jejich ceny na trhu. Jedním z těchto papírů jsou i americké vládní dluhopisy, jejichž roční výnos do splatnosti se pohybuje v poslední době na rekordně nízkých úrovních:

Zdroj: Bloomberg

Nicméně i při tak nízkých úrovních výnosů se zdá, že obavy z dalšího výoje ekonomiky převažují a přispívají k nákupům těchto papírů (považovány za „jistotu“) a to nejen Fedem, jak by se dalo očekávat. Americké vládní dluhopisy v držení subjektů USA, po vyloučení nákupů Fedem, vzrostly za 7 měsíců tohoto roku podle ministerstva financí (Treasury Department) o 10,7% na 3,6 biliónů USD! Co je zajímavé je, že američané nakupovali vlastní vládní obligace rychlejším tempem než zahraniční subjekty poprvé od r. 2010. Stále však zahraniční subjekty mají v držení 50,4% z celkové hodnoty těchto papírů v oběhu, avšak jedná se o pokles z podílu 55,7% v r. 2008.

Na základě údajů z Investment Company Institute pak investoři vložili od září 2011 do července 2012 měsíčně 16,6 mld USD do dluhopisových podílových fondů. Na druhé straně, po obrovských propadech akciových trhů, kdy samotné indexy ztratily přes 50% v letech 2001 či 2007-2009, se američtí investoři vyhýbají akciovým fondům a za stejné období vybírali měsíčně v průměru z těchto fondů 10,9 mld USD.

Tak uvidíme, jak se držba vládních dluhopisů nakonec vyplatí a nebo zda bude mít  bývalý prezdent Fedu Volker pravdu a dojde k rychlejšímu růstu cenové hladiny a jejich výprodejům. V každém případě je zajímavé sledovat v poslední době nejen pokles dlouhodobějších výnosů, ale také i klasických krátkodobých úroků na tzv. „krátkém konci“ výnosové křivky a např. neustálý růst kontraktu Eurodolaru na burze v Chicagu, tj. ceny 3-měsíčního depozita na USD mimo území USA (růst ceny pak inverzně znamená pokles úrokové sazby) a prosincový kontrakt dnes implikuje úrok 0,315% p.a. na tento vklad. Závěrem se pojďme podívat na vývoj ceny daného kontraktu úrokové sazby na burze CME Group (týdenní data):