Jan Hladík: Kdo má skutečnou moc

Jak jsem slíbil v nedělním příspěvku, nabízím zde pohled ne ze strany ekonoma nebo finančníka, ale ze strany politologa.

Článek by měl nastínit možné dopady stávající tržní reality na mocenský proces, především ale na státy tak, jak je známe. Jedná se tedy o menší uvedení s určením některých pojmů, se kterými bych chtěl do budoucna pracovat. Uvítám proto jakoukoli diskusi, nejen o pojmech samotných, ale i o tezích v článku představených. Vzhledem k charakteru článku mnohdy dochází ke zjednodušením.

Svět je zasíťovaný a tyto sítě v sobě pomalu spoutávají tradiční instituce, skrze něž jsme se rozhodli uplatňovat rozhodnutí, v nichž jsme předem diskutovali s cílem najít nějakého společného jmenovatele a uvést ho v praxi.

Vše se mění. Změna podporuje rozvoj, i jeho protiklad, ale vždy má svou rychlost. Tempo, které naše vlastní hlava nemusí stíhat díky všem evolučním omezením.

Vy, kdo tento článek čtete, jste již dostatečně přizpůsobiví na to, abyste dokázali vykročit z omezujících struktur tištěných médií a následně utvářet instituci novou. Jste schopni, ale především ochotni, vyhledávat informace, jež potřebujete ke svému rozhodování. Můžete jimi býti zavaleni, ale prakticky nic Vám nebrání zavřít okno, do kterého nechcete koukat. Internet zkrátka umocnil mou i Vaši svobodu, umožnil Vám sdílet své názory s celým světem, čímž je dělá viditelné i pro ostatní, a to vše prakticky zdarma, téměř bez cenzury. Ale co to udělalo s institucemi tradičního typu? Co to udělalo se státem? Co to udělalo s Vámi samotnými?

Víte sami, že tyto stránky Vám poskytují celou řadu velmi hodnotných informací. Informace na nich uvedené podněcují Vaše jednání a umožňují Vám komentáře v reálném čase, diskuzi, apod. Tahle síť překročila tradiční noviny, tahle síť je posunula stranou a já jsem osobně rád, protože se mohu dovídat velmi kritické informace mimo masáž hlavního proudu. Stránky zároveň slouží jako rozcestník k dalším bohatým zdrojům, atd. Informace se zkrátka dozvíte stejně rychle, jak rychle je umíte hledat. Jste limitováni pouze přístupem k síti, rychlostí připojení a její funkcí. Ale tahle rychlost funguje i obráceně.

Jste investoři. Alespoň předpokládám, že většina z Vás jimi je. Informace tedy hledáte proto, abyste na jejich základě mohli vykonat rozhodnutí. Teď si představte, že podobné motivy má na světě celá řada milionů lidí, mající možnost v řádech sekund provést prodej nebo nákup čehokoli. Tvoříte elektronický dav. Vaše rozhodnutí a jeho exekutiva – vykonání, může být stejně tak rychlé, jako cesta všech informací k Vám.

V jednom filmu je trefný citát: „Peníze jsou zbraně, politika jejich spouští.“ Kdo je ale střelcem? Jste jím i Vy! Je Vás hodně a hýbete trhy, Vaše rozhodnutí lze vykonat v řádech sekund, jste efektivnější než kdejaká institucionalizovaná moc, omezená byrokratickou procedurou. Ale není to takový tekutý chaos, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Na trhu se přece pohybují i silní hráči, institucionalizovaní a jednotní, oplývající obrovskými objemy prostředků. Pokud se v jednu chvíli rozhodnou tyto objemy využít, pohnou trhem natolik, že ovlivní i Vaše rozhodnutí. Ano, informace o jejich akcích se u Vás může objevit stejně rychle, jak rychle byla z jejich strany provedena. Jistě je Vám dobře známo, proč k dobré výbavě investora patří vlastní psychická sebekontrola… Mnohdy jste výrazným pohybem na trhu tlačeni k rychlému rozhodnutí. Můžete, ale nemusíte, být pod tlakem, nicméně zde hrají velkou roli emoce. Je otázkou, do jaké míry je pak investorské rozhodnutí re-aktivní, či pro-aktivní. V případě takového elektronického davu tedy nemusí jít o dav neinformovaný, spíše naopak. Jde však o dav emotivní, fenomén s vlastním sentimentem, s vlastní charakteristikou. Ne, nejedná se o soud, pouze o úvahu, která míří k tomuto -> Takto pohnutý dav může ve velmi krátké chvíli zhroutit celý stát, ovlivnit nejeden lidský život bez ohledu na politické hranice.

Ano, jsme zasíťovaní. Tato exekutivní síť překryla sítě staré. Suverénní stát obecně datujeme od roku 1648, kdy proběhla mírová ujednání, která státním celkům přiřknula mocenskou suverenitu ve smyslu „čí území, toho náboženství“. Se suverenitou souvisí i možnost vydávat zákony a nařízení, ty pak následně vymáhat. Stát měl být monopolem moci ve svých hranicích, ale my už víme, že moc informací a jejich proudění po síti jakoukoli suverenitu překrývá a přešlapuje. Exekutiva se vymyká z tradičních institucí států. Státní exekutiva – moc výkonná – své kroky v nejednom případě podmiňuje snahou uklidnit trhy. Tento pojem, trhy, se nyní stává mocnější, než volené vlády. Něco nemyslitelného v tradičním slova smyslu, ale časy se mění. Trhy jako ohromná síla již pronikly do našeho jazyka, ale státní instituce ve své zkostnatělosti takovou invazi nedokáží reflektovat. Snahou o znovuzvolení a dělením politické kořisti si demokraticky volené vlády nechaly vyplnit prázdné pole, zatím těžko uchopitelnou mocí, především proto, že se vzdaly kontroly. Je to podobné jako v šachu, zanecháte prostor a nezbude vakuum, někdo nebo něco ho vyplní.

Existuje teď tedy vůbec nějaký monopol moci, který by mohl suverénně rozhodovat o svých prostředcích, cílech a strategiích? Dle mého se jedná o otázku nového světa. Vlády teď zažívají šok ze slabosti, nebo reagují groteskně – jako náš premiér Nečas, když jsem ho na půdě FF UK konfrontoval otázkou[1], proč systematicky ponižuje naši státní suverenitu před soukromým sektorem v podobě ratingových agentur, jež byly uznány vládou USA z podílu na hypoteční krizi z roku 2008.

V přítomných článcích na tomto portálu, především v následných komentářích, vyjadřujeme skepsi ohledně počínání politiků i vlád. Dokonce, v médiích spadajících do všelijakých superlativních škatulek, jako je to v případě USA. Vidíme to i u Německa, atd. Ano, skepse je namístě, máme totiž kolikrát mnohem širší pole pro svobodu volby, než ti, které nazýváme vládami. Bohužel ale můžeme padnout s nimi…

Když se v první polovině 20. století formulovaly teorie demokracie, jen málokterá počítala se sociální inkluzí, se zahrnutím všeobecného volebního práva, vůbec aktivního podílu na moci pro všechny. Koncepty byly spíše elitářské a tak omezující. Spoléhalo se na neinformovanost, ale díky propustnosti vzdělávacího systému se s průběhem času povědomí o věcech okolních zvyšovalo, lidé i z nižších, neelitních vrstev dosahovali poznání. Vracím se k tomu, že jsme zasíťovaní, máme přístup k informacím, o kterých se lidem dříve ani nesnilo. Mezi to spadá i silný mobilizační potenciál. Elitářství politických a mocenských struktur je překrytím touto sítí oslabeno. Zjišťujeme totiž, králové jsou nazí, a to hromadně! Králové však svou slabost nepřiznají. Nepřiznání si reality, problémů a chyb jedince může nabýt psychiatrické definice. Čím je to pak v případě politiky a mocenské správy lidských osudů skrze státní instituce?

Zajišťujeme se, snažíme se na jejich bezmoci vydělat, nebo alespoň netratit. Ale o čem to svědčí? Zdroj veškeré moci již neodpovídá tomu, co máme napsáno v Ústavě, pokud nám hromadně nevypnou internet : ) Je to pro nás ale dobré, nebo špatné? Co to vůbec je? Tuhle otázku se budu snažit zodpovědět příště.