Kanada už není ekonomickým zázrakem?

V období po počátku finanční krize se hodně muvilo o Kanadě, jak se daří ji zvládat krizi a v podstatě ani moc ji tato neuškodila. Po propadech produktu v roce 2009 se země javorového listu rychle vzchopila a v roce 2010  již následovaly kvartální růsty reálného HDP i přes 3% meziročně, o kterých si USA mohla nechat jenom zdát. Toto je však historií a dnes růst produktu nedosahuje ani toho amerického (navíc menší % z menšího základu). Za vzor byl rovněž dáván trh rezidenčních realit a tento byl v místních amerických médiích doporučován jako záhodný následování. Na situaci rovněž reagovaly světové centrální banky, které se snažily diverzifikovat své devizové rezervy mimo euro a americký dolar a destinací se stával mimo jiné loonie, což je na měnovém trhu označení pro kanadský dolar. Země se od počátku tohoto století chlubila přebytkem běžného účtu platební bilance, to znamená silnou pozicí v mezinárodním obchodě, což vedo k posilování domácí měny a do roku 2008 se tato dostala na paritu s USD, místy dokonce byla silnější. S příchodem krize a poklesem cen komodit, na kterých je do značné míry země závislá, na chvíli oslabovala jen aby po zjištění, že krizí není tolik ovlivněna následoval opětovný návrat na zhruba paritu vůči USD v letech 2011-2013. Nicméně pohled na běžný účet platební bilance, který se od eskalace krize dostal do deficitu naznačuje, že cesta omezování exportů relativně vůči dovozům jako tahouna růstu ve prospěch podpory domácí poptávky nemusí být schůdnou cestou.  Pohlédněme na vývoj bilance běžného účtu platební bilance k HDP od 80. let 20. století:

Loonie již v tomto roce oslabil přes 2% a je doposud nejhorší měnou ze souboru měn deseti nejvyspělejších zemí světa v 2014. A jako důvod je uváděno oslabení cen komodit. To je jistě důvodem, avšak ne jediným a možná také ne hlavním, když se například podíváme na výrazný nárůst ceny dřeva na burze v Chicagu od poloviny 2013, a podobně. Co může být dále příčinou? Možná to co držitel Nobelovy ceny za ekonomii Robert Shiller označuje „následováním příkladu Spojených státu v pomalém provedení“ a to jest vývoj bubliny na, před pár roky opěvovaném v médiích“ kanadském nemovitostním trhu a nárůstu zadlužení domácností do nepřiměřených dimenzí. Podle některých analýz je na základě poměru cen kanadských nemovitostí k nájmům tento trh realit  vůbec nejdražší celosvětově. Problémem je zcela evidentně to, že dluh kanadských domácností se ve druhém kvartále 2013 dostal na 164% disponibilních příjmů a to je dvojnásobek toho, co bylo před dvaceti lety a co víc, na horší úroveň než co bylo na vrcholu realitní bubliny v USA, kde to bylo 130%. Nahlédněme na vývoj vývoje cen kanadských rezidenčích nemovitostí od roku 2000 a  s tím ruku v ruce jdoucímu nárůstu zadlužení domácností jako % k čistým příjmům:

7,5% pracovní síly v Kanadě je zaměstnátno právě v sektoru rezidenčních realit, nejvíce za posledních 40 let. Podaří se utáhnout měnovou politiku a sazby tak, aby k růstu dluhu dále nedocházelo. V tuto chvíli zřejmě těžko. Před rokem bývalý guvernér kanadské centrální banky Mark Carney upozorňoval občany, že si musí dát pozor na dluh, jelikož se sazby budou zvyšovat. Dnes má Carney plné ruce práce jako guvernér Bank of England v Británii, kde je situace na nemovitostním trhu podobná. Jeho nástupce Stephen Poloz je jiného názoru a ve svém boji s deflačními riziky bude jistě držet klíčovou sazbu na 1% a možná také dále sníží, jak se růst HDP v současnosti ani nepřibližuje tomu americkému. Trh práce je dalším „černým“ bodem ekonomiky. V prosinci vzrostla míra nezaměstnanosti na 7,2% o 0,3 procentní body. V průměru bylo vytvořeno v roce 2013: anemických 8 500 nových pracovních míst měsíčně v porovnání s 25 900 místy průměrně měsíčně v roce 2012.

Situaci nepřispívá ani relativně nízká cena ropy (WTI) na severoamerickém kontinentu, revoluce břidlicových vrtů v USA a nově ukončení ropného monopolu v Mexiku. Plus stále nedořešená situace kolem ropovodu Keystone XL z Alberty do Texasu. To vše snižuje příjmy z exportů Kanady v obchodech s hlavním obchodním partnerem v mezinárodním obchodě. Pro své produkty z ropných písků tak musí země javorového listu hledat odbyt také jinde ve světě. Tak se zdá, že projekt společnosti Enbridge Northern Gateway („Severní brána“), který má dopravovat ropu z Alberty na pobřeží Pacifiku do města Kitimat v Britské Kolumbii a odtuď pak do Asie bude klíčový pro budoucnost kanadského energetického průmyslu. Má se o něm finálně rozhodnout v tomto roce.

Tak či onak, v tuto chvíli nelze jistě spoléhat na růst pomocí domácí poptávky, zvláště formou umělého zhodnocování trhu rezidenčních realit, což může vést k obrovským problémům. Kanada se musí stát opět konkurenceschopná také v zahraničním obchodě a tak cestou bude možná další znehodnocování domácí měny.

Podle poslední zprávy americké komise pro komoditní trhy drží obchodníci (mimo zajišťovatele) čistých 76 844 pozic u kontraktů na kanadský dolar na chicagské burze burze CME Group na prodejní SHORT straně (navýšení o 2 348 kontraktů oproti předchozímu týdnu). Suport je u aktivního kontraktu na 90,84 a rezistence na 91,57.

Závěrem se pojďme podívat na vývoj aktivního kontraktu na kanadský dolar na burze v Chicagu v poslední době, klikněte na obrázek pro zvětšení: