Co očekávat od ECB, co od eura?

V poslední době je zajímavé pozorovat vývoj směřující k evidentní desynchronizaci měnových politik, jednak v USA na jedné straně a jednak v EMU a Japonsku na straně druhé. O euru a jeho postupném oslabování jsme diskutovali již několikrát. Co je tedy nového?

Příští týden bude jistě zajimavý, po zasedání výboru Evropské centrální banky se uvidí, zda Mario Draghi případně přistoupí k nekonvenční akci a zavede QE. Jednak toto nastínil na konferenci v Jackson Hole v nádherném hornatém Wyomingu před pár dny, kde přiznal, že inflační očekávání se začínají vychylovat od dlouhodobého cíle 2% (v ekonomii hovoříme od tak zvaném odkotvení inflačních očekávání) a na swapovém trhu se pohybuje číslo 0,3-0,4% body pod žádoucí hodnotou. Dále, skutečně inflace v eurozóně dosáhla nové cyklické minimum v srpnu 0,3% na  meziroční bázi. Řecko, Španělsko, Portugalsko, Itálie a Slovinsko v podstatě jsou meziročně v deflaci. V neposlední řadě se neustále kumuluje geopolitické riziko a zvláště v Evropě konflikt Ruska a Ukrajiny. Pozitivní skutečností v deflační problematice je to, že čistá inflace (očištěná o nezpracované potraviny a ceny energií) naopak v srpnu vzrostla o 0,9% oproti stejnému období minulého roku. Na poklesu nominální inflace mají tedy klesající ceny energií, což se záhy může změnit utáhne-li de facto Rusko kohoutky.  Evropa je čistý importér energií a napříkald u ropy se musí přes 80% dovážet. Klíčové v tuto chvíli z pohledu Draghio jsou však ony vychýlené očekávání trhu, které samy o sobě vytvářejí nejistotu, postupnou nedůvěru v monetární autoritu a případně následnou deflační spirálu a krizi.

Přistoupí tedy ECB ke QE jak ho známe například z USA? Dle mého názoru zřejmě ne příští týden. Poté, co provedla banka v červnu rozsáhlejší uvolnění politiky ve formě snížení sazeb, tak pro Draghio bude obtížné členy bankovní rady přesvědčit o rozsáhlejší nekonvenční politice. Je naopak možná jiná akce,  čemuž nasvědčuje tento týden krok ECB ve formě přizvání ke konzultaci americkou investiční skupinu BlackRock. Ta centrální bance údajně radila ohledně mechanismu nákupů  ABS, tedy cenných papírů privátního sektoru,  jež jsou kryté aktivy (půjčkami, leasingem, pohledávkami firem) mimo těma ze sektoru nemovitostí jako hypotéky (MBS), a podobně. Tento trh však představuje v Evropě jen nějakých 100 miliard euro, což je velmi málo pro skutečnou aplikaci QE, kde se budou muset nakupovat rovněž vládní dluhopisy jednotlivých zemí příadně také eurobondy. Uvidíme.

V dnešním reportu od Robina Brookse, hlavního měnového stratéga Goldman Sachs bylo překvapivé snížení odhadu kurzu eura vůči americkému dolaru v tříměsíčním horizontu na 1,29 (z 1,35), v šestiměsíčním na 1,25 (z 1,34) a dosažení parity 1:1 do roku 2017. Dle mého názoru je pravděpodobné brzké oslabení pod 1,30, avšak je nutné si dát pozor na ono vystoupení ECB v případě, že zatím nepřistoupí k výraznějšímu kroku dalšího uvolnění monetární politiky unie. V tomto případě můžeme být svědky jistého retracementu nahoru. Nicméně střednědobě pak bude pravděpodobně kurz směřovat k 1,25.

Podle poslední zprávy americké komise pro komoditní trhy  drží obchodníci (mimo zajišťovatele) čistých 198 006  pozic u kontraktů na euro na burze CME Group v Chicagu  na prodejní SHORT straně. Doposud zatím ne extrém podle historických měřítek (jen bokem pro zajímavost na komoditě sóji ten extrém na short straně už je).

Závěrem se pojďme podívat na kontinuální kontrakt na euro na chicagské burze za posledních pár let (SOL Trader, týdenní  data), klikněte na obrázek pro zvětšení: