Ekonomiky Emerging markets

Před dvěma týdny jsem se věnoval ekonomice Spojených států, konkrétně tomu, co by ji čekalo v případě pádu dolaru, věnoval jsem se i ekonomikám Indie a Brazílie. Nyní se budu věnovat ekonomice Emerging markets. Které země z téměř 200 dokázaly udržet dlouhodobý rychlý ekonomický růst? Kdy zpomalují? Kolik z nich se stalo vyspělými zeměmi? Pár zemím se tento přerod povedl, má to však velké ALE…

Pouze pár z nich se stalo skutečně vyspělými zeměmi. Některým ani rychlý růst po dobu 25 let nezabránil tomu, aby zůstali v chudobě, některé země jsou nyní někde na půli cesty. Co rozhodlo? Z velké míry (ne)regulovanost ekonomiky té či oné země, levná pracovní síla a přístup na globální trhy.

Nad 7% po dobu 25 let dokázalo růst pouze těchto 13 zemí: Botswana, Brazílie, Čína, Hong Kong, Indonésie, Japonsko, Jižní Korea, Malajsie, Malta, Omán, Singapur, Taiwan a Thajsko. Sedmiprocentní růst po dobu 10 let znamená téměř zdvojnásobení. Za dobu 25 let to znamená růst o téměř 450%.

Žádný růst však netrvá věčně. Pokud jde o výkonnost ekonomiky, existují určité hranice, kdy se výkon ekonomiky zpomaluje. Nepřepočítávám přitom HDP přes paritu kupní síly, ale přes skutečné kurzy.

Dochází k němu nad úrovní 10.000-12.000 USD ročního HDP na hlavu. I když procentuální změna je stejná, je mnohem těžší dostat se z 10.000 USD na 15. 000 USD než se dostat z 1.000 na 1.500. Hranice 10-12 tisíc dolarů není dána či podpořena žádnou teorií, to jsou empirická pozorování.

HDP žádné ze zmíněných zemí (ani jakékoliv jiná BRICS země) nepřesahuje hodnotu 12.000 USD / rok.  Brazílie je od ní jen kousek, JAR se blíží 8.000, Čína je na 6.000, Indie na pouhých necelých 2.000. Jediné Rusko je na 14.000 dolarech HDP na hlavu.

Proto se nedivme, pokud růst Číny zpomalí, nebude to nic mimořádného.