Jan Hladík: Kdo má skutečnou moc

by Jan Dvořák Listopad 16th, 2011 29 komentářů »

Jak jsem slíbil v nedělním příspěvku, nabízím zde pohled ne ze strany ekonoma nebo finančníka, ale ze strany politologa.

 

Článek by měl nastínit možné dopady stávající tržní reality na mocenský proces, především ale na státy tak, jak je známe. Jedná se tedy o menší uvedení s určením některých pojmů, se kterými bych chtěl do budoucna pracovat. Uvítám proto jakoukoli diskusi, nejen o pojmech samotných, ale i o tezích v článku představených. Vzhledem k charakteru článku mnohdy dochází ke zjednodušením.

Svět je zasíťovaný a tyto sítě v sobě pomalu spoutávají tradiční instituce, skrze něž jsme se rozhodli uplatňovat rozhodnutí, v nichž jsme předem diskutovali s cílem najít nějakého společného jmenovatele a uvést ho v praxi.

Vše se mění. Změna podporuje rozvoj, i jeho protiklad, ale vždy má svou rychlost. Tempo, které naše vlastní hlava nemusí stíhat díky všem evolučním omezením.

Vy, kdo tento článek čtete, jste již dostatečně přizpůsobiví na to, abyste dokázali vykročit z omezujících struktur tištěných médií a následně utvářet instituci novou. Jste schopni, ale především ochotni, vyhledávat informace, jež potřebujete ke svému rozhodování. Můžete jimi býti zavaleni, ale prakticky nic Vám nebrání zavřít okno, do kterého nechcete koukat. Internet zkrátka umocnil mou i Vaši svobodu, umožnil Vám sdílet své názory s celým světem, čímž je dělá viditelné i pro ostatní, a to vše prakticky zdarma, téměř bez cenzury. Ale co to udělalo s institucemi tradičního typu? Co to udělalo se státem? Co to udělalo s Vámi samotnými?

Víte sami, že tyto stránky Vám poskytují celou řadu velmi hodnotných informací. Informace na nich uvedené podněcují Vaše jednání a umožňují Vám komentáře v reálném čase, diskuzi, apod. Tahle síť překročila tradiční noviny, tahle síť je posunula stranou a já jsem osobně rád, protože se mohu dovídat velmi kritické informace mimo masáž hlavního proudu. Stránky zároveň slouží jako rozcestník k dalším bohatým zdrojům, atd. Informace se zkrátka dozvíte stejně rychle, jak rychle je umíte hledat. Jste limitováni pouze přístupem k síti, rychlostí připojení a její funkcí. Ale tahle rychlost funguje i obráceně.

Jste investoři. Alespoň předpokládám, že většina z Vás jimi je. Informace tedy hledáte proto, abyste na jejich základě mohli vykonat rozhodnutí. Teď si představte, že podobné motivy má na světě celá řada milionů lidí, mající možnost v řádech sekund provést prodej nebo nákup čehokoli. Tvoříte elektronický dav. Vaše rozhodnutí a jeho exekutiva – vykonání, může být stejně tak rychlé, jako cesta všech informací k Vám.

V jednom filmu je trefný citát: „Peníze jsou zbraně, politika jejich spouští.“ Kdo je ale střelcem? Jste jím i Vy! Je Vás hodně a hýbete trhy, Vaše rozhodnutí lze vykonat v řádech sekund, jste efektivnější než kdejaká institucionalizovaná moc, omezená byrokratickou procedurou. Ale není to takový tekutý chaos, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Na trhu se přece pohybují i silní hráči, institucionalizovaní a jednotní, oplývající obrovskými objemy prostředků. Pokud se v jednu chvíli rozhodnou tyto objemy využít, pohnou trhem natolik, že ovlivní i Vaše rozhodnutí. Ano, informace o jejich akcích se u Vás může objevit stejně rychle, jak rychle byla z jejich strany provedena. Jistě je Vám dobře známo, proč k dobré výbavě investora patří vlastní psychická sebekontrola… Mnohdy jste výrazným pohybem na trhu tlačeni k rychlému rozhodnutí. Můžete, ale nemusíte, být pod tlakem, nicméně zde hrají velkou roli emoce. Je otázkou, do jaké míry je pak investorské rozhodnutí re-aktivní, či pro-aktivní. V případě takového elektronického davu tedy nemusí jít o dav neinformovaný, spíše naopak. Jde však o dav emotivní, fenomén s vlastním sentimentem, s vlastní charakteristikou. Ne, nejedná se o soud, pouze o úvahu, která míří k tomuto -> Takto pohnutý dav může ve velmi krátké chvíli zhroutit celý stát, ovlivnit nejeden lidský život bez ohledu na politické hranice.

Ano, jsme zasíťovaní. Tato exekutivní síť překryla sítě staré. Suverénní stát obecně datujeme od roku 1648, kdy proběhla mírová ujednání, která státním celkům přiřknula mocenskou suverenitu ve smyslu „čí území, toho náboženství“. Se suverenitou souvisí i možnost vydávat zákony a nařízení, ty pak následně vymáhat. Stát měl být monopolem moci ve svých hranicích, ale my už víme, že moc informací a jejich proudění po síti jakoukoli suverenitu překrývá a přešlapuje. Exekutiva se vymyká z tradičních institucí států. Státní exekutiva – moc výkonná – své kroky v nejednom případě podmiňuje snahou uklidnit trhy. Tento pojem, trhy, se nyní stává mocnější, než volené vlády. Něco nemyslitelného v tradičním slova smyslu, ale časy se mění. Trhy jako ohromná síla již pronikly do našeho jazyka, ale státní instituce ve své zkostnatělosti takovou invazi nedokáží reflektovat. Snahou o znovuzvolení a dělením politické kořisti si demokraticky volené vlády nechaly vyplnit prázdné pole, zatím těžko uchopitelnou mocí, především proto, že se vzdaly kontroly. Je to podobné jako v šachu, zanecháte prostor a nezbude vakuum, někdo nebo něco ho vyplní.

Existuje teď tedy vůbec nějaký monopol moci, který by mohl suverénně rozhodovat o svých prostředcích, cílech a strategiích? Dle mého se jedná o otázku nového světa. Vlády teď zažívají šok ze slabosti, nebo reagují groteskně – jako náš premiér Nečas, když jsem ho na půdě FF UK konfrontoval otázkou[1], proč systematicky ponižuje naši státní suverenitu před soukromým sektorem v podobě ratingových agentur, jež byly uznány vládou USA z podílu na hypoteční krizi z roku 2008.

V přítomných článcích na tomto portálu, především v následných komentářích, vyjadřujeme skepsi ohledně počínání politiků i vlád. Dokonce, v médiích spadajících do všelijakých superlativních škatulek, jako je to v případě USA. Vidíme to i u Německa, atd. Ano, skepse je namístě, máme totiž kolikrát mnohem širší pole pro svobodu volby, než ti, které nazýváme vládami. Bohužel ale můžeme padnout s nimi…

Když se v první polovině 20. století formulovaly teorie demokracie, jen málokterá počítala se sociální inkluzí, se zahrnutím všeobecného volebního práva, vůbec aktivního podílu na moci pro všechny. Koncepty byly spíše elitářské a tak omezující. Spoléhalo se na neinformovanost, ale díky propustnosti vzdělávacího systému se s průběhem času povědomí o věcech okolních zvyšovalo, lidé i z nižších, neelitních vrstev dosahovali poznání. Vracím se k tomu, že jsme zasíťovaní, máme přístup k informacím, o kterých se lidem dříve ani nesnilo. Mezi to spadá i silný mobilizační potenciál. Elitářství politických a mocenských struktur je překrytím touto sítí oslabeno. Zjišťujeme totiž, králové jsou nazí, a to hromadně! Králové však svou slabost nepřiznají. Nepřiznání si reality, problémů a chyb jedince může nabýt psychiatrické definice. Čím je to pak v případě politiky a mocenské správy lidských osudů skrze státní instituce?

Zajišťujeme se, snažíme se na jejich bezmoci vydělat, nebo alespoň netratit. Ale o čem to svědčí? Zdroj veškeré moci již neodpovídá tomu, co máme napsáno v Ústavě, pokud nám hromadně nevypnou internet : ) Je to pro nás ale dobré, nebo špatné? Co to vůbec je? Tuhle otázku se budu snažit zodpovědět příště.



[1] Přesná citace řečeného: „Jsem znepokojen Vaším systematickým ponižováním státní suverenity před soukromým sektorem, před takzvanými ratingovými agenturami, jejichž legitimitu u nás žádný občan nezvolil. Tyto nezodpovědné instituce jsou navíc označeny za přímé a významné viníky poslední finanční krize samotnou vládní vyšetřovací komisí Spojených států. Nejen jimi jste před volbami strašil na fóru Zlatá koruna. (…)“Následovala reakce citátem z Cimrmana, a to prosím od teoreticky nejmocnějšího muže v zemi.

 

 

Jan Hladík je studentem Ústavu politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, který se zároveň svoje akademické znalosti snaží využívat k lepší orientaci na finančním trhu. Kromě toho podniká v oboru Public Affairs a Government Relations.

 

___________________

O tom, že se k moci dostávají bankéři se můžete dočíst zde

 

29 komentářů k článku “Jan Hladík: Kdo má skutečnou moc”

  1. sinuhe napsal:

    Kedysi som chcel študovať politológiu na Slovensku. Pri chodení na konzultácie som ale zisťoval, že to, ako to smrdí v našom školstve indoktrináciou a tzv. liberalizmom, presiaknutým zhnitým marxizmom a politicky korektným konzervativizmom, radšej som hodil spiatočku a uprednostnil vlastný rozum a cit pred papierom politickej indoktrinácie. Pri čítaní tohoto článku som sa ale veľmi tešil tomu čo čítam a zároveň sa chcem poďakovať za slová ktoré tu odzneli. Otázkou však aj naďalej ostáva, ako je možné, že či už v Čechách alebo na Slovensku prebiehajú tie isté fanatické boje zvané dualistické šialenstvo. Na príklade SR je to napríklad zlý Dzurinda a dobrý Fico a, samozrejme, naopak. Pričom ak človek má čo i len trochu chuť a možnosť sadnúť si na internet zistí presne to, o čom tu píše tento pán. Tieto dualistické tábory nás skutočne považujú za idiotov a majú ešte toľko drzosti predpokladať, že im to ovčania budú žrať na veky amen. Pri tom vôbec nie je potrebná ulica a šovinizmus na nej prezentovaný, len úprimná snaha a komunikácia následná snaha o dohodu zobudených a presadenia inteligentných a úprimných ľudí do politiky a následná kontrola ich praxe v nej. Ešte raz ďakujem.

  2. Jan Dvořák napsal:

    Pokud se vám článek líbil, pošlete odkaz dál :-)

  3. VoDo napsal:

    Reseni krize je tady, ve trech bodech.
    1. Nebude se zverejnovat statistika ohledne HDP (Italie uz zacala)
    2. Uzakoni se maximalni moznej vynos dluhopisu (pocitam tak 5% aby spekulanti nenicili evropu)
    3. Zrusej se ratingovy agentury a zalozej se novy s uvedomelima v cele

    A jedem, kupredu leva, zpatky ni krok!
    Kdo nesouhlasi tak je proti a rozvraces

    moment, nepripomina mi to neco?

  4. Jan Dvořák napsal:

    V článku autor zmínil dotaz položený premiéru Nečasovi. Podrobnější komentář k této události lze najít na autorově blogu na

    http://nakjinak.blog.com/2011/11/14/necas-na-ff-uk-media-svou-praci-odbyla/

  5. VoDo napsal:

    Gerald jim rika PRESTITUTES, a je ted pekne nasranej mel prachy v MF Global http://www.trendsresearch.com/SubscriberArea/you-re-next-to-get-m-effed

  6. Kolda napsal:

    Dobrý link na Geralda Celente. Považoval jsem jej spíše za divadelníka než prognostika či dokonce ekonoma/finančníka. Ukazuje se, že kromě divadelníka je také generálem po bitvě.

    Zajímalo by mne, jestli se na klienty MF Global vztahuje pojištění. Já jsem u Interactive Brokers a mám za to, že jsem standardně ze zákona pojištěn do výše 500 000 USD, z toho max. 100 000 cash.
    Moc tomu ale nevěřím, takže svou expozici snižuju a na velkém krachu asi nevydělám, protože na účtu nebudu mít prachy.

    ========================

    Chtěl bych se zeptat autora článku, jaké kroky navrhuje premiérovi, aby naše státní suverenita nebyla systematicky ponižována před soukromým sektorem v podobě ratingových agentur.

  7. VoDo napsal:

    S tim IB, ja doufam ze kdyz mas koupeny akcie firmy xy tak pri krachu IB ty akcie budou stale na tvoje jmeno a bude je lze prevest k jinymu brokerovi.
    http://www.interactivebrokers.com/en/p.php?f=ibgStrength

  8. Toxic napsal:

    Ptal jsem se na to ve Fiu. Pokud by Fio krachlo, akcie jsou na moji osobu a budu vyzvan, abych je prevedl k jinemu brokerovi. Myslim, ze penize u brokera nejsou pojistene jako v bance (kdyztak me prosim opravte), takze to resim tak, ze penize do eBrokeru prevadim z bezneho/dolaroveho uctu Fia az tesne pred nakupem a naopak. Prevod trva radove sekundy, takze to neni problem..

  9. Jan Dvořák napsal:

    Krach brokera není i tak nic příjemného.
    Navíc jsou vklady pojištěny do 20 tis euro,na rozdíl od bank, kde je limit 50 tis euro

  10. Jan Dvořák napsal:

    Ad ratingy:

    V době CDS ztrácejí ratingy svoji důležitost. Rating je názor jedné firmy, CDS vyjadřuje názor trhu a měl by tak být přesnější.
    Věřím, že investoři tento posun zaznamenají a pomalu se mu přizpůsobí.

    Navíc to vypadá, že v tichosti došlo k významovému posunu ratingu – rating v dnešním chápání vyjadřuje schopnost dlužníka platit úroky a refinancovat své závazky.
    Dříve to byla schopnost dluhy splácet.

  11. Kolda napsal:

    2VoDo: Pozor, pojištění se týká jen cash accountu. Na margin account se nevztahuje. Proto mám oba dva a podle potřeby mezi nima převádím, když chci shortovat. Blbé je, že při převodu se ztrácí informace o průměrné nákupce.

    Navíc jsou v tom zákonu o pojištění další finesy, které mohou plnění omezit a pokud si vzpomínám, tak některé se týkají právě podvodů. A v MF Global šlo o podvod.

    A ještě k excess SIPC policy – obecně se píše, že to je spíše placebo. Kdyby došlo na plnění, tak padne kosa na kámen.

    A k základní SPIC policy – stejně nikdy nevíš, jestli se při velekrachu USG nerozhodne, že nebude platit “zlým cizincům”. Asi jako Island vyplatil své občany a Britům a Holanďanám ukázali prostředníček :-)

  12. Kolda napsal:

    2 Jan Dvořák: ad CDS
    Je otázka, co ceny CDS dnes vyjadřují. Ukázalo se, že CDS nebyly věřitelům při řeckém haircutu nic platné. A že by někdo někdy plnil CDS na USA, tomu nevěří ani nejnaivnější naiva.

    Myslím, že CDS je už jen nástroj pro spekulace a za jejich regulaci se přimlouvá i mnoho libertariánů.

  13. Jan Dvořák napsal:

    Nemířím na to, že by CDS byly věřitelům něco platné. To by byl námět na celou analýzu.

    Mířím na jejich hodnoty. Ty podle mě ukáží rizikovost přesněji, než ratingy od agentur.

  14. Kolda napsal:

    Ano, tomu jsem porozuměl. Ovšem ten faktor nespolehlivosti má vliv na to, že se z investování stává kasino a to má vliv i na cenu. Ne nutně jen směrem dolů.

  15. Jan Dvořák napsal:

    S tím kasínem máte bohužel pravdu. Už ani diverzifikace nefunguje – http://proinvestory.cz/diverzifikace-zbytecna

  16. VoDo napsal:

    Kolda: me jde spis o ochranu akcii nez penez, na ucte tam toho moc nemam.

  17. Kolda napsal:

    2VoDo: Chápu, ale o ochraně hotovosti vs. akcií jsem nepsal. Kromě toho, že tam je rozdíl v maximální částce ochrany hotovosti vs. akcií u cash accountu.

    Pokud máš vše na margin accountu, tak je ochrana tvých akcií a tvé hotovosti stejná, tj. žádná. V případě krachu nemáš ani akcie, protože ty budou v daný moment “vypůjčeny”.

  18. VoDo napsal:

    Kolda: Nedavno jsem dostal nabidku na povoleni pujcovani mych akcii, coz jsem nepovolil, oni muzou pujcovat tvoje akcie i bez tvyho souhlasu?
    Me tady strasis, IB vypada ze je konzervativni, pisou ze nemaj pozice v CDS a derivatech, je to z 88.5% private firma, tak snad nekrachnou. No ale to se asi dozvime az tim ze budeme mit zablokovanej ucet. MF Global byl ale narozdil od IB hooodne v derivatech a podobnym kasinu. Kterej jinej broker na kanadu? Podle me si clovek nevybere je tolik brokeru ze trefit do toho kterej prezije pripadnej kolaps je vcelku nerealny.

    Takze kdyz budu chtit jeste CAsh account tak si proste zalozim dalsi s tema obstrukcema okolo? NEmam ale penize na vklad, jen bych potreboval prevest pozice, jde to?

  19. Jan Dvořák napsal:

    Pokud máš margin účet, tak mohou tvé akcie klidné půjčovat. Svolení k tomu dáváš právě tím, že otevřeš margin účet.

    Převést akcie na Cash účet by mělo jít.

  20. VoDo napsal:

    Uz na tom pracuju, dal jsem si pod uctem vytvorit dalsi ucet, protoze kdyz jsem zacal odznova tak me to stejnak reklo ze ucet uz mam, tak snad ten “linked” ucet bude v poradku, akorat jsem se zasek na “funding” uz jsem kontaktoval podporu tak uvidime.

  21. Jan Hladík napsal:

    Kolda:

    Reaguji na tuto otázku:

    “Chtěl bych se zeptat autora článku, jaké kroky navrhuje premiérovi, aby naše státní suverenita nebyla systematicky ponižována před soukromým sektorem v podobě ratingových agentur.”

    V první řadě bych premiérovi zavrhl legitimizovat vládní kroky takovým nesmyslem, jakým je strach ze zhoršení ratingu ČR. Kvůli němu snad politiku a případné reformy neděláme, nebo ano?

    Cituji předvolební vyjádření Nečase a Kalouska:

    „Vláda bude po květnových volbách do Poslanecké sněmovny vytvořena podle volebního lídra ODS Petra Nečase poměrně rychle, do jednoho až dvou měsíců. “Důvodem bude především tlak finančních trhů na konsolidaci veřejných financí a hrozba snížení ratingu země,” řekl Nečas na finančním fóru Zlatá koruna, které se věnovalo především ozdravení veřejných financí a nezaměstnanosti.“, taktéž „I podle místopředsedy TOP 09 Miroslava Kalouska není jiný způsob, jak získat důvěru investorů a levně získat peníze na finančních trzích, než zodpovědně hospodařit. Podle něj ovšem nelze očekávat, že rozpočet pro příští rok bude výrazně kvalitnější než letošní. “Riziko snížení ratingu je velmi výrazné,” dodal Kalousek.“

    Když jde navíc o instituce, které před finanční krizí selhaly, je tento druh legitimizace zavrženíhodný.

    V první řadě jsem chtěl poukázat na jeho bezmocnost. Je to vážný problém. Pokud to jako problém nepřijmeme, nebudeme schopni s tím dále pracovat. Ani vláda pak nemůže podnikat kroky, které by toto bezpečnostní riziko mohly odvracet. Myslím ale, že o 100 mld. hlubším schodkem rozpočtu a Kalouskovou šestiletkou navzdory krizi, se to riziko neodvrátí, spíš naopak.

    Máme tu krizi vládnutí, systémové deviace (masivní korupce, nekoncepční státní akvizice ve všech oblastech, upadající školství, ekonomickou závislost na EU a exportu velmi exponovaných odvětví, apod.), takže moje doporučení jsou z říše snů, v tomto systému se jich nedočkáme.

    Kdo ale náš stát dostal do tohoto stavu? Díky komu je nyní tak slabý? Je to i premiérova strana (i když ne jediná), kdo na tom má lví podíl.

    Při konfrontaci svou bezmoc přizná a bere ji jako něco daného. Takhle asi výkon moci nevypadá, když je pouze delegovaná námi coby suverény?

  22. VoDo napsal:

    Jan Hladik: Ja se uz deni v CR nejak nedivim, nejakej ten rok ziju v zahranici a musim rict ze lidi jsou fakt uplne jiny. To co je v cechach normalni a vyraz kamaradstvi se tady bere jako nemoralni ci podvod, mluveni o vysi platu je tady uplne normalni a lidi se nestydej o tom mluvit (tomu prikladam jeden z duvodu proc jsou v cechach platy pod urovni, nojo korporaty to maj dobre osetreny) prikladu je daleko vic, ale nechci bejt osocen jako vejtaha co se vytahuje ze je jinde, buhaha :-)
    Z toho plyne jen jedna cesta, to je zmena mysleni cely spolecnosti, zacit to ale musi od kazdyho jednoho a nepodporovat zmrdy a zmrdismus ikdyz z toho budu mit chechtaky a soused ne.

  23. Kolda napsal:

    No, pane Hladíku, nevím nevím, jestli je vaše fakulta levicová nebo kritická. Obávám se, že jste mne nepřesvědčil o té druhé možnosti.

    Myslel jsem, že to máte dobře promyšlené, když jste takto “vyjel” po Nečasovi. A jediné, s čím přijdete je, že o ratingu premiér a financ ministr nemají mluvit. Dost málo, ne?

  24. Jan Hladík napsal:

    Připravuji pokračování toho článku, zde jsem chtěl nastavit perspektivu, která jen uvádí

    Pokud ve svém vyjádření Nečas (a další, které jsem takhle oslovil) nevidí problém, je třeba to veřejně konfrontovat. Chtěl bych v dějinách vidět státníka otevřeně přiznávajícího svou bezmoc a přesto aspirujícího na legitimitu ovládaných, který by zároveň dobře skončil (ovšem i se svým státem).

    S odkazem na analýzu článků tohoto blogu, jejich zaměření a argumentaci, si dokáži vyvodit, že zde čelíme velmi kritickým, vnějším ekonomickým podmínkám. Jak na to reaguje naše volená elita? Vládne? Realisticky? Co to může mít za důsledky, když konstelace jsou takové, jaké jsou?

    Také k čemu dochází, kdo je zachraňován z veřejných prostředků a mimo demokratické procedury:

    http://www.bloomberg.com/news/2011-08-21/wall-street-aristocracy-got-1-2-trillion-in-fed-s-secret-loans.html

    Nemusím být levičák k tomu, abych poznal oligarchii. Podle největších fundamentalistů trhu jsou přece monopoly největší překážkou volného trhu. Kdo mezi tyto monopoly dnes patří?

    Na tyhle záležitosti chci nacházet odpovědi v následujících článcích. Není to nic extra jednoduchého, náš svět je na to příliš barevný.

    Řešení se v tomhle marastu bude jako kdykoli jindy hledat společně, proto myslím platí odkaz od VoDo…

  25. Kolda napsal:

    Západ stojí před mnoha problémy a na mnoha z nich bychom se asi shodli. Ale právě proto, že jich je tolik, nemá smysl, si vymýšlet problémy neexistující.

    A vaše hlavní starost je boj s větrnými mlýny, tak mi to připadá. Kdo si chce půjčovat stojí v hierarchii níže než věřitel. Tak už to chodí a s tím nic nenaděláte, v tom má Nečas pravdu. A představa, že by tomu mohlo být jinak, je, obávám se, naivní (levicová?) myšlenka.

    Není možné, aby stát, který stojí v předklonu a v ruce ždímá čepici dikoval věřiteli, jakým způsobem si oceňuje riziko. Pokud věřitel místo vlastní analýzy naslouchá ratingovým agenturám, činí si pravděpodobně škodu, ale je to jeho věc. S tím nehnou ani světové politické veličiny, natož čeští politici.

    Uvažování evropské komise se ubíralo stejnými cestami jako vaše a chtěli si založit vlastní ratingovou agenturu. Vzhledem ke všeobecnému veselí, který tento nápad vzbudil, z toho zatím sešlo.

    Jsem zvědav na pokračování vašeho článku, třeba zkoriguju svůj názor …

  26. VoDo napsal:

    Mam dotaz na pana Hladika, takovej asi vic kontroverzni. Zajimal by me nazor na Masaryka a Benese, podle me Masaryk byl prvni zradce v rade, kterej zasel seminko nenavisti vuci ostatnim narodum a tim zbavil Ceskoslovensko spousty chytrejch lidi (po celou historii ceskejch zemi jsme ji meli spolecnou s nemcema a rakusanama a nemecky obyvatelstvo bylo to, ktery prevazne delalo v cechach byznis (cesi byli sedlaci), staci se kouknout na jmena firem ci podnikatelu) rakusaci radsi emigiorvali stejne jako spousta nemcu, tzv. elita naroda, pak prisel Benes kterej nejdriv predal Ceskoslovensko nacistum a sam zdrhnul do Anglie, nastala dalsi ocista cesky elity, kdy zidi zdrhli (opet skupina lidi s podnikatelskym naturelem) nebo byli vyvrazdeni plus uteklo spousta cechu, no a pak nasilim odsunul tretinu obyvatelstva (nemcu) do nemecka a predal moc rusakum kteri se postarali o dalsi vyvrazdovani tech chytrejch co zbyli a dalsich nekolik desitektisic mozku zdrhlo. No a co v tech dobach delali sedlaci? Jednou pro monarchii pak pro ceskoslovensko, pak pro nacky, pak pro rusaky a ted pro EU, takovej schizofrenni narod jsme. Z toho mi proste plyne ze ceskej narod nema lidry nema elitu, hlavne moralni, protoze nam zbyli jen sedlaci a malomestaci s omezenym rozhledem.
    Proc to podle me vadi? sedlak a malomestak se necha zkorumpovat daleko snadneji, ted nemluvim o korupci financni, ale o korupci moci, ktera korumpuje daleko vic a hur. Driv, kdyz vladla slechta tak uz od malicka byl vudce veden k tomu ze jednou bude vudce, takze ho tezko prekvapila moznost ovlivnovat okoli (moc).

