Ropa, ropa a zase ropa

V neděli jsem napsal příspěvek o velkých personálních změnách v ropném průmyslu Saúdské Arábie, včera jsem v rámci týdenního komentáře ukázal, odkud Spojené státy ropu dováží. Dnes je třetí článek po sobě opět věnovaný ropě. Pro předplatitele jsem si nechal perličku – analýzu chování producentů ropy při výkyvech její ceny. Je tady viděl významný posun. O co tedy jde?

O hedging, tedy o to, zda si producenti nasmlouvávají dopředu cenu ropy, za kterou budou prodávat, nebo zda vše nechají na trhu.

Řada firem se před 2-3 roky spoléhala na setrvalou cenu ropy nad 100 dolary za barel, procento hedgingu šlo prudce dolů. Při poklesu ceny ropy dostala velká řada firem takříkajíc „na zadek“ a hospodářské výsledky po poklesu cen ropy podle toho vypadaly. A nejen výsledky, mnohem více to zasáhlo ceny akcií daných společností, což se promítlo i do odměn top manažerů, jejich opce na akcie se ukázaly bezcennými.

Během dubna se ukázalo, že američtí producenti ropy (respektive jejich nejvyšší vedení) považují za velmi významnou hranici 45 dolarů za barel. Jakmile ceny ropy dosáhne této úrovně, producenti ji využívají a zajišťují se. Tyto smlouvy jsou uzavírány na druhou polovinu letošního roku, rok 2017, některé pokrývají i rok 2018. Není se co divit a nejde o nic mimořádného.  Nyní se míra zajišťovacích operací víceméně postupně vrací na dříve obvyklou úroveň.

Co to znamená?

Stabilizaci finančních výsledků daných firem. Když cena ropy poklese, ztráta bude menší. Fajn. Ale když cena ropy stoupne nad tuto úroveň, investoři se mohou divit, že zisky firem porostou pomaleji, než by si sami představovali.

Investoři by si toho měli být vědomi.