Fed: rizika z předčasné akce vyšší než z odkladu?

Tak se nám to blíží a příští týden budeme na trhu s napětím očekávat s čím příjde americká centrální banka (Fed) v rámci možného prvního zvýšení klíčové sazby na federální fondy od roku 2006. Mezi ekonomy na Wall Streetu vypadají “sázky“ na ano/ ne v poměru 50:50, kdežto investoři na futures trzích v Chicagu dávají šanci na zvýšení kolem 30%. Zasedání bankovního výboru (FOMC) je od 16-17. září spojené se sumářem ekonomických projekcí a tiskovou konferencí prezidentky Fedu Janet Yellen. Tudíž od středy do čtvrtku se připravme na hodně zvýšenou volatilitu!

I když se situace na trhu práce může zdát relativně stabilizovaná v tuto chvíli, tak cenové tlaky doposud nedosahují trajektorie, která by předpokládala dosažení inflačního cíle 2% během 1-2 let. Současná preferovaná míra inflace bankou PCE je nominálně 0,3% meziročně a i jádrová očištěná o ceny energií a potravin 1,24% meziročně. Efekt zvýšení úrokové sazby není okamžitý a obyčejně má zpoždění v průměru nějakých 18 měsíců podle klasických ekonomických modelů i empirie. Tudíž centrální banka má reagovat především na základě předpokládaného vývoje. Ten však, zásluhou obvykle tranzitorních faktorů jako pokles cen ropy nebo apreciace kurzu amerického dolaru vůči koši hlavních obchodních partnerů, se zdá směřuje k potenciálně deflačním tendecím a z dočasně působícíh faktorů se stávají ty působící dlouhodobě. U ropy se jedná o výrazný pokles přes 50% oproti minulému roku a dále podle posledních informací například Goldman Sachs predikuje šance na oslabení až k 20 USD za barel. Efektivní obchodně vážený kurz dolaru je zase silnější o 16% meziročně (depreciace importních cen). S ohledem na mzdově tažené cenové tlaky pak hodinová mzda roste kolem 2% ročně nyní v porovnání s 4% před propuknutím krize. Nezaměstnanost na 5,1% je na úrovni přirozené míry (NAIRU), což by siganalizovalo nutnost zvýšení sazby, aby nedošlo k náhlé akceleraci nákladově tažené inflace při poklesech pod tuto hodnotu. Nicméně, detailní pohled například na „podzaměstnanost“nám signalzuje, že ti mimo oficiální statistiku, ale toužící po práci a ti na částečný úvazek toužící po plném úvazku tvoří skupinu procentuálně o 10% vyšší než před propuknutím krize. To znamená, že slabé místo je rovněž stále i na trhu práce, i když se některá média snaží interpretovat jinak.

A pak je tu také situace na globální scéně, kde ekonomiky emerging markets (EM) zažívají ochlazení. Ani ne tak Čína, kde se spíše jedná o přechod ze silně exportně průmyslově zaměřené ekonomiky na více spotřebitelskou a taženou domácí poptávkou (šance pro exportéry spotřebitelských produktů do Číny roste?). Čína má rovněž stále vysoké devizové rezervy k ustání případných silnějších odlivů kapitálu (i když v srpnu poklesly o výrazných 94 miliard USD). Spíše se jedná o ekonomiky mnohdy nediverzifikované, komoditně zaměřené na vývozy do Číny. Například Brazílie se v poslední době dostala do recesně-inflační spirály (produkt poklesl o 0,7 a 1,9% v 1. a 2. kvartálech mezikvartálně a jádrová inflace činí meziročně 9,17%!). Brazílie tento týden rovněž ztratila sedm let trvající ratinting investičního stupně od agentury S&P a byla klasifikována v tuto chvíli pod investční stupěň jako junk. S tím souvisí také pokračující depreciace měn těchto EM ekonomik jako brazilského realu, indonésijké rupie, turecké liry, a podobně.

Na druhé straně však sitace s úroky kolem nuly se stává velmi nebezpečnou. Vezmeme-li v potaz varování banky centrálních bank Bank for International Settlements o zvyšujících se nebezpečích politiky ultra nízkých sazeb po delší dobu linkou finančního systému (vytváření ne na fundamentech založených cenových bublin na akciových a dluhopisových trzích), nebo vymizení principu Schumpeterovy kreativní destrukce, kdy zombie společnosti jsou schopny přetrvávat neefektivně na trhu z důvodu „půjček téměř zadarmo“ či umístění zapůjčených fondů velkýma akciovými společnostmi ne do reálné ekonomiky, ale namísto toho do zpětných odkupů vlastních akcií.

S ohledem na tyto faktory je pravděpodobné, že Fed naznačí příchozí zvýšení klíčové sazby, hned jakmile se situace situace stabilizuje (mimořádně v říjnu nebo až v prosinci). Případně naznačí manévr zrušení pásma 0-0,25% a se zavedením cílování přímo 0,25%. S tím, že provede redukci odhadu dalších zvýšení jen na o 1% bod ročně pro následující dva roky. V podstatě se bude, za daných okolností, snažit symbolicky trhu dodat zvýšení sazby, bez toho aniž by se materiálně výrazně něco změnilo. Velice „holubiččí“ naznačení pak bude představovat případná redukce odhadu přirozené míry nezaměstnanosti.

Nechme se překvapit.

Závěrem se pojďme podívat na vývoj kurzu obchodovatelného kontraktu na 3-měsíční sazbu na USD depozita mimo americké území, tak zvaný eurodollar na burze v Chicagu, kde je ten úrok definován jako 100-kurz kontraktu. Je vidět, že odhad krátkodobé sazby se neustáleběhem posledních let snižuje (SOL Trader, denní data), klikněte na obrázek pro zvětšení: