Pokles kurzu eura a souvislosti

Vodo, tohle je podle mě mantra mainstreamu nad kterou již nikdo nepřemýšlí a jen ji slepě papouškuje. Zkus mi např. vysvětlit, v čem by bylo škodlivé snižování cen u potravin, u plynu, u ropy, u nábytku, u nemovitostí u coca coly nebo třeba u bot. a neříkej že budeš vysvětlovat ženě a dětem, že dneska ty rohlíky prostě nakoupíš, protože když počkají měsíc, tak budou levnější, že když tuto zimu budou chodit bosky, tak příští zimu budou boty levnější, když tento rok budou spát ve stanu, tak příští rok bude barák levnější a když to vydrží deset let tak ušetří ještě více. když budete tento rok spát na zemi, tak příští rok truhlář vyrobí levnější postel, když dneska nepojedeš do práce , tak zítra bude přece benzín levnější. a květinu manželce k narozeninám koupíš taky raději za pár let, když bude přece levnější 🙂
njn, ale u elektroniky to je přece jinak, a nebo ne ?

hlavně si myslím že se jí bojí vlády. rázem by padly tvrdě na hubu a museli by pohlédnout realitě do očí. takto stále rozprostírají své hříchy na bedra střední třídy, a ta je tak oblblá, že jim za to ještě tleská a hlásá dál jejich mantry. toto s sebou nese další skrytou hrozbu a tou je plýtvání – zatímco deflační kapitalistická ekonomika přirozeně vede ke spořivosti, ochraně hodnot a ochraně ekosystému, inflace podněcuje utrácení, nehospodárnost a plýtvání, což jsou charakteristiky pro socialistickou inflační ekonomiku. když ceny klesají – je to kapitalismus, když rostou – je to socialismus.

Oracle, to je přesně to o čem jsem psal. Střední třída zaniká neboť je systémem vysávána na sanaci problémů států. Chudí to nemají z čeho financovat a bohatí se tomu šikovně vyhýbají (navíc dokáží usměrńovat toky od střední vrsvy k sobě). To že ubývá střední třída je přesně důsledek současných politik. Nejsmutnější na tom je to, že kdo má ještě jakž takž slušnou práci tak se považuje za vyšší střední vrstvu a těmi ostatními pohrdá jako neschopnými sockami, nevidí že má jenom kliku protože pouze pluje na ostrůvku, na který ještě povodeň nedosáhla.
Řešením ale nemůže být tak populární zdanění bohatých, ale změna celého společenského systému. To jestli jsou daně 30% nebo 50% nic neřeší, protože když se náhodou vybere o něco více, stejně to přes vytvořený systém odteče do rukou pár vyvolených. Ten problém nemá jednoduché řešení, a hlavně ne bezbolestné. Klíčové jsou podle mě tři pilíře – zjednodušení právního rámce včetně snížení daní(omezení většiny regulací) a rozbití všech monopolů, a naopak zavedení regulačních mechanismů, které zabrání odlivu kapitálu mimo území, kde se tvoří. Zredukování státních útrat na maximální úroveň toho co ekonomika vyprodukuje (je menší výběr daní, utratí se prostě míň) spolu s osobní odpovědností poslanců. Zrušení inflačních peněz. Pokud se udělá jen dílčí opatření, ostatní nerovnováhy budou ekonomiku dál stahovat do bahna. Možná bude stačit jedno radikální opatření, které výše popsané automaticky postupně nastolí – zrušení diktatury proletariátu – dnes eufemisticky nazývané „demokracie = vláda většiny“, neboť v sobě obsahuje tu nejzákladnější chybu celého systému – chudá většina diktuje bohaté menšině kolik jim má ze svého bohatsví poskytovat a navíc vytváří pravidla (zákony), podle kterých mají ti bohatí tvořit další bohatsví. Je to v přímém rozporu s mainstreamovým pojetím spravedlnosti a lidských práv, ale výsledky hovoří jasně co je a co není funkční (notabene když toto popisovali mudrci již před tisícovkami let). Dobrých úmyslů se nikdo nenají. Budeme si muset vybrat, zda budeme chtít být všichni stejně chudí v chudé společnosti anebo připustíme, že chudí v bohaté společnosti jsou na tom ve výsledku mnohem lépe.