Parita dolaru k euru opět ve hře

Volební výsledky ve Spojených státech vedou k fundamentální změně v ekonomické projekci. A i když nejsou stále známy plně detaily k jakým krokům bude příchozí administrativa přistupovat, tak obecně se dá říci, že tranzit od monetárního stimulu k fiskálnímu, po kterém se volalo již nějakou dobu (již bývalý prezident Fedu Ben Bernake při výpovědích v Kongresu) bude nastolen. Nesourodé politické spektrum vedlo v posledních šesti letech vedlo k pomalému legislativnímu procesu a ideologickým rozdílům. Jednotnější zastoupení republikánů ve výkonné a zákonodárné složce dává naději na urychlení orientace na silnější ekonomický růst.

S tímto však budou spojeny také zdravě rostoucí inflační tlaky, růst úroků (pro dolar pozitivní) a zřejmě omezení v restrikcích vládních výdajů, což kombinováno s potenciálně nižšími daňovými sazbami může vést k zvýšení dluhu minimálně krátkodobě (dolar obyčejně negativní pokud nedoprovázeno růstem reálných úrokových sazeb). Reflace je téměř zaručena s ohledem na již posílení cen komodit v tomto roce. Dále mezera růstu reálného produktu je blízko uzavření a je určitá šance, že ekonomika, pokud skutečně zvýší tempo růstu bude operovat ve stavu mírného přehřátí. To znamená růst inflačních očekávání (mzdové náklady vzrostly 2,8% v říjnu, nejvíce za sedm let a po očištění o nízký růst produktivity posledních let naznačuje akcelaraci nákladově těžené inflace), růst úroků a inverzně poklesy cen dluhopisů, pravděpodobný držící se akciový trh, další posílení cen komodit a apreciaci kurzu dolaru.

V Evropě budou ekonomicky podobné tendence, avšak s určitým zpožděním. Vyšší míra nezaměstnanosti kolem 10%, mezera v růstu potenciálního produktu kolem 1-2% dle MMF i OECD povedou ECB pravděpodobně, za stavu nominální i jádrové inflace pod 1% meziročně, k prodloužení monetárního stimulu o další měsíce na zasedání v prosinci. Dalším faktorem bude investory započítání rizikové prémie politických událostí. To znamená konstituční referendum v Itálii 4. prosince , prezidentské volby ve Francii na jaře 2017, volby na podzim 2017 či spuštění Článku 50 Británií na počátku 2017.

Trumpova administrativa pravděpodobně přistoupí k daňovému zvýhodnění repatriace zisků amerických firem, které bude vyšší než v roce 2005, kdy firmy převedly zpět do USA kolem 300 miliard USD. Tehdy posílil dolar v daném roce vůči euru o cca 12%.

Růst úrokové hladiny neznamená, že Fed bude zvyšovat klíčovou sazbu akcelerujícím tempem (ledaže se inflační tlaky dostanou mimo kontrolu), spíše je předpoklad udržování akomoditivní politiky banky a graduálního zvyšování O/N sazby na federální fondy. Navíc, silný dolar funguje jako brzda rychlého zvyšování sazby, aby nedošlo k prudšímu zhodnocení a výraznému snížení konkurenceschoponosti v mezinárodním obchodě.

I když je euro fundamentálně podhodnoceno vůči dolaru na bázi diferenciálu běžných účtů platební bilance, tak v danou chvíli budou pravděpodobně převažovat faktory uvedené výše. Podle poslední zprávy americké komise pro komoditní trhy z 15.11. drží obchodníci (mimo zajišťovatele) na burze CME Group čistých 132 112 kontraktů na euro na prodejní short straně, což doposud není extrémní číslo.

Závěrem se pojďme podívat na vývoj ceny kontraktu na euro na chicagské burze od počátku roku (SOL Trader, denní data), klikněte na obrázek pro zvětšení: