Koudak: Přijdou nás monetární experimenty ECB hodně draho?

Toto je již třetí článek posledního letošního kola soutěže čtenářů v roce 2013. Jenom připomínám, že zároveň probíhá i kolo celoroční.

O rozhodnutí ČNB o zavedení devizových intervencí toho bylo napsáno již hodně a zřejmě není zapotřebí dále analyzovat dopady na naše životy. Myslím, že většině z nás jsou na první pohled jasné, když vyrazí k pumpě nebo jde kupovat dárky blízkým pod stromeček. Hned na začátku: osobně s intervencemi nesouhlasím, hlavně kvůli hlubokým pochybám o schopnosti indexu CPI poskytnout relevantní informace o vývoji v ekonomice, hlavně kvůli neschopnosti zachytit inflaci, skrytou v kvalitě zboží, popř. změnách velikosti balení a také používání pouze jedné hodnoty – osobně se domnívám, že vyšší vypovídací schopnost by mělo použití dlouhodobějšího klouzavého průměru, který by zachytil návrat cen k normálu (např. po splasknutí bublin).

Rozhodl jsem se nastínit svůj pohled na věc v širším, hlavně celoevropském rámci, neboť kroky, které byly onen den provedeny, spolu mohly souviset. Na spuštění devizových intervencí se dá pohlížet jako na nástroj měnové politiky, mající za úkol zvýšit inflaci, zároveň se však jedná, z pohledu velkých finančních hráčů, o velmi levný a zároveň velmi účinný hedging. Pokud ČNB avizuje, že nepustí kurz příliš daleko od hladiny 27,00, je nasnadě, že takový krok pro velké investory odstraňuje kurzové riziko a vytváří zajímavou situaci, kdy je možné i na malý trh, jakým koruna bezesporu je, umístit velké objemy peněz, aniž by hrozil výrazný pohyb kurzu, který známe z nedávných období, když ČR opouštěly peníze, při snižování úrokových sazeb (nebo příliv peněz v období spekulací o přerodu ČR na středoevropské Švýcarsko).

A teď k tomu druhému kroku, o němž jsem psal na začátku – není jím nic jiného, než snížení úrokových sazeb a následné úvahy evropských centrálních bankéřů o možnosti záporných úrokových sazeb na úrovni -0,1 %. V té chvíli se totiž náš záporný úrokový diferenciál, který nás dosud „chránil“ před přílivem hot money a posilováním koruny, vytratí, jako pára nad hrncem a my budeme opět oblastí s vyššími sazbami, než Eurozona, a ke všemu fixovaným kurzem.

Kurz sice bude zafixovaný pouze z jedné strany, ale pokud bude ČR čelit přílivu zmíněných hot money z Eurozóny (např. do českých dluhopisů), je pravděpodobné, že koruna nebude mít příliš potřebu oslabovat a spíše bude vytvářet tlak na posilování. ČNB bude muset dále intervenovat, aby uhájila hladinu 27,00. ČR na tom bude, minimálně z pohledu socialistické vlády a rozpočtu, také dobře, neboť vysoký zájem o české dluhopisy srazí jejich, už tak nízký výnos a vláda a ČNB opět nebudou cítit potřebu se proti tomuto procesu postavit.

Dá se očekávat, že bude zájem hlavně o krátkodobější dluhopisy, neboť jejich držení je omezeno délkou intervencí ČNB. V okamžiku, kdy by centrální banka ustoupila od intervencí (z jakéhokoliv důvodu), by došlo ke skokovému posílení koruny vůči euru a znehodnocení investice kurzovým šokem, který by musel v takové situaci nevyhnutelně nastat.

Poslední, byť, uznávám, konspirativní teorií, je i možnost toho, že krok ČNB je formou skryté kontribuce ČR k záchranným fondům EU. Pokud by totiž výrazně rostl objem devizových rezerv, bylo by možné nakoupená eura uložit do zrovna potřebných dluhopisů a oddálit, o pár měsíců, nutnost vstupu ECB na trhu v rámci naplnění OMT. Češi by tak, přestože nejsou součástí Eurozony, ani Eurovalu, mohli přispět svou troškou do záchranného mlýna, bez nutnosti schválení takového kroku parlamentem nebo vládou – stačilo by rozhodnutí nikým nevolené Rady ČNB.

Koudak