Pozdrží depreciace juanu lift-off amerického Fedu?

Tak o tom, že čínský juan je relativně nadhodnocený jsme psali. Caixin PMI za červenec (původně HSBC PMI verze) poklesl na 48,2 z 49,4 evidovaných v červnu, přitom očekávání bylo zvýšení na 49,7 (pod 50 definuje kontrakci ekonomické aktivity). U exportních objednávek dokonce na 46,6 (nejnižší od poloviny 2013).To znamená jistá podpora ekonomiky fiskálním nebo měnovým zásahem byla nasnadě. Fiskální cestou je to velmi složitá z hlediska kumulujícího se dluhu veřejného sektoru.

Tudíž nabízela se měnová intervence, která má rovněž svá úskalí s ohledem na současné zvažování Mezinárodním měnovým fondem o začlenění čínské měny jako světové rezervní měny (rozhodnutí by mělo být v listopadu). Avšak, je nutné si uvědomit, že se nejednalo o devalvaci jak ji známe z historie u jiných zemí (prozatím?), ale spíše o depreciaci formou umožnění vyššího tržního stanovení referenčního kurzu, což vedlo k oné depreciaci kolem 4% a následně pokračování v řízeném floatingu v pásmu +/-2%. Tudíž,lépe definováno jako více tržní řešení než opačně, jak by se mohlo původně jevit.

Na druhé straně, krátce před případným zvyšováním klíčové sazby americkým Fedem, lze tento krok vnímat jako jistý stres test nebo také signál, že Fed by měl více počkat. Jen pro zajímavost, připomeňme si devalvace jinde v nedávné ekonomické historii:

• prosinec 2014, Mexiko neudrželo fixní kurz vůči USD, poté co Fed zvýšil sazbu a došlo k odlivu kapitálu – došlo k oslabení o 40% během pár dní a více později, takzvaná Tequilla krize
• 1997/98 asijská krize a oslabování měn Koreje a Thajska v rozsahu 20-50% během krátké doby, u Indonésie dokonce až téměř 80% během pár měsíců
• neudržení “crawling pegu” Brazílií v roce 1998 a přechod na floating znamenalo oslabení realu o 40% vůči USD během pár dní, podobně devalvace ruského rublu v roce 1998 o 60% a pak 80%
• devalvace argentinského pesa v roce 2002, po úprku kapitálu ze země a devalvace efektivního kurzu rychle o 70%

V tuto chvíli tedy čínský pohyb kurzu nelze zařadit mezi tyto případy a navíc, i když devizové rezervy Číny klesají od roku 2014, tak stále jsou na tak vysoké úrovni, aby dokázaly pokrýt násobky zahraničního dluhu. Firemní dluhy v zahraničních měnách také netvoří v Číně výrazné procento vzhledem k celkovému jejich dluhu (předpoklad kolem 5%) a tak depreciace i případně pokračující by neměla systematicky vyvolat krizi. Avšak otázkou je možná obrana ostatních emerging ekonomik a “odvetné” depreciace/ devalvace zemí jako například Indonésie nebo Malajsie, kde tvoří zahraniční dluh privátního sektoru i 50% z celkového dluhu a tudíž oslabování domácích měn zdražuje splátky a může spustit sérii bankrotů. Dluh asijských firem v zahraničních měnách se ztrojnásobil z 700 mld USD na 2,1 biliónů od roku 2008 do roku 2014, relativně pak z 8% na 12% regionálního HDP. Podobně, velmi nebezpečně vypadá současná akcelerace oslabování domácích měn v Brazílii, JAR a Turecku, kde další pokračování depreciace ve vyšším tempu u Číny, může vyvolat formu kompetitivních devaluací a katastrofu.

Tyto mezinárodní konsekvence pak jistě bude muset vzít Fed při rozhodování o započetí zvyšování klíčové Fed funds sazby v září v potaz. Zvláště je-li nominální inflace jen tak tak v pozitivním teritoriu a čistá inflace 1,8%, to jest pod cílovaným 2% stropem, cena ropy pokračuje v poklesu a deflační tlaky vlivem očekávané další depreciace juanu neustanou tak rychle. Je nutno vzít v potaz, že juan tvoří přes 20% v obchodně váženém efektivním kurzu Dollar indexu verzi od Fedu. Pohlédněme na jeho vývoj za poslední roky:

Podle newyorské pobočky Fedu 10% apreciace dolaru vyvolává 0,7% bodu poklesu HDP během následujících dvou let.To znamená, to jistě ve statistikách v září banka na zasedání nezaznamená. Nicméně náznaky možných dezinflačních tlaků ještě stihne i za srpen.

Zde je namístě zmínit, že historii cyklů zvyšování klíčové sazby Fedem nepoukazuje na posilování USD po samotné akci, naopak. Během posledních čtyř velkých cyklů zvyšování sazby za periodu 30 let do historie, za prvních 100 dní v reálu dolar oslaboval (onen buy the rumor, sell the fact fenomén). Nicméně, v současnosti je situace velice odlišná. Monetární politiky USA, Británie versus jiné světové ekonomiky se dnes výrazně rozcházejí a tudíž zvýšení může vyvolat naopak další akceleraci posilování americké měny a to takového rozsahu, že by donutila Fed zpětně klíčovou sazbu snížit (podobně jako zazmatkování ECB v roce 2011), proto je možná lépe ještě počkat na časové sblížení monetárních cyklů ve světě.

Závěrem se pojďme podívat na vývoj obchodovatelného kontraktu na Dollar index (není zastoupen juan, ale z více jak 50% euro a pak dále tvoří zbytek japonský jen, britská libra, kanadský dolar, švýcarský frank a švédská koruna) na americké burze ICE (SOL Trader, denní data), klikněte na obrázek pro zvětšení: