Články týdne – 31. května
Měnou slušně oslabující v posledních měsících byl japonský jen. Další oslabují měnou se může stát britská libra.
Investoři kupují akcie na dluh stále více a více. Objem margin dluhů dosáhl historického maxima.
Centrální banky po světě dělají, co mohou. Jak moc jim top pomůže, to ukáže až čas. Výnos evropských obligací jde od léta loňského roku dolů…
Na závěr mám citát Jima Siclaira ohledně zlata: „A person that I know with significant deposits in one of the primary Swiss banks, in Allocated Gold, wanted to take out his gold and was just refused on the basis of directives from the central bank. They told him the amount was in excess of 200,000 Swiss Francs and the central bank had instructed them not to do it because it has to do with anti-terrorism and anti-money laundering precautions. I really wonder whether those are precautions or whether the gold simply is not there. Now you tell me that a London delivery has basically failed. It has to raise our suspicions that the lack of physical gold behind the paper gold is literally so severe that we are coming to understand that it is in fact not there. The gold that people think is stored is not stored, and the inventory of the warehouses for exchanges may not be holding deliverable gold. There has always been speculation about whether or not the physical gold the US claims to store is in fact in those vaults. The greatest train robbery in history might be all of the gold, and it would only be something like we have described above that would happen right before gold makes historic highs. There simply is no gold behind the paper. One example is AMRO, a second is your example with Maguire, and a third is my dear friend who was refused his gold on the basis that its value was too high. Remember this friend of mine had his gold in an Allocated Account in storage at a major Swiss bank. I REPEAT, THERE IS NO GOLD.“
Archiv – Předchozí články týdne
Výroční analýza 2013
Pohled na penzijní reformu
Přidat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Proč ne, tak dlouho budou znepříjemňovat nákup či držení zlata až lid přestane kupovat.
VoDo Vaša naivita ma udivuje, skôr nastane to o čom písal pán Dvořák a ja, nastane rozchod medzi cenami zlatých certifikátov a fyzického zlata, samozrejme bude to sprevádzať panika a „horská dráha“ na burzách.
Jako že švýcarská banka nemá zlato za 200 000 CHF? Stát se to může, asi jako když v hospodě dojdou rohlíky. To si číšník veme stovku a zajde vedle do obchodu koupit 40 rohlíků.
Stejně tak mohl bankovní úředník dojít přes ulici ke coin dealerovi a potřebné Au nakoupit, tohle by měl nejspíš i skladem.
Státům se prostě nelíbí neevidovaný majetek a anonymní transakce. To je vše.
Státům se nelíbí neevidovaný (neznárodnitelný) majetek, anonymní transakce, …. ale také majetek, který nepodléhá inflační dani.
Dobře to vědi Číňani a Indové a tak kupují tak, že dodavatelé nestíhají.
Dobře to vědí Argentinci, Vietnamci a další občané zemí s vysokou inflací.
Otázka je, zda tento trend bude pokračovat (to by byla špatná zpráva pro vlády a fiat měny) až „do konce“, nebo zda se vlády pokusí o nějakou razantní restrikci (která buď zafunguje, nebo se ukáže býti kontraproduktivní a úprk k „sound money“ jen zrychí).
Těžko říct, co bude. Já se držím zásady „buy the dip“ ovšem s tím, že to nepřeháním a to ze dvou důvodů:
1) Teoreticky mohou přijít ještě lepší nákupní příležitosti
2) Není dobré zapomínat na jiné typy investic
Velice pravdepodobne poroste „cena“ vseho rychlejs nez cena zlata.
Komodity za poslednich par set let stoji stale stejne, akcie=firmy rostou a vydelavaji cim dal vice, je jasne ze kdyz jeden koupi akcie v roce 2000, tak teprve ted je na svych (bez zapocteni inflace a dividend), ale podle me to bude stejny se zlatem, dobry nakup to byl pred deseti lety za dalsich deset let bude velice pravdpodobne DOW30 nad 20000 a zlato kolem dnesnich cen, pomer se zase bude zvetsovat.
„Cena“ všeho poroste rychleji, než cena zlata pouze za předpokladu, že se osvíceným politikům a geniálním centrálním bankéřům bude dařit plout mezi útesy (resp. kličkovat v minovém poli) s hodinářskou přesností. Když inflace bude mírně vyšší, ale víceméně konstantní, nerostoucí. Když firmy a hlavně banky budou stabilní, když bude přetrvávat důvěra a klid, když nazačnou problémy v nějakém regionu (JP, Sýrie/Irán/MiddleEast, Slovinsko či jiná země EU, nedejbože problémy SP, IT či FR, atd..).
Pokud tedy vše půjde stále hladce, nebudou se vynořovat žádná překvapení, praskat žádné bubliny, propukat války, bankrotovat státy, bail-INovat či OUTovat banky, atd…) pak akcie budou slušně performovat, hezky nad oficiální inflací, dluhopisy budou taky v klidu a zlato vůbec nebude schopné poznat, jaká je jeho pravá hodnota. A vůbec nepochybuji o tom, že politici a centrální bankéři (s TBTF komerčními bankéři v zádech) se o to budou snažit, seč jim síly budou stačit. A mají jich pochopitelně dost.
Otázka je, zda se jim to podaří. Otázka je, jak dlouho se jim to bude dařit. Otázka je, zda se jim to může dařit „donekonečna“ a jak to „na věčné časy“ bude reálně dlouhé.
Ne že by to byl pro dnešek až tak relevantní příklad, ale v takovém Výmaru performovala různá aktiva ve zcela jiném poměru. Pokud bylo možné si za 2 Oz Au koupit blok činžáků v centru Berlína, tak minimálně výkonnost nemovitostí vůči Au zářná nebyla. A ještě si pamatuji vyprávění prababičky, jak si v Berlíně užívala, co vše si tam mohla dovolit za 5 Kč (tedy 3.5g Ag).
Akcie tehdy pochopitelně byly drahé. Tedy pro Němce. Pro cizince s kvalitní (tzn. krytou) měnou v kapse až tak ne…