Země BRICS – Indie

Před týdnem jsem slíbil, že se podívám na země BRICS s velkým kurzovým pohybem. Indie je první zemí BRICS, na kterou se podívám. Indii se  své analýze podrobně věnoval p. Kaška. Zmínil hlavně částečné reformy legislativy a lepšící se institucionální prostředí, lepšící se situaci státního rozpočtu a výraznou redukci inflačních tlaků. Já se podívám na čísla, charakterizující indickou ekonomiku.

Indická měna je z měn zemí BRICS jedna z nejhorších (měřeno pohybem kurzu od počátku roku). Pohyby jejich měny jsou zřejmě už na hraně snesitelnosti po tamní ekonomiku. Indie už oficiálně volá po rozsáhlé měnové intervenci nejen ve prospěch měn zemí BRICS, ale i Turecka.

Vládní úřady podnikají všechno možné, jen aby pokles měny zastavili – vnímají pokles měny jako svoji prohru. Probíhala i jednání o půjčce od Mezinárodního měnového fondu, které by byla kryta indickým zlatem. Zde však fond požadoval i ekonomické reformy.

Před pár týdny byl navíc jmenován nový šéf indické centrální banky – stal se jím Raghuram Rajan, profesor na univerzitě v Chicagu a bývalý hlavní ekonom Mezinárodního měnového fondu. Jeho jmenování je jedním z faktorů, proč indická rupie během září o něco korigovala své letošní ztráty.

Jak vypadá současný ekonomický vývoj?

Dnešní vývoj připomíná dobu poslední ekonomické krize v Indii, která se datuje do roku 1991. Tehdy nebyla Indie schopna splácet své krátkodobé závazky, měla velké problémy dokonce i jen s úroky.

Tehdy to řešila masívním programem rozvoje ekonomiky. V jeho rámci si sjednala nové podmínky s věřiteli výměnou za uvolnění zahraničních investic do indické ekonomiky, provedla privatizaci a snížila daně.

Administrativa a ostatní regulace (a doprovodná korupce) nebyla bohužel zmenšena dostatečně. Tehdy tyto částečné kroky stačily, nyní se projevují jako nedostatečné.

Indická ekonomika v posledních letech výrazně zpomalila svůj růst. Mezi lety 2005 a 2010 rostla v průměru o 9% ročně, současný růst dosahuje přibližně pouze poloviny této hodnoty, devizové rezervy klesly za 2 roky o 30 miliard dolarů, zejména díky deficitu zahraničního obchodu.

Deficit zahraničního obchodu, tažený hlavně dovozem ropy a zlata, který se pohybuje kolem 5% HDP a zůstává jedním z největších problémů indické ekonomiky. K jeho pokrytí potřebuje Indie příliv kapitálu ze zahraničí. K tomu však nedochází , krátkodobý kapitál naopak zemi opouští a výsledkem je zmiňovaný pokles domácí měny.

Tento pokles byl doprovázen rekordní cenou zlata měřenou v indických rupiích. Poptávka byla taková, že v lednu zvedla indická centrální banka dovozní clo na zlato z 4% na 6%, v červnu na 8% a od srpna je již na 10%. Navíc od června zavedla povinnost dovozců ukládat 20% stranou na reexport (něco jako u nás připravovaná kauce pro obchodníky s pohonnými hmotami).

Indii nezbude nic jiného, aby současnou krizi použila pro nastartování dalšího kola reforem s tím, že se z krize před více než 20 lety vezme ponaučení. Jedním z jejich velkých problémů je neexistence práce pro stovky miliónů prakticky nevzdělaných obyvatel. Toto se řeší velmi obtížně.

Zda do tohoto plánu zapadne i zlatem krytá měna, to je na jinou diskusi.