Velká Británie – jak přišla o velmocenské postavení

Před týdnem jsem v „Superčlánku“ týdne zmínil, že se trošku podívám na zoubek Velké Británii.  Velká Británie je v posledních dnech a týdnech mimo pozornost médií. Připravil jsem proto pár článků o její minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Vezmu to hezky popořádku a dnes začnu u finanční historie Velké Británie z počátku 20. století. Mimochodem, lze tam najít inspiraci i pro současný vývoj ve Spojených státech.

Počátkem 20. století byla Velká Británie světovou mocností č. 1. První světová válka však byla vyčerpávající a po finanční stránce Velkou Británii zruinovala. Na její financování si Velká Británie v letech 1914-1917 byla nucena vypůjčit více než 2 mld. liber. Tato částka odpovídá dnešním necelým 750 mld. USD. Zároveň to však představovalo 75% tehdejšího HDP. To bylo moc i na tehdejší velmoc č. 1, je to jako by si dnes USA půjčily za 3 roky 10 bil. dolarů.

Z válečného zadlužení se Velká Británie už nikdy nevzpamatovala. V roce 1914 byla zrušena směnitelnost libry za zlato. Po třech letech se v roce 1917 rozhodla britská vláda spojit válečné půjčky do jedné. Vláda nabídla investorům 2 druhy dluhopisů – buď dluhopis s 4% úrokem osvobozeným od daně, nebo úrok 5%, ale zdaněný. Téměř všichni investoři (přesněji 98% z nich) si vybrali zdaněný úrok. Po válce stouply výrazně daně a výsledkem bylo velké prémium dluhopisu s daňově osvobozenými úroky v porovnání s dluhopisy se zdaněným kupónem.

Během 20. let minulého století se Velká Británie se vrátila ke zlatému standardu, země platila úroky z vydaných dluhopisů. Počátkem 30. let se objevily problémy rakouské banky Kreditanstalt poté, co z ní Francie stáhla veškeré peníze, potažmo zlato. Problémy Kreditanstaltu vyvolaly řetězové problémy a runy na banky v Německu a Velké Británii. Proto Velká Británie zrušila směnitelnost libry za zlato, následkem čehož libra prudce oslabila, konkrétně z 5 USD / libru na 3,5 USD / libru.

Ekonomické problémy Velké Británie zkomplikovaly vyplácení úroků z válečných dluhopisů. Navíc, sazba daně z příjmu vyskočila na 40% (a jak jsem psal výše, většina investorů si ke své škodě vybrala zdaněné dluhopisy). Britská vláda tedy začala hledat financování přes libru, kterou mohla „tisknout“ dle libosti.

To se také stalo a Bank of England rekapitalizovala v roce 1932 britské banky a poskytla jim velké množství likvidity přes nákupy vládních obligací. Výsledkem toho byl pokles úrokových sazeb z 5% na 2% na jaře 1932. Podobnost se Spojenými státy v dnešní době je čistě náhodná? Díky možnosti odkoupit dluhopisy zpět ale cena dluhopisy po tomto poklesu sazeb nevyrostla.

V létě 1932 přesvědčila Velká Británie banky, aby přistoupily na výměnu dluhopisů za nové, bez splatnosti, pouze slibující úroky. Místo nich vydala librové dluhopisy (ne ve zlatě) se sazbou 3,5% (vyšší, než by bylo nezbytně nutné, právě proto, aby banky na výměnu přistoupily) a které nemohou bát splaceny dříve než za dalších 20 let, tedy v roce 1952. Veřejnost, držící dluhopisy přistoupila poté na výměnu také (pouhých 8 % investorů na výměnu nepřistoupilo).

Časem hodnotu těchto dluhopisů zničila inflace. Původní 5% dluhopisy byly splatné ve zlatě a jejich výměnou za nové se Velká Británie na poslední chvíli elegantně vyhnula defaultu. Proč to celé píši? Protože dnešní pozice USA ve světě je hodně podobná pozici Velké Británie v té době, také Spojené státy vydávají nové a nové dluhopisy a řada investorů je stále považuje za jeden z nejbezpečnějších finančních instrumentů.

Investoři by si měli vzít ponaučení a nezapomínat, jak dopadly dluhopisy tehdejší světové supervelmoci.

3 nejčtenější články na serveru:

Něco velkého je zřejmě ve vzduchu. Děje se něco s eurem?

Kdy a jak skončí krize zadlužených zemí?

Co nám říká trh obligací?