Důležitost zemního plynu pro Čínu

Na serveru jsme před nedávnem zmínili dva reporty energetického výhledu do budoucna, jak pařížské Mezinárodní energetické agentury (IEA), tak energetického supergigantu Exxon Mobil. Z těchto předpovědí vyplynula jistá směrování do budoucna k zemnímu plynu na úkor např. uhlí. A toto je velmi ožehavé téma zvláště v druhé největší světové ekonomice (bráno jako stát) světa Číně. Tato, v posledních letech ve všech pádech skloňovaná, ekonomika chce eliminovat právě spotřebu uhlí z důvodu problému znečišťování ovzduší a nahradit postupem času zemním plynem. Ve světě je ovyklé v průměru využívat zemní plyn jako palivo z cca 23%. V současné době v Číně je toto číslo kolem 4,5%. Proto má místní vláda stanoven cíl zvýšit tento podíl na 10% do r. 2020. A nejenom země jako taková, ale rovněž města mají své plány a např. Peking chce do r. 2015 eliminovat v centru města topení uhlím úplně a nahradit jej právě zemním plynem.

Problémem v naplňování těchto předsevzetí se v současné době zdá být hned několik faktorů. Jednak je to faktor ekonomicko-politický současného stanovování prodejních cen zemního plynu na domácím trhu pod úrovní importních cen. Jednak je to problém v současnosti nedostatečné domácí nabídky/ zásob a infrastuktury, tj. plynovodů. Zatímco domácí nabídka se např. v r. 2011 pohybovala na úrovni  102,5mld.  m³ tak poptávka činila za stejné období 130,7 mld. m³. To je ještě řešitelná situace, vezmou-li se v potaz určité nijak „výrazné“ importy. Avšak, podle IEA má vzrůst poptávka postupně do r. 2035 na 545 mld. m³! A zde již se bude muset učinit nějaký zásadní krok. Zatímco eliminace cenových stropů se zdá být proveditelná a jistě nezbytná, jelikož firmy jako PetroChina (druhá největší energetická firma světa podle tržní kapitalizace) nemůže mít ztrátovou jednotku zemního plynu alias prodávat pod tržními cenami donekonečna, tak problematika domácích zásob a infrastruktury se zdá být obtížnější téma.

Podle statistik má Čína asi 1,5% světových rezerv zemního plynu situovaných převážně v západní části země (také offshore v jižní Číně, ale převážně na tom západě) a tento je nutné přepravit do větších měst, které jsou na východě země. V současnosti se pohybuje délka plynovodů na 27 tis. km, avšak odhaduje se, že do r. 2015 bude nutno toto zdvojnásobit. Ale ani zvýšení délky plynovodů nepomůže, nedojde-li ke zvýšení těžby. V této oblasti se nabízí řešení ve formě hydraulické frakturace břidlicových nalezišť, stejně jako jsme o tom psali několikrát na serveru v souvislosti se situací v USA. Je však nutno si uvědomit, že situace je v Číně značně odlišná z geologického pohledu a naleziště jsou více sušší a pro tuto techniku značně závislou na obrovské spotřebě vody to představuje mnohem větší zátěž. Taktéž břidlice v Číně obsahuje mnohem více jílu než např. v USA a pod tlakem se tento spíše deformuje než aby docházelo k frakturaci. Tj. bude nesmírně zajímavé sledovat, jak se bude vyvíjet výzkum v oblasti nových technik, který bude, zdá se, rozhodující pro domácí těžbu a zásoby.

V každém příadě se zdá, že tento vývoj směrem k „čistějším“ palivům u rychle rostoucích emerging ekonomik povede následně k růstům cen zemního plynu a ropy na světovách trzích. Zvláště pak, nebudou-li výše zmíněné problémy s omezením domácích produkcí/ zásob rychle řešeny.

Na závěr se pojďme podívat na vývoj cen u kontraktů zemního plynu na burze v New Yorku NYMEX (CME Globex) současného aktivního kontraktu 2013 a kontraktu v r. 2014 a jejich spread (týdenní data). Je vidět, že cena  za rok předpovídá nárůst o cca 70 centů na mil. britských termálních jednotek: