Má svět možnost přestat s QE?

Nedávno byla do čela Fedu od února příštího roku jmenována J. Yellen. Ta je všeobecně považována za holubici. Do zvyšování úrokových sazeb se tedy nijak nebude hrnout, možná že dojde i k přehodnocení dříve oznámeného ústupu od QE. Je to ale reálné? Japonsko je se svým QE jasné, soustředím se na Spojené státy a Evropskou unii.

Fed nemá jinou možnost, než pokračovat s QE. Bez QE půjdou dolů ceny akcií i obligací. Tato úvaha (kterou také zastávám) se objevuje v čím dál větším množství periodik.

Podle analytiků Deutsche Bank se žádné omezení QE konat nebude a QE bude nadále pokračovat v aktuálním rozsahu. Podle analytiků SocGen se rozsah QE dokonce ještě zvýší. Podle dalších dokonce až na několikanásobek dnešních hodnot.

Příliš brzké ukončení aktivit podobných dnešnímu QE v roce 1937 se považuje důvod návratu recese ve Spojených státech koncem 30. let minulého století nebo v Japonsku v druhé polovině 90. let minulého století. Tato politika je primárně zaměřena na záchranu bank, jejichž podrozvahy jsou jedna velká černá skříňka (rozvahy jsou na tom přeci jenom o něco lépe). Bez funkčních bank by šla celá ekonomnika do kytek v řádu dní (při stanovovábí tohoto časovéh odhadu jsem ještě optimista).

Návrat to situace před rokem 2007 nebude nic jednoduchého. Napsat přímo „nemožný“ se mi moc nechce, ale obávám se, že toto slovo nejlépe vystihuje situaci. Nejde jen o peníze v ekonomice, ale i o skutečnost, že řada společností a států si zvykla na extrémně nítké úrokové sazby. Bez nich bude mít problémy s přežitím.

Globální krátkodobý až střednědobý ekonomický vývoj bude nejspíše horší, než se všeobecně předpokládá. Možná i proto podnikla ČNB nedávno tolik diskutované měnové operace.

Další vlnu monetizace podle všech signálů připravuje i Evropská centrální banka. Politice této banky začínají dominovat zástupci jižního křídla Evropské unie, hlavně Itálie, Španělslka a Francie – viz její nedávné snížení úrokových sazeb. Její politika + nedávné kroky Evropské komise se čím dál více rozchází se zájmy Německa včetně jeho finanční stability. Zda se Německo odhodlá k rázným krokům, je otázkou. Ale pravděpodobnost rázného německého kroku se zvyšuje. Další politici EU či činitelé ECB se spoléhají, že Německo se k žádným radikálním krokům nedováží.

Já být na jejich místě, tak si tak jistý Německým postojem nejsem. Němečtí politic v čele a S. Merkelovou se sotva k tak radikálnímu kroku odhodlají. I když volby do Evropského parlamentu konané příští rok mohou napovědět mnohé. Ledaže by je tam dotlačili finančníci.

Sumasumárum, svět se bude plácat v dnešní situaci až do doby, než dojde k radikální či systémové změně.