  27. Jan Hladík napsal:

    Kolda:

    Ale kdo vytvořil takový systém měny postavené na dluhu? Pravidla hry určovaly právě státy.

    Případ Itálie ukazuje, jak si Nečas a ostatní s podobným vyjadřováním kopou vlastní hrob. Souhlasí, že jsou slabí a že se klidně nechají odstranit nátlakem těch, které předtím museli štědře financovat. ČR je vůbec nádherně rozkradenej příklad sám pro sebe. Bankovní socialismus jsme si tu užili již v 90. letech. Řekněte mi jako suverénovi, co mě zajímá na tom, že někdo vykradl naše banky, z daní jsme je zpětně naplnili, aby se mohly lépe prodat a pak nám tu nastavit takové podmínky? Pak nemáme mít ono podřízené postavení…

    Mým problémem je podle Vás asi to, že se stále chci spoléhat na Ústavu – když tady stále ještě máme nějaký kus papíru, který nám přisuzuje veškerý zdroj moci, tu vykonáváme skrze delegované. Slouží nám ale dobře? Do čeho nás vedou (nejen v ČR)?

    Opozice proti FED a fiat měnám je podle mě libertariánská. Určitě touto cestou nejde elita EU s jejich nápadem na vlastní ratingy – tím jen chtějí cenzurovat, ne řešit problémy. Koho hlavně kryjí? Vlastní bankovní domy, finančníky, jež je dostali do funkcí.

    Teoreticky jsme si na svém území dávno mohli vytvořit zlatý (resp. bimetalický) standard – to je dosud doménou suverénního právního státu, vypovídat smlouvy a zakládat nové. Proto by moje návrhy byly z říše snů, jistě si v těchto extrémních případech dovedete představit konsekvence……

    Střetává se tu realita, jíž čelíme. S ní neumí politici pracovat. Jak tu psal Jan Dvořák o generačních obměnách, tyto staré struktury se budou zuby nehty držet toho, co jim umožňuje dobývat rentu. Neporozumí novému světu. Doteď po nich nikdo nevymáhal, aby skutečně vládli. Doteď měli co rozkrádat a z čeho platit svoje nesmyslný předvolební sliby. Atd.

    Nejde mi o boj s větrnými mlýny. Spíše chci poukázat na to, že se tu začne bojovat o něco úplně jiného. Konstelace nejsou nic moc, rozpady měnových systémů jsou historicky vždy následovány rozvratem a válkou.

    Na Machiavellim nevidím také nic levicového a přesto musím souhlasit – když se vzdáte moci, vezme si ji někdo jiný.

    ========================================================

    VoDo:

    S tím Masarykem to rozhodně tak jednoduché není : ) Koncept národa se zformoval až po Velké francouzské revoluci, když se mezi evropskými státy začal šířit duch liberalismu a konstituce proti všem tradičním monarchiím.

    Pokud hledáte mezinárodní nenávist v našem případě, museli bychom jít až na Velkou Moravu. Ale postačí i středověk. Tehdy Německo nebylo sjednocené, bojovalo se s jednotlivými knížectvími. Spojenectví se uzavíralo ad hoc, vše bylo jednotnou říší Kristovou. Přesto jsme se mezi sebou tloukli, o území, o zdroje, o vliv. Pochopitelné. Horší to bylo s církví – ta lidi dlouho svazovala v iluzi, v demagogii a více méně názorové totalitě.

    Proti církvi začali vystupovat učenci nejprve v Anglii (Wyclef), později přes německá knížectví až v Pražské univerzitě, kterou naštěstí založil Karel IV. Poznání demaskuje skrytou moc, jež nás ovládala pomocí latinského jazyka a vlastního výklad písma. Když se u nás začalo kázat česky, byla přeložena Bible a na univerzitě se zformovala církevní opozice. Zde je otázkou, zda Hus a jeho kolegové byli první protestanté, či poslední praví katolíci – šlo jim jen o doslovný výklad písma.

    Když úpalili Husa, postupně se zformovala radikálnější opozice a museli jsme se potlouct. Proběhla první evropská “liberalizace”. Měli jsme tu myslitele jako byl Chelčický, nevídané. Proti nám se zformovala radikálně katolická směť. Žádné národy.

    Když jsme pak ve všem možném prohráli hlavně díky vnitřním svárům, přišla Bílá Hora a protireformace. Důvod, proč musel utéct Komenský a další řada české šlechty. Museli by jinak konvertovat. Pokud tak neučinili, byl jim konfiskován majetek, jenž propadl církvi. Nyní ho chceme vracet (prý ukradený) v restitucích.

    Češství postupně upadalo a umožnila ho nakopnout právě ona vlna liberalismu. Ta postihla především měšťanstvo, nikoli českou šlechtu. Zároveň se formovala věda, takže se velmi bádalo v historii a zároveň v českém jazyce. Národní obrození začalo tvořit národ. Osvojilo si myšlenky husitství a začalo psát historiografii na základě liberálně nacionalistických výkladů historie.

    Tento koncept měl liberalizující – tedy osvobozující funkci. Měšťanstvo nabývalo ekonomického vlivu a zároveň bylo vzdělané. Povětšinou stejně německé, avšak pro hlubší pochopení je třeba studovat přímo myšlenky té doby. Být Čechem či Němcem bylo v té době otázkou volby.

    Nechi zabíhat do přílišných detailů, ale nebyl to Masaryk, byli to jiní, kdo vytvořil dva rozdílné tábory – Čechy a Němce. Rozhodně to bylo pochopitelné. Monarchie RU byla zkostnatělá, nefunkční, zchudlá, nemoderní a zdegenerovaná. Právo na samosprávu chtěl uplatnit nejen český, ale i Německý měšťan, jenž nechtěl sněmovat ve Vídni, ale v Praze. Touha po svobodě je bytostná, ovšem tady ji nesla národní myšlenka.

    Masaryk byl částečně produktem své doby, ale rozhodně nebyl někým, kdo by chtěl zasévat semínka nenávisti. Naopak. Jeho život je toho nádherným příkladem. Byl demokratem, ale radikálním. Věřil v historický souboj demokracie proti absolutismu, zdegenerované dědičné šlechtě. Celý život tomu věnoval svou teoretickou práci, napsal Českou otázku, která rozhodně není o nenávisti, ale o sebevědomí v malosti. To je stěžejní koncept, na kterém chtěl stavět stát.

    Nicméně zde narážíme na realitu – i když to byl on, kdo vymyslel celý odboj proti R. monarchii v průběhu 1. sv. války. I když byl stoupencem austroslavismu, tedy rakouské federace národů. Vycítil, že Habsburkové jsou nereformovatelní a válku viděl jako historický konflikt mezi absolutistickou monarchií a demokraciemi. Jenže nebyl jediný, kdo na tom pracoval. Doma se musel dělit s muži 28. října, s domácími politiky a později i se šéfem Živnobanky.

    Vždy je to mnohem složitější, ale najděme v českých dějinách silnějšího podnikatelského ducha, než byl v první republice? Ekonomický ale i politický úspěch byl nezpochybnitelný – ve srovnání se zbytkem tehdejší Evropy.

    Německo bylo revizionistické, už ve Versailles se vědělo, že do 20 let dojde k válce. Vše tomu nasvědčovalo i nadále, SSSR také s Versailles nesouhlasil. Tyhle konstelace nedaly přednost ničemu jinému, než národnostnímu konfliktu. Státy byly bytostně národní, avšak v případě ČSR s velkou skupinou jiných národností, než té české. Byl to vroucí kotel, jenž tak snadno mohl využít modernistický demagog Hitlerova kalibru.

    VB s Itálií nás nikdy za spojence nepovažovali. Britské bankovní kruhy sponzorovali Lenina i Hitlera, jen aby jednou provždy zahnaly Rusko z Evropy. My jsme byli jen další článek na mapě. Proti paktu VB, Francie, Itálie a Německa byl Beneš jen malou rybičkou. Rozhodnout se, zda jatka a potenciální područí SSSR, který by asi jediný přišel na pomoc, či snaha opakovat zkušenost s Mafií a s odbojem za 1. sv válce, to nebyla snadná volba. Rozhodně by si to zasloužilo podrobnější diskuzi.

    Ano, nemáme elitu, s tím souhlasím. Člověk pojednávající o problémech je označen za potížistu a poslán mediálním lynčem do zapomění. V tomhle se elita nevytvoří. Ano, jsme také příliš pohodlní. Ale na to vůbec nemá vliv nedostatek aristokracie – ta třeba ve VB průmyslovou revoluci nezpůsobila. Vlastně nikde příliš inovace nepřinesla.

    Především nemáme vize, nemáme ideály, nemáme leadery, jež by je delegovali nějakým manažerům. Jsme tu zamrzlí a čekáme, až zahřmí, protože stále máme co jíst a můžeme se bavit. Plácat se po ramenou, že po nás vždy šlapala celá Evropa a my to přežili. Že jsme tu měli středověké dějiny, kdy jsme málem všemu vládli. To nám mnohdy stačí.

    Nejde o šlechtu. Třeba v Aténách byl mladík veden jako vůdce jen proto, že měli samostatnou státní jednotku – byl nucen bojovat, obchodovat, přemýšlet a později třeba i spravovat svou čtvrť, či třeba stát. Byl veden k občanství. Zde se aktivním lidem vysmíváme, nálepkujeme je ideologickými škatulkami, nebo je označíme za potížisty. Ano, v naší chtěně postkomunistické zemi (už dávno jsme mohli být někde jinde) se vůdcové vyskytnou jen stěží. Neměl by být jen jeden. Mělo by jich být co nejvíc. Úspěchem mistrů totiž není, kolik mají žáků, ale kolik vychovali mistrů!

    Snad se shodneme, že s naším upadajícím vzdělávacím systémem, s naší dávno upadlou politickou reprezentací, rozpadající se státní správou a vykrádanou kasou, debilizující televizí a takřka jedním člověkem vlastněnými médii, jich vychováme asi pomálu…?

  28. VoDo napsal:

    Jojo to by bylo na dlouhou diskuzi, rad bych si popovidal s historikem :-) Je jasny ze kazda doba ma neco, ale trochu vize by tenkrat neskodilo, staci se kouknout na svycarsko, taky jeden stat a nekolik narodu. Masaryk slepil dohromady Cechy kde zilo cca 5mil cechu, 3,3mil nemcu, nejaky cikani a dalsich par cizaku se slovakama kterejch bylo cca 2,2mil a 700tis madaru, 500tis rusinu a cigosi. Slovaku se nikdo na slepeni neptal a dohoda o ceskoslovesku vznikla v USA, se slovakama jsme nikdy nemeli nic spolecnyho jen tu podobnou rec a v evrope se vytvorila klobasa od nemecka az k rusku. Masaryk potlacil vzdelanost, no vzdyt tenkrat umel kazdej cech i nemecky, tri miliony nemcu uplne ignoroval a tim podle me zasel nenavist (nasral Hitlera), vzdyt po rozpadu RU se urednim jazykem stal jen a pouze ceskej jazyk ikdyz v cechach zilo nekolik narodu, nazvy ulic jen cesky atd… jestli nahodou nacionalismus nevznikl v cechach! Meli jsme sanci bejt svycarskem ale Masaryk to podelal a Benes pokracoval, tot muj nazor.

    Neco k justici, je to dlouhy, ale zajimavy a zaroven by jeden blil.
    http://www.youtube.com/watch?v=g59YX1wMo50&feature=related

  29. Jan Hladík napsal:

    Není to pravda. Masaryk nebyl žádný monarcha či samovládce!

    Jazykové zákony byly předmětem bojů v 19. století. Dlouho trvalo, než jsme získali třeba jen zastoupení měšťanstva v říšském sněmu, než dostatečně proniklo i do toho zemského. Vybojovat českou univerzitu trvalo také dost dlouho na to, aby se v obyvatelích jitřila nálada proti němectví jako proti síle, která brání české vzdělanosti v rozletu. 19. století nemělo televizi, bylo v mnohém skutečně stoletím vzdělanostním.

    Jazyková nařízení způsobila nejedny boje na konci 19. století, když se řešilo, že by čeština měla být užita i ve vnějším styku s úřady!

    Po válce vznikly vlády, složené ze stran podle voleb z roku 1911! Takže předválečné, předčeskoslovenské stranické boje se promítly i do nové republiky. Nebyl to Masaryk, kdo by rozhodoval o celém státě. Málem mu v ústavě dali roli pouhého pokladače věnců, jen aby ho zbavili vlivu! S útlakem menšin to taky nebylo tak žhavé. Po pozemkové reformě a reformě územních celků vznikla spousta samospráv a každá z nich nakládala s německou většinou v příhraničních oblastech jinak. Útlak je pojmem politické agitace sudetoněmecké strany. Ale je pravda, že se dalo dělat víc. Nicméně velkoněmecká myšlenka byla jasná – jak již psal Schuselka, pokud nebudeme němečtí, nemáme právo na existenci.

    Jak se to velkoněmectví projevilo bylo vidět, když jsme se proti němu formovali hlavně v 30. letech, nejsilněji po zpackané ženesvské odzbrojovací konferenci, kde Hitler všem ukázal, co chystá. Češi měli být stejně jako ostatní východní národy vyhlazeni, nebo poněmčeni, protože jsme měli silný genetický potenciál. Tuhle filosofii měli Němci již dlouho v sobě, díky Herderovi a dalším, kteří německý národ povýšili nad všechny jakýmsi vyvolením. Hitler to ale spojil s koncepcí rasismu, což byl koncept francouzský a britský (díky koloniím, tedy střetu “civilizovaných” s “barbary”).

    Co se týče Slováků, tak to také není pravda. Národní obrození bylo vcelku kontinuálně formováno společně. Kollár a další autoři psali za Slovensko, i když především proti tehdejším Uhrám. Masaryk se s jejich počiny vypořádal ještě v 19. století.

    Ve válce, kdy se bojovalo o samostatný stát, patřili slovenští emigranti v USA mezi jedny z největších podporovatelů Masaryka a myšlenky jednotného státu. To oni sponzorovali odboj, aktivity Mafie a vůbec celou tu touhu po samosprávě a vlastním státu. Díky Štefánikovi, jenž byl politicky velmi významný díky kontaktům, ani nemohlo být rozhodnuto jinak. Podmínkou byl jednotný, československý stát. S tím se vstupovalo do jednání.

    Problémem byla hlavně nerozvinutost regionů, Slovensko zaostávalo i v době, kdy nám vládla byrokracie KSČ. S převahou agrárního byznysu a katolického fanatismu u nich poté mohla uspět taková věc, jako klerofašistická Hlinkova strana. Ti se postarali o Slovenský štát a o spojenectví s Hitlerem.

    Evropa je ale podobných národnostních a etnických záležitostí plná. Stačí příklad Belgie, Baskicka, Irska, Itálie (sjednocená také násilím až v 19. století), Německa (sjednocené výbojným Pruskem v roce 1871).

    Nacionalismus vznikl v Čechách? Je to skutečně blbost…. Navíc to chce kontext – v té době jsme patřili k jedněm z nejrozvinutějších demokracií. Na tehdejší poměry! Prezentismus se k analýze rozhodně nehodí!

    Jako jedny z prvních států jsme zavedli volební právo žen. V USA platila rasová segregace ještě řadu desítek let. Ne všechno bylo ideální, ale ta nudle měla přirozené strategické hranice – hory. To byl také účel, přece víte, jak vypadala 2. republika, okleštěná o Sudety a další území, jak nám ji narýsoval Hitler!

    Ale po Versailles jsme nebyli jediní. Zase bych nepřecházel do extrémů, že za vše jsme mohli my a vše se točilo kolem nás :D

    Vizí byl austorslavismus. Federativní blog národů v RU, stojící mezi Německem a Ruskem tak, aby je mocensky vyvažoval. S Rakouskem ve spojení s Německem to byla iluze jak vyšitá. Umění politiky je uměním možného. Masaryk jako politik a myslitel využil možné – to, co mu nabídla 1. sv. válka. Co se mu podařilo vyjednat napříč státy, byl úspěch, který nikdo nečekal.

Napište komentář

Pro napsání komentáře se musíte přihlásit