Kdy a jak skončí krize zadlužených zemí?

V posledních dnech krize v Řecku, Itálii a dalších evropských zemích plní jak televizní a internetové zpravodajství, tak okupuje první stránky novin. Podíval jsem se tedy na ním na chování zemí a zkusil odhadnout, kdy tato krize skončí. Ve stávající analýze se zaměřím výhradně na evropské země. Samozřejmě, jsou zde i další země v ohrožení – jako je třeba předlužené Japonsko. To by si ale vyžádalo samostatnou analýzu.

Na úvod se podívejme na chování zemí. Všude možně se doslechneme, že ta a ta země se dohodla na snižování deficitů. Často to je prezentováno s velkou pompou. Je to ale skutečně důvod k oslavě? Není, ani náhodou.

Země vlastně s velkou slávou oznamují, že o něco málo zpomalí další a další půjčování. Představte si, jak by asi reagovala banka, kdyby k ní přišel pan Čech (který je naštěstí výrazně méně zadlužen než jeho vzdálený příbuzný obývající pláže Středozemního moře) s žádostí o další úvěr. Pan Čech si léta jen půjčuje další a další peníze a ještě nevrátil ani vindru (pouze platí úroky) a řekl: „Milá banko, jak asi víš, můj roční příjem je relativně stabilní a je o něco málo více než 1 milión korun. Vím, že na nezajištěných spotřebitelských úvěrech ti dlužím přibližně 1,5 miliónu Kč. Nějaký majetek mám, ale prodávat ho nechci. Protože vidíme, do jakých problémů se dostali naši vzdálení příbuzní, po dlouhých hádkách s manželkou jsme se rozhodli doma šetřit. Ne že bychom něco splatili, to ne, zas tak moc šetřit nehodláme. Plánujeme, že si příští rok nepůjčím na financování svého života 135 tisíc, jak jsem naplánoval pro letošek, ale jenom 106 tisíc. Z toho více než polovina této částky padne na úroky z dřívějších půjček.“

Banka zajásá, jako odpovědně se p. Čech chová a s radostí mu poskytne další spotřebitelský úvěr, opět bez zajištění. Přesně takhle se ale chovají prakticky všechny vyspělé země a všechny banky a investoři nakupující obligace.

Výsledkem víceméně automatického poskytování nových a nových půjček je současný vývoj. Rozdíl proti minulosti je v tom, že dnes nemá problémy se svým zadlužením jen jedna země, ale že je jich řada. Toto je krize zadlužených zemí jako celku. Je to poprvé, kdy jsou snad všechny vyspělé země předlužené ve stejnou dobu.

Co tedy řeší všechny to záchranné balíčky ve prospěch Řecka a dalších zemí? Léčí příznaky, ale ne příčinu nemoci, prakticky odsouvají problém o nějaký ten týden v čase, odkládají nevyhnutelné. Nic víc. Teprve až začnou vlády zemí dlouhodobě pracovat s přebytkovými rozpočty a splácet své dluhy, potom uvěřím snaze situaci řešit. Do té doby ne. Bohužel nic zatím nesignalizuje tento posun. Pořád se mluví jenom o zpomalení růstu zadlužování, ne o splácení.

Naděje, že země získají několik let času a díky tomu z předluženosti „vyrostou“ jsou liché. Současní věřitelé nemají šanci dostat své peníze za svého život zpět. Uvědomme si, že nové a nové půjčky (které svým objemem musí převýšit ty splatné) představují klasické Ponziho pyramidové  schéma.

Co těmto zemím jako je Řecko, Irsko a další přitěžuje? Tím faktorem je společná evropská měna. Díky členství v eurozóně nemají tyto země žádný manévrovací prostor pro „tisk“ vlastních peněz, vlastní řízení úrokových sazeb, devalvaci měny apod. Domnívám se, že některé země se k vlastní měně vrátí, jak jsem o tom psal v polovině června.

To, že se výnos dvouletých řeckých dluhopisů blíží 30%, mluví samo za sebe. Světová ekonomika má štěstí, že Řecko je „relativně malá ekonomika“ (28. na světě). Přesto je situace v Řecku klíčová pro další vývoj.  Dopady jeho pádu by nebyly zanedbatelné. Pokud vám náhodou unikly možné dopady pádu Řecka, doporučuji se k nim vrátit. Pád Řecka by totiž mohl být pověstným kamínkem, který vypadne z hráze. Tím se celá hráz naruší a začnou z ní vypadávat, čím dal větší kamínky a kameny. Druhým vypadlým kamínek je „junk“ rating Portugalska,. Dovolím si zde odcitovat komentář Moody’s ke snížení portugalského ratingu o 4 stupně.

Although Portugal’s Ba2 rating indicates a much lower risk of restructuring than Greece’s Caa1 rating, the EU’s evolving approach to providing official support is an important factor for Portugal because it implies a rising risk that private sector participation could become a precondition for additional rounds of official lending to Portugal in the future as well. This development is significant not only because it increases the economic risks facing current investors, but also because it may discourage new private sector lending going forward and reduce the likelihood that Portugal will soon be able to regain market access on sustainable terms.

Podle nich je Portugalsko na řecké cestě, výnosy jejich obligací také vyskočily vzhůru – níže přikládám graf vypůjčený od Daily Capitalist.

„Junk“ rating od Moody’s mají už Řecko, Portugalsko  Irsko. Irové se ohradili  a vypadá to na boj mezi EU a kartelem ratingových agentur (jak 3 největší agentury nazvala EU komisařka Viviane Reding).

Zatím se dramatickému růstu brání pouze obligace Španělska a Itálie. Podle mě je to však jen otázka času, navíc se situace již rozjíždí – španělské výnosy jsou již na maximech od roku 1997. Minulý týden se na titulní stránky novin dostala s finančními problémy i Itálie. Zde už nejde o malou „zemičku“, další na řadu přijde Španělsko. Záchrana těchto zemí je však již nad možnosti stávajícího záchranného balíku. Analýzu o jeho možnostech jsem publikoval již koncem listopadu loňského roku – najdete je zde.  Začalo se mluvit o nutnosti zdvojnásobení záchranného balíku.  To jsou právě ty kameny vypadávající z hráze. V případě problémů jak Španělska tak i Itálie by podle výpočtů Royal Bank of Scotland byl potřeba záchranný balík ve výši 3,5 biliónu euro. To se jeví jako nereálná suma.

Vlna restrukturalizace dluhů a případné státních bankrotů, která se vyvalí, smete s sebou banky (i když výsledky posledního kola stress testů nejsou katastrofické, ale v zadání krach zemí nebyl – samam EBA přiznává, že situace v posledních týdnech se výrazně zhoršila a s tím zadání nepočítalo). Velké evropské banky mají směrem k již zmíněným zemím velkou angažovanost (zejména francouzské a německé se mají o co bát) případné ztráty mohou nahlodat jejich solventnost (často pracují s pákou 30:1 a vyšší). Výsledkem bude další credit crunch, tedy zoufalý nedostatek úvěrů.

Dojde ke zpřísnění podmínek i pro dosud solventní dlužníky jako je p. Čech.  Banky a invesotři budou mít před očima vývoj jeho vzdálených příbuzných ze Středomoří a budou hlídat, aby se i on nebo  další zatím solventní dlužníci  nedostali do podobné situace. To však nezlepší podmínky stávajících předlužených zemí.

Odpověď na otázku v titulku je bohužel: až proběhne globální finanční kolaps. Ač se to může zdát tvrdé, tento kolaps by byl šancí pro znovunastartování tentokrát snad již opravdu udržitelného růstu – podívejte se třeba na vývoj Brazílie (o situaci v ní jsem psal zhruba před rokem) za posledních 15 let. Vlády vyspělých zemí se budu snažit tento kolaps odvrátit za každou cenu, budou přicházet a dalšími a dalšími iniciativami, programy, v případě rozsáhlé krize hrozí změny pravidel…

Nezbytnou součástí kolapsu bude jedno z největších přerozdělení majetku v historii lidstva. Pokud nudou změny pravidel jen relativně mírné (rozpad eura, zavedení měny kryté zlatem za toto považuji), pak to jak kdo dopadne, to bude záviset ve velké míře na každém investorovi. Osobně preferuji drahé kovy. V případě zásadních změn pravidel (např. znárodnění) nelze dopředu odhadovat vůbec nic.

Signálům o zavedení marky v Německu jsem se věnoval v následující analýze.